Zápis z 6. diskusního fóra pracovní skupiny č. 8 (sociální rehabilitace)

Transkript

1 Zápis z 6. diskusního fóra pracovní skupiny č. 8 (sociální rehabilitace) Termín konání: v čase od 10:00 do 14:00 Místo konání: Mariánské náměstí 480/5, Ostrava Mariánské Hory (budova společnosti DTO CZ, s.r.o) Facilitátorky: Bc. Hana Brňáková, Mgr. Jana Studená Téma: Personální zajištění služby sociální rehabilitace a krizové zajištění služby - popis a možnosti řešení Facilitátorky přivítaly přítomné poskytovatele sociálních služeb a uvedly témata diskuse. 1) Personální zajištění služby 2) Krizové zajištění služby Na základě dotazu účastníků byla pozornost věnována textu předchozího zápisu, konkrétně pak Počet pracovníků musí vycházet hlavně a nejprve z potřeb uživatelů. Diskutující se postupně vyjadřovali k uvedenému tvrzení. Účastníci se shodli, že služba je ohraničena a stanovena zákonem. Pokud nejsou schopni poskytnout, co klient potřebuje, hledá se pro něj jiná služba. V případě, že by se našlo více uživatelů s určitou potřebou, tak je nutné uvažovat o rozšíření služby, případně změně v nabídce konkrétních aktivit v souladu se základními činnostmi dle zákona, zároveň však v souladu s prokazatelně doloženými potřebami zájemců a klientů služby. Poskytovatelé konstatovali, že se snaží vycházet z potřeb klientů, ale je pro ně těžké udržet se v rámci hranic služby, které jsou nastaveny zákonem. Řeší to pomocí fakultativních služeb, na které hledají finanční podporu u různých dárců. Pokud poskytovatel sociální služby identifikuje potřeby, které nelze naplnit prostřednictvím aktivit definovaných zákonem, měl by, v rámci připomínkování novelizací zákona, usilovat o takovou změnu, aby byla služba zákonem definovaná tak, jak vyplývá z potřeb uživatelů a cílové skupiny. V diskusi zaznělo, že možností je také motivovat klienty, aby realizovali aktivity mimo službu např. prostřednictvím svépomocných skupin apod. Důležité je reflektovat roli obce v procesu zjišťování a naplňování potřeb svých občanů. Poskytovatelé sbírají informace o tom, co osoby potřebují a obec by mohla reagovat tím, že zajistí volnočasové aktivity mimo rámec toho, co poskytovatelé nemohou dát v rámci služby. Poskytovatelé služeb zde vidí možnost zadavatelů

2 financovat aktivity vycházející z potřeb uživatelů sociálních služeb, resp. určité cílové skupiny, které jsou nad rámec základních činností poskytované služby např. formou konkrétně zaměřených účelových dotací. V průběhu diskuse vzešlo téma týkající se vztahu poskytovatelů a obcí: Potřeby klientů se začínají transformovat, vznikají nové potřeby, které jsou nad rámec stávající definované základní činnosti sociální rehabilitace. K tomuto v diskusi zaznívaly dotazy ze strany poskytovatelů, jakým způsobem a kde tento moment komunikovat? Kdy má nastoupit role obce? Přičemž obec je ze strany diskutujících poskytovatelů vnímána jako důležitý prvek z hlediska finanční podpory. Přítomní se shodují, že obec má deklarovat potřebnost služeb. Šetření potřeb cílových skupin by se tedy mělo odehrávat i na úrovni obce. To znamená, že obec jako zadavatel sociální služby by měla monitorovat (svými vlastními nezávislými šetřeními některé obce je již realizují) a znát potřeby občanů. Získávají-li poznatky jen přes komunitka, dostávají stejnou informaci, jako přímo od poskytovatelů. Chybí pak dostatečná vypovídací schopnost získaných dat. Na základě zjištěné skutečnosti by pak měly definovat jasné zadání směrem k poskytovateli, včetně finanční participace, např. vyhlášením konkrétních okruhů pro dotační tituly atp. Výstupy obcí jsou reflektovány v rámci komunitních plánování, přičemž existují velké rozdíly v úrovni komunitních plánování v jednotlivých obcích. Zástupci uváděli praxi měst Ostrava, Opava, Frýdek-Místek, Český Těšín, Bruntál. Jako příklad dobré praxe byla uvedena realizace ohniskových skupin SM Ostrava, kdy do ní byli zapojeni poskytovatelé, uživatelé i pečující osoby. Shrnutí: obce by měly více a intenzivněji pracovat na zjišťování potřeb svých obyvatel a aktivně je komunikovat s poskytovateli v daném území. Dále bylo otevřeno téma vstupu sociální služby do krajské sítě a setrvání v ní: Zástupci poskytovatelů dále poukázali na to, že poskytovat službu na základě potřeb uživatelů je obtížné vzhledem k tomu, že krajská síť je vnímána jako nepružná, personální kapacity lze navyšovat jen dvakrát ročně, o ostatní změny v krajské síti lze žádat 1x ročně apod., a nelze tak reagovat pružně na potřeby uživatelů. Dále bylo diskutováno, že i sociální služby se mohou ocitnout v jakémsi konkurenčním boji o klienta, což pak ovlivňuje jejich fungování. Konkurenční boj byl diskutován jako jeden z možných prvků krize. Jak přistupují obce ke skutečnosti, že na svém území jsou poskytovatelé poskytující stejný druh služby shodným cílovým skupinám? Podle některých poskytovatelů by větší zájem ze strany obce jako zadavatele (formou stanovení jasných pravidel pro vstup do sítě na území obce, monitoring služeb z rámci KPSS) měl eliminovat účelově vznikající služby. Přičemž z diskuse vyplynulo, že je možné, aby v rámci jednoho města fungovaly dvě (či více - dle rozsahu území) služby s obdobnými nabídkami základních činností a nekonkurovaly si, jelikož by byly zaměřeny na různé potřeby stejné klientely. Cílová skupina je široká a každá ze služeb se může zaměřit na jinou část (otázka kvality - specializace). Někdy dochází k tomu, že město straní jedné službě. Což s sebou může

3 nést opět riziko krize (potřebnost - nepotřebnost dané služby - existenční krize služby/organizace, zejména v NNO), kdy v kontextu s nedostatkem financování, případně absencí finanční podpory ze strany obce, může vést k redukci, či zániku služby. Dle poskytovatelů sociální rehabilitace jsou služby pod tlakem snižování kapacit, vznikají obavy, že malé organizace, resp. malí poskytovatelé sociálních služeb budou časem redukováni - budou rušeny/redukovány jejich služby, v čemž zásadní roli může hrát zejména obec a její podpora. V zájmu obce by mělo být udržet a podporovat kvalitní služby, otevřeně a včas komunikovat s poskytovateli nad potřebnou kapacitou a řešením potřeb cílových skupin. V omezené míře proběhla navazující diskuse na téma prolínání (suplování) základních činností jednotlivých typů služeb, např. sociální rehabilitace a služby následné péče pro osoby s chronickým duševním onemocněním. Tato diskuse byla ukončena s odkazem na možný podnět pro případné průřezové téma. Optimální personální zajištění Diskuse byla vedena na téma hledání odpovídajícího počtu pracovníků na danou službu. Velkým tématem k diskusi bylo stanovení podílu přímé práce s klienty a povinné, či související administrativy, k tomu pak odpovídajícího personálního zajištění. Účastníci poukazují na to, že pracovníkům v přímé péči, dle výstupů z dosavadních evaluačních šetření, nebylo doporučeno vykonávat zpracovávání standardů a aktualizace podkladů pro registraci nebo žádostí o dotace. Tento moment byl akcentován zejména malými poskytovateli, kdy je, dle jejich vyjádření, často obtížné jednoznačně definovat časové vymezení druhu činností při omezeném personálním zajištění služby na kumulovaných pracovních pozicích. V přímé práci je rovněž sporné vykazování intervencí u dojezdů, přípravy na jednání, na nácviky, externí intervence apod., napříč službami jsou rozdíly. Poskytovatelé tak kladou důraz na jednotný náhled. Jedná se o podnět zadavateli od poskytovatelů, aby bylo sjednoceno, např. metodickým pokynem pro poskytovatele ve smyslu, aby došlo k sjednocení náhledu a definování úkonů na základě dosavadní praxe. Pro vyjasnění textu výše - do přímé práce s klientem je možné zahrnout pouze ty činnosti, které se týkají řešení nepříznivé sociální situace klienta ve shodě s jeho individuálním plánem (v rámci řešení případového procesu). (poznámka Jitka Marková) Diskuse se dále dotýkala pracovní doby pracovníků v přímé péči poměru přímé práce s klientem či ve prospěch klienta a ostatní práce. Jednotlivé služby se liší v rozsahu pracovní týdenní doby. Některé služby mají týdenní pracovní dobu 40 hodin, jiné 37,5 hodin. Přítomní se shodli na 37,5 hodinách týdně jako žádoucí době. Ta zahrnuje 16 hodin přímé práce s klientem týdně, 11 hodin práce ve prospěch klienta a zbývající čas (10,5 hod týdně) pak ostatní nepřímá práce. Při týdenní pracovní době 40 hodin je pak rozdíl u ostatní nepřímé práce. Té náleží 13 hodin týdně. Optimální poměr počtu sociálních pracovníků (SP) a pracovníků v sociálních službách (PSS)

4 Všichni se shodují na tom, že záleží na cílové skupině uživatelů 1. Určité služby nemají vůbec PSS (např. pracovníci s osobami se zrakovým postižením, zde je větší potřeba speciálních pedagogů 2 ). Pokud jsou PSS, mají většinou jen částečné úvazky např. 3 SP, 5 PSS (0,1; 0,2 úvazky, nácviky). Jsou činnosti, které musí jednoznačně dělat SP, např. se mají podílet na tvorbě standardů, realizují metodickou práci, vedou IP. PSS mají své limity. Přímá práce je jinak obsahově hodně podobná. U lidí s duševním onemocněním je PSS vnímán jako odborník, tudíž i na tuto pozici jsou kladeny profesní nároky vztažené k cílové skupině služby. Např. služby pro osoby se zrakovým postižením nemají pracovníky v sociálních službách specifická odbornost v prostorové orientaci navazuje pouze na magisterské vzdělání, proto jsou všichni pracovníci sociálními pracovníky. Dále se diskutující věnovali tématu nedostatku kvalitních odborných pracovníků, pro které nejsou sociální služby finančně zajímavé. Mezi další požadované profese, v rámci služby sociální rehabilitace pro přímou práci s klientem, lze zařadit (dle typu CS a jejich potřeb mohou být zaměstnaní na HPP, VPP či DPP, případně jejich činnosti nakoupeny jako externí služby): speciální pedagog, peer-konzultant, dále především jako externí odborníci psycholog, psychiatr. V reálu lze tyto profese při poskytování služby sociální rehabilitace těžko zajistit - vzhledem k nedostatečnému počtu zmíněných odborníků nebo k nedostatečnému finančnímu (mzdovému) ohodnocení požadovaných odborníků, pro jejich působení v rámci více služeb či obecně v sociálních službách, v sektoru školství nebo zdravotnictví. V souvislosti s reformou psychiatrické péče byla zmíněna spolupráce s odborníky z oboru psychiatrie u CS osob s mentálním postižením (forma či intenzita spolupráce se u zúčastněných poskytovatelů liší). Padly dotazy na zkušenost a spolupráci s peer-konzultanty (peer-pracovníky) při poskytování sociální rehabilitace. Otázkou zůstává jejich náplň práce. Mezi jednotlivými peer-konzultanty jsou u poskytovatelů velké rozdíly (typ vzdělání, schopnosti, aj.). V rámci modelu sociální rehabilitace jsme se shodli na zařazení peerkonzultantů do optimálního stavu personálního obsazení. POZN: peer-pracovník je člen týmu přímé práce, který má zkušenost s daným typem zdravotního postižení. V současné době probíhají vzdělávací kurzy pro peer-pracovníky působící ve zdravotních a sociálních službách řešících problematiku a potřeby osob s chronickým duševním onemocněním. Návrh: na příštím DF blíže specifikovat (např. rozdělit dle cílových skupin), kdo je peerkonzultant, u jakých cílových skupin je využívaný a k čemu. 1 Chybí vyjádření cílové skupiny osob bez přístřeší (Charita, Armáda Spásy, Slezská diakonie). 2 V rámci optimálního stavu fungování služby osob se zdravotním postižením a mentálním postižením je potřeba speciálního pedagoga.

5 Krizové zajištění služby popis a zajištění řešení Krizový stav může být zapříčiněn výpadkem financí, výpadkem personálu, z důvodu nedostatečného materiálně-technického zajištění apod. Krize ve službě nastává ve chvíli, kdy nejsme schopni poskytovat sociální službu v kvalitě a míře, která odpovídá potřebám uživatelů. V krizovém stavu jde o udržení provozu - základní pokrytí základních činností bez záruky kvality poskytované služby = redukce poskytovaných aktivit služby (např. dle potřebnosti neposkytovat méně potřebné, výpadkem pracovníka omezit činnosti, které vykonával). Rizikem však je naplňování podmínek smlouvy o poskytování služby - naplňování individuálních potřeb klienta v čase dle stanovených individuálních plánů. U krizového stavu hraje roli velikost organizace, forma zřizovatele, apod. Rozdíl je např. mezi NNO a příspěvkovými organizacemi PO mají větší jistotu (finanční, existenční) a tím i stabilitu. Poskytovatelé žijí v permanentním stresu z hrozící finanční i personální krize. Aktuálně se obávají většího odlivu personálu, např. do soukromé, ale i veřejné sféry, kde jsou lépe placení. Vzniká rozpor: klientů přibývá (např. lidé s duševním onemocněním) a pracovníci odcházejí. Krizový stav není řešen a není mu ani předcházeno. Personální krize souvisí s finanční krizí. Krize nastává tehdy, když jsou poskytovatelé nuceni omezovat služby, které klienti potřebují, zužují cílovou skupinu uživatelů, nejsou schopni poskytnout službu v plné míře apod. Finanční krize je inherentní součástí služby. Pokud chybí finanční prostředky na pokrytí mezd, tak se jedná o krizi, která má dopad na pracovníky i klienty. Finanční krize: Výpadek financí by se neměl stávat. Základní provozní a mzdové náklady pro poskytování základní činnosti služby dle zákona (+vzdělávání, BOZP apod.) musí být pokryty, další rozvoj lze pokrýt v rámci vícezdrojového financování. Otázkou je podíl obcí na financování. Spolufinancování by mělo být pro obce povinností. Role obce v daném území musí být vymahatelná. Otázkou pak zůstává, kdo pokryje náklady na občana z jiného města? Krizové se, dle vyjádření jednotlivých zástupců poskytovatelů SR, stále jeví především zajištění základních provozních a mzdových prostředků na zajištění základních činností služby v prvním čtvrtletí účetního období. Poté, kdy se poskytovatel služby dozví skutečnou výši dotace z řádných kol dotačních řízení, většinou zjistí, že finanční krytí pro službu mu dostačuje na 6-8 měsíců (např. pro výpovědi zaměstnanců potřebuje služba finance aspoň na 6 měsíců). Do toho zasahuje nejistota dofinancování trvající do doby cca počátku 3. čtvrtletí daného

6 účetního roku. Poskytovatel tedy funguje permanentně v krizi, kdy lze jen těžko cokoliv plánovat, efektivně pracovat, a to i v rámci krizového řízení. Poskytovatelé NNO jsou v tomto ohledu trvale znevýhodněni oproti poskytovatelům z řad příspěvkových organizací. Řešení této problematiky není v kompetenci jednotlivých poskytovatelů. Účastníci DF se shodli, že řešením je pouze systémová změna podpořená např. legislativní úpravou. Personální krize: V případě nemoci jednoho z pracovníků, dochází k přetížení zbývajících. V rámci krizového stavu je nutné, aby se lidé mohli zastoupit. V reálu však zástup možný není. I kdyby byly peníze na dalšího pracovníka, na trhu práce je problém odborníky v současné době najít. Pokud by měla být služba stabilní a kvalitní musí být dobře personálně zajištěna tak, aby ji nemohly ovlivnit výše zmíněné výkyvy. Krajská síť by měla reflektovat zmíněné objektivní příčiny působící zvenčí, protože z toho vyplývající sankce mohou být pro poskytovatele likvidační. Neziskové organizace jsou pak více ohroženy než příspěvkové organizace. Personální potřeby se liší podle období a typu cílové skupiny (např. v létě méně klientů). Krizový stav může trvat max. 14 dní v období plné kapacity. V zásadě ale krizový stav nelze akceptovat, pokud má služba fungovat kvalitně. Dále byla diskutována otázka, kolik by muselo chybět pracovníků, aby se jednalo o krizi? Účastnici diskuse se shodují na výpadku 50 % pracovníků. Je možné akceptovat: fungující 1 sociální pracovník na dobu 14 dní při maximální kapacitě služby. Návrh účastníků: vhodné by bylo propočítat, když by byli dva lidé ve službě, kolik je 80% absence. Náhle zvýšení či změna potřeb v území. Potřeby v území se mění kontinuálně. Ale vzhledem k reformě péče o duševní zdraví nebo při hromadném propouštění zaměstnanců velkých společností či firem, mohou nastat náhle nové situace a potřeby. Není jasné, co se stane, až budou změny schváleny. Nelze pak strategicky plánovat služby. Absence informací a komunikace se zadavatelem sociálních služeb v daném území může vyvolat krizi, např. nedostatečná kapacita dané služby v území pro danou CS a řešení jejich potřeb x nevyužitá nebo předimenzovaná kapacita jiného typu služby pro jinou CS a s tím související neadekvátní nebo poddimenzovaná finanční spoluúčast zadavatele soc. služeb v daném území, atd. Návrh: pozvat na některou další diskusi paní Mgr. Lenku Holkovou, která je zodpovědná za reformu psychiatrické péče v Moravskoslezském kraji. Její přítomnost by mohla být oboustranně přínosná. Rovněž je možné na některé další diskusní fórum zajistit přítomnost ekonoma Krajského úřadu, pokud by se téma týkalo financí, úvazků, finančního vykazování, vyrovnávací platby apod. (poznámka Jitka Marková)

7 Závěr V příštím roce jsou plánovány následující témata diskusních fór: Vstup a setrvání v síti novým poskytovatelům, Role zadavatele na úrovni obce a další. Přítomní mohou na ovou adresu facilitátorek zasílat další náměty a podněty do dalších diskusních fór. Kontakty: Bc. Hana Brňáková - manazer.opava@animaviva.cz Mgr. Jana Studená - jandok@post.cz Lze pozvat i zástupce obcí. O setkání se zástupcem obcí projevili účastníci zájem. Dále je možné formulovat otázky, které by se směřovaly na pracovní skupinu zástupců obcí, která funguje v rámci MSK. Další setkání je plánováno na 20. březen 2018.