DIPLOMOVÁ PRÁCE. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav podnikové ekonomiky

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav podnikové ekonomiky DIPLOMOVÁ PRÁCE Analýza finanční situace vybraného podniku Vypracovala: Bc. Ludmila Buriánková Vedoucí diplomové práce: Ing. Martina Kopečková BRNO 2007

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Analýza finanční situace vybraného podniku vypracovala samostatně pod vedením vedoucí diplomové práce a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Ve Valticích dne 25. května 2007 podpis 2

3 Poděkování Děkuji touto cestou vedoucí diplomové práce Ing. Martině Kopečkové za odborné vedení a ochotné poskytnutí cenných rad a připomínek. Zároveň bych chtěla poděkovat ekonomce společnosti Vinné sklepy Valtice, a. s. Ing. Věře Drozdové za poskytnuté informace a pomoc při zpracování praktické části této práce. 3

4 ABSTRAKT Cílem diplomové práce je na základě dostupných informací vypracovat a posoudit vývoj finanční a majetkové struktury podniku Vinné sklepy Valtice, a. s. v letech , zhodnotit jeho finanční stabilitu a výnosnost prostřednictvím vybraných metod finanční analýzy a na základě zjištěných výsledků a identifikací slabých stránek podniku formulovat návrhy či doporučení vedoucí ke zlepšení finanční situace podniku. Z mnoha metod a přístupů jsou v této práci použita horizontální a vertikální analýza, analýza pomocí poměrových ukazatelů, analýza pomocí pyramidového rozkladu soustavy ukazatelů a modely pro předpověď finanční tísně podniku. Na základě zjištěných výsledků je formulován návrh opatření na zlepšení finanční situace podniku. Vinné sklepy Valtice, a. s. se jeví jako relativně stabilní firma s uspokojivou finanční situací, které v blízké době nehrozí bankrot nebo nějaké finanční potíže. ABSTRACT The aim of this diploma is, on the basis of available information, to elaborate and consider the development of financial and equity structure of the company Vinné sklepy Valtice, a. s. during , to evaluate its financial stability and profitability by using selected methods of financial analyses and to formulate proposals or recommendations, based on found results and identification of weaknesses, leading to the improvement of the company s financial situation. There are used, out of many, following methods and approaches in this diploma: horizontal and vertical analysis, analysis using ratio figures, analysis using pyramidal breakdown of system of indices and models for company s financial stress prediction. The proposal of precautions for improvement of company s financial situation is elaborated on the basis of found results. Vinné sklepy Valtice, a. s. appears to be a relatively stable company with satisfactory financial situation, which is not threatened with bankruptcy nor financial difficulties in near future. 4

5 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ REŠERŠE ÚLOHA A POUŽITÍ FINANČNÍ ANALÝZY UŽIVATELÉ FINANČNÍ ANALÝZY ZDROJE VSTUPNÍCH INFORMACÍ PRO FINANČNÍ ANALÝZU ZÁKLADNÍ METODICKÉ NÁSTROJE A METODY FINANČNÍ ANALÝZY Analýza poměrovými ukazateli Ukazatele zadluženosti Ukazatele likvidity Ukazatele aktivity Ukazatele rentability Ukazatele tržní hodnoty firmy Další ukazatele finanční analýzy produktivita práce Analýza soustav ukazatelů Modely predikce finanční tísně Bankrotní modely Bonitní modely CÍL A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ CÍL PRÁCE METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ CHARAKTERISTIKA VYBRANÉHO PODNIKU CHARAKTERISTIKA SPOLEČNOSTI Výrobkové portfolio Politika kvality Distribuce, vývoz ANALÝZA FINANČNÍ SITUACE VYBRANÉHO PODNIKU HORIZONTÁLNÍ ANALÝZA Výkaz Rozvaha - aktiva Rozvaha pasiva Výkaz zisků a ztrát VZZ - Výsledek hospodaření za běžné účetní období VERTIKÁLNÍ ANALÝZA Rozvaha aktiva Rozvaha pasiva Výkaz zisků a ztrát VZZ vertikální analýza nákladových položek

6 VZZ vertikální analýza výnosových položek Vývoj produktivity práce z přidané hodnoty ANALÝZA POMĚROVÝCH UKAZATELŮ Ukazatele zadluženosti Ukazatele likvidity Ukazatele aktivity Ukazatele rentability Ukazatele tržní hodnoty firmy ANALÝZA ROZDÍLOVÝCH UKAZATELŮ ANALÝZA PYRAMIDOVÝCH SOUSTAV UKAZATELŮ Rozklad ROA Rozklad ROE MODELY PREDIKCE FINANČNÍ TÍSNĚ Altmanův Z-score model Model IN Index důvěryhodnosti Kralickův Quicktest Soustava bilančních analýz podle Rudolfa Douchy Douchova analýza I Douchova analýza II KOMPARACE VÝSLEDKŮ POMĚROVÝCH UKAZATELŮ FINANČNÍCH ANALÝZ VINAŘSKÝCH AKCIOVÝCH SPOLEČNOSTÍ VINNÉ SKLEPY VALTICE A ZNOVÍN ZNOJMO Ukazatele rentability Ukazatele zadluženosti Ukazatele likvidity Ukazatele aktivity Ukazatele produktivity práce SHRNUTÍ CELKOVÉ FINANČNÍ SITUACE ANALYZOVANÉ SPOLEČNOSTI A DOPORUČENÍ DO BUDOUCNA Shrnutí finanční situace firmy Doporučení do budoucna ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY

7 Seznam tabulek TAB. Č. 1 BODOVÁNÍ VÝSLEDKŮ KRALICKOVA QUICKTESTU TAB. Č. 2 PODNIKY, VE KTERÝCH SPOLEČNOST DRŽÍ VÍC JAK 20 % NA ZK TAB. Č. 3 VÝVOJ PRODUKTIVITY PRÁCE Z PŘIDANÉ HODNOTY TAB. Č. 4 UKAZATELE ZADLUŽENOSTI TAB. Č. 5 UKAZATELE LIKVIDITY TAB. Č. 6 UKAZATELE AKTIVITY TAB. Č. 7 UKAZATELE RENTABILITY TAB. Č. 8 UKAZATELE TRŽNÍ HODNOTY FIRMY TAB. Č. 9 VÝVOJ POMĚROVÝCH UKAZATELŮ PRO ROZKLAD ROA TAB. Č. 10 ROZKLAD RENTABILITY CELKOVÉHO VLOŽENÉHO KAPITÁLU (ROA) TAB. Č. 11 VÝVOJ POMĚROVÝCH UKAZATELŮ PRO ROZKLAD ROE TAB. Č. 12 ROZKLAD RENTABILITY VLASTNÍHO KAPITÁLU (ROE) TAB. Č. 13 ZISKOVÝ ÚČINEK FINANČNÍ PÁKY TAB. Č. 14 KRALICKŮV QUICKTEST TAB. Č. 15 DOUCHOVA ANALÝZA I TAB. Č. 16 DOUCHOVA ANALÝZA II Tab. č jsou uvedeny v příloze č. 12. Seznam grafů GRAF Č. 1 HORIZONTÁLNÍ ANALÝZA - VÝVOJ JEDNOTLIVÝCH POLOŽEK AKTIV GRAF Č. 2 HORIZONTÁLNÍ ANALÝZA - VÝVOJ JEDNOTLIVÝCH POLOŽEK PASIV GRAF Č. 3 HORIZONTÁLNÍ ANALÝZA VÝVOJ VÝSLEDKU HOSPODAŘENÍ ZA ÚČETNÍ OBDOBÍ GRAF. Č. 4 PROCENTUÁLNÍ PODÍL HLAVNÍCH POLOŽEK AKTIV NA CELKOVÝCH AKTIVECH GRAF Č. 5 VERTIKÁLNÍ ANALÝZA HLAVNÍCH POLOŽEK PASIV GRAF. Č. 6 VÝVOJ CELKOVÉ ZADLUŽENOSTI GRAF Č. 7 UKAZATELE LIKVIDITY GRAF. Č. 8 VÝVOJ DOBY OBRATU ZÁSOB, POHLEDÁVEK A KRÁTKODOBÝCH ZÁVAZKŮ GRAF Č. 9 UKAZATELE RENTABILITY GRAF Č. 10 UKAZATELE TRŽNÍ HODNOTY FIRMY GRAF Č. 11 VÝVOJ PRACOVNÍHO KAPITÁLU GRAF Č. 12 VÝVOJ ALTMANOVA Z-SCORE GRAF Č. 13 VÝVOJ INDEXU IN

8 1 ÚVOD Podnikání se v tuzemsku sice začalo nesměle rozvíjet již před rokem 1989, ale jeho skutečný rozběh se datuje až od roku Od té doby prošlo od hry bez pravidel přes mnohé peripetie až po vstup do jednotného trhu Evropské unie. Počátkem 90. let po politických změnách a s nástupem tržní ekonomiky dochází zároveň ke změně v chápání významu managementu a finančního řízení pro životaschopnost podniku. Obstát v dnešním otevřeném nasyceném konkurenčním prostředí je velmi obtížné, obzvláště pro menší ekonomické subjekty, které mají v rámci celého trhu, jen nepatrnou ekonomickou sílu. Konkurenční prostředí umožňuje zdravé fungování pouze firmám, které dokonale ovládají nejen obchodní stránku podnikatelské činnosti, ale také stránku finanční, která hraje velmi významnou roli. Proto je v posledních letech kladen velký důraz na kvalitu managementu. Otázka kvality řízení je v tomto období rozhodujícím faktorem, který určuje životaschopnost podniku. Kvalitní finanční řízení nemohou manažeři realizovat bez znalosti ekonomické situace konkrétního podniku. K tomuto účelu slouží finanční analýza, která je v současnosti nezbytným nástrojem umožňujícím kvalifikované rozhodování manažerů v oblasti finančního řízení. Finanční analýza nabízí celou řadu metod, jak hodnotit finanční zdraví firmy a je důležitým podkladem a prostředkem manažerů činit správná finanční rozhodnutí. Velmi často tvoří součást hodnocení firmy při získávání bankovních úvěrů a jiných finančních zdrojů pro zajištění fungování firmy. Je jednou z nejúčinnějších metod, jak diagnostikovat celkový stav finančního hospodaření podniku, umožňuje určit jaké jsou silné a slabé stránky podniku a na základě toho činit příslušná rozhodnutí s cílem zajistit dlouhodobý rozvoj a prosperitu podniku. Informace finanční analýzy neslouží pouze interním uživatelům, tj. vedení podniku, ale také subjektům, které při své ekonomické činnosti, přicházejí s firmou do styku. Výsledky finanční analýzy však nelze přeceňovat, musí být důkladně prozkoumány všechny vlivy a vzájemné vazby. Pouhé užití metod finanční analýzy přinese očekávané výsledky, avšak bez kvalifikovaného a komplexního ekonomického posouzení a správné interpretace jsou tyto výsledky bezcenné, dokonce lze na základě jejich chybné interpretace přijmout chybná rozhodnutí ve finančním řízení firmy a tím prohloubit její finanční problémy. 8

9 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Úloha a použití finanční analýzy Finanční analýza je oblast, která představuje významnou součást komplexu finančního řízení podniku, neboť zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí a skutečností. Účelem a smyslem finanční analýzy je provést, s pomocí speciálních metodických prostředků, diagnózu finančního hospodaření podniku, podchytit všechny jeho složky, případně při podrobnější analýze zhodnotit blíže některou ze složek finančního hospodaření. [10] Hlavní úkoly finanční analýzy můžeme shrnout do následujících oblastí: Verifikace dosažených výsledků, kvantifikace příčin, které výsledky ovlivnily a systematické hodnocení vzájemných souvislostí za účelem odhalení reálného finančního postavení podniku, sloužícího pro konkrétní rozhodování jak v oblasti podnikových financí, tak v oblastech věcného rozhodování. Hledání rezerv v provozní i investiční činnosti podniku, možnost hlubší analýzy situace podniku v oblasti pohybu peněžních prostředků, výnosů, nákladů, využití majetku podniku i jeho finančních zdrojů. Východisko pro sestavení kvalitních reálných krátkodobých i dlouhodobých finančních plánů, které jsou podkladem pro rozhodování v budoucnu Nástroj kontroly, neboť umožňuje zjišťovat, do jaké míry jsou opatření realizovaná v podniku úspěšná a zda se projevují ve zlepšování či zhoršování finanční situace podniku a jeho výkonnosti. [11] Využití finanční analýzy je ve dvou oblastech: 1) vnitřní, kdy slouží k: zjištění likvidity podniku, zhodnocení minulých výsledků, zjištění, zda si podnik může dovolit půjčku, zjištění, zda zatížení podniku dodatečnými náklady bude přiměřené, 2) vnější, kdy slouží k: určení a vyhodnocení kredibility podniku (pro banku), určení investičního potenciálu (pro investora). [2] 9

10 2.2 Uživatelé finanční analýzy Výsledky finanční analýzy neslouží pouze podnikovému managementu pro jeho další rozhodování. Z pohledu uživatelů těchto výsledků je možno finanční analýzu rozdělit do dvou oblastí: - externí finanční analýzu, která vychází ze zveřejňovaných a jiným způsobem veřejně dostupných finančních, zejména účetních informací, - interní finanční analýzu, při které jsou analytikovi k dispozici veškeré údaje z informačního systému podniku. Z názvu uvedených oblastí je zřejmé, kterým uživatelům která oblast slouží. Externí finanční analýzy slouží především externím uživatelům, ke kterým patří: Obchodní partneři firmy, kteří zahrnují jak odběratele, tak dodavatele. Odběratelé firmy, tzn. zákazníci, mají zájem především na dlouhodobé stabilitě podniku, aby v případě bankrotu neměli problémy se zajištěním vlastní výroby. Dodavatelé si na základě znalosti finanční situace potenciálních zákazníků vybírají nejvhodnější odběratele. Prostřednictvím finanční analýzy si ověřují možnost a reálnost plnění uzavřených smluv. Zajímají se především o platební schopnost podniku, strukturu oběžných aktiv a krátkodobých závazků i o průběh peněžních toků. Banky, příp. jiní věřitelé, kteří sledují především solventnost, likviditu podniku, hodnotí výnosnost podniku v delším časovém horizontu s cílem zjistit schopnost tvorby peněžních prostředků a úhrady přijatých závazků včetně dohodnutých úroků. Držitelé dluhopisů podniku, kteří se zajímají zejména o finanční stabilitu podniku a jeho platební schopnost s cílem zjistit, zda jim bude cenný papír splacen včas a v dohodnuté výši. Investoři, kteří se stávají v současné době početnou skupinou uživatelů informací získaných finanční analýzou. Rozhodují se, do kterého podniku vložit svůj kapitál. Zajímají se především o stabilitu podniku a jeho další rozvoj, i o míru rizika a míru zhodnocení vloženého kapitálu. Burzovní makléři, kteří informace o finanční situaci podniku obchodovaných na burze cenných papírů potřebují průběžně pro rozhodování o obchodech s cennými papíry. Konkurenční firmy, které využívají získaných informací pro srovnání s vlastními výsledky, odhalení slabých a silných stránek konkurenčních podniků a tím upevnění svého postavení na trhu. 10

11 Stát a jeho orgány, které tyto údaje potřebují jak pro formulování hospodářské politiky státu, tak pro kontrolu plnění daňových a jiných odvodových povinností podniků a v neposlední řadě i pro statistické účely. Auditoři, účetní a daňoví poradci podniku, kteří prostřednictvím finanční analýzy odhalují nedostatky ve finančním hospodaření podniku a navrhují nápravná opatření ke stabilizaci firmy. Vedle uvedených externích uživatelů existuje početná skupina uživatelů interních, kteří zahrnují: Majitele firmy, kteří si finanční analýzou ověřují, zda prostředky, které do firmy investovali, jsou náležitě zhodnocovány a řádně využívány. Zajímají se zejména o vývoj ukazatelů tržní hodnoty firmy, ukazatelů výnosnosti, sledují rovněž vztah peněžních toků k dlouhodobým závazkům podniku. Pomocí vývoje těchto ukazatelů také hodnotí práci manažerů firmy, kteří s jejich majetkem disponují. Manažery firmy, kteří informací užívají pro svá operativní i dlouhodobá rozhodování o podniku. Zajímají se nejen o vývoj v podniku, který řídí, ale i o vývoj finanční situace obchodních partnerů i konkurenčních podniků. Zaměstnance podniku, kteří mají přirozený zájem na prosperitě a finanční stabilitě svého podniku, na jehož vývoji jsou zainteresováni svým zaměstnáním a hmotným zabezpečením. I když všechny uvedené skupiny uživatelů informací získaných finanční analýzou jsou vedeny snahou získat rozdílné informace vyplývající z jejich primárních motivů, přesto pro všechny je společné, že získaných informací užívají pro svá rozhodování. 2.3 Zdroje vstupních informací pro finanční analýzu Pro provedení finanční analýzy jsou nezbytné informace o podniku, a to informace dostatečně kvalitní, které poskytnou nezkreslený obraz o finanční situaci podniku. Informace, ze kterých čerpá finanční analýza, je možno rozčlenit na: finanční informace z vlastního podnikového informačního systému, vnější finanční informace, kvantifikovatelné nefinanční informace, nekvantifikovatelné ostatní informace. Informace z podnikového účetnictví jsou základním a výchozím zdrojem informací zejména pro interní finanční analýzu. I když pro potřeby interních analýz využívaných 11

12 především manažery podniku pro jejich rozhodování by bylo přínosnější přebírání vstupních údajů přímo ze zůstatků jednotlivých účtů účtové osnovy, což by poskytlo podklady pro detailnější poznání příčin probíhajících jevů, jsou zpravidla vstupní údaje přebírány z účetních výkazů finančního účetnictví podniku za sledované období. Velmi obtížné postavení mají při provádění finančních analýz externí uživatelé, kteří zpravidla nemají přístup k podnikovému účetnictví a k úplným účetním výkazům. Při zpracování finančních analýz pak zpravidla vycházejí z dostupných informací, ke kterým patří zejména Výroční zpráva podniku. Vedle uvedených základních zdrojů informací pro provádění finančních analýz je však pro dokreslení celkové situace v podniku a pro poznání vývoje vnějšího okolí, které výsledky podniku ovlivňuje, zapotřebí řady dalších údajů. K nim patří vnější finanční systém. Zahrnuje údaje státní statistiky o vývoji národního i světového hospodářství, o vývoji měnových kurzů, míry inflace, charakteristiky peněžních i komoditních trhů, účetní závěrky srovnatelných podniků apod. Kvantifikovatelné nefinanční údaje zahrnují především demografické studie, prognózy vývoje techniky a technologie, plány rozvoje infrastruktury včetně dopravy a komunikačních sítí apod. Nekvantifikovatelné ostatní zdroje představují zprávy a komentáře manažerů, nezávislá hodnocení, prognózy a ratingy, osobní kontakty, připravovaná legislativní opatření apod. [11] 2.4 Základní metodické nástroje a metody finanční analýzy Základním nástrojem finanční analýzy podniku jsou absolutní a poměrové ukazatele. Primární důležitost mají především poměrové (podílové) ukazatele dávající do poměru vybrané položky finančních výkazů charakterizující majetkovou, finanční a ziskovou situaci podniku. [3] Výhodou poměrových ukazatelů je, že redukují absolutní údaje lišící se podle velikosti firem na společnou a tudíž komparativní bázi. Je to nejlepší způsob jak srovnávat aktuální finanční informace dané firmy k jejím historickým datům nebo datům jiných podniků, které jsou věší či menší nebo ke skupině jiných firem. Ukazatele užívané ve finanční analýze zahrnují ukazatele absolutní, rozdílové, poměrové a ukazatele pružnosti. [11] 12

13 Způsob hodnocení a interpretace ukazatelů a tím jejich vypovídací schopnost je odvislá od užitých metod finanční analýzy. Metody finanční analýzy je možno rozdělit z různých pohledů. Základním členěním, uváděným v řadě literárních pramenů, je členění na: finanční analýzu fundamentální, finanční analýzu technickou. Finanční analýza fundamentální se soustřeďuje na vyhodnocování spíše kvalitativních údajů o podniku, přičemž základní metodou analýzy je odborný odhad, založený na hlubokých empirických i teoretických znalostech a zkušenostech analytika. Finanční analýza technická představuje kvantitativní zpracování ekonomických dat za použití algoritmizovaných matematických metod, přičemž získané výsledky jsou vyhodnocovány jak kvantitativně, tak kvalitativně. Ve finančních analýzách podniků jsou uplatňovány zejména metody technické analýzy, které jsou dále členěny z různých hledisek. Podle způsobů srovnání hodnot ukazatelů je možno metody finanční analýzy rozdělit na: prostorovou analýzu, trendovou analýzu, srovnání s plánem, srovnání s odhadem experta. Prostorová analýza, označována i jako analýza komparativní, je založena na srovnání vypočtených hodnot ukazatelů s hodnotami stejných ukazatelů v jiných, konkurenčních podnicích. Umožňuje tedy mezipodnikové srovnání. [11] Jeden z nejdůležitějších bodů na zapamatování týkajících se analýzy účetních výkazů je, že každé finanční měření, aby bylo smysluplné, by mělo být porovnáno v různých časech a mezi různými společnostmi. [12] Trendová analýza vychází ze srovnání hodnot ukazatelů v čase. Základní výhodou časového srovnání je možnost zachycení kladných a záporných vývojových tendencí uvnitř podniku a na základě jejich poznání vytvářet, případě korigovat již přijatá řídící rozhodnutí. Trend vývoje ukazatelů je velmi důležitý, neboť již z grafického znázornění dokáže zkušený analytik učinit velmi rychle základní diagnózu. Pokud je zkonstruován společný graf vývoje hodnot různých ukazatelů, je možno zřetelně odlišit různé vývojové trendy různých ukazatelů a tím usuzovat na určité typické poruchy zdravého financování podniku. 13

14 Srovnání s plánem je založeno na porovnání skutečně dosažených hodnot ukazatelů s hodnotami vypočtenými na základě plánovaných vstupních údajů. Srovnání s plánem je velmi dobrý způsob analýzy, neboť naplňuje základní cíl finanční analýzy, a to zjištění a rozbor případných disproporcí mezi předpokládaným a skutečným efektem rozhodování. Srovnání s odhadem experta vychází z odhadu zkušeného analytika a jeho subjektivních představ o tom, jaké by měly být optimální hodnoty ukazatelů v daném podniku. Druhé ze základních hledisek členění metod technické finanční analýzy vychází z používaných matematických postupů a člení metody na: elementární metody finanční analýzy, vyšší matematicko-statistické metody finanční analýzy. Elementární metody využívají elementárních matematických postupů, jejichž jednoduchost umožňuje využití širokým okruhem uživatelů. Vyšší matematicko-statistické metody, které využívají metod matematické statistiky, či metod jiných. V praxi je nejčastěji užíváno regresní diskriminační analýzy a výpočtu korelačních koeficientů. [11] Elementární metody lze členit do několika skupin, které však jako celek ve svém důsledku znamenají komplexní finanční rozbor hospodaření podniku. Pro přehlednost je členění uvedeno na obr. č. 1 a následně stručně popsáno. Obr. č. 1 Elementární metody finanční analýzy Elementární metody Analýza stavových ukazatelů Analýza rozdílových a tokových ukazatelů Přímá analýza intenzivních ukazatelů Analýza soustav ukazatelů Horizontální analýza Analýza fondů Ukazatele rentability Pyramidové rozklady Vertikální analýza Analýza cash flow Ukazatele aktivity Du Pontův rozklad Ukazatele Zdroj: Růčková, P. Finanční analýza [8] likvidity 14 Ukazatele kapit. trhu

15 Analýza stavových (absolutních) ukazatelů v sobě zahrnuje především horizontální a vertikální analýzu. [7] Srovnatelné účetní výkazy a změna dat umožňují manažerům a finančním analytikům dělat horizontální analýzu, která je analýzou změny rok po roce v každé položce účetního výkazu. Účelem horizontální analýzy je určení, jak se každá položka změnila, proč se změnila a jestli je změna příznivá nebo nepříznivá. [12] Horizontální analýza využívá absolutních a rozdílových ukazatelů. [11] Zde je potřeba připomenout nutnost tvorby dostatečně dlouhých časových řad, neboť precizně vedené časové řady mohou znamenat méně nepřesností z hlediska interpretace výsledků propočtu. [7] Procentní změny jednotlivých položek vycházejí z absolutních změn, zjištěných jako rozdíl dvou hodnot v čase: absolutní změna = ukazatel t ukazatel t-1, kde t příslušný rok. Procentní změna je relativním vyjádřením změny absolutní: procentní změna = (absolutní změna/ukazatel t-1)*100 Nástrojem analýzy jsou bazické a řetězové indexy. [9] Vertikální analýza Aby se ulehčila srovnatelnost účetních výkazů s předchozím obdobím a zejména pak aby se umožnila srovnatelnost několika společností různé velikosti, analyzují se účetní výkazy často pomocí procentního vyjádření, nazvaného procentní rozbor komponent. Tato technika rozboru se někdy označuje jako vertikální analýza. [4] Její použití je výhodné pro srovnávání údajů v účetních výkazech v delším časovém horizontu, i pro srovnávání podniku s jinými podniky v daném oboru či pro srovnávání s odvětvovými průměry. Výsledky zjištěné touto metodou mohou sloužit i při sestavování finančních plánů, zvláště pokud se projeví v delším časovém horizontu určitá stabilita podílu některých položek na celkovém zvoleném základu. Nevýhodou této metody je změna absolutní základny pro výpočet procentních podílů v jednotlivých letech i to, že neodhaluje příčiny změn, ale pouze vede ke konstatování změn. 15

16 Analýza poměrových ukazatelů je nejužívanější metodou finanční analýzy. [11] Zkoumá strukturu podnikových aktiv, kvalitu a intenzitu jejich využívání, způsob jejich financování, strukturu nákladů, profitabilitu firmy, její solventnost, likviditu a další rysy jejího finančního života. Výsledky zkoumání napomáhají investorům, věřitelům a managementu určit celkovou momentální ekonomickou situaci podniku. Cenným rysem metody finanční analýzy je schopnost srovnat výsledky několika období a na základě toho ohodnotit vývojový trend hospodaření podniku. [1] Přímá analýza intenzivních ukazatelů (poměrová analýza), patří k nejpoužívanějším metodám finanční analýzy a do této kategorie patří hodnocení: Ukazatele rentability, likvidity, zadluženosti, aktivity, kapitálového trhu a cash flow. [7] Predikce finanční tísně podniku je poslední z nejrozšířenějších metod užívaných ve finanční analýze podniku. Tento způsob hodnocení finanční situace podniku využívá matematických modelů, které jsou zpravidla konstruovány na bázi několika vybraných poměrových ukazatelů, kterým jsou přiřazeny určité váhy a sumarizuje výsledek do jednoho čísla, podle jehož výše je odhadována budoucí finanční situace podniku. [11] Analýza poměrovými ukazateli Poměrové ukazatele jsou nejčastěji používaným rozborovým postupem k účetním výkazům z hlediska využitelnosti i z hlediska jiných úrovní analýz. [7] Za dlouhou dobu používání poměrových ukazatelů jich bylo navrženo velké množství, z nichž některé se liší pouze drobnými modifikacemi. Praktickým používáním se však vyčlenila určitá skupina všeobecně akceptovaných ukazatelů, které umožňují vytvořit si základní představu o finanční situaci podniku. Ukazatele se obvykle sdružují do skupin, přičemž každá skupina se váže k některému aspektu finančního stavu podniku. [2] Ukazatele zadluženosti Pojmem zadluženost vyjadřujeme skutečnost, že podnik používá k financování svých aktiv ve své činnosti cizí zdroje, tedy dluh. V reálné ekonomice u velkých podniků nepřichází v úvahu, že by podnik financoval veškerá svá aktiva z vlastního anebo jen z kapitálu cizího. 16

17 Použití výhradně vlastního kapitálu totiž jednoznačně s sebou přináší snížení celkové výnosnosti vloženého kapitálu. Naopak financování výhradně z cizích zdrojů by bylo pravděpodobně spojeno s obtížemi při jeho získávání. [8] Na financování podnikových aktiv se proto v určité míře podílí jak vlastní kapitál, tak i kapitál cizí. Podnik používá cizí kapitál s tím, že výnos, který se jim získá, a rovněž výnosnost celkového vloženého kapitálu bude vyšší, než jsou náklady spojené s jeho použitím, tj. úrok placený z cizího kapitálu. [10] Podstatou analýzy zadluženosti je hledání optimálního vztahu mezi vlastním a cizím kapitálem hovoříme o kapitálové struktuře. Kapitálová struktura má zásadní význam pro kvalitní rozvoj podniku a rovněž podmiňuje jeho zdravý finanční rozvoj. [7] Základní ukazatelem zadluženosti je poměr celkových závazků (krátkodobých i dlouhodobých) k celkovým aktivům, nazývaný též ukazatel věřitelského rizika. zadluženost = celkové závazky/celková aktiva Obecně platí, že čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je zadluženost podniku a tím vyšší je riziko jak věřitelů, tak i akcionářů. Je nutné ho vždy posuzovat v souvislosti s celkovou výnosností, kterou podnik dosahuje z celkového vloženého kapitálu, i v souvislosti se strukturou cizího kapitálu. Analytickými ukazateli celkové zadluženosti jsou dlouhodobá a krátkodobá zadluženost: dlouhodobá zadluženost = dlouhodobé závazky/celková aktiva krátkodobá zadluženost = krátkodobé závazky/celková aktiva Doplňkovým ukazatelem k celkové zadluženosti je ukazatel míra samofinancování: míra samofinancování = vlastní kapitál/celková aktiva Tento ukazatel vyjadřuje proporci, v níž jsou aktiva podniku financována penězi akcionářů. Používá se pro hodnocení hospodářské a finanční stability podniku a spolu s ukazatelem solventnosti bývá považován za nejvýznamnější ukazatel pro hodnocení celkové finanční situace podniku. [10] Převrácená hodnota míry samofinancování 17

18 je dalším možným způsobem vyjádření zadluženosti podniku. Bývá označována jako finanční páka. Má velký význam při hodnocení výnosnosti podniku prostřednictvím pyramidových soustav ukazatelů. Pojem páka byl zvolen proto, že prostřednictvím tohoto ukazatele se odráží vliv změn zadluženosti podniku ve změnách rentability vlastního kapitálu. Vysoký podíl vlastního kapitálu však může vyjadřovat překapitalizování podniku, což znamená, že firma z důvodu přílišné opatrnosti nedostatečně využívá cizích finančních zdrojů a proto udržuje nadměrnou výši vlastního kapitálu. překapitalizování = vlastní kapitál/stálá aktiva [6] Opakem překapitalizování je podkapitalizování podniku, které je pro podnik daleko nebezpečnější, neboť nastává tehdy, je-li firma příliš zadlužena a výše vlastního jmění je nepřiměřená rozsahu provozní činnosti podniku. Podkapitalizování je sledováno pomocí ukazatele: podkapitalizování = (dlouhodobé závazky + vlastní kapitál)/stálá aktiva Hodnota ukazatele by rozhodně měla být větší než 1, neboť podle zásad správného financování by firma měla dlouhodobý majetek krýt dlouhodobým kapitálem, který by měl být dostatečně vysoký, aby nejen umožňoval financování stálých aktiv, ale vytvářel v potřebné výši i dostatečný pracovní kapitál, nezbytný pro zajištění běžného chodu podniku. K příznakům podkapitalizování podniku patří zejména nízká hodnota ukazatele míry samofinancování, nepříznivá výše ukazatelů platební schopnosti, růst doby obratu pohledávek, zkrácení doby obratu zásob, vysoké dlouhodobé úvěry podniku, růst zisku ve vztahu k vlastnímu kapitálu. Dalším z ukazatelů užívaných pro hodnocení zadluženosti podniku je dluh na vlastní kapitál: dluh na vlastní kapitál = celkové závazky/vlastní kapitál 18

19 Dluh na vlastní kapitál má obdobnou vypovídací schopnost jako ukazatel zadluženosti a míry samofinancování. Roste s růstem podílu závazků ve finanční struktuře podniku. [11] Pokud se týká hodnot výše uvedených ukazatelů, je problematické stanovit nějaké optimální či doporučené hodnoty. Ovšem jak pro věřitele, tak i akcionáře zajímá přiměřenost zadluženosti. Věřitele zajímá, zda jsou zajištěny jejich nároky na splácení úroků. Rovněž pro akcionáře je důležitá informace, zda je podnik schopen platit požadované úroky, popř. splácet příslušné dluhy, neboť při nesplnění těchto povinností si věřitelé mohou vynutit buď reorganizaci, nebo likvidaci podniku. Pro zjištění těchto informací a pro hodnocení přiměřenosti úrovně zadlužení z hlediska jejich dopadu na zisk se používají různé dílčí ukazatele. Jedním z nejčastěji používaných je ukazatel úrokového krytí, resp. ziskové úhrady úroku, který porovnává provozní zisk podniku neboli hospodářský výsledek před odečtením úroků a daně s celkovým ročním úrokovým zatížením: úrokové krytí = zisk (před úroky a zdaněním)/celkové úroky Ukazatel tak informuje o tom, kolikrát celkový efekt reprodukce převyšuje úrokové platby. [10] Čím vyšší hodnota ukazatele, tím pro podnik lépe. Američtí analytici považují za problémový podnik, u něhož hodnota tohoto ukazatele se pohybuje okolo 3. Za bezproblémovou úroveň považují hodnotu okolo 8. Neschopnost hradit úrokové platby z vytvořeného zisku může být známkou blížící se finanční tísně podniku. [11] Ukazatele likvidity Trvalá platební schopnost je jednou ze základních podmínek úspěšné existence podniku v podmínkách trhu. Finanční riziko vyplývající hlavně ze struktury finančních zdrojů má i časovou dimenzi. Jde o to, zda je podnik schopen včas splatit své krátkodobé závazky. V souvislosti s platební schopností je možné setkat se s pojmy solventnost, likvidita a likvidnost. Obvykle se vymezují takto: Solventnost je obecná schopnost podniku získat prostředky na úhradu svých závazků. Likvidita je momentální schopnost uhradit splatné závazky. Je měřítkem krátkodobé nebo okamžité solventnosti. 19

20 Likvidnost je jednou z charakteristik konkrétního druhu majetku. Označuje míru obtížnosti transformovat majetek do hotovostní formy. [10] Poměrové ukazatele platební schopnosti odvozují solventnost, resp. likviditu podniku od poměru mezi oběžnými aktivy jako nejlikvidnější skupinou aktiv a krátkodobými závazky splatnými v blízké budoucnosti (obvykle do 1 roku). Klasickým ukazatelem tohoto typu je poměr celkového objemu oběžných aktiv a krátkodobých závazků. Bývá nazýván ukazatelem solventnosti nebo běžné likvidity. běžná likvidita = oběžná aktiva/krátkodobé závazky Ukazatel běžné likvidity ukazuje, kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky podniku. Tento ukazatel má význam především pro krátkodobé věřitele podniku a poskytuje jim cennou informaci, do jaké míry jsou jejich krátkodobé investice chráněny hodnotou majetku (aktiv), neboť věřitelé podstupují určité riziko, že jim závazky nebudou splaceny. [10] Ukazatel běžné likvidity má určité nedostatky, které je třeba brát v úvahu při vyvozování následných opatření. K nim patří především: - nepřihlíží ke struktuře oběžných aktiv z pohledu jejich likvidnosti, - nepřihlíží ke struktuře krátkodobých závazků z hlediska jejich splatnosti, - výše ukazatele je ovlivnitelná odložením některých nákupů, - vzhledem k tomu, že je ukazatel zpravidla odvozován z údajů v účetním výkazu Rozvaha nevyjadřuje vývoj platební schopnosti během roku. [11] Pro běžnou likviditu platí, že hodnoty čitatele jsou k hodnotě jmenovatele v rozmezí 1,5 2,5. [7] Ne všechna aktiva podniku jsou stejně likvidní. Ve snaze odstranit z ukazatele vliv obecně nejméně likvidní části oběžných aktiv, tj. zásob (surovin, materiálu, polotovarů, nedokončené výroby, hotových výrobků), je často zjišťována hodnota ukazatele pohotové likvidity: pohotová likvidita = (oběžná aktiva zásoby)/krátkodobé závazky Čitatel ukazatele je vhodné opravit o nedobytné pohledávky, případně o pohledávky, jejichž dobytnost je pochybná (pohledávky po lhůtě splatnosti), neboť likvidnost této 20

21 části majetku je velmi nízká. Podstatně nižší hodnota pohotové likvidity ukazuje nadměrnou váhu zásob ve struktuře aktiv podniku. [10] Pro pohotovou likviditu platí, že čitatel by měl být stejný jako jmenovatel, tedy poměr 1:1, případně 1,5:1. Vyšší hodnota bude příznivější pro věřitele, nebude však příznivá z hlediska akcionářů a vedení podniku. Značný objem oběžných aktiv vázaný ve formě pohotových prostředků přináší jen malý nebo žádný úrok. Nadměrná výše oběžných aktiv vede k neproduktivnímu využívání do podniku vložených prostředků a tak nepříznivě ovlivňuje celkovou výnosnost vložených prostředků. [7] Nejlikvidnějšími aktivy podniku jsou peněžní prostředky a obchodovatelné krátkodobé cenné papíry. Proto je třeba se při finanční analýze podniku zaměřit i na další ukazatel, kterým je hotovostní likvidita: hotovostní likvidita = finanční majetek krátkodobé povahy/krátkodobé závazky Podle terminologie a struktury naší současné rozvahy představuje finanční majetek peníze, účty v bankách a krátkodobý finanční majetek. Součástí krátkodobých závazků jsou i běžné bankovní úvěry, které jsou rovněž v naší rozvaze uvedeny odděleně od krátkodobých závazků v rámci bankovních úvěrů a výpomocí. [10] Všechny uvedené ukazatele likvidity hodnotí likviditu podniku staticky, k určitému datu. K překonání tohoto nedostatku je užíván ukazatel odvozený z cash flow, což je toková veličina. Cash flow likvidita: cash flow likvidita = cash flow z provozní činnosti/krátkodobé závazky Ukazatel označovaný i jako cash flow solventnost vyjadřuje schopnost podniku hradit krátkodobé závazky z peněžních toků ve sledovaném období, tzn. schopnost produkovat peněžní prostředky k úhradě krátkodobých závazků. Pro hodnocení schopnosti podniku hradit veškeré dluhy, nejen krátkodobě, bývá užíván i ukazatel stupeň oddlužení: stupeň oddlužení = cash flow z provozní činnosti/cizí kapitál 21

22 Ukazatel vypovídá o poměru mezi financováním cizím kapitálem a schopností podniku vyrovnávat vzniklé závazky z vlastní finanční síly. Větší vypovídací schopnost poskytuje sledování vývoje hodnoty ukazatele v čase, přičemž klesající hodnota signalizuje rostoucí napjatost finanční situace podniku. [11] S analýzou likvidity je spojena ještě jedna důležitá kategorie zvaná net working capital (čistý pracovní kapitál). Pracovní kapitál je část oběžných aktiv, která je financována dlouhodobými finančními zdroji a podnik s ní může volně disponovat při realizaci svých záměrů. [7] Podnik musí udržovat adekvátní množství pracovního kapitálu, aby to vyhovovalo pasivům, drženému dostatku zásob a využívalo hotovostních slev. Podnik, který vyčerpá pracovní kapitál opravdu nemůže pokračovat ve své činnosti. Vzhledem k tomu, že movitý majetek a krátkodobé závazky jsou velmi nezbytné pro efektivní činnost, je analýza pracovního kapitálu důležitou součástí při vyhodnocování finanční pozice podniku. [13] čistý pracovní kapitál = oběžná aktiva krátkodobé závazky [7] Ukazatele aktivity Tyto ukazatele nejčastěji vyjadřují počet obrátek jednotlivých složek zdrojů nebo aktiv nebo dobu obratu - což je reciproká hodnota k počtu obrátek. Jejich rozbor slouží především k hledání odpovědi na otázku, jak hospodaříme s aktivy, jejich jednotlivými složkami a také jaký má toto hospodaření vliv na výnosnost a likviditu. [7] Nejkomplexnějším ukazatelem v této skupině je obrat celkových aktiv: obrat celkových aktiv = tržby/celková aktiva [11] Měří obrat neboli intenzitu použití všech aktiv. [1] Ukazuje, jak se zhodnocují stálá i oběžná aktiva ve výrobní činnosti podniku bez ohledu na zdroje krytí těchto aktiv. Výše ukazatele se podstatně mění podle oboru činnosti. Nevýhodou tohoto i dalších ukazatelů je to, že tržby jsou veličinou tokovou, zatímco stav aktiv se může během roku měnit a v ukazateli je zachycen staticky k určitému časovému okamžiku. Pro objektivní výpočet ukazatelů by bylo vhodnější vyjádřit aktiva průměrným stavem vypočteným ze stavu na začátku a konci sledovaného období. 22

23 Obrat celkového majetku podniku je dále posuzován ve vztahu k obratu stálých aktiv a oběžných aktiv: obrat stálých aktiv = tržby/stálá aktiva v ZC Měří, jak efektivně podnik využívá budov, strojů, zařízení a jiných aktiv. Udává, kolikrát se stálá aktiva obrátí za rok. [9] Hodnota ukazatele bývá obvykle srovnávána s odvětvovými průměry. Nižší hodnota něž je odvětvový průměr signalizuje nízké využití a je upozorněním pro výrobu, aby zvýšila využití výrobních kapacit i upozorněním pro finanční manažery, aby omezili podnikové investice. [11] Některé podniky sledují souhrnně i obrat oběžných aktiv: obrat oběžných aktiv = tržby/oběžná aktiva Vzhledem k tomu, že oběžná aktiva zahrnují naprosto různorodý majetek, je daleko účinnější sledovat obratovost podle skupin oběžného majetku. Nejsledovanějším ukazatelem je obrat zásob: obrat zásob = tržby/zásoby Obrat zásob udává, kolikrát za rok se zásoby přemění v ostatní formy oběžného majetku až po opětovný nákup zásob. [11] Nízká hodnota obratu může indikovat nadměrné zásoby. Vysoká hodnota obrátky je výsledkem nízké hladiny zásob, což je pozitivní, ale jen v případě nejsou-li ohroženy prodeje a výroba. Vždy je nutno sledovat obratu ve vývoji, v kontextu vnitřních a vnějších podmínek a v relaci k standardním hodnotám v daném oboru. [3] Ukazatel obrat zásob má ten základní nedostatek, že tržby odrážejí tržní hodnotu, zatímco zásoby jsou zpravidla uváděny v pořizovacích cenách, které opět nemusí odpovídat již skutečným tržním cenám. Proto je doporučováno v čitateli ukazatele uvádět ne tržby, ale náklady na prodané zboží. Vedle obratu zásob bývá sledována i doba obratu zásob: doba obratu zásob = 365/obrat zásob 23

24 Doba obratu zásob udává, jak dlouho jsou oběžná aktiva vázána ve formě zásob. [11] Obecně platí, že čím je vyšší obratovost zásob a kratší doba obratu zásob, tím lepší je situace. Je však potřeba pamatovat na optimální velikost zásob. [7] Další významnou součástí oběžného majetku podniku jsou pohledávky. Obdobně jako u zásob je i u pohledávek zjišťována rychlost a doba obratu pohledávek. Rychlost obratu pohledávek je vcelku jednotně vyjadřována: rychlost obratu pohledávek = tržby/průměrný stav pohledávek Rychlost obratu pohledávek udává počet obrátek, tedy transformace pohledávek v hotové peníze. Čím rychlejší je obrat pohledávek, tím rychleji podnik inkasuje své pohledávky a získané peníze může použít na další potřeby podniku. Pro zajištění platební schopnosti podniku je důležitý další ukazatel, kterým je doba obratu pohledávek: doba obratu pohledávek = 365/obrat pohledávek [11] Ukazuje jak dlouho, kolik dní se majetek podniku vyskytuje ve formě pohledávek, resp. za jak dlouhé období jsou pohledávky v průměru spláceny. [10] Průměrná doba splatnosti pohledávek je srovnávána s běžnými platebními podmínkami, za jakých firma fakturuje své zboží. Je-li tato doba delší, znamená to, že obchodní partneři neplatí své účty včas. Firma by měla uvažovat o opatřeních na urychlení inkasa svých pohledávek. Ukazatel tedy slouží i pro kontrolu úvěrové politiky podniku. [11] Jako poslední z této skupiny ukazatelů je obratovost závazků. Tento ukazatel je poměrem tržeb k závazkům. K tomuto ukazateli můžeme vypočítat také dobu obratu závazků 365 dní ku obratovosti závazků. Ukazatel vypovídá o tom, jak rychle jsou spláceny závazky firmy. Obecně lze konstatovat, že doba obratu závazků by měla být delší než doba obratu pohledávek, aby nebyla narušena finanční rovnováha ve firmě. [7] 24

25 Ukazatele rentability Ukazatele rentability měří celkovou účinnost řízení podniku. Vycházejí z různých forem míry zisku, který je všeobecně akceptován jako vrcholový ukazatel efektivnosti podniku. Ukazatele rentability zahrnují vliv platební schopnosti, řízení aktiv i řízení dluhů na zisk firmy, proto jsou užívány jako vrcholové ukazatele při hodnocení firmy pomocí pyramidových soustav ukazatelů. [11] Při hodnocení rentability se používají nejčastěji následující poměrové ukazatele: rentabilita vlastního kapitálu (ROE) = zisk po zdanění/vlastní kapitál Rentabilita vlastního kapitálu je pro vlastníky podniku klíčovým kritériem hodnocení úspěšnosti jejich investic, protože vytvořený zisk posuzují jako výdělek z kapitálu, který do podniku vložili. rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA) = (zisk po zdanění + nákladové úroky (1- sazba daně ze zisku))/celková aktiva [5] Ukazatel vyjadřuje celkovou efektivnost podnikání. Ukazatel respektuje skutečnost, že efektem zhodnocení je nejen odměna vlastníkům podniku, ale i jeho věřitelům za půjčení kapitálu. Ale ani věřitelům nezůstane celý úrok, ale je zdaněn daní z příjmů. [11] ukazatel rentability celkového investovaného kapitálu (zkr. ROCE) = (zisk po zdanění + nákladové úroky *(1 sazba daně ze zisku))/(dlouhodobé závazky + dlouhodobé bankovní úvěry + vlastní kapitál) Ukazatel poskytuje informaci o výnosnosti dlouhodobých zdrojů podniku. Z důvodů metodické čistoty by však nákladové úroky měly zahrnovat pouze úroky placené dlouhodobým věřitelům, což ovšem z publikovaných údajů není možné zjistit. [5] Ukazatel je využíván zejména pro mezipodnikové srovnávání. finanční rentabilita vloženého kapitálu = cash flow/celkový vložený kapitál 25

26 cash flow = zisk po zdanění + odpisy + změna dlouhodobých rezerv Ukazatel vyjadřuje, kolik peněžních prostředků je podnik schopen vytvořit na jednotku vloženého kapitálu. Cash flow je měřítkem toho, jak dalece je podnik schopen splatit vlastními silami dluhy, uskutečnit plánované investice nebo vyplácet předpokládané dividendy či podíly na zisku. Pro vyjádření výnosnosti podnikání je užíváno zpravidla i dalšího ukazatele vycházejícího z cash flow, a to finanční rentabilita vlastního kapitálu: finanční rentabilita vlastního kapitálu = cash flow/vlastní kapitál Ukazatel finanční rentabilita vlastního kapitálu vypovídá o schopnosti podniku vytvořit z vlastní činnosti prostředky potřebné k vyplácení dividend či podílů na hospodářském výsledku. [11] Ukazatele tržní hodnoty firmy Ukazatele tržní hodnoty firmy vycházejí z údajů o kapitálovém trhu. Slouží především pro rozhodování investorů o tom, kam vložit svůj přebytečný kapitál, neboť především vypovídají o návratnosti vloženého kapitálu. K běžně užívaným ukazatelům patří: zisk na jednu akcii = zisk po zdanění/počet emitovaných akcií Zisk na jednu akcii je považován za klíčový údaj o finanční situaci podniku. Zisk uvedený v čitateli ukazatele je zisk po výplatě dividend držitelům prioritních akcií podniku. cash flow na jednu akcii = provozní cash flow/počet emitovaných kmenových akcií Ukazatele cash flow na jednu akcii zohledňuje dříve uvedenou výhodu sledování výnosnosti podniku pomocí cash flow ve srovnání se ziskem. Skýtá možnost nejen mezipodnikového srovnání, ale i srovnání mezinárodního. 26

27 účetní hodnota akcie = (vlastní kapitál prioritní akcie)/počet emitovaných kmenových akcií Účetní hodnota akcie je ukazatelem, který, i když má daleko menší vypovídací schopnost o skutečné tržní hodnotě akcie, přesto je určitou orientací o minimální tržní ceně akcie. [11] Další ukazatele finanční analýzy produktivita práce Úroveň produktivity je určena poměrem množství produkce k objemu užitých vstupů na určité období. Nejčastěji se jako ukazatele produktivity práce podniku užívají tyto ukazatele: produktivita práce z přidané hodnoty = přidaná hodnota/počet zaměstnanců [9] produktivita práce z tržeb = (tržby za prodej zboží + tržby za prodej výrobků)/počet zaměstnanců [6] Analýza soustav ukazatelů Mezi nejznámější soustavy ukazatelů patří tzv. pyramidové struktury poměrových ukazatelů, které na jednom grafu či v jedné tabulce stručně a přehledně znázorňují několik charakteristických rysů podniku najednou a umožňují postižení vzájemných souvislostí mezi likviditou, strukturou financování a rentabilitou podniku. [5] Nejznámější metodou použití poměrových ukazatelů v pyramidové podobě je tzv. Du Pont diagram, jehož název je odvozen od nadnárodní chemické společnosti Du Pont de Nemours. Analýza pomocí pyramidových soustav ukazatelů je zpravidla prováděna ve třech základních krocích: První krok vychází z analýzy rentability celkového vloženého kapitálu, která je vyjádřena jako funkce dvou základních faktorů: ziskovosti tržeb, obratu celkových aktiv. 27

28 Ziskovost tržeb (zkr. ROS) je označována i jako zisková marže či ziskové rozpětí nebo též rentabilita tržeb. Udává, jak úspěšně uplatnila firma své produkty na trhu. Současně je však i měřítkem efektivnosti využívání vstupů do výroby a jejich hospodárného vynakládání. Nízká úroveň ukazatele dokumentuje nedostatky ve vedení firmy. Vysoká úroveň ukazatele ve srovnání s obdobně zaměřenými podniky však může signalizovat do budoucna problémy s konkurenčními firmami, které se budou snažit vytlačit firmu z trhu dočasným snížením své ziskové marže. Druhým ze základních faktorů ovlivňujících celkového vloženého kapitálu je obrat celkových aktiv. Převrácenou hodnotou ukazatelů obratu jsou ukazatele doby obratu. V pyramidových soustavách ukazatelů je vhodnější využít této převrácené hodnoty, neboť doba obratu odráží dobu obratu jak stálých, tak oběžných aktiv a v dalším rozkladu je možno posoudit vliv jednotlivých složek majetku na dobu obratu celkových aktiv. Ve druhém kroku analýzy realizované pomocí pyramidových soustav ukazatelů je prováděn rozklad rentability vlastního kapitálu jako výsledku působení tří faktorů, a to: čisté ziskovosti tržeb, obratu celkových aktiv, poměru celkových aktiv k vlastnímu kapitálu. Faktory jsou vyjádřeny prostřednictvím ukazatelů: zisk po zdanění/vlastní kapitál =(zisk po zdanění/tržby) : (celková aktiva/tržby) x (celková aktiva/vlastní kapitál) Čistá ziskovost tržeb má obdobnou vypovídací schopnost jako ziskovost tržeb prováděná v prvním kroku analýzy. Ukazatel poměr celkových aktiv k vlastnímu kapitálu bývá v literatuře označován jako finanční páka. Finanční páku je třeba chápat jako možnost zvýšení rentability vlastního kapitálu v důsledku zadluženosti podniku. Je-li úrok placený za použití cizího kapitálu nižší než je rentabilita celkového kapitálu, roste rentabilita vlastního kapitálu a je žádoucí rozsah cizího kapitálu ve finanční struktuře podniku zvyšovat. Je-li naopak rentabilita celkového kapitálu nižší než úrokové zatížení cizích zdrojů, klesá s rostoucí zadlužeností výnosnost vlastního kapitálu. 28

29 Zvýšení podílu cizích finančních zdrojů, tedy zvýšení zadluženosti podniku, které se projeví v růstu ukazatele poměr celkových aktiv k vlastnímu kapitálu, má pozitivní vliv na rentabilitu vlastního kapitálu. Avšak na druhé straně zvýšení podílu cizích finančních zdrojů je zpravidla prováděno zvýšením úroků, které snižují podíl zisku plynoucího vlastníkům firmy, způsobuje tedy pokles rentability vlastního kapitálu. Společný vliv obou faktorů je možno vyjádřit jejich součinem, který je označován jako ziskový účinek finanční páky: ziskový účinek finanční páky = (zisk před zdaněním/zisk před zdaněním a úroky) x (celková aktiva/vlastní kapitál) Pokud je hodnota ukazatele ziskový účinek finanční páky větší než 1, pak zvyšování podílu cizích finančních zdrojů ve finanční struktuře podniku má pozitivní vliv na rentabilitu vlastního kapitálu, v opačném případě ji ovlivňuje negativně. [11] Modely predikce finanční tísně Do kategorie modelů predikce finanční tísně patří bonitní a bankrotní modely. Bankrotní modely mají informovat uživatele o tom, zda je v dohledné době firma ohrožena bankrotem. Bonitní modely jsou založeny na diagnostice finančního zdraví firmy, což znamená, že si kladou za cíl stanovit, zda se firma řadí mezi dobré či špatné firmy. [7] Bankrotní modely Altmanův Z-score model Profesor E. I. Altman použil pro svou analýzu přímou statistickou metodu (tzv. diskriminační analýzu), pomocí které odhadl váhy (koeficienty) v lineární kombinaci jednotlivých poměrových ukazatelů, které zahrnul do svého modelu jako proměnné veličiny. Na této empirické bázi pak vyvinul model, který má za cíl odlišit podniky s velkou pravděpodobností úpadku od podniků, kterým toto nebezpečí nehrozí. Výsledkem Altmanovy analýzy je tzv. rovnice důvěryhodnosti, nazývaná rovněž Z-score: Z = 1,2*x 1 + 1,4*x 2 + 3,3*x 3 + 0,6*x 4 + 1,0*x 5, kde: 29

30 x 1 = čistý pracovní kapitál/celková aktiva x 2 = zadržené výdělky/celková aktiva x 3 = zisk před úroky a zdaněním (EBIT)/celková aktiva x 4 = tržní hodnota vlastního kapitálu/)účetní hodnota cizího kapitálu x 5 = tržby/celková aktiva Altman zjistil empiricky, že podniky s indexem Z větším než 2,99 byly finančně stabilní a ani později se u nich neprojevily žádné finanční potíže, zatímco podniky s indexem Z nižším než 1,81 dříve či později až na mizivé procento výjimek zbankrotovaly. U podniků s hodnotou indexu Z mezi 1,81 a 2,99 neexistovala žádná statisticky průkazná prognóza. Výše uvedený model je použitelný pro podniky kótované na kapitálovém trhu (viz. ukazatel x 4 ). Pro podniky nekótované na kapitálovém trhu je třeba použít jinou variantu Altmanova modelu: Z 0 = 0,717*x 1 + 0,847*x 2 + 3,107*x 3 + 0,420*x 4 + 0,998*x 5 Proměnné jsou totožné jako v základním modelu, s výjimkou x 4 = základní kapitál/celkové dluhy. Mění se i kritérium hodnocení: podniky s minimální pravděpodobností bankrotu mají Z 0 > 2,70, podniky náchylné k bankrotu Z 0 < 1,20. [4] Upravený Altmanův model pro podmínky českých podniků Čeští ekonomové I. A I. Neumaierovi se pokusili upravit Altmanův model pro využití v podmínkách České republiky, jejíž podniky jsou známy vysokou platební neschopností. Navrhli proto úpravu Altmanova modelu o další ukazatel: Z-score = 1,2*x 1 + 1,4*x 2 + 3,3*x 3 + 0,6*x 4 + 1,0*x 5 1,0*x 6, x 6 = závazky po lhůtě splatnosti/výnosy kde Kritéria hodnocení výsledného Z-score se nemění. Hodnota Z-score se přidáním ukazatele x 6 sníží, ale zreální se tak pohled na finanční situaci podniku. [11] 30

31 Index důvěryhodnosti IN Index důvěryhodnosti IN je původním českým pokusem Inky a Ivana Neumaierových najít postup, který by umožnil odhad posouzení finančního rizika českých podniků z pohledu světových ratingových agentur [5] Vyšli při jeho sestavování z českých účetních výkazů a zahrnuli zvláštnosti současné ekonomické situace v ČR. Celkový index: IN = v 1 *x 1 + v 2 *x 2 + v 3 *x 3 + v 4 *x 4 + v 5 *x 5 v 6 *x 6 x 1 = celková aktiva/cizí zdroje x 2 = zisk před zdaněním a úroky/nákladové úroky x 3 = zisk před zdaněním a úroky/celková aktiva x 4 = výnosy celkem/celková aktiva x 5 = oběžná aktiva/krátkodobé cizí zdroje x 6 = závazky po lhůtě splatnosti/výnosy Váhy byly stanoveny pro celou ekonomiku i pro jednotlivá odvětví. Pouze váhy v 2 a v 5 jsou stejné pro všechna odvětví, a to: v 2 = 0,11 a v 5 = 0,10. [11] Kritéria hodnocení indexu IN: hodnota větší než 2 znamená podnik s dobrým finančním zdravím, hodnota indexu mezi 1 a 2 představuje podnik s potencionálními finančními problémy, hodnota indexu menší než 1 indikuje podnik finančně neduživý. [5] Bonitní modely Soustava bilančních analýz podle Rudolfa Douchy Jde o sestavu ukazatelů koncipovanou tak, aby bylo možné tuto analýzu využít v jakémkoliv podniku bez ohledu na jeho velikost. Tato soustava byla vytvořena v podmínkách České republiky, takže je možné říct, že bude bez zkreslení jiným ekonomickým prostředím poskytovat spolehlivé výsledky. Bilanční analýza I. soustava čtyř základních ukazatelů a jeden ukazatel celkový tato analýza je nevhodná při zásadních rozhodnutích a na srovnávání různých podniků, jde pouze o orientační pohled na situaci v podniku. 31

32 ukazatel stability S = vlastní kapitál/stálá aktiva ukazatel likvidity L = (finanční majetek + pohledávky)/2,17*krátkodobé dluhy ukazatel aktivity A = výkony/2*pasiva celkem ukazatel rentability R = 8*EAT/vlastní kapitál celkový ukazatel C = (2*S + 4*L + 1*A + 5*R)/12 přičemž dosahuje-li hodnot nad 1 je systém považován za dobrý, hodnoty mezi 0,5 a 1 jsou považovány za únosné a hodnoty pod 0,5 jsou považovány za špatné. Za povšimnutí stojí fakt, že největší váha je přirozeně přiřazena ukazatelům rentability a likvidity, nejmenší váha je přiřazena ukazateli aktivity. Oproti našemu původnímu členění se zde vyskytují ukazatele stability, což je ovšem pouze formulační rozdíl, neboť se jedná o poměrové ukazatele zadluženosti. Bilanční analýza II. soustava 17 ukazatelů, čtyř dílčích ukazatelů a jednoho ukazatele celkového, jde o soustavu ukazatelů hodnotících podnik ve čtyřech základních směrech, v každém okruhu je 3 5 ukazatelů, jež jsou konstruovány tak, že jejich zvyšující se hodnota znamená zlepšující se stav v podniku. Lze jej použít i tam, kde je nutné mít informace sice rychlé, ale i seriózní. Ukazatele stability: S 1 = vlastní kapitál/stálá aktiva S 2 = (vlastní kapitál/stálá aktiva) *2 S 3 = vlastní kapitál/cizí zdroje S 4 = (celková aktiva/krátkodobé dluhy) * 5 S 5 = (celková aktiva/zásoby) *15 Celkový koeficient stability S je vážený průměr všech koeficientů stability: S = (2*S 1 + S 2 + S 3 + S 4 + 2*S 5 )/7 Ukazatele likvidity: L 1 = (2*finanční majetek)/krátkodobé dluhy L 2 = (finanční majetek + pohledávky)/krátkodobé dluhy L 3 = oběžná aktiva/krátkodobé dluhy L 4 = (pracovní kapitál/pasiva celkem) *3,33 Celkový ukazatel za skupinu ukazatelů likvidity potom činí: L = (5*L 1 + 8*L 2 + 2*L 3 + L 4 )/16 32

33 Ukazatele aktivity: A 1 = (tržby celkem/2)/pasiva celkem A 2 = (tržby celkem/4)/vlastní kapitál A 3 = (přidaná hodnota * 4)/tržby celkem Celkový ukazatel za ukazatele aktivity stanovíme jako vážený průměr: A = (A 1 + A 2 + A 3 )/3 Ukazatele rentability: R 1 = (10*EAT)/přidaná hodnota R 2 = (8*EAT)/vlastní kapitál R 3 = (20*EAT)/pasiva celkem R 4 = (40*EAT)/(tržby + výkony) R 5 = (1,33 * provozní VH)/(provozní VH + finanční VH + mimořádný VH) Celkový ukazatel za skupinu ukazatelů rentability opět stanovíme jako vážený průměr: R = (3*R 1 + 7*R 2 + 4*R 3 + 2*R 4 + R 5 )/17 Celkový ukazatel C = (2*S + 4*L + 1*A + 5*R)/12, a stejně jako v předchozím případě i zde je hodnocení stejné, tedy hodnoty nad 1 jsou považovány za dobré (jedná se tedy o firmu s dobrým finančním zdravím, a proto bonitní firmu), hodnoty mezi 0,5 až 1 jsou výsledky v šedé zóně, u kterých není možno jednoznačně určit možný vývoj firmy z hlediska financí, a hodnoty pod 0,5 signalizují problémy v hospodaření firmy. [7] Kralickův Quicktest Kralickův Quicktest se skládá podobně jako Douchova analýza ze soustavy 4 rovnic, na základě nichž pak hodnotíme situaci v podniku. První dvě rovnice hodnotí finanční stabilitu firmy, druhé dvě rovnice hodnotí výnosovou situaci firmy. R 1 = vlastní kapitál/aktiva celkem R 2 = (cizí zdroje peníze účty u bank)/provozní cash flow R 3 = EBIT/aktiva celkem R 4 = provozní cash flow/provozní výnosy 33

34 Ukazatele R 1 je převrácenou hodnotou finanční páky, R 2 je ekvivalentní ukazatel doba splácení dluhu z CF. Ukazatel R 3 odpovídá hrubé rentabilitě aktiv a ukazatel R 4 lze nahradit ukazatelem cash flow v tržbách. Tab. č. 1 Bodování výsledků Kralickova Quicktestu Ukazatel 0 bodů 1 bod 2 body 3 body 4 body R 1 <0 0-0,1 0,1-0,2 0,2-0,3 >0,3 R 2 < >30 R 3 <0 0-0,08 0,08-0,12 0,12-0,15 >0,15 R 4 <0 0-0,05 0,05-0,08 0,08-0,1 >0,1 Zdroj: Růčková, P. Finanční analýza [7] Hodnocení firmy je pak provedeno ve třech krocích. Nejprve zhodnotíme finanční stabilitu: Hodnocení finanční stability součet bodové hodnoty R 1 a R 2 dělený 2; následně zhodnotíme výnosovou situaci: Hodnocení výnosové situace součet bodové R 3 a R 4 dělený 2; a v posledním kroku hodnotíme situaci jako celek: Hodnocení celkové situace součet bodové hodnoty finanční stability a výnosové situace dělený 2. [7] 34

35 3 CÍL A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 3.1 Cíl práce Cílem diplomové práce je na základě údajů a informací z výročních zpráv a interních informací od managementu firmy analyzovat a posoudit vývoj a strukturu finanční a majetkové základny vybraného podniku za období , zhodnotit jeho finanční stabilitu a výnosnost prostřednictvím vybraných metod finanční analýzy a na základě zjištěných výsledků, jejich zhodnocení s organizací podnikající ve stejném oboru a identifikací slabých stránek podniku, formulovat návrhy či doporučení vedoucí ke zlepšení finanční situace podniku. 3.2 Metodický postup řešení Diplomová práce je zaměřena na posouzení finanční situace vinařské společnosti Vinné sklepy Valtice, a. s. prostřednictvím vybraných elementárních technických metod finanční analýzy. Příslušné materiály a informace k vypracování této práce byly získány z odborných publikací, webových stránek, výročních zpráv společnosti Vinné sklepy Valtice za roky , interních informací od managementu podniku a vlastní analýzou vybrané společnosti. Pro komparaci výsledků finanční analýzy prostřednictvím poměrových ukazatelů byly údaje o podniku Znovín Znojmo, a. s. čerpány za první tři analyzované roky z elektronického dokumentu, který se zabýval stanovením tržní ceny balíku akcií této společnosti a za poslední dva roky z účetních výkazů společnosti. Kompletní seznam použitých literárních pramenů je uveden v kapitole Seznam použité literatury. První část diplomové práce je věnována významu finanční analýzy ve finančním řízení podniku. Při zpracování kapitoly Literární rešerše byla využita metoda deskripce. Bylo nutné nastudovat dostatek odborné literatury, a to jak v českém tak anglickém jazyce, zabývající se problematikou finanční analýzy a uceleně shrnout a ocitovat nejdůležitější poznatky z těchto zdrojů do této části práce. Čtenář se zde může seznámit především se 35

36 základními metodickými nástroji a metodami finanční analýzy a v rámci nich s poměrovými ukazateli charakterizující finanční situaci firmy. Před samotnou analýzou finanční situace podniku bylo nutné charakterizovat danou společnost. Této problematice je věnována kapitola Charakteristika vybraného podniku. Je zde uvedena krátká historie podniku, její výrobní zaměření, distribuce a vývoz jejich výrobků, politika kvality a organizační struktura podniku. Stěžejní kapitolou, která vede ke splnění vytyčeného cíle, je Analýza finanční situace podniku. Ke zpracování této části práce byla použita metoda aplikace, kdy již získané znalosti o dané problematice byly využity pro aplikaci v konkrétním podnikatelském subjektu. Dále byla použita metoda řízeného rozhovoru s hlavní ekonomkou společnosti Vinné sklepy Valtice, a. s. pro získání doplňujících informací, které nejsou k dispozici ve výročních zprávách a jsou součástí interních informací společnosti a metoda komparace, v rámci níž je srovnávána analyzovaná společnost s obdobnou vinařskou společností z pohledu poměrových ukazatelů finanční analýzy. Závěr celé kapitoly je ukončen shrnutím a formulací několika doporučení ke zlepšení stávající finanční situace podniku. Kapitola Závěr je věnována celkovému zhodnocení práce, přínosu práce a splněnému cíli, který byl v kapitole Cíl a metodický postup stanoven. Poslední částí práce jsou přílohy, jejichž součástí jsou účetní doklady obou vinařských společností, zpracovaná horizontální a vertikální analýza rozvahy a výkazu zisků a ztrát, tabulky s vypočtenými poměrovými ukazateli společností Vinné sklepy Valtice, a. s. a Znovín Znojmo, a. s. a Certifikát ISO dokládající, že společnost Vinné sklepy Valtice má vybudovaný systém managementu jakosti. Diplomová práce byla zpracovávána v textovém editoru WORD 2000, tabulky a grafy byly vytvořeny v tabulkovém editoru EXCEL

37 4 CHARAKTERISTIKA VYBRANÉHO PODNIKU 4.1 Charakteristika společnosti Obecné údaje o společnosti: Obchodní firma: Vinné sklepy Valtice, a.s. Sídlo: Valtice, Vinařská 1 IČ: Základní kapitál: tis. Kč Předmět podnikání společnosti: nákup a zpracování hroznů, výroba vína a jiných nápojů z vína nebo vinných hroznů, obchodní činnost, prodej vína a doplňková obchodní činnost, nákup zemědělských výrobků od občanů a organizací, zahraničně obchodní činnost, služby veřejného stravování, zemědělská výroba včetně prodeje nezpracovaných výrobků za účelem zpracování nebo dalšího prodeje. Po roce 1945 vznikl z Lichtenšteinského majetku Státní statek Valtice, který se silně orientoval na výsadby vinic (největší pěstitelský podnik v ČR) a výrobu kvalitních odrůdových vín. Vinice jsou vysázeny na nejlepších viničních tratích podél státní hranice s Rakouskem od Valtic přes katastrální území Mikulov, Dolní Dunajovice až po Drnholec. V roce 1992 byl podnik privatizován do současné podoby s názvem Vinné sklepy Valtice, akciová společnost, s tradičním znakem na etiketě bohyní plodnosti, hojnosti a krásy, plující na obláčku. Společnost je i v současnosti, tak jako tomu bylo bývalo v minulosti, největším pěstitelem vinné révy na území České republiky. Je kapitálově propojena s akciovou společností Vinofrukt Dolní Dunajovice, která hospodaří na 420 hektarech vinic. Akciová společnost se organizačně člení na úsek generálního ředitele (správní), úsek ekonomický, úsek výrobní a technický a úsek marketingový a obchodní. Kompletní organizační struktura společnosti Vinné sklepy Valtice, a. s. je k dispozici k nahlédnutí v příloze č

38 Tab. č. 2 Podniky, ve kterých společnost drží víc jak 20 % na ZK Vinofrukt, a.s. Dolní Dunajovice 37,98% Valvin, s.r.o. Valtice 49,00% Vinova, valtická vinařská s.r.o. 100,00% Knížecí vinné sklepy s.r.o. 100,00% Pramen: Výroční zpráva společnosti Vinné sklepy Valtice za rok Výrobkové portfolio Sortiment podniku je poměrně kompletní, zahrnuje škálu vín od vysoce jakostních až k vínům stolním. Společnost dominuje v segmentu vysoce kvalitních přírodních vín, důraz klade především na přívlastková vína (tvořící 30 % celkového sortimentu vín), jejichž výrobu se snaží každoročně zvyšovat. Kromě rozsáhlého sortimentu vín odrůdových jakostních a vín s přívlastkem, zaměřila společnost svou produkci po vzoru dávných panských sklepmistrů na vína starších ročníků vína lahvově zralá. V jejím sortimentu také nechybí nabídka speciálních druhů vín, k nimž se řadí ledové a slámové víno. Společnost nabízí také různé dárková balení vín vč. etiket určených pro speciální příležitosti. Celkově podnik buduje svou nabídkou profil výrobce velmi kvalitních, výjimečných vín Politika kvality Společnost má od roku 2003 vybudovaný a zavedený systém managementu jakosti podle ČSN EN ISO 9001:2001. Certifikát je uveden v příloze č Distribuce, vývoz Vína jsou dodávána do tržní sítě v celé ČR, převážně do obchodních řetězců (tvoří až 70 % jejich odbytu vín), ale i do gastronomie (vinotéky, restaurace). Makro je rovněž významným distribučním mezičlánkem. Dohromady segmenty gastronomie a Makra tvoří 30 % odbytu. Poslední velkou skupinu odběratelů jsou nápojové velkoobchody. Společnost je taktéž významným vývozcem valtických vín do zahraničí, především Kanady, Velké Británie, SRN, Slovenska a dalších. 38