Bakalářská práce MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ POSOUZENÍ FINANČNÍ SITUACE VYBRANÉHO PODNIKU

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV PODNIKOVÉ EKONOMIKY Bakalářská práce POSOUZENÍ FINANČNÍ SITUACE VYBRANÉHO PODNIKU Zpracovatelka bakalářské práce: Miloslava Havířová Vedoucí bakalářské práce: Ing. Renata Hlaváčková, CSc. Brno 2006

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Posouzení finanční situace vybraného podniku vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 22. května Miloslava Havířová

3 Poděkování: Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucí své bakalářské práce Ing. Renatě Hlaváčkové, CSc. za cenné rady a připomínky poskytnuté při zpracování této práce. Dále bych ráda poděkovala majiteli analyzované firmy za poskytnutí účetních výkazů a potřebných informací.

4 ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá posouzením finanční situace vybraného podniku na základě účetních výkazů. V první části práce je popsána problematika finanční analýzy, její nástroje a metody. V další části je provedena samotná finanční analýza. Nejprve je pomocí horizontální a vertikální analýzy zhodnocena majetková a finanční struktura podniku. Práce je zaměřena především na výpočet a následné ohodnocení poměrových ukazatelů rentability, likvidity, zadluženosti a aktivity. Součástí analýzy rentability je i pyramidální rozklad. V závěru finanční analýzy jsou použity vícerozměrné bankrotní modely, které jsou součástí predikce finanční tísně podniku. Klíčová slova: finanční analýza, struktura majetkové a finanční základny, rentabilita, likvidita, zadluženost, aktivita, pyramidové soustavy ukazatelů, vícerozměrné bankrotní modely. ABSTRACT This bachelor thesis deals with assessment of financial situation of a chosen company on the basis of its accounts. The first part of the thesis includes the issue of financial analysis, its devices and methods. The next part contains the financial analysis itself. First, the property and financial structure of the company is evaluated by means of horizontal and vertical analyses. The thesis focuses especially on the calculation and successive evaluation of ratio indicators of profitability, liquidity, insolvency and activity. The profitability analysis also embodies pyramidal decomposition. In conclusion of the financial analysis there are multidimensional bankruptcy models used which are a part of the predication of financial stringency of the company. Key words: financial analysis, property and financial structure, profitability, liquidity, insolvency, activity, pyramidal systems of indicators, multidimensional bankruptcy models.

5 OBSAH 1. ÚVOD LITERÁRNÍ REŠERŠE Finanční analýza Uživatelé výsledků finanční analýzy Zdroje vstupních informací pro finanční analýzu Metody finanční analýzy Horizontální analýza Vertikální analýza Analýza poměrových ukazatelů Ukazatele likvidity Ukazatele aktivity Ukazatele zadluženosti Ukazatele rentability Analýza pyramidových soustav ukazatelů Predikce finanční tísně podniku CÍL PRÁCE A METODIKA VLASTNÍ PRÁCE Základní údaje o podniku Vertikální analýza Horizontální analýza Analýza poměrových ukazatelů Ukazatele zadluženosti Ukazatele likvidity Ukazatele aktivity Ukazatele rentability Analýza pyramidových soustav ukazatelů Modely predikce finanční tísně

6 5. VÝSLEDKY ANALÝZY ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY 58 SEZNAM GRAFŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH 7

7 1. ÚVOD Názory na vymezení cílů podnikání jsou ekonomy neustále diskutovány a procházejí určitým vývojem. Zatímco v dřívějším období byl kladen důraz na dosahování maximálního zisku, v současné době je za základní cíl podnikání všeobecně považován finanční cíl dosáhnout maximalizace hodnoty firmy, resp. maxima bohatství vlastníků. Analýzy chování podniků uskutečňované řadou exaktních studií prokázaly, že většina z nich sleduje současně několik cílů posuzovaných z pohledu dominantního kriteria, kterým je výše očekávaného rizika finanční nestability. Vedle výše uvedeného hlavního dlouhodobého finančního cíle je usilováno o další dílčí, krátkodobé cíle, mezi které patří především průběžné zajišťování platební solventnosti (a likvidity) podniku, intenzivní využívání všech složek podnikových aktiv, optimalizace vlastnické struktury vloženého kapitálu ovlivňující jeho výnosnost a rentabilitu vlastního kapitálu. Sledování těchto souvislostí vypovídá o finanční situaci podniku včetně rizik s ní spojených, umožňuje odhalit příčiny a hlavní faktory vedoucí ke zjištěnému stavu. Mezi daty a informacemi, které jsou pro tyto postupy nezbytné, slouží zejména účetní výkazy, které poskytuje finanční účetnictví. Jejich vyhodnocování v čase a prostřednictvím konstrukce nejrůznějších ukazatelů pomáhá odhalit slabé a silnější stránky podnikového finančního hospodaření. Je nejen pohledem do minulosti, ale současně i základnou, z níž se odvíjí finanční rozhodování a jeho rozpracování do plánů v rámci podnikatelského záměru pro příští období. Potřeba finanční analýzy se díky konkurenčnímu boji a tvrdým tržním podmínkám neustále zvětšuje. Je ovšem nutno dodat, že nestačí pouze vypočítat jednotlivé ukazatele a myslet si, že tím byla zjištěna finanční situace zvoleného podniku. Mnohem důležitější je z vypočtených ukazatelů umět odvodit jejich příčiny, důsledky, možnosti a vzájemné souvislosti mezi nimi. Teprve pak mohou být výsledky analýzy reprezentativní a užitečné. 8

8 2. LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Finanční analýza Finanční analýza je oblast, která představuje významnou součást komplexu finančního řízení podniku, neboť zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí a skutečností. Je předmětem zkoumání úzce spojena s finančním účetnictvím, které poskytuje data a informace pro finanční rozhodování prostřednictvím základních finančních výkazů. [10] Účetnictví poskytuje finančnímu manažerovi údaje momentálního typu v podobě převážně stavových absolutních veličin uváděných k určitému datu, resp. za určité období, které jednotlivě mají malou vypovídací schopnost. Samotné souhrnné výstupy neposkytují úplný obraz o hospodaření. K překonání těchto nedostatků se proto využívá finanční analýza jako formalizovaná metoda, která poměřuje získané údaje mezi sebou navzájem a rozšiřuje tak jejich vypovídací schopnost, umožňuje dospět k určitým závěrům o celkovém hospodaření a finanční situaci podniku, podle nichž by bylo možné přijmout různá rozhodnutí. [2] Finanční analýza představuje ohodnocení minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti finančního hospodaření firmy. Jejím cílem je poznat finanční zdraví firmy, identifikovat slabiny, které by mohly v budoucnosti vést k problémům a determinovat silné stránky, na kterých by firma mohla stavět. [1] Finanční analýza má ve finančním řízení podniku své nezastupitelné místo. Průběžná znalost finanční situace firmy umožňuje manažerům správně se rozhodovat při získávání finančních zdrojů, při stanovení optimální finanční struktury, při poskytování obchodního úvěru, při alokaci volných peněžních prostředků apod. Znalost finančního postavení je nezbytná pro odhad a prognózování budoucího vývoje. [11] 9

9 2.2 Uživatelé výsledků finanční analýzy Z pohledu uživatelů výsledků finanční analýzy je možno finanční analýzu rozdělit do dvou oblastí [11]: externí finanční analýzu, která vychází ze zveřejňovaných a jiným způsobem veřejně dostupných finančních, zejména účetních informací, interní finanční analýzu, při které jsou analytikovi k dispozici veškeré údaje z informačního systému podniku. Externí finanční analýzy slouží především externím uživatelům, ke kterým podle Živělové [11] patří : Obchodní partneři firmy, zahrnující jak odběratele, tak dodavatele. Odběratelé firmy mají zájem především na dlouhodobé stabilitě podniku, aby v případě bankrotu neměli problémy se zajištěním vlastní výroby. Dodavatelé si na základě znalostí finanční situace potenciálních zákazníků vybírají nejvhodnější odběratele. Zajímají se zejména o platební schopnost podniku, strukturu oběžných aktiv a krátkodobých závazků i o průběh peněžních toků. Banky, případně jiní věřitelé, kteří sledují především solventnost, likviditu podniku, hodnotí výnosnost podniku v delším časovém horizontu s cílem zjistit schopnost tvorby peněžních prostředků a úhrady přijatých závazků včetně dohodnutých úroků. Držitelé dluhopisů podniku, kteří se zajímají zejména o finanční stabilitu podniku a jeho platební schopnost s cílem zjistit, zda jim bude cenný papír splacen včas a v dohodnuté výši. Investoři, kteří se rozhodují, do kterého podniku vložit svůj kapitál. Zajímají se zejména o stabilitu podniku a jeho další rozvoj, i o míru rizika a míru zhodnocení vloženého kapitálu. Burzovní makléři, kteří informace o finanční situaci podniků obchodovaných na burze cenných papírů potřebují průběžně pro rozhodování o obchodech s cennými papíry. 10

10 Konkurenční firmy, které využívají získaných informací pro srovnání s vlastními výsledky, odhalení slabých a silných stránek konkurenčních podniků a tím upevnění svého postavení na trhu. Stát a jeho orgány, které tyto údaje potřebují jak pro formulování hospodářské politiky státu, tak pro kontrolu plnění daňových a jiných odvodových povinností podniků a také pro statistické účely. Auditoři, účetní a daňoví poradci, kteří prostřednictvím finanční analýzy odhalují nedostatky ve finančním hospodaření podniku a navrhují nápravná opatření ke stabilizaci firmy. K interním uživatelům můžeme zařadit: Majitele firmy, kteří si finanční analýzou ověřují, zda prostředky, které do firmy investovali, jsou náležitě zhodnocovány a řádně využívány. Zajímají se zejména o vývoj ukazatelů tržní hodnoty firmy, ukazatelů výnosnosti. Manažery firmy, kteří informací užívají pro svá operativní i dlouhodobá rozhodování o podniku. Zaměstnance podniku, kteří mají zájem na prosperitě a finanční stabilitě podniku, na jehož vývoji jsou zainteresováni svým zaměstnáním a hmotným zabezpečením. 2.3 Zdroje vstupních informací pro finanční analýzu Data pro finanční analýzu pocházejí z různých zdrojů, jež můžeme podle Kovanicové a Kovanice [4] rozčlenit takto: a) Finanční informace, zahrnující zejména: účetní výkazy finančního účetnictví a výroční zprávy, vnitropodnikové účetní výkazy, předpovědi finančních analytiků a vrcholového vedení podniku, burzovní zpravodajství, zprávy o vývoji měnových relací a úrokových měr, hospodářské zprávy informačních médií. 11

11 b) Kvantifikovatelné nefinanční informace: firemní statistika produkce, poptávky, zaměstnanosti, odbytu aj., prospekty, interní směrnice aj., oficiální ekonomická statistika. c) Nekvantifikovatelné informace: zprávy vedoucích pracovníků jednotlivých útvarů firmy, ředitelů a auditorů, komentáře manažerů, komentáře odborného tisku, osobní kontakty, nezávislá hodnocení a prognózy apod. d) Odhady analytiků různých institucí. Naprosto převažující podíl informačních zdrojů, z nichž vychází finanční analýza, představují účetní výkazy finančního účetnictví. V nich je uložen ohromný informační potenciál, jehož úspěšné využití umožňuje rozmnožovat bohatství firmy. Mezi nejdůležitější účetní výkazy se řadí rozvaha, výkaz zisků a ztrát a výkaz cash flow. Rozvaha neboli bilance ukazuje finanční situaci firmy stav jejího majetku a závazků k určitému datu, většinou k poslednímu dni finančního roku firmy. Levá strana ukazuje aktiva společnosti, uvádí přehled toho, co podnik vlastní (např. hotovost, zásoby) a co mu dluží další ekonomické subjekty (pohledávky). Pravá strana rozvahy ukazuje, jakým způsobem jsou aktiva podniku financována. Jde o pasiva společnosti, tzn. co firma dluží jiným ekonomickým subjektům (bankovní půjčky, závazky vůči dodavatelům, obligace) a vlastní kapitál (majetek akcionářů). [1] Protože strana pasiv představuje jen jiný, resp. specifický pohled na majetek, musí platit: AKTIVA = PASIVA. [5] Výkaz zisků a ztrát, označovaný též jako výsledovka, podává přehled o nákladech, které firma vynaložila během určitého období a výnosech, které firma během určitého období získala zejména z prodeje svých výrobků a služeb. Rozdíl mezi výnosy a náklady tvoří zisk, resp. ztrátu za běžné finanční období. [1] V praxi našich podniků je zisk, nebo-li výsledek hospodaření, sledován podle základních oblastí tvořících podnikatelskou aktivitu, a to za činnost provozní, finanční a mimořádnou. 12

12 Výkaz cash flow zkoumá, kolik hotovosti do podniku přišlo a kolik z něj odešlo. Popisuje činnost podniku z hlediska příjmů a výdajů. Zatímco výkaz zisků a ztrát se zabývá náklady a výnosy, které se vztahují k určitému období, výkaz cash flow se zabývá peněžními toky, to znamená výdaji a příjmy, které nastaly v určitém období. [3] 2.4 Metody finanční analýzy Metody finanční analýzy je možno rozdělit z různých pohledů. Základním členěním, uváděným v řadě literárních pramenů, je členění na finanční analýzu fundamentální a finanční analýzu technickou. [11] Fundamentální analýza provádí rozbory založené na vzájemných souvislostech mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy, na zkušenostech odborníků a jejich subjektivních odhadech. Zpracovává tedy spíše údaje kvalitativní povahy, kvantitativní informace využívá bez algoritmizovaných postupů. Technická analýza se naproti tomu opírá o použití algoritmizovaných (např. matematických, matematicko-statistických aj.) metod ke kvantitativnímu zpracování dat s následným kvalitativním posouzením výsledků. [8] Oba přístupy k analýze mají své klady a zápory. Nejlepších výsledků lze zpravidla dosáhnout jejich kombinací. [8] Ve finančních analýzách podniků jsou uplatňovány zejména metody technické finanční analýzy, které jsou dále členěny z různých hledisek. První z hledisek členění metod technické finanční analýzy je podle Živělové [11] členění dle způsobů srovnání hodnot ukazatelů na: Prostorovou analýzu, která je založena na srovnání vypočtených hodnot ukazatelů s hodnotami stejných ukazatelů v jiných, konkurenčních podnicích. Trendovou analýzu vycházející ze srovnání hodnot ukazatelů v čase. Srovnání s plánem, které je založeno na porovnání skutečně dosažených hodnot ukazatelů s hodnotami vypočtenými na základě plánovaných vstupních údajů. 13

13 Srovnání s odhadem experta vycházející z odhadu zkušeného analytika a jeho subjektivních představ o tom, jaké by měly být optimální hodnoty ukazatelů v daném podniku. Další ze základních hledisek členění metod technické finanční analýzy vychází z používaných matematických postupů a člení metody na: Elementární metody, využívající elementárních matematických postupů, jejichž jednoduchost umožňuje využití širokým okruhem uživatelů. Vyšší matematicko-statistické metody, které využívají metod matematické statistiky, či jiných metod. Pro praktické užití je nejdůležitějším hlediskem členění metod technické finanční analýzy je členění dle používaných ukazatelů a způsobů jejich interpretace na: horizontální analýzu vertikální analýzu analýzu poměrových ukazatelů analýzu pyramidových soustav ukazatelů predikci finanční tísně podniku Horizontální analýza Při horizontální analýze absolutních ukazatelů zjišťujeme, jak se určitá položka v účetním výkazu změnila oproti předchozímu roku, a to jak v absolutní výši, tak i v relativní (procentuální) výši. Porovnávání položek účetních výkazů mezi jednotlivými roky se provádí po řádcích, horizontálně proto hovoříme o horizontální analýze. [8] Ze změn lze odvozovat i pravděpodobný vývoj příslušných ukazatelů v budoucnosti. Je však třeba mít k dispozici dostatečně dlouhou časovou řadu a v časové řadě zajistit srovnatelnost údajů. [11] 14

14 absolutní změna absolutní změna = ukazatel t ukazatel t 1, kde t příslušný rok procentní změna procentní změna = absolutní změna ukazatel t Vertikální analýza Vertikální analýza vyjadřuje procentní podíl dané položky účetního výkazu ze stanoveného základu. Užívá se pro vyjádření struktury aktiv a pasiv a pro rozbor výkazu zisků a ztrát. Její použití je výhodné pro srovnávání údajů v účetních výkazech v delším časovém horizontu, i pro srovnávání podniku s jinými podniky v daném oboru či pro srovnávání s odvětvovými průměry. [11] Pojem vertikální je zde míněn v tom smyslu, že technika rozboru bývá zpracována v jednotlivých letech od shora dolů. [8] Nevýhodou této metody je změna absolutní základny pro výpočet procentních podílů v jednotlivých letech i to, že neodhaluje příčiny změn, ale pouze vede ke konstatování změn. [11] Analýza poměrových ukazatelů Finanční poměrové ukazatele jsou základním metodickým nástrojem finanční analýzy. Poměrové ukazatele se běžně vypočítávají vydělením jedné položky (skupiny položek) jinou položkou (skupinou položek) uvedenou ve výkazech, mezi nimiž existují co do obsahu určité souvislosti. Konstrukce a výběr ukazatelů je podřízen hlavně tomu, co chceme změřit, musí být relevantní zkoumanému problému či prováděnému rozhodnutí. [10] 15

15 Výhodou poměrové analýzy je, že redukuje hrubé údaje, které se liší podle velikosti firem, na společnou a tudíž i komparativní bázi. Je to nejrozumnější způsob, jak srovnávat aktuální finanční informaci dané firmy k jejím historickým datům anebo k datům jiných podniků, které jsou větší nebo menší, anebo ke skupině jiných firem. [1] Poměrové ukazatele lze rozdělit do pěti skupin podle toho, ze kterých účetních a neúčetních údajů vycházejí a na jaké rysy hospodaření podniku se zaměřují. 1. ukazatele likvidity měřící schopnost podniku uspokojit své běžné závazky, 2. ukazatele aktivity měřící schopnost podniku využívat svá aktiva, 3. ukazatele zadluženosti měřící rozsah, v jakém je podnik financován cizím kapitálem, 4. ukazatele rentability měřící celkovou účinnost řízení podniku, 5. ukazatele tržní hodnoty podniku měřící cenu akcií a majetek podniku. (Vzhledem k tomu, že podnik, který bude v této práci analyzován, je podnikem jednotlivce, nebudou již tyto ukazatele v práci dále zmiňovány.) Ukazatele likvidity Ukazatele likvidity měří schopnost podniku uhradit své finanční závazky v okamžiku jejich splatnosti. Aby byl podnik solventní, musí mít určitou část svých aktiv ve vysoce likvidní formě, tj. v takové formě, která je rychle přeměnitelná na peníze. [5] běžná likvidita oběžná aktiva běžná likvidita = krátkodobé závazky Ukazatel běžné likvidity ukazuje, kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky podniku, resp. kolika jednotkami (Kč) oběžných aktiv je kryta jedna jednotka (1 Kč) krátkodobých závazků. Znamená to, kolikrát je podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil veškerá oběžná aktiva v daném okamžiku v hotovost. 16

16 Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím je obecně pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku. Za optimální je považována hodnota ukazatele 1 : 2, což znamená, že jednotka krátkodobých závazků je kryta dvěma jednotkami oběžných aktiv. Stačilo by tedy likvidovat polovinu oběžných aktiv, aby se uhradily všechny krátkodobé závazky podniku. [2] pohotová likvidita pohotová likvidita oběžná aktiva zásoby krátkodobé závazky Tento ukazatel lépe vystihuje okamžitou platební schopnost. Hodnoty jsou srovnávány s odvětvovým průměrem a se standardními hodnotami 1 1,5. [9] Podstatně nižší hodnota pohotové likvidity ukazuje nadměrnou váhu zásob ve struktuře aktiv podniku. Vyšší hodnota ukazatele bude příznivější z hlediska věřitelů, méně však z hlediska vedení podniku nebo akcionářů. Bude totiž znamenat, že značný objem oběžných aktiv je vázán ve formě pohotových prostředků, které přinášejí pouze malý nebo žádný úrok. [10] hotovostní likvidita hotovostní likvidita = finanční majetek krátkodobé povahy krátkodobé závazky Ukazatel měří schopnost podniku hradit právě splatné dluhy. Do čitatele se dosazují peníze (v hotovosti a na běžných účtech) a jejich ekvivalenty (volně obchodovatelné krátkodobé cenné papíry aj.). [7] Za optimální hodnotu bývá považována hodnota ukazatele 0,2 0,5. čistý pracovní kapitál (ČPK) čistý pracovní kapitál = oběžná aktiva krátkodobé závazky 17

17 Čistý pracovní kapitál patří mezi ukazatele rozdílové, poskytuje nám však doplňkovou informaci k ukazatelům likvidity. Tento ukazatel nás informuje o tom, kolik oběžných aktiv je financováno dlouhodobými zdroji podniku (vlastním kapitálem nebo dlouhodobými závazky). Pozitivní pracovní kapitál poskytuje podniku určité finanční zajištění pro případ, že by nemohl sehnat k financování dostatek krátkodobých zdrojů (krátkodobé bankovní úvěry nebo dodavatelské úvěry). [3] Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity měří, jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy. Má-li jich více než je účelné, vznikají mu zbytečné náklady a tím i nízký zisk. Má-li jich však nedostatek, pak se musí vzdát mnoha potenciálně výhodných podnikatelských příležitostí a přichází o výnosy, které by mohl získat. [7] Ukazatele aktivity vyjadřují buď rychlost obratu (tj. počet obrátek za stanovený časový interval) nebo dobu obratu (tj. dobu vázanosti aktiva v určité formě, vyjádřenou obvykle v počtu let nebo dní). Je žádoucí, aby ukazatele doby obratu byly pokud možno co nejnižší. Při posuzování ukazatelů rychlosti obratu naopak chceme, aby počet obrátek za dané období byl co nejvyšší. [8] Nevýhodou ukazatelů aktivity je, že tržby jsou veličinou tokovou, zatímco stav aktiv se může během roku měnit a v ukazateli je zachycen staticky k určitému časovému okamžiku. Aby byly vypočtené ukazatele objektivní, bylo by vhodnější vyjádřit aktiva průměrným stavem vypočteným ze stavu na začátku a konci sledovaného období. [11] obrat celkových aktiv tržby obrat celkových aktiv = aktiva celkem 18

18 Ukazatel měří efektivnost využití veškerých aktiv v podniku. Ukazuje, jak se zhodnocují stálá i oběžná aktiva ve výrobní činnosti podniku bez ohledu na zdroje krytí těchto aktiv. Výše ukazatele se značně mění podle oboru činnosti. [11] obrat dlouhodobého hmotného majetku tržby obrat DHM = DHM v zůstatkové ceně, kde DHM dlouhodobý hmotný majetek Ukazatel obratu dlouhodobého hmotného majetku je ukazatelem efektivnosti a intenzity využívání zejména budov, strojů a zařízení. Vyjadřuje, jaká částka tržeb byla vyprodukována z 1 Kč hmotného dlouhodobého majetku. [10] Nižší hodnota než je odvětvový průměr signalizuje nízké využití a je upozorněním pro výrobu, aby zvýšila využití výrobních kapacit i upozorněním pro finanční manažery, aby omezili podnikové investice. [11] obrat zásob tržby obrat zásob = zásoby Obrat zásob udává, kolikrát za rok se zásoby přemění v ostatní formy oběžného majetku až po opětovný nákup zásob. [11] Pokud ukazatel vychází ve srovnání s oborovým průměrem vyšší, znamená to, že firma nemá zbytečné nelikvidní zásoby, které by vyžadovaly nadbytečné financování. [7] doba obratu zásob 365 doba obratu zásob = obrat zásob 19

19 Doba obratu zásob udává, jak dlouho jsou oběžná aktiva vázána ve formě zásob. Ukazuje tedy intenzitu využití zásob. [11] rychlost obratu pohledávek tržby rychlost obratu pohledávek = průměrný stav pohledávek Ukazatel udává počet obrátek, tedy transformací pohledávek v hotové peníze. Čím rychlejší je obrat pohledávek, tím rychleji podnik inkasuje své pohledávky a získané peníze může použít na další potřeby podniku. [11] doba obratu pohledávek 365 doba obratu pohledávek = obrat pohledávek Vyjadřuje dobu, která uplyne ode dne vstavení faktury odběratelům až po příjem peněžních prostředků. Ukazuje tedy, za jak dlouhé období jsou pohledávky v průměru spláceny. [7] Průměrná doba splatnosti pohledávek je srovnávána s běžnými platebními podmínkami, za jakých firma fakturuje své zboží. Je-li tato doba delší, znamená to, že obchodní partneři neplatí své účty včas. [11] doba obratu závazků závazky doba obratu závazků = tržby / 365 Výše uvedený ukazatel stanovuje dobu, která v průměru uplyne mezi nákupem zásob a externích výkonů a jejich úhradou. 20

20 Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluženosti měří rozsah, v jakém je firma financována cizími zdroji. Poměr vlastního a cizího kapitálu je v podnicích různých oborů činnosti různý. Spíše tradičně se uplatňuje obecná zásada, že vlastní kapitál má být pokud možno vyšší než cizí vzhledem k tomu, že cizí kapitál je nutné splatit. Nízký poměr vlastního kapitálu k cizímu se považuje za určitou finanční slabost podniku a ohrožení jeho stability vzhledem ke spoléhání se na cizí kapitál. [10] celková zadluženost celková zadluženost = celkové závazky celková aktiva 100 Obecně platí, že čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je zadluženost celkového majetku podniku a tím vyšší riziko věřitelů, že jejich dluh nebude splacen. Zadluženost ovlivňuje nejen riziko věřitelů, ale také celkovou výnosnost podniku, neboť použití cizích zdrojů zvyšuje náklady podniku. [11] Analytickými ukazateli celkové zadluženosti jsou dlouhodobá a krátkodobá zadluženost: dlouhodobá zadluženost = dlouhodobé závazky celková aktiva 100 krátkodobá zadluženost = krátkodobé závazky celková aktiva 100 míra samofinancování vlastní kapitál míra samofinancování = celková aktiva

21 Míra samofinancování je doplňkovým ukazatelem k celkové zadluženosti. Tento ukazatel vyjadřuje proporci, v jaké jsou aktiva podniku financována penězi vlastníků. Vzhledem k tomu, že majetek podniku je financován vlastními a cizími finančními zdroji, je součet hodnot ukazatelů zadluženosti a míry samofinancování roven 100 %. Vysoký podíl vlastního kapitálu však může vyjadřovat překapitalizování podniku, což znamená, že firma z důvodu přílišné opatrnosti nedostatečně využívá cizích finančních zdrojů, a proto udržuje nadměrnou výši vlastního kapitálu. Opakem překapitalizování je podkapitalizování podniku, které je pro podnik daleko nebezpečnější, neboť nastává tehdy, je-li firma příliš zadlužena a výše vlastního kapitálu je nepřiměřená rozsahu provozní činnosti podniku. [11] podkapitalizování podkapitalizování = dlouhodobé závazky + vlastní kapitál stálá aktiva Hodnota ukazatele by rozhodně měla být větší než 1, neboť podle zásad správného financování by firma měla dlouhodobý majetek krýt dlouhodobým kapitálem, který by měl být dostatečně vysoký, aby nejen umožňoval financování stálých aktiv, ale vytvářel v potřebné výši i dostatečný pracovní kapitál. [11] dluh na vlastní jmění dluh na vlastní jmění = celkové závazky vlastní jmění Ukazatel udává, kolik cizích zdrojů připadá na jednotku vlastního jmění. Čím vyšší je tento ukazatel, tím více zdrojů podnik využívá. [8] úrokové krytí úrokové krytí = zisk před zdaněním a úroky celkové úroky 22

22 Tento ukazatel nás informuje o tom, kolikrát převyšuje zisk placené úroky. Pokud je ukazatel roven 1, znamená to, že na zaplacení úroků je třeba celého zisku. [7] finanční páka celková aktiva finanční páka = vlastní kapitál Ve změnách ukazatele finanční páky se odráží změny finanční struktury podniku, neboť při zvýšení podílu cizích finančních zdrojů ve finanční struktuře hodnota ukazatele roste a naopak. Finanční páku je třeba chápat jako možnost zvýšení rentability vlastního kapitálu v důsledku zvýšení zadluženosti podniku. Je-li úrok placený za použití cizího kapitálu nižší než je rentabilita celkového kapitálu, roste rentabilita vlastního kapitálu a je žádoucí rozsah cizího kapitálu ve finanční struktuře podniku zvyšovat. Je-li naopak rentabilita celkového kapitálu nižší než úrokové zatížení cizích zdrojů, klesá s rostoucí zadlužeností výnosnost vlastního kapitálu. [11] ziskový účinek finanční páky ZD CA ziskový účinek finanční páky =, kde ZUD VK ZD zisk před zdaněním ZUD zisk před zdaněním a úroky Pokud je hodnota ukazatele ziskový účinek finanční páky větší než 1, pak zvyšování podílu cizích finančních zdrojů ve finanční struktuře podniku má pozitivní vliv na rentabilitu vlastního kapitálu, v opačném případě ji ovlivňuje negativně. [11] 23

23 Ukazatele rentability Rentabilita, resp. výnosnost vloženého kapitálu je měřítkem schopnosti podniku vytvářet nové zdroje, dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Rentabilita je obecně definována jako poměr zisku a vloženého kapitálu. [10] rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA) ROA = Z + U (1 d) CA, kde Z zisk po zdanění U úrok z použitých úvěrů d sazba dani z příjmů CA celková aktiva Rentabilita celkového vloženého kapitálu vyjadřuje celkovou efektivnost podnikání. [11] Hodnota ukazatele udává, kolik korun vynesla každá koruna investovaného kapitálu. Poměřuje zisk s celkovými aktivy bez ohledu na to, zda jsou tato aktiva financována z vlastních či cizích zdrojů. [5] rentabilita vlastního kapitálu (ROE) ROE = zisk po zdanění vlastní kapitál Tento ukazatel nás informuje o efektivnosti využití vlastního kapitálu. To znamená, že udává, jak podnik svou činností zhodnotil kapitál, který do něj vložili jeho vlastníci. Výsledná hodnota tohoto ukazatele by neměla být nižší než úroková sazba z dlouhodobě uložených depozit, jinak by pro podnik bylo výhodnější nepodnikat a kapitál uložit do peněžního ústavu. [6] 24

24 rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (ROCE) ROCE = Z + U (1 d) DZ + VK, kde DZ dlouhodobé závazky VK vlastní kapitál Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu umožňuje posoudit výnosnost dlouhodobě investovaného kapitálu. Ukazatel je využíván zejména pro mezipodnikové srovnávání. [11] Analýza pyramidových soustav ukazatelů Pyramidové soustavy ukazatelů jsou užívány k odhalování příčin vývoje finanční situace podniku. Tyto soustavy jsou obvykle graficky uspořádány do tvaru pyramidy, která obsahuje jeden tzv. vrcholový ukazatel, který se postupně rozkládá do dalších podrobnějších ukazatelů. Odtud plyne jejich název. Způsob rozkladu je buď aditivní (rozkládá se do součtu nebo rozdílu), nebo multiplikativní (rozkládá se do součinu nebo podílu dvou a více ukazatelů). Vrcholový ukazatel by měl postihovat základní cíl podniku. V soustavách ukazatelů se za vrcholový ukazatel považuje obvykle rentabilita celkového vloženého kapitálu nebo rentabilita vlastního kapitálu. [8] a) Rozklad rentability celkového vloženého kapitálu (ROA) ZUD ZUD T =, kde CA T CA ZUD zisk před zdaněním a úroky T tržby CA celková aktiva 25

25 ROA = ziskovost tržeb obrat celkových aktiv Ziskovost tržeb udává, jak úspěšně uplatnila firma své produkty na trhu. Současně je však i měřítkem efektivnosti využívání vstupů do výroby a jejich hospodárného vynakládání. Nízká úroveň ukazatele dokumentuje nedostatky ve vedení firmy. Vysoká úroveň ukazatele ve srovnání s obdobně zaměřenými podniky však může signalizovat problémy s konkurenčními firmami, které se boudou snažit vytlačit firmu z trhu dočasným snížením své ziskové marže. [11] Význam ukazatele obratu celkových aktiv byl rozebrán u ukazatelů aktivity v kapitole b) Rozklad rentability vlastního kapitálu (ROE) Z Z CA CA VK = T :, kde T VK Z zisk po zdanění VK vlastní kapitál ROE = čistá ziskovost tržeb obrat celkových aktiv finanční páka Čistá ziskovost tržeb má obdobnou vypovídací schopnost jako ziskovost tržeb. Zisk po zdanění je použit z toho důvodu, aby bylo možno v dalším kroku vyjádřit i vliv míry zdanění podnikových příjmů na rentabilitu celkového kapitálu. [11] O finanční páce již bylo pojednáno u ukazatelů zadluženosti v kapitole Predikce finanční tísně podniku Modely predikce finanční tísně umožňují předvídat budoucí finanční problémy podniku a bývají také označovány jako systémy včasného varování. Nejpoužívanější modely je možno rozdělit do dvou základních skupin, a to na bonitní a bankrotní modely. 26

26 Bonitní modely vycházejí z normativních hodnot vybraných ukazatelů finanční analýzy, na jejichž základě jsou podniky zařazovány do různých bonitních tříd. K této skupině modelů patří např.: Kralickův quicktest, Tamariho model, Argentiho model a další. [11] Bankrotní modely vycházejí z toho, že finanční problémy podniku je možno rozeznat podle určitých příznaků před tím, než se skutečně plně projeví. Zahrnují modely, které vydávají varovné signály s určitým časovým předstihem. Modely jsou dvojího druhu: jednorozměrné (Beaver) a vícerozměrné (Altmanův Z-score model, index IN, ekonomická přidaná hodnota). Nevýhodou jednorozměrných modelů je, že podle různých ukazatelů může být podnik střídavě zařazován mezi finančně bezproblémové a problémové podniky. Tento nedostatek se řada autorů snažila vyřešit pomocí vícerozměrných modelů. Vícerozměrné modely jsou konstruovány na bázi několika vybraných poměrových ukazatelů, kterým jsou přiřazovány určité váhy. Výsledek je sumarizován do jednoho čísla, podle jehož výše je odhadována budoucí finanční situace podniku. [11] Altmanův Z-score model Altmanův model, který je výsledkem práce amerického profesora E. I. Altmana je založen na použití vyšších metod finanční analýzy, a to tzv. diskriminační analýzy. Jde o statistickou metodu spočívající v třídění objektů do dvou nebo více předem definovaných skupin podle určitých charakteristik. Altmanův model relativně dobře předpovídá bankrot podniku asi na dva roky do budoucnosti, s nižší přesností (asi 70%) pak na dobu pěti let. [8] Z = 0,717 x 1 + 0,847 x 2 + 3,107 x 3 + 0,420 x 4 + 0,998 x 5 x 1 = pracovní kapitál aktiva celkem x 2 = nerozdělený zisk aktiva celkem 27

27 x 3 = zisk před zdaněním a úroky aktiva celkem x 4 = účetní hodnota základního kapitálu účetní hodnota cizího kapitál tržby x 5 = aktiva celkem Pro Českou republiku je typická vysoká platební neschopnost podniku, proto byl Altmanův model rozšířen o šestý ukazatel: Z = 0,717 x 1 + 0,847 x 2 + 3,107 x 3 + 0,420 x 4 + 0,998 x 5 1,0 x 6 x 6 = závazky po lhůtě splatnosti výnosy celkem Hodnocení Altmanova Z-score modelu: Z > 2,90 finančně pevný podnik 1,20 < Z < 2,90 podnik s nevyhraněnou finanční situací Z <1,20 podnik směřující k bankrotu Index důvěryhodnosti českého podniku (IN) Tento index sestavili finanční analytikové I. a I. Neumaierovi. Při jeho sestavování vyšli z českých účetních výkazů a zahrnuli do něj zvláštnosti současné ekonomické situace v ČR. Váhy byly stanoveny pro celou ekonomiku i pro jednotlivá odvětví. Pouze váhy v 2 a v 5 jsou pro všechna odvětví stejné. IN = v 1. x 1 + v 2. x 2 + v 3. x 3 + v 4. x 4 + v 5. x 5 v 6. x 6 x 1 = aktiva celkem cizí zdroje x 2 = zisk před zdaněním a úroky nákladové úroky x 3 = zisk před zdaněním a úroky aktiva celkem x 4 = výnosy celkem aktiva celkem oběžná aktiva x 5 = x kr. závazky vč. bank. úvěrů 6 = závazky po lhůtě splatnosti výnosy celkem 28

28 Index IN pro celé národní hospodářství: IN = 0,22 x 1 + 0,11 x 2 + 8,33 x 3 + 0,52 x 4 + 0,10 x 5 16,80 x 6 Index IN pro stavebnictví: IN = 0,34 x 1 + 0,11 x 2 + 5,74 x 3 + 0,35 x 4 + 0,10 x 5 16,54 x 6 Hodnocení indexu IN: IN > 2 podnik finančně zdravý 1 < IN < 2 podnik s neurčitou finanční situací IN < 1 podnik finančně neduživý Ekonomická přidaná hodnota (EVA) Tento model byl vytvořen tak, aby bylo možno zjistit, zda podnik vytváří ekonomickou přidanou hodnotu. Konstrukce jednotlivých ukazatelů je stejná jako u indexu důvěryhodnosti, jsou však pouze čtyři a liší se váhami. EVA = 0,017 x 1 + 4,573 x 3 + 0,481 x 4 + 0,015 x 5 Hodnocení ekonomické přidané hodnoty: EVA 2,07 nejlepší podniky tvořící hodnotu 1,420 EVA < 2,070 úspěšné podniky spíše tvořící hodnotu 1,089 EVA < 1,420 průměrné podniky, tvorbu hodnoty nelze určit 0,684 EVA < 1,098 spíše špatné podniky, spíše netvořící hodnotu EVA < 0,684 nejhorší podniky netvořící hodnotu 29

29 3. CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem této bakalářské práce je na základě dostupných informací provést zhodnocení vývoje majetkové a finanční struktury vybraného podniku, posoudit úroveň využití aktiv, kterými podnik disponuje, zabývat se dosahovanou úrovní ziskovosti vloženého kapitálu a schopností podniku tvořit peněžní prostředky a dosahovat likvidity. Těžiště práce spočívá ve výpočtu poměrových ukazatelů specifikujících: finanční zdroje a jejich strukturu, platební schopnost podniku likviditu, aktivitu dle rychlosti a doby obratu sledovaných položek aktiv a pasiv, efektivnost hospodářské činnosti pomocí ukazatelů rentability. Pomocí rozkladu rentability celkového vloženého kapitálu, resp. vlastního kapitálu jsou sledovány vazby jejich změn na měnící se úroveň ziskovosti tržeb, rychlost obratu aktiv, případně na změnu struktury kapitálu a finanční páky. V závěru finanční analýzy je použito modelů, které upozorňují nejen na současnou, ale i budoucí finanční situaci podniku. Jsou využity vícerozměrné bankrotní modely, konkrétně Altmanův Z-score model, index důvěryhodnosti podniku a ekonomická přidaná hodnota. Způsob výpočtu ukazatelů je obsahem 2. kapitoly, v této části práce proto není znovu zmiňován. Údaje pro zpracování finanční analýzy jsou čerpány z účetních výkazů poskytnutých podnikem: Rozvaha podniku k , 2002, 2003, Výkaz zisků a ztrát k , 2002, 2003,

30 Další informace jsou čerpány z konzultací s majitelem podniku a z internetových stránek Ministerstva průmyslu a obchodu. Na těchto internetových stránkách jsou uvedeny průměrné hodnoty odvětví, se kterými jsou srovnávány některé výsledky analyzovaného podniku. Sledovaný podnik zaměstnává 54 zaměstnanců, tyto údaje se však vyhotovují pouze pro podniky se 100 a více zaměstnanci, z tohoto důvodu tedy nejsou zcela srovnatelné. Statistické hodnoty pro obor stavebnictví jsou uvedeny také v příloze č. 3 této práce. 31

31 4. VLASTNÍ PRÁCE 4.1 Základní údaje o podniku Podnik, jehož finanční situací se práce zabývá, vznikl v roce 1991 a od svého vzniku získal významné postavení mezi stavebními firmami v regionu, ve kterém působí. Právní forma této firmy je podnikatel zapsaný do obchodního rejstříku. Podnik zaměstnává 54 stálých zaměstnanců a v současné době disponuje aktivy ve výši tis. Kč. Obrat za rok 2004 činil tis. Kč. Ve všech sledovaných letech podnik vytvářel zisk při růstu přidané hodnoty. Díky modernímu technickému zázemí může firma nabídnout rychlé a flexibilní řešení požadavků zákazníků. Cílem podniku je udržet si významné postavení na trhu mezi středně velkými stavebními firmami v regionu a kvalitou provedených prací přispět k upevnění tohoto postavení. Vzhledem k citlivosti údajů uváděných v účetních výkazech bude název firmy uchován v anonymitě. Předmět podnikání dle zápisu v Obchodním rejstříku: provádění staveb včetně jejich změn, udržovacích prací na nich a jejich odstraňování, obchodní živnost nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje, silniční motorová doprava nákladní, projektová činnost ve výstavbě. 32

32 4.2 Vertikální analýza Pro bližší seznámení s rozvahou podniku je vhodné začít s její vertikální analýzou, pomocí níž lze zjistit, z jakých položek se skládají celková aktiva a pasiva a jaký na nich mají tyto položky podíl. Vypočítané podíly všech položek rozvahy jsou uvedeny v příloze č. 2. a) Vývoj struktury majetkové základny podniku V této části práce bude hodnocena struktura majetkové základny podniku a změny v jejím složení. Základnou pro posuzování podílu jednotlivých složek je stav aktiv celkových. V letech nedošlo k výrazným změnám v poměru mezi aktivy stálými a oběžnými. Majetek podniku je ve všech 4 letech tvořen převážně aktivy oběžnými, která se na celkových aktivech podílela v průměru 87%, stálá aktiva zaujímají pouze 13%. Pokud tyto údaje porovnáme s odvětvovým průměrem, kde oběžná aktiva tvoří 70% * a stálá aktiva 28% *, je zřejmé, že se ve struktuře sledovaného podniku vyskytuje téměř o 20% oběžného majetku více než v ostatních podnicích stejného oboru. Nejvyššího podílu dosáhla oběžná aktiva v roce 2004, kdy se na tvorbě celkových aktiv podílela téměř 90%. Složkou, která má nejvyšší podíl na oběžných aktivech podniku, jsou bezesporu zásoby. Jejich podíl se téměř ve všech sledovaných letech pohybuje kolem 60%. Výjimku tvoří pouze rok 2003, kdy zásoby poklesly na 51,65%. Podíl oběžných aktiv v tomto roce však výrazně nepoklesl, neboť ve stejném roce došlo současně k vysokému navýšení krátkodobého finančního majetku. Již v následujícím roce výše zásob opět vzrostla a dosáhla svého maximálního podílu 62,53%. Je zřejmé, že takto vysoký podíl zásob bude jednou z příčin nízké úrovně likvidity, neboť velká část finančních prostředků je vázána v podniku ve formě zásob, přičemž největší podíl * údaj z roku 2003 pro podniky se 100 a více zaměstnanci 33

33 z nich zaujímá nedokončená výroba a polotovary. Další, méně zastoupenou složkou, je materiál. Další významnou složku oběžného majetku tvoří krátkodobé pohledávky. Jejich podíl na celkových aktivech se ve sledovaných letech pohybuje okolo 15%, pouze v roce 2003 došlo ke snížení jejich podílu na 10%. Dlouhodobé pohledávky dosahují ve sledovaném období průměrně 6,50% celkových aktiv a jsou tvořeny, obdobně jako pohledávky krátkodobé, pohledávkami z obchodních vztahů. Poslední složkou oběžných aktiv je krátkodobý finanční majetek podniku. Tento majetek je tvořen penězi v pokladně a na účtech v bankách. Téměř ve všech sledovaných letech se jeho podíl na celkovém majetku pohybuje mezi 5 6%. V roce 2003 však dochází k výraznému navýšení na 16,61%. Ke konci tohoto roku se zvýšil podíl peněžních prostředků na účtech v bankách. Stálá aktiva byla ve sledovaném období tvořena zejména dlouhodobým hmotným majetkem, podíl nehmotného dlouhodobého majetku je zanedbatelný. Dominantními složkami hmotného majetku podniku jsou stavby, dále nedokončený dlouhodobý hmotný majetek a samostatné movité věci. Vývoj struktury aktiv 0,16% 1,04% 0,71% 0,32% 100% Podíl na celkových aktivech 80% 60% 40% 20% 0% 88,57% 85,65% 84,85% 89,04% 11,27% 13,31% 14,44% 10,64% Rok Stálá aktiva Oběžná aktiva Ostatní aktiva Graf č. 1: Vývoj struktury aktiv 34

34 b) Vývoj struktury finanční základny podniku Prostřednictvím vertikální analýzy finanční základny podniku bude hodnocen vývoj struktury pasiv a podíl jednotlivých složek pasiv na pasivech celkových. Z grafu č. 2 je patrné, ze se podíl vlastních a cizích zdrojů během jednotlivých let výrazně nezměnil. Na struktuře pasiv se ve sledovaném období cizí kapitál podílel průměrně 76,50% a vlastní kapitál pouze 23%. Tato skutečnost se jistě projeví vysokou úrovní ukazatelů zadluženosti. Pokud se věnujeme podrobněji jednotlivým složkám vlastních zdrojů krytí majetku, všimneme si, že na vlastním kapitálu má zásadní podíl základní kapitál. Pouze malou měrou se na celkových zdrojích podniku podílí výsledek hospodaření, který dosáhl maximálního podílu v roce 2003, a to 2,16%. Cizí zdroje jsou tvořeny zejména krátkodobými závazky, které se na celkovém kapitálu podniku podílí přibližně 71%. Tyto závazky tvoří zejména závazky z obchodních vztahů, ostatní z položek závazků nedosahují ani 1%. Dlouhodobé závazky se na celkových zdrojích podniku podílí pouze v průměru 5,50%. Tyto závazky jsou tvořeny zálohami, které podnik inkasuje od svých zákazníků na nákup materiálu, který je v tu dobu prodáván se slevou. Tento materiál bude následně použit ke stavební činnosti u klienta, který složil zálohu. Jinak firma platby předem nevyžaduje. Podnik nevyužívá žádných bankovních úvěrů a výpomocí. Skladbu zdrojů financování hospodářské činnosti podniku je nutné sledovat ve vztahu ke struktuře aktiv a likvidnosti jejich jednotlivých složek. Z porovnání výše a vývoje dlouhodobého majetku a vlastního kapitálu vyplývá, že podnik má finančně kryta vlastním (dokonce základním) kapitálem nejen veškerá stálá aktiva, ale i část (v průměru 29%) trvale vázaných oběžných aktiv v nedokončené výrobě. 35

35 Vývoj struktury pasiv 0,23% 0,21% 0,39% 0,21% 100% Podíl na celkových pasivech 80% 60% 40% 20% 0% 78,92% 74,53% 74,76% 77,67% 20,85% 25,27% 24,85% 22,12% Rok Vlastní kapitál Cizí zdroje Ostatní pasiva Graf č. 2: Vývoj struktury pasiv 4.3 Horizontální analýza Pomocí horizontální analýzy lze snadno zjistit absolutní a procentické změny jednotlivých položek účetních výkazů. Základnou pro vyčíslení změn jednotlivých položek je stav těchto položek v předcházejícím roce. Tyto změny jsou uvedeny v příloze č. 2. a) Horizontální analýza majetkové základny podniku Celková aktiva se během sledovaného období zvýšila v úhrnu o tis. Kč. Nejvyšší nárůst byl zaznamenán v roce 2004, kdy celková aktiva vzrostla oproti roku předcházejícímu o tis. Kč (19%). Oběžná aktiva vykazovala během let obdobný trend jako aktiva celková. Ke snížení oběžných aktiv došlo pouze v roce 2002, kdy jejich hodnota poklesla oproti předcházejícímu roku o tis. Kč (16%). V tomto roce byla také zaznamenána nejnižší hodnota oběžných aktiv. K tomuto poklesu došlo vlivem snížení všech hlavních 36

36 složek oběžných aktiv, zejména nedokončené výroby a polotovarů (o 19%) a také krátkodobých pohledávek z obchodních vztahů (o 16%). Hodnota těchto pohledávek poklesla z důvodu jejich splacení v průběhu roku odběrateli, ale rovněž v důsledku poklesu činnosti podniku (snížení tržeb). V dalších letech mají oběžná aktiva rostoucí tendenci. I přes pokles zásob a krátkodobých pohledávek v roce 2003 oběžná aktiva vzrostla, neboť se zároveň výrazně zvýšilo množství krátkodobého finančního majetku. Na účtech v bankách v tomto roce přibylo tis. Kč. K nejvýznamnějšímu nárůstu oběžného majetku došlo v roce 2004, a to o tis. Kč (24,84%). Růstem hodnoty zásob o tis. Kč (44,02%) a pohledávek o tis. Kč (80,69%) byl eliminován pokles krátkodobého finančního majetku o tis. Kč (58,31%). Stálá aktiva dosahují v průměru tis. Kč. Jak již bylo uvedeno ve vertikální analýze, podílí se na celkových aktivech pouze 13%, proto jejich změna nemá zásadní vliv na změnu hodnoty celkového majetku podniku. Hodnota stálých aktiv nejvíce vzrostla v roce 2003 o 957 tis. Kč. V tomto roce podnik investoval do pořízení strojového vybavení. V následujícím roce již hodnota dlouhodobého hmotného majetku klesá vlivem odpisů a z menší části také z důvodu prodeje dlouhodobého hmotného majetku. 37

37 Vývoj majetkové základny podniku Hodnota v tis. Kč Rok Celková aktiva Oběžná aktiva Stálá aktiva Ostatní aktiva Graf č. 3: Vývoj majetkové základny podniku b) Horizontální analýza finanční základny podniku Vývoj celkových pasiv korespondoval s vývojem celkových aktiv. Celková pasiva se vyvíjela stejným způsobem jak jejich nejpočetnější složka cizí zdroje. V roce 2002 došlo k poklesu cizích zdrojů o tis. Kč (18%). Tato změna byla způsobena poklesem krátkodobých i dlouhodobých závazků. Ve struktuře krátkodobých závazků došlo ke snížení závazků z obchodních vztahů, které firma splatila svým dodavatelům. Jak již bylo uvedeno ve vertikální analýze, tyto závazky tvoří podstatnou část kapitálu podniku, proto také určují vývoj celkových pasiv. V následujících letech se hodnota cizích zdrojů zvýšila postupně o tis. Kč (6%) a tis. Kč (24%). Vlastní kapitál podniku byl v průběhu let mírně navýšen. Docházelo ke každoročnímu zvýšení jeho hodnoty průměrně o 5%. Na zvýšení hodnoty vlastního kapitálu se podílel základní kapitál a výsledek hospodaření z běžného účetního období. Nejvíce se na této změně výsledek hospodaření podílel v roce 2003, kdy se jeho hodnota zvýšila o 482 tis. Kč (77%), navýšení základního kapitálu bylo nejvyšší v roce 2004 o 950 tis. Kč, kdy i přes snížení výsledku hospodaření došlo k růstu vlastního kapitálu. 38

38 Vývoj finanční základny podniku Hodnota v tis. Kč Rok Celková pasiva Cizí zdroje Vlastní kapitál Ostatní pasiva Graf č. 4: Vývoj finanční základny podniku c) Horizontální analýza výkazu zisků a ztrát Hlavním zdrojem příjmů podniku jsou tržby za prodej vlastních výrobků a služeb. V letech 2002 a 2003 došlo k mírnému snížení hodnoty těchto tržeb o 6,45% a o 2,52%. I přes tento pokles však ve všech sledovaných letech dochází k růstu výkonů. V letech 2002 a 2003 každoročně přibližně o 6%, v roce 2004 již o 21,24% ( tis. Kč). Na tomto růstu má zásadní podíl změna stavu zásob vlastní činnosti. Stejný vývoj jako u výkonů lze pozorovat i u výkonové spotřeby. Růst přidané hodnoty však svědčí o tom, že výkony rostly rychleji než výkonová spotřeba. Přidaná hodnota se každoročně zvyšovala přibližně o 9%. Dalším zdrojem jsou pro podnik tržby za prodej zboží. Tyto tržby v roce 2002 poklesly o 9,37% (3 090 tis. Kč), v dalších letech však již vykazují mírně rostoucí tendenci. Náklady vynaložené na prodané zboží v letech 2002 a 2003 klesají, v posledním sledovaném roce však vzrostly více než tržby za toto zboží a došlo tak ke snížení obchodní marže oproti předcházejícímu období o 10% (569 tis. Kč). Výsledek hospodaření za účetní období v letech 2002 a 2003 roste postupně o 67,47% (253 tis. Kč) a 76,75% (482 tis. Kč). V posledním zkoumaném roce je však zaznamenán 39

39 mírný pokles o 17,75% (197 tis. Kč). Vývoj výsledku hospodaření za účetní období koresponduje s vývojem provozního výsledku hospodaření. Finanční výsledek hospodaření za sledované období vykazoval pouze záporné hodnoty v důsledku nižších výnosových úroků než ostatních finančních nákladů. Mimořádný výsledek hospodaření byl zaznamenán pouze v roce Vývoj výkonů, výkonové spotřeby a přidané hodnoty Hodnota v tis. Kč Rok Výkony Výkonová spotřeba Přidaná hodnota Graf č. 5: Vývoj výkonů, výkonové spotřeby a přidané hodnoty 4.4 Analýza poměrových ukazatelů Ukazatele zadluženosti Podstatou ukazatelů zadluženosti je hodnocení finanční struktury podniku. Udávají vztah mezi cizími a vlastními zdroji financování. Tyto ukazatele lze využít jako indikátory výše rizika, které podnik podstupuje při dané struktuře vlastních a cizích zdrojů, a také jako míry jeho schopnosti zvyšovat zisk využitím cizího kapitálu. Hodnoty jednotlivých ukazatelů zadluženosti podniku můžeme vyčíst z tabulky č

40 Tabulka č. 1: Ukazatele zadluženosti Ukazatel Celková zadluženost [%] 78,92 74,53 74,76 77,67 Dlouhodobá zadluženost [%] 5,91 6,29 5,93 4,07 Krátkodobá zadluženost [%] 73,01 68,23 68,83 73,59 Míra samofinancování [%] 20,85 25,27 24,85 22,12 Dluh na vlastní jmění 3,79 2,95 3,01 3,51 Ukazatel podkapitalizování 2,38 2,37 2,13 2,46 Finanční páka 4,80 3,96 4,02 4,52 Ziskový účinek finanční páky 4,80 3,96 4,02 4,52 Celková zadluženost udává rozsah, v jakém je firma financována cizími zdroji. Poměr mezi vlastním a cizím kapitálem se mezi jednotlivými odvětvími velmi liší. Vzhledem k oboru podnikání dosahovala celková zadluženost podniku ve sledovaném období 76,50%, přičemž nejvyšší úrovně dosáhla v roce 2001, a to 78,92%. Úroveň zadluženosti podniku je ve srovnání s odvětvovým průměrem, který činil 60% *, vyšší. Firma nemá žádné úvěry ani půjčky. V průměru 70,92% celkové zadluženosti tvoří zadluženost krátkodobá, která je způsobena zejména závazky z obchodních vztahů. Dlouhodobá zadluženost se na celkové podílí pouze 5,55%. Ukazatel míra samofinancování vypovídá o tom, že aktiva podniku byla v průběhu sledovaného období financována vlastníky průměrně z 23,27%. Dluh na vlastní jmění nás informuje o tom, kolik závazků připadá na 1 Kč vlastního kapitálu. Ve sledovaných letech tak připadá na 1 Kč vlastního kapitálu v průměru 3,31 Kč dluhu. Hodnota ukazatele podkapitalizování by měla být větší než 1, což se podniku podařilo ve všech sledovaných letech. To znamená, že dlouhodobý majetek firmy je kryt dlouhodobým kapitálem. Vzhledem k vysoké hodnotě ukazatele můžeme hovořit spíše o překapitalizování, což je odrazem toho, že podnik ke svému financování používá jen malé množství dlouhodobých cizích zdrojů. * údaj z roku 2003 pro podniky se 100 a více zaměstnanci 41