VARIA X Bratislava Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 2003

Transkript

1 VARIA X Bratislava Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 2003

2 VARIA X Zborník materiálov z X. kolokvia mladých jazykovedcov (Modra-Piesok ) Zostavili Mira Nábìlková a Mária Šimková Bratislava Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 2003

3 Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV Bratislava

4 Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV Bratislava Vedecký redaktor Doc. PhDr. Slavomír Ondrejoviè, CSc. Recenzent Prof. PhDr. Ján Horecký, DrSc. ISBN

5 Obsah Mira Nabìlková: Úvodné slovo... 7 Zdeòka Opavská: Nìkterá pojmenování užívaná odpùrci a pøívrženci (z pragmaticko-slovotvorného hlediska)... 9 Zdeòka Tichá: Profesionalizmy a slangizmy Kateøina Málková: Kongruence èeských a nìmeckých neslovesných frazeologismù z kvantitativního hlediska Dana Baláková: K výskumu somatických frazém s komponentom hlava Mária Ferenciová: Básnická licencia v diele Jána Bocatia Hungaridos libri poematum quinque Angela Škovierová: Práce slovenských autorov pôsobiacich v Èechách používané pri výuèbe jazyka v období humanizmu Miriam Medòanská: Kategória èasu v slovenských príslovkách Marcela Reslová: Aspekty pøítomného èasu v èeštinì a v angliètinì Jitka Mravinacová: Možnosti konkurence u pøejatých substantiv na -ing/-ink (na základì sémantické analýzy) Michal Fedák: Lexika synchrónnych internetových textov Alena Krausová: Rysy mluvenosti v chatových pøíspìvcích na Internetu Andrea Rafayová: ALL: GD0 TR0XU P0P15MENKUYE? (O komunikácii prostredníctvom krátkych textových správ SMS a teletextu) Peter Kostelník Karol Furdík: Pravdepodobnostný model tvarovej podobnosti pre flektívne jazyky Petra Hudková: Znaèkování (taggování) ve flexivních jazycích Giorgio Cadorini: Furlanština a klasifikace románských jazykù Marián Sloboda: Øecká a makedonská etnická skupina v Èesku: lingvistické aspekty jejich vzniku a vývoje Hana Marešová: K morfologické charakteristice jazyka èeské enklávy v polském Zelovì Zlatuše Braunšteinová: Staroèeská pøísloví a jejich lexikografická hodnota Martina Jamborová: Významové promìny slova páteø Miloslava Vajdlová: Analýza sémantické a slovotvorné struktury staroèeských lexikálních jednotek dívati sì, diviti sì s pøihlédnutím k jejich vzájemnému vztahu a následnému novoèeskému vývoji

6 Viera Kováèová: Po¾ský dialektológ Zdis³av Stieber a jeho výskum sotáckych náreèí Iveta Valentová: Priezvisko ako funkèný èlen živého osobného mena Jaromír Krško: Adaptácia nemeckých terénnych názvov do slovenskej toponymickej sústavy (na príklade Dobšinej) Martina Šmejkalová: Téma dívèí války a tvorba antroponym u Václava Hájka z Liboèan Lenka Haasová: Metafora jako projev jazykové kreativity Pavla Šmídová: Ke vztahu juxtapozice a prefixace u neologizmù Kamila Karhanová: Mezitextové navazování a politické ideologie v èeských novinách 90. letech Maria Magdalena Nowakowska: Perswazja jêzykowa w drobnych og³oszeniach prasowych Ladislav Janovec: Autorský slovník Jaroslava Seiferta souèasný stav, zmìny koncepce a budoucnost projektu Blanka Michalová: Metodické poznámky k problematice èetby starých èeských rukopisù (nejen barokních) Joanna Mielczarek: Uwagi na temat ortografii rêkopisu czeskiego ze zbiorów ksi¹ nicy miejskiej w Toruniu Kamil Kopecký: K možnostem zaèlenìní slovenštiny do vyuèovacích osnov na ZŠ Jaroslava Loudová: Komunikace žákù støedních odborných škol v odborném stylu Lidia Wiatrowska: Kilka uwag o interferencji w jêzykach s³owiañskich (na materiale jêzyka polskiego i jêzyka serbskiego) Mária Šimková: Navrávaèky Dominika Tatarku: èlovek, rozprávanie, text Peter Karpinský: Pokus o historicko-jazykovú analýzu listiny z roku 1865 pochádzajúcej z východného Slovenska Gabriela Zorièáková: Priestor mesta v próze W. S. Reymonta Zas¾úbená krajina a Viléma Mrštíka Santa Lucia (Dve podoby mesta v západoslovanských literatúrach) Irena Malec: Motív hrude a pàs v poézii slovenského romantizmu Bronislava Holièová: Kompozitá s prefixoidom bio Silvia Kotulièová: K ortoepickej problematike anglicizmov v slovenèine

7 Milí priatelia kolokvialisti, stojím tu dnes na týchto schodíkoch pred Vami v istom, veï aj legitímnom, myslím, dojatí je nám asi všetkým jasné preèo. Desa rokov akéhoko¾vek života je ve¾a. Stvori a udrža desa rokov pri živote podujatie typu nášho kolokvia, prièom toto udržanie pri živote možno súèasne charakterizova ako jeho stály rozvoj, je naším spoloèným úspechom, povedzme, že je to naše spoloèné dielo, na ktoré naozaj môžeme by hrdí. Prezerala som si pred cestou sem predchádzajúce roèníky zborníka Varia, naše výkladné skrine s uverejnenými príspevkami, ktoré tu odzneli, èítala si v nich otváracie prejavy predsedov našej gestorskej inštitúcie, Slovenskej jazykovednej spoloènosti pri SAV (za èas existencie kolokvia sa na tomto poste vystriedali traja Klára Buzássyová, Ivor Ripka a Slavo Ondrejoviè) od prvého, v ktorom je popri formulovaní motívov zrodu naznaèená aj viera v budúci úspech podujatia, cez ïalšie, kde sa už odráža rados z jeho vývinu. Bolo mi milé, keï som si tak pri rozmýš¾aní o nás a našej ceste uvedomila, ako pre nás za tie roky apelatívum kolokvium aj bez ïalších urèení nadobudlo charakter propria... To bolo vlani na Kolokviu... Stretneme sa na Kolokviu? Vieme, o èom je reè. Nechcem hovori dlho, máme pred sebou dos práce, ale predsa ešte aspoò nieko¾ko slov. O úèastníkoch: už tu dnes pri prirodzenej výmene a obnove mladých výskumníkov nie je ve¾a tých, èo boli na prvých roèníkoch Kolokvia, a hoci je nemálo aj takých, èo boli na òom len raz èi dva razy, väèšina z nás, a svedèí to iste o nieèom, ostáva Kolokviu verná po mnoho rokov. No a v takej peknej vyváženosti stálosti a zmeny každý rok prichádza a prináša nieèo nové niekto nový. Osobne považujem za prejav uznania princípom a priebehu Kolokvia skutoènos, že, hlásiac sa otvorene k jeho inšpiratívnosti, naši èeskí kolokvialisti v tomto roku v Prahe zorganizovali prvý roèník Setkání mladých jazykovìdcù, ktoré iste bude aj v ïalších rokoch podobne ako naše dôležitým miestom plodných odborných a priate¾ských stretnutí. Chcem sa tu teraz poïakova všetkým, èo za tých desa rokov prispeli k úspešnému priebehu našich rokovaní, na prvom mieste tým, ktorí prišli predstavi výsledky svojej práce, ktorí pod¾a svojho 7

8 naturelu s rozliènou mierou nasadenia vstupovali do diskusií (tu patrí vïaka aj starším kolegom, ktorí prichádzali podeli sa so svojimi skúsenos ami a poznaním), všetkým, èo vytvárali príjemnú priate¾skú atmosféru. Vlani som pri otváraní IX. roèníka Kolokvia hovorila, že by tu pri jubilejnom desiatom roèníku rád bol s nami aj profesor Horecký, ktorý sa celé roky aktívne viaczložkovo na priebehu Kolokvia podie¾al sme mu za to ve¾mi vïaèní. Žia¾, zdravotný stav mu nedovolil prís. Osobne sa ale teraz možno poïakova dr. Kláre Buzássyovej, ktorá ako predsedníèka Slovenskej jazykovednej spoloènosti v èase úvah o prvom Kolokviu jeho ideu ve¾mi podporovala, stála aj pri zrode názvu nášho zborníka Varia a v priebehu rokov medzi nás prichádzala chcela by som ju poprosi, aby v tejto slávnostnej chvíli povedala nieko¾ko slov. Bola by som rada, ak by nám aj Giorgio Cadorini, ako predstavite¾ furlansko-èeskej lingvistiky a významná stálica našich stretnutí, povedal nejaké slovo o priebehu prvého roèníka èeského (a nie len èeského) Setkání. Skôr než im však odovzdám slovo, ešte sa celkom struène neslávnostne ospravedlním za sklz s vydaním zborníka Varia IX dúfam ale, že sa ho èoskoro vyda podarí. Takže vypoèujme si ešte nieko¾ko milých jubilejných slov. A potom už kto s èím prišiel, o èom v uplynulom roku rozmýš¾al, na èom pracoval... Som zvedavá, verím, že my všetci... Mira Nábìlková 8

9 Nìkterá pojmenování užívaná odpùrci a pøívrženci 1 (z pragmaticko-slovotvorného hlediska) Zdeòka Opavská Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha V tomto pøíspìvku se zamìøíme na nìkterá pojmenování, která užívají pøívrženci a odpùrci v oblasti politiky. Soustøedíme se pøedevším na ty výrazy, které oznaèují pøíslušníky, pøívržence, pøípadnì odpùrce politické strany, hnutí nebo urèité politické skupiny. Podle typu motivujícího pojmenování je možné vybraný materiál 2 pracovnì rozdìlit do ètyø skupin. 1. Východiskem je název politické strany, hnutí apod. Motivovaným pojmenováním mùže být výraz dvouslovný, napø. sociální demokrat (èlen Èeské strany sociálnì demokratické), obèanský demokrat (èlen Obèanské demokratické strany). Dvojí motivaci má dvojí pojmenování èlena Køes anské a demokratické unie Èeskoslovenské strany lidové: dvouslovný výraz køes anský demokrat podle první èásti dvojièkového názvu a jednoslovné pojmenování lidovec podle èásti druhé. Také pro oznaèení èlena Unie svobody se užívá dvojí pojmenování jednoslovný (a výraznì frekventovanìjší) výraz unionista a slovní spojení svobodný unionista (pro odlišení od demokratických unionistù èlenù Demokratické unie). Pro oznaèení èlena strany Sdružení pro republiku Republikánské strany Èeskoslovenska se užívá jednoslovný výraz republikán. Vedle stran se v politické sféøe vyhraòují i jednotlivé politické skupiny, hnutí, obèanské iniciativy apod. Jako pøíklad lze uvést skupinu signatáøù a sympatizantù iniciativy Impuls 99 a skupinu soustøedìnou kolem výzvy Dìkujeme, odejdìte. 3 V politické publicistice se pro oznaèení pøedstavitelù a pøívržencù první skupiny užívá výraz impulsista, pro oznaèení pøívržencù druhé skupiny bylo vedle neutrálního opisu typu signatáøi výzvy Dìkujeme, odejdìte zatím zaznamenáno pouze okazionální pojmenování dìkujemák (s expresivním hanlivým zabarvením). 2. Dalším motivujícím pojmenováním mùže být zkratka názvu politické strany, hnutí apod.: napø. ódeesák èlen Obèanské demokratické strany (ODS), oïák i odista èlen Obèanské demokratické aliance (ODA), ohák èlen Obèanského hnutí (OH). Slova odvozená sufixem -ák mají expresivní zabarvení. 1 Tento pøíspìvek vznikl v rámci grantu Systémotvorné procesy neologizmù v souèasné èeštinì, GA AV ÈR, r. è. A Zdrojem materiálu je slovník Nová slova v èeštinì (slovník neologizmù), Academia, Praha 1998, rukopis pøipravovaného 2. dílu slovníku Nová slova v èeštinì a neologická databáze lexikologicko-terminologického oddìlení ÚJÈ AV ÈR. 3 Impuls 99 vznikl v èervenci r jako iniciativa intelektuálù vyjadøujících své obavy ze souèasné politické a spoleèenské situace a hledajících cestu k nápravì tohoto stavu. Výzva Dìkujeme, odejdìte byla zveøejnìna v listopadu 1999 bývalými studentskými vùdci z listopadu 1989; také jejím obsahem je kritika souèasného stavu politiky. 9

10 3. Tøetí, velmi poèetnou a kvùli výrazné personalizaci a promìnlivosti politické scény i otevøenou skupinu názvù tvoøí pojmenování, která jsou motivována jménem urèité osobnosti, pøedstavitele politické strany nebo urèitého (politického) uskupení, smìru apod. Vìtšina substantiv v této skupinì je odvozena sufixem -ovec, v nìkterých pøípadech existují slovotvorné izolexémní varianty -ovec::-ista 4 : napø. klausovec::klausista pøíznivec, pøívrženec V. Klause (pøedsedy Obèanské demokratické strany), zemanovec::zemanista pøíznivec, pøívrženec M. Zemana (pøedsedy Èeské strany sociálnì demokratické). Podobnì jsou tvoøena napø. pojmenování luxovec stoupenec, pøíznivec J. Luxe, kasalovec stoupenec, pøíznivec J. Kasala 5, rumlovec stoupenec, pøíznivec J. Rumla, kühnlovec stoupenec, pøíznivec K. Kühnla 6, kalvodovec stoupenec, pøíznivec J. Kalvody, kroupovec stoupenec, pøíznivec D. Kroupy 7, grebeníèkovec stoupenec, pøíznivec M. Grebeníèka 8 (pøedsedy Komunistické strany Èech a Moravy) nebo sládkovec stoupenec, pøívrženec M. Sládka 9. Vytváøejí-li se uvnitø politických stran urèité frakce, platformy atd., jejich èlenové a pøívrženci jsou pojmenováni podle pøedstavitelù tìchto skupin, napø. v Èeské stranì sociálnì demokratické existuje køídlo grossovcù (podle S. Grosse) a šloufovcù (podle M. Šloufa). Pokud je osoba, jejíž jméno je motivujícím výrazem, nejen význaènou osobností, ale také i pøedstavitelem, pøedsedou politické strany, mùže dojít u významu daného slova ke kombinaci jednotlivých významových odstínù, napø. klausovec, klausista je stoupenec, pøíznivec politika V. Klause, ale také to mùže být pøíznivec Obèanské demokratické strany, jejímž pøedsedou je V. Klaus, nebo èlen této strany. Pøi tvoøení názvù oznaèujících odpùrce jednotlivých osobností, jejich chování, pøípadnì politické strany, kterou reprezentují, se využívá pøedevším prefix anti-, napø. antiklausovec, antirumlovec, antisládkovec. Z uvedených dokladù je zøejmé, že se pøi tvoøení jmen stoupencù a pøívržencù v uvedených tøech skupinách uplatòují sufixy obvyklé pøi tvoøení jmen pøíslušenských (-ovec, -ista, -ák). Expresivita je pøedevším spojena se substantivy tvoøenými sufixem -ák (ódeesák, oïák, dìkujemák); u slov tvoøených sufixem -ovec, -ista se pragmatická složka významu projevuje v závislosti na kontextu. Z tohoto hlediska je nejvýraznìjší tøetí skupina názvù, v níž je pojmeno- 4 Pøevažující variantou jsou pojmenování tvoøená sufixem -ovec. 5 J. Lux byl pøedsedou Køes anské a demokratické unie Èeskoslovenské strany lidové, nynìjším pøedsedou je J. Kasal. 6 J. Ruml je bývalým pøedsedou Unie svobody, K. Kühnl je jejím souèasným pøedsedou. 7 J. Kalvoda je bývalým pøedsedou Obèanské demokratické aliance, D. Kroupa je jejím souèasným pøedsedou. 8 M. Grebeníèek je pøedsedou Komunistické strany Èech a Moravy. 9 M. Sládek je pøedsedou strany Sdružení pro republiku Republikánské strany Èeskoslovenska. 10

11 vání motivováno jménem urèité osoby. To také dovoluje mluvèímu nejsnáze zaujmout urèitý (nejèastìji záporný) postoj. Srov. následující pøíklady z tisku, kde jsou výrazy sládkovec, grebeníèkovec, zemanovec použity v komunikaènì pøíznakových textech, v nichž se mùže výraznì uplatnit autorovo kritické subjektivní mínìní. Úmyslnì nepíši o našich politicích, protože mi vìtšina tìch sládkovcù, grebeníèkovcù a zemanovcù pøipadá jako lidé z jiného regionu (nebo dokonce z jiné planety) dopis ètenáøe Metro Takovéto zbyteèné a trapné pùtky nahrávají akorát tak rudým grebeníèkovcùm. MF Dnes , dopis ètenáøe Tak si ty zemanovce užijte, když jste je tolik chtìli, jakoby zaznívalo v ševelící Klausovì dikci. komentáø MF Dnes Mùj pøítel [kandidát za ètyøkoalici pozn. Z.O.] to má dobré: utká-li se [v druhém kole senátních voleb pozn. Z.O.] se sociálním demokratem, masivnì ho podpoøí hloupí klausisté, proti ODS mu píchnou zemanoidi. názory MF Dnes (J. Fištejn Øekni, kdo tì volí. Pak poznáš, kým jsi.) Z uvedených dokladù je zøejmé, že výrazy sládkovci, grebeníèkovci, zemanovci zde kontextovì získávají zápornou expresivitu. V posledním dokladu je záporná konotativnost zdùraznìna užitím dalšího expresivního výrazu zemanoid expr. hanl. pøíznivec M. Zemana; èlen, pøíznivec Èeské strany sociálnì demokratické. Pokud jde o další deriváty, které jsou odvozeny od jmen politických osobností, zdá se, že se u nich ještì ve vìtší míøe mohou uplatòovat záporné konotace, než je tomu u substantiv oznaèujících pøíznivce a pøívržence. Napø. do slovotvorného hnízda, jehož centrum tvoøí jméno pravicového politika a pøedsedy Obèanské demokratické strany Václava Klause se vedle již uvádìných substantiv klausovec, klausista zaøazují slova jako klausovský (ve spojeních klausovský politický styl, klausovská éra negativnì hodnocené z hlediska autora kritika V. Klause), klausovsky (v kontextu nebezpeèí klausovsky pojaté transformace); klausiánství, klausismus (z hlediska odpùrcù, kritikù) typ politiky, politického jednání, pøíznaèný pro V. Klause nebo jsoucí v jeho duchu ; klausostrana (tj. Obèanská demokratická strana expr. hanl. hodnocená jako strana jednoho jediného muže); odklausování zbavení vlivu V. Klause (v kontextu výraz pana expremiéra o potøebì tuto spoleènost odbaštovat a odgrégrovat bych si dovolil pozmìnit.... Odklausování je správný výraz. ). 4. Na závìr se dotkneme ètvrté skupiny názvù oznaèujících politické stoupence a pøívržence. Zatímco pøedcházející pojmenování mohou užívat jak pøíz- 11

12 nivci, tak odpùrci pro oznaèení stoupencù politické strany, smìru, politika atd., v poslední skupinì, kterou zde uvedeme, jsou pojmenování jiného typu. Tato pojmenování jsou motivována pøíznaèným rysem urèité politické strany, totiž jejím logem, a jsou užívána pouze z hlediska odpùrcù èi kritikù. Tak jsou èlenové Obèanské demokratické strany, v jejímž logu je modrý pták, nazýváni expr. hanl. ptákostraníci nebo modroptáèníci, pøípadnì modøí ptáci (srov. expr. hanl. oznaèení pro Obèanskou demokratickou stranu ptákostrana, strana modrého ptáka). Literatura MARTINCOVÁ, O. a kol.: Nová slova v èeštinì. Slovník neologizmù. Academia, Praha MARTINCOVÁ, O. a kol.: Nová slova v èeštinì 2. Slovník neologizmù. (rukopis). Profesionalizmy a slangizmy Zdeòka Tichá Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha V rámci teoretického výzkumu slangu jsou v èeské lingvistice øešeny obecnì teoretické otázky, mezi které patøí vymezení pojmu slang (argot, hantýrka, profesionální mluva atd.). 1 Pøipomeòme, že pøi vymezování nejsou pøijímána jednotná kritéria (viz dále). Kromì pojmoslovné problematiky jsou øešeny otázky terminologické. Vedle termínu slang se uplatòovala (a v nìkterých pøípadech se stále uplatòují) oznaèení sociální dialekty 2, sociální náøeèí 3, sociální styly 4, sociální mluvy (termín Klimešùv) 5 èi sociolekty 6. Ve svém pøíspìvku se nyní pokusím shrnout pøístupy èeských lingvistù k vymezení termínu slang/profesní mluva, resp. slangizmus/profesionalizmus. Soustavnìjší výklad pojmu slang zaznamenáváme v èeské lingvistice u V. Ertla (1924) v èlánku, který je reakcí na ukázku hovoru studentù otištìnou v èasopisu Èeský lid: Slang je zpùsob øeèi, který se rodí v ulicích velkých mìst, nená- 1 Blíže viz Klimeš, 1997 a další. 2 Blíže viz Oberpfalcer, Blíže viz Dvonè, 1957; Utìšený, Blíže viz Koudela, Blíže viz Køístek, Blíže viz Hubáèek, 1995 aj. 12

13 leží urèité vrstvì spoleèenské ani urèitému stavu, nýbrž všem, kdo jsou proò psychologicky disponováni. Jako jazyk obecný (vulgární) a náøeèí, má i slang se spis. øeèí mnoho spoleèného, ale od øeèi obecné (i od dialektu) se liší tím, že se jazyk vulgární vyvíjí pøirozenì a bezdìènì, kdežto výrazy tvoøící podstatu slangu vznikají vìdomì a úèelnì (Ertl, 1954, s. 59). Za pozornost bezpochyby stojí, že V. Ertl používá oznaèení slang. Významný badatel v oblasti slangu F. Oberpfalcer ve zprávì o knize Zum tschechischen Rotwelsch (1927) mluví o dialektech sociálních, tzv. jazycích zvláštních: Svou mluvu mají právníci, theologové a vìdci vùbec, mají ji rozlièná povolání (tiskaøi, rybáøi, lid selský atd.), mají ji i myslivci, sportovci, studenti, vojáci a námoøníci (Oberpfalcer, 1927, s ). Oberpfalcer se odvolává na Jespersena a navrhuje rozlišovat argot jako mluvu zloèincù a slang jako mluvu stavovskou. Toto pojetí rozpracovává Oberpfalcer v publikaci Jazykozpyt 7 : Lidé spojení stejnou prací svého povolání mají k sobì bližší a hojnìjší vztahy než k ostatním èlenùm spoleènosti a jejich mluva má spoleèné rysy, odlišné od mluvy jiných stavù. Tak vznikají stavovské mluvy... (Oberpfalcer, 1932, s. 26). V uvedené práci Oberpfalcer pøechází od oznaèení sociální dialekty k termínu slang, srov.: Stavovské mluvy se nazývají souborným názvem slang... (Oberpfalcer, 1932, s. 28). Pod pojem slang F. Oberpfalcer zahrnuje jednak vyjadøování v jednotlivých vìdních oborech, jednak øeè lidí v zamìstnáních. Jako zvláštní skupinu vydìluje mluvu vojákù, námoøníkù, studentù, sportovcù a hercù tedy vlastnì zájmový slang. Vymezování pojmu slang v novodobé èeské lingvistice shrnul již v roce 1973 V. Køístek. Vyèlenil pojetí širší, v nìmž je pod pojem slang zahrnuta jak tzv. profesionální mluva tak také mluva skupin spojených spoleènými zájmy, a pojetí užší, v nìmž je pod oznaèení slang zahrnován pouze specifický dorozumívací útvar zájmových skupin. Rozlišení mezi slangismy a profesionalismy, na které je kladen velký dùraz, je jedním z dùležitých aspektù vymezení termínu slang. Køístek upozornil na to, že širší vymezení pojmu slang se jeví èastìji užívané; charakteristické je, že zastánci tohoto pojetí hledají spoleèné znaky obou útvarù, tj. slangu a profesionální mluvy. Naopak zastánci užšího pojetí zdùrazòují rozdíly mezi profesionální mluvou a vlastním slangem: zatímco výrazy profesionální mluvy jsou motivovány zejména vìcnou pojmenovávací potøebou, výrazy vyskytující se v mluvì zájmových skupin jsou zpravidla motivovány citovým vztahem k pojmenovávaným jevùm, snahou o jejich nové pojmenování, ale výrazná je rovnìž touha èlenù tìchto spoleèností o vtipné a neotøelé pojmenování. V takových pøípadech je pøíznaèná bohatá synonymie. Køístek v této souvislosti upozornil na to, že hranice mezi obìma útvary není ostrá. 7 Oberpfalcer, F.: Jazykozpyt. Praha

14 Podobnì jako Køístek spatøuje potøebu odlišovat profesionální mluvu a slang rovnìž J. Chloupek (1969). Pro toto rozlišení nachází oporu v øadì diferenèních pøíznakù, jež jsou v rovinì sociální i v oblasti jazykové. Jak profesionální mluvu, tak slang øadí mezi nekomplexní jazykové poloútvary. Profesionální mluva je podle Chloupka... mluva skupiny zamìstnancù, kteøí pøi pracovním procesu nebo pøi výkonu služby užívají termínù nebo terminologických spojení beze zøení k jejich spisovnosti, a to pouze pro jejich výrazovou úspornost a vìtšinou i pro jejich vyhovující jednoznaènost v daném pracovním kontextu (Chloupek, 1969, s. 149). Podstatou vytváøení slangu je jazyková hra tím se slang odlišuje od profesionální mluvy, aèkoliv existují pøechodové pøípad, kdy slang a profesionální mluva splývají. Chloupek rovnìž upozoròuje na to, že slang úzce souvisí s pracovním prostøedím uživatelù a je jistým ukazatelem soudržnosti pracovního kolektivu. J. V. Beèka (1987) chápe slang jako komplex jazykových prostøedkù, jímž se dorozumívá speciální skupina lidí na speciálním pracovišti o prostøedcích a výkonech pøi speciálním druhu práce (Beèka, 1987, s. 6). Rozlišuje pøitom slangy profesionální (pracovní) a slangy zájmové. Beèka si všímá také toho, že nìkdy je termín slang omezován pouze na sféru slangù zájmových. Toto omezení nepokládá za adekvátní. Novìjší pohled na problematiku slangu pøináší J. Hubáèek (1981). Autor monografie O èeských slanzích rozlišuje pracovní a zájmové slangové prostøedí a komplexnì analyzuje slang, a to jak jeho aspekty jazykové (nespisovnost, komunikativní funkènost, systémovost, pojmová diferenciace; stav, propracovanost, pøístupnost a stupeò praktického užívání odborného názvosloví, vyjádøení expresivity, motivovanost slangových pojmenování), tak mimojazykové (stupeò uzavøenosti prostøedí, rùzné složení pøíslušníkù slangového prostøedí, psychické faktory (snaha o jazykové vyjádøení výjimeènosti provozované èinnosti, snaha o rychlé zaèlenìní do prostøedí a demonstrování pøíslušnosti k nìmu). Jako pøevažující pøístup ke zkoumání slangové problematiky oznaèil Nekvapil (1987) pøístup lexikografický. Slang je v tomto pojetí chápán jako lexikální vrstva 8. Bosák (1995) hodnotí pojetí slangu ve smyslu lexikální vrstvy jako jisté zjednodušení, zároveò upozoròuje na to, že slang není ani osobitým komunikaèním útvarem. Podobnì chápe slang P. Hauser (1986), který jej definuje jako nespisovnou slovní zásobu, která je spjatá se sociálním prostøedím, a to pracovním nebo zájmovým. Slovní zásoba je podle Hausera rozdìlena na slovní zásobu profesionální (stavovskou), jejíž motivací je vztah k povolání a lze do ní zaøadit nespisovná odborná pojmenování užívaná v daném pracovním okruhu, a slovní zásoba slangová (slang v užším smyslu), která je vázaná na projevy zájmových 8 Blíže viz Nekvapil, J.: Nìkteré sociolingvistické aspekty výzkumù slangù. In: Sborník pøednášek z 3. konference o slangu a argotu v Plzni ledna Plzeò 1987, s

15 skupin. M. Churavý (1978) dokonce považuje slang za lexikální souèást pracovní mluvy. Pracovní mluva u Churavého má dvì vrstvy, a to neutrální profesionální a expresivní. Rozlišení slangu a profesionální mluvy pøijímá i normativní Èeská mluvnice autorù B. Havránka a A. Jedlièky. Autoøi uvádìjí: Kromì pøíslušné terminologie užívá se v bìžném styku mezi èleny pracovního spoleèenství také jistých speciálních názvù a obratù, jejichž soubor se nazývá slangem a taková slova slangová... Pokud jde o názvy blízké termínùm, pak autoøi mluví o pracovní (profesionální) mluvì. V porovnání se zahranièní lingvistikou má domácí pøístup k problematice slangu jisté osobité rysy. Slang je považován za jeden z útvarù, popø. poloútvarù národního jazyka, které se vyznaèují nespisovností. Na rozdíl od tohoto pojetí Dictionary of Lexicography (1998) definuje slang jako slova nebo fráze ztotožnìné s neformálním jazykem jednotlivé sociální skupiny a The American Thesaurus of Slang (1947) je definován jako slovník nekonvenèní mluvy což naznaèuje pojetí slangu v nìm uplatòované. 9 Z výše uvedeného vyplývá, že rozlišování mezi slangem a tzv. profesní mluvou je nosné. Oznaèení profesní mluva se jeví jako vhodnìjší než profesionální mluva, nebo jde o mluvu jednodlivých profesí. Slang i profesní mluva náleží k nespisovným útvarùm národního jazyka. Slangismy, tj. jazykové prostøedky užívané v mluvì lidí v jisté zájmové skupinì pøi urèité èinnosti, jsou charakterizovány obrazností, expresivností a kreativitou. Prefesionalismy oproti tomu jsou motivovány vìcnou pojmenovávací potøebou, charakterizuje je nocionálnost, stabilita a jazyková ekonomiènost. Profesionalismy èasto pøecházejí mezi spisovnou vrstvu slovní zásoby. 10 Literatura BEÈKA, J. V.: Slang a diferenciace v bìžnì mluvené øeèi. In: Sborník pøednášek z III. konference o slangu a argotu v Plzni. Plzeò 1987, s DVONÈ, L.: K otázke sociálnych náreèí. In: Slovo a slovesnost, 28, 1957, s Slovník má dvì hlavní èásti, tzv. General Slang nad Colloquialisms, která zahrnuje znaèné množství výrazù majících všeobecnou platnost (rozšíøenost), a Special Slang, jež je vìnována žargonu jednotlivých tøíd a povolání. Každá z èástí je dále rozdìlena první do všeobecných kategorií, které jsou dále ještì dìleny (napø. obecné vztahy, místo, neživá existence, živá existence, osobní charakteristiky a aktivity), druhá do kategorií podle jednotlivých povolání èi druhù èinnosti (napø. podsvìtí, sport a hry, transport, vojsko, western), v nichž jsou vymezovány další podskupiny. 10 K bádání o slangu velmi pøispìly plzeòské konference o slangu a argotu (první se konala v roce 1977). Zejména na materiálu tìchto konferencí je zajímavé sledovat, jak se bádání o slangu vyvíjí, a to od poèáteèního zájmu zejména o teoretické otázky k nynìjšímu pøevážnì materiálovému zpracování jednotlivých slangù. 15

16 ERTL, V.: Z našich èasopisù. In: Naše øeè, 8, 1924, s HARTMANN, R. R. K. JAMES, G.: Dictionary of Lexicography. First published 1998 by Routledge, London and New York. BERREY, Lester V. van den BARK, M.: The American Thesaurus of Slang. New York HAUSER, P.: Nauka o slovní zásobì. Praha HUBÁÈEK, J.: O èeských slanzích. Ostrava HUBÁÈEK, J.: K aktuálnosti zkoumání sociolektù, zejména slangu. In: Sborník pøednášek z V. konference o slangu a argotu v Plzni. Plzeò 1995, s CHLOUPEK, J: O sociální a územní rozrùznìnosti èeštiny. In: Naše øeè, 52, 1969, s CHURAVÝ, M.: O divadelní mluvì a o hereckém slangu zvláš. In: Sborník pøednášek z I. konference o slangu a argotu v Plzni. Plzeò 1978, s KLIMEŠ, L.: Komentovaný pøehled výzkumu slangu v Èeskoslovensku, v Èeské republice a na Slovensku v létech Plzeò KLINCKOVÁ, J.: Profesionalizmy ako špecifická vrstva lexikálnych prostriedkov. In: Slovenská reè, 55, 1990, s KLINCKOVÁ, J.: Jazyk vo svete poèítaèov. In: Sborník pøednášek z VI. konference o slangu a argotu v Plzni záøí Plzeò 1988, s KØÍSTEK, V.: Poznámky k problematice argotu a slangù. In: Slovo a slovesnost, 34, 1973, s MLACEK, J.: Nieko¾ko poznámok o slangu a jeho výskume a využívaní. In: Spisovná slovenèina a jazyková kultúra. Materiály z konferencie konanej v Budmericiach októbra Bratislava 1995, s NEKVAPIL, J.: Nad knihou O èeských slanzích. In: Slovo a slovesnost, 41, 1980, s NEKVAPIL, J.: Nìkteré sociolingvistické aspekty výzkumù slangù. In: Sborník pøednášek z III. konference o slangu a argotu v Plzni ledna Plzeò 1987, s OBERPFALZER, F.: Posudky a zprávy Eugen Rippl, Zum Wortschatz des tschechischen Rotwelsch. In: Naše øeè, 11, 1927, s OBERPFALCER, F.: Jazykozpyt. Praha UTÌŠENÝ, S.: K pojmosloví a terminologii sociálních náøeèí. In: Naše øeè, 62, 1979, s Kongruence èeských a nìmeckých neslovesných frazeologismù z kvantitativního hlediska Kateøina Málková Filozofická fakulta UP, Olomouc Již mnoho lingvistù upozornilo na fakt, že se nìkteré èeské a nìmecké frazeologické jednotky (dále FJ) shodují. Doposud však existují pouze dílèí studie zabývající se kongruencí èeské a nìmecké frazeologie (napø. Damborský 1969, 16

17 1977; Knop 1992; Jodas 1998). Cílem mého výzkumu, jenž tvoøí nedílnou souèást šíøeji koncipovaného konfrontaèního studia èeských, nìmeckých a nizozemských neslovesných frazeologických jednotek, bylo pøispìt k systematickému popisu dané problematiky tím, že se pokusím zjistit rozsah shod a rozdílù mezi èeskou a nìmeckou frazeologií na materiálu druhého dílu Slovníku èeské frazeologie a idiomatiky (dále jen SÈFI). Východiskem pøi srovnávací analýze mi byla konfrontace èeských FJ s nìmeckými FJ, které jsou uvedeny ve druhém dílu SÈFI (Výrazy neslovesné) v rámci cizojazyèných ekvivalentù. Jelikož se jednalo o materiálovou bázi pøedem pøesnì vymezenou, bylo možné pøistoupit k problému podobnì jako A. Knop (1992) èi J. Jodas (1998) a pokusit se vyjádøit míru shod èi neshod FJ procentuálnì. Bìhem excerpce frazeologismù jsem však zjistila, že ne každé èeské FJ je pøiøazen nìmecký ekvivalent frazeologické povahy. Nejprve bylo tedy nutné rozdìlit èeské FJ na dvì skupiny: Skupina A FJ, ke kterým nìm. ekvivalent frazeologické povahy v SÈFI pøiøazen je; Skupina B FJ, ke kterým nìm. ekvivalent frazeologické povahy v SÈFI pøiøazen není. Skupinou B, která tvoøila pøibližnì 20 % z celkového poètu analyzovaných FJ (dále jen CP), jsem se dále podrobnìji nezabývala. FJ ze skupiny A (asi 80 % z CP) jsem rozdìlila do tøí základních skupin, a to podle toho, do jaké míry se shodují s pøíslušným nìmeckým ekvivalentem frazeologické povahy po lexikální stránce: 1. FJ, které jsou po lexikální stránce s nìmeckými FJ shodné úplnì (51,5 % z CP); 2. FJ, které jsou po lexikální stránce s nìmeckými FJ shodné èásteènì (23,5 % z CP); 3. FJ, které nejsou po lexikální stránce s nìmeckými FJ shodné vùbec (5 % z CP). Mezi zmínìnými skupinami FJ je však nìkdy problematické vést ostré hranice. Míru shod a neshod mezi analyzovanými FJ zachycuje graf è. 1. Tyto tøi základní skupiny ekvivalentù jsem dále rozèlenila na další podskupiny. U prvních dvou skupin se bylo možné èásteènì opøít o typologii ekvivalentù H. Pietrakové-Meiserové (1985, s ) a H. Henschelové (1993, s ), u tøetí skupiny èásteènì o typologii, kterou vytvoøily V. Èervená a E. Pokorná (1973). 1. ÚPLNÁ LEXIKÁLNÍ SHODA Do této skupiny náleží jednak èeské FJ, které se s nìmeckými ekvivalenty shodují úplnì po lexikální i formální (tj. morfologicko-syntaktické) stránce, jednak èeské FJ, které se s nìmeckými ekvivalenty shodují úplnì po lexikální stránce, po formální stránce se však èásteènì liší. 17

18 a) Úplná shoda po lexikální i formální stránce Tuto poèetnì velmi rozsáhlou skupinu (pøibližnì 31,5 % z CP) tvoøí èeské frazémy, které se s nìmeckými FJ shodují po lexikální i formální stránce (studená sprcha kalte Dusche, boj na život a na smrt Kampf auf Leben und Tod, dìvèe pro všechno Mädchen für alles). b) Úplná lexikální shoda pøi èásteèné formální neshodì Frazémy zaøazené do této skupiny (asi 20 % z CP) se úplnì shodují s nìm. FJ po lexikální stránce, po formální stránce se však èásteènì liší. Mùže se jednat o následující odchylky: ba) Idiomatické kompozitum Do této skupiny (asi 15,5 % z CP) øadím FJ, jejichž nìm. ekvivalent má podobu idiomatického kompozita; toto kompozitum je teoreticky možné rozdìlit na jednotlivé lexikální komponenty shodné s komponenty èes. FJ (vosí hnízdo Wespennest, vzdušné zámky Luftschlösser, køiš álovì èistý kristallklar). bb) Zmìna pøedložky Jedná se o skupinu èes. FJ (asi 2,5% z CP), které se od nìm. FJ liší v pøedložkové vazbì, popø. jedna z FJ (buï èeská, nebo nìmecká) se vyznaèuje pøedložkovou vazbou, zatímco druhá nikoliv (za starých èasù in alten Zeiten, o hlavu vìtší einen Kopf größer, vlastním jménem mit eigenem Namen). bc) Zámìna gramatického èísla Èeské FJ náležící do této skupiny (pøibližnì 1 % z CP) se po lexikální stránce úplnì shodují s nìm. ekvivalenty, jeden jejich komponent se však liší od nìm. FJ v gramatickém èísle (brána pekla die Pforten der Hölle, pøes hory a doly über Berg und Tal, v cizích službách in fremdem Dienst). bd) Deminutivum Do této skupiny jsou zapoèítány FJ, které se po lexikální stránce úplnì shodují s nìm. FJ, po formální stránce se však èásteènì liší, a to tak, že buï v nìm. ekvivalentu je jeden komponent ve formì deminutiva, zatímco v èes. FJ je tento komponent v neutrální formì, nebo je jeden komponent èes. FJ ve formì deminutiva, zatímco v nìm. ekvivalentu je tento komponent v neutrální formì (májový deštíèek Mairegen, myší ocásek Mäuseschwanz). Tento typ tvoøí pouze asi 0,5% z CP. be) Inverze Èeské FJ (pouze 10 FJ, tj. asi 0,3 % z CP 1 ) se liší od nìm. ekvivalentù v poøadí komponentù FJ (kost a kùže Haut und Knochen, krev a mléko Milch und Blut, byt a strava Kost und Logis). bf) Jiný stupeò pøídavného jména V analyzovaném materiále se vyskytly pouze 3 pøípady (asi 0,1 % z CP) zmìny stupnì pøídavného jména u nìm. ekvivalentu (velká/vysoká vìda hö- 1 U malého poètu výskytù daného typu bylo pøi pøepoètu na procenta zaokrouhleno na jedno desetinné místo. 18

19 here Wissenschaft, z velké/vìtší èásti größtenteils + tvar idiomatického kompozita, vìtším dílem größtenteils + tvar idiomatického kompozita). bg) Zmìna typu pøívlastku Do této skupiny (pøibližnì 0,5 % z CP) spadají FJ, jejichž nìm. ekvivalenty se po lexikální stránce sice úplnì shodují, liší se však typem pøívlastku (krev nevinných unschuldiges Blut, historický/dìjinný mezník Meilenstein der Geschichte, vojenští páni Herren von Militär). 2. ÈÁSTEÈNÁ LEXIKÁLNÍ SHODA FJ, jejichž nìm. ekvivalent je po lexikální stránce èásteènì shodný, lze rozdìlit do následujících podskupin: a) Synonymum (asi 7,5 % z CP) Nìmecký ekvivalent se vyznaèuje èásteènou lexikální neshodou u jednoho komponentu. Tento komponent je však synonymem v rámci široce pojaté synonymie (poslední bitva letztes Gefecht, dobrý èich eine gute Nase, pivní humor Bierwitz). b) Zámìna èástí tìla (pouze 10 FJ, tj. asi 0,3 % z CP) Jedná se o FJ, jejichž alespoò jeden komponent oznaèuje èást lidského tìla, u nìm. ekvivalentu však dochází k její zámìnì za jinou (èelem k masám das Ohr an den Massen, bez hlavy a (bez) paty ohne Hand und Fuß, zuby nehty mit Hörnern und Zähnen, mit Händen und Füssen). c) Zámìna jména zvíøete (pouze 8 FJ, tj. asi 0,2 % z CP) FJ, které obsahují jméno zvíøete, se od sebe liší právì tímto komponentem (hroší kùže Elefantenhaut, koòská práce Sauarbeit, moøský vlk ein Seebär). d) Zámìna èásti za celek (7 FJ, tj. asi 0,2 %) Èeská FJ se s nìmeckým ekvivalentem shoduje po lexikální stránce pouze èásteènì z dùvodu, že je zamìnìna èást za celek (popø. celek za èást) u jednoho komponentu (otcovská støecha Vaterhaus, tvrdá ruka harte Faust, žernov oslièí Eselsmühle). e) Zámìna obecného jména za konkrétní (3 FJ, tj. asi 0,1 % z CP) Tento typ èásteèné lexikální shody je zastoupen pouze tøemi pøíklady (hrozny hnìvu die Früchte des Zorns, kocour v botách der gestiefelte Kater, noèní pták Nachteule). f) Antonymum (7 FJ, tj. asi 0,2 % z CP) Komponent, kterým se nìm. ekvivalent odlišuje od èes. FJ, lze oznaèit formálnì za antonymum (k smrti nerad fürs Leben ungern, den brannosti Zahltag, žlutá zimnice das gelbe Fieber). g) Rozšíøení frazému (celkem asi 3,5% z CP) Dvojice FJ, jejichž alespoò jeden komponent je po lexikální stránce shodný nebo synonymní, jsou charakteristické tím, že došlo k rozšíøení frazému buï na stranì èeštiny, nebo nìmèiny (dobrodinec chudejch psù (a koèek) Wohltäter, hlas volajícího na poušti eine Stimme in der Wüste, zlaté pravidlo goldene Lebensregel). 19

20 h) Opakující se slovní základ u èes. FJ (11 FJ, tj. asi 0,3 % z CP) Tato skupina FJ se vyznaèuje tím, že nìm. ekvivalentùm se èásteènì daøí vyjádøit expresivnost èes. FJ založenou na opakování stejného slovního základu pomocí jiných jazykových prostøedkù (hrùza hrùzoucí Schrecken aller Schrecken, osel oslovská/oslovský dummer Esel, pravda pravdoucí reine Wahrheit). i) Úplná lexikální neshoda u jednoho komponentu (asi 10,5 % z CP) Do této skupiny náleží FJ, jejichž nìm. ekvivalenty se v jednom komponentu (popø. dvou komponentech) po lexikální stránce neshodují, v ostatních komponentech (alespoò v jednom) však vykazují úplnou lexikální shodu (bludný Holanïan der Fliegende Holländer, ještìrèí/ještìøí jazyk spitze Zunge, zajeèí uši feine Ohren). j) Pøechodná skupina (pouze 0,5 % z CP) Tato skupina zahrnuje nìm. ekvivalenty vyznaèující se úplnou lexikální neshodou u jednoho komponentu a èásteènou lexikální shodou zbývajících komponentù (nejèastìji je tyto komponenty možné považovat za synonyma v rámci široce pojaté synonymie), napø. rùžové psaní/psaníèko Liebesbrief, trpký/hoøký krajíc hartes Brot, žalostná podívaná ein Jammerbild. Po formální stránce je možné nìm. ekvivalenty shodující se s èes. FJ po lexikální stránce pouze èásteènì rozdìlit podobným zpùsobem jako ekvivalenty shodující se úplnì. Tzn. na: a) ekvivalenty po formální stránce shodné (bujná krev wildes Blut, poctivé dìvèe reines Mädchen, dutá fráze leere Phrase); b) ekvivalenty po formální stránce neshodné; jedná se pøedevším o následující pøípady: ba) idiomatické kompozitum u nìm. FJ (liška pálená/podšitá Schlaufuchs, minuta ticha eine Schweigeminute, marcipánová panenka Marzipanfigur); bb) zámìnu gramatického èísla (v mezích zákona im Rahmen des Gesetzes, zmrzlý na kost durchgefroren bis auf die Knochen, neznámé konèiny unbekanntes Land); bc) zmìnu pøedložky (k smrti rád fürs Leben gern, støedního vìku in den mittleren Jahren, hlas volajícího na poušti eine Stimme in der Wüste). 3. ÚPLNÁ LEXIKÁLNÍ NESHODA FJ, jejichž nìm. ekvivalenty patøí do této skupiny, jsou typické tím, že ani jeden jejich komponent se neshoduje s komponenty nìm. FJ (èásteènì ani úplnì). Po formální stránce se mohou tyto frazémy: a) shodovat (divný brouk komicher Vogel/Kauz, plesnivý dìdek ein alter Grauschädel, morová panna der schwarze Tod); b) neshodovat, pøièemž nìm. ekvivalent má èasto podobu idiomatického kompozita (nebe a dudy ein himmelweiter Unterschied, plná mísa, plné mísy reichlich viel zu essen, do horoucích pekel wo der Pfeffer wächst). 20