Jarmila togrová-doleïalová

Transkript

1 Jarmila togrová-doleïalová Sborník k 95. v roãí narození malífie a 195. v roãí narození básníka Karla Hynka Máchy Praha 2005

2 Vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury âeské republiky, za pfiispûní Mûstské ãásti Praha 6 a Mûsta Litomûfiice Temná noci! jasná noci! obû k Ïelu mû budíte; temná noc mû v hloubi tiskne, jasná noc mû k svûtlu vábí; temné hlubiny se hrozím, ach a k svûtlu nelze jíti. Vy hvûzdy jasné, vy hvûzdy ve v i, k vám já touïím tam svûtla ve fií i, ach a jen zemû je má! âlovûkem jsem; neï ãlovûk pohyne, ve své mû lûno zas zemû uvine, zajme, promûní a v tváfinosti jiné matka má zemû zas mû vydá. Máchovská zfiení Franti ka DoleÏala Jarmila togrová, ed., 2005 Cherm, 2005 ISBN (z básnû Karla Hynka Máchy)

3 Obsah Jarmila togrová-doleïalová: Úvodem Franti ek DoleÏal: K v stavû v Litomûfiicích, 1975 text v katalogu P ÍLOHA: Mal Máchovsk cyklus Ludvík Kundera: Malífi Máchovsk ch cyklû text katalogu v stavy v Litomûfiicích a ve Vysokém M tû v r Miloslav Racek: Klub ONV, Praha 6, 1964 vernisáï v stavy Jan Baleka: Galerie Vincence Kramáfie, Praha 1967 úvodní slovo k pfiedstavení Máchova Máje bûhem v stavy Franti ka DoleÏala Miloslav Racek: Rychnov nad KnûÏnou 1971 text katalogu Miloslav Racek: Rychnov nad KnûÏnou 1971 vernisáï v stavy Jan Baleka: Cheb 1974 text katalogu Eva Petrová: Fenomén Galerie Vincence Kramáfie V stavy Galerie V. Kramáfie Biografie FD Arno t Vanûãek: Obrazy jsou plachty Josef Bartu ka: Krajina vûtru Jan Noha: Klíã k tmám Jaroslav Vacek: Vzpomínka na Franti ka P ÍLOHA: Fotografie z GVK

4 ÚVODEM Vy hvûzdy jasné, vy hvûzdy ve v i! zní mi dodnes z nahrávky naléhav hlas Eduarda Kohouta, kdyï recitoval tyto ver e na oslavách 150. v roãí básníkova narození v r v Litomûfiicích. A temná noc vystupuje ke mnû z obrazû mého táty Franti ka DoleÏala, z Máchovského cyklu, malovaného od r Byl Máchou od mládí fascinován, skrze jeho básnû, prózy i deníky proïíval v 60. a 70. letech svûj malífiûv a také básníkûv osobní, nitern svût. PociÈoval s ním hlubokou spfiíznûnost názorovou i osudovou, spoleãenskou i lidskou, nalézal paralely v obou Ïivotech. Nade v emi interpretacemi smyslu Máchovy tvorby si DoleÏal cenil studie F. X. aldy Mácha snivec a bufiiã, sám sebe tak chápal a vykládal snivec a bufiiã. BáseÀ Temná noci! patfiila, vedle AniÏ kfiiãte Ïe vám stavbu bofiím, k jeho nejãtenûj ím. 11

5 Sborník pfiedstavuje období let 1964 aï 1972, kdy vznikala DoleÏalova nejlep í v tvarná díla mal a velk Máchovsk cyklus, soubûïnû s tím v Praze-Dejvicích budoval se sv mi pfiáteli Galerii Vincence Kramáfie. Obojí dokládají obrazové pfiílohy. Byla jsem tehdy malé dítû a trávila jsem s tátou témûfi v echen ãas mezi obrazy a sochami. Fascinovala mne pfiíprava epsování plátna, napínání na blintrám, skicování, kresba uhlem na bílou plochu, první barevné skvrny tûtcem, modelace barvy pachtlí, dialog tvarû, nakonec podpis dlouze zvaïovaná souãást kompozice. A název! Dvû tfii slova, ver Stejnû tak mû fascinovala pfiíprava v stav v Kramáfiovce rozestavûné sokly, panely, papíry na podlaze, obrazy opfiené o stûny. Nejsilnûj ím proïitkem pro mne byly noãní instalace, temnota za v lohami, uvnitfi mûkké svûtlo reflektorû, táta tam stál, díval se nebo pfiecházel a dával v stavû tent Ï vnitfiní fiád, kter mûl v sobû. A na závûr nezbytn akcent, jako podpis v jeho obraze. Pak neopakovatelná atmosféra vernisáïí, pfieplnûná galerie, jeho hlas oz vající se mnohdy i z reproduktoru na chodníku Táta mi ãasto recitoval ãásti Máje, z Pouti krkono ské, z Marinky, z CikánÛ, pozdûji mi ãetl z Máchov ch deníkû. Nebyl to pfiednes profesionálního herce, s pathosem a dikcí, byl to v ak pfiednes stejnû naléhav, z hloubky porozumûní. Vybíral pasáïe plné barev a kontrastû, které se stávaly inspirací pro jeho obrazy. Dûlal to s vûdomím, Ïe básnû mají znít a obrazy mají b t spatfiovány. A to je i smyslem této knihy, s dovûtkem: jména mají b t vyslovována. Franti ek DoleÏal. JARMILA TOGROVÁ-DOLEÎALOVÁ 12 13

6

7 Katalog v stavy Malífiské cykly v Galerii v tvarného umûní, Litomûfiice 1975 FRANTI EK DOLEÎAL Foto na pfiedchozí dvoustranû: FD u hrobu K. H. Máchy v Litomûfiicích, 1956

8 S Litomûfiicemi jsem se seznámil poprvé pfied dvaceti lety. Pfii el jsem sem malovat âeské stfiedohofií, ale více mne zajímalo mûsto. Mûsto poznamenané na kaïdém kroku stopami historie mûsto Máchovo. Tady zakladatel na í moderní poezie a básnické mluvy proïil nejdramatiãtûj í dny svého Ïivota a v roce 1836 zde ve vûku dvaceti esti let tragicky skonal. Tady na litomûfiickém hfibitovû u zdi, na jejímï horizontu se tyãí obrysy Radob lu a Stfiedohofií, odpoãívaly pfies sto let jeho tûlesné pozûstatky, neïli byly r pfievezeny do Prahy a manifestaãnû uloïeny na vy ehradském Slavínû. Po tfii roky jsem obcházel a maloval toto mûsto, jeho uliãky a malebná zákoutí, která vzala povût inû za své pfii rekonstrukci Ïelezniãní trati a nûkter ch jeho okrajov ch ãástí. Na pozadí této mûstské tématiky, která mne lákala sv m svûïím a neopakovateln m koloritem a zvlá tním vnitfiním kouzlem, vznikaly mé první pokusy o ztvárnûní krajiny âeského stfiedohofií. Tfiebu ín s ÎiÏkov m Kalichem, krajina s Hazmburkem a ãern m Ko tálovem, vinicemi a bíl mi domky, jak o nich pí e ve své korespondenci 19

9 a denících Mácha; krajina s Radob lem, na jehoï vrcholcích napsal svou poslední báseà Na cestû zâech to byly první námûty, k nimï jsem soustfiedil svou pozornost. Maloval jsem téï na Roudnicku, v Loucké a edho ti, kde se narodil a kam chodil do koly malífi Antonín Hudeãek, v Martinûvsi, odkud pocházel Otakar Hostinsk, v Raãinûvsi, kde mûl své kofieny rod Oskara Kokoschky. Od prvopoãátku mne lákalo a dosud mne stále vzru uje Sedlo, hora tolik pfiipomínající Cézannovu Sainte-Victoire Práce v plenéru nebyla pro mne ani lehká ani nikterak snadná. O krajinomalbû jsem leccos vûdûl z dlouholetého styku s Antonínem Hudeãkem, ale nikdy pfiedtím jsem se jí nezab val, nebyl to mûj obor. Zajímali mne lidé, spoleãenské, sociální a politické otázky a otázky související s problematikou moderní malby a s jejím progresivním rozvojem. Stejnû tak jako v ichni pfiíslu - níci mé generace, zaãal jsem se uãit u Cézanna, kter mne poutal sv m smyslem pro architekturu prostoru a syntézu barevné skladby. Tuto lekci jsem musel podstoupit, jestliïe jsem chtûl zvládnout krajinu âeského stfiedohofií zpûsobem odpovídajícím dobû a slepû neopakovat to, co k tomuto tématu fiekli jiní (Mánesové, Bubák, Nejedl, Filla, Rabas atd.). Pracoval jsem na tomto úkolu po est let a ãím více se blíïil závûr této etapy, tím více jsem si zaãal uvûdomovat, Ïe nemohu v tomto smûru dále pokraãovat. Îe smysl mého zaujetí pro krajinu âeského stfiedohofií nespoãívá v látce samé, n brï zcela jinde v díle Karla Hynka Máchy, jehoï velk básnick odkaz vstoupil do sféry m ch zájmû jiï v tfiicát ch letech, v dobû, kdy se hledaly nové zpûsoby a metody, jak spojit v jedin proud snahy o nov, nekonvenãní umûleck v raz se snahami o revoluãní pfiemûnu svûta. Tfiicátá léta byla ve vztahu k Máchovi a jeho dílu v znamná tím, Ïe u pfiíleïitosti 95. v roãí básníkova pfiedãasného odchodu byl rozdrcen star, po celá dlouhá desetiletí udrïovan máchovsk m tus a za romantickou kulisou byla odhalena spoleãensky silnû angaïovaná osobnost, orientovaná na nejpalãivûj í otázky své nepfiíli utû ené doby. V tomto smyslu jsem také pfiistoupil k úloze, kterou mi svûfiilo fieditelství zdej í galerie, kdyï v roce 1960, u pfiíleïitosti 20 21

10 150. v roãí básníkova narození, pfiipravovalo v stavu, zahrnující ukázky malífisk ch, sochafisk ch a grafick ch dûl, inspirovan ch jeho Ïivotem a dílem. V stavu, úvodní projev k jejímu zahájení a program vernisáïe jsme koncipovali tak, aby z nich jasnû vysvitla revoluãní náplà Máchova díla a nezkreslen obraz básníka, myslitele a pfiedbojovníka snah, které vyústily v revoluãním povstání roku 1848 a osvûtlovaly cestu generacím, které následovaly po jeho tragickém odchodu. Má úãast na této velkoryse organizované akci mûla rozhodující vliv i na mou dal í umûleckou orientaci. Uvûdomil jsem si, Ïe svûj zájem budu muset pfiesunout od krajiny (která hraje v Máchovû díle úlohu pfiírodní kulisy) k jeho obsahu, a tím je sám autor, jeho vnitfiní Ïivot a svûtov názor. Tento zámûr ve mnû uzrál koncem roku 1962, kdy se mi podafiilo nalézt metodu a prostfiedky, jak tuto sloïitou problematiku dovést novû a nekonvenãnû k realizaci. Studiem básníkova díla a literatury, váïící se k jeho odkazu, jsem do el k názoru, Ïe Mácha dûjovou osnovu sv ch prací skládal z událostí, kter ch byl svûdkem nebo o kter ch sly el vyprávût, a volnû je pak fiadil do dûje. Z útrïkû reality vytváfiel pak novou básnickou realitu, dodávaje pfiitom takto zkomponovanému celku nov, nadreáln smysl. Je to metoda blízká té, která provázela mou tvorbu tfiicát ch let a kterou jsem také shledal jedinû schopnou zvládnout úkol, kter jsem si pfiedsevzal. Metoda se v prûbûhu práce osvûdãila, otázkou v ak zûstaly tvárné prostfiedky. Tûch, které byly s touto metodou spjaty v tfiicát ch letech, jsem nechtûl a ani nemohl pouïít. Neváhal jsem proto vytvofiit si vlastní fieã, vybudovanou na symbolice, v níï se stfiídají a navzájem konfrontují prvky reálného charakteru s prvky iracionální povahy. V sledkem této práce byl soubor studií a cyklus více neï dvaceti obrazû, inspirovan ch Májem, básníkov mi deníky, korespondencí a nûkolika z jeho v znamn ch básní. Do tohoto cyklu spadají i tfii zde vystavované obrazy, inspirované Cikány, dílem, které vyvolalo ve své dobû v oficiálních kruzích svou revoluãnû romantickou notou a ostrou spoleãenskou kritikou v eobecnou nevoli, bylo cenzurováno a vy lo teprve devût let po básníkovû 22 23

11 smrti. Systém pouïit v Máchovskému cyklu jsem zachoval i v dal ích cyklech, které následovaly Îena v mnoïném ãísle ( ), Deník Marie ( ) i v obrazech z posledních pûti let, v Reminiscencích na âeské stfiedohofií a v Chile v nás, které vystavovan soubor uzavírají. V pfiedchozí ãásti této poznámky jsem uvedl, Ïe krajináfiská tvorba nebyla vlastním oborem m ch zájmû, a není dûvodû, abych na tomto konstatování cokoliv mûnil. Vracím-li se pfiesto po odstupu deseti let znovu ke krajinû âeského stfiedohofií, tedy proto, Ïe tu rok co rok trávím podstatnou ãást svého ãasu a v luãnû zde pracuji. Krajina mne obklopuje, pfiem lím o ní a nemohu kolem ní chodit, aniï bych nereagoval na to, co ze sebe vydává, co ze sebe vyzafiuje. Soustavnû mû pfiitom pronásleduje pocit, Ïe jsem zûstal této krajinû nûco dluïen. Îe to, co jsem maloval pfied více neï deseti lety, není nic jiného, neïli její vnûj í tváfi, Ïe jsem se dal zlákat, jako mnozí jiní, její iroce rozvinutou a strhující motivikou a krásou. Îe smysl krajiny nelze postihnout vizuálnû, registrováním zrakov ch vjemû, vyhledáváním efektivních motivû, jejich pfiepisováním, dramatizací, lyrizací a tak podobnû. Máchovsk cyklus a ostatní cykly, které vznikaly po roce 1962, ve mnû utvrdily pfiesvûdãení, Ïe v oblasti umûní nelze pfiíli spoléhat na zrakovou zku enost a systém racionální interpretace skuteãnosti. Îe k celistvému poznání reality, aè vnitfiní ãi vnûj í, nevede jiná cesta, neïli introspekãní pohled do vlastního nitra a jeho psychického automatismu. Îe je tfieba odloïit v echny vyzkou ené postupy, metody a prostfiedky rozbít konvence a formy, které brání pronikání k Ïhavému jádru vûcí a jevû. Veden tímto poznáním, hledám zpûsob, jak obraz Stfiedohofií uvést v soulad s touto koncepcí. SnaÏím se vidût krajinu zvnûj ka i zevnitfi s tím, co se nachází pod jejím povrchem její hlubiny, prázdné prostory, jámy, jeskynû, prameni tû vod, skály, které tvofií její pátefi, r suji její tektoniku, tvofií její architekturu. Zapojuji do ní dal í dva podstatné elementy vody, které ji om vají, a atmosféru, která ji obklopuje. Vyzvedám v ní její pfiírodní, geologické a civilizaãní rysy, které ji typizují, oïivují a polid Èují

12 To jsou elementy, z nichï skládám celkov obraz, mozaiku krajiny. Neãiním tak ale jako malífi pfied sv m modelem, ani jako architekt budující stavbu na základû pfiedem vypracovaného plánu. Pfii v bûru obrazov ch sloïek se nechávám nést psychickou automatikou, obrazové sloïky pak podfiizuji jediné logice logice obrazové stavby. V sledn obraz se pak pfiesunuje z oblasti zrakové zku enosti do oblasti umûlecké reality do oblasti reminiscencí a voln ch pfiedstav. Fotokontakty z instalace v stavy Giacoma Manzú v Galerii Vincence Kramáfie,

13 FD s dcerou Jarmilou pfii instalaci v stavy Giacoma Manzú, 1966

14 FD s v tvarníky pfied Kramáfiovou galerií v dobû jejího budování, 1964