MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE. Bc. MARTINA HROZKOVÁ

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2012 Bc. MARTINA HROZKOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat VLIV MĚSÍCE OTELENÍ NA MLÉČNOU UŽITKOVOST DOJNIC HOLŠTÝNSKÉHO PLEMENE SKOTU Diplomová práce Vedoucí práce: prof. ing. Gustav Chládek, Csc. Vypracovala: Bc. Martina Hrozková Brno 2012

3 Mendelova univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat Agronomická fakulta 2011/2012 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Bc. Martina Hrozková Zemědělská specializace Zemědělské inženýrství Název tématu: Vliv měsíce otelení na mléčnou užitkovost dojnic holštýnského plemene skotu Rozsah práce: 50 až 60 stran Zásady pro vypracování: 1. Práce bude zaměřena na vyhodnocení vlivu měsíce otelení na produkci a složení mléka holštýnských dojnic. 2. Produkce mléka bude zahrnovat denní produkci mléka a užitkovost za laktaci. 3. Složení mléka bude zahrnovat především obsah tuku a bílkovin. 4. Sledování bude probíhat celý kalendářní rok v konkrétním chovu. 5. Výsledky budou podrobeny statistické analýze. Seznam odborné literatury: 1. BOUŠKA, J. a kol. Chov dojeného skotu. 1. vyd. Praha: Profi Press, s. ISBN URBAN, F. a kol. Chov dojeného skotu. Praha: Apros, s. ISBN X. 3. Farmář od roku Náš chov od roku 1990 Datum zadání diplomové práce: listopad 2010 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2012 Bc.Martina Hrozková prof. Ing. Gustav Chládek, CSc.

4 Autorka práce Vedoucí práce prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vliv měsíce otelení na mléčnou užitkovost dojnic holštýnského plemene skotu vypracovala samostatně a použila pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V Brně, dne... Podpis...

6 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu práce prof. ing. Gustavu Chládkovi Csc. a MVDr. Václavu Osičkovi za odborné vedení a poskytnuté konzultace k diplomové práci.

7 ABSTRAKT Cílem této práce byla analýza vlivu měsíce a roční doby otelení na mléčnou užitkovost dojnic holštýnského plemene skotu. Bylo hodnoceno celkem 229 kusů dojnic na 1. až 3. laktaci, přičemž všechny dojnice pocházely z jednoho chovu. V rámci mléčné užitkovosti jsem analyzovala množství mléka, tuku, bílkovin a dále pak obsah tuku, bílkovin a laktózy, rovněž jsem hodnotila index perzistence laktace. Součástí práce byla také analýza vlivu teploty na průměrnou denní dojivost a na variabilitu jednotlivých složek mléka. Zároveň jsem se zabývala četností výskytu mastitid během roku. Na základě uvedených sledování jsem došla k těmto výsledkům. Nezjistila jsem průkazný vliv měsíce otelení na produkci mléka a rovněž jsem nezjistila průkazný vliv teplot na průměrnou denní dojivost a výskyt mastitid. Naproti tomu měl měsíc otelení průkazný vliv na obsah bílkovin v mléce a obsahové složky mléka, které byly převážně také ovlivněny vnějšími teplotami. Klíčová slova: holštýnský skot, měsíc otelení, bílkovina, tuk, laktóza, mastitida.

8 ABSTRACT The aim of this thesis is to analyse the impact of the month and the season of calving on the milk yield of Holstein cattle. The total of 229 diary cows was evaluated from the first to the third lactation; all the cows studied belonged to the same herd. With regard to the milk yield, the amount of milk, fat and proteins, and also the content of fat, proteins and milk sugar were analysed, and the lactation persistence index was evaluated. The thesis also analyses the impact of temperature on the average daily milk yield and the variability of individual milk components. In addition, the frequency of mastitis occurrence in the course of a year was monitored. Based on this, the following conclusions have been arrived at: no provable impact of the month of calving on the milk production and no impact of temperature on the daily milk yield and mastitis occurrence was ascertained. On the other hand, the month of calving had a provable impact on the content of proteins in milk and the content components of milk were also largely influenced by external temperatures. Key words: Holstein cattle; month of calving; protein, fat; milk sugar; mastitis.

9 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Chemické složení mléka Složení mléčného tuku Dusíkaté látky Laktóza Minerální látky Vitamíny Enzymy Tvorba a sekrece jednotlivých složek mléka Spouštění mléka Laktace a její hodnocení Hodnocení laktace Pořadí laktace Laktační křivka Perzistence laktace Vztahy mezi množstvím mléka a jeho složením Kontrola užitkovosti Vlivy působící na mléčnou užitkovost Vliv plemenné příslušnosti Holštýnský skot Vliv stádia mezidobí Vliv výživy Vlivy na příjem krmiva a vody Vliv zdravotního stavu Vliv chovatelského prostředí Vliv roční doby otelení Vliv stájového mikroklimatu Teplota prostředí Relativní vlhkost...36

10 Proudění vzduchu Tepelný stres 38 5 METODIKA Charakteristika oblasti Popis farmy Vlastní metodika Popis sledovaných ukazatelů.41 6 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE.45 7 ZÁVĚR.58 8 POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM TABULEK PŘÍLOHY...70

11 1 ÚVOD Je obecně známou skutečností, že půda a chov skotu jsou nedílným celkem a ve značné míře formují naše životní prostředí. Význam chovu skotu spočívá nejen v jeho nezastupitelném postavení ve výživě člověka, ale v celé historii sehrál neopominutelnou roli ve formování kulturní krajiny naši krásné země (BOUŠKA, 2006). Přeměna rostlinných produktů na jednotlivé produkty živočišného původu není stejná. Tato přeměna má svou hierarchii. Posuzováno energetickou hodnotou produktu dochází k nejefektivnější přeměně u produkce mléka. Mléko je produkováno mléčnou žlázou savců a je určeno jako první výživa pro narozená mláďata. Mléko, zejména skotu, ale i koz si vybral člověk také pro svou stravu. Dlouhodobou chovatelskou prací se člověku podařilo zvýšit a prodloužit produkci mléka u těchto zvířat tak, že mimo mláděte produkují mléko také pro lidskou výživu. Mléko se stalo nenahraditelnou součástí potravinového koše většiny lidské populace. Je zdrojem plnohodnotných a lehce stravitelných bílkovin s bohatým obsahem minerálních látek, vitamínů a jiných složek (ŽIŽLAVSKÝ, 2002). Mléko představuje složitý biologický systém, ve kterém se nacházejí jednotlivé složky v různém poměru a vzájemné vazbě. Z hlediska nutričního, technologického i šlechtitelského je význam jednotlivých složek rozdílný. Proto je selekce při šlechtění skotu zaměřena na zvýšení obsahu jen některých, ekonomicky nejvýznamnějších složek mléka bez ohledu na obsah zbývajících, z nutričního hlediska neméně významných složek mléka, které lze častěna základě korelačních a regresních vztahů alespoň částečně předpokládat. Větší rozsah znalostí o složení mléka a variabilitě jeho složek umožňuje s větší přesností odhadnout předpokládané změny vlivem působení vnitřních a vnějších činitelů (KRATOCHVÍL et al., 1987). K nejvýznamnějším světovým dojeným plemenům (mléčným a kombinovaným) v pořadí podle počtu chovaných zvířat patří plemena holštýnské, fleckvieh, brownswiss, jersey a ayshire (BOUŠKA, 2006).

12 2 CÍL PRÁCE Cílem mé diplomové práce je analyzovat vliv měsíce otelení na mléčnou užitkovost dojnic holštýnského plemene. 1. Práce bude zaměřena na vyhodnocení vlivu měsíce otelení na produkci a složení mléka holštýnských dojnic. 2. Produkce bude zahrnovat denní produkci mléka a užitkovost za laktaci. 3. Složení mléka bude zahrnovat především obsah tuku a bílkovin. 4. Zároveň bude vyhodnocena četnost výskytu mastitid v jednotlivých měsících.

13 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Chemické složení mléka Sekret mléčné žlázy mléko, je složitý biologický systém, ve kterém se nacházejí jednotlivé složky v různém poměru a vazbě. Hlavními složkami mléka jsou mléčné bílkoviny, mléčný tuk, laktóza a minerální látky, jejichž obsah je druhovou a plemennou specifikou. Doplňujícími složkami jsou vitamíny, enzymy, dusíkaté nebílkovinné látky, organické kyseliny, složité tuky a látky ochranné (ŠUBRT et.al., 2000) Složení mléčného tuku Mléčný tuk má velmi komplikované složení a strukturu. Základními složkami jsou tri-, di- a monoglyceroly, volné mastné kyseliny, fosfolipidy, steroly, estery sterolů, uhlovodíky a v tucích rozpustné vitamíny. Specifickou vlastností mléčných lipidů je, že převážná část se jich nachází ve formě tukových kuliček, jejichž průměr se může pohybovat v intervalu od 0,1 do 22 µm. Tukové kuličky v mléce nejsou volné, tj. nejde o pouhou emulsi tuku v mléce, ale jsou obaleny membránou skládající se z komplexu fosfolipidů (GAJDŮŠEK, 2003) Dusíkaté látky Dusíkaté látky mléka považuje GAJDŮŠEK, (2003) za nejkomplexnější složku mléka, a dělí je následujícím způsobem. 1) Kasein komplex fosfoproteinů, které jsou syntetizovány mléčnou žlázou a tvoří v mléce přežvýkavců převážnou část bílkovin. 2) Syrovátkové bílkoviny (resp. bílkoviny mléčného séra) globulární bílkoviny, rozpustné při ph 4,6. Některé z nich jsou syntetizovány mléčnou žlázou. Tvoří asi 1/5 z obsahu čistých bílkovin.

14 3) Proteoso - peptony tepelně stabilní fosfoproteiny, rozpustné při ph 4,6. Tvoří asi 2 až 6 % z čistých bílkovin. 4) Ostatní bílkoviny mléka jedná se o řadu minoritních látek bílkovinné povahy (enzymů, lipoproteidů apod.). 5) Nebílkovinné dusíkaté látky jedná se o velký počet látek, obsahujících dusík, které odpovídají 250 až 300 mg N v litru mléka Laktóza Laktóza se vyskytuje specificky jen v mléce, proto je také nazývána mléčným cukrem. Disacharid laktóza (glukóza a galaktóza) je tvořen v mléčné žláze z krevní glukózy, galaktóza je tvořena až v mléčné žláze biochemickými procesy také z glukózy. Mléčná žláza může u přežvýkavců částečně (asi do 20%) syntetizovat laktózu také z těkavých mastných kyselin. Obsah laktózy se pohybuje okolo 4,8%. Laktóza je rozpuštěna v přítomné vodě, dodává mléku nasládlou chuť a s ostatními rozpustnými složkami působí osmotický tlak v mléce. Vedle laktózy jsou v mléce v malých množstvích přítomny i další cukry (GAJDŮŠEK, 2003) Minerální látky Minerální látky jsou v mléce přítomny v různé formě. Jednak jsou v mléčném séru v roztoku nebo koloidní formě a jednak jsou vázány na některé organické součásti mléka. K hlavním minerálním látkám, které se nachází v mléce podle autora patří Ca, P, K, Na, Cl, Mg a S (GAJDŮŠEK, 2003) Vitamíny V mléce jsou přítomny veškeré vitamíny, i když koncentrace některých je pouze minimální (zvýšená hladina vitamínů je v mlezivu). V letních období obsahuje mléko více karotenu a vitamínů A, D, E (INGR, 2003).

15 3.1.6 Enzymy Mléko obsahuje enzymy jak nativní tak i mikrobiální z kontaminující mikroflóry. Stanovení enzymů může být využíváno zejména k diagnostice zdravotního stavu, ale i ke zjišťování hygieny získávání a ošetřování mléka (GAJDŮŠEK, 2003). 3.2 Tvorba a sekrece jednotlivých složek mléka Mléčná žláza má tři základní funkce: sekrece mléka, shromažďování mléka a spouštění mléka (URBAN et al., 1997). Tvorba mléka začíná v mléčných alveolech krátce před porodem, během porodu nebo těsně po něm. V prvé fázi se zvyšuje enzymatická aktivita v sekrečních buňkách alveolů a diferencují se jejich buněčné organely. To je provázeno omezenou sekrecí mléka před porodem. V období porodu a bezprostředně po něm nastává hojná sekrece všech složek mléka. Sekrece mléka je řízena neurohumorálně, tedy prostřednictvím nervové soustavy, a hormonálně prostřednictvím žláz s vnitřní sekrecí. V mléčných alveolech jsou lokalizované baroreceptory, které registrují naplnění alveolů. Při poklesu tlaku uvnitř alveolů je sekrece mléka stimulována, a naopak při vzestupu inhibována. K udržení stálé sekrece mléka je proto nutné pravidelné vyprazdňování mléčné žlázy. Některé složky mléka se syntetizují přímo v buňkách mléčných alveolů, jiné jsou odebírány z krve. Mnoho prekurzorů se tvoří v játrech a krví je pak transportováno k alveolárním buňkám. Předpokladem sekrece mléka je intenzivní prokrvení mléčné žlázy. Na jeden litr vytvořeného mléka proteče vemenem krávy okolo 500 l krve. Každá sekreční buňka produkuje všechny složky mléka (BOUŠKA, 2006). Tvorba a sekrece bílkovin Syntéza bílkovin v buňce začína v ribozomech granulárního endoplazmatického retikula, odkud se syntetizovaný materiál dostává do Golgiho komplexu. Od Golgiho komplexu se odškrcují váčky, které transportují sekret k apikálnímu pólu žlázové buňky. Mitochondrie zásobují v průběhu celého procesu sekrece buňku energií. Sekrece mléčných bílkovin začíná již před otelením. Základním substrátem pro biosyntézu mléčných bílkovin jsou volné aminokyseliny krevní plazmy. V krvi se kasein nenachází a je syntetizován v mléčné žláze,podobně jako α-la a beta-lg. Sérové

16 albuminy přecházejí do mléka beze změny. U přežvýkavců jsou esenciální mastné kyseliny syntetizovány mikroorganismy v předžaludcích. Nejdůležitějšími zdroji uhlíku pro tvorbu strukturální kostry zaměnitelných aminokyselin syntetizovaných mléčnou žlázou jsou těkavé mastné kyseliny, především octová, propionová a máselná. Aminové skupiny po transaminaci pocházejí především z cystinu a glycinu (JELÍNEK, et.al., 2003). Tvorba a sekrece mléčného tuku Mléčný tuk se nachází v mléce v emulgovaném stavu a není identický s tukem krevní plazmy. Kolem 75 % mléčného tuku je výsledkem syntézy v mléčné žláze. Vzniká z prekurzorů tuku původně z krmiva přinášeným krví, z neutrálního tuku přinášeného z jater, z neutrálního tuku tukové tkáně a produktů jeho štěpení. Zdrojem vyšších mastných kyselin (myristové, palmitové, stearové a olejové) jsou lipoproteidy o velmi nízké hustotě. Jednu třetinu mastných kyselin tvoří nízkomolekulární kyseliny, jejichž prekurzorem u přežvýkavců jsou těkavé mastné kyseliny (TMK), především kyselina octová a máselná z předžaludků. Laktující mléčná žláza zachytí z krve přes 80 % kyseliny octové, která se zabudovává do mléčného tuku transportována přes acetyl-coa, malonyl- CoA a butyryl-coa. Kyselina octová je hlavním zdrojem uhlíku pro syntézu mastných kyselin. Až 50 % mastných kyselin mléčného tuku pochází z lipoproteidů krevní plazmy. Hlavním zdrojem mastných kyselin pro syntézu mléčného tuku je tuková tkáň. Limitujícím faktorem je glukóza. V játrech jsou kyseliny sestaveny do triacylglycerolu lipoproteinových molekul a krví se dostávají do mléčné žlázy, kde poslouží jako prekurzor mléčného tuku (JELÍNEK, et al., 2003). Tvorba a sekrece mléčného cukru Mléčná žláza je jediným místem v organismu, kde dochází k syntéze laktózy. Zdrojem obou složek laktózy je glukóza, která se v krvi nachází ve volném stavu a ve formě glykoproteinů. Laktóza je syntetizována v epitelových buňkách mléčné žlázy převážně z glukózy uvolněné z glykoproteinů při syntéze mléčných bílkovin. Kromě glukózy slouží k syntéze laktózy glycerol, kyselina mléčná, propionová, máselná mravenčí po jejich transformaci na glukózu. Syntéza laktózy zahrnuje dvě etapy tvorbu galaktózy a spojení galaktózy s glukózou. Syntéze laktózy předchází syntéza α - laktalbuminu (JELÍNEK et al., 2003).

17 Sekrece minerálních látek a vitamínů Obecně lze říci, že vitamíny a minerální látky přecházejí do mléka z krve přes buňky epitelu filtrací. Vitamíny přechází z krve do mléka nezměněné. Koncentrace vitamínů je závislá na jejich koncentraci v krvi. Mnoho minerálních látek přechází z krve do buněk epitelu, kde vytváří komplexy s jinými složkami. Asi 75 % vápníku v mléce je vázáno na fosfáty, citráty a kazeináty. Více než 50 % fosforu je spojeno s kazeináty. Primární minerální látky v mléce jsou Ca, P, Na, Cl a Mg. Koncentrace Ca a K jsou relativně stabilní, jelikož regulují osmotický tlak v mléce (KLIMENT et al., 1985). Sekrece enzymů a hormonů V kravském mléce byl detekován velký počet enzymů, které jsou syntetizovány v mléčné žláze, a některé se dostávají do mléka z krve. Některé enzymy jsou koncentrovány v povrchových vrstvách tukových kuliček a přechází do smetany, jiné jsou naopak vázány na bílkoviny mléka a společně s nimi se sráží (GAJDŮŠEK, 2003). Všechny hormony, které jsou produkovány v těle, nebo které byly dodány zvenčí, jsou vylučovány i do mléka (INGR, 2003). 3.3 Spouštění mléka Je známo, že všechno mléko, které se získá jedním výdojem, je přítomno v mléčné žláze již před dojením nebo během dojení (JÍLEK et.al., 1996). Toto mléko není možné vydojit bez neurohumorálních procesů, které řídí spouštění mléka ejekci. Mechanickým drážděním mléčné žlázy při dojení nebo sání mláděte se u samic spouští ejekční reflex, který prostřednictvím hypotalamu vede k uvolnění hormonu oxytocinu z neurohypofýzy. Oxytocin se krví dostává k hladkosvalovým myoepiteliálním buňkám, které obklopují alveoly a vývody a vyvolá jejich smrštění (BOUŠKA, 2006). Tento jev, spojený s kontrakcí myoepiteliárních buněk, je obecně nazývaný jako spouštění mléka. Spouštění mléka je ukončeno v 10 až 15 minutách, protože se vyčerpá oxytocin (JÍLEK et al., 1996)

18 3.4 Laktace a její hodnocení Laktací rozumíme složitý fyziologický proces sekrece, shromažďování a spouštění mléka. Tyto funkce spolu úzce souvisejí, navazují na sebe, navzájem se ovlivňují a vytváří základ produkční schopnosti mléčné žlázy (ŽIŽLAVSKÝ et al., 1996). Laktací je taktéž nazýván časový úsek, ve kterém dojnice produkuje mléko ( od otelení do zaprahnutí) (JEŽKOVÁ, 1996) Hodnocení laktace Nejčastější hodnocení mléčné užitkovosti je hodnocení za laktaci. Je to hodnocení mléčné užitkovosti od otelení po zaprahnutí dojnice. Délka laktace je limitována délkou stádia od otelení po zabřeznutí, takže délka laktace kolísá. Užitkovost dle skutečné délky laktace pro účely šlechtění není vhodná a používá se laktace 305 dní. Takovou laktaci označujeme za normovanou. Je-li laktace kratší než 305 dní, ale delší než 250 dní, považuje se za normovanou laktaci skutečná délka laktace (ŽIŽLAVSKÝ, 2002). Laktace krav má dvě fáze. Po otelení se produkce mléka postupně zvyšuje. Po otelení se produkce mléka postupně zvyšuje. Po dosažení nejvyšší denní dojivosti následuje sestupná fáze laktace, kdy denní produkce mléka klesá až po zaprahnutí. V průběhu laktace se mění i složky mléka. V období vzestupné fáze laktace procento bílkovin i tuku klesá, v sestupné fázi se naopak tyto složky zvyšují. Obsah laktózy je v průběhu celé laktace poměrně stálý (MIKŠÍK a ŽIŽLAVSKÝ, 1997) Pořadí laktace Změny mléčné užitkovosti jdou se stářím dojnice a s pořadím laktace. Mléčná užitkovost zvířat se zvyšuje výrazně od první do třetí laktace, další vzestup je pozvolnější v průměru až do páté laktace, kdy dosahuje maxima. Vzestup užitkovosti se stářím dojnice souvisí s vývinem vemene a se zvyšováním živé hmotnosti. S dalším pořadím laktace se mléčná užitkovost krav v průměru snižuje, zejména jako následek kumulativního vlivu nemocí (KOPECKÝ et al., 1981).

19 Obecně lze říci, že nástup maximální laktace je spojen i s ranností zvířete. Přepočtové koeficienty jednotlivých laktací na laktaci maximální uvádí tabulka č.1 (ŽIŽLAVSKÝ et tal., 1989). Tab.1: Přepočtové koeficienty jednotlivých laktací na laktaci maximální. POŘADÍ LAKTACE PŘEPOČTOVÝ KOEFICIENT 1,30 1,20 1,10 1,05 1, Laktační křivka Laktační křivka je grafickým vyjádřením průběhu laktace. Změny množství mléka v průběhu laktace se nejčastěji hodnotí podle indexu perzistence P 2:1. Hodnocení indexu perzistence viz. vzorec: P 2:1 = produkce mléka za dnů produkce mléka za dnů 100 Při hodnocení perzistence laktace tímto ukazatelem vyjadřuje index nad 80 (%) plochou laktační křivku, index (%) křivku normální a index pod 70 (%) křivku příkrou (ŽIŽLAVSKÝ, 2002). HALIČ a KOŠTVANEC, (1998) hodnotí index perzistence následovně, nad 90% považují laktační křivku za příliš plochou, 80-90% jako velmi dobrý stupeň perzistence s plochou laktační křivkou, 70-79,9% za dobrý stupeň perzistence s normální laktační křivkou, 60 69,9% uspokojivý stupeň perzistence a do 59,9% špatný stupeň perzistence. Tvar laktační křivky má význam výrobně ekonomický. Při stejné celkové dojivosti za laktaci považujeme za cennější takovou dojnici, která má plochou laktační křivku.

20 Tyto dojnice vyrábějí mléko levněji, lépe využívají objemných krmiv, mohou se dojit 2x denně a jsou po otelení méně metabolicky zatěžovány (ŽIŽLAVSKÝ, 2002). Dle DREVJANYHO, (2000) se dojnice dostávají do laktační křivky mezi 40 až 75 dny po porodu. Laktační špička v podstatě rozhoduje o výsledku celé laktace a je také používána k odhadům celolaktační užitkovosti Perzistence laktace Perzistence (vyrovnanost) laktace charakterizuje průběh laktační křivky.průběh má být vyrovnaný a laktační křivka má mít co největší stálost (ŠUBRT a HROUZ, 2000). Perzistence je index efektivnosti nebo produkčního potenciálu vyjádřeného procentem z vrcholné fáze laktace nebo jako relativní pokles vzhledem k maximu. Perzistence popisuje mléčnou produkci mezi dvěma body v rozdílném čase, většinou rozdíl mezi maximem a nějakým bodem po jeho dosažení. Toto postupné snižování má svůj biologický základ, aby došlo k postupnému ukončení laktace, a tím byla umožněna příprava na další reprodukční cyklus (RÁKOS et al., 2001). Perzistenci lze hodnotit následujícími metodami: - matematickými, které vyjadřují směrnici průběhu laktační křivky ve vzestupné a sestupné fázi laktační křivky procentickým poklesem produkce mléka po sobě následujících stejně dlouhých časových obdobích nebo výpočtem z rovnice laktační křivky vyššího stupně. - grafickými, které hodnotí průběh laktační křivky ve vykresleném grafu (ŠUBRT a HROUZ, 2000). Faktory ovlivňující index perzistence Mezi hlavní faktory ovlivňující perzistenci jsou definovány pomocí laktační křivky. Mezi nejvýraznější faktory patří měsíc otelení, parita a vliv otce (RÁKOS et al., 2001).

21 Vliv šlechtění na index perzistence Dědivost perzistence laktace je nízká dle ŽIŽLAVSKÉHO, (2002) se pohybuje v hodnotách 0,16 až 0,25. RÁKOS et al., (2001) uvádí, že průměrná heritabilita perzistence naznačuje to, že selekce touto cestou je možná a může vyvolat určitý zisk v mléčné produkci. S tímto tvrzením souhlasí i MUIR et al., (2004), že cesta ke zvyšování celkové užitkovosti, bez většího rizika nemocí a reprodukčních problémů je v selekci na zvětšování indexu perzistence. Vliv výživy na index perzistence Perzistence je genetickým projevem mléčné užitkovosti, a tudíž studium výživy vztažené k celkové nebo průměrné denní produkci mléka je méně významné. Nicméně je jasné, že výživa může mít vliv na perzistenci a tím přímo i na výši produkce, částečně podvýživou po dosažení maximálního denního nádoje, tak jako k tomu dochází při vlivu sezónního telení. Nové studie ukázaly, že krmné dodatky, speciálně tuk, mohou vylepšit perzistenci. Krmný tuk podávaný během časné fáze laktace zvýší produkci po celou dobu laktace. Pokles denní produkce ve středu laktace je samozřejmý. Je dán dominancí individuality krávy, ale je možno to ovlivnit systémem krmení (RÁKOS et al., 2001). Vliv březosti na index perzistence Březost výrazně zvyšuje perzistenci v první laktaci v porovnání s následnými laktacemi. Tento vliv je nižší během dalších laktací, protože perzistence má negativní korelaci s maximálním denním nádojem, který se zvyšuje s pořadím laktace (RÁKOS et al., 2001). Podle RÁKOSE et al., (2001) má březost na mléčnou produkci malý vliv do pátého měsíce, pak se tento vliv březosti zvyšuje a v osmém měsíci je silně negativní. Vliv stádia březosti na laktaci je patrný změnami ve výši nádoje a složení mléka, obsah sušiny, obsah tuku a obsah ostatních složek. Absolutní snížení produkce vlivem březosti je stejné u všech krav, závisí na úrovni produkce. Relativně nejnižší vliv je u vysokoprodukčních dojnic Ačkoli vliv těchto vnitřních faktorů je tak malý, že má pouze částečný význam, podmiňují odolnost vemene k depresivním vlivům vznikajícím během březosti v závislosti na stadiu laktace a březosti samé.

22 Ostatní vlivy působící na perzistenci RÁKOS et al., (2001) uvádí, že vliv nemocí na perzistenci je těžké stanovit, protože mnoho krav je kvůli nemocím předčasně brakováno a jsou tudíž vyřazeny z pozorování. Výskyt akutní mastitidy zkracuje dobu do dosažení maximálního denního nádoje, sníží jeho výši a zkrátí dobu laktace, ale nesníží denní produkci po dosažení svého maxima. Výskyt mastitidy ke konci laktace má jen malý vliv na celkovou produkci. 3.5 Vztahy mezi množstvím mléka a jeho složením Vztahy mezi množstvím mléka a obsahem jeho složek ve své práci popisují SUCHÁNEK a KVAPILÍK (1974). Jmenovaní autoři popisují negativní korelaci mezi výškou mléčné užitkovosti dojnic a obsahem jeho složek, především tuku a bílkovin. Fenotypové korelační koeficienty dosahují hodnoty r = - 0,18 (vztah mezi množstvím mléka a obsahem tuku) a r = - 0,19 (vztah mezi množstvím mléka a obsahem bílkovin). U laktózy autoři uvádí, že nevykazuje téměř žádný vztah k množství mléka. Změny v obsahu bílkovin v mléce během laktace zaznamenali ZADRAŽIL et al., (1988). Procentický obsah bílkovin během laktace kolísá. Ve druhém a třetím měsíci laktace obsah bílkovin v mléce klesá a to výrazně (z 3,21% na 2,98%). Mléčné bílkoviny jsou z nutričního hlediska považovány za nejvýznamnější složku mléka. Průměrnou hodnotu bílkovin 3,62 % uvádí MÁCHA, (1985). Poněkud nižší hodnota 3,30 % bílkovin se nachází v práci SUCHÁNKA a GAJDŮŠKA (1991). Mléčný tuk je základním zdrojem kalorické hodnoty mléka a také jeho chuťových vlastností. Podle SUCHÁNKA (1989) má tuk krav v ČR za poslední desetiletí poměrně stabilní a dobrou úroveň v rozmezí 3,91 % do 3,97 % na příjmu mlékárny a 4,00 % až 4,08 % v rámci kontroly užitkovosti. Obsah tuku v mléce ovlivňuje zejména skladba krmné dávky (GAJDŮŠEK, 2003). S tímto tvrzením souhlasí i ČEJNA et al., (2006) a uvádí, pokud máme v chovu nedostatky ve výživě, negativně to ovlivňuje složení a vlastnosti mléka a to hlavně poměr T/B. Za optimální poměr T/B se považují hodnoty 1,2 1,4.

23 CHLÁDEK a KUČERA ( 1999), zaznamenali pozitivní vliv pořadí laktace na vztah mezi celkovou produkcí mléka a procentickým obsahem tuku. Zároveň zmínění autoři uvádějí vysokou závislost mezi celkovou produkcí tuku i bílkovin a množstvím nadojeného mléka. ŠKARDA a ŠKARDOVÁ, (2000) považují laktózu za jednu z nejstabilnějších složek mléka. Tato látka je osmoticky aktivní a rozhoduje o množství nadojeného mléka. Proto nás nepřekvapuje, že výživou je ovlivněna nepatrně. Při poklesu laktózy o 0,1 až 0,3 dochází až při výrazném deficitu energie v krmné dávce, při ketózách a těžkém poškození jater (narušení glukoneogeneze). Taktéž při mastitidách dochází k poklesu laktózy. Rovněž SUCHÁNEK, (1989) považuje obsah laktózy za poměrně konstantní, podle jeho zjištění se její obsah pohybuje v bazénových vzorcích od 4,6 % do 4,9 %. GAJDŮŠEK, (2003) uvádí fyziologické rozpětí obsahu laktózy od 4,55 % do 5,30 % s průměrnou hodnotou okolo 4,80 %. 3.6 Kontrola užitkovosti Kontrola mléčné užitkovosti u krav v jednotlivých chovech je jedním ze základních chovatelských opatření, které slouží chovatelům a šlechtitelům, pro selekci zvířat, práci se stádem, a je zároveň zdrojem informací upozorňujících na nedostatky managementu v oblasti výživy, zoohygieny a prevence. Při kontrole mléčné užitkovosti se zjišťuje dojivost, obsah tuku, bílkovin a laktózy, případně další ukazatele kvality mléka. Produkce mléka a obsah složek se sleduje do ukončení laktace ( Kontrola mléčné užitkovosti se dle mezinárodních dohod ( ICAR International Comittee for Snímal Recording Mezinárodní výbor pro kontrolu užitkovosti) může provádět buď vyškoleným, úředně pověřeným pracovníkem oprávněné organizace (metoda A), nebo kontrolu provádí chovatel ve spolupráci s pověřenou osobou oprávněné organizace (metoda B) (MIKŠÍK a ŽIŽLAVSKÝ, 1997). Viz. tabulka 2.

24 Tab: 2 Kontrola mléčné užitkovosti (MIKŠÍK a ŽIŽLAVSKÝ, 1997). Metoda A : (prováděná úředním pracovníkem) Označení Délka zkoušky Počet kontrol za Počet dní mezi (hod) rok kontrolními dny A A A A A AT střídavě večerní a ranní kontrola Metoda A4 je považována za standardní Metoda B : (prováděná chovatelem ve spolupráci s úředním pracovníkem) B Vlivy působící na mléčnou užitkovost Faktory, které ovlivňují množství a složení mléka, lze rozdělit na vnitřní a vnější. Z vnitřních vlivů je to vlastní genotyp zvířete, který je dán plemennou hodnotou rodičů. Dále mezi vnitřní vlivy lze zařadit fyziologii mléčné žlázy, činnost dýchání a zažívací soustavy, krevní oběh, činnost žláz s vnitřní sekrecí, stádium mezidobí, zdravotní stav, věk a živou hmotnost. Z vnějších činitelů je to především výživa, úroveň odchovu, technologie chovu, systém ustájení, technika dojení, lidský faktor, mikroklima stáje (ŽIŽLAVSKÝ, 2002) Vliv plemenné příslušnosti Významnou součástí genotypu je plemenná příslušnost a s ní související užitkový typ. Záměrným šlechtěním byla vyšlechtěna jednostranně mléčná plemena, plemena s kombinovanou užitkovostí a plemena masná. Těmto třem skupinám odpovídá i

25 rozdílný užitkový typ a s ním i rozdílné dědičně podmíněné předpoklady pro mléčnou užitkovost (ŽIŽLAVSKÝ, 2002). Chovatel se může rozhodnout pro mléčný typ skotu (obecně vyšší produkce mléka, ale nižší obsah složek) nebo pro kombinovaný typ (obecně nižší produkce mléka, ale vyšší obsah složek) (ČEJNA a CHLÁDEK, 2006). CHLÁDEK a KUČERA (2000) srovnávali produkci mléka mezi černostrakatým a českým strakatým skotem a zjistili, že specializované mléčné plemeno jednoznačně překonává kombinované v množství nadojeného mléka za laktaci asi o 1000 kg, přičemž rozdíly se zvětšují s pořadím laktace do IV. Laktace a v V., VI. a na dalších se snižují Holštýnský skot Nejrozšířenější světové dojené plemeno odvozuje svůj původ z populace černostrakatého skotu severozápadní Evropy, chovaného původně od Fríska, přes Šlesvicko-Holštýnsko až po Jutsko. Toto vynikající a významné plemeno bylo v průběhu minulého století intenzivně šlechtěno v podmínkách Severní Ameriky na funkční mléčný užitkový typ většího tělesného rámce a ušlechtilosti. Vzniklo tak plemeno, které nemá konkurenci v produkci mléka, a zpětně, zejména cestou plemeníků, ovlivňovalo a ovlivňuje původní populace černostrakatého skotu na celém světě. Současně také úspěšně konkuruje a nahrazuje méně výkonná plemena skotu jak v Evropě, tak na jiných kontinentech. Další šlechtění tohoto plemene se tak stává celosvětovou záležitostí a koordinaci tohoto procesu řídí Evropská holštýnská konfederace a Světová holštýnská federace. Při šlechtění je kladen důraz na funkční zevnějšek, přičemž stejná váha jako užitkovosti je přisuzována také užitkovému typu. Modelování užitkového typu je umožněno dlouhodobým využíváním lineárního popisu zvířat pro potřeby stanovení plemenné hodnoty plemeníků v kontrole dědičnosti. Požadovaný zevnějšek lze charakterizovat velkým tělesným rámcem krav s vyvinutým středotrupím, zajišťujícím předpoklad konzumace velkého množství krmiva.tělesný rámec je charakterizován především požadovanou kohoutkovou výškou krav v dospělosti 147 cm a živou hmotností 680 kg. Při hodnocení zevnějšku je kladen velký důraz na funkční utváření zádě, končetin a vemene krav. U mléčné žlázy pak zejména na velikost a utváření vemene a struků, na upnutí a závěsný vaz vemene. Požadované

26 zbarvení holštýnského skotu je černostrakaté, přičemž bílá barva někdy převažuje. U části populace se vyskytuje zbarvení červenobílé. Jedná se o jedince s recesivní homozygotností pro červenostrakaté zbarvení, kteří jsou součástí populace holštýnského skotu pod označením red holstein. Holštýnsko-fríské plemeno má bezesporu dominantní postavení ve světové populaci dojeného skotu, neboť se na ní podílí více než jednou třetinou. Důvodem rozšiřování holštýnského plemene bude zřejmě také větší konkurenceschopnost při produkci mléka ve srovnání s jinými plemeny v podmínkách zlepšujícího se chovatelského prostředí. Toto plemeno má totiž vynikající aklimatizační schopnosti. Může být exploatováno ve všech zeměpisných šířkách bez podstatného narušení produkce a reprodukce (BOUŠKA, 2006) Vliv stádia laktace Se zvyšujícím se počtem laktací, tedy rovněž se stoupajícím věkem se zvyšuje mléčná produkce relativně rychle až po dosažení maximální užitkovosti. Nejvyšší laktace je zpravidla dosahováno po čtvrtém otelení, neboť vývoj vemene se ukončuje během třetí laktace. Vzestup mléčné produkce až po nejvyšší užitkovost se pohybuje v rozmezí 20 40%. Vzestup je vyšší u dojnic, které se otelily poprvé v nižším věku, a ještě průběh druhé laktace může být může být tímto činitelem výrazněji ovlivněn. Po dosažení maxima dochází v následujících laktacích poklesu dojivosti, což nejčastěji bývá přičítáno kumulativnímu účinku nemocí a opotřebování dojnice (ŽIŽLAVSKÝ et al., 1989). Věk stáda krav je možné dobře charakterizovat i počtem laktací, kterých dojnice během svého života dosahuje. V současné době jsou to u českého strakatého skotu v průměru asi laktace a přibližně tři čtvrtiny všech krav jsou na prvních třech laktacích. Nejvyšší dojivosti u jednotlivých krav může být dosahováno ve laktaci, u jiných v 7. a později. V četných výzkumných pracích bylo prokázáno, že obsah tuku a tukuprosté sušiny v mléce se snižuje až do páté laktace. Procentický obsah tuku v páté laktaci bývá o 0,2 % a obsah tukuprosté sušiny mléka o 0,4 %, nižší ve srovnání s produkcí mléka po prvním otelení. V pozdějších laktacích dochází k malým změnám v kvalitativních složkách (ŽIŽLAVSKÝ et al., 1989).

27 Taktéž KOPECKÝ et al., (1981) ve své práci popisuje vzestup mléčné produkce od 1. do 3. laktace, následující nárůst mléčné užitkovosti je pozvolnější v průměru až do 5. laktace, kdy dosahuje maxima. LUKÁŠOVÁ et al., (1999) uvádí, že tučnost mléka s věkem dojnice je ovlivněna nepravidelně. Nejvyšší procento tuku je pozorováno ve 4. až 6. laktaci, na následujících laktacích se mírně snižuje asi o 0,02 %. S obsahem bílkovin je to obdobné. Taktéž laktóza se snižuje s věkem dojnice Vliv stádia mezidobí Je časový úsek mezi dvěma porody jednoho zvířete. Stanovuje se tedy pro zvířata, která se telila nejméně dvakrát. Nezapočítávájí se hodnoty zvířat, která potratila. Pro správnou vypovídací schopnost tohoto ukazatele je žádoucí, aby se otelilo alespoň 75% všech inseminovaných krav. (BOUŠKA, 2006). Délka doby stání na sucho ovlivňuje dojivost v následující laktaci. Během stání na sucho dochází k regeneraci mléčné žlázy a proto doba stání na sucho by měla trvat 6 8 týdnů. Je nežádoucí, aby dojnice během tohoto období ztučněla. Odbourávání depotního tuku po otelení negativně ovlivňuje zdravotní stav a mléčnou produkci dojnice. Prodloužení doby stání na sucho nad 8 týdnů naopak sníží celoživotní užitkovost, a tím i rentabilitu produkce (MIKŠÍK a ŽIŽLAVSKÝ, 2005) Vliv výživy Výživa dojnic je limitujícím faktorem mléčné užitkovosti. Biologicky plnohodnotná výživa dojnic je nejvýznamnějším činitelem, který rozhoduje o mléčné produkci, složení a jakosti mléka a o využití genetických vloh pro mléčnou užitkovost (ILLEK, 1998). Taktéž ŽIŽLAVSKÝ et al., (2002), uvádí výživu dojnic za jeden z rozhodujících faktorů mléčné užitkovosti. Krávy jsou náročné na úroveň výživy, zejména v období bezprostředně po otelení a v průběhu prvních 100 dnů laktace. Optimální plnohodnotná výživa krav je zajišťována směsnou krmnou dávkou (TMR) podle jednotlivých fází reprodukčního cyklu je důležitým předpokladem pro dosahování vysoké produkce

28 mléka s vyhovujícím procentem bílkovin. Základem výživy krav je kvalitní objemná píce doplněná jadrným krmivem Vliv na příjem krmiva a vody Normální příjem krmiva je v rozmezí 15 až 25 C. Spotřeba krmiva se výrazně snižuje při teplotách nad 35 C a to o 10 až 35 %. Snížení příjmu krmiva je chápáno jako hlavní příčina snížení produkce mléka. Při 72 hodinovém působení vysokých teplot vzduchu (34 C) reagovaly dojnice v experimentu VÚŽV Nitra výrazně sníženým příjmem objemných krmiv. Následující den poklesla spotřeba sena a siláže o 21,4% a 8,3%, třetí den o 37,3 a 16,5% (BROUČEK, 2009). KNÍŽKOVÁ a KNÍŽEK, (1995) také ve své práci popisují, že při dlouhodobém působení veder se snižuje příjem krmiva, tvorba a účinnost trávicích šťáv, využití přijatých živin a samozřejmě se také snižuje užitkovost. Příjem vody se při teplotách nad 35 C prvních 48 hodin mění, ale nepříliš výrazně. Následující den (tj. po 72 hodinách) se zvyšuje příjem vody až o 27,2% (BROUČEK, 2009) Vliv zdravotního stavu Dobrý zdravotní stav dojnice je podmínkou pro realizaci mléčné užitkovosti. Negativně působí především mastitidy, poruchy metabolismu, infekční choroby a obtížné porody (MIKŠÍK a ŽIŽLAVSKÝ, 2005). Mastitidy jsou zánětlivá onemocnění mléčné žlázy, na jejichž vzniku se podílejí různé druhy mikroorganismů, různá narušení fyziologických procesů organismu a mléčné žlázy a různá fyzikální a chemická traumata (HEJLÍČEK et al., 1987). Je známo, že záněty mléčné žlázy způsobují velké ekonomické ztráty. Kromě vyloučení mléka z dodávky a rizika horšího zatřídění mléka dochází také k významnému poklesu dojivosti a v konečném důsledku i k brakaci krav. Hladina buněčných elementů v mléce zdravých krav je kolem Při počtu somatických buněk v bazénovém vzorku kolem tis./ml se odhadují ztrázy na 3 %, při 200 až 300 tisíc na 6 7 % a při

29 tisíc na 9 10 %. Buněčnými elementy jsou bílé krvinky, které pocházejí do mléčné žlázy a do mléka z krve. Jejich zvýšený počet je signálem, že mléčná žláza byla zasažena, a to buď infektem, nebo neinfekčními vlivy. O zasažení mléčné žlázy mluvíme v případě, že individuální počet buněčných elementů stoupne nad /ml (BOUŠKA, 2006). Počet somatických buněk v mléce je ovlivňován i ročním obdobím, jak uvádí PEŠEK, ( 1999). Z minima zaznamenávaného v lednu počet stoupá a dosahuje maxima v letním období. Zvýšený počet přetrvává až do října. Z hlediska příčiny vzniku mastitid rozlišuje (BOUŠKA, 2006). Infekční vlivy: - primární původci zánětů mléčné žlázy (stafylokoky, streptokoky, koliformní bakterie), - infekce jiných orgánů (dělohy, končetin, sliznic apod.). Neinfekční vlivy: - poranění mléčné žlázy (např. špatně seřízené dojící zařízení, krátké lože), - kvalita krmení ( zejména přítomnost mykotoxinů ze zaplísněného krmení) - stres ( teplotní, metabolický). Rozlišujeme dvě základní formy mastitid (BOUŠKA, 2006). - Klinickou mastitidu, která se projevuje zjevnými klinickými příznaky zánětu, tj. zarudnutí, bolestivost, zvýšená teplota vemene. Dochází narušení konzistence mléka. - Subklinickou mastitidu, která je charakteristická zvýšeným počtem buněčných elementů v mléce bez zjevných klinických příznaků zánětu vemene. V subklinickou mastitidu přecházejí klinické mastitidy v případě, že nedošlo k bakteriologickému vyléčení a zárodky dále přežívají v tkáni mléčné žlázy. BERRY, (1998) uvádí častější výskyt mastitid v letních měsících. Klasická letní mastitida se projevuje letargií a zvýšenou tělesnou teplotou. Nemocná zvířata vykazují oslabení organismu, mají oteklé zadní končetiny a následkem je snížená pohybová

30 aktivita. Vemeno je na pohmat ztuhlé, jednotlivé čtvrtě vemene jsou zduřelé, nateklé a velmi bolestivé. Letní mastitidy mohou mít za následek těžkou nekrózu vemene. BUCEK (2007) uvádí, nárůst užitkovosti ve stádech dojeného skotu a s tím je často spojen vyšší výskyt metabolických poruch. Ketózy patří mezi běžná onemocnění vysokoprodukčních krav. Jsou spojeny s negativní energetickou bilancí a typicky se vyskytují v průběhu prvních dvou měsíců po otelení. Jejich výskyt významně ovlivňuje mléčnou užitkovost, plodnost, zvyšuje riziko onemocnění, snižuje imunitu, vede ke zvyšování vyřazování a tím ke značným ekonomickým ztrátám. Dobrý zdravotní stav končetin, zejména pak paznehtů, je nezbytnou podmínkou úspěšnosti celého chovu dojnic. Jejich onemocnění vede ke snížení výkonu a narušení pohody (welfare) chovaných zvířat a má výrazně nepříznivý ekonomický dopad (BOUŠKA, 2006) Vliv chovatelského prostředí Jedním ze základních předpokladů úspěšného chovu je respektování životních nároků chovaných zvířat a vytváření takového životního prostředí, které dává předpoklady pro dosažení vysoké užitkovosti (ŠOCH, 2005). Na chovaná zvířata působí nesmírně komplikovaný systém faktorů vnějšího prostředí. Tím, že člověk vyloučil zvířata z jejich přirozeného prostředí, musí na sebe přijmout i odpovědnost za to, že se octnou v podmínkách neadekvátních jejich přirozeným nárokům a požadavkům a ty se velmi často a podstatně liší od nároků a potřeb člověka. Chovatel proto musí eliminovat velkou část těch faktorů, které při jejich extremních hodnotách, nebo v určitých kombinacích, nutí organismus zvířat vybudit obranné mechanismy a tím i omezovat potenciální užitkovost (BOUŠKA, 2006). Podle ŠUBRTA et al., (2000) je povinností chovatele respektovat v rámci welfare (pohody zvířat) požadavky na jejich prostředí. K nim patří odpovídající kvalita prostředí, vzduchu, vody a krmení v souladu s jejich biologickými potřebami. Dále pak bezpečné ustájení a dostatečný prostor pro každé zvíře. Měla by být prováděna každodenní kontrola zvířete, prevence nemocí a v případě potřeby provedena veterinární péče.

31 3.7.7 Vliv roční doby otelení Roční doba porodu ovlivňuje nejvíce průběh a kvalitu laktace u přežvýkavců. Přežvýkavci - dojnice, u nichž se porod uskutečnil v zimních měsících, produkují za laktaci více mléka než zvířata, u nichž se porod uskutečnil na jaře nebo v létě. Podstata spočívá v prodloužení období kulminace produkce, které se může u přežvýkavců - dojnic oddálit zeleným krmením nebo pastvou. Současně spolupůsobí i další faktory, jako je pohyb a světlo (ŠUBRT et.al., 2000). Vliv roční doby otelení krav na dojivost závisí na klimatických podmínkách a na krmení. Otelení dojnic v zimním období umožňuje dobré rozdojení při standartním a vyrovnaném krmení. Pak druhá část laktace spadá do letních měsíců, kdy je nejsnadněji zajišťována kvalitní výživa, zabraňující rychlejšímu poklesu dojivosti. Dojnice otelené v zimním období poskytují vyšší mléčnou produkci, a proto se považuje za výhodné telení na podzim a v dalších letech posun do zimních měsíců. Vyrovnanou výživou můžeme vliv roční doby otelení na mléčnou produkci zcela eliminovat (ŽIŽLAVSKÝ et al., 1989). Dle ŽIŽLAVSKÉHO et al., (1989) byla nejvyšší produkce mléka a tuku za laktaci, zaznamenána u dojnic otelených v měsících říjnu, listopadu a prosinci. Nejnižší užitkovost byla zjištěna u těch krav, na druhé a dalších laktacích, které se otelily v červenci až září, a u prvotelek otelených v dubnu až červnu. Obdobná tendence rozdílů se projevila u produkce tuku v kg. Naproti tomu nejvyšší tučnosti bylo dosaženo zpravidla u krav otelených v červenci až září. Sezónní variabilitu kvalitativních složek mléka způsobuje především roční rozložení telení krav a změny v jejich výživě, závislé na krmném období. Procentická tučnost mléka dosahuje maxima 3,9 až 4,0 % v listopadu prosinci a minima 3,5 3,6 % v květnu a červnu. Nejnižší procentický obsah tuku v mléce je v období, kdy dojnice konzumují větší množství mladé zelené píce. Obsah tukuprosté sušiny v mléce je v minimu zpravidla v březnu a dubnu (ŽIŽLAVSKÝ et al., 1989). ŽIŽLAVSKÝ et al., (1989) uvádí nejvyšší produkci mléka u dojnic otelených v měsíci říjnu, listopadu a prosinci.

32 Taktéž MATOUŠEK, (1996) uvádí, že měsíc otelení krav a systém výživy v letním nebo zimním krmném období ovlivňuje celkovou produkci mléka za laktaci. Krávy otelené na podzim a v zimě mají zpravidla o 300 až 500 kg vyšší užitkovost za laktaci než krávy otelené v letních měsících. Otelení krav v zimních měsících umožňuje dobré rozdojování krav při standardním a vyrovnaném krmení. Druhá část laktace spadá do letních měsíců, kdy vlivem zkrmování zelené píce je zabráněno rychlému poklesu dojivosti. I SUCHÁNEK, (1986) popisuje ve své práci, že dojnice otelené v období říjen až duben dosahují v průměru za laktaci vyšší užitkovosti a to především vlivem větší perzistence laktační křivky. Za nejméně příznivé období pro otelení z hlediska mléčné produkce můžeme považovat měsíce červen srpen. Rozdíly v užitkovosti za laktaci vlivem roční doby telení krav dosahuje kg mléka, tj % z celoročního průměru. S tímto tvrzením souhlasí i BOTTO (1998) a uvádí, že dojivost krav otelených v létě je průměrně o 200 kg mléka nižší, než dojivost krav otelených v zimě. BROUČEK, (2004) uvádí, že produkce mléka, bílkovin, laktózy, beztukové sušiny, tuku a laktózy za normovanou laktaci (305 dní) byly průkazně rozdílné podle období otelení. Nejvíce mléka a bílkovin produkovaly dojnice otelené v zimě, dojnice otelené na jaře vyprodukovaly nejvíce laktózy a beztukové sušiny. Nejméně mléka, bílkovin, laktózy a beztukové sušiny nadojily dojnice v létě. KUČERA et al. (1999) ve své práci tvrdí, že zvířata otelená v letních měsících dosahovaly nižší produkce mléka, než-li zvířata otelená v zimních měsících. Dojnice, které využívají pastvu a zároveň jsou otelené v zimních měsících nadojí více mléka než otelené na jaře a v létě vlivem přechodu na zelené krmení (MAJZLÍK, 2004) Vliv stájového mikroklimatu Mikroklimatem rozumíme ovzduší ve více méně uzavřeném prostoru stáje, které je v přímém vztahu k zevnímu atmosférickému prostředí (makroklima), při čemž vliv makroklimatu na mikroklima je zprostředkováván řadou faktorů, především konstrukcí a provedením stavby, způsobem větrání příp. klimatizace, provozem. Mikroklima

33 představuje základní existenční a výrobní faktor v chovu zvířat. Velkou roli v něm sehrává i složení stájového vzduchu. Zatím co chemické složení atmosférického vzduchu je prakticky stejné na celé zeměkouli, chemické složení vzduchu ve stáji se případ od případu liší. Změny jsou způsobeny jednak vzduchem vydechovaným zvířaty, jednak plyny vznikajícími při odpařování z výkalů, moči a při biochemických pochodech v podestýlce a v chlévské mrvě. (ŠOCH., 1998). Jak uvádí ŠOCH, (1990) stájové bioklima působí na fyziologické funkce a tím i na produkci organismu a je nutno ho udržovat na odpovídající úrovni. Udržováním optimálních bioklimatických podmínek je vedle výživy a ošetřování jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících užitkovost a zdravotní stav zvířat. Největší význam pro ustájená zvířata má tepelný režim, tvořený, teplotou vzduchu, vlhkostí vzduchu a rychlostí proudění vzduchu (KNÍŽKOVÁ et al., 2004) Teplota prostředí Za nejsledovanější ukazatel stájového prostředí lze považovat teplotu vzduchu (BUKVAJ a ČERNÝ, 1985). Teplotu prostředí je třeba hodnotit vždy v komplexu s relativní vlhkostí a prouděním vzduchu ve stáji (MOTYČKA et.al., 1995). Teplota ( C) je jednou ze základních fyzikálních veličin. Je mírou střední kinetické energie termického pohybu molekul a její jednotkou je v soustavě SI kelvin (K). V meteorologické praxi se však teplota vzduchu nebo půdy dodnes nejčastěji udává ve stupních Celsiovy stupnice (SOBÍŠEK, 1993). Skot je schopen se přizpůsobit se těm teplotám, které se vyskytují v místě jeho dlouhotrvajícího pobytu. Negativně však působí náhlé změny teplot, především změny extremní. Pro optimální podmínky chovu skotu je tedy třeba dodržet zónu termické neutrality (BUKVAJ, 1996). LOUDA et al., (2000) uvádí a jak ze studií vyplývá, že rozsah termoneutrální zóny je ovlivněn převládajícími teplotami prostředí a dobou působení těchto teplot. Při dlouhodobém vystavení zvířat neutrálním a nízkým teplotám dojde k rozšíření termoneutrální zóny a posunu směrem k nižším teplotám prostředí a naopak.

34 V tabulce číslo 3 uvádí DOLEŽAL et al., (2004) závislost teroneutrální zóny na užitkovost dojnic. Tabulka č. 3: Závislost termoneutrální zóny na užitkovosti dojnic (kg mléka/laktace) uvádí (DOLEŽAL et al., 2004). Užitkovost (kg mléka/laktace) Rozsah termoneutrální zóny ( C) VOKŘÁLOVÁ a NOVÁK (2005) uvádí, že termoneutrální zóna pro dojnice je uváděna v rozsahu -5 až + 24 C, přičemž u vysokoužitkových dojnic je hranice teploty posunuta na 21 C. Taktéž VELECHOVSKÁ a BROUČEK (2007) i JELÍNEK et.al.,(2003) považují u vysokoužitkových holštýnských plemenic za kritickou hodnotu teploty vzduchu 21 C. Při těchto teplotách se zvyšuje frekvence dýchání, klesá příjem sušiny krmné dávky až o 25% a během několika dní také produkce mléka o 10 až 20%. Snížení dojivosti má proto i velký ekonomický dopad na každého chovatele skotu (VELECHOVSKÁ a BROUČEK, 2007). I HAUPTMAN et al., (1998) ve své práci uvádí, že vliv vyšších teplot se projevuje snížením příjmu krmiva a dosud zatím neobjasněnou nepříznivou bilancí minerálních látek. Následkem toho je snížena užitkovost a dochází k poklesu plodnosti. Doprovodným jevem u dojnic za této situace je zvýšení tělesné teploty a zvýšení tepové frekvence. Ke snížení nádoje dojde ihned po nástupu vysoké teploty (kolem 30 C) a tento jev je trvalého charakteru, to znamená, že působí i po následné změně teploty na optimální hodnotu stájového prostředí. V produkční stáji, při uplatnění systému volného ustájení je teplotní optimum v zimním období 4 10 C, v letním období pak C, při relativní vlhkosti 75 % (ŽIŽLAVSKÝ,2002). Z uvedených optimálních hodnot je zřejmé, že krávy mají schopnost snášet nízké teploty. Teplotní minimum je při tom odvislé od dostatečné aklimatizace krav, ale také

35 od úrovně výživy a užitkovosti. Kritická teplota se v tomto smyslu zvyšuje u krav hůře živených a užitkovějších. (MIKŠÍK a ŽIŽLAVSKÝ,1997). Působení extremních teplot má vliv na množství a kvalitu mléka. DOLEJŠ, (1995) ve své studii uvádí, že při zvýšení teploty o 1 C se sníží obsah tuku o 0,169 g a bílkovin o 0,122 g na 1 litr mléka. Tepelný stres způsobuje depresi mléčné užitkovosti, až o 25%, negativně ovlivňuje změny ve složení mléka ( procentický pokles obsahu tuku v mléce), negativně ovlivňuje složení mleziva, plodnost, embryonální vývoj, intenzitu růstu, zdravotní stav a chování skotu (KUNC et al., 2001). DOLEJŠ et al.,(1994) uvádí požadavky na teplotu pro jednotlivé kategorie skotu viz. tabulka č.4. Tabulka č. 4 Požadavky skotu na teplotu vzduchu podle (DOLEJŠE et al., 1994). Optimální Extrémní Kategorie Způsob ustájení Letní Zimní období období minimální Volné Dojnice Vazné stelivové Užitkovostí do Vazné 4000 kg, rok bezstelivové Dojnice Volné Užitkovostí Vazné stelivové nad 4000 kg, Vazné rok bezstelivové Profylaktorium Telata MV individuální RV volné Odchov jalovic Volné Výkrm skotu Volné maximální Teplota nesmí v letním období překročit teplotu o 3 C