Sekundární prevence u lidí ohrožených předlužením v dluhovém poradenství

Transkript

1 Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce Sekundární prevence u lidí ohrožených předlužením v dluhovém poradenství Bakalářská práce Adéla Šulíková Vedoucí práce: prof. PhDr. Libor Musil, CSc. Brno

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pouze za odborného vedení vedoucího prof. PhDr. Libora Musila, CSc. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci vyuţila, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. V Brně, dne 8. ledna Adéla Šulíková

3 Poděkování Moje poděkování patří především vedoucímu mé bakalářské práce prof. PhDr. Liborovi Musilovi, CSc., za odborné vedení, podnětné rady a nejvíce za čas a trpělivost, které mi věnoval. Dále děkuji pracovníkům Občanské poradny Brno za to, ţe se ochotně zúčastnili mého výzkumného šetření. Poděkování také patří mým blízkým, kteří mi byli oporou při psaní této práce. 3

4 Obsah Úvod.. 6 I. Teoretická část Charakteristiky předlužení Zdravé a nezdravé zadluţení Předluţení a faktory jeho vzniku Strukturální příčiny předluţení Individuální příčiny předluţení Lidé ohroţení předluţením Klienti dluhových poraden Důsledky předluţení a situace klientů dluhových poraden Typologie klientů dluhových poraden Současné způsoby pomoci lidem ohroženým předlužením Způsoby pomoci Poradenství Dimenze: pojetí cíle Dimenze: způsob posouzení (diagnostiky) Dimenze: pojetí problému Dimenze: způsob působení Aplikace charakteristik sociálního poradenství jako způsobu pomoci na dluhové poradenství Cíle dluhového poradenství Způsoby posouzení v dluhovém poradenství Pojetí problému v dluhovém poradenství Způsob působení na klienta nebo další účastníky jeho situace v dluhovém poradenství Charakteristiky dluhového poradenství v České republice Praxe v dluhovém poradenství Dimenze pojetí cíle v praxi dluhových poraden Dimenze způsobu posouzení klientovy situace v praxi dluhových poraden Dimenze pojetí problému v praxi dluhových poraden Dimenze způsobu působení v praxi dluhových poraden Charakteristiky prevence Prevence Primární prevence Sekundární prevence Terciární prevence Charakteristiky sekundární prevence Sekundární prevence jako intervence. 22 4

5 7.1.1 Pojetí cílů v sekundární prevenci Způsoby posouzení v sekundární prevenci Pojetí problému v sekundární prevenci Způsoby působení v sekundární prevenci Dílčí výzkumné otázky Okruh A otázky o způsobu pomoci, který je vyuţíván ve vybrané organizaci Okruh B otázky o naplňování charakteristik sekundární prevence Metodika Metoda a strategie Technika sběru dat Doplňující technika sběru dat Jednotka zkoumání a jednotka zjišťování Rozhovory Operacionalizace Interpretace a analýza získaných dat Charakteristika dluhového poradenství ve vybrané poradně: Občanské poradně Brno Pojetí cílů v Občanské poradně Brno Pojetí cílů v Občanské poradně Brno z hlediska naplnění charakteristik sekundární prevence Způsoby posouzení v Občanské poradně Brno způsoby posouzení v Občanské poradně Brno z hlediska naplnění charakteristik sekundární prevence Pojetí problému v Občanské poradně Brno Pojetí problému v Občanské poradně Brno z hlediska naplnění charakteristik sekundární prevence způsob působení v Občanské poradně Brno Způsob působení v Občanské poradně Brno a jeho naplnění z hlediska sekundární prevence 40 Závěr.. 42 Použité zdroje 43 Anotace Annotation. 47 Příloha č Příloha č. 2 Operacionalizace Příloha č Oddlužení

6 Úvod Půjčování peněz je běţnou součástí ţivota v moderní společnosti. Trendem posledních let se stal tzv. ţivot na dluh. Je běţné, ţe lidé řeší nedostatek financí k zakoupení movitých i nemovitých věcí prostřednictvím různých půjček, úvěrů, leasingů nebo nákupů na splátky (Šebková, 2010). Kritický bod nastává v situaci, kdy jednotlivec či domácnost nejsou schopni své závazky splácet. Zadluţeným lidem hrozí řada materiálních problémů, ale i potíţí nemateriálního charakteru, například problémy s bydlením, mezilidskými vztahy, psychické potíţe a další. Někteří dluţníci se rozhodnou vyhledat pomoc v neziskovém sektoru. V takovém případě se jim věnují sociální pracovníci a odborní poradci. Vzhledem k nárůstu poptávky rozšířily občanské poradny v České republice své pole působnosti i na dluhové poradenství. Předmětem zájmu této práce je zjistit, do jaké míry je pomoc klientům dluhových poraden účinná. Zda dokáţe účinně zabránit dalšímu narůstání dluhů a předejít vzniku dluhů nových. Cílem práce je tedy najít odpověď na otázku: V čem naplňují a v čem nenaplňují současné způsoby pomoci poradců z vybrané dluhové poradny lidem ohroţeným předluţením, charakteristiky sekundární prevence? Pro splnění cíle mé práce si nejprve potřebuji vymezit teoretická východiska zkoumaného problému, ze kterých budu v práci dále vycházet. Jsou jimi klienti dluhových poraden, současné způsoby pomoci dluhového poradenství a charakteristiky sekundární prevence předluţení. V druhé části práce budu zkoumat v čem konstrukce poradců z Občanské poradny Brno, kterou jsem si vybrala pro svůj výzkum, naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují. Podle odborníků se dá předpokládat nárůst poptávky po dluhovém poradenství, je tedy důleţité, aby intervence poradců byla skutečně efektivní. Přestoţe se jedná o aktuální a závaţný problém, neexistuje odborná literatura, která by se problematice sociální práce s dluţníky věnovala. Získané poznatky by tedy měly slouţit především pomáhajícím pracovníkům, jejichţ klienti se dostanou do potíţí s dluhy, a taktéţ zaměstnancům občanských poraden poskytujících dluhové poradenství. Práce by měla slouţit k inspiraci a zamyšlením se nad současnou formou poskytování dluhového poradenství a případným úvahám nad změnou metodiky práce s klientem i rozsahem poskytované sluţby. 6

7 I. Teoretická část Teoretickou část tvoří sedm kapitol, které čerpají z odborné literatury, periodik a webových stránek. Systematicky se tak snaţím najít teoretická východiska, jejichţ účelem je pomoci zodpovědět hlavní výzkumnou otázku. První kapitola se věnuje charakteristikám předluţení, jeho faktorům a lidem, kteří jsou předluţením ohroţeni. Druhá kapitola se soustředí na důsledky předluţení a definici klientů dluhových poraden. V kapitole třetí jsou představeny charakteristiky současných způsobů pomoci, pozornost se pak soustředí na poradenství jako vybraný způsob pomoci lidem ohroţeným předluţením. Čtvrtá a pátá kapitola aplikuje poznatky o poradenství. Nejprve obecné charakteristiky poradenství na dluhové poradenství a poté na praktické současné fungování v České republice. Poslední dvě kapitoly jsou věnovány preventivnímu působení charakteristikám prevence obecně a poté vybranému stupni: sekundární prevenci. 1. Charakteristiky předlužení Půjčit si nějakou finanční částku od banky, vzít si hypotéku na vlastní bydlení či auto na splátky je v současnosti běţná praxe velké části domácností. To, ţe si člověk půjčí nějaký finanční obnos, však automaticky neznamená, ţe se předluţí. Cílem této kapitoly je vymezit, jak k předluţení dochází a kteří lidé jsou jím ohroţeni. 1.1 Zdravé a nezdravé zadlužení Syrovátková (2008) uvádí, ţe v praxi lze v dluhových poradnách rozlišit dvě skupiny zadluţení: zdravé zadluţení a nezdravé zadluţení. V případě zdravého zadluţení se jedná o hypotéku, promyšlenou půjčku či leasing. V těchto případech se zadluţují domácnosti, které jsou schopny reálně zhodnotit příjmové toky finančních prostředků do domácnosti. Dle toho pak volí odpovídající způsob financování či výši půjčky. I v případě zdravého zadluţování však můţe dojít k nečekané situaci, kdy domácnost nebude schopná dluh splácet. 1 Nezdravé zadluţení se vyznačuje úvěry na nadstandardní vybavení domácnosti, sanováním jiného dluhu či získání prostředků pro nastolení, popř. udrţení určitého sociálního statutu. Kvůli sanování dluhu jiným dluhem se pak lidé mohou dostat do tzv. dluhové pasti, coţ znamená nejen nezvládání splácení svých peněţních závazků, ale kvůli úrokům i neustálé další narůstání dluhu či dluhů, a tato situace pak v podstatě představuje pro dluţníka začarovaný kruh. V tomto případě pak mluvíme o předluţeném klientovi. 1.2 Předlužení a faktory jeho vzniku Dle zákona se o předluţení jedná tehdy, má-li dluţník více věřitelů a zároveň souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Rozhodný je poměr veškerých dluţníkových závazků (včetně těch nesplatných) a jeho majetku. (ZÁKON Č. 182/2006 Sb. 3) Klienti, kteří jsou zadluţení a ocitnou se v prodlení, se snadno dostanou do registru dluţníků, čímţ ztratí moţnost získat půjčku nebo úvěr v bankovním sektoru. Mnohdy se pak 1 Například neočekávaná ztráta zaměstnání, váţné onemocnění nebo úmrtí blízké osoby 7

8 v zoufalství rozhodnou vyuţít nevýhodných půjček od nepříliš solventních subjektů a ocitnou se tak v pasti dluhů. (Šebková, 2010: 70) V této oblasti se často vyuţívá i pojem trvale udrţitelný dluh. Společnosti, které půjčují peníze bez ohledu na výši příjmu či vlastnictví nemovitosti, se u dluţníků snaţí o trvale udrţitelný dluh. Pod tímto pojmem se myslí dluh, kdy sankce a úroky z prodlení jsou tak vysoké, ţe jejich splácení je pro lidi bez příjmu téměř nemoţné. Klient se tak stává doţivotním dluţníkem. Z hlediska sekundární prevence předluţení je důleţité věnovat pozornost tzv. strukturálním a individuálním faktorům vzniku situací, kdy souhrn dluhů převyšuje majetek dluţníka nebo se dluţník stal celoţivotním dluţníkem (Schavel 2009). Podle Schavela, Novosada a Šmejkala (2009) to mohou být následující okolnosti. 1.3 Strukturální příčiny předlužení Nejčastější příčinou strukturálního předluţení je podle Schavela (2009) nezaměstnanost, problémy s vedením domácnosti, nízký příjem, nedostatečné vzdělání, rozvod, zaloţení rodiny, závislosti, úrazy a nemoci, nemoţnost pobírat sociální dávky a neplánované těhotenství. Podle Šmejkala (2009) jsou nejčastější příčiny platební neschopnosti dluţníků přecenění vlastních sil a ztráta zaměstnání. Mezi další příčiny řadí staré závazky z podnikání, rozvod či rozchod s partnerem či partnerkou, nemoc nebo úraz, úvěr pro třetí osobu, závazky blízkého a nástup na mateřskou dovolenou. 1.4 Individuální příčiny předlužení U individuálních příčin leţí problémy v rodině konkrétního klienta. Rodina v těchto případech neumí efektivně hospodařit s financemi a nedokáţe naplánovat své budoucí výdaje. Nákupy neprobíhají racionálně, ale spíše emocionálně a mají kompenzační nebo demonstrativní charakter. (Schavel 2009) Nejčastěji k zadluţení z individuálních příčin dochází v případě, ţe člověk nedostatečně odhadne svoji reálnou situaci, finanční moţnosti, příjmy a rezervy, a situaci, kdy náklady převýší příjmy, vyřeší půjčkou, kterou však kvůli svému špatnému úsudku nedokáţe splácet. Podle Novosada (2009:75) tato situace souvisí i s omezenou schopností rozlišit nezbytné náklady 2, díky kterým si člověk zabezpečí základní potřeby a náklady ostatní, nadstandardní, které zahrnují pořízení věcí, které nejsou k ţivotu nezbytné. 3 Novosad (2009) dále uvádí, ţe vzniku platební neschopnosti napomáhají například sezónní prodejní kampaně (výprodeje, vánoční svátky ), prodeje na splátky, lokální prodejní 2 Nezbytné náklady jako jsou: potrava, ubytování, chod domácnosti, péče o vlastní osobu, oblečení, povinné platby (zdravotní pojištění ) 3 Mezi nadstandardní zahrnuje Novosad (2009) pořízení věcí, které nejsou k ţivotu nezbytné (např. spotřební elektronika, automobil, luxusní dovolená ) 8

9 akce, výherní manipulace 4, široká nabídka kreditních karet nebo platební karty s tzv. předschváleným úvěrem, nebankovní půjčky, které jsou lákavé svou rychlostí a dostupností. V neposlední řadě můţe k zadluţení přispět také zneuţití osobních údajů (odcizený, či ztracený občanský průkaz nebo i dobrovolné ručitelství někomu známému či blízkému). Na základě uvedených informací se dá předpokládat, ţe vznik dluhů je většinou způsoben souhrou více faktorů, působících zároveň. K podobnému závěru došel i Kalvoda (2009) ředitel Asociace občanských poraden v České republice. Podle něj se většina dluţníků vyznačuje společnými rysy, mezi které patří: mají dluhů více; nepamatují si přesné detaily své dluhové kariéry; přicházejí s dalšími problémy, jako jsou mezilidské vztahy, bydlení, sociální dávky atp.; často nemohou dluhy splácet včas a v potřebné výši; mají problémy v komunikaci s věřiteli a neznají dostatečně smluvní podmínky. 1.5 Lidé ohrožení předlužením Zvýšené riziko předluţení je podle Oujezské (2009) u patologických hráčů, lidí závislých na alkoholu či drogách a lidí s psychopatologickou strukturou osobnosti. Mezi rizikové skupiny dále řadí osoby s duševním onemocněním či osoby ţijící konzumním způsobem ţivota. Poslední kategorií jsou podle Oujezské (2009) sociálně, ekonomicky a vzdělanostně slabší lidé. Kotáb (2009) dodává méně častou, nicméně zajímavou skupinu lidí z předváděcích akcí, kde kromě kupní smlouvy uzavřou i smlouvu úvěrovou. Syrovátková (2008) zase kategorii černých pasaţérů, kterým narůstá dluh za nezaplacené pokuty v městské hromadné dopravě. Poměrně časté jsou problémy s dluhy u klientek azylových domů pro matky s dětmi. Pobyt v azylovém domě je tak pro klientku následkem (či řešením) problému s dluhy či exekucí (Zvonková, Kopřivová, 2010). Předluţení je také velkým problémem u bezdomovců. V jejich případě to je často právě zadluţení, které způsobí exekuci a následnou ztrátu bydlení. Poměrně výraznou skupinou, která se potýká s dluhy, jsou také osoby propuštěné po výkonu trestu (popřípadě podmíněně odsouzení). Této skupině lidí často narůstá dluh kvůli neplacení zdravotního a sociálního pojištění nebo poplatkům za pobyt ve vězení. (Talašová, Kopřivová, 2010) Poslední velkou skupinou klientů, jenţ má problémy s dluhy a hrozí jim předluţení, jsou sociálně znevýhodnění lidé, kteří ţijí v sociálně vyloučených lokalitách. Mrkvánková- Maléřová (2010) uvádí mezi příčiny jejich zadluţení nízké příjmy, které jsou ovlivněny vysokou nezaměstnaností nebo nízko-příjmovým zaměstnáním, ale také sníţením příjmů ze sociálního systému. 5 4 Výherní manipulací myslí Novosad případ, kdy člověku přijde poštou či mailem, ţe něco vyhrál, ale podmínkou je samozřejmě nákup nějakého zboţí či jiné podmínky, o kterých se dočte drobně tištěným písmem ve smluvních dodatcích. 5 Například z důvodu tíţivé finanční situace můţe dojít k výpadkům v placení nájemného, čímţ rodina přichází o dávky na bydlení 9

10 Kromě nízkých příjmů u této skupiny klientů hrají významnou roli také vysoké výdaje, které plynou z napětí mezi spotřebními aspiracemi a nedostatečnou finanční gramotností, 6 a nedostupnosti adekvátního bydlení Klienti dluhových poraden V předchozí kapitole jsem vymezila faktory vzniku platební neschopnosti a následného předluţení, a charakterizovala lidi, kteří jsou předluţením ohroţeni. Tato kapitola slouţí k představení lidí, kteří své potíţe s dluhy přijdou řešit do dluhových poraden. Abych lépe ilustrovala tento typ klientů, definuji důsledky předluţení a s tím související situaci klientů dluhového poradenství. 2.1 Důsledky předlužení a situace klientů dluhových poraden Pokud jsou zadluţení lidé zajištěni úsporami, je situace relativně snadno řešitelná. Pokud ne, často volí neuváţená řešení, např. se snaţí zajistit plnění svého závazku jinou půjčkou, čímţ se dostávají do začarovaného kruhu. Podle Šebkové (2010) někteří dluţníci svoji platební neschopnost neřeší, aţ do chvíle zahájení exekučního řízení. Původní dluh se tak navýší o úroky, poplatky z prodlení, soudní výlohy a náklady exekuce, coţ můţe vést k nesplatitelnosti dluhu. Dluţníci pak ţijí lidé na hranici ţivotního minima, přicházejí o své věci i bydlení. Finanční problémy v mnoha případech narušují rodinné vztahy, vedou k zániku manţelství, coţ se můţe v konečném výsledku odrazit na fyzickém i psychickém stavu dluţníka. (Šebková, 2010: 71) Další, dosud neuvedené důsledky předluţení shrnuje Kotýnková (2010): vytlačování mezi znevýhodněné skupiny; upadání do závislosti na sociálních dávkách nebo také na návykových látkách, gamblerství apod.; rozšiřování nelegální práce, protoţe na část mzdy, která převyšuje tzv. nezabavitelné minimum, je uvalena exekuce; riziko, ţe se dluţník stane pachatelem nebo obětí kriminální činnosti. 6 Často nevědí, jak poznat nevýhodné půjčky, na první pohled nejasná nebezpečí úroky, smluvní pokuty atd. 7 Nekvalitní stav domů v sociálně vyloučených lokalitách, vysoké náklady na energie a vodu, které nejsou způsobeny nájemníkem, nelegální odběry energií, ztíţený přístup na soukromý trh s bydlením z důvodu diskriminace a vysokých vstupních nákladů na provizi a kauci atd. 10

11 2.2 Typologie klientů dluhových poraden Co se týká typologie klientů dluhových poraden, podle Syrovátkové (2008) se dají rozdělit do třech skupin. 1. Technická delikvence - Dlužník může a chce splatit svůj závazek, ale zapomněl na něj nebo je časově závislý na příjmech. 8 - Dlužník je v situaci kdy není možné se přizpůsobit požadavkům věřitele. 9 V případě technické delikvence je většinou možné najít optimální řešení, dohodu s věřitelem apod Vědomé neplacení - Dlužník zaplatit nemůže a svoji situaci neřeší. - Dlužník zaplatit nechce a ani o tom neuvažoval. 3. Ostatní - Dlužníci dle úrovně finanční gramotnosti. - Lehkovážný a nezodpovědný dlužník. - Profesionální dlužník. 3. Současné způsoby pomoci lidem ohroženým předlužením V předcházejících kapitolách jsem vymezila vznik a důsledky dluhu, a nastínila situaci, ve které se dluţník nachází. Nyní se budu věnovat způsobům pomoci lidem ohroţeným předluţením. Nejprve definuji pojem pomoc z hlediska sociální práce, a poté se budu věnovat charakteristikám vybraného způsobu pomoci poradenství. 3.1 Způsoby pomoci Podle Matouška (2003) se odborníci shodují na klíčové větě: Pomáhat znamená pomoci lidem, aby si dokázali pomoct sami. Lze tedy říct, ţe pomáhat lidem znamená určit a objasnit problém tak, aby se daná osoba mohla sama rozhodnout, co s problémem udělá. Navrátil a Musil (in Navrátil, 2001) si pokládají otázku: Co by měl sociální pracovník dělat, aby mohl klientovi pomoci (lépe) sociálně fungovat? Podle jejich úvahy by se sociální pracovník měl primárně zabývat faktory schopnosti jak zvládat problémy plynoucí z interakce s poţadavky prostředí. Pro sociální pracovníky jsou podstatné dva klíčové momenty (otázky): kterým faktorům sociálního fungování přikládá konkrétní sociální pracovník váhu a které faktory (bariéry, předpoklady) sehrály či sehrávají v ţivotě klienta rozhodující úlohu. Navrátil (2001) dále uvádí, ţe jednotlivá paradigmata sociální práce nabízejí poměrně konkrétní přehled 8 Například čeká na výplatu, změnil zaměstnání apod. 9 Např. dluţník je v pozici, kdy není moţné navrhnout splátkový kalendář tak, aby vyhovoval věřiteli. 10 Stanovené penále pro věřitele představuje dostatečný příjem. 11

12 faktorů sociálního fungování. Nezbytné je však dbát na kaţdý individuální osud klienta a nesnaţit se jej kategorizovat podle šablon či modelů. Individuální posouzení bariér a předpokladů klienta nazýváme životní situace. Reflexe ţivotní situace klienta je tedy prvním krokem k volbě cílů a metod intervence, které mohou klientovi pomoci. Podle Novotné (1992) mají metody sociální práce, vypracované na základě teoretických východisek a zaměřené na objekt, kterým můţe být člověk jednotlivec, skupina nebo komunita, své vytyčené cíle a plán postupů jak těchto cílů dosáhnout. Je moţné se setkat se snahou dosáhnout optimálního vývoje klienta na straně jedné a na druhé straně se snahou či úsilím adaptovat klienta lépe na situaci a prostředí, ve kterém ţije. Matoušek (2003) uvádí, ţe jednou z cest, jak pomáhat lidem překonávat jejich problémy, jak objasňovat jejich osobní cíle a jak jich dosahovat, je poradenství. Právě poradenství se tedy budu věnovat v následující části práce. 3.2 Poradenství Na základě relevantní literatury, ze které čerpám v následující části práce, lze předpokládat, ţe poradenství jako způsob pomoci klientům ohroţeným předluţením má několik dimenzí: 1. Dimenze pojetí cíle 2. Dimenze způsob posouzení (diagnostiky) 3. Dimenze pojetí problému 4. Dimenze způsob působení Dimenze: pojetí cíle V publikacích se můţeme setkat s různými definicemi poradenství. Některými autory je definováno jako výměna informací mezi poradcem a klientem (Bommertin in Gabura, 2005), jako fenomén lidské interakce (Schubenz in Gabura, 2005), jako proces učení je poradenství chápáno zejména v americké literatuře (Dustin in Gabura, 2005). Jiní autoři ho povaţují za vědecky fundované vysvětlení a ovlivňování lidského chování s cílem zlepšit klientovi ţivot. Britská asociace poradců chápe poradenství jako proces, ve kterém se poradce setkává s klientem, aby spolu prozkoumali těţkosti klienta, zredukovali pocity nejistoty, zmatenosti a strachu, ulehčili klientovi volbu a spolupracovali na implementaci změny. (Gabura, 2005: 11-12) Sociální poradenství jako takové vychází ze základní premisy člověk je bytost sociální. Jeho sociální zkušenost hraje důleţitou úlohu při formování a rozvoji jeho osobnosti, převáţná většina jeho problémů má sociální kořeny, odehrává se v interakci s jinými lidmi v sociálním prostředí. Sociální poradenství pomáhá klientovi tak, aby byl připravený zapojit se do permanentního procesu rozhodování a zachoval si zodpovědnost a kontrolu nad svým ţivotem a dokázal být oporou svým blízkým. 12

13 Strieţenec (in Schavel, 2003) chápe sociální poradenství jako profesionální odbornou činnost, vykonávanou odborníkem a zaloţenou na vztahu, podpoře, pomoci, rozvoji, optimálním uplatnění klienta a jeho reálné orientaci v ţivotě. Schavel (2003:80) ve své stati uvádí, ţe cílem sociálního poradenství by měla být pomoc při řešení obtíţné sociální situace klienta, a to buď přímo činnostmi, které vedou ke zmírnění důsledků sociální situace klienta nebo konkrétními činnostmi, vedoucími k odstranění příčin a důsledků. Schavel (2003) také upozorňuje na rozdíly mezi sociálním a psychologickým poradenstvím. V poradenství psychologickém je zaměřena pozornost na člověka, jeho osobnost, vlastnosti a sebepoznání. Naproti tomu v sociálním poradenství je velmi důleţitý širší pohled na člověka jako osobnost a zároveň na prostředí, ve kterém vyrůstá a ve kterém se pohybuje. 11 DVO: Které z obecných cílů poradenství a v jaké podobě sleduje dluhové poradenství? Které jiné cíle si případně klade dluhové poradenství? Dimenze: způsob posouzení (diagnostiky) Podle Watsona a Westové (2006) je cílem posouzení porozumění ţivotní situaci uţivatele sluţby, identifikace potenciálních oblastí ţivotní situace změny, aby bylo později moţno koncipovat odůvodněnou intervenci. V kontextu sociálního poradenství se vyuţívá pojmu diagnóza sociálního problému. V sociálním poradenství je často prezentovaný problém a jeho příčina zjevná, ale někdy je potřeba se k formulování problému a jeho příčin dopracovat pomocí různých diagnostických metod. (Gabura, 2005:106) Cílem diagnostického procesu by měl být určitý soubor poznatků o příčinách vzniku konkrétního problému, faktorech, které způsobují, ţe tento problém stále trvá a v konečné řadě také jejich důsledcích na klientův ţivot i jeho okolí. (Mydlíková in Gabura, 2005) Gabura rozlišuje v sociálním poradenství několik diagnostických metod a postupů: 1. Pozorování Předmětem pozorování jsou motorické projevy, komunikace, emocionalita a sociabilita. 12 Pozorování se realizuje prostřednictvím vnímání. Gabura (2005) upozorňuje na subjektivnost vnímání, které by si poradce měl být vědom a při poradenském procesu se můţe stát, ţe klient a poradce vnímají dané sezení kaţdý rozdílným způsobem. 2. Analýza materiálů Součástí této metody je analýza materiálů, které se týkají klienta a jeho problému, analýza jeho vyprávění a cílené otázky, které doplňují základní informace. 11 Tímto prostředím mohou být rodiče, kolegové, kamarádi, sousedé a další. 12 Vztah k sociálnímu okolí, schopnost kooperace, izolace. 13

14 3. Nestandardizovaná diagnostika Nestandardizované testy pomáhají v sociálním poradenství vytvořit obraz o schopnostech, zručnostech a znalostech klienta. Vyuţívají se zejména dotazníky, například dotazník empatie, dotazník motivací, dotazník stresového profilu atd. 4. Činnostní diagnostika Činnostní diagnostika vyuţívá reálné nebo modelové situace, které poradci přinášejí relevantní poznatky o komunikaci, kooperaci, rozhodování a řešení náročných situací. 5. Diagnostika pomocí věcí Pro diagnostické účely lze vyuţít věcí, kterými se klient obklopuje ve svém prostředí. 13 Tyto předměty mohou přinést informace, které se v rozhovoru s klientem neobjeví. 6. Diferenciální diagnostika V některých případech se na finálním upřesnění diagnózy podílí kromě poradce i další odborníci, coţ můţe pomoci k upřesnění diagnózy. 7. Rozhovor s klientem o diagnóze Sociální poradce by měl s klientem mluvit o jeho problému a formulovat příčiny. Důleţité je vytvořit pro klienta prostor pro otázky tak, aby diagnózu dobře pochopil. DVO: Které z obecných metod a postupů vyuţívá dluhové poradenství při porozumění ţivotní situaci klienta? Které další metody a postupy vyuţívá dluhové poradenství při porozumění ţivotní situaci klienta? Dimenze: pojetí problému Gabura (2005:27) vymezuje několik oblastí vyuţití sociálního poradenství: Problémy s kompetencemi v sociálních vztazích. Deficity v sociálních zručnostech. Problémy ve vztahu k formálním institucím a organizacím. Problémy ve výkonu sociálních rolí. 14 Těžkosti se zvládáním sociálních změn. 15 Interpersonální konflikty v různých sociálních vztazích. Reaktivní emoční distres. 16 Sociální insuficience. 17 Problémy sociální adaptace. 13 Například knihy, hudba, koníčky apod. 14 Například role rodičovská, občanská apod. 15 Opuštění původní rodiny, ztráta zaměstnání, váţné onemocnění apod. 16 Ztráta někoho důleţitého. 17 Chybějící domov, chybějící peníze apod. 14

15 Problémy v oblasti sociální patologie. Změna životního scénáře a stylu. DVO: Ve kterých ze známých oblastí problémů se vyuţívá dluhové poradenství? Ve kterých dalších oblastech se vyuţívá dluhové poradenství? Dimenze: způsob působení Sociální poradenství disponuje širokou paletou rozličných metod a postupů. Gabura (2005: ) uvádí některé z nich. Ve své práci se je pokusím pouze stručně nastínit. Za základní poradenskou metodu povaţuje Gabura informaci. V tomto případě klientovi chybí informace a poznatky, díky kterým by se mohl lépe orientovat ve svém problému. Sociální poradce by neměl být pouze informátorem, ale měl by si ověřit, ţe klient informace chápe nebo mu pomoct informace zpracovat. Klientovi často postačuje poradenská intervence na úrovni informace. Kontakt s takovýmto typem klienta je většinou jednorázový. Pokud k sociálnímu poradci přijde klient či klienti, jejichţ problémy nespadají do jeho profesionální kompetence, pošle tyto klienty k pracovníkovi, který disponuje odbornou kapacitou pomoci v těchto problémech či do kompetentnější instituce. Tuto metodu povaţuje Gabura za tzv. distribuci. O tom, zda bude s klientem pracovat sám nebo jej pošle do jiné instituce, rozhoduje daný sociální poradce. Určující je přitom jeho profesionální výbava, absolvované výcviky, schopnost realisticky odhadnout své moţnosti a v neposlední řadě také profesionální i lidská pokora. Mezi účinné poradenské metody řadí Gabura tzv. direktivy. Prostřednictvím direktivy vyţaduje sociální poradce, aby klient něco udělal, omezil, neudělal apod. To vše v zájmu kvalitnější spolupráce či efektivnějšího řešení problému. Procedurální rady mají podle Gabury v sociálním poradenství také své místo. Sociální poradce můţe klientovi poradit koho navštívit, jak naformulovat ţádost apod. Klarifikace je proces, v rámci kterého si poradce a klient objasňují různé aspekty prezentovaného problému. Klient i poradce při prezentaci klientova problému tuší, ţe větší část problému zůstala nevyřčena, proto je na poradci, aby se na základě svých dovedností od klienta rychle dozvěděl zbývající informace. Mnozí klienti přicházejí do poradny proto, aby si mohli promluvit o svých problémech a těţkostech, protoţe ve svém okolí nemají nikoho, komu by se mohli svěřit. Takovýto postup nazývá Gabura ventilace. Některým klientům ventilace plně dostačuje a nepotřebují (nebo nechtějí) jinou poradenskou intervenci. Další metodou, kterou autor uvádí, je povzbuzení. Klienti často přichází do poraden s nejistotou, napětím, nevědí, co je čeká, a jak je sociální poradce přijme. Proto je důleţité, aby poradce hned v úvodní fázi klienta povzbudil, dodal mu odvahu a ujistil ho, ţe jeho problém budou v poradně řešit. Další specifickou formou pozitivní podpory klienta je posilnění. Pokud klient udělá posun při řešení problému, například objeví efektivní řešení, můţe poradce klienta podpořit ať uţ verbálně, či neverbálně. 15

16 Odrazení je naopak postup, kdy se poradce snaţí klientovi navrhnout, aby si promyslel jednání, které by mu mohlo uškodit. Přístup nazvaný interpretace je metodou dynamicky orientovaných poradenských systémů, ale vyuţívají ji poradci různých škol a přístupů. V určité fázi procesu přestává být poradce pasivní a aktivně doplňuje chybějící souvislosti, které dosud zůstávali klientovi skryté. O tom, zda je interpretace správná, rozhoduje v konečném důsledku klient. Poslední metodou, kterou Gabura uvádí je tzv. trénink. Jedná se o metodu charakteristickou pro behaviorální přístupy. Jeho hlavními sloţkami jsou učení, opakování a nácvik. Tréninkem v oblasti poradenské práce rozumíme odstraňování symptomů poruchy. 18 DVO: Kterými známými metodami disponuje dluhové poradenství? Kterými dalšími metodami disponuje dluhové poradenství? 4. Aplikace charakteristik sociálního poradenství jako způsobu pomoci na dluhové poradenství V této kapitole popíšu obecné charakteristiky dluhového poradenství pomocí principů sociálního poradenství, které jsem definovala v předchozí kapitole. Podle vzoru předchozí kapitoly se zaměřím na cíle dluhového poradenství, způsoby posouzení, pojetí problému a způsoby působení na klienta nebo další účastníky a jeho situace v dluhovém poradenství. Aktuální praxi dluhového poradenství v České republice se bude věnovat kapitola č Cíle dluhového poradenství Cílem sociálního poradenství pro zadluţené klienty jsou obsahové rámce, které jsou zaměřené na: oddluţení klienta či rodiny. učení rodiny či klienta hospodařit s finančními prostředky. zamezení vytváření nových dluhů. vytvoření optimálních podmínek pro sociální vazby členů rodiny. angaţování všech členů rodiny (či blízké osoby klienta) do připravovaných změn a postupů. DVO: Které z uvedených cílů dluhového poradenství a v jaké podobě si kladou poradci ve vybrané organizaci? Které jiné cíle si kladou poradci z vybrané organizace? 18 Například při sociální plachosti, postupné odbourávání strachu. 16

17 4.2 Způsoby posouzení v dluhovém poradenství Sociální poradenství pro zadluţené klienty musí být ve svém obsahu zaměřeno na zjištění rozsahu, charakteru a příčin hmotné nouze. To znamená, ţe v úvodní fázi poradenství se sociální poradce orientuje na identifikování primárních příčin zadluţení, přičemţ vyuţívá zejména metody, které jsou charakteristické pro základní úroveň sociálního poradenství. (Schavel, 2009:71) Sociální či dluhový poradce musí prostřednictvím svých dovedností a poradenských zručností získat klienta pro spolupráci a mobilizovat ho k podílu na řešení své nepříznivé ţivotní situace. V procesu práce s klientem se obecně dbá na poskytování relevantních informací s prezentací návrhů na řešení situace, na jeho usměrňování, podporování a provázení při odhalování moţných zdrojů ovlivňujících řešení sloţitých sociálněekonomických problémů zadluţeného klienta. Sociální poradce se po zjištění ekonomické situace klienta orientuje na ekonomické poradenství a psychosociální poradenství. 19 (Schavel, 2009) DVO: Které ze známých metod posouzení situace dluţníka vyuţívají poradci ve vybrané organizaci? Jaké jiné metody posouzení situace dluţníka vyuţívají poradci ve vybrané organizaci? 4.3 Pojetí problému v dluhovém poradenství Pokud bychom měli analyzovat širší souvislosti předluţení, dalo by se sociální poradenství rozčlenit do několika oblastí. Vezmeme-li v úvahu Gaburovo rozčlenění, můţeme klienty ohroţené předluţením zařadit do třech oblastí: Problémy s kompetencemi v sociálních vztazích. 20 Těţkosti se zvládáním sociálních změn. 21 Sociální insuficience. 22 DVO: Na které ze známých oblastí problémů se soustředí poradci ve vybrané organizaci? Na které jiné oblasti problémů se soustředí poradci ve vybrané organizaci? 19 S hledáním vhodných partnerů pro spolupráci v týmu, například psychologa 20 Například rozvod či rozchod s partnerem/partnerkou. 21 Například kdyţ ţivitel rodiny přijde o práci. 22 Například chybějící finanční prostředky. 17

18 4.4 Způsob působení na klienta nebo další účastníky jeho situace v dluhovém poradenství V současnosti se o dluhové problematice, vzhledem k její aktuálnosti, více mluví i píše. Občanské poradny se začínají specializovat mimo jiné i na dluhové poradenství a posílají své pracovníky na různá školení. V některých krajích v České republice se jiţ v dluhové problematice vzdělávají i sociální pracovníci z nejrůznějších azylových domů pro mládeţ či matky s dětmi, aby svým klientům dokázali pomoci i v této oblasti. Jako příklad mohu zmínit Oddělení sociální rehabilitace v Brně, kde se začali sociální pracovníci v nízkoprahovém klubu i vychovatelé v azylových domech více informovat o moţnosti pomoci v dluhové problematice. Pro klienty tak začali pořádat i besedy s odborníky z dluhové poradny a více s nimi spolupracovat. Na základně Gaburova rozdělení metod a postupů tak vyuţívají především informaci, distribuci a procedurální rady. V minulém roce se v Brně také uskutečnila konference k problematice chudoby a sociálního vyloučení, kde se na různých workshopech diskutovalo právě o problematice předluţení a se svými příspěvky vystupovali pracovníci dluhových poraden. DVO: Které ze známých způsobů působení vyuţívají poradci ve vybrané organizaci? Které další způsoby působení vyuţívají poradci ve vybrané organizaci? 5. Charakteristiky dluhového poradenství v České republice V předchozí kapitole jsem popsala obecné charakteristiky dluhového poradenství. Tato kapitola bude věnována realizaci jejich principů v České republice. Základní sociální poradenství v České republice poskytují všem občanům nestátní neziskové organizace, tzv. občanské poradny. Vznikly podle britského vzoru v roce Poradenství je poskytováno zejména v těchto záleţitostech: bydlení, rodina, občanskoprávní vztahy, majetkové záleţitosti, pracovní záleţitosti, sociální dávky a sluţby, finanční záleţitosti. Poradny pracují na základě čtyř principů, jimiţ jsou: bezplatnost, nestrannost, nezávislost a diskrétnost. (Matoušek 2007:105) Neméně důleţitým principem je také individuální přístup ke klientovi, respektování jeho potřeb a vytváření podmínek pro uplatňování vlastní vůle klienta. 5.1 Praxe v dluhovém poradenství Občanské poradny začaly specializované dluhové poradenství poskytovat na sklonku roku Zpočátku jim jako podklady pro dluhové poradenství slouţily materiály od anglické a skotské sítě občanských poraden (CAB) 23 Cílovou skupinou občanských poraden jsou občané v tíţivé ţivotní situaci. Podle asociace občanských poraden zpravidla poradny pomáhají zranitelnějším skupinám populace, 23 Citizens advice bureau. 18

19 jako jsou osamělí rodiče, nezaměstnaní, lidé ţijící na hranici existenčního minima a národnostní menšiny. Sluţby občanského poradenství však stále více vyuţívají i lidé s nadprůměrnými příjmy i nadprůměrného vzdělání. Podle dostupných pramenů se v praxi neziskové organizace v dluhovém poradenství z velké části podobají, vyuţila jsem proto získané informace a rozdělila je podle jejich charakteru dle dimenzí způsobu pomoci na charakteristiky cílů, posouzení, pojetí problému a způsobu působení poradců v dluhových poradnách Dimenze pojetí cíle v praxi dluhových poraden V praxi se získané informace o cílech dluhového poradenství shodují na třech základních bodech: Orientace uživatele v jeho dluhové situaci, uplatnění osobních práv. Získání kompetencí a odpovědnosti při nakládání s finančními prostředky. Získání schopností a dovedností k oddlužení 24.( Cílovou skupinu tvoří jak muţi, tak ţeny, kteří se ocitli v krizi kvůli dluhovému zatíţení. U klientů ze sociálně vyloučených lokalit je často nutná terénní sociální práce, neboť klienti sami z nejrůznějších důvodů do poradny nepřijdou. Tuto sluţbu poskytuje dluhové poradenství Samaritán nebo například romské sdruţení Drom v Brně. Fuchs (2010) uvádí, ţe hlavním cílem terénní sociální práce poskytované střediskem Drom je zvyšovat znalosti a dovednosti u lidí, vyuţívajících těchto sluţeb tak, aby včas rozpoznali svoji problematickou situaci, byli ji schopni samostatně řešit a předešli jejímu opakování. Usilují zejména o zvyšování zaměstnanosti, dosažení a udržení standardního bydlení a předcházení či snižování neúnosného zadlužování Dimenze způsobu posouzení klientovy situace v praxi dluhových poraden Z dostupných pramenů vyplývají tři způsoby posouzení dluhové situace klienta: Zjištění stavu dluhu; Uţivatelům sluţby je nabízena pomoc při zjišťování jejich dluhů. Sami často rezignují na svou situaci a neevidují počet svých pohledávek u věřitelů. V tomto ohledu jim pracovník sluţby můţe pomoci prostřednictvím kontaktování věřitelů a na základě zjištěných pohledávek potom s klientem dále pracovat. Konzultace priorit jednotlivce či rodiny v dluhové oblasti; Na základě zjištění stavu dluhu je s klientem sestaven seznam splátek a zkonzultovány prioritní závazky. Konzultace a doporučení moţností zvýšení příjmu Pracovník sluţby pomáhá uţivateli s hledáním variant moţností zvýšení příjmu např. zaměstnání na částečný úvazek, zvýšení úvazku, pokud uţivatel pracuje na kratší úvazek. 24 Pojem oddluţení se vyskytuje v celém dalším textu. Jeho bliţší vysvětlení je obsahem přílohy č

20 Tyto prostředky následně slouţí k umořování pohledávek věřitelů. ( Dimenze pojetí problému v praxi dluhových poraden Podle Gaburova členění pojetí problému se dluhové poradny soustředí na řešení celkové sociální situace uţivatele sluţby s akcentem na dluhovou problematiku a spolupráci s navazujícími institucemi (orientace v zákonných nárocích a další.) Tíţivá dluhová situace uţivatele sluţby je mnohdy propojena s celkovou špatnou sociální situací. Pracovníci sluţby nabízejí odbornou pomoc při řešení celkové tíţivé sociální situace uţivatele, především v oblasti nároků na dávky, které jsou dalším ze zdrojů financování, potřebných k oddluţení uţivatele. Jedná se především o dávky: podpory v nezaměstnanosti, dávky sociálního zabezpečení a další. ( V rámci terénní sociální práce nabízí sdruţení Drom spolu s dluhovým poradenstvím i poradenství v oblasti sociálních insuficiencí. Jedná se zejména o pomoc klientovi při doplňování nebo zvyšování kvalifikace uchazečů o zaměstnání. ( Dimenze způsobu působení v praxi dluhových poraden U způsobů posouzení lze nalézt relativně podrobné informace. Poradenská praxe v dluhové problematice se shoduje na následujících bodech. Pro konkrétní představu jsem vyuţila způsoby působení u Dluhového poradenství Samaritán ( Sestavení rozpočtu, zjišťování moţností lepšího hospodaření s financemi. Jak jsem uvedla u individuálních příčin předluţení, mnoho klientů neumí hospodařit s financemi. Pracovník sluţby proto pomáhá uţivateli hledat moţnosti lepšího hospodaření s finančními prostředky. Základní metodou je sestavování tzv. rodinného rozpočtu a hledání variant, jak ušetřit a následně z volných finančních prostředků umořovat pohledávky vůči věřitelům. Zpracování splátkového kalendáře: pomoc při zpracování a domlouvání splátkového kalendáře u věřitele. Na základě zpracování rodinného rozpočtu je potom moţné zbývající finance pouţít na splácení dluhu. Vzhledem k nemoţnosti splatit dluh najednou je vhodné domluvit si u věřitele splátkový kalendář. Poradce v tomto případě pomáhá klientovi jak při jeho domlouvání, tak i při následném rozvrţení splácení. Kontakt s věřiteli, úřady, exekutory. Uţivatelé sluţby mnohdy nemají přístup ke komunikačním a informačním mediím, případně neví, jak správně komunikovat s věřiteli. Z toho důvodu poradce pomáhá klientovi získávat kontakty na věřitele, úřady, exekutory a společně hledají komunikační nástroje pro vyjednávání splátek pohledávek. Pomoc uţivateli s orientací v legislativě potřebné při exekučních řízeních a následném oddluţování. 20

21 Výklad zákonů je pro mnoho lidí velmi obtíţný. Pracovník sluţby proto nabízí klientovi podporu při orientaci v legislativě, která souvisí s oddluţováním. Jedná se především o zákony spojené s exekučním řízením, insolvenčním řízením, spotřebitelskými vztahy a nároky na dávky vyplácenými subjekty státní správy. Pomoc při sepsání Návrhu na povolení oddluţení a vyřízení záleţitostí při tzv. osobním bankrotu. Klienti mohou zkusit vyuţít oddluţení jako jeden ze způsobů řešení svých dluhů. Zpracování návrhu na oddluţení však často není v jejich silách. Poradce jim proto můţe nabídnout pomoc při sepsání návrhu na povolení oddluţení i podporu při insolvenčním řízení. V případě klientova zájmu o tento způsob řešení mu poradce poskytuje i informace o náleţitostech tzv. osobního bankrotu, zejména o rizicích spojených s tímto způsobem oddluţení. 6. Charakteristiky prevence Abychom mohli zjistit odpověď na základní výzkumnou otázku, je třeba si nejprve vymezit základní pojmy. V této kapitole nejdříve uvedu obecné základní informace o prevenci, a poté uvedu stručné charakteristiky o kaţdém jednotlivém stupni preventivního působení. V následující kapitole se pak budu soustředit na vybraný stupeň sekundární prevenci. 6.1 Prevence Slovo prevence je latinského původu a znamená předcházení nějakému neţádoucímu jevu, například kriminalitě, nemocem, závislostem, negativním ekonomickým či sociálním dopadům apod. Přibliţně od konce 50. let se prevence rozdělila na primární a sekundární. Od šedesátých let se navíc hovoří o terciární prevenci. (Nešpor, 1999:6) V současnosti se tedy rozlišují tři stupně prevence: primární, sekundární a terciární Primární prevence Primární prevence si klade za cíl odradit od prvního rizikového chování nebo alespoň co nejdéle odloţit první projev rizikového chování. Hoskovcová (2009) upřesňuje vyuţití primární prevence zaměřením na větší skupiny lidí, které ještě nejsou problémem zasaţeny, ale dá se předpokládat, ţe někteří členové skupiny jsou rizikoví. Autorka dodává, ţe vyuţívané aktivity jsou především osvěta informování a aktivity podporující konstruktivní trávení volného času. (Hoskovcová, 2009:14). V dluhové problematice se primární prevence uplatňuje zejména na základních a středních školách prostřednictvím nejrůznějším kurzů finanční gramotnosti. Z toho důvodu není relevantní pro tuto práci Sekundární prevence Ve slovníku sociální práce je sekundární prevence některými autory označována téţ jako indikovaná. Za cílovou skupinu povaţují osoby se zvýšeným rizikem sociálního selhání, 21

22 případně osoby, u nichţ k selhávání dochází, ale jeho míra se ještě nedá indikovat (Matoušek, 2003). Sekundární prevence je zaměřená na rizikové jednotlivce a skupiny, kde je moţné zařadit prevenci delikvence zaměřenou na děti ze socioekonomicky znevýhodněných skupin. Sekundární prevence je zacílená na ohroţené skupiny obyvatelstva, rizikové skupiny či jednotlivce, u kterých se předpokládá, ţe je dostane do situace, kdy jeho činnost bude klasifikovaná jako sociálně-patologická. (Kunák, 2007:35) Terciární prevence Podle Hoskovcové (2009:14) usiluje terciární prevence o zmírnění následků problémového jevu. Jde například o mírnění dopadu na sociální fungování jednotlivce, ohroţení jeho okolí či mírnění zdravotních rizik-nejlepším příkladem je metadonový program pro dlouholeté uţivatele heroinu. V případě dluhového poradenství se sekundární a terciární prevence z velké části překrývají. Sekundární i terciární prevence v tomto případě jiţ pracuje s lidmi, u kterých je normální vývoj nějakým způsobem narušen. Ve většině případů totiţ dluhové poradenství vyhledají, aţ kdyţ jim hrozí některé z důsledků předluţení. Navíc hranice, kdy jde ještě o selhávání, u kterého se zatím pouze nedá indikovat míra, a kdy uţ se jedná o pouhé zmírnění následků předluţení, je velmi tenká. Z tohoto důvodu a také z důvodu rozsahu práce se budu dále ve své práci soustředit pouze na sekundární prevenci, u níţ také aplikuji rozdělení do dimenzí. 7. Charakteristiky sekundární prevence V závěru předchozí kapitoly jsem uvedla důvody, které mě vedly k soustředění mého zájmu výhradně na prevenci sekundární. V této kapitole nejdříve popíšu rysy sekundární prevence, kterými odpovídá charakteristikám intervence, a poté se budu soustředit na vylíčení jejích cílů, způsobu posouzení při preventivní intervenci, pojetí problému v rámci účinné prevence a způsobu působení. 7.1 Sekundární prevence jako intervence Hoskovcová uvádí, ţe se v české odborné literatuře setkáváme s pojmy prevence, které zvláště na sekundární a terciární úrovni popisují aktivity, které jinde najdeme pod pojmem intervence. Jde tedy vlastně o jiné označení stejných činností (Hoskovcová, 2009:14) Tentýţ názor zastává i Špatenková (2011:15) Krizová intervence je činnost preventivního charakteru. 22

23 Hoskovcová dále uvádí, ţe všude, kde se nějakým způsobem zasahuje do neţádoucího vývoje, by bylo namístě aplikovat spíše pojem intervence. Pro účely této práce při charakteristikách sekundární prevence tedy vyuţiji obecné charakteristiky krizové intervence, které přizpůsobím na situaci dluţníka. Intervence je obecně definována jako cílený, předem promyšlený zásah, který je zpravidla zaměřený na zmírnění tíţivé ţivotní situace. Jedná se v podstatě o jakýkoli postup nebo techniku směřující k přerušení, zamezení nebo úpravě právě probíhajícího procesu (Hartlová, Hartl, 2000). Matoušek (2003:122) vyuţívá klasifikaci vybraných ţivotních událostí, které se mohou stát spouštěčem krize, mezi něţ řadí i změnu finančního stavu, vysokou půjčku peněz a splatnost půjčky. Dále popisuje krizovou intervenci jako specializovanou pomoc osobám, které se ocitly v krizi Pojetí cílů v sekundární prevenci Matoušek (2003:130) uvádí, ţe krizová intervence se snaţí minimalizovat ohroţení klienta, objevit a posílit jeho schopnost vyrovnat se s danou zátěţí tak, aby jeho adaptace posílila jeho růst a integritu a aby se pokud moţno předešlo negativním, destruktivním způsobům řešení situace. Podle Hoskovcové (2009) dodávám nejdůleţitější cíle z hlediska sekundární prevence: Stabilita klienta. Poskytnutí podpory. Zabránění zhoršení stavu. Mobilizace klientových psychických i fyzických sil. Podpora klienta při hledání moţných východisek z náročné ţivotní situace. Intervenci je pokud moţno vhodné zakončit rekapitulací a vyjasněním, jaké má klient moţnosti v blízké budoucnosti. Matoušek (2003) povaţuje za prospěšnou i následnou návštěvu sociálního pracovníka, kdy se můţe dozvědět, jak klient situaci zvládl a zároveň přinést sociálnímu pracovníkovi i uţitečnou zpětnou vazbu. Podle charakteru zpětné vazby (pozitivní či negativní) by potom měl pomáhající pracovník moţnost reflektovat pouţívané metody a postupy. DVO: V čem poradci konstruovaná pojetí cílů této dimenze naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují? Způsoby posouzení v sekundární prevenci Při práci s klientem v krizi je potřeba věnovat pozornost několika oblastem. V této souvislosti vyuţiji kategorie dle Matouška (2003:132). Okamţitá redukce ohroţení. Pracoviště mohou výrazně přispět k řešení klientovy krize tím, ţe nabídnou bezpečné prostředí, v němţ se krize a její projevy mohou zřetelně projevit, čímţ se zvýší pravděpodobnost, ţe zvolené řešení bude co nejadekvátnější. První odhad situace a posouzení. 23

24 Zjištění a posouzení stavu klienta povaţuje Matoušek (2003) za klíčové. Pomáhající by měl pátrat po typických stresových projevech a snaţit se tak dozvědět, co bylo spouštěčem krize, kdy a jak situace začala. V neposlední řadě je důleţité zkoumat očekávání a přání klienta, co se u něj neosvědčilo a co mu naopak v minulosti pomohlo. Formulace hypotézy. Odhad situace spolu s dostupnými informacemi umoţní pomáhajícímu vytvořit hypotézu a vzniku a průběhu krize a také odhad prognózy. Matoušek (2003) povaţuje za nutné zváţit, zda je klient na správném místě nebo potřebuje pomoc i jiného odborníka. DVO: V čem poradci konstruované způsoby posouzení naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují? Pojetí problému v sekundární prevenci Při pojetí problému by se podle Špatenkové (2011:18) intervence měla soustředit zejména na: Aktuální stav klienta. Podobnost současné krize s minulými záţitky. Úroveň klientovy adaptace před vznikem krize. Klientovo aktuální fungování (resp. nefungování). Klientův vztah k lidem, zejména blízkým. Klientovu ochotu přijmout pomoc. Díky širokému pojetí problému se tak zvyšuje šance na úspěšnost sekundárně preventivního zásahu. Jako nejdůleţitější se z hlediska prevence jeví zjištění, v čem se současná krize podobá minulým záţitkům. V dluhovém poradenství tak pomáhající pracovník můţe zjistit, zda měl klient podobné obtíţe uţ dříve. Pokud měl, tak z jakého důvodu se u něj vyskytly znovu. Takové zjištění by mohlo umoţnit zvolení adekvátního (či adekvátnějšího) způsobu pomoci. DVO: V čem poradci konstruované pojetí problému naplňují a v čem nenaplňují charakteristiky sekundární prevence? Způsoby působení v sekundární prevenci Při samotné intervenci by ten, kdo poskytuje pomoc, měl dát jasně najevo, ţe chápe klientovy proţitky. Klient by měl cítit ochotu pomáhající být k dispozici, bezpečí však vytváří zejména respekt k potřebám klienta, jeho osobnímu tempu a moţnostem (Matoušek, 2003). Intervence pak můţe mít podobu rozhovoru tváří v tvář, internetového nebo telefonického poradenství. Podle Špatenkové (2011) má intervence v podstatě tři části: zahájení, realizaci a ukončení. Zahájení intervence. Základním prvek zde tvoří navázání kontaktu. Klient v krizi často proţívá strach, úzkost a bezradnost. Proto je v této situaci podstatné akceptovat klienta se všemi jeho projevy. Nedílnou součástí je zajištění pocitu bezpečí. Realizace intervence. 24