Historie restaurátorsk ch zásahû a ochrany chórov ch lavic v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velehradû

Transkript

1 Historie restaurátorsk ch zásahû a ochrany chórov ch lavic Vladislava ÍHOVÁ 1 Velehradsk kostel Nanebevzetí Panny Marie vznikl na poãátku 13. století jako klá terní bazilika pro komunitu cisterciáck ch mnichû. V historii budovy se stfiídala období úpadku (nûkteré rány byly ménû obvyklé, napfiíklad plenûní, jiné v podstatû bûïné, tfieba poïáry) s dobami rozkvûtu, kdy do kostela a jeho vybavení plynuly velké investice a pracovaly zde ruce domácích i zahraniãních umûlcû. Dne ní interiér, skryt ve stfiedovûk ch zdech, je v sledkem dvou velk ch novovûk ch stavebních akcí. Za první mûïeme povaïovat barokní scelení prostoru tukaturami a edikulov mi oltáfii od skupiny italsk ch mistrû sdruïen ch kolem Baldassara Fontany (druhá tfietina 18. století), druhou v raznou zmûnou pak byla puristická korekce chrámového prostoru v 80. letech 19. století za dohledu architekta Gustava Meretty. Mezi nejhodnotnûj í souãásti interiéru patfií monumentální dfievûná architektura chórov ch lavic, vytvofien ch v ranû barokní fázi v zdoby kostela na konci 17. století. PfieÏila tedy oba dva uvedené zásahy, nûkolik poïárû i hrozby rozebrání v josefinské dobû a je tû mnoho jin ch útrap od ãlovûka, dfievomorky a ãervotoãû. Právû historii niãení a ochrany lavic bude vûnován následující text. 1 Chórové lavice byly souãástí bûïného vybavení klá terních a kapitulních kostelû. Dennû v nich probíhaly bohosluïby, mni i zde ãetli z textû Písma a církevních autorû a zpívali modlitby. âlenové fiádu v lavicích sedûli, stáli nebo kleãeli nûkolik hodin dennû a pro jejich pohodlí byl tento nábytek opatfien sklápûcími sedátky, která mûïeme povaïovat za nejdûleïitûj í funkãní souãást lavice. Zbytek architektonick a v tvarn obal mohl b t pojednán v rûzn ch formách. V zdoba velehradsk ch lavic patfií k nejhonosnûj ím. Za sedadly se zvedá vysoká stûna sloïená zdfievûn ch kazet, opatfien ch bohat m akantov m dekorem, kter se stfiídá s nikami se sochami. Nad korunní fiímsou se vypíná vysok stfiední nástavec a dva Obr. 1. Velehrad (okres Uherské Hradi tû), klá terní bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Socha sv. Jana Kfititele po restaurování v letech (Foto Vladislava íhová) 1 Následující informace jsou publikací ãásti textu autorãiny diplomové práce Chórové lavice v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velehradû, obhájené na FF UP v Olomouci v roce

2 2 men í jej doprovázejí na bocích. Pfied sedadly stojí ãelo lavic, opût seskládané z kazet s nikami nebo li tov mi zrcadly, zdoben ch vyfiezávan mi vegetabilními ornamenty a sochami. PÛvodní zpûsob uchycení architektonick ch ãástí není vzhledem k zakrytí zadní stûny patrn. Z restaurátorského prûzkumu vypl vá, Ïe kazety jsou konstrukãnû zpevnûny dfievûn mi klíny, stfiední vûïovit nástavec je pak nesen trámem a v horní ãásti je architektura ukotvena do pilífiû baziliky Ïelezn mi táhly. Lavice pûsobící dnes jako nedíln celek vznikly ve dvou fázích. Architektura a ornamentální fiezby jsou prací truhláfiû a fiezbáfiû (nûktefií z nich zfiejmû pûsobili také v cisterciáckém klá tefie v Plasích, kde najdeme lavicím pfiíbuzné zpovûdnice) z roku Datace byla spolu se jménem truhláfiského pomocníka Johanna Martina Heydena uvedena v tuïkou psaném nápisu na zadní ãásti lavic. V posledním restaurátorském prûzkumu jiï nápis nalezen nebyl, ale Heydenovu existenci se podafiilo ovûfiit v pramenech. Kromû nûj zde pravdûpodobnû pracovali také klá terní mistfii stejného fiemesla: Matûj Kozussek, Mathias Fixl, Jan Jifií Tum a asi i celá dílna truhláfie Johanna Gryna (Heydenova tchána znedalekého Uherského Hradi tû). Zhruba ve 30. letech 18. století bylo na pfiipravené podstavce a do nik instalováno edesát soch zokruhu soudob ch olomouck ch mistrû (pravdûpodobnû s úãastí Ondfieje Zahnera a Jana Winterhaldera star ího). 3 I kdyï nûktefií badatelé pfiedpokládají existenci star ích (ranû barokních) fiezeb, 4 mûïeme se dûvodnû domnívat, Ïe ty, které zde dnes vidíme, jsou vûbec prvními na sv ch místech. Po pouh ch ãtyfiiceti letech by se jistû neprojevila nutnost vymûnit je za nové, módnûj í a domnûnka, Ïe by lehké a malé (asi cm vysoké) snadno pfiemístitelné figury podlehly poïáru, zatímco architektura zûstala ohnûm nedotãená, je velmi nepravdûpodobná. Lavice slouïily prvních devadesát let svému úãelu a patfiily ke kaïdodennímu Ïivotu v ech mnichû. Na jejich pfiípadn ch opravách se nejspí e podílela klá terní truhláfiská dílna (máme ji doloïenu jen nepfiímo v seznamech dfieva na otop). V roce 1784 v ak nastal zlom klá - ter byl v rámci josefinsk ch reforem zru en a v dal ím století do lo k drastickému sníïení nákladû na opravy kostela a jeho vybavení. První velehradsk faráfi Vesel (pûvodnû mnich z konventu) musel nûkolik let prosit o nové pokrytí stfiechy, aby do baziliky nepr elo. VzrÛstající vlhkost se v chrámu projevovala ãím dál víc. Trpûly samozfiejmû i chórové lavice. První velk zásah do jejich vzhledu pfii el záhy. Pfiiãinliví úfiedníci v rámci sekularizace chrámového prostoru nechali odstranit chórovou mfiíï a také ty ãásti lavic, které zasahovaly do volného prostoru a byly kolmé na zachovan systém sedadel. Údajnû pfiekáïely pohledu na oltáfi. Obr. 2. Velehrad (okres Uherské Hradi tû), klá terní bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Pohled na chórové lavice chránûné dfievûnou mfiíïí. (Reprofoto z alba Burgen und Schlösser Mährens, Brno 1888) 2 Vladislava ÍHOVÁ: Chórové lavice cisterciáckého klá tera na Velehradû dfievûná architektura a ornament, in: Slovácko, 2004, s Vladislava ÍHOVÁ: Modlitba ze dfieva skupina figurálních fiezeb velehradsk ch chórov ch lavic, in: Slovácko, 2005, s Milo STEHLÍK: Chórové lavice, in: Umûní baroka na Moravû a ve Slezsku, Brno 1996, s. 567; Opravy kûrních lavic, in: Velehradské zprávy XVIII, ã. 5, 1937, s Tento názor je zde prezentován jako sdûlení dr. Svobody zpamátkového úfiadu v Brnû. Sám Svoboda si ale do spisu k zapsal jen poznámku, Ïe sochafiská v zdoba vznikla mezi lety NPÚ ÚOP v Brnû, spisov archiv, stará ãást, Velehrad. 237

3 Otázkou zûstává, kde byla tato ãást, vyhrazená pro opata a pfievora, na lavice navázána. Domnívám se, Ïe nejspí e sousedila s kûrní mfiíïí na rozhraní presbytáfie a lodi, coï naznaãuje odli né zpracování bokû lavic smûrem ke vchodu do kostela a také gestikulace soch tímto smûrem (otoãení hlavy Krista, Panny Marie i fiádov ch svûtcû Roberta a Alberika). Pfii restaurátorském zásahu na poãátku 20. století byla uvnitfi lavic objevena tabulka s nápisem: Tomas Odoszlan disslermistr hat tizess Stul raparirt und dises Stil sau Gem acht 1693 Wi di Geaistlihaus is afkehoben worden 1785 und Kepartik von Wemisliz 35 gor alt und Person mitl messiht. 5 Nejspí e nám neosvûtluje opravu lavic, ale právû ono odstranûní vystupující ãásti v roce Podílel se na nûm truhláfisk mistr Tomá Odoszlan z Vémyslic s pomocníkem a jako autor fiádkû na tabulce se budoucím vûkûm neopomnûl pfiedstavit: pûtatfiicátník prostfiední postavy. Dal í osudy lavic v této pohnuté dobû zachytil Jan Vykydal: Je tû jednou v pozdûj í dobû mûly vzácné kûrní lavice velehradské dostati se na Petrov do Brna, av ak dûkan Nesrsta Jan, faráfi v Bor icích, je zachránil Velehradu svojí zprávou, Ïe jsou jiï velmi se lé a ãervotoãí zkaïené, tudíï rozebíráním a pfieváïením Ïe budou úplnû zniãeny. 6 Antonín Zelnitius se domníval, Ïe k první opravû do lo v roce 1837, vyvozoval to z tuïkou zaznamenaného nápisu na stûnû kostela, blízko lavic Bartholomäus Mansfeld BohuÏel neuvedl, zda byl nápis umístûn na sloupech za lavicemi, coï by potvrzovalo, Ïe nemohl b t vytvofien jindy neï pfii celkovém rozebírání jejich dfievûné architektury. Zásah byl v této dobû moïn, jelikoï drsná doba sekularizace minula jiï pfied padesáti lety a lavice, ve kter ch teì zasedali místo duchovních úfiedníci, 8 stále potfiebovaly opravy, aby zûstaly funkãní. Ve druhé polovinû 19. století slavil Velehrad nûkolik v znamn ch v roãí, napfiíklad milénium pfiíchodu slovansk ch vûrozvûstû Cyrila a Metodûje na Moravu nebo v roãí úmrtí obou svûtcû. Tyto akce znamenaly obrovsk celoroãní pfiíliv poutníkû zblízka i z ciziny. Národní buditelé pûsobili na panslovanskou notu a konala se dokonce i jakási první ekumenická setkání pravoslavní a katoliãtí Slované se scházeli na unionistick ch sjezdech. BlíÏilo se také v roãí tisíce let od smrti sv. Metodûje, a proto mezi lety probíhaly restaurátorské práce na v zdobû interiérû chrámu. Vedl je architekt Gustav Meretta. V rámci celého projektu byly v roce 1884 opraveny také chórové lavice. Tentokrát se jednalo o vût í zásah, fiemeslníci snad doplnili nûkteré ulomené ãásti, 9 sochy napustili tekutinou zvlá tní, jeï chrání pfied ãervotoãinou 10 a natfieli. V okresním archivu v Uherském Hradi ti se bohuïel nedozvíme bliï í údaje o zásahu samém. V korespondenci architekta Meretty a faráfie Vykydala nacházíme v této souvislosti nûkolik zmínek o dfievofiezbáfii (sám se podepisoval jako Bildhauer sochafi) Eduardu Feuhlovi zkromûfiíïe, kter na opravû lavic pracoval s nûkolika pomocníky, nejspí e zvlastní dílny. Smlouvu o provedení prací uzavfiel 16. srpna BohuÏel se nám nezachovalo jeho vyúãtování nebo podrobnûj í rozpis zásahu. Byla to v ak komplexní akce, která si vyïádala rozebrání architektury lavic. Právû tuto práci totiï úãtoval k t dnu od stavitel Josef Schaniak zuherského Hradi tû. Od se v jeho v kazech objevovaly zápisy jako sná ení rûmû a ãistûní velk ch stolic. 12 Práce na opravách lavic byly hotové nejspí e v kvûtnu Dal í natfiení soch a lavic probûhlo podle zpráv Antonína Zelnitia v roce BliÏ í údaje o zásahu dnes nenajdeme. Kolem roku 1900 jiï byly na lavicích umístûny rámy s pletivem (nejspí e dfievûné), kter mi byly chránûny reliéfy a sochy pfied po kozením. 14 Jak úprava vypadala, vidíme na dobov ch fotografiích. 15 V roce 1912 se proti takovému hyzdûní lavic ve zprávû vídeàské Centrální komisi ohrazoval korespondent Schreiner. Navrhoval nahradit mfiíïky sklem. V e ale ukonãil referent Sochor, kter pouïití skla prohlásil za technicky i pohledovû nemoïné a osvûtluje nám, jakou funkci vlastnû pletivo má: brání pfii návalu poutníkû. 16 Z dobov ch fotografií je patrné, Ïe umístûní rámû s pletivem nebylo prvním ochrann m prvkem na lavicích. JiÏ v dobû pofiizování fotografií do reprezentativního alba Burgen und Schlösser Mährens 17 vidíme na snímku interiéru velehradského kostela lavice obehnané dfievûn m zábradlím s v plní z kfiíïících se latí. Ve 30. letech 20. století probûhla v bazilice série restaurátorsk ch zásahû. Na opravy dfievûn ch ãástí interiérového vybavení byl pozván restaurátor Viktor Kotrba se svou rodinnou dílnou. Podílel se na restaurování varhan a kazatelny. Jako poslední pfii ly na fiadu chórové lavice. Práce Kotrbovi zabraly pûlrok od ãervna do prosince Sochy i fiezbáfiská v zdoba byly postupnû sneseny, v e oznaãeno ãísly a umístûno v dlouh ch chodbách konventních 3 Obr. 3. Velehrad (okres Uherské Hradi tû), klá terní bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Socha sv. Roberta z Molesme po restaurování v letech (Foto Vladislava íhová) 5 Opravy kûrních lavic, cit. v pozn Jan VYCHODIL: Zkáza posvátného Velehradu in: Sborník velehradsk, Olomouc 1899, s Antonín ZELNITIUS: KÛrní lavice na Velehradû, in: Sborník velehradsk, Velehrad 1938, s J. S. PLUSKAL: Welehrad. Historisch-topografisch beschrieben, Brünn 1858, s Franti ek CINEK: Basilika velehradská, Brno 1939, s J. VYCHODIL, cit. v pozn. 6, s SOA Uherské Hradi tû, fond FÚ Velehrad, karton 2, sloïka 19. Korespondence G. Meretty s faráfiem J. Vykydalem ze dne 16. srpna TamtéÏ, úãet ze A. ZELNITIUS, cit. v pozn. 7, s Antonín REJZEK: Popis svatynû velehradské, Brno 1900, s August PROKOP: Die Markgrafschaft Mähren in Kunstgeschichtlicher Beziehung, IV. Band, Wien 1904, s Fotografie ãásti epi tolní lavice. Dobfie je pletivo patrné také na fotografii epi tolní lavice zfotoarchivu památkového ústavu v Brnû, s názvem Welehrad Kirche Chorgestühl. 16 NPÚ ÚOP v Brnû, spisov archiv, stará ãást, Velehrad, zápis z5. ãervna Burgen und Schlösser Mährens, Brünn

4 budov. Viktor Kotrba se vûnoval restaurování soch a jeho synové s pomocníky zatím pracovali na obnovû architektury lavic, která byla ve spodních ãástech shnilá. V echny souãásti navíc pro ly plynovou komorou kvûli odstranûní ãervotoãe. Sochy vyïadovaly velice opatrn pfiístup, jako první znich byly odstranûny povrchové nátûry olejové barvy ve tukovém tónu (zlet 1884 a 1903), 18 pfiiãemï se zjistilo, Ïe dfievo soch je zcela zniãené ãervotoãi, tudíï velice kfiehké. Pfied o etfiením formalínov m plynem byly sochy zpevnûny zapu tûním fiídkého klihu. Dílo konservaãní i petrifikaãní vyïádalo si nyní je tû dûkladné zapu tûní soch zpevàujícími tekutinami, elakem apod. Po kozen povrch byl vytmelen a místa, která byla ztrouchnivûlá tak, Ïe jiï ne la opravit, byla nahrazena doplàky v lipovém dfievû. Podobn postup uïili fiemeslníci také pfii obnovû ornamentû byly dofiezány, zpevnûny a namofieny v pûvodním tónu pfiírodního dfieva. Na podlaze vznikla nová betonová podnoï, vysoká 2,5 cm, zaizolovaná asfaltovou lepenkou a fie ená do spádu. Na ni se na podstavce umístila modfiínová podlaha, na které teprve spoãívala obnovená architektonická kostra lavic. 19 JiÏ byla znovu osazena epi tolní lavice, Ing. Svoboda z Památkového úfiadu v Brnû ji zkontroloval a pfii té pfiíleïitosti uvedl v zápisu: Zajímavé je, Ïe sochy lavice severní, kam dopadají paprsky sluneãní zvlá tû kolem poledne, byly lépe zachovány neï sochy lavice jiïní (patrnû trpûly více vlhkem). 20 Navrácené sochy zlipového dfieva byly po dohodû s Památkov m úfiadem namofieny tmav ím tónem, aby lépe zapadaly do tmavé architektury a ornamentû, a pfielakovány polomatov m lakem. Kaseinovou technikou i oãi a rty dostaly se do pûvodního stavu. Dne provedli pracovníci památkového dohledu prohlídku prací na lavicích a opravu prohlásili za uzavfienou. V zápise z tohoto kontrolního dne najdeme i ostrou v tku K. Svobody proti zásahu do pûvodní proporcionality architektury. Zadní stûna lavic se sedadly a pfiední s pultem byly totiï zpraktick ch dûvodû posunuty k sobû o 15 cm oproti pûvodnímu stavu. 21 Velehradská fara záhy (v roce 1941) Ïádala Hefimana Kotrbu o opravu uláman ch ãástí fiezeb, které utrpûly pfii návalu poutníkû. Faráfi mimo jiné prosil restaurátora, aby vymyslel pfied lavice nûjaké zábradlí, které by je v dal ích podobn ch pfiípadech ochránilo. 22 Dal í zásah máme zdokumentován aï v roce 1953, kdy probûhla velká akce na oãi tûní prachu zlavic. Farní úfiad se dokonce obrátil na Památkov ústav v Brnû o radu. Pfii této pfiíleïitosti byl konstatován technick stav lavic jako velmi dobr. Sochy zlavic byly sundány, jak dokazují fotografie z archivu NPÚ v Praze. Pfii této Ïivelné akci nejspí e nedo lo k oznaãení jednotliv ch soch a jejich osazení na pûvodní místo. 23 Poslední restaurátorsk zásah probûhl mezi lety Restaurátory soch byli Marta Nadûjová a Miloslav Smrkovsk (Kutná Hora). Architekturu a ornamentální fiezby restaurovali Oldfiich Tatter a René Babinec (Praha). Obsáhlé restaurátorské zprávy jsou uloïeny v archivu NPÚ ÚOP v Brnû a na velehradském farním úfiadû. V echny souãásti lavic byly pfievezeny do laboratofie v Roztokách u Prahy, kde pro ly gama záfiením a posléze byly zpevnûny injektáïí, nátûrem nebo namáãením v petrifikaãní lázni. 24 Sochy, vytvofiené vût inou zkmenû stromû, ãasto podélnû rozpraskaly. Struktura dfieva byla po pûsobení ãervotoãe velmi chatrná a vyãnívající ãásti dûl byly olámány. Chybûjící kusy restaurátofii domodelovali v lipovém dfievû, praskliny vyplnili klínky a otvory po pûsobení ãervotoãe zacelili. Na závûr scelili barevnost a vyle tili a opatfiili lakem povrch skulptur. Architektura lavic musela b t celá rozebrána a její pódium bylo z ãásti vymûnûno (kvûli napadení dfievokazn mi houbami). Zadní ãást lavic, pfiekrytá dosud palubkami, které nedovolovaly cirkulaci vzduchu a podporovaly tak bujení hub, byla vymûnûna za kazetovou stûnu. Nosné ãásti architektury dostaly nové zpevnûní v ãepech a zniãené ãásti byly nahrazeny nov mi. Problematická byla obnova nik, v nichï jsou osazeny sochy. Truhláfii je na poãátku 17. století vyrobili z masivu dubu, kter také postupnû rozpraskal a musel se lepit. Na závûr restaurátofii sjednotili povrch lavic vodov mi mofiidly, zafixovali elakem, napustili fermeïí a pfielakovali. Starou, nevyhovující izolaci z dehtového papíru vymûnili fiemeslníci za ipu. 25 Se sochami byly restaurovány také vegetabilní ornamentální fiezby zpevnil je ponor do speciálního roztoku. Nûkteré kfiehké ornamenty museli restaurátofii podlepit a chybûjící ãásti dofiezali z lipového dfieva, snadno odli itelného od pûvodního materiálu ofiechu. Po zatmelení v letov ch otvorû hmyzu dfievotmelem CLOU, barevn ch retu ích a zalakování mohli ornamenty znovu osadit zpût na architekturu Opravy kûrních lavic, cit. v pozn NPÚ ÚOP v Brnû, spisov archiv, stará ãást, Velehrad, zápis z26. fiíjna TamtéÏ. 21 TamtéÏ, zápis z 3. srpna TamtéÏ, zápis z 27. fiíjna TamtéÏ, zápisy z 12. a 28. srpna Sochy i architektura a fiezby byly petrifikovány roztokem toluenu, lak. benzínu a kalafuny s pfiidáním solakrylu a lastanoxu. M. SMRKOVSK, M. NADùJOVÁ: Závûreãná restaurátorská zpráva z 1. etapy restaurování chórov ch lavic v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Velehradû sochafiská v zdoba rok 1996, Kutná Hora (UloÏeno na FÚ Velehrad) 25 O. TATTER, R. BABINEC: Restaurátorská zpráva, chórové lavice v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Velehradû, Praha (UloÏeno na FÚ Velehrad) 26 TamtéÏ. Obr. 4. Grafika sv. Bernarda z Clairvaux. (Reprofoto Sancti Bernardi Summa theologiae, Sagan 1673) 4 239

5 5 Cel restaurátorsk zásah byl preciznû fotograficky dokumentován. Jednotlivé ãásti fiezeb, architektury a soch byly oãíslovány a posléze osazeny na pûvodní místa. Lavice byly v rámci kostela pfiesnû zamûfieny, aby se pódium vrátilo na stejné místo jako dfiíve. Vzhledem k oznaãení soch v rámci tohoto zásahu (na rozdíl od minul ch) nedo lo k Ïádn m posunûm v ikonografii a rozmístûní figur na lavicích. Je jen koda, Ïe pfii restaurování, v dobû, kdy byly v echny fiezby v bornû dostupné a lavice postupnû rozebrané do nejmen ího detailu, nedo lo také k dûkladnému umûleckohistorickému prûzkumu památky. Pfii zpûtném osazování soch pak zase mohlo b t napraveno nûkolik posunû v ikonografii apo tolû, které zde v minul ch desetiletích vznikly. Napfiíklad socha sv. Barnabá e nese v jedné ruce svoji staïenou kûïi, ale ve druhé valcháfiskou palici, kterou si vymûnila se sv. Jakubem Men ím, drïícím pûvodní Barnabá Ûv nûï. Také sv. Jakub Vût í, charakterizovan poutnick m kloboukem a tykví u pasu, by nemûl v ruce drïet pilu, jiï by sv. imon jistû rád vymûnil za poutnickou hûl. Budoucímu zachování lavic a lep ímu pochopení figurálního i ornamentálního vybavení mûïe poslouïit tûsná spolupráce restaurátorû s historiky umûní nejen pfii urãení posunû ikonografie a pfii v zkumu archivní fotodokumentace. V grafice 17. století se napfiíklad podafiilo odhalit moïnou pfiedlohu pro figuru sv. Roberta zmolesme zhorní ãásti epi tolní lavice. Obdobnou kompozici má socha na podstavci zgrafického listu se sv. Bernardem zclairvaux. Autorem kompozice, publikované jako frontispice traktáru Sancti Bernardi Summa theologiae v Sagani v roce 1673, byl Karel kréta. S vysokou pravdûpodobností se podafiilo urãit také grafické v chodisko ornamentální v zdoby lavic. Jako ispiraãní zdroj poslouïily listy s návrhy akantov ch kompozic od vídeàského dvorního truhláfie Johanna Indaua. Chórové lavice patfií mezi nejpoutavûj í souãást vybavení interiéru baziliky davy náv tûvníkû v tichu chrámového prostoru obdivují zruãnost barokních fiezbáfiû a truhláfiû. Vût ina znich netu í, Ïe se na dne ním stavu podíleli nejen umûlci konce 17. a poãátku 18. století, ale také jejich mlad í kolegové v prûbûhu následujících dvou staletí. Neb t komplexních restaurátorsk ch zásahû ve 20. století, lavice by se dodnes v pomûrnû vlhkém a tmavém prostfiedí kostela nedochovaly. Obr. 5. Velehrad (okres Uherské Hradi tû), klá terní bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Detail kazety s vegetabilní ornamentální fiezbou po restaurování v letech (Foto Vladislava íhová) 240