Redakãní rada SIGNUM HISTORIÆ

Transkript

1 Zasíláme Vám ukázku na eho nového ãasopisu SIGNUM HISTORIÆ zab vajícího se pomocn mi vûdami historick mi, heraldikou a genealogií. âasopis je pokraãováním ãinnosti Hukvaldské heraldické galerie, kterou zaloïil Ladislav Szijjárto a Eva Waligorová Projekt byl ale finanãnû nároãn a kdyï náklady na udrïení galerie pfiekroãily únosnou mez, byla ukonãena její ãinnost. To ale nebránilo tûm, ktefií galerijní ãinnost vytváfieli, hledat moïnosti pokraãování v seznamování odborné i laické vefiejnosti s v sledky prací profesionálních i amatérsk ch heraldikû a badatelû. A v sledkem je ná ãasopis. Na e cíle nejsou malé. Chceme tvofiit ãasopis, kter by zaujal heraldické a genealogické nad ence v celé âeské republice. SnaÏíme se navázat kontakty po celé na í zemi. I kdyï sestavení sítû dopisovatelû urãitou dobu potrvá. Redakãní rada je tfiíãlenná a je sloïená pfiedev ím z heraldikû. Proto uvítáme spolupráci pfiedev ím s genealogy, sfragistiky a vexilology. Pfiesto i v tomto sloïení redakãní rady uï dnes máme co nabídnout. Máme chuè a moïnosti tvofiit ãasopis. Máme databázi témûfi v ech mûstsk ch a obecních znakû âeské republiky. Máme sestavenou heraldiku majitelû obcí tvofiící souãasnou Ostravu. Pfiipravujeme rovnûï vytvofiení soukromého registru obãansk ch znakû. âasopis by mûl vycházet tfiikrát aï ãtyfiikrát roãnû a z poãátku by mûl obsahovat: Seznamování s osobnostmi zab vajícími se genealogií, heraldikou, vexilologií, sfragistikou i historii obecnû. V kaïdém ãísle by jsme chtûli pfiedstavit hrad ãi zámek s heraldikou jeho majitelû. Diskutovat otázky heraldiky ve vztahu k dne ku a ukazovat její souãasné moïnosti. Drobnosti z oboru, zapomenuté znaky ãi jejich barvy, genealogické zajímavosti. Odkazy na odbornou literaturu nebo zajímavé internetové stránky. V neposlední fiadû také potfiebujeme zajistit reklamu pro ná ãasopis, aby jeho cena byla pro ãtenáfie únosná. Pfiitom jsme schopni nabídnout klasickou papírovou formu ãasopisu nebo CD s textem a obrázky ve formátu PDF. Redakãní rada SIGNUM HISTORIÆ

2 Hukvaldská heraldická galerie stále Ïije Uplynul více neï rok od uzavfiení Hukvaldské heraldické galerie. Okolnosti, nazvûme je vysok mi finanãními poïadavky majitele objektu, donutily nad ence, ktefií heraldickou galerii podporovali a vytvofiili, aby brány tohoto stánku uzavfieli a stáhli se takfika do ilegality. Opût se kaïd usadil doma u svého psacího stolu, a bádal pro své vlastní potû ení a radost. Skupinka skalních se zaãala st kat v hospodách ãi ob vacích pokojích, manïelky vafiily kávu a posléze uklízely to, co po spoleãnosti zbylo. Skleniãky a álky od kávy by se uï ani nedaly spoãítat. Hukvaldská heraldická galerie v ak uzavfiením prostorû nepfiestala pracovat. Bûhem doby zdánlivé neãinnosti probíhaly v stavy v propûjãen ch galeriích a spoleãensk ch prostorách. S odstupem ãasu lze zhodnotit tyto aktivity jako prospû né ãi dokonce strategicky promy lené. Takto se totiï s v stavami Hukvaldské heraldické galerie seznámilo daleko více lidí i v jin ch regionech. Po broïurách o drïitelích hukvaldského hradu a drïitelích panství Moravské Ostravy, se skupina lidí kolem Hukvaldské heraldické galerie rozhodla navázat tímto zpravodajem na ÀÛru informací pro pfiátele a pfiíznivce heraldiky, genalogie, vexilologie, sfragistiky a dal ích pomocn ch vûd historick ch. V na em zpravodaji, kter bude vycházet podle potfieby vïdy, jakmile se sejde dostatek materiálu o kter se chtûjí autofii podûlit se sv mi kolegy, budeme pfiedev ím informovat jak o dûní souãasném, tak o dûní z historie. Je pro nás potû ující (a to nás motivuje k této práci), Ïe i mladá generace si zaãíná uvûdomovat v znam znalosti historie. Proto se obracíme na v echny ty, ktefií se pomocn mi vûdami historick mi zab vají, abychom je pobídli v bádání, a samozfiejmû jim dáváme prostor ke spolupráci na tvorbû tohoto zpravodaje. Chceme vytvofiit znovu podmínky pfiedev ím pro mladé heraldické nad ence, kter ch bylo v na í galerii nemálo, navést je na cestu k samostatnému bádání a podpofiit je v této ãinnosti. VÏdyÈ národ, kter nemá (ãi nezná) svou historii, neexistuje. Honza Václavek Hukvaldská heraldická galerie v dobû, kdy je tû existovala ve fyzické podobû 1

3 Heraldik Jifií Louda autor ãesk ch státních znakû a prezidentské standarty Jifií Louda se narodil 3. fiíjna 1920 v Kutné Hofie, kde dodnes na kaïdého náv tûvníka doléhá atmosféra stfiedovûkého hornického mûsta. Jeho rodiãi byli Anna Loudová (rozená Havlíková) a Zdenûk Louda. Kreslífiské nadání se u Jifiího Loudy zaãalo projevovat jiï v dûtství, kdy vnímal památky svého rodného mûsta a v e si pak pomocí tuïky a tûtce peãlivû zaznamenával. Jeho hlavním poradcem a zároveà kritikem byl jeho otec, jenï pûsobil jako stfiedo kolsk profesor kreslení na kutnohorské reálce. J. Louda nav tûvoval místní pûtiletou tzv. cviãnou obecnou kolu, a pak nastoupil do kutnohorské reálky, kde díky autoritû profesora dûjepisu Josefa Hakena je tû prohloubil svûj zájem o historii, která se mu pak stala Ïivotním koníãkem. PÛvodnû se chtûl stát profesorem kreslení, ale v souvislosti s vzrûstající aktivitou nacistického Nûmecka se rozhodl pro vstup do armády. Jeho poãáteãní zájem o armádu spadá do doby, kdy mu bylo okolo patnácti let. Vyhledával tehdy v echny dostupné publikace a ãlánky o armádû, v nichï se seznamoval s historií vojenství, s vojenskou symbolikou a se v ím, co souviselo s armádou. Právû pfii studiu vojensk ch títû a praporû do lo k prvnímu dûkladnûj ímu seznámení Jifiího Loudy s heraldikou. V ãervnu 1938 odmaturoval a v tomtéï mûsíci byl odveden. V dobû, kdy ãekal na povolávací rozkaz, do lo v âeskoslovensku k pfielomov m událostem. Po mnichovské dohodû obsadilo Nûmecko Sudety, na základû vídeàské arbitráïe obsadilo Maìarsko, polovinu Podkarpatské Rusi s ãástí jiïního a v chodního Slovenska a sousední Polsko zabralo území ãeskoslovenského Tû ínska. Na podzim roku 1938 nastoupil na Vysoké uãení technické v Praze, kde se vûnoval pfiedev ím studiu jazykû, kter ch pozdûji vyuïil za svého pûsobení v zahraniãí. Studium ukonãil v únoru 1939, kdy obdrïel povolávací rozkaz a nastoupil k dûlostfieleckému pluku ã. 1 Jana ÎiÏky z Trocnova v Praze Ruzyni. Brzy po svém nástupu pak byl poslán do záloïní dûstojnické koly v tehdy pohraniãním mûstû Terezínû. Osobní znak Jifiího Loudy V bfieznu 1939 v ak byl stejnû jako jeho novû nastoupiv í kolegové nucen opustit vojenskou sluïbu. Poté se Jifií Louda rozhodl, Ïe z protektorátu musí odejít, a to do Polska, kde mûlo dojít k organizování ãeskoslovenské armády. Na na em území uï tehdy rozvíjelo svou ãinnost Národní osvobození, jehoï ãlenem byl i LoudÛv otec, kter zajistil pfiechod Jifiího Loudy pfies hranice s Polskem. Do polského Petfivaldu se dostal v ãervnu 1939, a pak pokraãoval do Krakova. Odtamtud odjel do Mal ch Bronowic, kde do lo k rozdûlení âecho- 2

4 Jeho návrhy byly heraldickou komisí uznány za nejlep í a Parlamentem schváleny 17. prosince Jifií Louda se tak stal autorem ãeského velkého státního znaku, malého státního znaku a prezidentské standarty. Za svou dlouholetou úspû nou heraldickou ãinnost se Jifiímu Loudovi dostalo uznání ãlenstvím v tûch nejprestiïnûj ích mezinárodních heraldick ch institucích. Jde o Académie Internationale d Heraldique (od roku 1998 je Akademikem této spoleãnosti), Society of Heraldic Art, Societé Francaise d Heraldique et sigilographie, Heraldry Society a Collegium Heraldicum Russiae. U nás je Jifií Louda ãestn m pfiedsedou Moravské genealogické a heraldické spoleãnosti v Brnû a ãlenem podv boru pro heraldiku pfii poslanecké snûmovnû âr. Od konce 80. let, ale pfiedev ím v 90. letech také Jifií Louda prezentuje svá heraldická díla na mnoh ch v stavách: v Lond nû (duben záfií 1989), Brnû (leden bfiezen 1991), Olomouci (bfiezen kvûten 1991), Ivanãicích (kvûten ãerven 1991), Novém Jiãínû (prosinec 1991 únor 1992), Kutné Hofie (duben 1992), Prostûjovû (listopad 1996 leden 1997) a Pardubicích (fiíjen prosinec 1999). Z dal ích organizací je Jifií Louda ãlenem Svazu bojovníkû za svobodu a âeskoslovenské obce legionáfiské. V rámci Svazu bojovníkû za svobodu se kaïdoroãnû 18. ãervna zúãastàuje pamûtní vzpomínky na na e para utisty, ktefií provedli atentát na Heydricha. 26. fiíjna 1991 se Jifií Louda doãkal úplné morální a politické rehabilitace a byl pov - en na plukovníka ve v sluïbû. V lednu 1995 pak obdrïel nejvy í vyznamenání Svazu bojovníkû za svobodu, medaili za vûrnost, a v tomtéï roce mu byla u pfiíleïitosti jeho pûtasedmdesát ch narozenin udûlena pamûtní medaile k 50. v roãí ukonãení druhé svûtové války. V roce 1998 obdrïel Jifií Louda Cenu mûsta Olomouce. Loudova heraldická ãinnost ov em ani dnes neustává. Pracuje na mûstsk ch a obecních znacích a praporech ze v ech oblastí âech, Moravy a Slezska, jejichï poãet uï dnes pfiesáhl stovku. Jedním z posledních vût ích projektu, kter ch se Jifií Louda zúãastnil, byla encyklopedie Diderot, do níï pfiispûl ãtyfimi sty znaky z celé Evropy a rodov mi erby ãeské lechty. Petr Kaleta 6

5 DrÏitelé hradu Hukvaldy Ne nezajímavé jsou informace o drïitelích panství v jednotliv ch regionech. Této tématice se chceme vûnovat na na ich stránkách ve velké mífie. Kde jinde zaãít, neï v obci, kde Hukvaldská heraldická galerie pûsobí. Tabulka jmen je uvedena na konci této ãásti

6

7 66 67 DrÏitelé hradu Hukvaldy Tabulka jmen Mezi , Arnold z Hückeswagen, první z moïn ch stavitelû hradu , Franko z Hückeswagen, hrabû z Pfiíbora, syn Arnolda z Hückeswagen, druh z moïn ch stavitelû hradu 3. pfied 1267 Bruno ze Schauenburgu, olomouck biskup, získává území HückeswagenÛ a ponechává jim jeho ãást jako léno 4. konec 70. let 13. stol. 1307? Jindfiich (do 1293) a Blud z Pfiíbora, synové Franka z Hückeswagen, nejpravdûpodobnûj í stavitelé hradu pfied rokem 1285, kdy se Jindfiich pí e de Huckenswald , Dûtfiich z Hradce, olomouck biskup 6. po , Jan VI., olomouck biskup Petr Bradavice, olomouck biskup Dûtfiich a Jindfiich z Ful tejna, zástavní drïitele hradu Konrád II., olomouck biskup Jindfiich z Kitlice, zástavní drïitel hradu Hynek z Dubé, olomouck biskup Jan Volek, olomouck biskup , Jan Oãko z Vla imi, olomouck biskup 15

8 Bedfiich landkrabû Fürstenberg, kardinál, olomouck arcibiskup Theodor Kohn, olomouck arcibiskup Franti ek Salesk Bauer, kardinál, olomouck arcibiskup Lev Skrbensk svobodn pán z Hfii tû, kardinál, olomouck arcibiskup Jefiábkové z Mofikova Josef Pilnáãek ve sv ch knihách Rody starého Slezska a Neznámé rody a znaky staré Moravy uvádí znak JefiábkÛ z Mofikova podle pamûtní desky kostela v Mofikovû. Popisuje znak takto: Na trávníku stojí vûï se piãatou stfiechou pokrytou ta kami a bránou. Pfied vûïí stojí rozkroãen muï, kter v pravé ruce má ikmo zdviïenou kosu a levou ruku má opfienou v bok. V klenotu jsou 3 kvûtiny se 6 (nûkdy aï 8) okvûtními lístky. Kvûtiny jsou na stoncích s drobn mi listy. V kostele sv. Václava v Ostravû jsou hned tfii heraldické památky na Jefiábky z Mofikova. Jedná se o náhrobní kámen a dvû malby na zdi. V echny Antonín Cyril Stojan, olomouck arcibiskup Leopold Preãan, olomouck arcibiskup Josef Karel Matocha, olomouck arcibiskup 69. od 1949 stát uvádûjí znak shodnû: Na trávníku je vûï, nahofie zakonãená ochozem s cimbufiím se 4 stínkami. Na vûïi je jedno velké obloukovité okno, ve kterém je muï. MuÏ je vidût od kolen a v obou rukou drïí kosmo kosu, kosi tûm vystrãenou z okna. V klenotu jsou 3 naturalisticky namalované kvûty lilií, kaïdá na stonku se 3 lístky. Po kozené nástûnné malby ukazují i barvy znaku. Pole je modré se zelen m trávníkem. VûÏ je zlatá. Okno je pravdûpodobnû modré nebo ãerné. MuÏ je stfiíbrnû odûn a kosa je také stfiíbrná. Kvûty lilií v klenotu jsou stfiíbrné na zelen ch stoncích. Pfiikr vadla jsou modro-stfiíbrná. (Bivoj) 17

9 Nebuìme hloupí aneb o heraldickém právu u nás I. ãást pojmy, heroldie, fiády Chápeme-li právo jako dûsledek spoleãenského v voje, jako reakci na jistou spoleãenskou nutnost, pak je nepochybné, Ïe nyní v âeské republice dozrává ãas na obnovení tzv. erbovního ãili heraldického práva. Opûtovn m uvádûním v Ïivot erbovního ãi heraldického práva, které je pro vût inu zemí západní Evropy naprostou samozfiejmostí, se stále ãastûji setkáváme s mnoha nedostateãnû zodpovûzen mi a málo znám mi problémy. Chápeme-li právo jako dûsledek spoleãenského v voje, jako reakci na jistou spoleãenskou nutnost, pak je nepochybné, Ïe nyní v âeské republice dozrává ãas na obnovení tzv. erbovního ãili heraldického práva. Opûtovn m uvádûním v Ïivot erbovního ãi heraldického práva, které je pro vût inu zemí západní Evropy naprostou samozfiejmostí, se stále ãastûji setkáváme s mnoha nedostateãnû zodpovûzen mi a málo znám mi problémy. âasto nastolovanou otázkou se nyní stává dotaz: A co evropské právo, co Evropská unie?. Tento dotaz smûfiuje k tomu, zda Evropská unie jak mkoliv zpûsobem bude zasahovat ãi garantovat heraldické právo. Dle mého názoru nikoliv základním dûvodem je fakt, Ïe heraldika je vûcí znaãnû národní a ztûïka bude spadat pod celoevropsk právní reïim. Aãkoliv nelze vylouãit v voj kdyï je moïné normovat poãet tabletek viagry pro pracovníky v Bruselu nebo napfiíklad balení peãiva, proã by nebylo moïné normovat obecné heraldické zákonitosti a vytvofiit Evropsk heraldick institut?! Je nutno fiíci, Ïe vût ina zemí EU má své vlastní heroldie registry, kde jsou oficiálnû zapsány znaky a to tak, aby byly v souladu s heraldick mi pravidly ( heraldick m právem nûmecky Wappenrecht). Povût inou jsou provozovány a garantovány státem a to vãetnû Slovenského heraldického registru pfii Ministerstvu vnitra Slovenské republiky. Nicménû obecná heraldická pravidla existují (jako zvykové av ak Ïivé právo) a je moïné je stanovit i pro tak odlehlé a pomûrnû v vojovû odli né oblasti jako je napfiíklad heraldika stfiedoevropská v komparaci s heraldikou Velké Británie. V této podobû by i EU mohla upravit tvorbu a uïívání znakû, resp. erbû. Byla by to jistû znaãná garance a autorita (obzvlá tû by se odstranil pocit, Ïe heraldika je hra pfiiãemï by tento názor zcela nepochybnû napfiíklad Brity nebo panûly pfiinejmen ím roztrpãil, jako i pfiibliïnû polovinu státû EU, které jsou monarchiemi, plus napfiíklad Francii, kde má heraldika hluboké kofieny a ne jinak je tomu i v Nûmecku, kde nebyly zakázány ani lechtické tituly). Doposud mezi národními heroldiemi vyniká Velká Británie (ov em pouze pro obãany Velké Británie) a heroldie Jihoafrické republiky s celosvûtovou pûsobností, ov em pfiiznejme si, Ïe JAR je tak trochu z ruky (a navíc pod fiízením anglosaského práva, tedy deta ované pracovi tû Velké Británie). Evropsk heraldick institut by nesmûl b t obãansk m sdruïením ani mezinárodní nevládní organizací v pojetí, v jakém chápe tyto právní instituty ná právní fiád. Jin mi slovy: Ïádné soukromé ruce! Je jasné, Ïe je to zatím jen vize vïdyè nám (pov tce!) chybí vlastní národní republikov heraldick registr a opíráme právo na obãanské znaky pfiedev ím o autorské právo a ochranné známky. Av ak jak obtíïné je registrovat ochrannou známku coby erb, kdyï dotyãn není podnikatel! A zaregistrovat si ochrannou známku na svoji osobu? NemoÏné Tedy nemoïné u nás. Je to ponûkud obtíï, v tomto pojetí má na e zákonodárství mezery. JistûÏe lze aplikovat ustanovení o zamûnitelnosti v pfiípadû, kdy nûkdo zaãne uïívat vá erb (znak) tedy jako kdyby se podepisoval va ím jménem s t miï tvary signatury. Ov em o kolik by bylo snaz í udûlat centrální státní registr, kter by neregistroval a neschvaloval jen obecní znaky (jako je tomu doposud u podv boru pro heraldiku), ale i znaky obãanské. Ke lechtick m znakûm se vyslovím níïe. 18

10 Obãanská heraldika nejen na Slovensku Heraldikou se zab vám uï od dûtství a také uï tehdy jsem si zvolil svûj znak. Bral jsem to jako dûtskou hru, ale jak el Ïivot setkával jsem se s lidmi, ktefií své erbovní znamení brali jako jeden z detailû kaïdodenního Ïivota, kter jim pfiiná í drobné potû ení. Tehdy to byla taková soukromá radost, kaïdého z tûchto lidiãek. Nicménû nûktefií si na li cestu, jak se jimi pochlubit. Napfiíklad skupiny historického ermu potfiebovali pomalovat títy a vyzdobit varkoãe. Kdo nemûl vlastní znak hlásil se ke korouhvi s erbovní figurou celé skupiny. Dnes se vefiejnû mezi heraldiky mluví o obãanské heraldice a kladou se otázky. Na vût inu otázek se uï pokusili odpovûdût heraldici na Slovensku. Dne 9. záfií 2000 uspofiádala Slovenská genealogicko-heraldická spoleãnost ve spolupráci s Heraldick m kolégiem, obãansk m sdruïením pro v zkum a tvorbu erbû, a Trenãínsk m muzeem vûdecké kolokvium. Produktem tohoto kolokvia byl sborník pfiíspûvkû: Obãanská heraldika Civil Heraldry vydala Slovenská Genealogicko heraldická spoloãnosè v roce 2002 Odcitujeme si nûkteré ãástí pfiíspûvkû z tohoto sborníku. A jaké to byly otázky t kající se souãasn ch obãansk ch znakû? Má pfii státní a obecní heraldice existovat i rodinná heraldika, nebo má patfiit jen minulosti? MÛÏe b t jednûm povolená a druh m zakázána? Co na to historie a právní fiád? Je moïné doporuãit formální rozdíly mezi star mi a nov mi rodinn mi znaky? Pokud ano, do jaké míry? Je demokratiãtûj í v echny rodinné znaky zakázat, nebo vytvofiení a pouïívání rodinného znaku povolit kaïdému? Mají b t rodinné znaky registrované? Vynechám právní otázky existence obãansk ch znakû, kde bych vás odkázal na ãlánky Tomá e Tyla v na em ãasopise nebo na serveru Leon Sokolovsk se ve svém pfiíspûvku vûnuje diskuzi pro nebo proti obãansk m znakûm. Ti, ktefií jsou zásadnû proti obãansk m znakûm, se snaïí poukazovat na to, Ïe pouïívaní star ch lechtick ch erbû a pro stejn úãel vytváfiené nové obãanské znaky jsou jako takové v prvé fiadû projevem urãitého snobismu, spoleãenské a ekonomické separace jejich nositelû od ostatních obãanû. Zaznívá také názor, Ïe jde o projev anachronického historického pfieïitku, demonstrujícího de facto monarchismus, co by v podmínkách platné ústavy Slovenské republiky mûlo, nebo alespoà mohlo b t nezákonné. Zastánci opaãného názoru zase poukazují na právní podstatu na eho demokratického zfiízení, ve kterém jsou si v ichni obãané bez v jimky rovni a mohou dûlat v e, co jim zákon nezakazuje. ZároveÀ zdûrazàují, Ïe v tomto smyslu si vlastní erb (alespoà teoreticky) mûïe dát vyhotovit a pou- Ïívat kaïd, kdo o nûj projeví zájem. Pokud jde o pouïívání znakû b val ch lechtick ch rodû, tyto, pfies svûj pûvod, neznamenají návrat do feudalizmu, ale z moderního právního hlediska mají stejné postavení jako znaky obãanské. Fakt, Ïe problematiku obãansk ch znakû neupravuje na Slovensku Ïádná právní norma, vypl vá z republikánského charakteru státního zfiízení. Historicky jsou erby produktem stfiedovûku a tedy feudální ekonomicko-spoleãenské formace, pro státní organizaci, které byla typická monarchie. Stfiedovûk pûvod v ak mají ve své podstatû i mûstské a obecní znaky a dokonce i státní. Jejích existenci a pouïívaní v souãasnosti nikdo nezpochybàuje. V tomto ohledu by tedy tyto erby mohli b t chápány i jako urãit precedens pro znaky obãanské. ZdÛrazÀuji slovo obãanské tedy znaky individuálních obãanû, bez jakéhokoliv pfiímého dopadu na jejich ekonomické postavení a zafiazení, také i bez ohledu na to, Ïe jedna jejich ãást má historick pûvod (rodové erby udûlené v minulosti královskou autoritou) a druhá ãást je nová, zaloïená jedinû na bázi heraldické odbornosti a osobní akceptaci pfiíslu ného uïivatele. Obãanské znaky by se mûly od samého zaãátku a vïdy chápat a akceptovat jen a jen 21

11 Listiny pana Miloslava Milce Je nemnoho tûch, kter m uãarovaly staré listiny natolik, Ïe studium tûchto listin jim pfierostlo ve vá eà. Jedním z nich je pan Miloslav Milec, kter svûj zájem dotáhnul k dokonalosti tak, Ïe listiny, které se zrodily na jeho psacím stole, b vají mnohdy k nerozeznání od listin prav ch. Ve vût- inû pfiípadû je to jediná moïnost, jak se s nimi seznámit, neboè originály b vají uschovány v archivech tak, aby nebyly vystavovány nepfiízniv m vlivûm agresivního ovzdu í a svûtla. (ãio) 26

12 (vlevo) Karel z BoÏí milosti kníïe, vladafi domu Lichten tejnského, kníïe Opavské a Krnovské, J. M. ímského císafie, Uherského a âeského krále tajn rada a nafiízen místodrïící v království âeském upomíná o zaplacení dluhu koleje PraÏské, Jindfiichova Hradce a Chomutovské Datum v Men ím Mûstû PraÏském 15. záfií 1626 (nahofie) L. P prosí o odklad splátky ke které se zavázal o jeden rok Vratislav z Pern tejna a na Tovaãovû Nejvy í kancléfi království âeského Jeho milosti fiímského Císafie rada a komorník 27

13 Informace Jifií Louda, doctor honoris causa V pondûlí 28. ãervna 2004 udûlila Palackého univerzita v Olomouci panu Jifiímu Loudovi ãestn doktorát za jeho dlouholetou práci v oblasti heraldiky a genealogie. Autor na ich státních symbolû je pro heraldiky v celé Evropû autoritou, ke které se upíná odborná vefiejnost. Jeho práce je pfiedev ím pro mladé heraldiky skvûlou kolou. Blahopfiejeme V kvûtnu byl slavnostnû otevfien pro vefiejnost Slezskoostravsk hrad. Pro snaz í pfiístup k hradu byla pfies fieku Ostravici zbudována nová lávka, slouïící náv tûvníkûm Moravské Ostravy k rychlej- ímu pfiechodu z V stavi tû aï k hradu. Oslavy otevfiení hradu mohutnû podpofiily skupiny historického ermu i ukázky star ch fiemesel, vãetnû prodeje sv ch produktû. Zajímavosti na internetu Francouské heraldické stránky, zab vají se francouskou rodovou heraldikou, evropskou státní a zemskou heraldikou a erbovníky (nejznámûj í Gerle). V poslední dobû pfiibyly i odkazy na vexikologické stránky. Stránky v angliãtinû na nichï pod heslem Links objevíte seznam internetov ch stránek zamûfien ch na historii a heraldiku z rûzn ch státû Evropy, Ameriky a Afriky. âesk server o právu a zákonech. Pod heslem âlánky, asi na 3 li tû od shora, se rozbalí nabídka a zvolíte Právní dûjiny. Pak uï se vám objeví seznam ãlánkû o právu v na í historii i souãasnosti. âlánky Tomá e Tyla se t kají problematiky osobních znakû v souãasnosti ve svûtle historick ch i souãasn ch právních norem nebo jde o zasvûcen pohled na právo v kaïdodenním Ïivotû na ich pfiedkû. SIGNUM HISTORIAE Zpravodaj Hukvaldské heraldické galerie vydala HHG v obci Hukvaldy, pro zájemce o heraldiku, genealogii, sfragistiku a vexilologii Pfiíspûvek na vydání této publikace je 45 Kã Nepro lo jazykovou úpravou Adresa pro doruãování po ty: HHG, poste restante, Ostrava-Kunãice telefon: galerie.hukvaldy@seznam.cz 28