Možnosti financování prodeje osobních vozidel

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Možnosti financování prodeje osobních vozidel Bakalářská práce Autor: Lukáš Mikulenka, DiS. Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Pavel Pešek, CSc. Praha duben 2014

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Ústí nad Labem, dne Lukáš Mikulenka, DiS.

3 Poděkování Rád bych tímto poděkoval vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Pavlu Peškovi, CSc. za odborné vedení a udělování cenných rad a informací při zpracování této práce. Děkuji také prodejcům a vedení společnosti REALCENTRUM Cars s.r.o., kteří mi poskytli velmi cenné informace.

4 tace Možnosti financování prodeje osobních vozidel. Bakalářská práce porovnává možností financování prodeje osobních vozidel pro fyzické osoby podnikající i nepodnikající a právnické osoby. Komparovány jsou bankovní a nebankovní společnosti, které nabízí úvěry a operativní leasingy, která budou sloužit pouze pro právnické osoby. Klíčová slova Úvěr, leasing, pojištění, financování osobních vozidel Annotation Possibilities of Financing Sale of Passenger Vehicles. Bachelor Thesis Compare of The Possibility of Financing Sales of Passenger Vehicles for Individuals in Business and Non-Business and Legal Persons. Comparisons are Banking and Non-Banking Company That Offers Loans and Operating Leases, Which Will Serve Only to Legal Persons. Keyword The Loan, Leasing, Insurance, Financing of Cars

5 Obsah Úvod Bankovní systém Banka Základní podmínky pro zřízení bank v ČR Licence banky Funkce bank Druhy bank Bankovní obchody Bankovní rizika Úvěr Základní náležitosti žádosti o úvěr Posouzení úvěrových obchodů Výpočet bonity Smlouva o úvěru Splácení úvěru Úrok Bankovní úvěry a finanční výpomoci Leasing Obsah leasingové smlouvy Právní úprava leasingu Leasing z daňového hlediska Výhody a nevýhody leasingu z pohledu nájemce Výše leasingové splátky a celková cena leasingu Porovnávání nabídek Fyzická osoba - úvěr Porovnání pojištění Právnická osoba a fyzická osoba podnikatel úvěr a leasing Úvěr Finanční leasing Operativní leasing Výběr optimálního financování v praxi Závěr Zdroje

6 Seznam tabulek Seznam příloh

7 Úvod Cílem mé práce je analýza možností financování prodeje osobních vozidel. Tato bakalářská práce navazuje a rozšiřuje mojí předchozí absolventskou práci na téma Možnosti financování osobních vozidel, kterou jsem vypracoval na Vyšší odborné škole EKONOM v Litoměřicích. V předchozí práci byl na základě šetření a rozborů zvolen úvěr od firmy Credium jako optimální varianta financování. V oblasti leasingů, to byla společnost UniCredit Leasing, která cílila na klienty s větším vozovým parkem. Společnost Credium v druhé polovině loňského roku oznámila konec působení na českém trhu. Proto v této bakalářské práci porovnávám více jiných společností. Obecně vzato, je financování důležitým aspektem při podnikání, ale i v běžném životě. Pro většinu firem je objem financí a jejich zajištění klíčovým faktorem a zároveň i předpokladem k dalšímu rozvoji, a to bez ohledu na to, zda se jedná o spotřebitelský nebo účelový úvěr, leasing či pouze kontokorent. Jedině tak si firma může dovolit větší investice pro rychlejší růst v případě, že nemá vlastní prostředky. Nosným tématem bakalářské práce je analýza možností financování prodeje osobních vozidel, analýza zdrojů tohoto financování, jejich komparace a výběr optimálního řešení pro subjekty, které si chtějí pořídit nový osobní automobil. Informace pro svou práci jsem čerpal z odborné literatury, internetových stránek bank, leasingových společností, z marketingových materiálů společností a od obchodních zástupců, u kterých jsem si nechával dělat úvěrové a leasingové kalkulace. Nejcennější informace mi poskytnuli zaměstnanci a vedení společnosti REALCENTRUM Cars s.r.o. 7

8 banka. 1 Banka je finanční zprostředkovatel, jehož hlavní činností je zprostředkování pohybu 1. Bankovní systém Obsahem této kapitoly je seznámení s bankovním systémem, definicí banky, vyčleněním jejího postavení v národní ekonomice, pojmy bankovních úvěrů, popis jeho vzniku, úroková míra a nakonec splacení. Bankovní systém České republiky je tvořen centrální bankou a bankami působících v této zemi, jejich vzájemnými vztahy a jejich vztahy k okolí (domácnostem, podnikům, státu, zahraničí). 1.1 Banka Banka je právnická osoba, která má povolení České národní banky působit jako finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Toto zprostředkování je založeno zejména na přijímání vkladů a z nich poskytování úvěrů na svůj vlastní účet. Banky tvoří finanční systém, který je nadřazený ekonomickému systému, a vzájemně jsou propojeny řadou vztahů. Ve finančním systému existují různé nebankovní subjekty, které jsou s bankovními subjekty propojeny řadou vzájemných vztahů. Jedná se například o pojišťovny, investiční společnosti a další Základní podmínky pro zřízení bank v ČR V první řadě se musí jednat o akciovou společnost založenou v České republice. Musí přijímat vklady od veřejnosti, vkladem se rozumí svěřené peněžní prostředky představující závazek vůči vkladateli na jejich výplatu Také poskytuje úvěry, kterými se rozumí v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněžní prostředky Česká národní banka udělí bankovní licenci, aby mohla působit jako banka. 1 Ing. BIŇOVEC, K. Přehled učiva k maturitní zkoušce z ekonomiky. Praha: Fortuna, ISBN:

9 Subjekt, který nesplňuje všechny výše uvedené znaky, není bankou a nesmí ve svém názvu užívat slovo banka případně spořitelna Licence banky Jeden z nástrojů České národní banky k regulaci bankovní soustavy je udělování bankovní licence. Licence se uděluje především proto, aby byli chránění klienti bank před neseriosními a nežádoucími subjekty. Bankovní licence je udělena poté, co subjekt splní předem stanovené podmínky, na základě žádosti, kterou předkládá ČNB. O udělení licence rozhodne ČNB, která pro rozhodnutí vyžaduje názor od ministerstva financí. Podmínky pro udělení licence: Průhledný a nezávadný původ základního kapitálu a dalších finančních zdrojů banky, jejich dostatečnost a vyhovující skladba. Splacený základního kapitálu v plné výši (min. 500 mil. Kč). Důvěryhodnost a odborná způsobilost osoby, které má být licence udělena, dále také důvěryhodnost a způsobilost osob s kvalifikovanou účastí ( 17a odst. 3) na bance k výkonu práv akcionáře při podnikání banky a důvěryhodnost, odborná způsobilost a zkušenost osob navrhovaných na výkonné řídící funkce, s nimiž je spojena pravomoc a odpovědnost vymezená stanovami, (dále jen "vedoucí zaměstnanci banky"). Technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností banky, funkční řídicí a kontrolní systém banky. Obchodní plán vycházející z navrhované strategie činnosti banky podložený reálnými ekonomickými kalkulacemi. Průhlednost skupiny osob s úzkým propojením s bankou. Úzké propojení v rámci skupiny nebrání výkonu bankovního dohledu. Ve státě, na jehož území má skupina úzké propojení, nejsou právní ani faktické zábrany k výkonu bankovního dohledu. Poslední podmínkou je umístění sídla banky na území České republiky. 2 Licence je udělena na dobu neurčitou a nelze převést na jiný subjekt. Obsahuje vymezení schválené činnosti a dále obsahuje vymezení podmínek, které musí žádající subjekt splňovat před zahájením případně dodržovat během povolené činnosti. 2 Zákon o bankách č.21/1992 Sb. 4 převedeno do vázané řeči 9

10 1.1.3 Funkce bank Funkci bank lze členit do třech základních skupin: - finanční zprostředkování banky převádějí peněžní prostředky do oblastí, oborů či podniků, kde je jejich zhodnocení nejvyšší, banky tedy provádějí důležitou transformaci peněz z různých hledisek - emise bezhotovostních peněz - provádění bezhotovostního platebního styku. Banka vedle těchto funkcí může věnovat i jiným činnostem Druhy bank Univerzální banky mohou poskytovat klasické produkty komerčního bankovnictví (vklady, úvěry, zprostředkování platebního styku), ale i produkty investičního bankovnictví (emisní obchody, obchody s cennými papíry). Výhody: Nabídka široké palety finančních produktů, univerzální banky vykazují větší stabilitu, univerzální bankovnictví přispívá ke snižování kapitálových nákladů Nevýhody: Vzniká konflikt zájmů mezi investičními a komerčními obchody, nedostatečná kontrola nákladů univerzálních bank, univerzální bankovnictví podporuje vznik oligopolu. Spořitelny se zaměřují zejména na sběr vkladů a provádění dalších služeb pro drobnou klientelu. Z hlediska umístění aktiv převládají úvěry poskytované jiným bankám. Stavební spořitelny představují speciální druh spořitelen, které se zabývají výhradně stavebním spořením. Úvěrová družstva jsou malé banky založené na družstevních principech. 10

11 Hypoteční banky jsou banky, které se specializují na získávání zdrojů emisí vlastních hypotečních zástavních listů a poskytování tzv. hypotečních úvěrů, tj. úvěrů zajištěných stanoveným způsobem zástavním právem na nemovitost Bankovní obchody Aktivní obchody mají přímou vazbu na aktivní stranu bankovní účetní rozvahy. 3 Jedná se především o úvěry, nákupy dluhopisů a vznik vlastnických práv skrze cenné papíry. akreditivy. Neutrální obchody jedná se o platební styk, záruky, faktoring a poradenskou činnost, Pasivní obchody jsou operace, které se promítají v pasivech banky. Banka je tedy dlužník, jedná se o vklady a emise cenných papírů. Zisk banky je tvořen rozdílem mezi přijatými úroky s poplatky a úroky zaplacenými. Je tedy zajímavé sledovat, jak banky nakládají se svěřenými prostředky Bankovní rizika Úvěrové riziko je nedodržení sjednaných podmínek úvěru ze strany klienta, čímž vzniká bance ztráta. banky. Úrokové riziko se odráží od změn úrokových sazeb a následného dopadu na zisku Měnové riziko vzniká změnou měnových kurzů. Likvidní riziko je ztráta schopnosti banky dostát svým finančním závazkům. 3 Kolektiv autorů. Bankovnictví. Praha: Bankovní institut a. s., ISBN: Str

12 Kapitálové riziko souhrn všech závazků banky je větší než všech aktiv, což má za následek nesolventnost banky. 1.2 Úvěr Úvěr je poskytnutí peněžních prostředků vlastníka někomu jinému, čímž mu dává možnost k volné dispozici po stanovenou dobu. prostředky. Věřitel je osoba, která se na předem stanovenou dobu zavazuje poskytnout finanční Dlužníkem je ta osoba, která se zaváže ve stanoveném termínu zaplatit předem domluvenou výši úroku a vrátit vypůjčené prostředky Úvěr vznikne na základě podpisu úvěrové smlouvy. Prvním bodem úvěru je žádost o úvěr, která je nutná pro vznik úvěrové smlouvy. Žádost o úvěr předloží žadatel v bance, u které zamýšlí čerpat úvěr. Žádost se většinou podává pomocí speciálního formuláře, který usnadní klientovi sestavení žádosti přesně tak, jak banka potřebuje pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru Základní náležitosti žádosti o úvěr Osobní údaje o žadateli, účel úvěru, pokud se jedná o účelový úvěr, výše a měna požadovaného úvěru, možnosti zajištění úvěru, návrh předpokládaného režimu čerpání a splácení úvěru, předmět podnikatelské činnosti a doložení oprávnění k této činnosti, údaje o dosavadní podnikatelské činnosti tzn. účetní výkazy za několik posledních let informace. Kvůli různým druhům úvěru a širokému spektru bank obsahují žádosti o úvěr rozdílné Před vyplněním žádosti o úvěr by se měl žadatel dobře informovat, zda je pravděpodobné, že úvěr, o který má zájem, mu banka poskytne. Banky mají ve své úvěrové 12

13 politice několik podmínek, které jsou velmi přísné a neustupují z nich např. výše, délka, způsob poskytnutí nebo účel. Žadatel tím většinou předejde zbytečným nákladům a úsilí, které vynaloží na zpracování žádosti o úvěr. Jestliže banka označí požadovaný úvěr za neakceptovatelný, je jediným řešením ihned podat žádost o úvěr u jiné bance. Poskytování úvěru je stále častěji vázáno na vedení běžného účtu v bance, u které žadatel předkládá žádost o úvěr. Je to pro přesné sledování pohybu peněžních prostředků žadatele a jeho bonitu, díky náhledu na jeho běžný účet. Pokud žadatel vyhoví podmínkám banky, banka mu nabídne podmínky úvěru, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru Posouzení úvěrových obchodů Analýzou úvěruschopnosti dlužníka se rozumí posouzení účelu, na který klient žádá úvěr. U podnikatelského subjektu je návratnost úvěru podmíněna především úspěšností jeho záměru. Pro úspěšné provedení je velmi důležité vědět o finanční historii podnikatele, poté také současnou finanční situaci a snažit se odhadnout možnosti rizik budoucího vývoje žadatele. Zde se posuzují struktura jeho finanční toky, majetek a podnikatelský záměr. Při posuzování úvěruschopnosti se obvykle vychází z běžně dostupných účetních výkazů, kterými jsou výkazu zisků a ztrát a rozvaha Analýza celkového podnikatelského rizika pro řádné posouzení úspěšnosti úvěrového záměru se většinou provádí analýza podnikatelského rizika. Ta se skládá z prozkoumání kvalitativních a kvantitativních vlastností žadatele. Kvalitativními znaky jsou image společnosti, struktura vlastnictví, strategie realizace stanovených cílů, konkurenční schopnost na trzích, kvalita managementu, likvidita akcií a další. Kvantitativní data se získávají finanční analýzou účetních výkazů. Finanční analýza je pravděpodobná předpověď vývoje podniku v budoucnu, na základě analýzy minulých období účetních výkazů. Hodnocení podnikatelských záměrů je jiné u provozních a investičních úvěrů. U provozních úvěrů se banka zaměřuje na ukazatele týkající se oběžného majetku, kdežto u úvěrů investičních využívá metody, která sloužící ke zhodnocení efektivnosti investic. Jestliže banka posoudí klienta za schopného ke splnění závazku, který vyplývá z poskytnutého úvěru, uzavře s ním smlouvu o úvěru. 13

14 1.2.3 Výpočet bonity Jestliže kdokoliv žádá o úvěr, musí vědět, na jak vysokou splátku má měsíční volné prostředky. Stejně tak postupují instituce, u kterých klient žádá jakoukoliv finanční výpomoc, ať už úvěr nebo leasing. Klienta si musí důkladně prověřit, zda je schopný splácet bance finanční výpomoc. Jedná se o výpočet bonity, někdy označováno jako tzv. úvěruschopnost. Způsob ověřování příjmů se od fyzických a právnických osob liší. Fyzická osoba dokládá bance nebo jiné finanční instituci potvrzení o svých měsíčních příjmů potvrzené zaměstnavatelem. Je-li žadatel ženatý, můžou manželé doložit společné příjmy a jsou posuzovány jako celek. Do příjmů se započítávají nejen příjmy ze zaměstnání, ale i vedlejší příjmy např. finanční prostředky z pronájmu jejich nemovitostí a další příjmy jednotlivce nebo rodiny. Mezi příjmy se nezahrnují žádné sociální dávky ani příspěvky. Poté co jsou všechny příjmy sečteny, začnou se od nich odečítat jednotlivé výdaje. Výdaje se odečítají za každého člena domácnosti, včetně pojistného, splácení předešlých úvěrů a půjček. Výsledný rozdíl je disponibilní částka klienta, která je ukazatelem pro výpočet maximální výše měsíční splátky. Výše anuitní splátky nesmí být stejně vysoká, jako je disponibilní částka, protože část finančních prostředků, musí zůstávat rodině jako rezerva na neočekávané výdaje nebo pro pokrytí krátkodobého výpadku rodinného rozpočtu. Výši této rezervy stanovuje každá finanční instituce individuálně. V případě, že klient nedoloží potvrzení příjmů, může úvěr získat, ale pro něj mnohem méně výhodný, než by tomu bylo v případě doložení příjmů. Finanční instituce se chrání vysokou úrokovou sazbou, pro případ nesplácení klientem. Právnické osoby dokládají k výpočtu jejich úvěruschopnosti podnikatelský záměr. Proces samotného vyhodnocení je mnohem složitější, protože se vyhodnocují dosavadní výsledky hospodaření, účetnictví, marketingové studie, výroční zprávy, ale i další aspekty, které mohou v budoucnu ovlivnit potenciální výsledek hospodaření s čímž je pevně spjaté i splácení úvěru. 14

15 1.2.4 Smlouva o úvěru Smlouva je uzavřena mezi klientem a bankou. Banka vystupuje jako věřitel a klient jako dlužník. Smlouva o úvěru je sepsána dle obchodního zákoníku bez ohledu na to zda se jedná o firmu nebo fyzickou osobu. Smlouva o úvěru je především závazek banky poskytnout na žádost dlužníka v jeho prospěch finanční prostředky v předem sjednané výši. Na straně klienta je to závazek vrátit zapůjčené finanční prostředky, zaplatit úrok a to vše do konce sjednaného termínu. Základní obsah smlouvy o úvěru: Určení smluvních stran, výše a způsob stanovení úrokové sazby, účel úvěru (pouze u účelových úvěrů), výše úvěru a měna, doba splatnosti a způsob splácení, lhůta, ve které může dlužník čerpat vypůjčené peníze (pokud je stanovena) a zajištění úvěru. Smlouva o úvěru může zaniknout za následujících okolností: Splněním smlouvy, řádným splacením včetně úroků. Výpovědí, kterou může podat libovolná ze zúčastněných stran. Odstoupením od smlouvy, ke kterému může banka přistoupit, pokud byl úvěr použit v rozporu s vymezeným účelem, použití úvěru ke stanovenému účelu je nemožné nebo je dlužník v prodlení dvou splátek nebo jedné více než 3 měsíce. Poslední je dohoda mezi bankou a klientem Dle slov bankovního poradce, se banka k ukončení smlouvy pro nehrazení splátek uchyluje jen ve výjimečných případech, jestliže to opravdu nejde jinak. Ve většině případů se snaží najít ideální východisko a klientovi vyjít vstříc Splácení úvěru Po poskytnutí úvěru, nastává fáze splácení. Způsob splácení úvěru je uveden ve smlouvě o poskytnutí úvěru, který je většinou přizpůsoben na míru klientovi, ale musí splňovat podmínky banky, která úvěr poskytla. 15

16 Základní možnosti splacení úvěru: Jednorázově v době splatnosti je splacen v předem stanovenou dobu, kdy je splacena celá částka úvěru najednou. Úroky se většinou splácí na konci předem sjednaných období 1, 3, nebo 6 měsíců. Po uplynutí výpovědní lhůty tento úvěru se poskytuje na předem neurčitou dobu. Zároveň je předem domluvená výpovědní lhůta pro vypovězení smlouvy o úvěru. V reálu se stanovuje minimální výpovědní lhůta, po kterou nelze úvěr vypovědět. Úvěr je splatný najednou po uplynutí výpovědní lhůty poté, co je úvěr vypovězen. Úroky se splácí opět na konci sjednaných období. Průběžné splácení je možnost, při které splácí klient průběžně, ovšem nepravidelně dle svých příjmů. Nejčastěji jde o kontokorentní úvěry na běžných účtech. V pravidelných splátkách splácení úvěru dle splátkového kalendáře v pravidelných splátkách. Splátky mohou být měsíční, čtvrtletní, pololetní nebo roční. Je stanovena pevná částka výše ročního úmoru úvěru. Tato částka se stanovuje procentuálně nebo absolutně. Současně se splátkami se splácí i úroky, které se ke splátkám přičítají nebo jsou v částce započítány a zbylá část splátky je úmor. V pravidelných anuitách je stále stejně se opakující stejná částka, kterou musí dlužník platit. Tato částka se skládá ze součtu úmoru a úroku. Vzájemný poměr mezi úrokem a úmorem se s každou splátkou mění. Výše úrokové části je v prvních splátkách vždy velká a úmorová část minimální. Během splácení je snižována úroková část a naopak narůstá úmorová část anuity Úrok Úrokem se rozumí cena za úvěr, vyjádřená v procentech z vypůjčené částky nebo skutečné množství peněz, které klient zaplatí za možnost disponovat zapůjčenou částkou po určitou dobu. Úrok je množství peněz, které musí být zaplaceno za půjčení peněžních prostředků. Výši úroku ovlivňuje výše dlužné částky, výše úrokové sazby a dobou, na kterou je úvěr sjednán. 16

17 Úroková sazba zahrnuje tři složky: - rizikovou pokrývají případné ztráty z náhlého neúspěchu úvěrového obchodu - nákladovou pokrývá veškeré náklady ze strany věřitele vynaložené s obstaráním zdrojů a jeho vlastním fungováním - inflační pokrývá ztráty věřitele, které plynou ze změny cenové hladiny Reálná úroková sazba se od standardní odlišuje na základě působení konkurence, kvůli rozdílným úrokovým sazbám konkurenčních bank, požadavkům poptávky, vlastní obchodní strategie aj. Dělení úroků z pohledu banky: - pasivní úroky placené bankou za vklady, mají poptávkový charakter - aktivní úroky přijaté bankou za poskytnuté úvěry, mají nabídkový charakter 1.3 Bankovní úvěry a finanční výpomoci Poté co dojde k uzavření úvěrové smlouvy, následuje poskytnutí úvěru. Čímž se rozumí splnění závazku banky poskytnout finanční prostředky klientovi, dle podmínek sjednaných ve smlouvě o úvěru. Formy poskytnutí úvěru: - peněžní úvěry znamenají skutečné poskytnutí peněz, buďto v hotovostní nebo bezhotovostní formě - závazkové úvěry a záruky neznamenají pro klienta bezprostřední získání peněz, ale banka se zavazuje splnit závazky klienta, pokud ho nesplní sám. Dle doby splatnosti se poskytují úvěry: - krátkodobé splatné do jednoho roku - střednědobé - splatné od jednoho roku do pěti let - dlouhodobé splatnost je delší než pět let. Peněžní úvěr se poskytuje úhradou závazku místo klienta, poskytnutím finančních prostředků na běžný účet klienta, prostřednictvím úvěrového účtu nebo v hotovosti. 17

18 Úvěr může být poskytnut v domácí nebo zahraniční měně. Pokud je úvěr poskytnut v zahraniční měně hovoří se o devizovém úvěru. Druhy bankovních úvěrů a výpomocí: - Spotřebitelský - Kontokorentní úvěr - Směnečný úvěr o Eskontní o Akceptační o Avalový (ručitelský) o Revolvingový o Lombardní - Faktoring - Forfaiting - Leasing o Finanční o Operativní o Zpětný 1.4. Leasing Leasing je jedna z forem financování, v dnešní době patří mezi nejznámější a velmi využívanou alternativou financování v moderních tržních ekonomikách. Slovo leasing pochází z anglického slova lease, což znamená pronájem. Počátky leasingu sahají do 18. a 19. století, kdy do vztahu mezi prodejcem či výrobcem určité věci a zájemcem o její užívání vstupuje specializovaný subjekt (investor), který věc pořizuje do svého vlastnictví a přenechává ji do užívání nájemci. V období masové spotřeby po 2. světové válce vzniká leasing jako plnohodnotná alternativa úvěrového financování a zájem o něj projevují nejen podnikatelské subjekty, ale i drobní spotřebitelé. 4 4 VALACH, J., A KOL. Finanční řízení podniku, Praha EKOPRESS, 1999, ISBN

19 Z právního pohledu představuje leasing právní vztah mezi dodavatelem, pronajímatelem a nájemcem, který lze označit také jako trojstranný, ve kterém pronajímatel zakoupí od dodavatele dlouhodobý hmotný majetek a poskytne jej za poplatek k používání nájemci. Z finančního hlediska lze leasing charakterizovat jako alternativní formu financování dlouhodobých potřeb podniku za pomoci cizího kapitálu. Z ekonomického hlediska je leasing využívání dlouhodobého hmotného majetku po určitou dobu, bez toho aby se stal majetkem podniku, čímž dochází k oddělení vlastnictví majetku od jeho užívání. Pronajímatel nezodpovídá za provoz pronajímaného předmětu a vystupuje pouze v roli věřitele, který zapůjčil finanční prostředky na nákup předmětu. Leasing je tedy velice podobný bankovnímu úvěru, od kterého se odlišuje pouze vztahem k pronajímanému předmětu: pronajímaný předmět je, ale ve vlastnictví pronajímatele, ačkoliv jej využívá nájemcem k dosahování jeho podnikatelského záměru. Leasing se podle druhu pronajímaného předmětu rozlišuje na leasing movitých a leasing nemovitých věcí. Leasing movitých předmětů dominuje podílem asi 90% na celkově prováděných leasingových obchodech. 5 Leasing se dělí na: - finanční (kapitálový) leasing - provozní (operativní) leasing jednotlivé formy se liší délkou pronájmu, účelem a přechodem vlastnického práva Operativní leasing je charakterizován jako krátkodobý pronájem, u něhož je doba pronájmu kratší než doba ekonomické životnosti majetku. Souhrn splátek od jednoho nájemce zahrnuje jen určitou část pořizovací ceny pronajímaného majetku. Nájemce nemá právo na koupi najatého majetku; po skončení doby pronájmu dochází k vrácení pronajatého majetku pronajímateli. Náklady spojené s údržbou, opravami a servisními službami pronajatého majetku hradí většinou pronajímatel, ačkoli i tuto povinnost lze smluvně přenést na nájemce. Leasingová smlouva je vypověditelná a pronajímatel nese všechna rizika, která plynou z 5 REŽŇÁKOVÁ, M., Finanční management 1. díl, Brno AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM, s.r.o., 2005, ISBN

20 vlastnictví majetku. Předmětem leasingu může být i poskytnutí různých dodatkových služeb (např. pronájem letadla je spojen se zajištěním posádky). 6 Účelem operativního leasingu je zajištění potřebného dlouhodobého hmotného majetku pro firmy, který však není natrvalo, není dostatečně využitý po celou dobu jeho životnosti, a proto není ekonomické jej kupovat do svého vlastnictví. Finanční leasing je v ČR definován jako pronájem, který umožňuje nájemci za poplatek, trvalé užívání věci, které jsou ve vlastnictví leasingové společnosti pro podnikatele. Nebezpečí škod na předmětu leasingu a zodpovědnost za škody spojené s jeho provozem nese nájemce. Dále předmět po skončení leasingové smlouvy přechází do vlastnictví nájemce. Jde tedy o finanční pronájem s následným odkupem, povětšinou za symbolickou částku. Finanční leasing je významným zdrojem financování podniků. O údržbu a opravy předmětu leasingu stará nájemce sám, a to na vlastní náklady. Dochází i k situacím, kdy leasingová společnost sjednává nejen pojištění, ale i nutnou údržbu. Ve finančním leasingu se rozlišují ještě další typy leasingu. Jde se o přímý, nepřímý a leverage leasing. Přímý finanční leasing - předmětem leasingu je nový majetek, který si nájemce sám vybral. Pronajímatel zakoupí majetek od dodavatele a na základě leasingové smlouvy pronajme za poplatek tento majetek nájemci. Nájemce si pouze určí, u jakého dodavatele bude majetek pořízen, za jakých podmínek a především za jakou cenu. V případě nepřímého finančního leasingu si nájemce majetek pořídí sám a obratem jej prodá za tržní cenu pronajímateli, který tento nakoupen majetek pronajme nájemci. Fyzicky zůstává majetek na původním místě, u nájemce, který si jej původně pořídil. Nájemce poté hradí leasingové splátky, jejichž výše zahrnuje nejen tržní cenu majetku, ale především náklady a provizi leasingové společnosti. V důsledku toho pak nájemce ve výsledku zaplatí více, než kdyby si zakoupený majetek nechal, což se může jevit jako nevýhoda. Výhodou je však skutečnost, že prodejem získá zpět investované peněžní prostředky. Ty může využít ve 6 VALACH, J., A KOL. Finanční řízení podniku, Praha : EKOPRESS, 1999, ISBN

21 své obchodní činnosti, formou reinvestice nebo ke zvýšení likvidity, a především může dále užívat majetek, který již nevlastní. Leverage leasing (někdy označován jako úvěrovaný leasing) je finanční leasing, který je především využíván u rozsáhlejších investic, jelikož organizování a průběh leasingu jsou velmi náročné. V USA se přes 85 % finančních leasingů uskutečňuje právě tímto způsobem. Od finančního leasingu, tak jak jej známe, se odlišuje pouze tím, že pronajímatel nekupuje daný majetek do svého vlastnictví plně ze svých finančních zdrojů, ale částečně či úplně financuje majetek zapůjčením peněz od banky Obsah leasingové smlouvy V leasingové smlouvě se setkáváme se čtyřmi důležitými pojmy: 1. Leasingový koeficient představuje provizi pronajímatele což rozdíl mezi tím, co nájemce skutečně zaplatí za předmět nájmu, a pořizovací cenou předmětu nájmu. 2. Splátkový kalendář obsahuje rozepsání včetně výše jednotlivých splátek po dobu nájmu. První splátka bývá zpravidla navýšená, jelikož jde o mimořádnou splátku zahrnující například poplatek za uzavření smlouvy. Další splátky bývají v čase rovnoměrné, ale jsou situace, kdy je splátkový kalendář, přizpůsobený nájemci. 3. Akontace neboli platba předem, jedná se o část kupní ceny, kterou hradí klient před samotným splácením leasingu. 4. Zůstatková hodnota je hodnota vozidla, kterou bude vozidlo mít v době splacení leasingu, u finančních leasingů, bývá symbolických Kč Právní úprava leasingu V českých právních předpisech není leasing výslovně definován. Občanským zákoníkem jsou upraveny majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto 21

22 občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. Na rozdíl od občanského zákoníku, který upravuje postavení podnikatelů a obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy související s podnikáním. Současně obchodní zákoník odkazuje na občanský zákoník při úpravě některých otázek, které nebylo možné řešit podle obchodního zákoníku (což je např. v případě nájemní smlouvy) Leasing z daňového hlediska Leasing je rozšířenou formou pořizování majetku především díky jednoduchosti jeho zřízení, tak i proto, že nájemné placené za leasing je za podmínek stanovených zákonem o daních z příjmů, dále jen ZDP, daňově uznatelným nákladem. Od roku 2008 se daňová výhodnost leasingu zmenšila. Změny, které zmenšují výhodnost vyplývají z rozsáhlé novely ZDP provedené zákonem č. 261/2007 Sb., účinné od ZDP stanovuje mnoho podmínek, které musí být splněny, proto, aby placené nájemné bylo uznáno jako daňový náklad nájemce. V případě, že nájemce nezná tyto podmínky, může se výhoda daňové uznatelnosti nájemného proměnit v daňově neuznatelné náklady. Ovšem v případě, kdy nájemce uplatní neoprávněně daňově neuznatelné náklady jako daňově uznatelné, je vystaven nepříjemného finančního postihu od finančního úřadu tzv. penále. Prvním problémem se může jevit povinnost časového rozlišení nájemného. Tato povinnost spadá na všechny, kteří vedou účetnictví dle zákona č.563/1991 Sb., o účetnictví, dále na osoby, kteří vedou daňovou evidenci dle 7b ZDP na nájemce jestliže se jedná o finanční leasing s odkupem najaté věci po skončení leasingu. Povinnosti týkající se časového rozlišení neplatí pro nájemce a pronajímatele, kteří vedou daňovou evidenci, jestliže využívají operativní leasing. Pouze pro pronajímatele poté není povinnost při využívání finančního leasingu. Dále je zde problém s určením správného okamžiku, odkdy je možné využívat náklady za pronájem ke snížení daňového základu, jelikož je velký rozdíl mezi datem podpisu leasingové smlouvy a datem předání předmětu nájmu ve stavu, ve kterém jej může plně 7 JINDROVÁ, B., Leasing praktický průvodce, II. aktualizované vyd. Praha : GRADA Publishing, 2001, ISBN