CES. Ročenka konkurenceschopnosti České republiky ANALÝZA. Anna Kadeřábková a kol.

Transkript

1 2005 Ročenka konkurenceschopnosti České republiky Centrum ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu Národní observatoř zaměstnanosti a vzdělávání Národního vzdělávacího fondu Anna Kadeřábková a kol. CES CENTRUM EKONOMICKÝCH STUDIÍ ANALÝZA

2

3 ROČENKA KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY 2005 ANALÝZA

4 Odborní garanti: Prof. Ing. Vojtěch Spěváček, DrSc. makroekonomická výkonnost a stabilita (CES VŠEM) Prof. Ing. Milan Žák, CSc. institucionální kvalita (CES VŠEM) Doc. Ing. Anna Kadeřábková, Ph.D. inovační výkonnost (CES VŠEM) Ing. Věra Czesaná, CSc. kvalita lidských zdrojů (NOZV NVF) Kolektiv autorů: Centrum ekonomických studií VŠEM (CES VŠEM) Prof. Ing. Josef Basl, CSc., josef.basl@vsem.cz kap. III.3 Ing. Mojmír Hájek, CSc., mojmir.hajek@vsem.cz kap. I.3 Doc. Ing. Anna Kadeřábková, Ph.D., anna.kaderabkova@vsem.cz kap. II.2, III.1, III.2 Mgr. Petr Kavalíř, Ph.D., kavalir@cgp.cz kap. II.1.2 Doc. Ing. Karel Müller, CSc., karel.muller@vsem.cz kap. III.2 Doc. Ing. Jan Pour, CSc., jan.pour@vsem.cz kap. III.3 Ing. Marek Rojíček, marek.rojicek@vsem.cz kap. I.2 Prof. Ing. Vojtěch Spěváček, DrSc., vojtech.spevacek@vsem.cz kap. I.1, I.3 JUDr. Václav Šmejkal, Dr., vaclavsmejkal@quick.cz kap. II.2 Ing. Růžena Vintrová, DrSc., ruzena.vintrova@vsem.cz kap. I.1 Prof. Ing. Milan Žák, CSc., milan.zak@vsem.cz kap. II.1 Ing. Václav Žďárek, vaclav.zdarek@vsem.cz kap. I.1, I.3 Národní observatoř zaměstnanosti a vzdělávání NVF (NOZV NVF) Ing. Věra Czesaná, CSc., czesana@nvf.cz kap. IV.2 Ing. Věra Havlíčková, havlickova@nvf.cz kap. IV.3 Ing. Zdeňka Matoušková, CSc., matouskova@nvf.cz kap. IV.1 Mgr. Zdeňka Šímová, simova@nvf.cz kap. IV.3 Zpracování dat a technická pomoc: Bc. Lenka Gregorová (CES VŠEM) Ing. Tomáš Hlavsa (CES VŠEM) Ing. Jiří Mihola, CSc. (CES VŠEM) Michaela Povolná, Dis. (NOZV NVF) Mgr. Vítězslav Slezáček (CES VŠEM) Mgr. Jiří Vymazal (NOZV NVF) Odpovědná redaktorka: Ing. Marta Ondráčková Redakce textu: Ing. Hana Rosická, Ing. Radmila Zmeková Recenzenti: Ing. Roman Blažíček, Lasselsberger, a.s. kap. III.3 Ing. František Cvengroš, CSc., Ministerstvo financí ČR kap. I.1, I.3 Prof. Ing. Jan Dohnal, CSc., Fakulta informatiky a statistiky VŠE kap. III.3 Ing. Herta Gabrielová, CSc., Ekonomický ústav SAV kap. I.2 Ing. Vlastimil Gejdoš, CSc., Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR kap. I.2 Ing. Vladimír Hořejší, Ministerstvo informatiky ČR kap. III.3 Ing. Miroslav Janeček, CSc., Rada pro výzkum a vývoj ČR kap. III.2 Prof. Ing. Antonín Klas, Ph.D., Ekonomický ústav SAV kap. III.1, III.2 Ing. Jana Klírová, CG Partners kap. II.1.2 Ing. Václav Klusoň, DrSc. kap. II.1 Ing. Karel Klusáček, M.B.A., Technologické centrum AV ČR kap. III.2.4 Prof. Ing. Evžen Kočenda, CSc., CERGE-EI kap. II.1, III.1 Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc., Fakulta národohospodářská VŠE kap. IV.1, IV.2, IV.3 JUDr. Boris Kučera, Svaz průmyslu a dopravy ČR kap. II.2 Ing. Martin Kupka, CSc., ČSOB kap. III.1 Prof. Ing. Milan Malý, CSc., Podnikohospodářská fakulta VŠE kap. II.1.2 Ing. Vítězslav Ondruš, CSc., ČSÚ kap. I.2 Prof. Ing. Milan Sojka, CSc., FSV UK kap. II.1 Ing. Pavla Špidlenová, Institut Svazu průmyslu ČR kap. IV.1, IV.2, IV.3 Ing. Daniel Trnka, Odbor reformy regulace a ústřední státní správy, Úřad vlády ČR kap. II.2 PhDr. Arnošt Veselý, Ph.D., CESES UK kap. III.2.4 Ing. Eva Zamrazilová, CSc., Komerční banka kap. I.1, I.3 JUDr. Petr Zima, advokátní kancelář Šváb, Zima a partneři kap. II Vydalo: Linde nakladatelství s.r.o., Jeseniova 1, Praha 3 Tisk: PBtisk s.r.o. Příbram ISBN Publikace vznikla s podporou grantů GAČR Růstová výkonnost a kvalitativní konkurenceschopnost české ekonomiky 402/05/2210 a MŠMT Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky 1M0524. Centrum ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu, Národní observatoř zaměstnanosti a vzdělávání Národního vzdělávacího fondu

5 ROČENKA KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY 2005 Obsah Úvod Souhrnné výsledky analýzy Makroekonomická výkonnost a stabilita Institucionální kvalita Inovační výkonnost Kvalita lidských zdrojů Makroekonomická výkonnost a stabilita Růst a konvergence Ekonomická výkonnost a strategie její podpory Ekonomický růst ČR Vliv přímých zahraničních investic Vývoj PZI v mezinárodní komparaci Struktura PZI Vliv podniků s účastí zahraničního kapitálu Vývoj podniků pod zahraniční kontrolou v ČR Alternativní metody měření růstové výkonnosti Konvergence české ekonomiky k úrovni EU Reálná konvergence Vývoj ekonomické pozice ČR v rámci zemí EU Vykazovaná versus konvergenční tempa ekonomického růstu Souvislosti reálné a nominální konvergence Konvergence cenové úrovně a zhodnocování kurzu měny Produktivita práce, míra zaměstnanosti a jednotkové pracovní náklady Perspektivy konvergence a strategie hospodářského růstu Strukturální změny Vývoj odvětvové struktury Makroekonomický pohled: vývoj základních sektorů Kvalitativní aspekty strukturálních změn Vývoj aktivit podle technologické náročnosti Input-output přístup ke strukturální analýze Analýza multiplikátorů produkce v ČR a jejich srovnání s vybranými zeměmi Identifikace odvětvových celků Příloha Nabídka, poptávka a stabilita Zdroje ekonomického růstu Zdroje růstu české ekonomiky v letech Vývoj faktoru práce Vývoj faktoru kapitálu Souhrnná produktivita faktorů a kvalitativní faktory Zdroje růstu v základních odvětvích Ekonomický růst a souhrnná produktivita faktorů v ČR a EU Relativní úroveň souhrnné produktivity faktorů ČR vůči EU Poptávková strana ekonomiky Vliv poptávky na růst hrubého domácího produktu Makroekonomická stabilita Vztah úspor a investic Dílčí aspekty rovnováhy Vnější ekonomická rovnováha Příloha Závěr Literatura...093

6 ROČENKA KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY 2005 Institucionální kvalita Kvalita správy Hodnocení (měření) kvality správy Souhrnné ukazatele Demokracie Politická stabilita Vládní efektivita Regulační kvalita Právní řád Kontrola korupce Dynamika institucionálních změn Hodnocení corporate governance Koncept a význam corporate governance Corporate governance v evropském kontextu Corporate governance v České republice Adaptabilita firem na změny trhu a kvalita managementu Podmínky podnikání Východiska hodnocení kvality regulace Oblasti podmínek podnikání Podmínky zahájení podnikání Podmínky udělování povolení (ve stavebnictví) Podmínky regulace zaměstnanosti Podmínky registrace vlastnictví Podmínky získávání úvěru Podmínky ochrany investorů Podmínky platby daní Podmínky zahraničního obchodu Podmínky vynutitelnosti smluv Podmínky ukončení podnikání Faktory a význam kvality regulace Závěr Literatura Inovační výkonnost Konkurenční výhoda Teoreticko-metodologická východiska Matice konkurenční výhody Diamant konkurenční výhody Výrobní technologie Kvalitativní náročnost výrobních techonologií Výrobní technologie v diamantu konkurenční výhody Kvalitativní struktura ekonomických aktivit Hodnotový řetězec Úplnost hodnotového řetězce Hodnotový řetězec v diamantu konkurenční výhody Kvalitativní náročnost hodnotového řetězce Prostředí (poptávka a politika) Podpora inovačních aktivit Prostředí v diamantu konkurenční výhody Kvalita prostředí a podpora inovací Vazby a interakce Národní inovační systém a význam klastrů Vazby a interakce v diamantu konkurenční výhody Intenzita vazeb a síťová připravenost Regionální konkurenceschopnost v České republice Příloha...180

7 ROČENKA KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY Vstupy a výstupy inovační výkonnosti Koncepce národního inovačního systému Vznik a význam koncepce NIS Možnosti uplatnění koncepce NIS Vstupy výzkumných aktivit Rozsah finančních a lidských zdrojů ve výzkumu a vývoji Struktura zdrojů výzkumu a vývoje Odvětvová struktura výzkumu a vývoje Další strukturní hlediska výzkumu a vývoje Specifické předpoklady inovační výkonnosti Kvalifikace pro výzkum a vývoj Podniky a akademická věda Vládní podpora výzkumu a vývoje Rizikový kapitál Vědecké a technické publikace, patentová statistika Inovační výkonnost podniků a kvalita prostředí Pojetí inovačních firem a měření inovací Inovující firmy a inovace v ČR Podnikatelské prostředí inovujících firem Dílčí šetření inovačního prostředí v ČR Příloha Informační společnost a ICT Informační společnost Informační společnost a rozvoj užití ICT Rozvoj informační společnosti v mezinárodním srovnání Výdaje na ICT a rozvoj komunikací Infrastruktura a využití internetu Zahraniční obchod s ICT produkty a službami Síťová připravenost Poptávka po ICT Celkový stav poptávky po ICT Poptávka po aplikacích a aplikačním softwaru Poptávka po službách Předpokládaný vývoj poptávky po ICT do roku Nabídka na trhu ICT Nabídka služeb ICT Nabídka aplikací ICT, softwaru Technologie nabídka širokopásmového internetu ICT na úrovni podniků Problémy rozvoje a užití ICT na podnikové úrovni ICT v malých a středních firmách Závěr Literatura Kvalita lidských zdrojů Znalosti a flexibilita obyvatelstva Vzdělanostní struktura a vzdělanostní mobilita Vzdělanostní mobilita Znalosti a dovednosti populace Znalosti a dovednosti mladé populace Znalosti a dovednosti dospělé populace Počítačová gramotnost populace Podnikavost populace Flexibilita populace Geografická a profesní mobilita Termínované smlouvy a zkrácené pracovní úvazky Příloha...249

8 ROČENKA KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY Celoživotní učení Počáteční vzdělávání mládeže Účast na sekundárním vzdělávání Účast na terciárním vzdělávání Účast dospělé populace na dalším vzdělávání Účast dospělých na formálním vzdělávání Účast na neformálním vzdělávání Účast na informálním vzdělávání Charakteristiky ovlivňující účast na dalším vzdělávání Vliv věku, vzdělání a bydliště na rozdíly v účasti na dalším vzdělávání Další vzdělávání pracovníků kvalifikačně náročných profesí Přístup podniků k rozvoji lidských zdrojů Vliv formy vlastnictví na rozvoj lidských zdrojů v podnicích Výdaje na vzdělávání Výdaje na počáteční vzdělávání Výdaje na vzdělávácí instituce Výdaje na instituce terciárního vzdělávání Efektivita výdajů na vzdělávání Výdaje podniků na vzdělávání zaměstnanců Příloha Lidské zdroje pro znalostní ekonomiku Struktura zaměstnanosti Zaměstnanost v technologicky náročném zpracovatelském průmyslu Zaměstnanost ve znalostně náročných službách Zastoupení odborníků a techniků v ekonomice Náročnost české ekonomiky na ICT profese a dovednosti Náročnost ekonomiky na ICT dovednosti Příprava lidských zdrojů pro kvalifikačně náročné profese a rozvoj technologií Absolventi doktorských studijních programů Absolventi technických a přírodovědných disciplín Kvalita terciárního vzdělání Příloha Závěr Literatura Výzvy pro Českou republiku...313

9 ROČENKA KONKURENCESCHOPNOSTI ÚVOD Úvod V lednu tohoto roku vydala dvě pracoviště Centrum ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu (CES) a Národní observatoř zaměstnanosti a vzdělávání Národního vzdělávacího fondu (NOZV) první část Ročenky konkurenceschopnosti České republiky Publikace zahrnuje široké spektrum ukazatelů umožňujících komplexní hodnocení vývoje a pozice české ekonomiky v rámci rozšířené Evropské unie. Na tento výchozí přehled nyní navazuje ve stejné struktuře druhá část ročenky, která obsahuje hlubší analýzu jednotlivých pilířů konkurenceschopnosti s důrazem na její znalostně založené charakteristiky: institucionální kvalitu, inovační výkonnost a kvalitu lidských zdrojů. Předpokladem i výsledkem úspěšné konkurenceschopnosti je dlouhodobě udržitelná makroekonomická výkonnost a stabilita. Struktura ročenky je následující. První kapitola zahrnuje výchozí přehled nevýznamnějších analytických přístupů a získaných poznatků. Těžiště ročenky tvoři čtyři hlavní části s dílčími závěry. Publikace je zakončena formulací nejvýznamnějších výzev, kterým Česká republika čelí při přechodu na znalostně založenou ekonomiku. Zájemce o podrobnější informace o výstupech ve zkoumané problematice je možno odkázat na web stránky CES a NOZV. Obě části ročenky by od příštího roku měly být publikovány současně. Velmi vítány jsou veškeré podněty čtenářů k dalšímu zkvalitnění publikace, která by měla přispět ke zlepšení informovanosti širokého spektra uživatelů a tím i ke zvýšení odborné úrovně jejich rozhodování. Podněty je možno adresovat přímo autorům jednotlivých kapitol a subkapitol. Poděkování patří recenzentům, kteří oponovali dílčí výstupy, na jejichž základě analýza vznikla, a dále doktorandům a asistentům za technickou pomoc. Všechny případné chyby připadají samozřejmě na vrub autorů. Zvláštní poděkování vyjadřují členové autorského kolektivu Martě Ondráčkové za trpělivost a obětavost, které vzniku ročenky věnovala. * * * Makroekonomická výkonnost a stabilita První část analýzy je rozdělena do tří kapitol. První kapitola se věnuje růstové výkonnosti (měřené vedle růstu hrubého domácího produktu rovněž alternativními ukazateli) a procesům reálné a nominální konvergence k průměrné úrovni EU. Druhá kapitola zkoumá vývoj odvětvové struktury české ekonomiky z hlediska hrubé přidané hodnoty, produktivity práce a zaměstnanosti. Kromě standardních metod strukturální analýzy je aplikován i přístup s využitím input-output tabulek. Třetí kapitola charakterizuje stranu nabídky a poptávky a makroekonomickou rovnováhu. Růstové faktory na straně nabídky se člení na růst práce, kapitálu a vývoj souhrnné produktivity faktorů. Makroekonomická rovnováha je analyzována především z hlediska vztahu národních úspor a domácích investic, včetně jejich dopadu na vnější rovnováhu. Růst a konvergence (Vojtěch Spěváček, Růžena Vintrová, Václav Žďárek): Kapitola ukazuje příčiny nízké růstové výkonnosti ve druhé polovině 90. let a faktory, které vedly ke zrychlení ekonomického růstu v letech Zvláštní pozornost je věnována přílivu přímých zahraničních investic a rostoucímu vlivu podniků pod zahraniční kontrolou. Ekonomický růst je měřen nejen tradičním ukazatelem hrubého domácího produktu, ale i pomocí alternativních ukazatelů reálného důchodu. Ty berou v úvahu i vliv změn směnných relací v zahraničním obchodě a procesy prvotního a druhotného rozdělení důchodů se světem. Ukazatele reálného důchodu ukazují v případě České republiky dlouhodobě příznivější výsledky v celkové ekonomické výkonnosti než tradičně používaný ukazatel HDP. Proces reálné konvergence je měřen úrovní hrubého domácího produktu na obyvatele v paritě kupního standardu. Přibližování ekonomické úrovně České republiky k vyspělým zemím Evropské unie probíhalo v průběhu 90. let s velkými výkyvy. Obrat nastal v letech , kdy konvergence probíhá rychlým tempem. Souběžně s reálnou konvergencí postupuje konvergence nominální, při níž se sbližují cenové hladiny, míry inflace, úrokové míry a při přetrvávajícím velkém odstupu i mzdové úrovně. Strukturální změny (Marek Rojíček): Kapitola se zabývá vývojem odvětvové struktury české ekonomiky z hlediska hrubé přidané hodnoty a zaměstnanosti. Od makroekonomického pohledu vycházejícího ze základních výrobních sektorů analýza postupuje k jednotlivým odvětvím, přičemž podrobněji je strukturovaný zpracovatelský průmysl. Pozornost je věnována především vývoji produktivity práce. Srovnávání je prováděno jak v časové řadě, tak v rámci vybraných zemí EU. Kromě analýzy na úrovni jednotlivých sektorů a odvětví je zvýšená pozornost věnována seskupením aktivit podle úrovně technologické a znalostní náročnosti ve zpracovatelském průmyslu a ve službách. Vedle odvětvového pohledu je uplatněn i pohled produktový u vývoje dovozu a vývozu high-tech produktů. Kromě standardních metod strukturální analýzy je aplikován i přístup s využitím input-output tabulek. Bylo provedeno srovnání multiplikátorů produkce, které jsou důležité pro analýzu vlivu jednotlivých odvětví na výkon celé ekonomiky, mezi roky 1995 a 2002 a také mezi vybranými zeměmi. Také zde bylo využito členění aktivit podle technologické a znalostní náročnosti. Pro vymezení odvětvových celků, které jsou důležité mj. pro šíření technologií, znalostí a inovací v ekonomice, byla využita klastrová analýza založená na matici koeficientů komplexní spotřeby. Nabídka, poptávka a stabilita (Mojmír Hájek, Vojtěch Spěváček, Václav Žďárek): Kapitola zkoumá faktory, které ovlivnily růst hrubého domácího produktu na nabídkové a poptávkové straně a jejich dopady na makroekonomickou stabilitu. Analýza růstových faktorů na straně nabídky bere v úvahu růst práce, kapitálu a vývoj souhrnné produktivity faktorů a potvrzuje, že růst české ekonomiky byl z převážné části zabezpečován růstem souhrnné produktivity. Vývoj na trhu práce byl v letech charakterizován celkovým poklesem zaměstnanosti a teprve v roce 2005 se situace na trhu práce začala zlepšovat. Na straně poptávky se česká ekonomika vyznačovala tím, že dlouhodobě domácí poptávka (konečná spotřeba a tvorba hrubého kapitálu) rostla rychleji než domácí nabídka (HDP) a přitom se nezhoršovala vnější nerovnováha. To bylo způsobeno příznivým vývojem směnných relací. Teprve v roce 2005 se situace v důsledku zhoršených směnných relací mění. Hodnocení makroekonomické stability je založeno na vztahu domácí nabídky a poptávky a na vztahu národních úspor a domácích investic, který se projeví v saldu běžného účtu platební bilance. Detailnější pohled na vztah úspor a investic podle základních institu- 7

10 ROČENKA KONKURENCESCHOPNOSTI ÚVOD cionálních sektorů ekonomiky ukazuje potenciální nebezpečí vyplývající z poklesu míry úspor domácností a klesajících úspor vládního sektoru. Institucionální kvalita Druhá část analýzy je rozdělena do dvou kapitol, z nichž první je věnována hodnocení kvality správy a druhá podmínkám podnikání, v obou případech jako snaha ukázat institucionální kvalitu ČR a EU. V obou kapitolách jsou použity jako výchozí materiály výstupy programů Světové banky, doplněné o dílčí pohledy dalších specializovaných analytických institucí. Kapitola kvalita správy je rozšířena o srovnání v oblasti corporate governance. Institucionální kvalita je poměřena jednak s výší veřejných výdajů a jednak s indexy konkurenceschopnosti. Druhá kapitola je zaměřena na hodnocení pozice ČR v oblasti podmínek podnikání nejen v rámci EU, ale i v širším mezinárodním srovnání. Hodnocení zahrnuje celou škálu charakteristik a výsledky jsou poměřovány ve vztahu k dalším ekonomickým a institucionálním ukazatelům: úrovni daňové zátěže, indexu ekonomické svobody a úrovni korupce. Kvalita správy (Milan Žák, Petr Kavalíř): Hodnocení a měření kvality správy vychází z více jak desetiletých údajů publikovaných v projektu Světové banky pod názvem Governance Matters doplněných o celou řadu zdrojů navazujících. Cílem je vyhodnotit kvalitu správy České republiky, a to jak v rámci tranzitivních ekonomik, tak i v rámci celé EU. Použitý souhrnný index kvality správy je založen na hodnocení následujících oblastí: kvalita demokracie, politická stabilita, efektivita vlády, míra regulačního zatížení, kvalita právního řádu a míra kontroly nad korupcí. Ve všech těchto oblastech jsou použita doplňková šetření z jiných zdrojů vesměs potvrzující uvedená hodnocení. Samostatně je ve druhé podkapitole řešena problematika corporate governance. Je popsána struktura správních orgánů, jejich právní odpovědnost a je provedeno srovnání ČR s vybranými zeměmi EU. Rovněž jsou naznačeny cesty budoucích možných řešení. Závěrečná podkapitola se zabývá dynamikou institucionálních změn nových členských zemí EU jednak ve vztahu k výši veřejných výdajů měřených jako procento z HDP a jednak jejím vztahem k indexu konkurenceschopnosti každoročně publikovaným Světovým ekonomickým fórem. Výsledky vedou k rozdělení nových členských zemí EU na dvě skupiny a v konečných důsledcích i ke směřování k různým typům kapitalistické společnosti. Podmínky podnikání (Anna Kadeřábková, Václav Šmejkal): Kapitola prezentuje výsledky šetření Světové banky za rok 2005 realizovaného v rámci projektu Doing Business s důrazem na hodnocení pozice České republiky v rámci EU i v širším mezinárodním srovnání. Podmínky pro podnikání jsou hodnoceny zejména podle charakteristik regulační zátěže a jejích dopadů na podnikání. Struktura kapitoly sleduje deset ukazatelů podmínek podnikání zahrnutých do projektu v roce 2005, tj. vznik a zánik podniku, udělování povolení, vynutitelnost plnění smluv, ochranu investorů, registraci vlastnictví, získávání úvěru, přijímání a propouštění pracovníků, zahraniční obchodování, platbu daní. Každá subkapitola obsahuje výchozí srovnání podmínek v příslušném ukazateli. V další části jsou podrobněji hodnoceny charakteristiky dílčích složek jednotlivých ukazatelů s objasněním specifik právní úpravy České republiky v daných oblastech a s prezentací případných již realizovaných, předpokládaných či doporučovaných změn zaměřených na zlepšení kritických míst. Poslední kapitola uvádí souhrnný přehled výsledků zemí EU ve sledovaných základních deseti ukazatelích podmínek podnikání a pro Českou republiku rovněž v jejich dílčích složkách podle úrovně kvality. Dále jsou prezentovány vztahy mezi kvalitou regulace a dalšími ekonomickými a institucionálními ukazateli: úrovní daňové zátěže, indexem ekonomické svobody a úrovní korupce. Inovační výkonnost Třetí část analýzy je rozdělena do tří kapitol. První zahrnuje hodnocení charakteristik kvalitativně založené konkurenční výhody s využitím komplexního analytického rámce. Odlišeny jsou zdroje výhody a technologických znalostí a klíčové složky konkurenceschopnosti (s důrazem na význam zapojení firem z hostitelských zemí do nadnárodního hodnotového řetězce). Navazující druhá kapitola s využitím konceptu národního inovačního systému podrobněji analyzuje vstupy (finanční a lidské zdroje, včetně specifických předpokladů) a výstupy inovační výkonnosti (zejména na základě výsledků šetření inovací). Třetí kapitola hodnotí charakteristiky informační společnosti zejména podle relativního významu výdajů na ICT, kvality související infrastruktury, nabídky služeb a využití aplikací u klíčových typů subjektů od makroekonomické po podnikovou úroveň. Konkurenční výhoda (Anna Kadeřábková): Mezinárodní srovnání je založeno na analytickém rámci matice a diamantu konkurenční výhody, který zohledňuje dosaženou úroveň ekonomického a znalostního rozvoje při hodnocení adekvátnosti politických opatření. Matice specifikuje konkurenční výhodu jako nákladově vs. kvalitativně založenou a inovační kapacitu jako založenou na vnějších vs. vnitřních technologických znalostech. Pozice zemí jsou dále specifikovány podle fází rozvoje konkurenceschopnosti (tažené výrobními faktory, efektivností nebo inovacemi) a způsobu využití znalostí (pasivní technologický transfer, přizpůsobení lokálním potřebám, vlastní inovační kapacita). Diamant konkurenční výhody podrobněji hodnotí pozice zemí (v zásadě vymezené maticí) podle čtyř pilířů se souborem čtyř dílčích ukazatelů rozlišených podle jejich úlohy při dosažení kvalitativně založené konkurenceschopnosti. Pozornost je věnována rozvoji výrobních technologií, úplnosti hodnotového řetězce, kvalitě prostředí a rozvoji vazeb a interakcí. Specifická pozornost je věnována úloze technologického transferu v globálním hodnotovém řetězci v případě nových členů EU. Analytické výsledky v EU-25 jasně ukazují rozdíly mezi zeměmi při dosahování cílové úrovně inovačně založené konkurenceschopnosti, což přináší řadu dalekosáhlých politických implikací při snaze o zvýšení efektivnosti a účinnosti podpůrné inovační politiky. Vstupy a výstupy inovační výkonnosti (Anna Kadeřábková, Karel Müller): Hodnocení využívá koncepce národního inovačního systému, která orientuje analýzu na akademickou vědu a její vzdělávací funkci, podnikovou sféru a její inovační potenciál a regulativní politiku zaměřenou na vytváření a správu infrastruktury pro podporu inovací. Analýza vstupů zahrnuje problematiku národního systému výzkumu a vývoje, charakterizuje dynamiku a strukturální změny sektorů výzkumu a vývoje a specifické problémy jejich vnitřního členění i vzájemných interakcí. Při rozboru jsou využity dostupné mezinárodní databáze a charakterizovány metodologické souvislosti používaných ukazatelů (Frascati manuál). Do okruhu vstupů jsou začleněny i širší souvislosti ovlivňující inovační výkonnost jako je dostupnost špičkových kvalifikovaných pracovníků, 8

11 ROČENKA KONKURENCESCHOPNOSTI ÚVOD úroveň vědecké a technické činnosti, rozsah a dynamika veřejných výdajů na výzkum a vývoj, spolupráce vysokých škol s podniky a dostupnost rizikového kapitálu pro inovující firmy. Inovační výstupy jsou charakterizovány pomocí inovační výkonnosti firem, jejichž analýzu umožňují pravidelná statistická šetření o inovacích v členských zemích EU a další dílčí šetření inovací, která byla provedena v ČR. Při rozboru jsou také uplatněny odkazy na specifické koncepční a metodické problémy statistického sledování a měření inovací (Oslo manuál). Informační společnost a ICT (Josef Basl, Jan Pour): Kapitola v úvodu vymezuje pojetí informační společnosti a možnosti měření její kvality. Analyzuje dosažený stav informační společnosti v České republice na základě vybraných charakteristik vzhledem k ostatním zemím, především v rámci EU-25. Kapitola využívá šestnácti vybraných ukazatelů, z jejichž hodnot vyplývá převážně lepší postavení ČR v oblasti infrastruktury, zejména telekomunikací a mobilních zařízení oproti využití internetových služeb a aplikací elektronického podnikání. V další části je analyzován stav a předpokládaný nárůst poptávky na ICT trhu v České republice a dalších nových členských zemích EU, a to podle objemu poptávky po prostředcích a projektech infrastrukturního charakteru, např. bezpečnostních technologiích, a objemu poptávky v segmentu progresivních aplikací ICT a informatických služeb, jako je např. outsourcing, systémová integrace. Srovnávána je struktura poptávky v ČR a některých původních zemích EU. Analýza nabídky na ICT trhu je orientována výlučně na český trh a jeho vývoj, především zhodnocení současné nabídky služeb několika desítek jejich předních poskytovatelů. Analýza poptávky i nabídky vychází z údajů předních analytických společností, zejména IDC. Poslední část kapitoly se věnuje klíčovým předpokladům pro efektivní využití ICT na podnikové úrovni a dále pak specifickým podmínkám a nárokům pro nasazení a využití ICT v podnicích malé a střední velikosti. Kvalita lidských zdrojů Čtvrtá část analýzy je rozdělena do tří kapitol. První kapitola se zabývá hodnocením úrovně znalostí a dovedností patnáctileté a dospělé populace, zkoumá počítačovou gramotnost obyvatelstva. Dalším problémovým okruhem je flexibilita populace, zejména profesní a geografická migrace. Druhá kapitola analyzuje účast mládeže na sekundárním a terciárním vzdělávání a účast dospělé populace na jednotlivých formách dalšího vzdělávání. Specifická pozornost je věnována rozhodujícím faktorům ovlivňujícím míru účasti na dalším vzdělávání. Je vyhodnoceno také podnikové vzdělávání a investice do vzdělávání. Třetí kapitola zkoumá vybavenost technologicky náročných odvětví lidskými zdroji, jejich profesní a kvalifikační úroveň a příliv absolventů terciárního vzdělání, zejména technických a přírodovědných studijních oborů. Je rovněž vyhodnocena kvalita terciárního vzdělávání. Znalosti a flexibilita obyvatelstva (Zdeňka Matoušková): Kapitola se v první části zabývá vzdělanostní strukturou obyvatelstva, souvislostí mezi podílem terciárně vzdělané pracovní síly a výší HDP. Vzdělanostní mobilita je analyzována prostřednictvím rozdílů v zastoupení terciárně vzdělaných mezi odcházejícími a vstupujícími na trhu práce. Úroveň znalostí a dovedností patnáctileté populace je vyhodnocena na základě průměrné úrovně matematické, čtenářské, přírodovědné gramotnosti a schopnosti řešit problémy a podle podílu žáků, kteří dosáhli nejvyšších úrovní matematické gramotnosti. Obdobný přístup je aplikován při analýze znalostí a dovedností dospělé populace. Vyhodnocena je také počítačová gramotnost, pozornost je věnována vybavenosti domácností počítačem a přístupem k internetu. Je využito ukazatelů intenzity využívání internetu obecně a ve vazbě na věkové skupiny, je zhodnocena znalost jednotlivých počítačových programů. Úroveň podnikavosti populace je měřena zastoupením podnikatelů v ekonomice, jejich kvalifikační strukturou a podílem na zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích. Důležitým rysem pracovní síly se stává flexibilita, profesní a geografická mobilita. Tyto aspekty jsou obsahem závěrečné části kapitoly, stejně jako využívání pracovních úvazků na dobu určitou a zkrácených pracovních úvazků, které zvyšují flexibilitu pracovních sil. Celoživotní učení (Věra Czesaná): Kapitola je zaměřena na analýzu účasti mládeže na sekundárním a terciárním vzdělávání a dospělé populace na dalším vzdělávání. Pozornost je věnována specificky jednotlivým formám dalšího vzdělávání. Účast na formálním vzdělávání dospělých na školách je analyzována ve vazbě na věkové a kvalifikační skupiny obyvatelstva. Účast na neformálním vzdělávání je zkoumána z hlediska jeho rozsahu a účelu, zvláštní pozornost je věnována zapojení nezaměstnaných do rekvalifikačních kurzů. Rozbor účasti na informálním vzdělávání se týká celkového rozsahu sebevzdělávání a rozdílů mezi kvalifikačními skupinami. Další část kapitoly podrobněji rozebírá vliv věku, vzdělání a bydliště na účast na dalším vzdělávání, zejména však vliv profese. Je zkoumána účast osob zastávajících kvalifikačně náročná povolání na jednotlivých formách vzdělávání. Pozornost je věnována i vzdělávání, které zabezpečují podniky pro zaměstnance. Jsou analyzovány rozdíly v přístupech podle velikosti podniku, odvětvové příslušnosti, vlastnictví, je zkoumán i rozsah a věcné zaměření vzdělávání. Poslední část kapitoly se zabývá výdaji, které na další vzdělávání vynakládají podniky, ale zejména výdaji na počáteční vzdělávání obecně a výdaji na jednotlivé úrovně vzdělávání s využitím ukazatelů postihujících dílčí aspekty financování i jeho efektivnost. Lidské zdroje pro znalostní ekonomiku (Věra Havlíčková, Zdeňka Šímová): Kapitola se zabývá nejprve lidskými zdroji pro technologicky náročná odvětví zpracovatelského průmyslu. Je využito ukazatelů zaměstnanosti v technologicky náročném zpracovatelském průmyslu, její podíl na celkové zaměstnanosti je odděleně zkoumán pro vysoce technologicky náročná odvětví a středně technologicky náročná odvětví. Analýza je doplněna vnitřní strukturou zaměstnanosti v těchto odvětvích, podílem odborníků a techniků na zaměstnanosti a podílem terciárně vzdělané pracovní síly. Shodná metodika je využita i pro analýzu zaměstnanosti ve znalostně náročných službách, zejména technologicky náročných službách. Dále je zkoumána vybavenost ekonomiky ICT profesemi prostřednictvím podílu ICT zaměstnání na celkové zaměstnanosti a celková náročnost ekonomiky na ICT dovednosti. Pozornost je věnována také přílivu absolventů terciárního vzdělávání a zejména absolventů přírodovědných a technických oborů a doktorandů těchto oborů, kteří jsou zdrojem zaměstnanosti v kvalifikačně náročných činnostech. Kvalita terciárního vzdělávání je vyhodnocena ze dvou hledisek. Prvním je posouzení jeho schopnosti produkovat adekvátně vzdělané odborníky, druhým hlediskem je příspěvek k rozvoji vědy a k inovacím, doplňující je hledisko otevřenosti systémů terciárního vzdělávání vůči zahraničí. 9

12

13 Souhrnné výsledky analýzy

14

15 ROČENKA KONKURENCESCHOPNOSTI SOUHRNNÉ VÝSLEDKY ANALÝZY 1. Makroekonomická výkonnost a stabilita První část analýzy se zaměřuje na hodnocení makroekonomických předpokladů a výsledků dlouhodobě udržitelné konkurenceschopnosti ve třech subkapitolách. První zahrnuje hodnocení růstové výkonnosti a postupu reálné a nominální konvergence, druhá se věnuje charakteristikám odvětvové struktury a výkonnosti a třetí faktorům vývoje nabídkové a poptávkové strany a makroekonomické rovnováhy. 1.1 Růst a konvergence Dlouhodobý hospodářský růst ČR je doma i v zahraničí převážně vnímán jako relativně pomalý, zejména ve srovnání se sousedními středoevropskými zeměmi. Tento obraz je však zjednodušený. Při hlubší analýze musíme rozlišovat různá období i různý způsob měření ekonomické výkonnosti země. Základním a nejvíce používaným ukazatelem charakterizujícím hospodářský růst domácí ekonomiky je hrubý domácí produkt (HDP) počítaný ve stálých cenách. Podle tohoto ukazatele ČR dosahovala dlouhodobě relativně nízkou růstovou výkonnost. V letech činil průměrný roční růst HDP 2,5 % a toto tempo růstu bylo pouze mírně vyšší než průměrný roční růst HDP v zemích EU-25 jako celku (viz tabulka 1). Tabulka 1: Reálný průměrný roční růst HDP (v %) EU-25 2,2 2,9 1,6 EU-15 2,2 2,8 1,6 Česká republika 2,5 1,5 3,6 Maďarsko 4,1 4,2 4,0 Polsko 4,2 5,4 3,0 Slovensko 4,3 3,7 4,9 Slovinsko 3,9 4,4 3,4 Poznámka: Údaje nejsou plně srovnatelné vzhledem k tomu, že země postupně přecházejí na výpočty HDP v cenách předchozího roku a na standardy metodiky ESA 1995 (např. realokaci FISIMu). Pramen: Kadeřábková a kol. (2005), s. 13, EUROSTAT, Structural Indicators ( ), vlastní výpočty. Růstová dynamika se však značně lišila ve dvou různých periodách ( a ). V letech činil průměrný roční růst HDP pouze 1,5 % a ČR byla nejpomaleji rostoucí zemí v rámci EU-25. V dalším pětiletí ( ) se růstová dynamika zvyšovala na 3,6 % a ČR se dostala na 8. místo. V roce 2005 se HDP zvýšil o 6 % a ČR se posunuje spolu se Slovenskem na 4. místo (za pobaltské republiky). Období bylo silně poznamenáno recesí české ekonomiky v letech , která nepříznivě ovlivnila celkový hospodářský vývoj ČR ve druhé polovině 90. let. Na zrychlení ekonomického růstu v letech pozitivně působila řada faktorů, jako restrukturalizace ekonomiky, urychlená silným přílivem přímých zahraničních investic při rostoucím významu podniků pod zahraniční kontrolou, rychlý růst domácích investic a exportu, vstup do EU, konsolidace bankovního sektoru a prorůstová hospodářská politika. Významným faktorem ovlivňujícím ekonomický růst v ČR byly přímé zahraniční investice. Jejich příliv zesílil po přijetí zákona o podpoře investic (v roce 1998) a projevil se zejména v rychlém růstu investic a vývozů. Značně vzrostl význam podniků pod zahraniční kontrolou koncentrovaných ve vybraných odvětvích ekonomiky. S přílivem přímých zahraničních investic je však spojena řada problémů (výše a účelnost poskytovaných podpor, otázka repatriace zisků investorů do zahraničí a jejich vliv na platební bilanci a směnný kurz měny, potenciální nebezpečí přesunu výrob). Měření ekonomické výkonnosti země je složitou statistickou záležitostí a nelze ho omezit na jeden, byť důležitý ukazatel. Pro úplnější a objektivnější obraz o vývoji ekonomiky je třeba analyzovat i vývoj souhrnných ukazatelů reálného důchodu, které berou v úvahu přínosy či ztráty ze změn směnných relací v zahraničním obchodě (T/T) a procesy prvotního a druhotného rozdělení důchodů mezi domácí ekonomikou a světem. Česká ekonomika se vyznačuje některými rysy, které použití ukazatelů reálného důchodu vyžadují. Systém národních účtů obsahuje ukazatele reálného hrubého domácího důchodu (zahrnuje vliv změn T/T), reálného hrubého národního důchodu (vliv změn T/T a salda prvotních důchodů se zahraničím) a reálného hrubého disponibilního důchodu (vliv změn T/T, salda prvotních a druhotných důchodů se světem). Ukazatele reálného důchodu ukazují v případě České republiky dlouhodobě příznivější výsledky v celkové ekonomické výkonnosti než tradičně používaný ukazatel HDP. Reálný hrubý domácí důchod, který bere v úvahu přínosy či ztráty ze změn směnných relací, rostl v období o 0,9 procentního bodu (p.b.) rychleji než HDP (3,0 % proti 2,1 %) a umožnil tak předstih domácího užití (spotřeba a investice) před růstem HDP, aniž by se zhoršovala makroekonomická rovnováha. V důsledku narůstajícího odlivu prvotních důchodů do zahraničí byl ve stejném období reálný růst hrubého národního důchodu (bez vlivu směnných relací) o 0,5 p.b. nižší než reálný růst HDP. S vlivem změn T/T však reálný hrubý národní důchod rostl rychleji než HDP (2,5 % průměrně ročně). Vzhledem k poměrně malému vlivu salda druhotných důchodů (běžných transferů) se světem se růst reálného hrubého národního disponibilního důchodu příliš nelišil od růstu reálného hrubého národního důchodu (viz tabulka 2). Situace se však změnila v roce 2005, kdy v důsledku silného růstu cen ropy a dalších surovin došlo ke zhoršení směnných relací a reálný hrubý domácí důchod roste značně pomaleji než HDP. To má důsledky i pro růst domácí poptávky (konečná spotřeba a investice), jejíž reálný růst závisí na vývoji reálných důchodů. Tabulka 2: Růst HDP a ukazatelů reálného důchodu (stálé ceny předchozího roku) Hrubý domácí produkt 2,1 0,9 3,2 Reálný hrubý domácí důchod 3,0 2,1 3,7 Reálný hrubý národní důchod 2,5 1,6 3,1 Reálný hrubý disponibilní důchod 2,3 1,6 2,9 Pramen: ČSÚ (2005b), vlastní výpočty. Rychlejší růst ukazatelů reálného důchodu před růstem HDP, daný především příznivým vývojem směnných relací, vyjadřuje do značné míry vliv kvalitativních faktorů a růst konkurenceschopnosti české ekonomiky. To se projevuje v pozici ČR z hlediska růstové dynamiky i v postupu reálné konvergence měřené HDP na obyvatele v paritě kupní síly. Rozdílný vývoj souhrnných makroekonomických ukazatelů má reálné dopady na ekonomiku a měl by být brán v úvahu i při tvorbě hospodářské politiky. V letech příznivého vývoje směnných relací je možné připustit rychlejší 13

16 ROČENKA KONKURENCESCHOPNOSTI SOUHRNNÉ VÝSLEDKY ANALÝZY růst poptávky bez nebezpečí inflačních tlaků a narůstání makroekonomické nerovnováhy. Naopak, v letech negativního vývoje směnných relací je třeba ovlivňovat růst poptávky tak, aby nepředstihoval reálné možnosti ekonomiky. Zhoršení směnných relací znamená, že i přes vysoká tempa růstu HDP země ztrácí část svého reálného důchodu. To se musí projevit buď ve zhoršení obchodní bilance, nebo ve zpomalení růstu domácí poptávky. Měnová a fiskální politika, ale i politika vztahující se k vývoji mezd by proto měly brát v úvahu rozdílný vývoj makroekonomických ukazatelů ekonomické výkonnosti. Konvergence české ekonomiky k EU Přibližování ekonomické úrovně České republiky k vyspělým zemím Evropské unie probíhalo v průběhu 90. let s velkými výkyvy, období konvergence se střídala s obdobími divergence. Existující mezera se nejprve rozevřela v období transformační krize, spojené se zásadní restrukturalizací výrobní základny při přeorientaci na západní trhy a s komplikovaným institucionálním přizpůsobováním při přechodu k tržní ekonomice. Na počátku transformace se česká ekonomika nacházela zhruba na stejné úrovni jako méně vyspělé západoevropské ekonomiky HDP na obyvatele v paritě kupní síly (PPS) byl mírně vyšší než v Portugalsku, Řecku nebo Slovinsku a téměř dosahoval úrovně Irska. Po transformační krizi poklesl pod úroveň těchto zemí a zejména Irsko se dostávalo daleko vpřed. Vyrovnání výchozí úrovně v průběhu první poloviny dekády nebylo postaveno na dostatečně pevných základech a nastala další vleklá recese v letech , v podmínkách transformujících se zemí ojedinělá. (Z bývalých postkomunistických zemí došlo v 90. letech k dalšímu k poklesu HDP kromě ČR pouze v Rumunsku.) Obrat nastal na přelomu tisíciletí, kdy po překonání obtíží transformačního období probíhala konvergence rychlým tempem a došlo k návratu české ekonomiky na pozici, kterou zaujímala před transformační krizí. Mezera v ekonomické úrovni vůči EU-25, která dosáhla maxima v roce 2000 při poklesu HDP na obyvatele v paritě kupní síly až na 64 %, se začala v letech rychle zmenšovat. V roce 2005 dosáhl HDP na obyvatele v paritě kupní síly zhruba 73 % průměrné úrovně zemí pětadvacítky. ČR tak překonala výchozí úroveň z počátku transformace, když v roce 2004 předstihla úroveň Malty a v roce 2005 úroveň Portugalska. V tomto pětiletém období probíhala reálná konvergence v ČR nejrychleji z nových členských zemí středoevropské pětky (viz tabulka 3), a to nejen díky zrychlení v tempu růstu HDP, ale i díky dalším, kvalitativním faktorům, které tento ukazatel nepostihuje. Tabulka 3: HDP na obyvatele v EU-8 v PPS v letech 1996 až 2005 (EU-25 = 100) Změna v p.b ) ) Česká republika 70,3 64,0 73,0 2,7 9,0 Maďarsko 48,7 53,2 62,0 13,3 8,8 Polsko 42,3 47,0 50,1 7,8 3,1 Slovensko 45,6 47,3 54,0 8,4 6,7 Slovinsko 69,2 73,2 81,5 12,3 8,3 Estonsko 34,9 41,2 55,3 20,4 14,1 Litva 34,8 38,3 51,0 16,2 12,7 Lotyšsko 30,3 35,1 46,5 16,2 11,4 Poznámka: 1) Odhad EUROSTATu. Pramen: EUROSTAT, Structural Indicators ( ). Běžné analýzy zatím nezaznamenávají specifický jev, kdy je postup reálné konvergence rychlejší, než by odpovídalo vykazovanému předstihu v tempech ekonomického růstu, měřených standardním ukazatelem HDP. Vývoj kvalitativních faktorů, který se projevuje při porovnávání ekonomických úrovní v běžných paritách kupní síly, není totiž plně zachycen v tempech růstu HDP ve stálých cenách. V ČR na urychlené vyrovnávání ekonomické úrovně působil kromě předstihu v tempech růstu HDP příznivý vývoj směnných relací při obchodování se zahraničím. V dlouhodobém vývoji od roku 1996 se směnné relace v ČR zlepšily nejvíce ze všech zemí EU-25 s výjimkou Litvy, zatímco např. na Slovensku a v Polsku se výrazně zhoršily. Tento jev se potvrzuje rovněž v ukazateli reálného důchodu, jehož růst patří v České republice v současné dekádě k nejrychlejším v rámci středoevropských nových členských zemí EU. Obraz o relacích ekonomického růstu mezi jednotlivými novými členskými zeměmi EU se tak odlišuje od běžných hodnocení. Souběžně s reálnou konvergencí postupuje konvergence nominální. Sbližují se cenové hladiny, míry inflace, úrokové míry a při přetrvávajícím velkém odstupu i mzdové úrovně. Odchylka cenové úrovně od průměru zemí EU-25 je v ČR větší, než odpovídá pozorované závislosti mezi ekonomickou a cenovou úrovní v podmínkách evropských zemí. V roce 2005 dosáhla cenová úroveň celkového HDP v poměru k EU-25 necelých 58 % (relace cenové hladiny spotřeby domácností byla mírně vyšší). Česká republika je přitom výrazně nízkoinflační zemí. Míra inflace, měřená harmonizovaným cenovým indexem, se zde v posledních letech nacházela dokonce výrazně pod průměrem zemí EU-25 i zemí eurozóny a nesplňovala zdola podmínku cenové stability ECB, podle které má být inflace pod, ale blízko 2 %. Základní aktuální otázkou nominální konvergence je stanovení termínu přijetí eura a výše měnového kurzu, s nimiž ČR vstoupí do eurozóny. Jde přitom nejen o splnění maastrichtských kritérií, která zajišťují stabilitu společné měny, ale i o to, aby takovýto krok co nejvíce podpořil přibližování reálné ekonomické úrovně. Vzhledem k nízké mzdové úrovni a nízké úrovni celkových pracovních nákladů, dosahujících v nominálním vyjádření méně než třetinu průměrné úrovně v zemích EU-15, patří česká ekonomika k nákladově a cenově konkurenceschopným zemím. I při postupném zvyšování jednotkových pracovních nákladů zůstává jejich úroveň v poměru k vyspělým zemím EU nízká. Jednotkové pracovní náklady, měřené k celkovému HDP, se nacházejí pod polovinou průměrné úrovně v zemích EU-25. Jsou přitom o něco nižší než v Maďarsku, kde mírně přesahují polovinu, zatímco na Slovensku, v Polsku a v pobaltských zemích nedosahují ani 40 % průměru zemí EU-25. V perspektivě lze očekávat pokračující přibližování ekonomické úrovně k průměru zemí EU-25. ČR jako celek již v nejbližších dvou letech pravděpodobně překročí relaci 75 %, stanovenou jako hranice pro podporu ze strukturálních fondů EU. Vyrovnání ekonomické úrovně s EU-25 v roce 2013, předpokládané ve Strategii hospodářského růstu, je však silně ambiciózním cílem, jehož splnění je vysoce nepravděpodobné. Vzhledem k tomu, že se ČR v roce 2005 dostala do střední třetiny žebříčku zemí EU a má vysokou konvergenční dynamiku, lze při zachování dosavadního tempa v postupu reálné konvergence očekávat, že se v dohledné době vyrovná s pozicí Řecka, Kypru a Slovinska. Rozhodující bude, nakolik se podaří zvládnout přechod od cenové konkurenceschopnosti k lepšímu využívání kvalitativně založených konkurenčních výhod. 14

17 ROČENKA KONKURENCESCHOPNOSTI SOUHRNNÉ VÝSLEDKY ANALÝZY 1.2 Strukturální změny Z hlediska podílu hlavních sektorů na hrubé přidané hodnotě (HPH) a zaměstnanosti má největší podíl na tvorbě hrubé přidané hodnoty sektor služeb, nejmenší podíl zemědělství. V období se struktura české ekonomiky měnila jen pozvolně, jak lze vidět v tabulce 4. Docházelo k mírnému poklesu podílu zemědělství a stavebnictví, zatímco podíl služeb postupně narůstal. V rámci zemí EU má Česká republika stále relativně nízký podíl služeb na hrubé přidané hodnotě. Nižší podíl je pouze v Irsku, naopak nejvyššího podílu služeb na hrubé přidané hodnotě dosahuje Francie. Tabulka 4: Struktura hrubé přidané hodnoty a zaměstnanosti (v %) Hrubá přidaná hodnota b.c. s.c Zaměstnanost Zem. a les. 4,6 3,9 3,3 4,6 5,1 5,5 6,3 5,1 4,3 Průmysl 30,8 31,7 31,0 30,8 33,7 33,8 30,3 30,0 29,1 Staveb. 9,1 6,8 6,9 9,1 5,3 4,9 10,5 8,8 8,6 Služby 55,5 57,6 58,8 55,5 55,9 55,7 53,0 56,2 57,9 Pramen: ČSÚ, databáze RNÚ k , vlastní výpočty. Podíl průmyslu na HPH zůstal přibližně stejný pohyboval se kolem 31 %. Podobný vývoj se odehrál i u celkové zaměstnanosti. Vývoj ve stálých cenách byl poněkud odlišný, což způsobil odlišný vývoj cen měřený deflátory HPH v jednotlivých sektorech. Zatímco v sektoru zemědělství a lesnictví a v průmyslu byl deflátor hrubé přidané hodnoty v období v průměru nižší než deflátor za celé národní hospodářství, ve stavebnictví a službách tomu bylo obráceně. Významný byl tento vliv zejména ve stavebnictví, jehož podíl HPH na celkové HPH ve stálých cenách výrazně poklesl mezi roky Největší vliv na to měl vysoký nárůst cen stavebních prací oproti průměrnému vývoji cen ostatních výrobků a služeb. Opačný vliv na strukturu ekonomiky podle HPH měl vývoj deflátoru HPH v sektoru zemědělství a lesnictví. Z hlediska dohánění ekonomické úrovně vyspělých zemí hraje klíčovou roli přibližování v úrovni produktivity práce. V ČR rostla produktivita v období v průměru o 2,4 % ročně. Naproti tomu hrubá přidaná hodnota rostla pouze o 1,8 % ročně. Ve druhé polovině sledovaného období, tj. v letech , byl průměrný roční růst produktivity práce v ČR mírně vyšší než v letech , a to 2,6 % oproti 2,2 %. Rozdíl v tempu růstu HPH byl však ještě větší, a to 2,8 % oproti 2,1 %. Vývoj v jednotlivých odvětvích byl v období velmi rozdílný. Nejvyšší nárůst zaznamenalo odvětví výroby dopravních prostředků, ve kterém HPH rostla v průměru o 15,3 % ročně a produktivita práce o 12,1 %. Na opačném konci spektra v rámci průmyslu je energetika, kde došlo k celkovému poklesu HPH i produktivity práce. Průměrný přírůstek produktivity za celý sektor průmyslu činil 4,2 % ročně. Největší pokles produktivity ze všech sektorů nastal ve stavebnictví, a to o 3 % ročně. Naopak v zemědělství rostla produktivita práce v průměru o 7,6 %, především v důsledku významného poklesu zaměstnanosti. Mezi jednotlivými odvětvími existují znatelné rozdíly nejen v dynamice produktivity práce, ale i v její úrovni. Průměrná produktivita práce v národním hospodářství měřená hrubou přidanou hodnotou na jednoho pracovníka v roce 2003 činila 490 tisíc Kč v běžných cenách. Nejvyšší produktivita práce byla v energetickém průmyslu, a to více než 1,4 milionu Kč. K výrazně nadprůměrným odvětvím patřilo peněžnictví, pojišťovnictví a služby pro podniky a rafinérský a chemický průmysl. Naopak nejmenší přidaná hodnota na pracovníka připadá v textilním a kožedělném průmyslu, ostatním zpracovatelském průmyslu a zemědělství. Z hlediska postavení ekonomiky v globálním produkčním řetězci je důležité, jak významné jsou technologicky náročné aktivity. Tato odvětví zpravidla přinášejí dané ekonomice celou řadu příznivých efektů, jako jsou vysoké mzdy a zisky, rychlý růst obchodu a produktivity a vysoká míra inovací, s čímž souvisí i šíření pozitivních externalit. Mezi roky 1995 a 2003 došlo ve zpracovatelském průmyslu k nárůstu podílu aktivit s vyšší a vysokou technologickou náročností na hrubé produkci, přidané hodnotě i zaměstnanosti. V roce 1995 se tyto aktivity podílely na HPH zpracovatelského průmyslu z 31,7 %, v roce 2003 to bylo 37,7 % (viz tabulka 5). Obdobným způsobem vzrostl také podíl technologicky náročných aktivit na zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu. Tabulka 5: Podíl aktivit podle technologické náročnosti na hrubé produkci, přidané hodnotě a zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu v ČR (v %) Produkce HPH Zaměst. HPH/prod HT 5,1 12,4 5,6 6,8 5,4 6,6 28,6 12,8 MHT 26,6 33,1 26,1 30,9 27,0 29,3 25,4 22,0 MLT 32,3 26,6 33,9 30,2 27,6 27,9 27,1 26,9 LT 36,0 27,9 34,3 32,1 40,1 36,2 24,6 27,2 Celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 25,9 23,6 Poznámka: Technologická náročnost ve zpracovatelském průmyslu: HT vysoká, MHT vyšší, MLT nižší, LT nízká. Pramen: ČSÚ, databáze RNÚ ( ), vlastní výpočty. V období vzrostly v České republice ukazatele relativního obchodu ve vztahu k produkci. Týká se to jak podílu vývozu na produkci, tak ukazatele pronikání dovozů. Hodnoty obou ukazatelů překročily 50 % v roce Znamená to, že více než polovina v tuzemsku vyráběné produkce je určena pro zahraniční trhy a zároveň více než polovina tuzemské poptávky je uspokojována z dovozu. Největší podíl vývozu na produkci byl v roce 2003 v technologicky náročných odvětvích, a to 62 % v odvětvích s vysokou a 70 % v odvětvích s vyšší technologickou intenzitou. U odvětví s nízkou a nižší technologickou náročností byl podíl produkce určený na vývoz výrazně nižší. 1.3 Nabídka, poptávka a stabilita Na nabídkové straně ekonomiky byl hospodářský růst ČR plně založen na růstu produktivity práce. Zaměstnanost v národním hospodářství dlouhodobě klesala (v letech o 0,6 % průměrně ročně) a v důsledku toho byl růst produktivity práce rychlejší než růst HDP. To by indikovalo strukturální změny a technický pokrok posilující konkurenceschopnost a růst produktivity práce. Druhou stranou těchto procesů je nízké využití pracovní síly a relativně vysoká nezaměstnanost. Komplexnější analýza růstových faktorů, která bere v úvahu růst práce, kapitálu a vývoj souhrnné produktivity faktorů, potvrzuje, že růst české ekonomiky byl z převážné části zabezpečován růstem souhrnné produktivity faktorů (v období to bylo z více než 70 %). 15