Transkript

1

2

3

4

5

6

7 í3g) ^ PESTRÉ CESTY PO ECHÁCH. II.

8

9 PESTEÉ CESTY PO ECHÁCH. SPOLENOU PRACÍ MATJE BROUKA, PROF. VOJTCHA BOIVOJE KOSTLIVÉH O, VÁCLAVA MALINY, DRA. DAGOBERTA ŠPIKY, JANA VRANÉHO, ORLANDA FURIOSA, BETISLAVA BOUBÍNSKÉHO, VIOLY TŠÍNSKÉ A JINÝCH UCENC A SPISOVATEL DOMÁCÍCH REDIGUJE SVATOPLUK CECH ILLTTSTRUJE VIKTOR OLÍVA DÍL II. V PRAZE. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC

10 ALOIS WIMNER, PRAHA.

11 M. BROUEK M VÝSTAVE.

12

13 w^ (O dopravních prostedcích na výstavu. Omluva redakce. Co našemu výstavnímu cestopisu konen mimo vše nadání pece pomohlo na svtlo boží. Spiknutí u kohouta". Pípravy na cestu. Kritika na lanové dráze. Dráha elektrická.) V nedli dne 13. záí 1891 vstoupil pan Brouek do vozu lanové dráhy, vedoucí na Letnou, a náhoda uinila jej sousedem pvabné dámy, která v prvodu dvou pán jela také na výstavu tenástvo chytá redaktora za ruku. Oho! Tak lacino se tam nedostaneš! Pedevším povz, jaký pak je to zpsob : My ekáme den ode dne, týden za týdnem, celé msíce na

14 ! slíbený výstavní referát a ty sedíš zatím se svým panem Broukem nkde na vikárce, vypravíš ho konen za tyi msíce (!!) šastn na výstavu a picházíš nám se svým výstavním prvodcem milostiv dnes, když je už dávno po všem. Jindy si libuješ v sáhodlouhých pedmluvách a te najednou chceš vpadnouti jen tak beze všeho in medias res. Takhle nám neuklouzneš. Naped se zodpovídej mžeš-li! jablka. Již vidím, že mi nezbývá než kousnouti do toho kyselého Pravda, je po výstav. Jako pestroskvlá bublina rozplaskl se pvabný obraz, kterým jsme se tam v Královské oboe kochali od jara do jesen. Ze smavé výstavní nádhery zbyla jen smutná kostra, vlastn jen zbytky kostry : prázdný prmyslový palác, prázdné budovy umlecké a retrospektivní výstavy, ásf prázdných pavilón, která snad pjde za rozebranými a odklizenými již soudruhy, než se tyto ádky dostanou do rukou tenástva; ostatek je ohava zpuštní: rozrýpaná pda, zpustošené trávníky, rum, škaredá sms trám a latí, bedny, cáry aloun, odházené zátky a stepy... Osielo staré, krásné stromoadí, kam letos pesthovalo se korso mstské, kde šumly a jásaly nesetné davy, když ve vzduchu uprosted té dvojí ady mohutných, rozložitých kaštan magicky zasvitla šerem dlouhá šra elektrických svtel, když koruna svatováclavská v pestrém blesku svých drahých kamen zaplála na vysokém temeni prmyslového paláce a svtelný vodotrysk otevel svj bájený, obrovský kvt z mnících se stíbrných, zlatých, rubínových, smaragdových, safírových plamen ; ted tam jen podzimní vítr prohání spustlou alejí poslední žluté hsty... Všechna krása, všechna sláva polní tráva

15 Ale pes to soudíme, že náš výstavní spis není opozdilý. Nebylo naprosto potebí, aby pan Brouek svým píkladem vybízel a svým líením navnadoval obecenstvo k návštv výstavy ; každý z našich tená navštívil ji z vlastního popudu a který ucítil potebu vysvtlujícího nebo zábavného prvodce, ml jich spoustu na vybranou v knihách i asopisech. Co tu bylo dkladných výstavních zpráv a vtipem sršících causerií, co výstavních obrázk, klep, potulek, lelk, bonmot, anekdot, ba i básní! V tom smru nemusel a nad to ani nechtl pan domácí konkurovat. Nemá bohudíky potebí, aby pro mrzký novináský honorá a lepší ztrávení snídan nebo obda ledajakých abonent musel se rozilovati vlasteneckým nadšením, každý den vymysliti alespo jeden uvážení hodný návrh nebo sehnati vezmi kde vezmi obligátní nešvar, který zasluhuje nejostejšího pokárání, slídit po novinkách a sbírat klepy, petvaovati se duchaplným a nutit se do vtipu, s kterým pan Brouek ze zásady nemá co initi. Chová proti vtipm, jimiž se obyejn všelijaká žebrota otírá o slušné lidi, hluboce zakoennou antipatii a zdržuje se jich sám dle možnosti. On vyšel si na výstavu pkn pohodln jen pro svou vlastní zkušenost a zábavu jako zámožný, neodvislý soukromník, jemuž není pranic po výstavním výboru, po tch i onch novinách, po té i oné politické stran a konen ani po tenástvu, skládajícím se u nás bez toho po vtšin z ledajakých pochybných existencí, které žijí z ruky do úst a krom njaké té knihy nemají, co by si na nich domácí vzal. A nikomu navzájem není nic po tom, kdy se pan Brouek za své peníze na výstavu vypravil, co tam dlal nebo nedlal, vidl nebo nevidl a eho si tam ze své kapsy dopál. On nikomu také nevlírá své soukromé úsudky, nevnucuje nikomu

16 své dílo, neprosí se o žádnou chválu a vyprošuje si každé krení nosu. Kdo bude sklamán, a pite vinu sám sob: pro kupoval zajíce v pylli! Ostatn komu se nebude líbiti text, mže se potšit illustracemi a komu by ani ty nevyhovly, dej si knihu vázat do skvostných desek, které máme ve všech barvách lacino na sklad, a pošli ji nkomu za vánoní nebo novoroní dárek. Pan Brouek tedy vydává toto dílo hlavn jen pro své vlastní potšení, a nebrání nikomu, kdo by ho chtl na jeho výstavních toulkách v duchu provázeti. Výstava je sice ve skutenosti ta tam, ale v myslích našich trvá dosud v celé své tpytné nádhee a bude tam záiti ješt dlouho. Každý z nás dosud alespo jednou ob den pive v toužebném snní na chvilku oi a znovu ocituje se uprosted toho nezapomenutelného obrazu : vidí živ a zeteln tu okouzlující sms malebných budov a budovek, divy nahromadné v nich, svží trávníky a rozkošné kvtinové záhony kolem, pestré proudy zástup na písitých cestách a stezkách, omamující ruch a shon, radostné rozjaení na tisícerých lících všechny podrobnosti té skvostné scenerie, záící oslniv za dne a nabývající pímo pohádkového kouzla v arovných efektech veerního osvtlení. A mnohý zajisté i po vší té letošní záplav výstavních referát, psaných vtšinou nesvdomitými novináskými zpravodaji nebo pepjatými a nezkušenými mladíky, rád si tam ješt jednou zajde po boku poádného, usedlého lovka, který nemá jen tuhle, ale také tuhle. Tolik prozatím na výtku tenástva. A ponvadž padlo zárove slovo v pílišném spchu in medias res, pošineme tedy bez ostychu zaátek své historie ješt trochu nazad

17 a vylííme také sbh vcí. jímž náš cestovatel do vozu lanové dráhy se dostal. Pro nepoužil tramwaye, vdí tenáové již z prvního dílu naší knihy. Ostatn, tramway v dob výstavy! Ó, vy spolutrpitelé, kteí jste se nemohli vydati na milost a nemilosf výstavní hrabivosti našich drožká a fiakrist, zajisté vás brní ješt ve všech kloubech pi vzpomínce na ty rozkošné jízdy, které vás makav pesvdovaly, že lichá jest nauka o neprostupnosti tles. Závistiv pohlíželi jste na sudy slanek ped kupeckými krámy, kolem nichž vás unášel ten dopravní lis, nesoucí na sedadlech, mezi nimi, vpedu, vzadu, na stupátkách, na každém emenu a každé skob divoce promíchanou sms muž, žen a dtí ve všech možných i nemožných posicích ; ba, i zvení po obou stranách visely chomáe a hrozny akrobat, chytajících se keovit kde kterého výstupku a pokládajících za štstí, jestliže mohli alespo špikou jedné nohy balansovati na okraji vozu. Byl to vhodný dopravní prostedek do oistce, nikoli na výstavu. A jaké výjevy se odehrávaly takhle za krásné nedle nebo nkteré lákavé slavnosti výstavní na Josefském námstí, když onen tramwayový moloch vychrlil svj zpola

18 upeený a zpola udušený obsah do tlaenice nedokavc, kteí již jako hladoví dravci na koist íhali na nový vagón, do nhož se zde muselo pestupovati neboe na správ tramv^^aye nemohl pece nikdo žádati, aby zaídila pímé spojení s výstavou, z níž mla jen škodu! Když oekávaný vagón pijel, mohl si divák živ pedstaviti hrzné výjevy z potopy, kdy chumle zoufalc rvaly se o poslední, z hltavých vod vynívající vrcholek skalní. A filosof mohl tu pozorovati, jak hrav rozvazují se všechny ády civilisace a vítzí vrozené zvíecí pudy lovka. Vždyf víte, jak jsme tu všichni s bezohlednou surovostí pracovali lokty a podpatky, holemi a deštníky, kterak nejlépe vychovaní pánové sráželi krásnou ple barbarsky se stu patka a nejslušnjší dámy usedaly bez okolk na klín komukoli. Humanita, slušnost, zdvoilos, mrav, stud všechno klesalo zdeptáno v té šílené vav. Lidský egoism objevoval se tu v iré divošské nahot. A což teprve z veera ped výstavištm! Pekelný" Breughel musel by mi pjiti svj šttec, abych zachytil jen stín toho, co se dlo na tamjší zastávce tramwayové pod milosrdným kídlem soumraku. Vozkové a prvodí tramv^aye, utýraní celodenní lopotou v peplnných vagónech, dopávali si na noc trochu osvžující zábavy a vplétali v infernální ten rej i živly groteskní komiky : ujíždli bez zastávky kolem nedokavého obecenstva, které se za nimi muselo úprkem honiti až bh ví kam do Stromovky, vypahovali s olympickým klidem kon z naplnného práv vagónu, vyhánli pasažéry z jednoho vozu a nepouštli je do druhého... Policejní strážníci, kteí stávali s uznání hodnou precisností v tchto místech, mohu by nejlépe vypravovati o zajímavých scénách, které tu mli

19 . píiežitose skoro den co den ^^^\M' ' tiše pozorovati pro ukrácení í* dlouhých hodin mrzuté služby..nejšastnjší byli ješt ti výstavní hosté, jimž se podailo vyšplhati se na stechu nkterého z tch nkolika starožitných, rachotivých omnibus a dostavník, které výstavní spekulace vytáhla bh ví z jakých zapomenutých kolen a vetešnických brloh. Mohli tu s povýšeného stanoviska rozjímati o pokrocích moderního dopravnictví.. Po této bezdné odboce k choulostivé kapitole výstavních kommunikaních prostedk dostáváme se ku slíbenému zaátku. V uvedenou již nedli dne 13. záí 1891 vstal Brouek o trochu díve než obyejn a pistoupiv rovnou k oknu, jaksi se zaradoval. Ale hned nato zahuel nevrle:,1 vždyf je to jen mlha. Zvedne se a bude hezky. Letošní rok je obrácen na ruby : V let jsme mrzli a mokli, a podzimek máme jednu krásu," doložil s povzdechem. Když hospodyn pišla s kávou, velmi se podivila, že je milostpán již úpln obleen a to pelivji než jindy. zvdavosti. Kam pak dnes tak asn, milostpane?" ulevila ženské Na výstavu," odsekl pan Brouek tak ledabylo, jakoby vc ani nestála za e.

20 : 10 Hospodyn však sepjala ruce nad hlavou: Na výstavu?!* Co pak spínáte ruce? Jakoby to bylo bh ví co! Dost smutné, že vám dosud také nenapadlo, podívat se tam. Gi snad myslíte, že to ti pánové vystavujou jen pro sebe? Každý uvdomlý Cech, který má špetku tento, pospíchá na výstavu, aby se tam potšil z rozvoje naší no, naší tento. Pijíždjí lidé až z Polska, z Ameriky, z Moravy a bh ví odkud, a našinec by ml tak málo národního tento, aby zstal doma, když má výstavu zrovna ped nosem?" tenái dívjších pubhkací Broukových už vdí, že pan domácí oním mnohovýznamným tento" vyjaduje obyejn všechny vci, povznesené nad pravidelný obor jeho myšlenek. Vskutku také byla jeho filippika pouhou parafrásí slov, která poslední dobou asto u kohouta" slýchal a proti nimž sám ješt do verejška vedl tuhou opposici. Nemžeme tu již zamleti, že by výstavní náš plán bezmála se byl rozplynul v páru, což zavinilo nkolik píin, které tená doleji pozná a z nichž alespo jednu hned uvádíme výkonný výbor výstavní dopustil se té beztaktnosti, že pi rozdlování volných vstupenek našeho referenta mimo vše nadání naprosto ignoroval. Panu domácímu nešlo o nkolik tch šesták, ale ponvadž výkonný výbor volné vstupenky rozdával plnými hrstmi každému na potkání, byl urážlivý úmysl onoho pominutí píliš na jev. Prvotní nadšení Broukovo pro výstavu chladlo víc a více každým dnem marného ekání, že výbor zapomtlivost svou napraví, a promnilo se konen v rozhodnou antipatii. Nechtl již o výstav ani slyšeti. Arci bylo provedení té negativní vle pranesnadné, nebo neslyšeti o výstav mohl letos v Cechách jen hluchý lovk. Pi prvním kroku na ulici slyšel jsi o ní, holi nedovedl t bez výsta-

21 11 vního žvástu ani namydliti, traíikanlka ti pedložila s doutníky nejnovjší výstavní novinku, v každém krám dávalo se nádavkem tucet výstavních anekdot, na železnici místo obvyklého odkud?" a ^kam?" znlo jen z výstavy?" nebo na výstavu?" a mnohý venkovský honoraní kroužek prý dokonce pro výstavu i na karty zapomnl. Ba i povtrnosf si letos odpoinula, nebo kde se dva lidé sešli, spustili hned o výstav. A kdo by se byl uzavel ve svém pokoji, tomu podstrila alespo roznašeka novin pod rohožku celou spoustu výstavní etby. KdykoHv pan Brouek svj asopis (jehož jméno z rozliných dvod zamlíme) otevel, mrštil jím zlostn na stl a nkolikrát hrozil již zcela opravdov, že se pedplatí na Bohemii" nebo Tagblatt". Domnívaje se, že alespo tiché Hradany zstaly tím výstavním morem ušeteny, zavítal po delší pestávce k veliké radosti pana Wiirfla opt na vikárku. Ale byl i tam šeredn zklamán. No, už jsem myslil, že pana domácího ped koncem výstavy neuvidíme! " uvítal ho pan Wiirfel a výslava bzuela mu i v tom posvátném zátiší ustavin kolem uší, jako neodbytná moucha. I denní spolenost u kamen míchala ji do spád. Náš spolupracovník poznal, že by si leda musel znovu vylétnouti na msíc, aby jí unikl. Odevzdal se tedy s resignací svému osudu a vrátil se na své místo pod obraz Husv u kohouta", a byl nkterý veer ped tím, po prudké potýce s ostatními denními hosty, slavn písahal, že ho tam nikdo více neuvidí. Rozumí se, že ona rozmíška vznikla také pro výstavu. Vný rýpal Klapzuba rád ho totiž dráždil tímto nenávidným thematem a v onen veer zpsobilo jeho zlomyslné popichování úplnou roztržku. Když se pan Brouek po nkolikadenní passivní oposici trochu roz-

22 12 pait opt u kohouta" objevil, položeny mu ovšem zlaté mosty a slaveno smíení. O výstav mluveno sice dále i v následujících dnech, ale rukaviká Klapzuba se mírnil a pan domácí stavl se pi takových píležitostech, jakoby neslyšel. Potichu však zosnováno proti nmu spiknutí, které zpsobilo v jeho názorech rázem netušený obrat a pomohlo našemu výstavnímu referátu, nad nímž jsme v duchu již udlali kíž, šastn na svtlo boží. Spiknutí to umluveno v sobotu dne 12. záí mezi denními hosty u kohouta" ped píchodem pana Brouka a d- vra v jeho zdar byla tak silná, že k návrhu pana officiála uspoádána ihned krejcarová sbírka na zakoupení nedlní výstavní vstupenky pro pana domácího. Následkem úcty, jaké náš spolupracovník nejen u svých užších soustolovník, nýbrž u všech hostí této místnosti požívá, sebrán rázem potebný obnos, k nmuž pispl i kuchyský personál vdoviným grošem, a sklepnice doskoila hned pro vstupenku do vedlejší trafiky. Sotva že pan officiál vstupenku prozatím uschoval, objevil se ve dveích pan Brouek, povsil svou pilbu" s klokem" na obvyklý hebík, stiskl po ad pravici všem úastníkm svého stolového kruhu, potepal pívtiv rukou i ke vzdálenjším stolm a usednuv na své místo, poruil si z jídelního lístku jazyk s polskou šalší". Mluveno pak o všeliem, arci také o výstav, ale rozhodný útok odložili spiklenci na dobu, kdy pan Brouek po sedmém poháíku" zaal jeviti ponkud jaejší náladu. Hluný spor o njaký valát pivábil ho na chvíli k tarokám do zadního kouta a když se vracel ke svému stolu, zvolal pan officiál, na oko horliv a s vážnou tváí, jakoby

23 . O " " 13 pokraoval v zaatém sporu, k rukavikái : Ne, opravdu se mýlíte, pane Klapzubo! Vím to jist : dvaašedesát tisíc litr. A já vím urit, že pes sedmdesát tisíc, " tvrdil Klapzuba.,Ani pomyšlení! Pesn dva a šedesát." Možná, že dva o to se nepu ale v desítkách jste se zmýlil. Sedmdesát, pravím já." Slibnos sporného pedmtu svedla našeho spolupracovníka k otázce: Jaké htry, pánové?" No, litry. Vína nebo piva, to je zcela jedno. Mluvíme o tom sudu na sedmdesát tisíc litr," vysvtloval Klapzuba. jakém sudu? Bezpochyby njaké žerty, pánové? Kdež by se vzal sud na sedmdesát tisíc litr! Pan Klapzuba arci trochu nadsazuje, jako obyejn; tolik eený sud opravdu nepojme, nýbrž jen dvaašedesát tisíc litr, jak jsem povídal," opravil pan officiál. Ani šedesát tisíc litr nepojme žádný sud na svt!" odbyl i jeho se vší rozhodností pan Brouek. Tof by byl sud jako celý dm. Považte jen, kde by se vzaly takové dužiny? Nesmysl. Prosím vás, pánové, kdo pak vám povsil na nos ten obrovský humbug? Snad jste to etli v njakém americkém asopise, ne?" Ale, ale, pane domácí, což jste opravdu nic neslyšel o titanském sudu na výstav?" zvolal v líeném úžasu Klapzuba. Na výstav? Jdte už k asu s celou výstavou! Aha zase zaínáte? Nemáte bezpochyby dost tch ustaviných chvalozpv na krásu výstavy, že si ješt vymýšlíte takové báchory pro dti a snad ke všemu myslíte, že jim uvím?!" Opozdilý host, který zaslechl jen poslední ei obou stran a nebyl do spiknutí zasvcen, byl by málem pokazil všechno. Upozornil totiž pana domácího : Ale ovšem že je lakový sud na výstav. Mžete si to peísti v novinách."

24 " 14 Na štstí u Brouka nepochodil. V novinách! Pak to musí být ovšem pravda! Prosím vás, love, odkud pak jste? A to stojí teba stokrát v novinách, já povídám, že je to nesmysl a punktum! Rád bych vidl povoz a potah, kterým by takový sud dopravili na výstavu! Jen považte, co to je : dvaašedesát tisíc litr..." A pan domácí zadíval se rozjiskeným zrakem sniv do vzduchu, jakoby tam vidl celý ten oceán zlatého moku a smetanové pny.,vsadte se tedy," zvolal Klapzuba, dávaje svému hlasu a vzezení výraz vítzného pesvdení, že se pan Brouek sázky pravice neodváží. S radostí! O chcete." O soudek plzeského." Platí." A Broukova ruka tleskla zvuné do nastavené Klapzubovy. Hned na to však drazn pipomenul : Ale tof se ví, že musím ten sud vidt na vlastní oi vidt To mžete, kdy chcete. Vždyt je proto na výstav, aby se na každý mohl podívat." Ááá, takhle s vámi nehraju! Na výstavu vám nepjdu." Ale jak pak vás máme jinak pesvdit? Kdyby šlo na píklad o výstavní medovinu, mohli bychom vám pinésti kalíšek nebo teba celou láhev, ale sud na dvaašedesát tisíc litr já zstávám arci pi svém, že jímá více než sedmdesát tisíc, ale když jste pijal sázku i na ten menší poet, zstame tedy pi nm takový sud nemžeme pec dovalit z výstavy k vám." Brouek neodpovdl na tuto námitku, nýbrž otázal se živ: Co to mluvíte zas o medovin? Jaká medovina?"

25 " "! 15 Mj bože, ani o té nevíte?! O medoviii v hospodáském pavilón! Bude to asi istá medovina!" Ó nikoli, výborná medovina podle staroeského receptu, na které jsem si sám nkolikrát znamenit pochutnal," ujišoval officiál. Vidíte, pane domácí, co máte ze své výstavní stávky Od svého výletu do patnáctého století ustavin blouzníte o medovin jak o korun a perle všech nápoj a když vám ji výstava piaruje v náš stízlivý vk, ani o tom nezvíte." Náš spolupracovník upel na oba podzírav oi, zaal si tiše pohvizdovat a bubnoval prsty po stole. Ó nejsem dnešní, pánové! Jestli myslíte, že vám na ten med jako medvd vlezu do pasti, mýlíte se velice. Beztoho jste i ten obrovský sud na mne nastražili jen proto, abyste m dostali na výstavu a pak se mi ješt pro mou lehkovrnosf notn vysmáli. Známe se!" Officiál tváil se uraženým. Což nás pokládáte všechny za dti, pane domácí, abychom tropili takové nejapné šprýmy?" pravil vážn. Vždy jsme s panem Klapzubou zaali tu sudovou debattu sami mezi sebou, když jste tamhle u taroká kibicoval, a zvdli jsme o vaší pozdjší pítomnosti teprve, když jste se do našeho sporu sám z vlastního popudu vmíchal. A eknte mi, co pak budeme míti z vaší výstavní pouti, abychom tak o ni stáli a k vli ní vymýšleli njaké lži! Myslíte, že by pan Klapzuba obtoval soudek plzeského jen pro to potšení, aby vás uvidl na výstav? Nepjdete-li tam, nám tím pranic neudláte a výstavy také neubude; bude to jen vaše vlastní škoda. Pánové, už toho nechme!" navrhoval s dráždivým klidem rukaviká. Pan domácí zkrátka ustupuje od své penáhlené sázky a iní dobe. Vždy pi lepší rozvaze a je-li jen trochu

26 " " " 16 obeznámen s emeslem bednáským, musí uznati, že sud takových rozmr není žádným zázrakem a že Nesmysl je!" vskoil mu Brouek rázn do ei.»a vašeho pouení o sudech nepotebuj u dokonce ; v tch znám se lépe než vy v rukavikách. Ale ostatn abyste snad nemysleli, že se vytáím z té sázky Ne, pece nemohu. Nemohu strit urážlivé jednání tch pán od výstavy klidn do kapsy a ješt jim donášet vstupné! Ó není-u jiné pekážky! Hledte, sama náhoda vás tam chce míti. Práv ped vaším píchodem ukazoval nám pan oíticiál výstavní vstupenku, kterou dnes na ulici našel." Ano, zde jest, " potvrdil officiál, vyjímaje z tobolky vstupenku z krejcarové sbírky zakoupenou. Nedlní vstupenka, s couponem, zcela neporušená. Já jí nepotebuji, ponvadž jsem si vera znovu koupil celý blok. Uinil jsem tedy pánm návrh, abychom ji vylicitovali na njaký národní úel ; ale hlasy o tom úelu se rozcházely a bez vás nechtli jsme se definitivn rozhodnout. Vida, málem bych na to byl zapomnl. Avšak ted není potebí žádné další debatty. Jsem jist souhlasem všech pán a vy sám, pane domácí, pes veškeru svoji skromnost musíte uznati, že nemže tato vstupenka národu lépe prospti, než stane-li se klíem, který vám oteve bránu výstavní a naší literatue vyhlídku na nový drahocenný skvost. A kdyby nešlo ani o ten o ten skvost " kul rukaviká žhavé železo vždy by byla pravá hanba, abyste se na výstavu nepodíval! Každý ech, který má jen špetku národní uvdomlosti, pospíšil již dávno, aby se potšil z netušeného rozvoje naší umlecké a výrobní síly, putovali sem valem našinci z království, z Moravy, Slezska i z ciziny, až

27 " 17 z daleké Ameriky, byli tu zástupci všech bratrských národ slovanských, pijíždjí houfn i cizinci a vy, jenž máte na výstavu jen nkolik krok, choval byste tak málo vlasteneckého citu, že byste se v té vci pipojil k našim odvkým, úhlavním nepátelm, kteí i vi nevinné výstav ukázali nám svou starou, známou tvá, plnou posupné zloby a jizhvého záští?! A považte, jak se to hodí!" dodal k té ukázce Klapzubova politického krásoenictví vcnjší pan oíticiál. Zítra bude na výstav doesná. Z Rakovnicka a Lounská pijedou chmelai a rolníci na vozích, ovnených chmelem, šuhajové v národním kroji ponesou chmelové tye, švarné dívky s chmelovými vnci na hlavách budou tanit a zpívat, celá výstava bude tonout v samém chmelu, jásotu a veselí. V takový slavný den tam pec nesmíte chybt." Náš spolupracovník skládal ješt chvilku zamyšlen vstupenku, po které byl již za ei Klapzubovy bezdky vztáhl ruku, a pak ji náhle zastril do kapsy s rozhodným : I tedy s pánem bohem!" Hluný potlesk zaznl celou místností a kdyby pan domácí byl jen o trochu lehí, jist by ho byli nosili na ramenou. Sám tenástvu již známý hotovitel klerik Vyskoil, který se po petení Broukova Výletu do 15. století" pesthoval k jinému stolu, pišel si s bývalým husitou piuknout. Pevrat v názorech Broukových byl tak rozhodný, že se ješt téhož veera pro výstavu opt rozehál. Prohlásil, že tam nepjde jen za píinou sporného sudu, nýbrž i z prožluklé vlastenecké

28 18 povinnosti vi tak dležitému národnímu dílu. Ovšem hned také doložil, že ze svých dosavadních spravedlivých výtek nieho neodvolává a že se nedá zaslepiti žádným povrchním tpytem, nýbrž neúprosn hledti bude k jádru vcí. Na konec umluvil stolový kruh zevrubnji podmínky sázky. Ponvadž náš referent oznámil, že se vydá na cestu hned z rána a že hodlá dkladné prohlídce výstavy vnovati bez vyrušení celý den, ujednali si s ním officiál a Klapzuba dostaveníko pesn o pl šesté hodiny veer u sporného sudu, kdež se zjistí výsledek sázky a kdež oba prve jmenovaní zárove urovnají svou soukromou diíterenci nkolika tisíc litr. Návrh, aby hned toho dne po návratu dotených tí pán z výstavy, slavena byla na útraty poražené strany spolená pitka, narazil na odpor pana Brouka, jenž si umínil vytrvati na výstavišti až do výstražného signálu zlopovstného dunidla a s tajeplnou tváí zamítal všeliký závazek i pro následující hodiny noní. Ustanoveno tedy, aby vyhraný, pokud se týe prohraný soudek kterýžto ponkud abstraktní pojem vymen uritji vyprázdnn byl teprve v pondlí veer a to na vikárce, kamž se dostaví za tím úelem celý pátelský kroužek Broukova stolu, k nmuž se i krejí Vyskoil pro tento zvláštní, významný pípad ovšem s výhradou svého náboženského pesvdení z vlastního popudu optn pidal. Hospodyn, která o veerních píbzích u kohouta" nieho nevdla, mla ovšem nazejtí, v nedli ráno píinu, sprásknquti ruce nad hlavou, když uslyšela, že milostpán z istá jasná podnikne výlet a to hned celodenní na výstavu. Ale chlebodárce nepopál jí dlouhé audience, nýbrž hartusil, aby mu rychle pomohla pi posledních pípravách na cestu. Když jí podával k vyprášení svrchní kabát, byl pekvapen

29 19 promaštným papírovým balíkem, vyuhujícím z jeho vnitní kapsy : zvdav jej otevel a spatil celou krásnou tvrt peené husy ; po delším pemýšlení se upamatoval, že si vera ped svým odchodem od kohouta", slyše o drahot na výstavišti, koupil pro dnešní potebu toto malé vademecum. Nyní byl ten užitený cestovní zákusek jako nalezen a náš spolupracovník, strkaje balík opt do kapsy, pochválil se za verejší prozíravost. Následkem nezvykle asného pivstání octnul se dnes již po deváté hodin na ulici. Na Staromstském námstí potkal jednoho známého, který se pozastavil nad jeho neobyejn svižným krokem. Kam tak z ostrá, pane domácí?" volal mu vstíc. Na výstavu, píteli, na výstavu!" odvtil nedbale náš cestovatel, jakoby se to rozumlo samo sebou, a kráel bez zastávky dále, dávaje celým vzezením na srozumnou, že nemá asu nazbyt. Nedoslechl již ani druhé otázky, kterou pítel za ním poslal: Ale kudy pak tady na výstavu?" Dotaz ten byl arci oprávnn. Lakota otím msta, kteí se neostýchali postavit i na devný, z nouze ledabylo sbitý most z Františku na Letnou své omrzelé výbrí, pinutila zásadného odprce mostného k daleké oklice pes Karlv most na Malou stranu a odtud cestou po úpatí Letné k Holešovické silnici. Podrobností té pouti pomíjíme a pidružujeme se k panu Broukovi teprve opt za obanskou plovárnou, na cest pod Letnou. Kdo uváží délku jeho okliky a pamatuje se, jak "dkladn hálo slunce toho dne, podiví se zajisté, že náš poutník již o pl dvanácté ml Malou stranu za sebou. Arci otíral již horliv šátkem zpocené elo a chze jeho ztratila

30 20 valnou ást oné svižnosti, jíž se známý na Staromstském námstí obdivoval. Když dospl k restauraci pod Letnou, zabloudil plachým pohledem v loudivý stín jejích strom, ale podívav se na hodinky, zmužile kráel mimo. Nebude tu od místa, pipomenouti nevícímu tenái slavné muže, kteí v dobách rozhodných pro svj veliký cíl úpln zapomínali na spánek, pokrm a všechny poteby hmotné. Ale svdnému pokynu blízké lanové dráhy na Letnou pece neodolal. Byla mu sympatická již jako konkurentka nenávidné tramwaye a další putování Holešovickou silnicí slibovalo tak málo rozkoše, že se odhodlal, zkrátit si cestu pomocí nových kommunikaních prostedk pes Letnou ke Stromovce. A tak dostal se tedy do vagónu lanové dráhy po bok oné pvabné dámy, která naše vypravování slibn zahájila. Avšak neekej nikdo, že bude následovati njaké milostné dobrodružství: nahodilé setkání s touto dámou a jejími prvodci pineslo panu Broukovi málo píjemnosti spíše na opak. Když se totiž vagón rozjel do vrchu, prohodila jeho sliná sousedka: Mj bože, kdyby se tak petrhlo lano, kam bychom asi letli?" Možná, že až nkam pod Vltavu, jako neblahé pamti pan Brouek," odpovdl jeden z obou pán ji provázejících, otíraje s úsmvem svj elegantní skipec, jímž uml velmi efektn šermovati. Tato zmínka zapedla ho v literární rozhovor s druhým pánem, který se honosil krásným vousem, vybíhajícím po francouzsku v úhlednou špiku. Rozumí se, že jejich kritika neoplývala úctou k pisateli tchto ádk, nebo takoví pánové

31 21 s francouzskými vousy a skipci bývají z pravidla duchapln zlomyslní. Peskoíme zaátek toho rozhovoru až k místu, které se dotýkalo bezprostedn našeho hrdiny., Ubohý autor! Zajisté netušil, když svého Brouka poprvé vesele pouštl do vtrných oblastí, že mu ta potmšilá stvra jednou nadobro zláme vaz." i,inu, co chceš, píteli? Svj konec má všechno na svt spisovatelský vzlet a vtip." Ale to je práv nejhorší, že se zdá, jakoby jeho nešastný Brouek neml míti žádného konce! První jeho výlet mohl svým groteskním nápadem toho onoho pobaviti, i druhý ješt jakž takž sneslo naivnjší tenástvo a kdyby byl autor svého hrdinu pohbil v onom Wiirílov sudu, z nhož se celé to opus zrodilo, mohli jsme nad ním shovívav máchnouti rukou: Requiescat in páce! Ale chtt z toho ždibce banální myšlenky vysoukati ješt bh ví kolik svazk tot již pílišné!",jak jsem pravil. Když fantasie ochabuje a tvoivosti ubývá, chytají se literární invalidi z nouze každé plevy nápadu a piplají se s ní, dokud vbec možno. A nejhorší je, že to musí odpykati obecenstvo. Jedny pivábí jméno autorovo, mající dobrý zvuk z dívjších as, jiné polapí nakladatel obrázkovým vnadidlem nebo skvostnými deskami a buben reklamy vykoná ostatek. A na konec válí se v našich domácnostech ledajaká sme, zatím co díla skutené ceny marn ekají na odbratelstvo. Ml by se vru zíditi njaký chorobinec pro sešlé literáty, kde by mli z milosrdenství slušné zaopatení a nemuseli obtžovati obecenstvo ; aby nejedli svj chléb zcela

32 22 zadarmo, mohli by se pidržovati k lepení obálek nebo jiné užitené práci.",,máš dobrý nápad! K vli eufemismu mohl by se ten ústav nazvati teba akademií nebo tak njak. A místo lepením obálek mohli by se tam zamstnávati volbami a schzemi. Ale žerty stranou! Pohlížím na onu vc ješt s jiného stanoviska. Pozbývá-li spisovatel obraznosti a vynalézavosti, ml by alespo bedlivjší prací a pilnjším studiem nahrazovati, pokud to vbec možno, své nedostatky. Ml by dkladn studovati skutený život a vnovati nejvtší píli pesnému jeho zobrazení. Ale pohodlnjší jest ovšem, místo líení skutených, živých lidí z krve a masa vzíti prost takovou opotebovanou papírovou patronu, jakou jest na píklad pan Brouek, a petíti ji ledabylo emeslnickým šttcem." Nedomluvil, ponvadž práv vagón dokonal svou krátkou dráhu, stanuv u ekárny ped restaurací na Letné. Pasažéi vystoupili a brali se k ekárn dráhy elektrické. Brouek vystoupil také a kráel za ostatními tak spšn, jak dovolovaly jeho nohy, nápadn zrudlý v oblieji, se zejmými známkami rozilení. Když ped tím pán v kupé ponejprv tak z nenadání pronesl jeho jméno, škubl sebou, zardv se, a napjal sluch. Když pak ho druhý pán poctil titulem potmšilé stvry, která zlámala autorovi vaz", trhl sebou ješt prudeji a vyteštil na mluvícího oi, a když konen týž pán ho pojmenoval opotebovanou papírovou patronou ", vztáhl již energicky ruku a formuloval v duchu slova slavného protestu, ale než vulkán, pracující v jeho nitru, dospl k výbuchu, stanul již vagón a páni s dámou opustili svižn kupé.

33 23 Dostihl jich teprve v ekárn elektrické dráhy. Zamíil pímo k nim a hlasem, jehož chvní prozrazovalo vnitní rozruch, oslovil je bez okolk :,, Dovolte, pánové jsem Brouek Matj Brouek, pražský mšan a majitel domu." Jeden z pán upustil pekvapením elegantní skipec, jímž byl práv v rozhovoru s dámou šermoval, a druhý, chytiv se za dlouhou špiku francouzského vousu, vypoulil široce oi na pana domácího. I dáma pohlížela ustrnule na lovka, který se z istá jasná tak neobvyklým zpsobem pedstavil. Pan Brouek jak známo bývá ponkud stísnn ve spolenosti dam a proto zavinila as jen upená pozornost krasavice, že pokraoval dosti nesouvisle: Všechno má své meze Jsme konen každý, jak nás Pánbh stvoil ale nestvru bych si pece pkn vyprosil a potmšilou teprv a malíem pokoj taky nejsem, abych petíral šttkou njaké patrony, akoliv bych se za poctivé emeslo nikdy nestydl Rozumíme?"