Tvorba a poslech zvuků 6-8. Authors: Nektarios Tsagliotis, Miltiadis Tsigris, Dimitris Stavrou, Marianna Kalaitsidaki i. years

Transkript

1 6-8 years Vědní oblast: Člověk a příroda / Přírodověda: zvuky Cílové koncepty: tvorba zvuků, poslech zvuků Věkové zaměření žáků:: 6-8 letí žáci Délka trvání aktivity: 3 vyučovací hodiny (dvě hodiny = 90 minut + doplněno o jednu další, nepovinnou hodinu: 45 minut) Shrnutí: Žáci pracují ve skupinách: 4 5 žáků (v závislosti na počtu žáků ve třídě). Každá skupina obdrží krabici nebo podnos s běžnými, každodenními materiály, jako je potravinová folie, brčka, provázky, plastové nebo pěnové kelímky, papíry, umělohmotné pravítko, gumičky, krabice z lepenky apod. Žáci dostanou pokyn, aby vytvářeli různé zvuky za použití těchto materiálů. Skupiny kombinují různé materiály tak, aby vytvořily co nejrozmanitější zvuky. Poté žáci prezentují materiály/předměty, které použili a popisují zvuky, které jimi vytvořili. Žáci se zamýšlejí nad tím, co způsobuje, že tyto materiály vytvářejí zvuky a nad tím, čím jsou tyto zvuky charakteristické. S pomocí učitele vyrobí žáci papírovou flétnu a snaží se docílit toho, aby flétna vytvořila nějaký zvuk - foukají do flétny a spojují nové poznatky s přecházejícími. Na závěr žáci, za odborného vedení učitele, zformulují pracovní definice že zvuk vzniká rozechvěním hmoty a jak můžeme rozeznat zdroj zvuku. Pro starší žáky (např. osmileté), můžeme přidat doplňující aktivitu. Učitel umístí před třídu malé rádio, hrající potichu. Rádio bude umístěné v krabici (izolované například nějakou pěnou/molitanem) a zeptá se žáků, co slyší (z určité vzdálenosti). Žáci by měli navrhnout použití rezonujícího povrchu, který umístí na povrch krabice směrem do třídy, aby odrážel a zesiloval zvuk. Pokud žáci sami nevymyslí toto řešení, necháme je pracovat ve skupinách budou potřebovat několik ruliček srolovaných do tvaru V (válečky, trubičky a/nebo srolovaný vlnitý papír), menší rádio (popř. sluchátka do uší), nějaký rezonující materiál (plastovou folii, kus překližky aj.) a tlumící materiál (kus houbičky nebo molitanu aj.). Žáci se snaží zjistit, jak lze poslouchat skrz trubičky. Žáci zapisují své postřehy na viditelné místo a poté společně rozebírají své výsledky. Na závěr žáci, pod vedením učitele, zformulují pracovní definice co dělají se zvukem rezonující a tlumící povrchy a najdou spojitost s výchozím problémem, který učitel na začátku předložil. Cíle: Získat zkušenost s tvořením zvuků pomocí běžných, každodenních materiálů, a to systematickým zkoumáním rezonujících materiálů a vytvářením pracovních definic o vytváření zvuků kolem nás. Nalézt odpověď (řešení) na výzkumný problém odražený zvuk je z větší vzdálenosti lépe slyšet. Pomůcky: pro každou skupinu žáků potřebujeme: potravinovou folii, brčka, provázky, plastové a/nebo pěnové kalíšky, papíry, umělohmotné pravítko nebo plastovou jehlu na pletení, gumičky, lepenkovou krabici apod. malé rádio, sluchátka do uší, lepenkovou krabici a rezonující povrch (víko krabice, plastovou folii aj.).; ruličky (válečky, trubičky a/nebo rolovaný vlnitý papír) tvarovaných do úhlu V, nějaké materiály s rezonujícím povrchem (např. víko lepenkové krabice, plastovou folii, kus překližky) a materiály, které zvuk pohlcují (například molitan atd.). Tvorba a poslech zvuků Authors: Nektarios Tsagliotis, Miltiadis Tsigris, Dimitris Stavrou, Marianna Kalaitsidaki i The content of the present document only reflects the author s views and the European Union is not liable for any use that may be made of the information therein. This project Pri-Sci-Net has received funding from the European Union Seventh

2 TVORBA A POSLECH ZVUKŮ Plán hodiny (spolu s poznámkami pro učitele) Popis aktivity (popište činnost žáků a způsob, jakým učitel řídí aktivitu) Aktivita 1 [úvod] (10 minut): Učitel/ka přinese do třídy několik táců nebo krabic v závislosti na počtu pracovních skupin. Krabice budou obsahovat obyčejné předměty, jako například: potravinovou fólii, brčka, kousky provázků, plastové nebo pěnové kelímky, papíry, umělohmotné pravítko, gumičky, malé kartónové krabice. Učitel/ka rozdá každé skupině krabici nebo tác a vyzve žáky, aby vyzkoušeli a rozeznávali zvuky typické pro různé materiály. Učitel/ka může také žákům poradit, jak zkombinovat jednotlivé zvuky, namísto toho, aby byly použity samostatně. Učitel/ka vyzve žáky, aby vytvořili tolik zvuků, kolik z dostupných materiálů půjde vytvořit a aby je porovnali se zvuky, které vytvořily ostatní skupiny. Aktivita 2 [výzkumné šetření] (30 minut): Žáci pracují ve skupinách a poznávají specifické zvuky tvořené různými materiály. V závislosti na věku žáků, učitel/ka požádá žáky, aby si zapamatovali a/nebo zaznamenali materiály, které použili a popsali vytvořené zvuky. Žáci budou mít možnost vyzkoušet si své nápady a vytvářet zvuky jednotlivými předměty, jejich kombinováním, boucháním, škrábáním, třením, rozechvěním a/nebo foukáním atd. Žáci zjistí, jak mohou kombinovat jednotlivé předměty k produkování různých zvuků, například pomocí gumičky, kelímku nebo pomocí krabičky a brček aj. Učitel/ka se pohybuje mezi jednotlivými skupinami, pomáhá a radí žákům během jejich činnosti a motivuje je k tomu, aby vyzkoušeli své nápady. Učitel/ka vyzve žáky, aby v rámci diskuze popsali jednotlivé kroky při vytváření zvuků. Učitel/ka může záměrně chybně přetlumočit to, co žáci popisovali, tím je povzbudí ke zpřesnění a vyjasnění jejich vysvětlování. Příklad toho, jak žáci zkoumají dostupné materiály, vytvářejí zvuky pomocí krabic a pískají skrz fólii.

3 Ukázka toho, jak žáci hrají na vysoký kelímek, a vytvářejí zvuk pomocí gumičky a plastového kelímku. Aktivita 3 [plánování práce, může být i nepovinné] (30 minut): V této fázi může třída buď pokračovat v diskusi, nebo začít sestavovat papírovou flétničku jednoduchý hudební nástroj vytvořený z papíru. Existují nejméně dvě možnosti, jak tuto flétnu vyrobit. První možnost: každý žák obdrží papír (například formátu A 4 ) s předkreslenou chlopní na jednom z jejích konců. Žáci tvar této chlopně zastřihnou (žáci mohou požádat učitele o pomoc) a poté srolují papír po celé jeho délce za pomoci tužky nebo brčka. Žáci papír slepí tak, aby zůstal srolovaný, a trochu ohnou chlopeň směrem dovnitř flétny. Nyní mohou nasávat vzduch skrz flétnu a vytvářet tak chvěním zvuk, který bude vycházet z flétny nebo mohou vložit do úst ten konec flétny, na kterém se nachází chlopeň a foukat, aby si vyzkoušeli jiný způsob rozechvění chlopně (viz fotografie níže).

4 Druhá možnost: žáci dostanou papír formátu A 4, srolují ho diagonálně přes tužku nebo brčko a poté ustřihnou jeden konec ruličky. Druhý konec lehce nastřihnou do tvaru chlopně (vyžaduje asistenci učitele). A potom žáci opět nasávají vzduch nebo foukají do papírové flétny a vytvářejí zvuk pomocí vibrace. (viz. fotografie níže). Žáci chvíli hrají na své papírové flétny, učitel/ka poté požádá žáky, aby vyjádřili jejich představy o tom, co vytváří zvuk vycházející z flétny. Necháme žáky, aby flétnu důkladně prozkoumali. Očekává se, že žáci zaznamenají pohyb papírové chlopně flétny a při zapisování použijí fráze jako pohyblivý, výdech a nádech, třepotání, chvění to tvoří zvuky. Z tohoto zjištění můžeme odvodit spojitost s ostatními vibrujícími předměty a/nebo materiály z předchozích aktivit, se záměrem zformulovat nějaké schéma vysvětlující tvorbu zvuků (například: třepotáním, vibrováním, chvěním, pohybováním předmětů atd.). Aktivita 4 [diskuze] (20 minut): Učitel/ka zahájí konverzaci se žáky tím, že jim položí otázku, jak vytvářeli jednotlivé zvuky. Také vyzve jednotlivé skupiny žáků, aby informovaly zbytek třídy o tom, který zvuk byl pro ně nejnázornější. Žáci by měli rozpoznat vibrující vlastnost zdroje zvuku a spojit si ji se zvukovou produkcí. V této etapě rozdáme žákům kreslený obrázek, později vyvoláme ve třídě diskuzi, ve které budou žáci předkládat své názory na to, jak a čím je tvořen zvuk gumičkou, která je provlečena plastovým kelímkem (námět na hlavní téma) toto by mohlo být jeden z nástrojů, který by žáci mohli zkonstruovat (viz obrázek níže).

5 Příklad kresleného komiksu, který by mohl být předmětem diskuze. Na závěr jsou žáci vyzváni, aby zformulovali pracovní hypotézu o tvorbě zvuku a také, aby charakterizovali zdroj zvuku. Jako rozšíření této aktivity mohou žáci vytvořit plakát s ilustracemi, na který zapíší zdroje zvuků, které rozeznali. Popíší nebo znovu vytvoří různé zvuky s využitím každého zdroje. Nepovinná aktivita [vyšetřování a navazující diskuze] (45 minut): Pro starší žáky (například osmileté) bude připravena aktivita, která navazuje na ty předchozí. Učitel/ka přijde do třídy a přinese lepenkovou krabici, ve které bude pěnová izolace a rádio. Zapne rádio a ujistí se, že ho každý žák slyší. Poté rádio ztiší a vloží jej zpět do izolované krabice. Rádio je nyní slyšet jen stěží. Učitel/ka se zeptá žáků, jestli najdou způsob, aby slyšeli rádio i z opačného konce třídy (viz fotografie níže). Toto by mohla být problémová situace, která podnítí u žáků zájem a nadšení. Žáky pravděpodobně napadne, že by změnili něco uvnitř krabice, ale vnitřek musí zůstat nedotčený (alespoň nyní). Žáky tedy napadne, že mohou ke krabici něco přidat. Ale co? To bude cílová otázka.

6 Když nebudou mít žáci žádné nápady, ani když budou mít příslušné materiály na očích (víko od krabice, plastová folie, houbička nebo kus molitanu atd.), můžeme rovnou začít s výzkumem. Začneme se skupinovou aktivitou. Každá skupina žáků obdrží pár válců (váleček, trubičku nebo srolovaný vlnitý papír), které žáci umístí do nějakého tvaru (nejlepší je V úhel), položí rádio, ke konci jedné ruličky mohou připevnit sluchátka do uší. Žáci zkoumají přenos zvuku umisťováním tvrdých a měkkých povrchů do V tvarovaných trubiček. Očekáváme, že žáci zjistí, že tvrdé povrchy, jako je plastová folie, kus lepenkové krabice nebo kus překližky, umožňují zvuk rádia slyšet na protějším konci druhé ruličky (rezonující povrchy), kdežto měkké povrchy jako je houbička nebo kus molitanu toto neumožňují (pohlcující povrchy). (viz. fotografie níže) Po této aktivitě se může třída vrátit k výchozí problémové situaci a navrhnout nějaké nápady, aby byl slyšet zvuk rádia na druhý konec třídy, i když hraje potichu a je uvnitř izolované krabice. Po vyzkoušení všech nápadů mohou žáci hlasovat pro nejefektivnější z nich.

7 Nyní budeme diskutovat o tvrdosti a měkkosti povrchů v závislosti na hlasitosti zvuku. Žáky podnítíme k argumentaci dalším kresleným obrázkem (například diskuze o víku krabice, které bude připojeno jako klapka a o efektu, který má na zvuk z rádia). (viz. kreslený obrázek). Motivace (Formulace hypotézy) Rozhodněte se, jak uvést problém/experiment (= výzva) Co už děti vědí? Jaké jsou jejich nápady? (otázky přizpůsobte tak, aby byly pro děti smysluplné) Žáci mají zkušenosti se zvuky, nejvíce pak zejména s jejich tvořením a vnímáním. Co nemusejí ale bezpečně rozeznat, jsou zdroje zvuků a rezonance (hybné, chvějivé, třesavé, třepající apod.) materiálů, které zvuk vytvářejí. Odrazíme se tedy od toho, co už žáci bezpečně znají a v rámci jednotlivých aktivit je zapojíme do výzkumů. Dále pokládáme otázky týkající se vlastností zvuků a jejich charakteristických rysů. Učitel/ka poskytne žákům několik běžných, každodenních předmětů a vyzve žáky, aby vytvářeli zvuky kombinováním různých materiálů. Otázky, na které se může učitel zeptat: Které materiály tvoří zvuk? Jak říkáme tomu, když materiál vytváří zvuk? Které kombinace materiálů můžeme použít pro vytvoření zvuku? Žáci se mohou vracet k hlavní otázce, k jejímuž zodpovězení směřující všechny aktivity. (viz. níže popis) Bádání (Návrh a průběh experimentů, jejich pozorování) 1) Jak říkáme tomu, když materiál/předmět tvoří zvuk? Žáci pracují v malých skupinách. Každá skupina obdrží tác nebo krabici s různými materiály. Žáci jsou vyzváni, aby z těchto materiálů tvořili zvuky. Žáci jsou pobízeni, aby si materiály osahali a jejich kombinováním vytvářeli různé zvuky. Vedeme je k tomu, aby si vyzkoušeli, jak mohou

8 jednotlivé, konkrétní materiály/předměty tvořit různé zvuky. Očekává se, že využijí své postřehy (vytváření zvuku nebo tlumení zvuku) jako základnu k vytvoření funkční definice co může být zvukem a co můžeme rozlišit jako zdroj zvuku. Každá skupina vytvoří co nejvíce zvuků a poté je porovná se zvuky ostatních skupin během třídního sezení a besedy. 2) Žáci jsou požádáni, aby zůstali ve skupinách a pokračovali projektovou prací, jejíž náplní je výroba jednoduché papírové flétničky. Až vyrobí žáci flétnu (postup je popsán výše), necháme je na ni chvíli hrát. Poté učitel/ka vyzve žáky, aby si zapsali, co umožňuje flétně vydávat zvuky. Žáci by se měli zaměřit se na pohybující se chlopeň a cítit její chvění. Očekává se, že žáci využijí pracovní definici, kterou si zformulovali při předchozí aktivitě nebo k ní mohou dospět pomocí této aktivity. Tento postup má za cíl zapojit žáky do projektové práce (v tomto případě hudební nástroj) a podnítit je k diskuzi o tom, jak to tedy je s využitím nových poznatků a důkazů (chvějící se chlopeň). 3) Pro starší žáky této věkové skupiny jsou sestaveny doplňující otázky (viz. výše) v souvislosti s výzkumem a rozpoznáváním základních vlastností zvuku rezonujícího a tlumeného. Evaluace (záznam výsledků) Učitel/ka se vrátí k výchozí otázce, k jejímuž zodpovězení směřovaly všechny aktivity. Podněcuje žáky, aby vyjádřili své myšlenky a nápady, poté je zhodnotí s ohledem na nové důkazy, které žáci zjistili svým výzkumem nebo projektovou prací. Učitel/ka pokračuje otázkami: Co vytváří zvuk? Jak to víš? Jak si můžeš být tak jistý? Jak můžeš slyšet zvuk lépe? Co ztišuje zvuk? A tak dále. Hodnocení je lepší provádět formativní cestou, při diskuzi se žáky či při argumentování, které probíhá v rámci celé třídy a/nebo s pomocí nápovědy prostřednictvím kresleného obrázku či při seznamování s jednotlivými příklady či situacemi, které budou ve třídě prošetřovány a zkoumány. Přiložené materiály: Tvorba a poslech zvuků (cílová skupina: 6 8 let) (pro papírovou flétnu ) (pro rachotící kalíšky ) (jak sestrojit hrací skříňku) Součástí jsou dva náměty na kreslené obrázky určené k diskuzi a argumentaci s příponou.ppt.

9 Seznam použité literatury Beverley, B. & Cowie, B. (Eds.) (2000), Formative assessment and science education, Dordrect: Kluwer Academic Publishers. Harlen, W. (2003), Enhancing inquiry through formative assessment, Institute for Inquiry, Exploratorium, San Francisco, California (URL: < >). Keogh, B. & Naylor, S. (1997), Starting Points for Science, Sandbach, UK: Millgate House. Keogh, B. & Naylor, S. (1997) Thinking About Science: a set of eight A3 posters, Sandbach, Cheshire: Millgate House. Keogh, B. & Naylor, S. (1999), Concept Cartoons, teaching and learning in science: an evaluation. International Journal of Science Education, Vol. 21(4), pp Naylor, B., Naylor, S. & Mitchell, G. (2000), The Snowman s Coat, London: Hodder Children s Books. Naylor, S. & Keogh, B. (1999), Constructivism in the classroom: theory into practice, Journal of Science Teacher Education, Vol. 10 (2), pp Naylor, S. & Keogh, B. (2000), Concept cartoons in science education. Sandbach: Millgate House Publishers. Newton, P., Driver, R. & Osborne, J. (1999), The place of argumentation in the pedagogy of school science. International Journal of Science Education, Vol. 21(5), pp Wellington, J. & Osborne, J. (2001), Language and literacy in science education. Buckingham: Open University Press.