STÁTNÍ ÚSTAV PAMÁTKOVÉ PÉÈE VÝROÈNÍ ZPRÁVA 1999 STÁTNÍ ÚSTAV PAMÁTKOVÉ PÉÈE PRAHA 2000

Transkript

1

2 STÁTNÍ ÚSTAV PAMÁTKOVÉ PÉÈE VÝROÈNÍ ZPRÁVA 1999 STÁTNÍ ÚSTAV PAMÁTKOVÉ PÉÈE PRAHA 2000

3 OBSAH 1 Úvod Organizace a øízení Státního ústavu památkové péèe Souhrn hlavních èinností Rozbor hospodaøení Státního ústavu památkové péèe Plnìní hlavních úkolù Pøehled výstupù z ukonèených výzkumù a prùzkumù a dokumentace poøízené v roce Semináøe Spolupráce na výstavách, expozicích a instalacích Pedagogická a pøednášková èinnost pracovníkù Bibliografie pracovníkù Mezinárodní spolupráce Obnova a provoz palácových zahrad pod Pražským hradem Služby Státního ústavu památkové péèe Zkratky Sídlo Státního ústavu památkové péèe (Ledeburský palác) Státní ústav památkové péèe, Praha 2000 ISBN X 3

4 1 ÚVOD 1 Státní ústav památkové péèe a ochrany pøírody (SÚPPOP) byl ustaven podle zákona è. 22/1958 Sb., o kulturních památkách v roce Jeho posláním bylo vytváøet odbornì metodickou, vìdecko-výzkumnou a informaèní základnu oboru památkové péèe a ochrany pøírody. V oboru památkové péèe navázal na èinnost svých odborných pøedchùdcù z první republiky Státního fotomìøického ústavu (1919) a státních památkových úøadù (v Praze a v Brnì) i na práci svého bezprostøedního pøedchùdce v 50. letech, Státní památkové správy. SÚPPOP pøevzal jak poslání a funkce, tak i bohaté dokumentaèní fondy (fotografické, plánové, studijní ad.) tìchto zaniklých institucí. Od poèátku byl komplexnì vybaven specialisty ve všech hlavních oborech, podílejících se na poznávání, uchovávání a prezentaci památek i chránìných èástí pøírody. Totalitní komunistický režim ( ) podstatným zpùsobem ovlivòoval a èasto deformoval snahy o ochranu a péèi o národní kulturní dìdictví. Pøesto odborní a vìdeètí pracovníci ústavu usilovali o objektivní a kvalifikovaný pøístup k poznání památkového fondu, navrhování metodických postupù ochrany a péèe o jednotlivé druhy památek i prezentaci a propagaci kulturního dìdictví, vèetnì specializované výchovy pracovníkù v tomto oboru. Krátce po svém založení SÚPPOP odbornì øídil zøízení Státního seznamu nemovitých a movitých kulturních památek. Byl to úkol zásadního významu, pro který ústav zajistil kvalifikovanou metodiku, vzorové zpracování soupisových listù a zaškolení odborných pracovníkù tehdy novì zakládaných krajských støedisek státní památkové péèe a ochrany pøírody. Úroveò zpracování úkolu však byla bohužel snížena nesmyslnì krátkým termínem ( ) a úèastí øady nedostateènì kvalifikovaných externích pracovníkù. Pøes tyto nedostatky byl vybrán základní fond památek (30 tis. nemovitých a 50 tis. movitých), na který se soustøedila pozornost státní památkové péèe. SÚPPOP byl též konceptorem výbìru prvního souboru národních kulturních památek, kde pùvodnì pøevažovala odborná kritéria. Soubor byl pozdìji nìkolikrát rozšíøen a bohužel i deformován politickými hledisky. Ústav rovnìž usiloval o odbornou prezentaci vybraných hradù a zámkù pøístupných veøejnosti, kde se pøíslušní specialisté podíleli na instalacích. V tomto období rovnìž vznikla první metodika prohlašování historických jader mìst za památkové rezervace a specialisté ústavu zahájili základní prùzkumy a soupisy historické mìstské zástavby jako podklad k tøiceti postupnì zpracovávaným rezervaèním výnosùm. Do rodící se mezinárodní spolupráce se SÚPPOP zapojil podílem Doc. PhDr. Jakuba Pavla na koncipování základního mezinárodního dokumentu, tzv. Benátské charty (1964), a úèastí pøi založení Mezinárodní rady pro památky a historická sídla (ICOMOS) v roce 1965 v Polsku. Øeditel ústavu, PhDr. Vladimír Novotný, DrSc., se stal èlenem exekutivního výboru této vysoce prestižní mezinárodní organizace. V roce 1966 zorganizoval SÚPPOP mezinárodní sympozium ICOMOS o regeneraci historických mìst v Praze a v Levoèi, které vyústilo v pøijetí dokumentu, tzv. Levoèské charty. 4 5

5 1 1 Normalizaèní sedmdesátá léta znamenala odliv zájmu totalitního státu o památky a mìstská jádra a jednostrannou politickou i ekonomickou preferenci výstavby nových panelových sídliš. Odborná památková pracovištì vèetnì úèinnì spolupracujícího Státního ústavu pro rekonstrukce památkových mìst a objektù (SÚRPMO), reagovala maximálním zintenzívnìním prùzkumù a dokumentace i hledáním nových možností ochrany a regenerace historické mìstské zástavby jako protiváhy jejího zahájeného plošného boøení a nahrazování esteticky neintegrovatelnými sídlišti (Horní Slavkov, Chomutov, Žïár nad Sázavou, Havlíèkùv Brod a øada dalších). Významnì se uplatnila studie SÚPPOP Evidence a kategorizace historických mìst v ÈSR, která poprvé identifikovala urbanistický fond státu a navrhla jeho hodnotovou strukturu ( ; Prof. Ing. arch. Karel Kibic, DrSc., Ing. arch. Aleš Vošahlík, CSc.). Navázala na ni rozsáhlá prùzkumná a hodnotící práce pøi postupné pøípravì zpøesnìných výnosù mìstských památkových rezervací (pùvodnì 33, dnes 40). Završením teoretických poznatkù té doby bylo mezinárodní sympozium ICOMOS Nový život v historických sídlech, Praha Bratislava 1976, jehož závìreèná rezoluce byla koncepènì pøipravena v ústavu. Èeskoslovenská památková péèe prezentovala výsledky ochrany a rekonstrukce mìst v trojjazyèném mezinárodním Bulletinu ICOMOS 1976, jehož realizaci zajistil ústav. V roce 1977 zorganizoval SÚPPOP mezinárodní sympozium ICOMOS o historických zahradách v Praze a Kromìøíži. Intenzivnì probíhala též inventarizace mobiliárních fondù na státních hradech a zámcích vèetnì reinstalací. Velmi kvalifikovaná odborná pøíprava byla v této oblasti bohužel obzvláš èasto znehodnocována ideologickou cenzurou a historii zkreslujícím ovlivòováním výsledné prezentace bývalých feudálních a øeholních sídel. Ústav rovnìž sledoval konzervaci a obnovu národních kulturních památek. Z nejvýznamnìjších tehdy zahájených akcí metodicky vedených ústavem lze pøipomenout prùzkum, restaurování a zpøístupnìní románského biskupského (tzv. Pøemyslovského) paláce v Olomouci, obnovu a restaurování renesanèního zámku v Litomyšli, konzervaci a úpravu Anežského kláštera v Praze pro potøeby Národní galerie, velmi diskutovanou rekonstrukci gotického domu U zvonu, rehabilitaci zámku Troja èi obnovu pláštì a restaurování nástìnných maleb hradu Karlštejn. V osmdesátých letech k nim pøibyla úspìšnì ukonèená rekonstrukce Národního divadla, záchrana Braunovy sochaøské výzdoby v Kuksu, restaurování románských maleb rotundy ve Znojmì, konzervace zøícenin hradù Rabí, Zvíkov a Bezdìz èi konzervace, obnova a rehabilitace pùvodní prostorové skladby pražského Rudolfina. Významné dokumenty té doby usnesení vlády è. 14/1972 o programování obnovy památek a usnesení vlády è. 25/1973 o dalším rozvoji státní památkové péèe byly politickými dokumenty, které nepøinesly oèekávané výsledky a byly typickým obrazem své doby. Proklamace o komplexní péèi o památky a sídla nebyla v praxi naplòována. Péèe státu byla soustøedìna jen na úzce vybrané solitéry, pøípadnì vzorové komplexní sanace nìkterých mìstských èástí (Èeský Krumlov Horní ul.), zatímco ostatní fond kulturních památek, zejména v pohranièních a tìžebních oblastech, nadále chátral a zanikal. Osmdesátá léta znamenají pøípravu nového zákona o státní památkové péèi, který byl pøijat pod è. 20 v roce SÚPPOP se podílel výraznì též na mezinárodní spolupráci východoevropských zemí zastoupením v deseti projektech. Ústav koordinoval projekt Metody, techniky a organizace regenerace historických urbanistických souborù, ze kterého vzešly konkrétní syntetické práce k otázce ochrany, prùzkumù a kategorizace historických mìst (v období , Ing. arch. A. Vošahlík, CSc.). Na mezinárodním fóru se ústav úspìšnì prezentoval organizací mezinárodního sympozia ICOMOS Nová úloha hradù a zámkù v životì spoleènosti, Praha Bratislava Významným poèinem bylo prosazení a otevøení dvouletého (pomaturitního) studia památkové péèe v rámci systému další výchovy a vzdìlávání pracovníkù oboru památkové péèe, které SÚPPOP v letech odbornì i organizaènì zajiš oval pro kastelány, stálé prùvodce a odborné pracovníky na hradech a zámcích. Studium tehdy ukonèilo prvních 22 absolventù. Od roku 1985 v pravidelných dvouletých cyklech studium památkové péèe kontinuálnì pokraèuje až do souèasnosti. Podaøilo se a daøí se i nadále zapojit do studia památkové péèe pracovníky státní správy a samosprávy, odborných organizací oboru památkové péèe, nyní i majitele stavebních a kamenických firem, projektanty, kteøí participují na opravách a obnovì památek. Potìšující skuteèností je úèast pracovníkù z øad Policie ÈR, kteøí zajiš ují ochranu kulturního dìdictví. Rozsáhlou èinností byla prostorová identifikace památkového fondu Èech, Moravy a Slezska do mapových podkladù v mìøítku 1 : , 1 : a 1 : Výstupy poskytují pøehled o rozložení památkových hodnot v území Èeské republiky a jsou dobrým podkladem pro územní a regionální plánování. V první etapì ( ) se na jejich zpracování významným zpùsobem podílel PhDr. JUDr. Dobroslav Líbal, DrSc., v druhé etapì ( ) kromì SÚPPOP všechna KSSPPOP, TERPLAN a Krajská urbanistická støediska. Týmovou prací bylo dosaženo trvale hodnotných výsledkù rozsáhlého výzkumného projektu Prognóza rozvoje státní památkové péèe do roku 2000 (2010), k jehož øešení byl sestaven tým odborníkù ze všech památkových pracoviš za koordinace Jaroslava Svatonì, prom. hist. Usnesení vlády è. 230 v roce 1985, jehož podklady pøipravil SÚPPOP, poukázalo kriticky na špatný stav památkových rezervací odrážející neutìšený stav hospodáøského a spoleèenského systému. Po formální stránce toto období charakterizovalo zøízení Ústøedí státní památkové péèe a ochrany pøírody, které bylo typickým obrazem dobového byrokratismu bez vìtšího vlivu na odbornou stránku péèe o památkový fond. Devadesátá léta znamenají zásadní zmìnu politické a hospodáøské scény návratem k demokracii a tržnímu hospodáøství. Tato etapa pøináší zcela nové úkoly, pøedevším v souvislosti se zmìnami vlastnictví památek. V roce 1990 došlo k oddìlení ochrany pøírody od památkové péèe a jejímu pøièlenìní pod resort životního prostøedí. Státní ústav památkové péèe (SÚPP) v témže roce zorganizoval na zámku Roztìž celooborové setkání odborných pracovníkù památkové péèe. V návaznosti na jeho závìry vytvoøil odbornou pracovní skupinu pro formování zásad nového památkového zákona v podmínkách obnovené demo- 6 7

6 1 1 kracie (za pøedsednictví Doc. PhDr. Mojmíra Horyny, CSc.). Vynikající práce této komise bohužel nebyla dodnes završena vydáním nové zákonné normy. Ústav se v té dobì významnì podílel i na vyhledávání archivních a dokumentaèních podkladù, nezbytných pro objektivní a spravedlivé øešení restituèních nárokù v oblasti movitých i nemovitých památek. Po pádu totalitního režimu se stalo aktuálním úkolem objektivizovat fond chránìných památek vypuštìním neúmìrnì zastoupených reprezentantù dìjin KSÈ a naopak zapsáním øady døíve ideologicky diskriminovaných památek, zejména kostelù. SÚPP zajiš uje v této oblasti odbornou pøípravu sezení Stálé komise ministerstva kultury ÈR pro hodnocení kulturních památek, øešící roènì nìkolik set pøípadù. Významným krokem bylo podstatné rozšíøení ochrany sídel a krajiny. Dochází k vyhlášení 209 mìstských památkových zón, souboru 61 vesnických památkových rezervací, 164 vesnických památkových zón a 17 krajinných památkových zón. Metodickou koordinaci zajiš oval ústav. Pokud jde o historická mìsta, ústav aktualizoval ve spolupráci s regionálními ústavy Koncepci ochrany historických mìst v ÈR v letech s výhledem do roku Celkový soubor zahrnuje cca 300 historických èástí mìst, chránìných jako památkové rezervace nebo památkové zóny. Po roce 1989 došlo k rozsáhlému vykrádání památek, zejména kostelù, s katastrofálními dùsledky pro naše kulturní dìdictví. Kradená i legálnì vlastnìná umìlecká díla byla navíc masovì vyvážena do zahranièí. Ústav se proto významnì podílí na boji proti krádežím i ilegálnímu vývozu. Inicioval koneènou podobu zákona è. 71/1994 Sb., o vývozu a prodeji pøedmìtù kulturní hodnoty a svými k tomu novì vytvoøenými útvary napomáhá identifikaci a navracení kradených pøedmìtù, záchranné dokumentaci kostelních interiérù i zavádìní zabezpeèovacích a signalizaèních systémù do ohrožených objektù. Novì bylo tøeba øešit i oblast péèe o archeologický fond, vèetnì organizace záchranných archeologických výzkumù. V dùsledku zmìn a výrazné restrikci rozpoètu AV ÈR na pøelomu rokù 1992 a 1993 se na základì dohod o nové dìlbì gescí s MK ÈR zøídily k a následnì k celkem ètyøi specializované ústavy archeologické památkové péèe, které se výrazným zpùsobem podílejí na provádìní záchranných archeologických výzkumù. Tímto MK ÈR zahájilo naplòování projektu zøízení systému archeologické památkové péèe v ÈR pøedloženého Archeologickou komisí MK ÈR, která byla zøízena na návrh SÚPP jako poradní sbor námìstka ministra kultury. Koordinaci záchranných archeologických výzkumù zajiš ují Archeologické ústavy AV ÈR v Praze a v Brnì a regionální archeologické komise. Zástupci archeologických pracoviš se shodli v roce 1993 a 1994 na nutnosti vytváøet informaèní systém archeologických naleziš. Ústavy shromažïují informace o zahájení archeologických výzkumù a zprávy o jejich výsledcích a naplòují úkoly výzkumu a vývoje. SÚPP zøídil k odbor péèe o archeologický fond, který vytváøí koncepci budování informací, dokumentaèní základy pro výkon péèe o archeologický fond a buduje otevøený informaèní systém archeologických naleziš pøi plnìní úkolù výzkumu a vývoje ve spolupráci s okresními úøady a archeologickými institucemi. Novou aktivitu vykazuje SÚPP v mezinárodní spolupráci. Podle statutu je souèástí práce ústavu i èinnost sekretariátu mezinárodní organizace ICOMOS, který naplòuje hlavní úkoly zahranièní spolupráce. Èeský národní komitét ICOMOS a SÚPP poøádají každoroènì 18. dubna, k Mezinárodnímu dni památek a sídel, odborný semináø na urèité téma. V roce 1991 to byl semináø na téma Evropský význam kulturního dìdictví Èeskoslovenska, o rok pozdìji semináø Rok baroka UNESCO, v roce 1993 semináø Svìtové kulturní dìdictví UNESCO, v roce 1994 semináø s tématem 30 let Benátské charty, v roce let ICOMOS, v roce 1996 Kulturní dìdictví a spoleèenské zmìny, v roce 1997 Osobnost sv. Vojtìcha v kontextu kulturního dìdictví, v roce 1998 Rok Karla IV. a 650. výroèí založení Nového Mìsta pražského, v roce 1999 Osobnost Václava Wagnera. V roce 1992 byl v Opoènì uspoøádán ještì mezinárodní semináø s názvem Identita památek ve støední Evropì a v roce 1994 V Táboøe semináø Hodnoty a funkce venkovských kostelù v urbanizované krajinì. Aktivita sekretariátu ICOMOS byla završena v roce 1995 uspoøádáním I. evropské regionální konference ICOMOS v Èeském Krumlovì na téma Autenticita památek. Ústav pøipravil vydání dvou publikací pro mezinárodní komunitu, a to Èeskoslovenská památková péèe, která vyšla jako samostatné èíslo 188 v revui Monuments historiques v roce 1993 ve Francii, a publikaci Památky a sídla v Èeské republice, která byla vydána v roce 1996 na Srí Lance pøi pøíležitosti Generální konference ICOMOS v Sofii. Hlavní mezinárodní aktivitou v roce 1997 bylo uspoøádání Mezinárodního sympozia ICOMOS/IFLA 97 Krajinné dìdictví, ze kterého zajistil SÚPP vydání sborníku. Své metodické poslání ústav uplatnil i pøi uspoøádání odborného semináøe na téma Zásady památkové péèe pøi konzervaci a restaurování nemovitých památek, konaného ve spolupráci s ICOMOS v listopadu V kvìtnu 1998 se ústav zapojil do pøíprav na Dny evropského dìdictví V roce 1999 se ústav úèinnì podílel na pøípravách programu Praha evropské mìsto kultury roku Ústav zajiš uje rovnìž odbornou pøípravu pro zaøazení vybraných èeských památek do Seznamu svìtového pøírodního a kulturního dìdictví UNESCO a jejich sledování. Novì se rozvíjí též vìdecko-výzkumná èinnost v rámci soustavy grantových projektù. Na základì dotace MK ÈR se v roce 1999 ústavu podaøilo zakoupit archiv SÚRPMO. Tak se podaøilo zachránit unikátní soubor archiválií, který obsahuje fotoarchiv s negativy, stavebnì-historické prùzkumy, zamìøení historických objektù a projekty. V roce 1999 zaèal osmý bìh studia památkové péèe, poøádaný SÚPP, jehož se úèastní 70 posluchaèù. Od roku 1995 patøí SÚPP mezi vzdìlávací instituce s akreditací MŠMT ÈR. Celkový poèet všech absolventù je zatím 252. Pro odbornou úroveò ústavu vždy mìla zásadní význam jeho intenzivní spolupráce s vysokými školami a vìdeckými ústavy. Vynikající externí odborníci pùsobí jak ve vìdecké radì øeditele SÚPP, tak v øadì ad hoc zøizovaných odborných komisí. 8 9

7 1 Vědecká rada nezbytnost kvalifikovaného archeologického výzkumu, jehož výsledkùm musí 1 být pøizpùsoben návrh propojení v podzemní úrovni. Øeditel Státního ústavu památkové péèe v Praze dr. Josef Štulc ustavil svùj poradní orgán vìdeckou radu, která se sešla na prvním zasedání dne 19. kvìtna Pavel JERIE, Aleš VOŠAHLÍK 1993 a schválila zároveò svùj statut. Vìdecká rada se vyjadøuje k hlavním úkolùm SÚPP a k zásadním problémùm a dokumentùm jednotlivých oborových úsekù památkové péèe. Vyjadøuje se rovnìž k pøedloženým závažným návrhùm na konzervaci a restaurování památek a na regeneraci souborù, sídel a vybraných èástí kulturní krajiny. Zaujímá stanovisko ke koncepèním problémùm teorie a praxe památkové péèe v Èeské republice. Èleny vìdecké rady jsou významní odborníci: PhDr. Tomáš Durdík, DrSc., PhDr. Eliška Fuèíková, CSc., Doc. Ing. akad. arch. Václav Girsa, Prof. Ing. arch. Emil Hlaváèek, DrSc., Prof. PhDr. Jaromír Homolka, DrSc., Doc. PhDr. Mojmír Horyna, CSc., Prof. Ing. arch. Karel Kibic, DrSc., Ing. Petr Kotlík, Ing. arch. Aleš Krejèù, Doc. PhDr. Jiøí Kropáèek, CSc., JUDr. PhDr. Dobroslav Líbal, DrSc., Prof. Ing. arch. Milan Pavlík, CSc., Doc. PhDr. Miroslav Richter, DrSc., Prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc., Prof. PhDr. Milan Togner, CSc. Pøedsedou vìdecké rady je øeditel Státního ústavu památkové péèe PhDr. Josef Štulc, tajemníkem Ing. arch. Aleš Vošahlík, CSc. V roce 1999 se konala tøi zasedání vìdecké rady øeditele SÚPP: 18. zasedání dne 10. bøezna Vìdecká rada projednala návrh výzkumného zámìru SÚPP do roku Negativnì se vyslovila k návrhu výstavby u místodržitelského letohrádku v Praze ve Stromovce. Rada také nedoporuèila zástavbu území pøi ohradní zdi letohrádku Hvìzda na území bojištì na Bílé Hoøe. 19. zasedání dne 16. listopadu Vìdecká rada jednala o návrzích stavebních úprav v areálu Anežského kláštera v Praze. Národní galerie zde chce instalovat sbírky støedovìkého umìní. Èlenové se shodli v názoru, že nelze pøipustit uvažované úpravy vstupního dvora, dispozic i v okolí areálu. Nedoporuèila ani rozšiøovat poèet zápùjèek obrazu Mistra Theodorika z Karlštejna, oproti dosud vystavovaným šesti obrazùm. Dále se zabývala návrhy statických úprav stropù na Karlštejnì. Vyjádøila se s obavou k užití klimatizace v kapli sv. Køíže s tím, že je tøeba trvale monitorovat režim v tomto prostoru. Projednána byla také navržená úprava vestibulu Národního muzea v Praze. Rada v tomto pøípadì nesouhlasila s pøesunem dvou plastik. Èlenové vìdecké rady vyslechli informaci o problému s depozitáøem s archeologickými nálezy na hradì Køivoklát se závìrem trvale zachovat tyto nálezy na hradì a jejich vybrané soubory zde prezentovat. 20. zasedání dne 14. prosince Vìdecká rada pøijala informaci o jednání øeditele SÚPP s generálním øeditelem NG o úpravách Anežského kláštera. Vìdecká rada zdùraznila nutnost respektovat autentickou podstatu této NKP a zdùraznila nevhodnost radikální úpravy vstupu. Na vìdomí vzala také informaci o soutìži na arcidiecézní muzeum v bývalém hradì v Olomouci, zdùraznila však 10 11

8 1 ORGANIZACE A ØÍZENÍ STÁTNÍHO ÚSTAVU PAMÁTKOVÉ PÉÈE Profesní životopis øeditele Státního ústavu památkové péče 2 PhDr. Josef Štulc PhDr. Josef Štulc se narodil 4. bøezna 1944 v Praze, kde také navštìvoval základní a støední školu. Vysokoškolská studia zahájil na fakultì architektury ÈVUT v letech , odkud pøešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor dìjiny umìní. Zde se postupnì specializoval na èeskou støedovìkou architekturu. Studium ukonèil v roce 1968 pøedepsanými státními zkouškami. Po dvou letech v roce 1970 obhájil disertaèní práci vìnovanou stavebnímu vývoji mìsta Chebu a získal doktorát filozofie. V letech absolvoval aspirantské minimum externí vìdecké aspirantury v Ústavu teorie a dìjin umìní ÈSAV. Od roku 1969 zaèal pracovat v tehdejším Státním ústavu památkové péèe a ochrany pøírody. Zpoèátku jako asistent, od roku 1973 jako odborný pracovník v oblasti historických prùzkumù a vyhodnocování architektonických památek i celých historických jader mìst. Byl spoluautorem komplexních návrhù na prohlášení mìst Chebu, Olomouce a Prachatic památkovými rezervacemi. Od poloviny sedmdesátých let mìl souhrnnou gesci za odbornou pøípravu, schvalování projektù a odbornì dohlížel na nìkteré mimoøádnì významné tehdy zahájené akce. Šlo napøíklad o restaurování unikátního románského biskupského paláce v Olomouci, komplexní obnovu a restaurování umìlecké výzdoby nejvýznamnìjšího èeského renesanèního zámku v Litomyšli nebo konzervaci hradu Rabí, jedné z nejcennìjších památek fortifikaèního umìní u nás

9 Kontakt s historickým prùzkumem i s praxí konzervace památek si udržoval i po roce 1976, kdy se stal vedoucím oddìlení péèe o architektonické památky a historická mìsta. Podílel se na komplexní obnovì Národního divadla, úpravách Anežského kláštera v Praze a restaurování umìlecké výzdoby hradu Karlštejn. Spolupracoval také na pøípravì odborných podkladù pro vydání nového zákona o státní památkové péèi (1987), jež však byly v koneèné verzi znaènì deformovány. V roce 1982 se stal vedoucím odboru péèe o památkový fond, který sdružoval odbornou agendu historického urbanismu, konzervace historické architektury, restaurování dìl malíøství, sochaøství a umìleckého øemesla, péèe o památky lidového stavitelství a o technické památky. Protože odmítal vstoupit do komunistické strany a jakkoliv se ve prospìch režimu politicky angažovat, byl v roce 1987 pøi reorganizaci ústavu de facto suspendován a povìøen vedením zmenšeného oddìlení historického urbanismu. Za revoluce v roce 1989 byl pracovníky ústavu zvolen mluvèím Obèanského fóra. Po revoluci byl iniciátorem a spoluautorem manifestù na záchranu kulturního dìdictví a zlepšení systému péèe o nì. V bøeznu 1990 byl jmenován øeditelem Státního ústavu památkové péèe a ochrany pøírody, od nìhož se krátce poté odpojil a osamostatnil obor ochrany pøírody. V této funkci pùsobí dodnes. PhDr. Josef Štulc je od osmdesátých let èlenem Klubu Za starou Prahu, Spoleènosti pøátel starožitností, Spoleènosti pøátel Národního muzea, od roku 1990 je èlenem mezinárodní organizace ICOMOS a od roku 1993 pak viceprezidentem Èeského národního komitétu ICOMOS. Od roku 1999 je èlenem Èeské komise pro UNESCO. Vzhledem k dobrým znalostem angliètiny a nìmèiny mìl možnost zúèastnit se již od sedmdesátých let nìkolika krátkodobých studijních cest v zahranièí (tehdejší NDR, Maïarsko, Polsko, 3x Velká Británie). V roce 1978 organizoval odborný program Britsko-èeského sympozia o památkové péèi a mìl podíl i na pøípravì a prùbìhu mezinárodních sympozií ICOMOS Nový život v historických sídlech (1976) a Nová úloha hradù a zámkù v životì spoleènosti (1984) konaných v Èeskoslovensku. V roce 1982 absolvoval mìsíèní výmìnnou stáž ve Francii poøádanou Dokumentaèním centrem ICOMOS/UNESCO v Paøíži. Pokud jde o odbornou publikaèní èinnost, je spoluautorem odborné topografické publikace ABC kulturních památek v Èeskoslovensku (Praha 1985) a asi 70 odborných èlánkù, zpráv èi publikovaných pøednášek, zamìøených jednak na výsledky prùzkumù a kritické zhodnocení jednotlivých významných renovaèních akcí, jednak na obecné otázky filozofie, teorie a metodologie péèe o umìlecké památky. Od roku 1987 pøednášel tuto problematiku na Fakultì architektury ÈVUT a v rámci studia památkové péèe, které poøádá Státní ústav památkové péèe. Od roku 1994 pøednáší i na mezinárodních postgraduálních kursech organizovaných Akademií Istropolitana Nova v Bratislavì. Od roku 1992 se ústav zèásti vlastními silami, zèásti širokou kooperací s externími badateli znovu podílí na vìdecko-výzkumných úkolech, jejichž poèet se každoroènì zvyšuje podle aktuálních potøeb výzkumu v praxi. PhDr. J. Štulc koncipoval program a ponechává si osobní gesci za tvorbu oborových metodik k jednotlivým speciálním úsekùm péèe o památky, vydávaných od roku PhDr. J. Štulc jako øeditel SÚPP i jako viceprezident Èeského národního komitétu ICOMOS rozvíjí v posledních pìti letech významnou mezinárodní spolupráci. Úèastní se celé øady mezinárodních porad, konferencí, sympozií a je èlenem øady pracovních týmù. Pracoval v komisi pro doktrínu památkové péèe v odborné komisi pøi Radì Evropy, zúèastnil se Generálního shromáždìní ICOMOS v roce 1993 na Srí Lance a v roce 1996 v Sofii. Podílel se na 1. evropské mezinárodní konferenci ICOMOS v Èeském Krumlovì. Je zván na pravidelná shromáždìní odborníkù památkové péèe jako jsou konference zemských konzervátorù ve Spolkové republice Nìmecko a zemských konzervátorù v Rakousku. V Èeské republice se zúèastòuje všech aktivit Èeského národního komitétu ICOMOS, a jsou to odborné semináøe k jednotlivým tematickým oborovým okruhùm, èi úèast na Mezinárodním dnu památek a sídel v dubnu nebo European Heritage Days v záøí každého roku. Úèastní se pravidelnì jako pozorovatel zasedání Byra Mezivládního výboru pro svìtové dìdictví UNESCO a v nìkterých pøípadech i pøímo zasedání Výboru (v USA 1992, v Japonsku 1998, v Maroku 1999), kde dosud s úspìchem obhájil 8 èeských nominací na zápis do Seznamu svìtového pøírodního a kulturního dìdictví UNESCO. Od roku 1999 je èlenem èeské komise pro spolupráci s UNESCO. Aktivity dr. J. Štulce, jeho odborné i jazykové znalosti a morální kredit i zkušenosti v mezinárodních jednáních pøispívají ke zvyšování prestiže Státního ústavu památkové péèe i celého oboru èeské památkové péèe

10 Organizaèní schéma Státního ústavu památkové péèe v roce 1999 Sekretariát øeditele 2 1 S. Jurošková Ø ØEDITEL PhDr.J.Štulc Ref. pro zahranièní styky J. Poláková 2 2 Ref. pro programraphael PhDr.E.Lukášová 3 Ref. pro vzdìl. a odb. spol. PhDr. H. Nìmeèková 4 Redakce èasopisu ZPP Ing. J. Sommer 5 Odd. ochrany sakrál. pam. M. Padevìt 6 Ref. kontroly Ing. J. Štìpánek 7 P Odborný úsek PP P. Jeri e 1 Sekretariát odb. námìstka J. Abazidová E Ekonomický úsek Ing. K. Kalvoda 3 Ref. právní neobsazeno 4 Ref. OTØ, BOZ, PO PO Odbor evidence, dokumentace aochranypamátek Ing.arch.D.Sedláková PP Odbor péèe o památkový fond Ing.arch.V.Rákosníková PA Odbor péèe o archeologický fond Mgr. L. Krušinová PT Technologická laboratoø Ing. I. Kopecká 0 Sekretariát ekon. námìstka P. Šus trová PhDr.J.Nováèek 1 Odd. Ústøedního seznamu kulturních památek ÈR Ing. M. Lazák 1 Odd. historického urbanismu a architektury Ing.arch.O.Šefcù 1 Odd. péèe o archeologický fond v Èechách Mgr. Z. Sklenáøová 1 Odd. technologické Ing. I. Kopecká 1 Odd. ekonomické Ing. J. Štìpánek 2 Odd. prospekce nemovité èásti památkového fondu PhDr.J.Nováèek 2 Odd. vesnických sídel a lidové architektury PhDr. P. Bureš 2 Odd. péèe o archeologický fond na Moravì a ve Slezsku Mgr. A. Knechtová 2 Odd. analytické Ing. I. Maxová 2 Odd. provozní J. Dvoøáková 3 Odd. prospekce a dokument. movité èásti památ. fondu Mgr. J. Urban 3 Odd. pam. malíøství, sochaø., umìl. øemesel a prùzkumu PhDr.V.Nejedlý,CSc. 3 Odd. správy archeologických dat Ing. P. Volfík 4 Odd. vìdeckých informací, knihovna Mgr. M. Horynová 4 Odd. zpøístupnìných hradù a zámkù PhDr.K.Køížová 5 Odd. dokumentaèní Mgr. L. Bezdìk 16 17

11 Pracovníci Státního ústavu památkové péèe v roce 1999 PO odbor evidence, dokumentace a ochrany památek 2 Ø úsek øeditele Sedláková Dagmar, Ing. arch. Krejèová Vìra PO1 oddìlení Ústøedního seznamu kulturních památek ÈR 2 Štulc Josef, PhDr., øeditel Ø1 sekretariát øeditele Jurošková Stanislava Lazák Martin, Ing. Bartoòová Lenka Novotná Anna Tichý František* Rafflerová Veronika* Ø2 referát pro zahranièní styky Poláková Jana Ø3 referát pro program Raphael Lukášová Eva, PhDr. Kuèová Vìra, Ing. arch. Poláková Jana Kovaøíková Lenka, Mgr. Ø4 referát pro vzdìlání a odbornou spolupráci Nìmeèková Hana, PhDr. PO2 oddìlení prospekce nemovité èásti památkového fondu Nováèek Jiøí, PhDr. Steinová Iva, prom. hist. Váòa Václav, PhDr. Barešová Jana, Mgr.* Mesická Helena, akad. arch.* Rusoová Irena, Ing. arch.* Soyková Vivienne, PhDr.* Vacková Renata* Macek Petr, Ing.* Marhevská Eva* Ø5 redakce èasopisu Zprávy památkové péèe Sommer Jan, Ing. Samková Hana, Ing. Ø6 referát ochrany sakrálních památek Padevìt Michal Ø7 referát kontroly Štìpánek Jaroslav, Ing. PO3 oddìlení prospekce a ochrany movité èásti památkového fondu Urban Jaroslav, Mgr. Bašta Petr, Mgr. Chmel Radovan Dìdek Karel Ottová Michaela, Mgr. Ruizová Libuše, PhDr. Svojanovský Petr, Mgr. Šmilauerová Jaromíra Štajnochr Vítìzslav, Mgr. Vaòáková Klára Záhorka Jindøich, Mgr.* Radostová Šárka, Mgr. Ing.* P odborný úsek Jerie Pavel, odborný námìstek øeditele P1 sekretariát odborného námìstka Abazidová Jana PO4 oddìlení vìdeckých informací, knihovna Horynová Milada, Mgr. Dušek Jaroslav, prom. fil. Matysová Pavla Patrný Michal 18 19

12 PO5 oddìlení dokumentaèní PP4 oddìlení zpøístupnìných hradù a zámkù 2 Bezdìk Ladislav, Mgr. Binková Ta ána Hocková Monika, Mgr. Jandusová Zdenka Koèová Marie Kodalíková Helena Lebeda Jan Synecký Jakub, Mgr. Terifajová Eva Veselá Hana Køížová Kvìta, PhDr. Bútorová Elena, Ing. Bydžovská Ilona Kotalíková Jana, PhDr. Kubù Nadìžda, PhDr., CSc. Lukášová Eva, PhDr. Mžyková Marie, PhDr., CSc. Sokol Boøivoj, Mgr. PA odbor péèe o archeologický fond 2 PP odbor péèe o památkový fond Rákosníková Vladimíra, Ing. arch. PP1 oddìlení historického urbanismu a architektury Krušinová Lenka, Mgr. Macek Jaromír Šulová Lucia Matìjíèková Andrea, Mgr. Taškeová Gabriela* Šefcù Ondøej, Ing. arch. Chudárek Zdenìk, Ing. arch. Dvoøáková Eva, Ing. arch. Kahancová Karin, Mgr. Kobìrská Ludmila, Mgr. Ksandr Karel, Bc. Kuèová Vìra, Ing. arch. Líèeníková Michaela, Mgr. Pacáková-Hoš álková Božena, Ing. Solaø Miloš, Ing. arch. Štoncner Petr, Mgr. Holeèek Jan, Mgr.* Welz Tomáš, Ing. arch., Csc.* PA1 oddìlení péèe o archeologický fond v Èechách Sklenáøová Zuzana, Mgr. Dragoun Michal Kastner Jiøí Osvaldová Helena, Mgr. Šída Petr* PA2 oddìlení péèe o archeologický fond na Moravì a ve Slezsku Knechtová Alena, Mgr. Stabrava Pavel, Mgr. Vachùt Petr Vorlíèková Dagmar, Mgr.* PP2 oddìlení vesnických sídel a lidové architektury Bureš Pavel, PhDr. Hausknechtová Svatava, Ing. Syrová Zuzana, Ing. arch. PP3 oddìlení památek malíøství, sochaøství, umìleckých øemesel a prùzkumu Nejedlý Vratislav, PhDr., CSc. Horynová Alena, PhDr. Vítovský Jakub, PhDr. Zahradník Pavel, PhDr. PA3 oddìlení správy archeologických dat Volfík Petr, Ing. Ambrožová Jelena, prom. mat. Beèváø Ladislav Petøíková Zuzana PT odbor památkové technologie technologická laboratoø Kopecká Ivana, Ing. PT1 oddìlení technologické Dvoøák Martin, Ing. Slížková Zuzana, Ing