Obr. 1. Mikulãice (okres Hodonín), slovanské hradi tû, vyznaãení základû IV. kostela. (Foto Ladislav Bezdûk, 2010)

Transkript

1 RÒZNÉ Koordinace prací pro nominaci vybran ch lokalit âeské republiky na Seznam svûtového dûdictví UNESCO v letech âeská republika je ãlenskou zemí Úmluvy o ochranû svûtového kulturního a pfiírodního dûdictví (dále jen Úmluvy). Jedním z úkolû a závazkû, které z této Úmluvy vypl vají, je vyhledávat na území státu takové památky a chránûná území, které mohou splnit kritéria takzvané vynikající univerzální hodnoty, 1 tedy hodnoty, která dosahuje nadregionálního, minimálnû celoevropského v znamu. Tato kritéria vymezují Operaãní smûrnice k provádûní Úmluvy o ochranû svûtového dûdictví. 2 Pro kulturní a pfiírodní dûdictví je jich definováno celkem deset, z nichï prvních est slouïí k vymezení hodnoty kulturních statkû. 3 Pokud lze u kulturního statku prokázat minimálnû jedno z vymezen ch kritérií a ãlenská zemû zároveà garantuje dle Úmluvy vysok stupeà jeho ochrany, pak mûïe b t takové místo navrïeno k zápisu na Seznam svûtového kulturního a pfiírodního dûdictví UNESCO (dále jen Seznam svûtového dûdictví). Pfiípravou nominaãních návrhû z oblasti kulturního dûdictví, respektive jejich komplexním zaji tûním je jiï od poãátku 90. let 20. století z rozhodnutí Ministerstva kultury âeské republiky povûfiena odborná organizace státní památkové péãe. 4 O historii úãasti âeské republiky v projektu nominací na Seznam svûtového dûdictví byla na stránkách ãasopisu Zprávy památkové péãe v posledních letech publikována fiada ãlánkû. 5 Pro zaji tûní podpory práce na odborn ch souãástech dokumentace získal Národní památkov ústav (dále jen NPÚ) v roce 2005 úãelovou dotaci z prostfiedkû programu na projekty oborové vûdecko-v zkumné ãinnosti. Projekt byl schválen pod názvem Odborné zhodnocení a komplexní dokumentace vybran ch lokalit âeské republiky a koordinace koncepãních prací pro jejich nominaci na Seznam svûtového dûdictví, s pfiíslibem na období Cílem tohoto krátkého ãlánku je podat ãtenáfiûm základní informace o tomto probíhajícím projektu a jeho hlavních dosavadních v sledcích. První dva roky projektu (2006, 2007) byly vûnovány nejprve doplàkov m pracím na jiï otevfiené nominaci s názvem Láznû Luhaãovice. 6 V letech se projekt zamûfiil na pfiípravu nominace s názvem Památky Velké Moravy, která zahrnuje národní kulturní památku Slovanské hradi tû v Mikulãicích (âr) a národní kulturní památku kostel sv. Markéty Antiochijské v Kopãanech (SR). Jednalo se o vûbec první zku enost âeské republiky s nominací, která se t kala kulturního statku rozkládajícího se na území dvou ãlensk ch zemí. Podle platné terminologie definované smûrnicemi jde v tomto pfiípadû o takzvanou pfieshraniãní sériovou nominaci. Aãkoliv byla znaãn m ulehãením této nominace skuteãnost, Ïe spolupráci umoïnila snadná komunikace v obou národních jazycích bez Obr. 1. Mikulãice (okres Hodonín), slovanské hradi tû, vyznaãení základû IV. kostela. (Foto Ladislav Bezdûk, 2010) potfieby mezilehl ch pfiekladov ch prací, bylo nutné fie- it fiadu organizaãních i metodick ch otázek, jak obsah dokumentace strukturovat, jak vyvaïovat informace o reáliích jednotliv ch zemí a samozfiejmû i jejich odborn obsah, argumentaci a pojetí ve ker ch fotografick ch a grafick ch pfiíloh. Po oficiálním pfiedání dokumentace Centru svûtového dûdictví v PafiíÏi v fiíjnu roku 2007 následoval tradiãní nûkolikamûsíãní proces hodnocení tohoto projektu. 7 Z návrhu v sledného v roku V boru svûtového dûdictví, kter âr obdrïela je tû pfied jeho 33. zasedáním v Seville v roce 2009, vyplynulo, Ïe nebyla dostateãnû prokázána v jimeãná celosvûtová hodnota statku a jednotlivá navr- Ïená kritéria nebyla povaïována za plnû prûkazná. ProtoÏe se ukázalo, Ïe v sledek by mohl b t vûãi nominaci negativní, byla nominace z procesu hodnocení staïena s tím, Ïe oba státy se dohodly na pokraãování spoleãného zámûru. Vycházejí pfiitom z pfiesvûdãení o mimofiádném v znamu nominované lokality reprezentující velkomoravskou kulturu a zároveà z názoru, Ïe novému pfiedloïení nominace musí pfiedcházet hlub í odborná diskuse s cílem zpfiesnit argumentaci vynikající univerzální hodnoty lokality. Za úãelem ir í prezentace lokality a jejích hodnot a zároveà s cílem vyuïít dosavadní materiály z procesu nominace vydal Národní památkov ústav v roce 2010 publikaci Památky Velké Moravy 8 v ãeské a anglické verzi, která byla v témïe roce prezentována na mezinárodním odborném sympoziu Národní kulturní památka Slovanské hradi tû v Mikulãicích a kostel sv. Markéty Antiochijské v Kopãanech: Památka svûtové hodnoty na Seznam svûtového dûdictví UNESCO, uspofiádaném Masarykov m muzeem v Hodonínû z podnûtu Ministerstva kultury âr a NPÚ. 9 Pro úplnost informací o tématech fie en ch v rámci tohoto vûdecko-v zkumného projektu je nezbytné uvést, Ïe právû v prvním roce jeho fie ení bylo Minis- 1 Poznámky 1 Anglicky outstanding universal value; pomûrnû ãasto je v ãesk ch dokumentech uïívána anglická zkratka OUV. 2 Smûrnice v aktuální verzi jsou vefiejnû pfiístupné na stránkách Centra svûtového dûdictví: 3 Pojem statek je pouïíván v kontextu s anglickou i francouzskou terminologií; u kulturního dûdictví jej lze vztáhnout jak na památkovû chránûná území, tak na jednotlivé památky. 4 Dfiíve Státní ústav památkové péãe Praha (SÚPP), v souãasné dobû tedy jeho nástupnická organizace Národní památkov ústav, ústfiední pracovi tû. 5 Souhrnn ãlánek byl pro ãasopis pfiipraven v jeho mimofiádném ãísle z roku 2008, viz KUâOVÁ, Vûra. âeská republika a svûtové dûdictví UNESCO. Zprávy památkové péãe. 2008, roã. 68, ã. 5, s ISSN Nominaãní projekt Láznû Luhaãovice stejnû jako ir í kontext fie ení projektu byl pfiedstaven v ãlánku KUâO- VÁ, V., cit. v pozn Oficiálním expertem vyslan m organizací ICOMOS k provûfiení projektu na místû byl nûmeck archeolog Dr. phil. Stefan Winghardt, prezident Dolnosaského zemského úfiadu pro památkovou péãi (Niedersächsisches Landesamt für Denkmalpflege) v Hannoveru. Expertní náv tûva na nominované lokalitû leïící na území âeské a Slovenské republiky, vãetnû nezbytn ch jednání s dotãen mi subjekty z obou státû, se konala ve dnech fiíjna POLÁâEK, Lumír; BAXA, Peter; KUâOVÁ, Vûra; VLâKO- VÁ, Jitka. Památky Velké Moravy: Slovanské hradi tû v Mikulãicích, Kostel sv. Markéty Antiochijské v Kopãanech. Praha : Národní památkov ústav, ústfiední pracovi tû, s. ISBN Publikace téï v anglická verzi POLÁâEK, Lumír; BAXA, Peter; KUâOVÁ, Vûra; VLâKOVÁ, Jitka. Monuments of Great Moravia : Slavonic Fortified Settlement at Mikulãice, Church of St Margaret of Antioch at Kopãany. Praha : National Heritage Institute, Central Office, s. ISBN Sympozium se konalo ve dnech v Hodonínû a jeho obsah bude pfiedstaven ve sborníku. RÒZNÉ Vûra KUâOVÁ, Jitka VLâKOVÁ / Koordinace prací pro nominaci vybran ch lokalit âeské republiky na Seznam svûtového dûdictví UNESCO v letech

2 vût í vzájemné dûvûry v ech sloïek odpovûdn ch za dochované hodnoty. Rozsah tohoto ãlánku umoïàuje blíïe specifikovat pouze ãinnosti a hlavní v sledky v prûbûhu fie ení úkolu. Vûra KUâOVÁ, Jitka VLâKOVÁ 2 3 Obr. 2. Terezín (okres Litomûfiice), Hlavní pevnost, úsek vodního pfiíkopu. (Foto Josef Slavíãek, 2009) Obr. 3. Kladruby nad Labem (okres Pardubice), Národní hfiebãín, nádvofií areálu s kostelem sv. Václava a Leopolda. (Foto Ladislav Bezdûk, 2010) terstvem kultury âr schváleno roz ífiení národního indikativního seznamu 10 o ãtyfii dal í témata, pfiiãemï bylo aktuálnû respektováno doporuãení, aby zejména zemû Evropy vyhledávaly na svém území takové statky, které jsou zatím typologicky na Seznamu svûtového dûdictví jen málo zastoupené. 11 Pro nová témata byly v první polovinû roku 2007 povinnû pfiipraveny takzvané malé pasporty, tedy vstupní dokumentace k zaslání podkladû Centru svûtového dûdictví diplomatickou cestou. Textové ãásti anglick ch verzí v stupû projektu, zpracovan ch dle v e citovan ch smûrnic, jsou pfiímou souãástí webové stránky Centra svûtového dûdictví. 12 V letech byly z pokynu ministerstva kultury primárnû vûnovány kapacity fie itelû projektu tématu Kulturní krajina hfiebãína v Kladrubech nad Labem a Horsk hotel a televizní vysílaã na Je tûdu. ZároveÀ NPÚ aktivnû napomáhal úvodním krokûm pro zámûr Karlovarského kraje prosadit na Seznam svûtového dûdictví mûsta Západoãeského lázeàského trojúhelníku, tedy Karlovy Vary, Mariánské Láznû a Franti - kovy Láznû. Tento zámûr se v ak dostal do soubûhu zájmû dal ích evropsk ch lázeàsk ch mûst (vãetnû zatím odloïené nominace Lázní Luhaãovic, viz v e), tak- Ïe toto téma bude v hledovû pfiedmûtem práce nûkolika dal ích let, nehledû k jeho dosavadní vysoké prioritû. Prostfiedky projektu byly tak jiï ãásteãnû zapojeny i do vzniku nûkter ch publikací s tématem Západoãeského lázeàského trojúhelníku. 13 Externí specialisté se také podílejí na pfiípravû studií a shromaïìování podkladû o nejcennûj ích chmelafisk ch památkách v Îatci. Tyto práce se zároveà vhodnû doplàují s obsahem dal ího projektu vûdy a v zkumu NPÚ. 14 Pro prohloubení znalostí ir í odborné a iroké vefiejnosti o aspektech svûtového dûdictví a pojmech s ním spojen ch byly zku enosti fie itelû projektu uplatnûny pfii pfiípravû informaãní a metodické publikace NPÚ, která vy la v závûru roku V roce 2010 se nejvût í objem práce spojené s tímto projektem soustfiedil na pfiípravu nominaãní dokumentace k tématu Pevnost Terezín. Aãkoliv byla ãeská verze materiálu vãetnû aktuální fotodokumentace bûhem roku dokonãena, nebyla cizojazyãná verze pfiipravena, protoïe se ani v prûbûhu roku nepodafiilo získat prostfiedky pro potfiebn vût í projekt obnovy, kter by vize regenerace Terezína, avizované v textech dokumentace, postavil na reálnûj í základ a umoïnil tak téma vûrohodnû obhájit v procesu posuzování. MnoÏství materiálu získaného prací na projektu vûdy a v zkumu, a to jak textového, tak obrazového a fotografického, je v ak dobr m základem pro pokraãování v dal ích letech. V tomto ohledu vzniklo také nûkolik aktuálních digitálních mapov ch dûl slouïících k hlub- ímu poznání památky a prohloubení hodnotové argumentace. V sledky, které zatím nominaãní sloïka pfiinesla, tak byly prezentovány v publikaci NPÚ, urãené k ir ímu pfiedstavení tohoto v jimeãného kulturního statku, 16 kter je dosud znám spí e ve spojení s Památníkem Terezín a doklady k období druhé svûtové války. V prûbûhu roku 2010 se fie itelé projektu zapojili do odborn ch konzultací smûfiujících k pfiípadnému doplnûní národního indikativního seznamu, i kdyï ten souãasn je velmi poãetn a není cílem jej pfiíli roz ifiovat. Spoleãensky dûleïit je v ak zájem Spolkové zemû Sasko, aby se âeská republika pfiipojila k tématu Hornická oblast Kru nohofií (Montanregion Erzgebirge), které je koncipováno jako pfieshraniãní sériová nominace, zaloïená na spolupráci se Spolkovou republikou Nûmecko. 17 Na ãeské stranû v ak (i z kapacitních dûvodû NPÚ) není pfiedmût nominace blíïe urãen a vytipování a vymezení vhodn ch kulturních památek nebo spojit ch území a zejména zaji tûní garancí jejich regenerace a péãe o nû bude bezpochyby sloïit m procesem. Práce na popsaném úãelovém projektu vûdy a v zkumu je tematicky velmi iroká; zahrnuje jak vlastní badatelskou ãinnost, tak zejména irokou spolupráci s dal ími externími specialisty, aby jednotlivá témata zastoupená na národním indikativním seznamu lokalit pro nominace k zápisu na Seznam svûtového dûdictví byla zpracovávána na skuteãnû vysoké odborné úrovni. ZároveÀ se stále potvrzuje, Ïe úkol samotn v znamnû pfiispívá k poznání dan ch míst a v neposlední fiadû k popularizaci kulturního bohatství. Zejména metody práce, kombinující odbornou ãinnost vybran ch specialistû a pravideln kontakt s místními institucemi a samosprávou, jsou dûleïité pro nastolení Poznámky 10 Indikativní seznam historick ch lokalit âeské republiky pro nominace na Seznam svûtového dûdictví, oficiálnû pfiístupn na webov ch stránkách Centra svûtového dûdictví (v anglické jazykové mutaci rubrika Tentative Lists 11 V listopadu 2006 byl seznam doplnûn o tato témata: Kulturní krajina hfiebãína v Kladrubech nad Labem, Horsk hotel a televizní vysílaã na Je tûdu, Îatec mûsto chmele a Západoãesk lázeàsk trojúhelník. 12 K tomu rubrika cit. v pozn. 10. Ve keré malé pasporty kulturního dûdictví jsou souãasnû archivovány na ústfiedním pracovi ti Národního památkového ústavu. 13 ZEMAN, Lubomír; KUâA, Karel; KUâOVÁ, Vûra. Západoãesk lázeàsk trojúhelník. Západoãeské láznû vybrané k nominaci na zápis do Seznamu svûtového dûdictví UNESCO. Karlovy Vary : Karlovarsk kraj; [Praha] : Národní památkov ústav, ISBN Publikace téï v anglické verzi ZEMAN, Lubomír; KUâA, Karel; KUâOVÁ, Vûra. West Bohemian spa triangle. Selected spas of West Bohemia to be nominated for inscription on the World Heritage List. Karlovy Vary : Karlovy Vary Region; [Prague] : National Heritage Institute, s. ISBN Jedná se o plo nou identifikaci památkového potenciálu v rámci v zkumného projektu NPÚ ã Územní plo n a oborov v zkum industriálního dûdictví, o kterém informoval mimo jiné ãlánek M. Matûje: MATùJ, Milo. V zkumn zámûr IV. Odborné poznání, vûdecké hodnocení, dokumentování a evidence kulturního dûdictví 19. a 20. století. Zprávy památkové péãe. 2010, roã. 70, ã. 2, s ISSN KUâOVÁ, Vûra. Svûtové kulturní a pfiírodní dûdictví UNESCO. Praha : Národní památkov ústav, ústfiední pracovi tû, s. ISBN Publikace by mûla slouïit zejména jako informaãní materiál, poskytovan nejen pro odbornou ãinnost pracovníkû resortu setkávajících se s tímto tématem, ale zejména i pro dotãené spolupracující subjekty ze strany státní správy, samosprávy, zástupce médií, která chtûjí téma blíïe komentovat, a podobnû. 16 KUPKA, Vladimír; RÁKOSNÍKOVÁ, Vladimíra; SMUTN, Jifií; TOTHOVÁ, Jolana. Pevnost Terezín : Kulturní statek âeské republiky navrhovan k zápisu na Seznam svûtového kulturního a pfiírodního dûdictví. Praha : Národní památkov ústav, ústfiední pracovi tû, s. ISBN Potenciální nominace je spojena s projektem financovan m z programu Cíl 3 na podporu pfieshraniãní spolupráce. Této problematice bude v ãasopise vûnován samostatn ãlánek. 202 RÒZNÉ Vûra KUâOVÁ, Jitka VLâKOVÁ / Koordinace prací pro nominaci vybran ch lokalit âeské republiky na Seznam svûtového dûdictví UNESCO v letech

3 1 2 Loosova jídelna v bytû rodiny Lea Brummela v Plzni je zachována Západoãeská galerie v Plzni právû pfiipravuje v stavu LOOS / PLZE / SOUVISLOSTI, jeï se uskuteãní na podzim leto ního roku a doplní hlavní v stavu Adolf Loos dílo v ãesk ch zemích, kterou galerie souãasnû pfievezme od Muzea hlavního mûsta Prahy. Cílem pfiipravované pûvodní v stavy je roz ífiit povûdomí o okolnostech vzniku unikátního souboru takzvan ch Loosov ch bytov ch interiérû v Plzni. V stava pfiedstaví zadavatele jednotliv ch zakázek, Loosovy spolupracovníky v Plzni i domy, v nichï se byty nacházely. Podle návrhû svûtoznámého architekta zde v letech a pfiedev ím na pfielomu 20. a 30. let 20. století vzniklo asi jedenáct 1 bytov ch interiérû, témûfi ve v ech pfiípadech vytvofien ch ve star ích ãin- Ïovních domech. 2 Po prvním prûzkumu, provádûném Vûrou Bûhalovou v 60. letech 20. století, se vût ina tehdy znám ch a dochovan ch interiérû stala kulturní památkou, coï je z velké ãásti zachránilo pfied úpln m zánikem. Od 90. let plzeà tí památkáfii usilovali o ochranu celého domu Johanny Brummelové v Husovû tfiídû a vyhlá ení památkové zóny ve vilové ãtvrti Bezovka, kde se nachází i dûm Ing. Oskara Semlera a Hany Semlerové s jejich mezonetov m bytem. Obojí se podafiilo prosadit po roce 2000, kdy i povûdomí o Loosovi v Plzni vzrostlo pfiedev ím díky mezinárodnímu sympoziu, které se zde uskuteãnilo v roce V té dobû jiï Studijní a dokumentaãní centrum Adolfa Loose v Müllerovû vile provádûlo prûzkum zamûfien na Loosovo dílo v ãesk ch zemích. 4 V sledkem nûkolikaleté práce je mimo jiné v e uvedená v stava a stejnojmenn katalog. Mezi Loosov mi pracemi i návrhy architektovi jen pfiipisovan mi katalog zmiàuje také bytov interiér v Plzni na Klatovské tfiídû ã. o Leo Brummel, vagr majitelky uvedeného domu v Husovû tfiídû, si v patfie domu nechal v závûru 20. let Loosem upravit dva pokoje na jídelnu s odpoãivn m koutem. Architekt oba prostory propojil irok m obdéln m otvorem, umístûn m v podélné ose, kterou v men í místnosti, kam vloïil sníïen podhled, zakonãil iluzivním krbem s vestavûn mi kamny. Aby dosáhl osové symetrie hlavního prostoru jídelny i podle kolmé osy, doplnil ãtyfii obdobné skfiínû umístûné v koutech místnosti. V jedné z nich skryl vstup z pfiedsínû. Vzhledem k tomu, Ïe dvû skfiínû zasahovaly pfied okna, zakryl architekt mezilehlou plochu prûsvitnou textilií zavû enou na ro tu, kter se odráïel v protilehlém zrcadle vloïeném nad pfiíborník mezi zb vající dvû skfiínû. V kfiíïení os umístil jídelní stûl a nad nûj zavûsil dominantní svítidlo. Vestavûn nábytek byl proveden v kombinaci ãerné a ãervené povrchové úpravy. Snímek popisovaného interiéru zvefiejnil jiï v roce 1931 architekt Heinrich Kulka v publikaci o Loosov ch pracích, která byla vydána ve Vídni. 5 TfiebaÏe v závûru 60. let Vûra Bûhalová navrhovala památkovou ochranu i v pfiípadû Brummelovy jídelny, k prohlá ení za kulturní památku nikdy nedo lo. Byt byl pak po fiadu let odborné vefiejnosti nepfiístupn. Ve zmiàovaném katalogu Adolf Loos dílo v ãesk ch zemích je popisovan LoosÛv interiér v roce 2009 uveden jako nedochovan. 6 Pfiekvapením pro autora doprovodné v stavy a kurátora sbírky architektury Západoãeské galerie v Plzni bylo letos v únoru zji tûní, Ïe uveden interiér z podstatné ãásti existuje. Odpoãivn kout byl sice v minulosti zniãen a od hlavního prostoru jídelny oddûlen dvefimi, ústfiední ãást jídelny je v ak v rozsahu vestavûn ch úprav prakticky zachována. Po konzultaci se soukrom m vlastníkem byla provedena fotodokumentace souãasného stavu interiéru a do lo k projednání zámûru prohlá ení interiéru za kulturní památku s odborn m pracovníkem plzeàského pracovi tû Národního památkového ústavu. 7 Jídelna Lea Brummela je sedm m znám m dochovan m Loosov m interiérem v Plzni. 8 Restaurování souboru tûchto interiérû svûtového v znamu snad bude jedním z v sledkû úspû né kandidatury Plznû na evropské hlavní mûsto kultury v roce Petr DOMANICK Obr. 1. PlzeÀ, Klatovská tfiída ã. o. 140, jídelna v bytû Lea Brummela, pûvodní stav kolem roku (Archiv Západoãeské galerie v Plzni) Obr. 2. PlzeÀ, Klatovská tfiída ã. o. 140, jídelna v bytû Lea Brummela, stav v únoru (Foto Radovan Kodera, archiv Západoãeské galerie v Plzni) Poznámky 1 Nûkteré z plzeàsk ch interiérû, jeï Adolf Loos navrhl, pozdûji sám upravoval v souvislosti s jejich stûhováním nebo doplàoval dal ím prostorem. 2 Pouze na námûstí Republiky ã. o. 22 se jednalo o úpravu bytu a ordinace v novû dokonãeném domû, navrïeném v ak jin mi autory. V pfiípadû bytu je Loosovo autorství nepotvrzené. 3 Adolf Loos : dílo a rekonstrukce : mezinárodní sympozium u pfiíleïitosti 70. v roãí úmrtí : PlzeÀ fiíjna [Praha] : Muzeum hlavního mûsta Prahy, ISBN SZADKOWSKA, Maria; VAN DUZER, Leslie; âernou - KOVÁ, Dagmar. Adolf Loos dílo v ãesk ch zemích. Praha : Muzeum hlavního mûsta Prahy : KANT, s. 18. ISBN KULKA, Heinrich; LOOS, Adolf. Adolf Loos : das Werk des Architekten. Wien : Anton Schroll & Comp., Adolf Loos, cit. v pozn. 3, s Návrh na prohlá ení interiéru za kulturní památku projednala 4. bfiezna 2011 komise ustanovená pfii NPÚ ÚOP v Plzni pro hodnocení návrhû nov ch kulturních památek. K pfiekvapení odborn ch pracovníkû Západoãeské galerie v Plzni i NPÚ ÚOP v Plzni vy el o mûsíc pozdûji, 9. dubna 2011, v PlzeÀském deníku ãlánek s názvem Památkáfi objevil dal í unikát. V nûm se uvádí, Ïe interiér objevil právû úfiedník odboru památkové péãe Magistrátu mûsta Plznû Ing. Karel Zoch. Zprávu o tomto objevu, pfii nûmï Zochovi asistoval Mgr. David RÛÏiãka, tiskov mluvãí NPÚ ÚOP v Plzni, pak pfievzala dal í média. 8 Spolu s Loosem navrïen mi byty v domech v Husovû tfiídû ã. o. 58, Klatovské tfiídû ã. o. 12, 19 a v ulici Bendovû ã. o. 10 a Loosovi nûkdy pfiipisovan m bytem na námûstí Republiky ã. o. 22 a interiérem na Klatovské ã. o. 110, kter navrhl Heinrich Kulka dle Loosovy prvotní koncepce. RÒZNÉ Petr DOMANICK / Loosova jídelna v bytû rodiny Lea Brummela v Plzni je zachována 203

4 Jubilant a laureát. Pocta Tomá i Durdíkovi k v znamnému jubileu a velkému Ïivotnímu úspûchu 1 Obr. 1. Pofie ín (okres âesk Krumlov), hrad, archeologick v zkum, (Foto J. HloÏek) Dne 24. ledna tohoto roku dosáhl na vrcholu sv ch nev edních tvûrãích sil edesát ch narozenin prof. PhDr. Tomá Durdík, DrSc. Abrahamoviny dostihly na eho pfiedního vûdce a pedagoga v oblasti archeologie, castellologie, mûstsk ch fortifikací a hmotné kultury stfiedovûku a zároveà nesmírnû obûtavého památkáfie v intenzivní pracovní aktivitû. Jako jeho pfiátelé a kolegové z ãeské sekce ICOMOS jsme netrpûlivû ãekali, jak dopadne dal í, námi chystaná událost jubilantova Ïivota, ná návrh, aby mu za celoïivotní obûtavou sluïbu v ochranû památek byla udûlena cena Evropské unie Europa Nostra. Ná návrh uspûl a Tomá Durdík se stal prvním âechem, kterému byla tato nejprestiïnûj í mezinárodní památkáfiská cena ad personam za celoïivotní dílo udûlena. Tomá Durdík, rodák z Prahy, vystudoval archeologii, respektive obor prehistorie historie, na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1971, tedy jiï 40 let, pracuje v praïském Archeologickém ústavu âeskoslovenské, nyní âeské akademie vûd. Zde zaãínal od píky úãastí na nesãetn ch terénních v zkumech a pozdûji jejich vedením. Od 70. let minulého století zaãal pûsobit i jako vysoko kolsk uãitel na Filozofické fakultû Karlovy univerzity, pozdûji i na Fakultû architektury âvut a Filozofické fakultû Západoãeské univerzity v Plzni. Vynikající, svûdomitû zvefiejàované vûdecké v sledky a ve své dobû v jimeãné jazykové vybavení jej záhy uãinily ãlenem nûkter ch vysoce prestiïních mezinárodních vûdeck ch spoleãností, jako napfiíklad stálého komitétu Castrum Bene, vûdecké rady DBV a vûdecké rady Europa Nostra. Tomá Durdík je zakladatelskou osobností ve vûdním oboru castellologie a zároveà patfií k pfiedním ochráncûm památek v âeské republice. Dle toho lze jeho dosavadní Ïivotní dílo hodnotit ve dvou rovinách v jeho vûdeckém v zkumu a v jeho angaïovanosti v záchranû památek. V první oblasti je jeho pfiínos aï neuvûfiitelnû rozsáhl. Durdík oprostil zkoumání hradû a jejich zfiícenin od jednostranného, pouze umûleckohistorického pohledu. S vyuïitím sv ch postupnû rozvíjen ch kontaktû s pfiedními castellology Evropy vytvofiil u nás novou, komplexní metodu zkoumání fortifikaãní architektury a sv mi rozsáhl mi v zkumy pfieklenul na e velké ãasové zpoïdûní za ostatní Evropou. âeskou castellologii záhy postavil na vynikající, mezinárodnû uznávanou úroveà. Bibliografie jeho prací jiï pfiesáhla 400 knih a statí, zvefiejnûn ch vesmûs v renomovan ch recenzovan ch vûdeck ch ãasopisech u nás i v zahraniãí. Durdík má nejen badatelsk talent, houïevnatost a píli, ale i pozoruhodnou schopnost sdûlovat vûdecké poznatky srozumitelnou, ãtenáfisky atraktivní formou. V tom tkví také jeho velké úspûchy jako Ïáky nad jiné ctûného a obdivovaného pedagoga. Jeho neobyãejnû rozsáhlá Ilustrovaná encyklopedie ãesk ch hradû, 1 která sama o sobû by mohla kandidovat na cenu Europa Nostra v kategorii pûvodních badatelsk ch poãinû, je v sledkem jeho dosavadní celoïivotní práce. Pfiedstavuje základní dílo souãasné ãeské castellologie uïívané irok m spektrem historick ch disciplín i jako spolehlivé v chodisko pfii procesu prohla ování památek a pfii v konu památkové péãe. Sumarizuje stav dosaïeného poznání více neï 650 ãesk ch hradû. Publikaci dále obohacují i koncizní hesla vûnovaná hradní morfologii, typologii, stavebníkûm, stavitelûm, ale i funkcím a kaïdodennosti hradního Ïivota. Spolu se struãnûj í kapesní verzí, která dosáhla jiï esti vydání, popularizuje Durdíkova encyklopedie ãeské hrady zpûsobem a s úãinností, jaké Ïádn ze souãasn ch autorû historikû nedosáhl. Jako zku en terénní badatel Durdík zauãil a vychoval desítky, ne-li stovky nad en ch studentû, kter m pfiedná í na vysok ch kolách a ktefií se zúãastàují archeologick ch v zkumû pod jeho vedením. Nev ední popularita a zájem o hrady u mladé generace, které v souãasnosti stále sílí, jsou pfiedev ím jeho zásluhou. Durdík je i neúnavn m organizátorem vûdeckého v zkumu a má podíl na kritickém zvefiejàování jeho v sledkû jako editor na eho nejv znamnûj ího periodika Castellologica Bohemica i jako ãlen celé fiady redakãních rad odborn ch ãasopisû a sborníkû, vãetnû ãasopisu Zprávy památkové péãe. Nelze jmenovat osobnost, která by tolik jako on uãinila pro poznání a celospoleãenské uznání hodnot ãesk ch hradû a fortifikaãních staveb, vidûn ch jako prvofiadû v znamné sloïky památkového fondu. Durdík jiï sv m badatelsk m, publikaãním, pedagogick m a popularizaãním dílem má pro poznání, záchranu a konzervaci památek neobyãejn v znam. Pfii jeho enormní vûdecké a pedagogické vytíïenosti je o to cennûj í, Ïe nikdy nelitoval ãasu a energie, aby svou mimofiádnou vûdeckou autoritu vûnoval nevdûãnému, nikdy nekonãícímu zápasu za záchranu památek. AngaÏovanost v ochranû památek vïdy vnímal jako kategorick imperativ vûdce, kter je zkoumá. Jeho pfiínos v této oblasti je srovnateln s jeho badatelsk m dílem. Byl první, kdo se v dobách komunistické totality 80. let 20. století neohroïenû postavil proti nevratnému niãení hradních zfiícenin i mûstsk ch fortifikací mocnou lobby socialistick ch stavebních firem. Ty je tehdy pod názvem komplexní sanace promû- Àovaly v bezduché betonové makety, zbavené ve keré historické vypovídací schopnosti i poezie a ceny stáfií. Stejnû nekompromisnû Durdík hájil integritu a autenticitu památek, a to nejen hradních zfiícenin, i po pádu totality a obnovû demokratického zfiízení v na í zemi. Stal se aktivním a energick m ãlenem, zaãasté i pfiedsedou celé fiady odborn ch komisí, grémií a dal- ích poradních orgánû památkové péãe. Své odborné znalosti a zku enosti uplatàuje jak na Ministerstvu kultury âr, kde v souãasnosti pfiedsedá Komisi pro vûdu a v zkum, tak v Národním památkovém ústavu, kde byl jmenován pfiedsedou Vûdecké rady. Sféru obãanské angaïovanosti v ochranû kulturního dûdictví reprezentuje jako pfiedseda Spoleãnosti pfiátel staro- Ïitností ãesk ch a ãlen exekutivního komitétu ICOMOS. Touto svou neúnavnou ãinností Durdík památkové péãi v znamnû pomohl a pomáhá pfieklenout pro památky riskantní období privatizace a nûkdy pfiekotné ekonomické liberalizace a minimalizovat tak dle moïnosti kulturní ztráty, které si období od 90. let vy- Ïaduje. Své zku enosti badatele, zároveà v ak i pfiímého úãastníka celé fiady konzervaãních akcí Durdík promítl do celostátnû závazné metodiky Národního památkového ústavu vydané k péãi o hradní zfiíceniny v roce Otázky teorie i praktického v konu konzervace památek jsou jedním z pfiedmûtû Durdíkova pedagogického pûsobení na vysok ch kolách. Své zku enosti v této oblasti pak zúroãuje v rámci svého nezanedbatelného zahraniãního pûsobení (jiï pfiipomenutá Vûdecká rada Europa Nostra, expertní zahraniãní mise UNESCO ICOMOS a dal í). Domnívám se, Ïe v e jen neúplnû postihnutá závaïnost a ífie Durdíkov ch odborn ch aktivit jiï pfiedem dávala na í sekci ICOMOS oprávnûnou víru v nadûji na úspûch na í nominace. Udûlení ceny Europa Nostra za rok 2010, onoho pomyslného Oscara v oblasti památkové péãe, je pro jubilanta jistû tím nejlep ím a nejvíce zaslouïen m darem k jeho v znamnému Ïivotnímu v roãí; ocenûním, které zpûtnû zvy uje zahraniãní prestiï celé ãeské vûdy a památkové péãe. Jménem iroké obce pfiátel, spolupracovníkû a ÏákÛ mu do dal ích let pfieji mnoho zdraví, osobní a rodinné pohody. Také mnoho dal ích, neménû v znamn ch úspûchû v jeho obûtavé vûdecké a pedagogické práci i v jeho angaïovaném úsilí o zachování kulturního odkazu na ich pfiedkû. Josef TULC Poznámky 1 DURDÍK, Tomá. Ilustrovaná encyklopedie ãesk ch hradû. Praha : Libri, s. ISBN DURDÍK, Tomá ; SOKOL, Jan; TULC, Josef. Ochrana, údrïba a stavební úpravy zfiícenin hradû. Praha : Státní ústav památkové péãe, s. ISBN RÒZNÉ Josef TULC / Jubilant a laureát. Pocta Tomá i Durdíkovi k v znamnému jubileu a velkému Ïivotnímu úspûchu

5 K jubileu Evy Kamenické Dne 25. kvûtna tohoto roku oslavila Ïivotní jubileum archeoloïka Eva Kamenická, dlouholetá pracovnice dne ního Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Plzni (dále jen NPÚ ÚOP v Plzni). Narodila se roku 1951 v Plzni, obor archeologie absolvovala v roce 1985 na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy diplomovou prací Neolit na PlzeÀsku. 1 V souvislosti s ãinností v nûkdej ím Krajském stfiedisku památkové péãe a ochrany pfiírody v Plzni, dnes NPÚ ÚOP v Plzni, kde je jako archeoloïka-památkáfika zamûstnána od roku 1988, se v ak zab vá pfiedev ím prûzkumem stfiedovûk ch památek. Dlouhodobûj í pozornost vûnovala zejména cisterciáckému klá teru v Plasích, hradûm Gut tejn a Klenová, tvrzi ve Vlko ovû (okres PlzeÀ-sever) ãi napfiíklad kostelu sv. Petra a Pavla v Dolanech u HlincÛ (okres PlzeÀ-sever). Dokumentovala rûzné terénní zásahy na v ech objektech ve správû NPÚ ÚOP v Plzni, tedy i na hradech Rabí, Velhartice a vihov, v areálu zámku v Hor- ovském T nû, v Manûtínû ãi na zámku v Nebílovech. Rozsah její pûsobnosti dosáhl i do dne ního Karlovarského kraje na hrad a zámek v Beãovû nad Teplou a na hrad v Lokti. Velkou zásluhou Evy Kamenické je postupné vybudování funkãního archeologického oddûlení v NPÚ ÚOP v Plzni, jehoï byla do zaãátku leto ního roku vedoucí. V tomto oddûlení pûsobila zpoãátku sama; v dobách nejvût ího rozkvûtu mûlo oddûlení pût zamûstnancû, tedy tfii archeology, zpracovatele písemné agendy a laborantku. Tehdy dokázala pro oddûlení zfiídit i samostatn depozitáfi archeologick ch nálezû v klá tefie v Plasích. V znamnou roli pro obor a praktick v kon archeologické památkové péãe sehrála coby dlouholetá tajemnice regionální archeologické komise; díky její povaze se jí dafiilo zvládat mnohdy velmi v bu né situace a protichûdné názory kolegû a nalézat kompromisní fie ení. Sv m pracovním zaujetím a charismatem pfiivedla k zájmu o obor archeologie fiadu mlad ch lidí, kter m kromû uïiteãné práce na v zkumu pfiipravila nezapomenutelné záïitky z prázdninovû ladûn ch akcí. Lze fiíci, Ïe zvolené povolání pro ni cel Ïivot zûstává zároveà velkou zálibou. Pracovala a pracuje vïdy naplno, s velk m nasazením. Nyní se vûnuje zpracovávání sv ch archeologick ch v zkumû, na jejichï plné vyhodnocení nebyl v dobû nepfietrïitého bádání a pracovního úsilí dostateãn ãas. Pfiejme proto paní Evû Kamenické pevné zdraví, vytrvalost a pfiíznivé okolnosti pro uskuteãnûní v ech jejích plánû! Linda FOSTER, Marcela WALDMANNOVÁ, Tomá WIZOVSK Publikaãní ãinnost Mgr. Evy Kamenické v letech FOSTER, Linda; KAMENICKÁ, Eva. Archeologická zji tûní na hradû Roupovû. In Castellologica bohemica. 10. Praha : Archeologick ústav AV âr, 2006, s ISBN FOSTER, Linda; KAMENICKÁ, Eva; LODROVÁ, Marcela; SOKOL, Petr. V zkumy archeologického oddûlení v letech In Zpráva o ãinnosti v letech 2004 aï 2005 : odborné pfiíspûvky. PlzeÀ : Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Plzni, 2008, s ISBN KAMENICKÁ, Eva. 333 let lomanské hájovny. Plask zpravodaj. 2006, roã. 16, ã. 1. Archeologická zji tûní v areálu zámku Kacefiova. Hláska. 2005, roã. 16, ã. 4, s ISSN Archeologické v zkumy NPÚ v Plzni, v âeãovicích, Plasích a Dolanech v roce In Zpráva o ãinnosti v roce 2003 : odborné pfiíspûvky. PlzeÀ : Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Plzni, 2004, s ISBN Archeologick v zkum hradu Gut tejna. Hláska. 1999, roã. 10, ã. 3, s ISSN Hrad Gut tejn závûreãná 4. etapa archeologického v zkumu v rámci programu Vûda a v zkum. Hláska. 2000, roã. 11, ã. 4, s. 60. ISSN Hrad Klenová k poznání v voje hradu a stfiedovûk ch fortifikací. In Sborník prací z historie a dûjin umûní. Sv. 3. Klenová : Galerie Klatovy / Klenová, 2004, s ISBN X. Hrad Klenová : k poznání v voje hradu a stfiedovûk ch fortifikací. Hláska. 2001, roã. 12, ã. 3, s ISSN Obr. 1. Hor ovsk T n (okres DomaÏlice), zámek, prûjezd na zadní nádvofií. (Foto J. ehák, 2002) Obr. 2. Velhartice (okres Klatovy), Rajsk palác. (Foto J. Gryc,1994) Hrad Loket : v sledky archeologick ch v zkumû In Castellologica bohemica. 1998, sv. 6/2, Praha : Archeologick ústav AV âr, s ISBN K poznání plaského klá tera na pfielomu tisíciletí. In Plask klá ter a jeho minul i souãasn pfiínos pro kulturní dûjiny. Plasy : Mûstsk úfiad Plasy, 2005, s ISBN Kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech : dal í pfiíspûvek k historii starobylé stavby na bfiehu fieky MÏe. In Vlastivûdn sborník. âtvrtletník pro regionální dûjiny severního PlzeÀska. 2004, roã. 14, ã. 1, s ISSN Nové nálezy ranû gotické mozaikové dlaïby v areálu klá tera v Plasích. In Archaeologia historica. 2009, sv. 34, s ISSN Nové nálezy stfiedohradi tního osídlení na Kralovicku. In Archeologie doby hradi tní v âechách. PlzeÀ : Západoãeské muzeum v Plzni, 2005, s ISBN Nové nálezy v areálu cisterciáckého klá tera v Plasích. In 900 let cisterciáckého fiádu : sborník z konference konané v Bfievnovském klá - tefie v Praze. Praha : Unicornis : Spoleãnost pfiátel staroïitností, 2000, s ISBN Nové poznatky o stavebním v voji hradu Rabí. In Castellologica bohemica. 1994, sv. 4, s ISBN Obnova západního rondelu [v Plasích]. Plask zpravodaj. 2006, roã. 16, ã. 1. Poãátky osídlení poutního místa probo tství plaského klá tera v Mariánské T nici u Kralovic. In Sborník Západoãeského muzea v Plzni. Historie. 2007, sv. 18, s ISSN Poznámky 1 Tituly registrované knihovnou NPÚ ÚOP v Plzni zpracoval Karel Matásek. RÒZNÉ Linda FOSTER, Karel MATÁSEK, Marcela WALDMANNOVÁ, Tomá WIZOVSK / K jubileu Evy Kamenické 205

6 Poãátky osídlení poutního místa probo tství plaského klá tera v Mariánské T nici u Kralovic. In Zpráva o ãinnosti v letech 2004 aï 2005 : odborné pfiíspûvky. PlzeÀ : Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Plzni, 2008, s ISBN Poznámky k historii a stavebnímu v voji hradu a mûsteãka Rab tejna. In Mûstské památkové zóny Manûtín a Rab tejn. Mariánská T nice : Muzeum a galerie severního PlzeÀska, 1997, s ISBN PfiedbûÏná zpráva o záchranném archeologickém v zkumu v horaïìovickém zámku. Hláska. 1997, roã. 8, ã. 2, s ISSN Sechutice zaniklá ves, dvûr a okolí. In Gryspekové a pfiedbûlohorská lechta : Kralovice a poddanská mûsta. Mariánská T nice : Muzeum a galerie severního PlzeÀska, 1998, s ISBN Stavební v voj areálu plaského klá tera ve svûtle archeologick ch v zkumû. In 850 let plaského klá tera : ( ). Mariánská T nice : Muzeum a galerie severního PlzeÀska, 1995, s Stavební v voj cisterciáckého klá tera v Plasích. In Archaeologia historica. 1996, sv. 21, s ISSN Stfiedovûká tvrz Vlko ov. Hláska. 2002, roã. 13, ã. 3, s ISSN Tvrz Semlov stráïní bod v Nebfiezinech. Plask zpravodaj, 2004, ã. 14. V sledky v zkumu kostela sv. Jifií v Pfiimdû. In Dûjiny staveb : sborník pfiíspûvkû z konference Dûjiny staveb PlzeÀ : Petr Mikota, 2010, s ISSN V zkum pod podlahou na Velharticích. Hláska. 2006, roã. 17, ã. 4, s ISSN V zkum zámeckého dvora v Manûtínû. Hláska. 2002, roã. 13, ã. 4, s ISSN Záchrann archeologick v zkum kostela sv. Petra a Pavla v Dolanech. In Archaeologia historica. 2005, sv. 30, s ISSN Ze západoãesk ch hradû. Hláska. 2004, roã. 15, ã. 1, s ISSN Zji tûní na hradû Krasíkov- vamberk. Hláska. 2009, roã. 20, ã. 2, s ISSN Zpráva o pracích na hradû Volf tejnû. Hláska. 2001, roã. 12, ã. 1, s. 9. ISSN KAMENICKÁ, Eva; FOSTER, Linda. Archeologická sondáï v parkánu hradu Velhartice. Hláska. 2006, roã. 17, ã. 3, s ISSN KAMENICKÁ, Eva; FOSTER, Linda. Archeologie Beãova. Hláska. 2008, roã. 19, ã. 3, s ISSN KAMENICKÁ, Eva; FOSTER, Linda; SOKOL, Petr. Záchranné archeologické v zkumy SPÚ v Plzni. In V roãní zpráva Státního památkového ústavu v Plzni za rok PlzeÀ : Státní památkov ústav v Plzni, 2003, s LODROVÁ, Marcela; FOSTER, Linda; KAMENICKÁ, Eva. Problémy ochrany archeologického dûdictví z pohledu NPÚ ÚOP v Plzni. Zprávy památkové péãe. 2006, roã. 66, ã. 2, s ISSN SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Semináfi Souãasná architektura a historické mûsto Národní památkov ústav v uplynulém období fiíjen 2010 bfiezen 2011 pfiipravil pro náv tûvníky sv ch webov ch stránek ( mediální téma Souãasná architektura a historické mûsto. V prûbûhu pûl roku se postupnû webové stránky plnily ukázkami více ãi ménû vhodn ch stejnû jako nevhodn ch pfiíkladû nové architektury v prostfiedí historického mûsta, a to jak z Prahy, tak z rûzn ch regionû na í republiky. Národní památkov ústav se tak pokusil zahájit otevfien dialog mezi architekty a památkáfii a v co nej ir í mífie pfiedstavit nejrûznûj í podoby nové architektury v historickém prostfiedí. Téma je rozdûleno do ãtyfi podtémat: Nevratné ztráty, Nové ve starém, Za oponou a Îivé mûsto. Souãástí celé akce byly také v jednotliv ch územních odborn ch pracovi tích pfiipravené nejrûznûj í tematické procházky, semináfie, pfiedná ky a fiada dal ích zajímavostí. Mezi jin mi v rámci tohoto projektu uspofiádalo olomoucké pracovi tû ve spolupráci s Muzeem umûní Olomouc odborn semináfi na stejnojmenné téma: Souãasná architektura a historické mûsto. Semináfi se uskuteãnil 17. bfiezna 2011 v Besedním sále Muzea umûní a jeho souãástí byla i komentovaná prohlídka v stavy Olomoucké baroko. Úvodní slova semináfie pronesli fieditel Flory Olomouc Ing. arch. Zdenûk tefka, CSc., a odborn námûstek pro památkovou péãi Mgr. Pavel Koneãn z olomouckého pracovi tû Národního památkového ústavu. Téma bylo pojato z rûzn ch úhlû pohledu a pfiineslo velice zajímavé podnûty k diskusi, a to nejen po skonãení semináfie, ale i do budoucna. Jako první vystoupila Mgr. Martina Mertová s pfiíspûvkem Památkáfiská architektura ke koncepci kontextuální architektonické tvorby v historickém prostfiedí (roz ífien pfiíspûvek publikován na s tohoto ãísla Zpráv památkové péãe). Autorka se ve své pfiedná ce zamûfiila na památkáfiskou architekturu historické Olomouce. Pojmem památkáfiská architektura jsou oznaãovány takové architektonické projevy, jeï se ke svému historickému okolí, vût inou spravovanému a kontrolovanému orgány státní památkové péãe, chovají citlivû, neutrálnû, nebo alespoà neproblematicky. PfiiãemÏ vïdy záleïí na tom, jaká architektura je posuzována, v jakém prostfiedí a pfiedev ím k m, neboè je znaãn rozdíl, zda stavby posuzuje architekt, památkáfi, kritik, ãi historik architektury. Problematická charakteristika této architektury vypl vá z jejího ãasového neukotvení, ãastého formálního tápání, neschopnosti reagovat pruïnû na aktuální v voj oboru a z nejistoty v podílu autorství mezi architektem a památkáfiem. Památkáfiská architektura ctí zájem celku, ale nezb vá jí uï prostor pro sebe samu. Nakonec si takovéto stavby neváïí ãasto ani architekt, ani památkáfi. Zmínûná poloviãatost jí umoïàuje celek chránit, ale nikoliv obohacovat. Tuto problematiku zde Martina Mertová ilustrovala na mnoïství pfiíkladû z architektury Olomouce. Dal í byl pfiíspûvek Mgr. Jana Kube e Novû dobfie patnû v Olomouci, v nûmï autor pfiedstavil promûny architektonické tvorby mûsta od roku V voj mûsta v ak zhodnotil aï na nûkteré v jimky spí- e negativnû a konstatoval, Ïe celkovou kvalitu architektury po roce 1989 v raznû poznamenalo nad ení pro západní postmodernismus, kter se stal v ãesk ch podmínkách jak msi rusk m barokem. Vût ina architektury z tohoto období bohuïel nepfiekroãila regionální úroveà. V jimku tvofií snad jen stavby Petra Braunera. V znamnou roli iniciátora vzniku nové architektury ve mûstech hrála velmi ãasto i univerzita a je tomu tak také v pfiípadû Olomouce. Autor v ak konstatuje, Ïe pod patronací Univerzity Palackého dosud Ïádná nadstandardní architektura nevznikla. Domnívá se, Ïe je to dûsledkem celkové politiky univerzity, která nemá sílu pfiitáhnout do mûsta v znamnûj í investice. Pokud se tedy nûkterému z architektû v Olomouci dafiilo témûfi soustavnû drïet vlajku kvality i v dobách postmoderních, byl to právû Petr Brauner. Následné zklidnûní díky vlivu minimalismu a regionalismu bylo jen ku prospûchu vûci. Autor je pfiesvûdãen, Ïe co se t ãe samotné Olomouce, sehrál v její pozici jako investora velmi negativní roli fakt, Ïe místo mûstského architekta bylo úãelovû zru eno, neboè architektem se staly samotné peníze. Mûsto stojí pouze za pár dobr mi realizacemi. V raznû zde vystupuje pfiedev ím rekonstrukce Horního námûstí a vy í kvalitu se do olomoucké architektury dafií vná et v poslední dobû pfiedev ím Ateliéru R. Na snímcích byly v prûbûhu pfiíspûvku pfiedstaveny mnohé pfiíklady, mezi jin mi takzvan U ák, polyfunkãní dûm ( ) od architekta Sta ka Îeravy; Regionální centrum Olomouc (2003) od Stavoprojektu Olomouc; Katedra a laboratofi optiky Univerzity Palackého ( ) od Lubo- e MutÀanského; budova finanãního úfiadu, zdravotní poji Èovny a obytn ch domû (1999) od Petra Braunera; úprava Horního námûstí ( ) od ateliéru H H architekti (Petr Hájek, Tomá Hradeãn, Jan épka); Magistrát mûsta Olomouce ( ) od ãtvefiice architektû Ruller tûpán Babica JabÛrek; rekonstrukce tramvajové trati a komunikace (2007) od DS Projekce, s. r. o. (Nûmec, Schneider, Mal ); Pfiírodovûdecká fakulta UP ( ) od Ateliéru M1 Jakub Havlas, Jan Hájek, Pavel Joba nebo pavilon poãítaãové tomografie (PET/CT) v areálu Fakultní nemocnice (2010) od Miroslava Pospí ila / Ateliér R a dal í. Poté následovala pfiedná ka Ing. Viléma vece Urbanistická asanace v Olomouci ve druhé polovinû 20. století, která pfiedstavila hlavní ãásti hanácké metropole, v nichï byly v uvedené dobû provedeny plo né asanace zástavby, coï zpravidla znamenalo kompletní 206 RÒZNÉ Linda FOSTER, Karel MATÁSEK, Marcela WALDMANNOVÁ, Tomá WIZOVSK / K jubileu Evy Kamenické SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

7 1 2 Obr. 1. Praha-Staré Mûsto, hotel Metropol na Národní tfiídû z roku , Chalupa architekti (Marek Chalupa, tûpán Chalupa, Tomá Havlíãek, Martin Rusina). Pozitivní pfiíklad souznûní staré a nové architektury. (Foto Lucie Ernstová, 2011) Obr. 2. Bene ov u Prahy, hotel Karlov z roku , Atelier K2 a Lábus AA (Ladislav Lábus, Jifií Poláãek, Václav karda). Pozitivní pfiíklad citlivû zrekonstruovan ch mal ch star ích objektû v hotelové zafiízení. (Foto Lucie Ernstová, 2010) odstranûní v ech staveb ve vybrané lokalitû, ãasto vãetnû zelenû. Pfiedev ím se tak dûlo v souvislosti s pfiípravou v stavby panelov ch sídli È, kdy nejrozsáhlej í zmûny v území nastaly ve ãtvrtích Nová Ulice a Povel. Bûhem pfiedná ky v ak byly zmínûny i drobnûj í asanace, kde v dobû do lo k jasn m zmûnám vyuïití prostoru. Náplní tohoto pfiíspûvku nebyl jen prost popis a v ãet pfiedmûtn ch asanací, doprovozen bohatou fotografickou dokumentací a ilustrativními schématy, ale pfiedev ím zamy lení nad pouãením z takov chto razantních zmûn v organismu mûsta pro souãasn urbanismus. V dal í rovinû tématu autor nabádal k potfiebné úvaze nad hledáním fie ení situace v tûchto lokalitách v souãasné dobû, neboè ne v echny jsou dosud integrálnû a harmonicky uvedeny do souladu se sv m okolím. Ideální harmonie v mnoha pfiípadech asi dosáhnout nelze, pfiesto se v ak Vilém vec pokusil prezentovat svûj názor, Ïe stále existuje mnoho potenciálu v moïnostech, jak se této harmonii je tû více pfiiblíïit. Poté mûl následovat pfiíspûvek Mgr. Jakuba PotÛãka Star m vzkvetni jménem! o moderní architektufie a urbanismu jako v razu znovunalezené identity mûsta Hradce Králové. Pfiedná ející se bohuïel omluvil. Se sv m pfiíspûvkem PraÏská památková realita nová architektura a historické mûsto tedy vystoupil PhDr. Richard Biegel, Ph.D. (hlavní teze pfiíspûvku publikovány na s tohoto ãísla Zpráv památkové péãe). Autor zde na mnoïství fotografií posluchaãûm pfiiblíïil smutnou realitu v posledních letech vznikající architektury v Praze, nejrûznûj ích developersk ch obchodnû-administrativních projektû, které do centra na eho hlavního mûsta nepfiinesly Ïádnou v znamnou hodnotu. Na vybran ch pfiíkladech upozornil na jejich negativní dopady na historické centrum mûsta, umocnûné nízkou kvalitou architektury, i na rozvolàování urbanistick ch i památkov ch pravidel, jeï realizaci tûchto projektû umoïnilo. Absurdita situace hlavního mûsta vynikne zejména ve srovnání s v vojem v nûkter ch men ích mûstech, v nichï se podafiilo vytvofiit podmínky a jasná pravidla pro kvalitní architekturu v historickém prostfiedí. Na druhou stranu autor podot ká, Ïe nûkteré pozitivní pfiíklady dokazují, Ïe památkáfii se postupnû uãí rozumût souãasné architektufie a nemálo architektû zase ãím dál zodpovûdnûji uvaïuje o místû, do nûhoï svou stavbou vstupuje. ZÛstává v ak smutnou pravdou, Ïe vût ina novostaveb v historickém centru je poznamenána finanãním tlakem na zhodnocení kaïdého ãtvereãního metru a nezájmem o skuteãnû kvalitní architektonické fie ení. Jediné konstruktivní fie ení Richard Biegel spatfiuje v pokud moïno okamïitém obratu k urbanistické odpovûdnosti, architektonické kvalitû a zejména schopnosti ubránit se prvoplánové komercionalizaci centra mûsta. Jedná se o Ïivotnû dûleïitou anci, jeï by snad je tû mohla zmûnit zatím velmi neradostnou perspektivu v voje mûsta. Závûreãn pfiíspûvek PhDr. Martina Horáãka, Ph.D., Muzeum umûní ve mûstû versus mûsto jako umûlecké dílo prezentoval posluchaãûm zahraniãní zku enost s pfiedstaven m tématem (stûïejní ãást pfiíspûvku je publikována na s tohoto ãísla Zpráv památkové péãe). Na zajímavém a jistû ne v em obecnû známém pfiípadu Nového muzea Akropole v Athénách autor poukázal na sporné aspekty polemiky o novostavbách v historickém prostfiedí a pokusil se nalézt a pojmenovat pfiijatelná fie ení. Nastolil i nûkteré polemické otázky: Lze zemûkouli rozparcelovat na více a ménû historické zóny? Z jakého dûvodu by vûbec mûly novostavby ladit s historick m prostfiedím? Tradiãní mûsto je dle jeho názoru organizovan m komplexem, sloïitûj ím, kreativnûj ím, variabilnûj ím a pfiitaïlivûj ím neï kterékoli jiné umûlé prostfiedí. Proto by se do nûj mûlo vstupovat etrnû a v tomto pfiípadû jako fie ení doporuãuje adaptivní design. Diskuse o novostavbách v historickém prostfiedí pro nûj v první fiadû pfiedstavuje debatu o optimálním prostfiedí pro Ïivot ãlovûka. Z tohoto dûvodu by mûly mít poznatky ekologû, environmentálních psychologû, lékafiû, informatikû a systémov ch teoretikû pro ni stejn, a moïná dokonce vût í v znam neï poznatky historikû. Olomouck semináfi pfiinesl velmi zajímav podnût do diskuse o novostavbách v historickém prostfiedí a rûzností jednotliv ch zku eností a pohledû je tû zv raznil nezbytnost dlouhodob ch urbanistick ch koncepcí a regulací pro na e mûsta a neblah fakt, Ïe architekturu stejnû jako vût inu sfér lidského Ïivota formují peníze a krátkodobá chiméra potenciálního rychlého zbohatnutí investorû. Vyplynula z nûj i ãásteãná beznadûj, Ïe na vût inu oblastí na eho Ïivota, stejnû jako na prostfiedí, v nûmï Ïijeme, má jedinec jen velmi mal vliv a Ïe i odborník tûïko prosadí nûjakou zmûnu v pfiístupu. Doufejme, Ïe se zatím nejedná o beznadûj definitivní. Lucie ERNSTOVÁ Hydrofobizace stavebních památek moïnosti a rizika Spoleãnost pro technologie ochrany památek STOP uspofiádala 17. bfiezna 2011 odborn semináfi s názvem Hydrofobizace stavebních památek moïnosti a rizika. Setkání se uskuteãnilo, podobnû jako pfiedchozí semináfie v loàském roce, v nové budovû Národního muzea (b valá budova Federálního shromáïdûní) v Praze. Odborn m garantem semináfie byl Petr Kotlík. Hydrofobizace patfií mezi ãasté úpravy povrchu kamene, omítek, cihel, pfiípadnû dal ích materiálû vystaven ch povûtrnosti. Na trhu je nabízeno mnoïství v robkû, jimiï lze hydrofobní úpravy povrchu dosáhnout, nûkteré produkty jako fasádní nátûrové hmoty nebo nûkteré druhy omítek obsahují vodoodpudivé sloïky jiï ve své receptufie. V poslední dobû se objevily poznatky, které umoïàují pfiípravu napfiíklad takzvan ch samoãisticích fasádních nátûrû, vykazujících mimofiádnû vysok stupeà vodoodpudivosti zaloïen na velice jemné struktufie povrchu. Tyto materiály pfiedstavují novou generaci vysoce nesmáãiv ch produktû. Pfies znaãné SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 207

8 roz ífiení hydrofobních úprav ve stavební nebo restaurátorské praxi nejsou v echny dûsledky tûchto zásahû dostateãnû známy, pfiípadnû brány v úvahu. Vedle pozitivních efektû (sníïení nasákavosti, omezení mrazového po kození a podobnû) mûïeme totiï nûkdy u hydrofobizovan ch povrchû pozorovat i neïádoucí jevy, ve zvlá tû kritick ch pfiípadech se objevuje i moïnost po- kození hydrofobizovaného objektu. Cílem semináfie bylo shrnout základní moïnosti ochrany porézních materiálû pfied vstupem kapalné vody a upozornit na rizika a nebezpeãí spojená s tímto typem o etfiení. Obecné informace o negativním pûsobení vody na stavební materiály, o tom, jak mi postupy a prostfiedky lze pûsobení vody omezit, byly shrnuty v úvodním pfiíspûvku Petra Kotlíka Vliv vody na po kozování stavebních materiálû a moïnosti jeho omezení. Byly zde struãnû uvedeny nejen fyzikálnû chemické principy smáãivosti povrchû kapalinami, ale i v pfiehledu uvedeny jednotlivé skupiny prostfiedkû, kter mi lze vodoodpudivosti stavebních materiálû dosáhnout, a pouïitelné metody jejich aplikace. ZároveÀ pfiíspûvek upozoràuje na rizika s vodoodpudivou úpravou staveb spojená. Jifií Rathousk se ve svém vystoupení Mechanismy fiízení smáãivosti povrchû materiálû (lotosov efekt) vûnoval jevu naz vanému superhydrofobita, vyvolanému velice jemn m reliéfem povrchové struktury na úrovni nanoãástic. ada prací v odborné literatufie ukazuje, Ïe tomuto jevu se v souãasnosti vûnuje na odborn ch pracovi tích znaãná pozornost. Obdobnou cestou lze dosáhnout i opaãného efektu tedy supersmáãivosti. Také tato vlastnost mûïe v raznû ovlivnit chování takto upraven ch povrchû. Bylo pfiipomenuto, Ïe se oba jevy vyskytují i v pfiírodû u rostlin (odtud napfiíklad oznaãení lotosov efekt), ale i u ÏivoãichÛ nûkter ch druhû hmyzu, plazû a dal ích. Pavel Jerie v pfiíspûvku Hydrofobizace památkovû chránûn ch povrchov ch úprav upozornil na nebezpeãí masové aplikace hydrofobních prostfiedkû bez pfiedchozího vyhodnocení stavu a reáln ch potfieb daného objektu. Nadmûrné pouïití vodoodpudiv ch látek, pfiedev ím na stavební objekty, mûïe vést nejen k estetick m závadám (nerovnomûrnému pinûní a stárnutí hydrofobizovan ch povrchû), ale v nûkter ch pfiípadech i k rizikûm po kození napfiíklad nadmûrnû ãi nevhodnû hydrofobizované historické omítky. Nebezpeãí po kození hydrofobizovan ch objektû obsahujících vodorozpustné soli ukázal Petr Rejman v referátu Modelové zkou ky vlivu vzlínající vlhkosti a vodorozpustn ch solí na hydrofobizované pískovce. Na v sledcích laboratorních prací doloïil riziko takzvané vnitfiní degradace solemi pod vodoodpudiv m povrchem kamene. Krystalizaãní tlaky zde krystalizujících solí mohou postupnû odtrhnout o etfienou vrstvu kamene a zpûsobit tak váïné po kození pûvodní hmoty zku ebních tûles. Milo Gavenda a Petr Mûchura v pfiíspûvku UÏití hydrofobizace v areálu PraÏského hradu shrnuli zku- enosti s hydrofobizací povrchû nûkter ch staveb tohoto v znamného souboru památkov ch objektû. Dlouholetá (více neï tfiicetiletá) zku enost s pouïíváním silikonov ch hydrofobizaãních prostfiedkû na kameni katedrály sv. Víta dokládá uïiteãnost spolupráce provádûjících pracovníkû s technology. Ta umoïàuje urãit rozsah o etfiení typ a koncentraci pouïitého prostfiedku podle konkrétních podmínek, v závislosti na typu kamene ãi omítky, stavu, charakteru a poloze o etfiovaného povrchu, orientaci objektu ke svûtov m stranám a podobnû. Úspû né pouïití hydrofobizace na zmínûné katedrále, na opukovém zdivu baziliky sv. Jifií, na letohrádku královny Anny (Belvedéru) a dal- ích památkov ch objektech ukazuje, Ïe je tento pfiístup správn, úãinn a pfiiná í minimální rizika pro o etfiované historické objekty. Pavel Èastn se ve svém sdûlení Hydrofobní povrchová úprava krémy a kapalinami teorie a zku enosti z terénu soustfiedil na typy hydrofobizaãních prostfiedkû, které nejsou dosud v památkové péãi pfiíli roz ífiené pfiedev ím na hydrofobizaãní krémové systémy. Informoval o v hodách tûchto prostfiedkû i o praktick ch zku enostech s nevhodn m pouïitím hydrofobizace, které vedlo k po kození hydrofobizovaného povrchu. Vedle omítan ch fasád vûnoval pozornost moïnosti hydrofobizace reïného zdiva, pfiípadnû prvkû z betonu nebo umûlého kamene. V závûreãném pfiíspûvku Tomá e KuchyÀky Fasádní barvy s lotosov m efektem, kter pfiednesla Jana Axman-Vlková, zaznûly zku enosti s fasádním nátûrem, jenï vyuïívá v e zmínûného efektu lotosového listu. Speciální sloïení plniv této fasádní nátûrové hmoty aplikované ve dvou krocích zaji Èuje zaschlému nátûru samoãisticí schopnost, jak bylo doloïeno praktickou ukázkou na vzorku nátûru. Více neï desetileté zku enosti s tímto nátûrem, pfiedev ím v zahraniãí, jsou velice povzbudivé. V echny pfiíspûvky byly oti tûny ve sborníku, kter úãastníci dostali pfii prezenci. Semináfie se úãastnilo na osmdesát zájemcû o probíranou tematiku z památkov ch ústavû, projekãních kanceláfií a stavebních firem, z fiad restaurátorû, ale i studentû, uãitelû odborn ch kol a dal ích. Vystoupení diskutujících k jednotliv m pfiíspûvkûm dokládají jejich zájem a mnohdy i zku enosti s pouïíváním hydrofobních úprav. Úãastníci semináfie mohli zároveà získat informace od nûkolika firem, které prezentovaly v pfiedsálí své v robky urãené k hydrofobizaci stavebních materiálû. Organizátofii dûkují v em pfiedná ejícím, ktefií si na - li ãas, pfiipravili texty do sborníku a vystoupili na semináfii se sv mi pfiíspûvky. Semináfi se uskuteãnil s podporou Ministerstva kultury âr. Petr KOTLÍK Metodické vyjádfiení k hydrofobizaci V dûsledku negativního dopadu naduïívání a nesystémového pouïívání prostfiedkû, které hydrofobizují historické povrchy a povrchové úpravy, vydává technologická laboratofi NPÚ následující metodické vyjádfiení, které pfiedstavuje podklad pro formulování zdûvodnûní v písemn ch vyjádfieních vydávan ch NPÚ a materiál vyuïiteln pro orgány státní správy na úseku státní památkové péãe. Metodické vyjádfiení k plo né hydrofobizaci památkovû chránûn ch povrchov ch úprav v exteriéru a interiéru Vyjádfiení se t ká rizik naduïívání plo né hydrofobizace památkovû chránûn ch povrchov ch úprav v exteriéru a interiéru, jako jsou vápenné nátûry, omítky, sgrafita, tuky a dal í plastické prvky omítan ch fasád. Národní památkov ústav povaïuje za potfiebné upozornit na to, Ïe v dûsledku naduïívání plo né hydrofobizace památkovû chránûn ch povrchov ch úprav v exteriéru a interiéru dochází k pomûrnû závaïnému po kození památkov ch i uïitn ch hodnot diskutovan ch povrchov ch úprav. V chodiska Architektonické památky jsou památkovû chránûny jako celek. Jejich nedílnou souãástí jsou tedy i materiály povrchû a povrchov ch úprav. Charakter povrchû a povrchov ch úprav pfiímo ovlivàuje na e vnímání památek a jejich v tvarn ch a estetick ch hodnot, souãasnû nesou památkové, materiálové a dal í informace. Památkovû chránûné povrchové úpravy staveb jsou pohledovû silnû exponované ãásti, které vykazují charakterick, pro památku specifick, a tedy Ïádoucí zpûsob stárnutí, kter dotváfií vûrohodn obraz památky jako historického dokumentu. Diskutované historické povrchové úpravy jsou zpravidla porézní, paropropustné, kapilárnû aktivní (nasákavé) materiály, které mají schopnost transportovat kapalnou vodu a roztoky solí. Takové povrchové úpravy mimo jiné zaji Èují systémovou ochranu neizolovaného zdiva, na kterém jsou naneseny, a to napfiíklad proti nadmûrnému vlhnutí a ukládání solí. Nové doplàky, které se pouïívají pfii záchranû povrchov ch úprav památkovû chránûn ch staveb, by mûly b t provedeny pomocí dobov ch ãi památce adekvátních technologick ch postupû a materiálû v souladu s pûvodním systémem stavby. Nové materiály by mûly b t vybírány s ohledem k etrnosti k originálûm, odstranitelnosti, kompatibilitû, udrïitelnosti a rekonzervovatelnosti materiálû i systému stavby. Hodnoty, informace a funkce povrchû a povrchov ch úprav je tfieba bezpodmíneãnû chránit. VÏdy je tfieba peãlivû, zodpovûdnû a pfiedvídavû zvaïovat kaïd zásah, kter mûïe chránûné hodnoty ovlivnit, nebo dokonce zmûnit ãi nevratnû po kodit. 208 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

9 Dopady hydrofobizace a rizika zásahu 1) Aplikace hydrofobních pfiípravkû (vãetnû pfiípravkû na bázi nanomateriálû) velmi v raznû mûní pûvodní povrchové vlastnosti historick ch památkovû chránûn ch povrchov ch úprav zejména nasákavost pro vodu, postup vysychání materiálû pod hydrofobní úpravou, distribuci kumulace ve vodû rozpustn ch solí pfii vysychání omítek a zdiva s hydrofobní úpravou ve srovnání s vlastnostmi neo etfieného materiálu. Hydrofobní úprava tedy vede ke zkreslení pûvodních vlastností omítek a k zániku unikátních informací, které nesla pfied zásahem. 2) Hydrofobizace zpomaluje postup navlhání materiálu sráïkami a odstfiikem, ale souãasnû zpomaluje rychlost vysychání materiálu namáhaného vzlínající nebo kondenzaãní vlhkostí ve srovnání s neo etfien m materiálem. V dûsledku prodlouïení doby vysychání vody pod hydrofobní úpravu se zvy uje riziko po kození materiálû mrazem nebo krystalizací solí pod hydrofobizovan m materiálem. To b vá pro trvanlivost povrchov ch úprav kritické zejména na neizolovaném zdivu, v období, kdy se stfiídají cykly mrznutí a tání, nebo v pfiípadû zasoleného zdiva nebo omítky. 3) Rychlost absorpce vzdu né vlhkosti v interiéru je zpomalena v dûsledku hydrofobizace materiálû povrchov ch úprav. To mûïe vést k neïádoucímu zvy ování vlhkosti v interiéru. 4) Zásah zásadní mûrou a dlouhodobû zpomaluje vytváfiení pevné struktury omítek a nátûrû, zejména na bázi vápenn ch pojiv. 5) Zásah není dobov m a památce adekvátním postupem, není ani postupem kompatibilním se systémem neizolovan ch staveb. 6) Zásah v razn m a neïádoucím zpûsobem mûní specifické projevy stárnutí historick ch omítek. 7) Hydrofobizace je velmi omezenû odstranitelná. Pfiitom pfii rekonzervaci hydrofobizovan ch omítek vznikají komplikace napfiíklad pro napojení lokálních vysprávek, pfii dostateãném vlhãení podkladu pfied naná ením dal ích úprav, jako napfiíklad vápenn ch omítek, vápenn ch nátûrû. Trvanlivost retu í na vodní bázi mûïe b t v této souvislosti omezená. Závûreãné doporuãení Z v e uveden ch dûvodû je zfiejmé, Ïe nadmûrné a nesystémové uïívání hydrofobních pfiípravkû (vãetnû nanomateriálû) mûïe ovlivnit, zmûnit ãi nevratnû po- kodit chránûné hodnoty povrchû a povrchov ch úprav. Proto by mûl b t rozsah aplikace hydrofobních pfiípravkû vïdy peãlivû, zodpovûdnû a pfiedvídatelnû zvaïován a minimalizován jen na velmi zvlá tní pfiípady. Hydrofobizace se nedoporuãuje na historické a památkovû chránûné povrchové úpravy, na materiály zasolené, na doplàky, jejichï pojivo není vyzrálé, a na úpravy zatíïené vzlínající a kondenzaãní vlhkostí. Ing. arch. Vûra KUâOVÁ, odborná námûstkynû NPÚ První ãesko-saská v stava kvûtû kamélií V prostorách venkovského zámku Pirna-Zuschendorf v Sasku nedaleko DráÏìan se ve dnech bfiezna 2011 uskuteãnila První ãesko-saská v stava kvûtû kamélií. Tímto poãinem vyvrcholila jiï desetiletá spolupráce ãesk ch a nûmeck ch zahradníkû. Starobylé místnosti v pfiízemí zámku se staly na pfiechodnou dobu v stavy stanovi tûm naaranïovan ch kvûtû kamélií moravsk ch a ãesk ch zámeck ch zahradnictví v Rájci-Jestfiebí, v KromûfiíÏi, v Buchlovicích a z Botanické zahrady Liberec. Hlavními aranïéry byli pánové EvÏen Kopeck, zámeck zahradník z Rájce-Jestfiebí, florista a aranïér Slávek Rabu ic z Brna a Ing. Jifií âermák z KromûfiíÏe. V barokních prostorách zámku v prvním poschodí byla uspofiádána pfiehlídka kvûtû kamélií pûstovan ch v Nûmecku. Kaméliím dal jméno védsk pfiírodovûdec Carl Linné, kter jednu z nejkrásnûj ích rostlin Dálného v chodu pojmenoval po Georgiu Josephu Camelovi ( ), kter se narodil v nûmecké rodinû v Brnû. Nejstar í rostliny kamélií mûïeme v Evropû nalézt v Portu v Portugalsku, Casertû v Itálii a v Pillnitz v Nûmecku. 1 2 Autorkou v ech fotografií je Dagmar Fetterová. Obr. 1. Grosssedlitz, Nûmecko, obnovená spodní oranïerie s parterem a tvarovan mi dekoraãními rostlinami, Obr. 2. Pillnitz, Nûmecko, historická oranïerie pro zimování dekoraãních rostlin, Správce botanické sbírky a lechtitel Matthias Riedel úspû nû spolupracuje s Technickou univerzitou v DráÏìanech. V den slavnostního zahájení v stavy byl pfii té pfiíleïitosti otevfien novû zrekonstruovan skleník. Pfii jeho rekonstrukci se mimo jiné pfiihlíïelo zejména k úsporám energie. Ve skleníku budou vysázeny nejatraktivnûj í kamélie z na ich uveden ch zámeck ch zahradnictví. Zcela zpusto eného a ke zbourání urãeného zámku se v roce 1988 ujalo nejvût í dráïìanské zahradnictví s okrasn mi rostlinami a od roku 1991 o nûj peãuje obãanské sdruïení, nyní ve spolupráci s Technickou univerzitou v DráÏìanech. Interiér zámku slouïí pro pofiádání koncertû, pro v stavy a konference. Zámeck park byl zaloïen v roce Vlivem dlouhodobé nedostateãné údrïby zpustl. Bûhem posledních let byl SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 209

10 Obr. 3. Pillnitz, Nûmecko, 250 let stará kamélie zimovaná pod pojízdn m skleníkem, Obr. 4. Zuschendorf, Nûmecko, kvetoucí kamélie ve skleníku, Obr. 5. Zuschendorf, Nûmecko, pfiehlídka sask ch kvûtû kamélií v prvním poschodí zámku, Obr. 6. Zuschendorf, Nûmecko, aranïmá moravské kolekce kamélií v pfiízemí zámku, pfiírodnû krajináfisk park obnoven v romantickém japonském stylu s ãajov m altánkem, v parku byly rozmístûny kamenné lucerny, rybník pfieklenut japonsk m mûstkem a rozmûrné kameny doplnily venkovní expozici. Stopadesáté v roãí smrti Jakoba Friedricha Seidela, fieãeného kaméliov Seidel, v dubnu 2010 znovu pfiipomnûlo velkolepost jeho práce jako zakladatele nûmeckého zahradnictví zab vajícího se okrasn mi rostlinami. UÏ samo zaloïení prvního nûmeckého provozu zahradnictví okrasn ch rostlin v roce 1813 syny kurfifitského dvorního zahradníka Jakoba Friedricha a Traugotta Leberechta Seidelov ch je v znamné. Kamélie byly nejdûleïitûj í speciální rostlinou tohoto podniku, kter se mûl v polovinû 19. století stát nejvût ím producentem japonsk ch rûïí v Evropû. PfiibliÏnû polovinu druhû kamélií vy lechtili Seidelové. V e dal í vyplynulo z následujících krokû: zavedení prvních speciálních kultur kamélií, vypracování prvních marketinkov ch konceptû prostfiednictvím reprezentaãních skleníkû, konání ãetn ch v stav, vytvofiení registru kfiíïení a také otevfiení zahraniãních trhû pro nûmecká zahradnictví okrasn ch rostlin. SeidelÛv podnik byl ve své dobû svûtovû proslul. I dnes existuje fiada závodû s okrasn mi rostlinami pracujících ve svûtovém mûfiítku, ale toto odvûtví v souãasnosti nemá tak v sostné postavení jako kdysi. Rychlá auta, jachty a proudová letadla jsou dnes Ïádanûj ími symboly neï exotické rostliny, posteskl si Matthias Riedel. J. F. Seidel dokázal ve své dobû poznat nutné podmínky úspû ného pûstování, jako jsou teplota, kvalita vody a její potfieba, Ïiviny, vlastnosti substrátu, mnoïitelnost, nasazení kvûtu a podmínky pfiezimování. Zásluhou lechtitelského rodu SeidelÛ zde v 19. století vznikla unikátní sbírka s rozsáhlou kolekcí kamélií, pûni níkû, bfieãèanû a hortenzií. V souãasné dobû je registrováno pfies odrûd kamélií. Jako indické azalky byl oznaãován Rhododendron simsii Planch, pûvodem z âíny, kter je od roku 1818 roz ífien i v Nûmecku. PÛvod nûkter ch z 300 historick ch druhû spadá aï do roku Více neï 300 druhû hortenzií pfiedstavuje nejvût í sbírku vodních kefiû v Nûmecku. Bonsaje, trpasliãí stromy JaponcÛ, nabízejí na malé plo e enormní bohatství druhû, zejména v podobû ovocn ch stromkû v kvûtináãích. Sbírka bfieãèanû, která jako jediná ze zdej ích sbírek nepochází z v chodní Asie, zahrnuje kolem 200 druhû. Nejcennûj í okrasné rostliny, z nichï nûkteré spadají pod ochranu památkové péãe, jsou uchovávány v Zuschendorfu jako chránûn genetick materiál. Dne ní plocha pod sklem se zvût ila na m 2, plocha zahrady v posledních letech vzrostla z 1 na 6 ha. V roce 2010 zde byla zaloïena genobanka pûni níkû jako souãást Nûmecké genobanky rostlin. Nemohu ve svém pfiíspûvku nevzpomenout Ing. Karla Hiekeho, kter provádûl v zkumné úkoly s kaméliemi ve V zkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v PrÛhonicích. Dal í vzpomínka patfií dnes jiï zesnul m brnûnsk m památkáfiûm, odborníkûm v zahradnickém oboru, Ing. ZdeÀku Horsákovi a Ing. Pavlu Vlá kovi, ktefií se zaslouïili o pfiemístûní sortimentu kamélií po ukonãení v zkumného úkolu z PrÛhonic na na e vybrané jihomoravské zámecké objekty (skleníky). A nakonec chci pfiipomenout b valého zámeckého zahradníka, dnes jiï penzionovaného, Jana Dvofiáka, kter se léta zab val pûstováním a mnoïením kamélií v zámeckém zahradnictví v Rájci-Jestfiebí. Jeho pokraãovatelem se stal EvÏen Kopeck, jiï zku en zámeck zahradník, pod jehoï vedením je zaji tûna dal í odborná péãe a prezentace kamélií. Závûrem tip na v let: Pokud se rozhodnete vydat se za kvetoucími kaméliemi, azalkami ãi hortenziemi do Zuschendorfu, najdete informace na SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

11 7 Obr. 7. Pillnitz, Nûmecko, interiér obnoveného palmového skleníku, schloss.de. Budete-li se chtít podívat na více neï 250 let starou kamélii v zámeckém parku v Pillnitz nedaleko Zuschendorfu, jistû nebudete litovat (informace na Doba kvûtu kamélie pfiipadá na období únor aï duben, kdy je rostlina doslova obsypána jednoduch mi karmínovû ãerven mi kvûty (údajnû kvûtû), které je moïné vidût zblízka. Kamélie má v ku 8,90 m, prûmûr skoro 11 m a obvod 33,6 m. Od roku 1992 je zazimována unikátním zpûsobem pojízdn m skleníkem, kter je v teplém období odsunut mimo kamélii a ta pak stojí volnû v parku. Dfiíve byla kamélie pfied zmrznutím chránûna rozebírateln m dfievûn m skleníkem. Dal í moïnost náv tûvy v tomto areálu sk tá palmov skleník, kter byl v minul ch letech rekonstruován. Za prohlídku jistû rovnûï stojí pfiírodnû krajináfisk park a zámek. A pokud nebudete unaveni, mûïete si je tû prohlédnout barokní zahradu v nedalekém Grosssedlitz s ãetn mi pískovcov mi plastikami, fontánami a stfiíhan mi dfievinami, od jara pak peãlivû upraven a bohat kvûtinov parter pfied obnovenou oranïerií. V dal í rozmûrné oranïerii pfiezimují kbelíkové okrasné rostliny, které jsou na léto pfiesunuty do parku (informace na Dagmar FETTEROVÁ PouÏitá literatura: HAIKAL, Mustafa. Der Kamelienwald. Dresden : Sandstein Verlag, ISBN Informaãní materiál Zámek a park Zuschendorf, ãást z historie Saska. Informaãní materiál Barockgarten Grosssedlitz. Informaãní materiál Kamélie v Pillnitz. Konference Obnova památek Co s architekturou 60. a 70. let 20. století? Ve dnech bfiezna 2011 se v Masarykovû koleji v Praze konal jiï 11. roãník konference Obnova památek 2011, tentokráte na téma Co s architekturou 60. a 70. let 20. století? Konference probûhla jiï tradiãnû pod zá titou a ve spolupráci NPÚ ÚP, âeského národního komitétu ICOMOS a Fakulty architektury âvut v Praze. Její program byl zamûfien na problematiku památkové ochrany architektonick ch dûl tvorby pováleãného období, zejména na období 60. a 70. let 20. století. Téma konference bylo zvoleno jako jeden z pfiíspûvkû k aktuální celospoleãenské diskusi, proã a jak m zpûsobem chránit architekturu tohoto období. První den konference probíhaly pfiedná ky a diskuse. Po zahájení Ing. Petrem Dolej em z pofiadatelské firmy STUDIO AXIS, spol. s r. o., Centrum vzdûlávání ve stavebnictví, úãastníky konference pozdravila Ing. arch. NadûÏda Goryczková, generální fieditelka NPÚ. Poukázala na loàské téma konference, t kající se souãasné tvorby v historickém prostfiedí, jeï pfiispûlo k prohloubení vzájemného dialogu mezi architekty a památkáfii. ZdÛraznila naléhavost tématu i tu skuteãnost, Ïe téma zatím nebylo irokou odbornou ani laickou vefiejností diskutováno, a tím ani náleïitû vyhodnoceno. Na základû této absence nemohla dosud památková péãe pfiijmout zásady péãe o architekturu tohoto období. V rámci úvodního vystoupení pokraãoval doc. PhDr. Josef tulc, prezident ãeské sekce ICOMOS, popisem poãáteãního velmi kritického postoje památkové péãe k období tvorby let 20. století, kdy na stranû jedné SÚRPMO pod vedením dr. Dobroslava Líbala zahájilo pasportizaci asi 130 historick ch mûst a byla prom lena koncepce jejich ochrany, na stranû druhé stavební praxe té doby byla velmi destruktivní. Jako pfiíklady uvedl mimo jiné demolici praïského nádraïí Tû nov, pfiestavbu praïského ÎiÏkova a realizaci panelov ch sídli È v fiadû historick ch mûst, která naru ila jejich pûvodní historickou strukturu. Na základû této praxe iroká vefiejnost nabyla dojmu, Ïe zdûdûné hodnoty zanikaly a nové nevznikaly. Opak je v ak pravdou, neboè hodnotné stavby vznikly, av ak za tûïk ch celospoleãensk ch podmínek. Vznikaly na místech hodnot likvidovan ch, nûkde se pfiifiadily, nûkde vznikaly v kontextu. Závûrem doc. tulc zdûraznil, Ïe na otázku, jaké hodnoty vznikaly a v jaké situaci se nacházejí dnes, by mûla hledat odpovûì tato konference. První blok pfiedná ek Hodnocení a stav ochrany zahájil doc. PhDr. Petr Kratochvíl, CSc., z Ústavu dûjin umûní AV âr pohledem na Památky blízké minulosti. Ve svém filozofickém pojednání konstatoval, Ïe blízká minulost je ãasové období, které to nemá nikdy lehké, které nejsnáze upadá do nemilosti jako období pfiekonané nejnovûj ím v vojem, a to zejména po tu dobu, neï se stane takzvan mi zlat mi ãasy. Pfiipomenul, Ïe vztah k na í minulosti je bezesporu ovlivnûn i zásadní zmûnou spoleãenské situace, kterou pfiinesl rok 1989, a hledal odpovûdi na otázky, zda dokáïeme tvorbu období takzvané normalizace vnímat bez tohoto historicko-politického kontextu; zda a jak si mûïeme zajistit nezaujatost, kdyï jsme na pfiedmûtu posuzování byli osobnû zaangaïováni, a zda lze na stavby tohoto období nahlíïet jen jako na pfiedmûty estetického posuzování. 1 Upozornil na kritiku, která zaznûla na posledním Bienále v Benátkách, kdy ochrana území zaãíná b t vnímána jako brzda v voje. Poukázal na zrychlující se bûh dûjin a na snahu památkové péãe tento stav vyváïit. Dále konstatoval, Ïe u nás se doba mezi realizací stavby a její památkovou ochranou nezkracuje, coï dokumentoval na srovnání, kolik staveb z období meziváleãného funkcionalismu bylo zapsáno do seznamu nemovit ch kulturních památek jiï v roce 1958 a kolik po roce Tûch prvních bylo pomûrnû hodnû (napfiíklad Vojensk zemûpisn ústav, Národní technické muzeum, Sklenûn palác v Dejvicích a dal í), z tûch druh ch to byl jen dûm na MÛstku (b valá administrativní budova âkd). 2 Na tomto místû doc. Kratochvíl nabídl úvahu, zda by nebylo vhodné iniciovat systematickou inventuru staveb pováleãného období z hlediska jejich pfiípadné památkové ochrany, neboè nejen v 60., ale i v 70. a v 80. letech 20. století u nás vznikala celá fiada kvalitních architektur, jejichï ztráta by zcela jistû ochudila na e kulturní dûdictví. O tom, jaká je skuteãnost, si kaïd mûïe udûlat úsudek sám. Pro odpovûì na otázku o na í schopnosti oprostit se od dobového politického pozadí si doc. Kratochvíl vybral dva pfiíklady. Prvním byl seznam památek z roku A závûr? Ná pohled na minulost je vïdy ovlivnûn i situací ve spoleãnosti, tedy i situací politickou. Jako druh pfiíklad poslouïila diskuse o architektufie nacistického Nûmecka, vyvolaná na poãátku 80. let architektem Leonem Krierem, ve vztahu k normalizaãnímu období v na ich dûjinách. V pûkné úvaze dospûl doc. Kratochvíl k závûru, Ïe dát nûãemu v historii zjednodu ující politickou nálepku je pouze snadn m fie ením, jak se vyhnout zodpovûdnému vyrovnání se s minulostí na základû skuteãného poznání. 3 Prof. PhDr. Rostislav vácha, CSc., z Ústavu dûjin umûní AV âr vystoupil s pfiíspûvkem Pováleãná architektura a problémy ochrany. Mezi dûvody, proã ochrana pováleãné architektury zaostala, mimo jiné uvedl i pfiedsudek, Ïe stavba musí b t dostateãnû stará, aby mohla b t prohlá ena kulturní památkou. Ve skuteãnosti je naopak podstatná její umûlecká hodnota, pûsobící na nás dennodennû, na rozdíl od hodnoty historické, která se ãasem vytrácí. Kritérium ãím star í, tím lep í nelze povaïovat za správné. Prof. vácha porovnával stanoviska dvou historikû umûní, Václava Richtera a ZdeÀka Kudûlky. Kudûlka na rozdíl od Rich- Poznámky 1 Obnova památek 2011 : sborník pfiíspûvkû k 11. roãníku konference na téma Co s architekturou 60. a 70. let 20. století? Praha : Studio Axis, 2011, s. 5. ISBN TamtéÏ, s TamtéÏ, s. 7. SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 211

12 tera zastával názor, Ïe památkami se mohou stát i díla vzniklá nedávno. V poslední dobû bohuïel fiada kvalitních staveb zanikla (napfiíklad Obchodní dûm Prior v Liberci od architekta Karla Hubáãka). Pro investora je rozhodující ekonomick rozmûr a ochránci památek jsou ve sv ch snahách zatlaãováni do pozadí. Následkem toho jiï souãasná architektonická tvorba v na í zemi není v popfiedí kulturní Evropy, jak tomu b valo dfiíve. Se zmûnou spoleãensk ch pomûrû se bohuïel nepodafiilo docílit rovnováhy mezi vlastníky a obecn m zájmem. Pfiedsudek, Ïe prohlá ení objektu za kulturní památku vede ke zmafiení jakéhokoliv zámûru vlastníka, tak zûstává i nadále zakotven v povûdomí iroké vefiejnosti. SvÛj pfiíspûvek ukonãil prof. vácha upozornûním na naléhavost péãe o architekturu doby pováleãné a na nutnost vytváfiet patfiiãná opatfiení pro zaji tûní její dal í existence a Ïivotaschopnosti. S pfiíspûvkem Ostrava a její architektura v období úãastníky konference seznámil Mgr. Martin Strako z NPÚ ÚOP v Ostravû, kter jiï patfií mezi tradiãní pfiedná ející. V rámci svého vystoupení uvedl pfiíklady zajímav ch ostravsk ch staveb ze 70. a 80. let minulého století, u nichï je tfieba sledovat, co se s nimi má nadále dít. 4 Jedná se napfiíklad o Ïelezniãní nádraïí Ostrava-Vítkovice (Josef Danda, ), kanceláfiskou budovu zvanou âerná perla v Ostravû- -Porubû ( ) ãi o Divadlo Jifiího Myrona v Ostravû (Ivo Klime, ). Doc. PhDr. Oldfiich evãík, CSc., a Ing. arch. Ondfiej Bene pfiipravili spoleãn pfiíspûvek na téma âeská architektura edesát ch let, její místo v kontextu v voje ãeské a evropské architektury a v znam diskuze o tûchto stavbách. ZdÛraznili, Ïe v probíhajících diskusích o architektufie a umûní je nutné porozumût tomu, co se odehrálo v 60. letech v architektufie i v umûní, neboè bez rozvíjení porozumûní minulosti bude strádat i pochopení souãasnosti a perspektivace. 5 Dopolední blok ukonãil prof. Ing. arch. Matú Dulla, DrSc., z Fakulty architektury âvut v Praze pfiíspûvkem na téma Architektonické pamiatky 60. rokov na Slovensku a problémy ich udr- Ïania. ZdÛraznil, Ïe i kdyï slovenská architektura 60. let tvofií integrální souãást ãeskoslovenské architektury své doby, pfiece jenom je odli ná. Je sviïnûj í, vytvofiená generací architektû prvních absolventû samostatné koly architektury na Slovensku. V období relativního politického uvolnûní v 70. letech tak na Slovensku zaãala vznikat architektura srovnatelná s do té doby vïdy vyspûlej í architekturou ãeskou. 6 Typické architektonické prvky pováleãného funkcionalismu a pozdûj í moderny jsou na Slovensku spojeny zejména s v stavbou v znamn ch státních budov, ministerstev, institucí i obchodních domû, jako jsou napfiíklad Chemick ústav SAV v Bratislavû (K. Palu, ), Slovensk rozhlas v Bratislavû (. Svetko a kol., ), Muzeum a památník SNP v Banské Bystrici (D. Kuzma, J. Jankoviã, ), Obchodní dûm a hotel v Bratislavû (I. Matu ík, ), nákupní stfiedisko Slimák v Bratislavû (I. Matu ík, 1957) a fiada dal ích budov. V této dobû vznikala v razná ahistorická architektura, jejíï stavebnû-architektonické fie ení se vymykalo bûïnému stereotypu objevovaly se zavû ené fasády, ocelové a lanové konstrukce, pohledov beton, tenk obvodov plá È, byly pouïity nové materiály (hliník a plast). Tato architektura se v souãasnosti netû í oblibû, stále je zde je tû pfiítomn politick podtext doby vzniku tûchto staveb, obdobû jako v âechách. V souãasnosti je velk m problémem energetická nároãnost tûchto staveb. PoÏadavky na zateplení zcela ohroïují proporce budov, lehkost a fie ení fasád i jejich celkovou autenticitu, a jiï vûbec nenacházejí pochopení u ochráncû památek. Obnova je z hlediska památkové péãe velk m problémem. Na rozdíl od âech se na Slovensku za památky dosud prohla ovala jen díla s památkovou, respektive ideovou funkcí (napfiíklad památník Slavín, Muzeum a památník SNP, krematorium v Bratislavû). 7 Na základû ãinnosti organizace DOCOMOMO, 8 která prosazuje snahu dokumentovat a chránit vedle tvorby meziváleãné i tvorbu pováleãnou, se dnes dafií ochránit nûkterá díla této etapy pfied zánikem. Odpolední blok Pfiíklady realizací a obnov zahájil Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., z Fakulty architektury âvut v Praze referátem na téma MoÏnosti a limity péãe o architekturu edesát ch let na pozadí pfiíkladu pováleãné dostavby areálu âvut v Praze-Dejvicích, ve kterém popsal otázky spojené s péãí o architekturu 60. let na pfiíkladu obnovy dostavby vysoko kolského kampusu Fakulty strojní, Fakulty elektrotechnické s laboratofií, Technické menzy a Fakulty stavební. Dal- ím zajímav m pfiíkladem byla realizace a obnova televizního vysílaãe Je tûd, technické památky v pfiíspûvku Je tûd od evidence hodnot k jejich respektování. PhDr. Benjamin Fragner z Fakulty architektury âvut v Praze nás v nûm seznámil s obsahem diskusí, které se jiï nûkolik let vedou o budoucnosti této památky, v jimeãné architektury, která se jiï velmi brzy po své realizaci stala ikonou Libereckého kraje a pro jejíï obnovu byla ustanovena zvlá tní komise. V prûbûhu diskusí byl mimo jiné zástupci NPÚ obhajován názor, Ïe dílo je nutné chápat jako celek, neboè stejnû hodnotn jako exteriér je i interiér, kter je tfieba vnímat v jeho autenticitû. Tam, kde se originál pûvodního zafiízení nedochoval, je moïné zvaïovat zhotovení replik, nikoliv novotvarû. Doporuãení vzniklá na základû probíhajících a dosud neukonãen ch diskusí od detailu k celku pfiedstavují dnes alespoà struãnû formulovaná v chodiska pro dal í nakládání s památkou. Generální fieditel Národního technického muzea Bc. Karel Ksandr zaujal pûsobivou pfiedná kou Od Bruselu k Federálu, aneb rozdíln pfiístup k záchranû kulturních památek 2. poloviny 20. století. Velmi podrobnû seznámil úãastníky konference s pohnutou historií Bruselského pavilonu EXPO 58, jehoï osud lze vnímat jako velkou prohru na poli památkové péãe. Obnova stavby, která dosáhla v znamného ocenûní a uznání v zahraniãí, nebyla bohuïel díky okolnostem dovedena do zdárného konce. Po nepovedené privatizaci následovala v razná pfiestavba a dostavba objektu (v podzemí). Stavba, na kterou bylo vydáno záporné stanovisko památkové péãe, byla pfiesto stavebním úfiadem zkolaudována. Dal- í pfiíklad se t kal budovy Federálního shromáïdûní, vãetnû geneze jejího vzniku, nadãasovosti i brutálnosti umístûní vedle budovy Národního muzea v PraÏské památkové rezervaci. S tím v ím se autor, architekt Prager, dobfie vypofiádal a budova tak i dnes plnû vyhovuje, nyní provozu Národního muzea. Blok pfiedná- ejících uzavfiel Mgr. Luká Beran z Fakulty architektury âvut v Praze pohledem na téma Ochrana památek pozdní moderny v Nûmecku pfiíklad Olympijského areálu v Mnichovû. Do posledního bloku dne nazvaného Reflexe a úãast autorû v osudu jejich dûl pfiispûl JUDr. PhDr. Jifií Plos, sekretáfi âeské komory architektû, pfiíspûvkem K nûkter m aspektûm autorskoprávní ochrany architektonick ch autorsk ch dûl ze 60. a 70. let XX. století. ZdÛraznil zejména, Ïe v souvislosti s koncepcí autorskoprávní ochrany sledované ãeskou právní úpravou je nutné zkoumat 9 jednak obsah práva autorského, jednak ãeho se autorskoprávní ochrana dot ká, po jakou dobu tato ochrana trvá a kdo je v této dobû k v konu autorského práva oprávnûn. Závûr odpoledního bloku uzavfieli architekti, autofii mnoh ch na této konferenci zmiàovan ch staveb. Jako první vystoupila prof. Ing. akad. arch. Alena rámková a krátce se zmínila o úpravách domu na MÛstku pro nového vlastníka. Dle jejího názoru se úprava povedla. Objekt, kter byl krátce po realizaci prohlá en kulturní památkou, dál Ïije a plní svûj úkol. Pfiíspûvek Ing. arch. Vûry Machoninové byl vzhledem k její nepfiítomnosti pfieãten v zastoupení. S odkazem na autorãiny negativní zku enosti s úpravami jí navrhovan ch staveb byl posluchaãûm tlumoãen její názor, Ïe architektura 60. a 70. let zanikne a zachovány zûstanou jen ty objekty, které budou památkovû chránûné. Souãasná praxe je taková, Ïe samotn autor nemûïe mnohdy pfiestavbu ãi úpravu jím navrhovan ch staveb vûbec ovlivnit. Prof. Ing. arch. Miroslav Masák, dr. h. c., se ve svém pfiíspûvku âtyfii stavby Sialu (o spoleãné fieãi) podûlil s úãastníky konference téï o své negativní, ale i pozitivní zku enosti. Prvním objektem byl Pavilon Libereck ch v stavních trhû, ocenûn jako nejlep í stavba let , kter v celostátní Pfiehlídce architektonick ch prací (nûkdej í Grand Prix) získal 1. cenu. eck podnikatel, kter pavilon odkoupil od Libereck ch v stavních trhû, jej upravil pro svûj zámûr. PÛvodní dílo destruktivními úpravami zcela znehodnotil. Osud Obchodního stfiediska Je tûd stejnû jako úpravy obchodního domu Máj (dnes MY) má fiada z nás zcela jistû je tû v Ïivé pamûti. Pfiíbûhem stavby televizního vysílaãe Je tûd, na kterém demonstroval pozitivní pfiístup k ochranû památek souãasné archi- Poznámky 4 Obnova památek 2011, cit. v pozn. 1, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s Viz 9 Obnova památek 2011, cit. v pozn. 1, s SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

13 tektury a péãi o nû, profesor Masák v ãet staveb Sialu, a tím i své vystoupení ukonãil. Druh den konference byl dnem odborn ch exkurzí. Úãastníci mohli nav tívit budovu Federálního shromáïdûní, nyní jeden z objektû Národního muzea, dále byla zaji tûna prohlídka Národního technického muzea, zejména expozice architektury, stavitelství a designu Od Rudolfina po Je tûd. V centru Prahy bylo moïné se s odborn m v kladem seznámit s mnoh mi objekty pováleãné tvorby architektury. Závûrem bylo pfiijato Memorandum úãastníkû konference Obnova památek 2011 Co s architekturou 60. a 70. let 20. století?, ve kterém byly shrnuty diskutované otázky nedostateãné péãe a problémy obnovy architektonick ch dûl související s dosud neobjektivním vnímáním a nedostateãn m vyhodnocením pováleãné etapy architektonické tvorby. Celé znûní memoranda je pfiipojeno za textem pfiíspûvku, pfiípadnû je k dispozici na ve sloïce Tiskové zprávy. S jednotliv mi pfiíspûvky, které jsou uvedeny ve Sborníku pfiíspûvkû k 11. roãníku konference Obnova památek 2011, vydaném Studiem Axis, spol. s r. o., v bfieznu 2011, doporuãuji seznámit se podrobnûji. Alena KRUSOVÁ Memorandum úãastníkû konference Obnova památek 2011 Co sarchitekturou 60. a 70. let 20. století? Úãastníci konference po vyslechnutí fiady vûcnû i my lenkovû obsaïn ch pfiíspûvkû k danému tématu konstatují následující: V období 60. a 70. let 20. století vznikala v ãesk ch zemích i na Slovensku vysoce pozoruhodná individualizovaná architektonická díla nezamûnitelného charakteru. Vznikla navzdory mimofiádnû obtíïn m podmínkám tehdej í jednostranné preference industrializované v stavby, v raznû sníïené prûmûrné kvality stavebních prací i nedostupnosti fiady stavebních materiálû ãi v robkû. I za takto zhor en ch podmínek byla ãeská a slovenská architektura schopna obdivuhodnû rychle navázat na vynikající tradice moderny první poloviny 20. století a tvofiit v souladu se svûtov m v vojem. Architektura 60. aï 80. let 20. století není zatím v potfiebné ífii poznána a dokumentována. Její hodnoty nejsou dostateãnû popularizovány, a tudíï spoleãností objektivnû vnímány, uznávány a ocenûny. Pfievládá naopak názor pau álnû odsuzující toto období na í architektury jako hluboce úpadkové, v nûmï Ïádná hodnotná díla nevznikala. Pfiíspûvky konference prokázaly, Ïe opak je pravdou. Vzhledem k v e uvedenému díla z let patfií k nejvíce ohroïen m souãástem na eho architektonického dûdictví. ada z nich bez zkoumání a dokumentace jejich hodnot zaniká, jiné jsou ve své podstatû niãeny a deformovány nevhodn mi pfiestavbami a adaptacemi. Vznikají tak, ãasto z nevûdomosti, nevratné kulturní ztráty ochuzující celou spoleãnost. Úãastníci konference doporuãují v em dotãen m orgánûm, organizacím, obãansk m sdruïením i jednotlivcûm pokraãovat, respektive zintenzivnit v zkum a dokumentaci architektonické tvorby let, v sledky prûzkumû zvefiejàovat a popularizovat a na podkladû objektivního hodnocení vybírat a navrhovat hodnotná díla k památkové ochranû. OrgánÛm státní památkové péãe se doporuãuje brát ohled na kvality industrializovan ch staveb z tohoto období situovan ch v památkovû chránûn ch územích v procesu územního plánování i územního a stavebního fiízení. Netuctová konference. Dûjiny staveb v Neãtinách Neãtinská konference si jiï vydobyla své místo v kalendáfiích profesionální i amatérské vefiejnosti se zájmem o historii na ich staveb. Leto ní roãník byl dvanáct, a aãkoliv toto ãíslo svádí k dojmu, Ïe jde o akci tuctovou, rozhodnû tomu tak nebylo. Pfiedsednictví konference pofiádané Klubem Augusta Sedláãka a SdruÏením pro stavebnû-historick prûzkum za partnerství Mûsta PlzeÀ, PlzeÀského kraje, Národního technického muzea, Filozofické fakulty Západoãeské univerzity v Plzni, Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Plzni a Západoãeského muzea v Plzni se ujal leto ní pûtituctov jubilant prof. PhDr. Tomá Durdík, DrSc. Konferenãní servis obûtavû zaji Èoval Ing. Petr Mikota s pfiíslu níky své rodiny a v pfiestávkách mezi jednáním a v podveãerech obsluhoval i tradiãní prodejnu stavebnû-historické, historické, archeologické a regionální literatury, zásobovanou z velké ãásti publikacemi ze zdrojû úãastníkû konference. Zde byla zahájena distribuce sborníku Dûjiny staveb sestaveného z pfiíspûvkû loàské konference a pfiipraveného k vydání Ing. Petrem Mikotou v redakci Petra RoÏmberského. Program jednání konference byl tradiãnû rozdûlen do sekcí: Hrady, zámky a tvrze, Církevní stavby, Mûsta, Lidová architektura a RÛzné stavby a konstrukce. Takto strukturovan program dovoluje aktivním úãastníkûm konference seznamovat ostatní s v sledky sv ch prûzkumû a v zkumû. Leto ní program zahrnul celkem 48 pfiíspûvkû, z toho pût bylo prezentováno pouze v panelové diskusi. Poãty pfiíspûvkû se v jednotliv ch sekcích kaïd rok mûní podle aktuálních v sledkû ãinnosti jejich autorû. S nejvût ím zájmem se tradiãnû setkává první sekce, letos rozdûlená do tfií jednacích blokû. Nejmen í sekcí byla v tomto roce Mûsta pfiedneseno bylo celkem pût pfiíspûvkû, z toho tfii vûnované mûstskému opevnûní. Panelová diskuse probíhá pfiedev ím ve veãerních hodinách po ukonãení jednání konference, prostor je ale trvale pfiístupn a jednotlivé diskutující v nûm bylo moïné potkat i v prûbûhu pfiestávek. Pfies dlouhodobou snahu pofiadatelû o mezinárodní zábûr se i letos konference zúãastnili pouze profesionální památkáfii ze Slovenska, jejichï tradiãnû kvalitní referáty posluchaãi vïdy sledují s napûtím. Na Slovensku jsou totiï mimo jiné mnohem více spojeny restaurátorské a stavebnû-historické prûzkumy, takïe restaurátor velmi ãasto pracuje se zadáním stavebního historika a nezab vá se plochami a konstrukcemi novodobého pûvodu. V posledních letech se tam navíc podafiilo sestavit agilní t m prûzkumníkû, kter zaãal soustavnû zkoumat a dokumentovat krovy v jednotliv ch historick ch oblastech Slovenska. V leto ních pfiíspûvcích tento t m pfiedstavil stavebnû-historick a stavebnû-technick prûzkum krovu bratislavského chrámu sv. Martina, vztyãen ve druhé ãtvrtinû 15. století. Z fiady pfiíspûvkû vyãnívaly napfiíklad pfiíspûvek Jana tûpánka o stavebním v voji zámku v Neãtinách na základû novû nalezen ch kreseb z období pfied novogotickou pfiestavbou, Dany Novotné o zárodku mûsta zaloïeného bratry Fuchsov mi v meziváleãném ãase nedaleko Ti nova nebo Ivana Pefiiny o v voji kolních budov v prvním století po zavedení povinné kolní docházky. Velmi Ïivou diskusi vzbudil pfiíspûvek Jana Beránka a Jana H bnera vûnovan nálezûm uãinûn m pfii operativní dokumentaci pod podlahami národní kulturní památky chrámu sv. Bartolomûje v Kolínû nad Labem, kde podle v eho do lo k nedostateãnému stanovení podmínek zásahu (obnova elektrorozvodû) ze strany odborné i v konné sloïky státní památkové péãe. Úctu vzbudil i nároãn operativní prûzkum kvádrového plá tû baziliky v Tismicích pfiedloïen Karlem Kibicem. V páteãním veãeru byla pfiedstavena a pokfitûna pfiínosná publikace o vesnické památkové rezervaci Hola ovice, zafiazené mezi areály svûtového kulturního dûdictví UNESCO, sestavená kolektivem autorû pod vedením Jifiího kabrady. 2 Takto rozsáhlá monografie vûnovaná urbanistickému a stavebnímu v voji jediné vesnice u nás zatím nebyla zvefiejnûna. Sympatické je i to, Ïe se autofii nevyh bají problémûm spojen m napfiíklad s v mûnou obyvatelstva po druhé svûtové válce a upozoràují i na skuteãnost, Ïe v celé obci byl zatím zpracován stavebnû-historick prûzkum jediného objektu. Nedílnou souãástí konference je nedûlní exkurze. Letos byla zamûfiena na církevní objekty a úãastníci pfii ní nav tívili rotundu sv. Jifií, zbytky kostelû sv. Vavfiince a sv. KfiíÏe na hradi ti ve Starém Plzenci a v obci si podrobnû prohlédli kostel Nanebevzetí Panny Marie se sloïit m stavebním v vojem od románského kostelíka s nûkolika gotick mi staveními etapami s dochovan m krovem presbytáfie ze druhé poloviny 14. století. Odpolední ãást exkurze byla vûnována chrámu Poznámky 1 Dûjiny staveb : sborník pfiíspûvkû z konference Dûjiny staveb PlzeÀ : Petr Mikota, ISSN ISBN KABRADA, Jifií (ed.). Hola ovice : vesnická památková rezervace. Praha : Foibos, s. ISBN SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 213

14 sv. Bartolomûje v Plzni, kde si úãastníci s velkou pozorností prohlédli krov z doby po poïáru mûsta v roce LeÏatá stolice krovu nad lodí patfií mezi nejstar- í doklady tohoto typu konstrukce u nás. Podiv nûkter ch úãastníkû vyvolalo archaické fie ení schodi È v krovu nad lodí, do dne ní polohy osazen ch nepfiíli odbornû zfiejmû v 19. století. Zájem vzbuzovalo i zhu - tûní vazeb nad stfiední ãástí lodi, zfiejmû související s osazením zaniklého vysokého sanktusníku. V interiéru chrámu se úãastníci zab vali doklady v voje stavby vãetnû zmûn zámûru zaklenutí lodi a obdivovali vybavení ternberské kaple, kde se dochoval neobvykl úzk vysok v klenek na svíce v jiïní stûnû. Jedním z témat diskuse se stala nová úprava knûïi tû se zv enou podlahou s nedokonale odvûtranou prosklenou partií u portálu severní sakristie a s nestejnû vysok mi stupni ve vstupu ze ternberské kaple. Zasvûcen m prûvodcem po v ech stavbách byl Ing. Jan Anderle. V porovnání s pfiedchozími roãníky se ponûkud sní- Ïil poãet úãastníkû. Pokud by tento trend pokraãoval dále, bylo by nutné zv it dosud pomûrnû nízk vstupní poplatek a akce by mohla vstoupit na likvidaãní spirálu. Nezanedbatelná ãást úãastníkû konference se rekrutuje z fiad studentû, jimï se takto otvírají moïnosti odborného rûstu vãetnû setkávání se specialisty z celé zemû. Souãasnû stále vût í poãet úãastníkû konference tvofií pracovníci Národního památkového ústavu, a bylo by proto logické, aby se tato instituce více podílela na pofiádání konference. Potû itelné je, Ïe leto ní referáty mûly vysokou kvalitu a nebyly pfiedneseny vyloïenû nepovedené nebo nezvládnuté pfiíspûvky. V stupem z konference bude dal í ãíslo sborníku Dûjiny staveb. Jifií SLAVÍK Druhé zasedání archeologû Národního památkového ústavu Ve dnech 30. a 31. bfiezna 2011 se konalo jiï druhé v jezdní zasedání archeologû NPÚ. Tentokrát jednání zástupcû v ech archeologick ch pracovi È na í instituce probûhlo v Hradci nad Moravicí. Hlavním organizátorem a koordinátorem akce bylo praïské ústfiední pracovi tû ve spolupráci s kolegy z Ostravy a Prahy. Základním posláním setkání bylo projednat aktuální otázky archeologie v NPÚ a zajistit spoleãnou koordinaci pro rok K tomuto cíli zcela jistû pfiispûla úãast pfiibliïnû 40 archeologû NPÚ ze v ech 15 pracovi È. Jednotlivé úseky by mûly do budoucna zachovávat shodnou organizaãní strukturu a pracovní náplà. Pro pozitivní vnímání irokou vefiejností a pracovními partnery je dûleïité posílení snahy o jednotné vystupování archeologû NPÚ vûãi okolí a zájem o zvy- ování odborné profesionality zamûstnancû. První, tematicky rozsáhl blok jednání byl zahájen generální fieditelkou NPÚ, Ing. arch. NadûÏdou Goryczkovou, která úãastníky informovala o souãasném dûní v NPÚ (transformace, systemizace, úspory) i o kon- 1 Obr. 1. Hradec nad Moravicí (okres Opava), jednání archeologû probûhlo v dûstojném zámeckém prostfiedí. (Foto Jan Havrda, 2011) cepci a úkolech archeologie v rámci na í instituce. Následnû paní generální fieditelka komentovala v sledky vefiejné soutûïe Ministerstva kultury âr ve v zkumu, experimentálním v voji a inovacích v rámci Programu aplikovaného v zkumu a v voje národní a kulturní identity (NAKI). V odpoledním bloku byly projednávány dal í aktuální otázky. Souãasn stav archeologie v NPÚ, její funkce a oborovou pozici pfiiblíïil PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D., úkoly oboru archeologie dle koncepce rozvoje oboru na léta shrnul Mgr. Martin Tomá ek, Ph.D. Úãastníci setkání projednávali rovnûï komplikovanou problematiku nakládání s archeologick m památkov m fondem, kter v souãasnosti tvofií nûkolik velmi poãetn ch souborû a obsahuje iroké spektrum nálezû získan ch pfii záchranné ãinnosti na na ich i cizích objektech. Zásadní ãást úvodního dne jednání byla vûnována právû probíhajícím pracím na pfiípravû novelizace zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, a pozici oboru archeologie v jeho rámci. Zástupce NPÚ byl pfiizván k jednání uï í i ir í skupiny poradcû Ministerstva kultury âr. Druh den schûze byl vûnován provozní agendû. Mgr. Michal Zezula pfiednesl informace o ãinnosti evaluaãní komise Akademie vûd âr a Zdenûk Neústupn referoval o Programu podpory záchrann ch archeologick ch v zkumû (PPZAV). Dal ími tématy, projednan mi tentokrát formou diskuse, byly otázky spojené s funkãností internetov ch stránek NPÚ, problematikou archivace a správou archeologick ch dat (internetová databáze archeologick ch v zkumû IDAV). Diskuse se dotkla i standardizace a základních pravidel archeologické ãinnosti v rámci NPÚ (etick kodex archeologa a standardy v zkumu) ãi evidence archeologick ch nálezû z objektû NPÚ a sbírek v systému DEMUS a CES. Poslední bod jednání poukázal na neuspokojiv stav spolupráce garantû památkové péãe a archeologû pfii stavebních obnovách národních kulturních památek. Ve v sledném stanovisku byla vyslovena potfieba takov chto pravideln ch setkání archeologû z jednotliv ch pracovi È NPÚ i podûkování kolegûm z Opavy za pfiátelské pfiijetí i bezchybnou organizaci. Závûr zasedání byl zpestfien náv tûvou státního zámku v Hradci nad Moravicí. Tomasz CYMBALAK RECENZE BIBLIOGRAFIE Publikace Zahrady Rudolfa II. Jejich vznik a v voj Sylva DOBALOVÁ: Zahrady Rudolfa II. Jejich vznik a v voj. Vydalo Artefaktum, nakladatelství Ústavu dûjin umûní Akademie vûd âeské republiky, v. v. i., Praha 2009, 358 stran s obrazov mi reprodukcemi, ISBN Autorka Sylva Dobalová se zamûfiila na zahrady habsbursk ch panovníkû v âechách v údobí ãasovû vy- 214 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE RECENZE, BIBLIOGRAFIE

15 Obr. 1. Villa Lante, detail fresky v Palazzino Gambara, Villa Lante, Bagnaia, (Foto Sylva Dobalová, 2009) mezeném lety Vznik a v voj zahrad Rudolfa II., kter jako jedin Habsburk pfienesl své sídlo z Vídnû do Prahy a jeho dvûr se zde stal centrem umûní a vzdûlanosti, je hlavní náplní práce. Autorka logicky vymezila sledované údobí s ãasov m pfiesahem, kter umoïàuje vhled do v vojov ch peripetií Rudolfov ch zahrad v ir ím kontextu. Tento vhled umocnila kapitolou k zahradám v renesanãní teorii umûní a architektury. V kapitole vûnované metodám zpracování tématu autorka pfiedznamenává: Zahrada je subjektem, na kterém se pfiekr vají nejrûznûj í diskursivní pole a její studium je interdisciplinární. Je dobfie, Ïe tato slova vycházejí z pera autorky, která vystudovala dûjiny umûní a svou odbornou pûsobnost zamûfienou na umûní doby Rudolfa II. a malífiství 17. století roz ífiila o historii a umûní zahrad, jejichï v zkumem se také zab vá. HistorikÛ umûní ochotn ch a schopn ch vûnovat se kfiehkému a promûnlivému svûtu zahrad není totiï mnoho. Autorsk pfiínos plynoucí ze studia dûjin umûní i v zkumu historick ch zahrad je tfieba o to víc ocenit. 1 Pozornost zasluhují i metody zpracování tématu stanovené u vûdomí toho, Ïe bádání o zahradách je vïdy ovlivnûno a limitováno základním zamûfiením v zkumu, Ïe badatelské aktivity v ãeském prostfiedí jsou polarizovány, aãkoliv ideální by bylo sladûní pfiístupû historick ch (zjistiteln ch z archivních pramenû, archeologick ch nálezû nebo plynoucích z komparatistického studia), hortikulárních (zahrnujících dendrologickou, respektive botanickou problematiku), architektonick ch a urbanistick ch (vystihujících jak principy kompozice docílené syntézou stavebních i rostlinn ch sloïek, tak funkãní i prostorovou provázanost a vyváïenost). Velké oãekávání je spojeno s oddílem knihy, kter je vûnován zahradám v renesanãní teorii umûní a architektury. Lze konstatovat, Ïe formulování pravidel utváfiení renesanãní zahrady na základû spojení dobov ch vizuálních pramenû a textû o zahradách, zhodnocení teorie zahradního umûní v 15. a 16. století, popis vzniku renesanãní zahrady a zhodnocení její konsolidace znamená nepochybnû v na ich podmínkách posun ve vûdûní. TûÏko v ak fiíci, jde-li o posun zásadní. Autorka vyhodnotila, zda a jak se s principy utváfiení renesanãní zahrady vypofiádala fiada jin ch autorû. 2 Uvádí informace o grafikách, traktátech, pravidlech, ikonografii a symbolice. TéÏ základní literaturu smûfiující k poznání literárních zdrojû. MnoÏství informací, které autorka díky svému bádání shromáïdila, je úïasné. Oscilování kolem tématu geometrie renesanãních zahrad nicménû nenahrazuje hodnocení, syntézu a zobecnûní smûfiující k principûm konstrukce a rozvíjení pûdorysného i prostorového uspofiádání renesanãních zahrad, vãetnû v chodisek modulového a z nûj vystavûného mûfiického systému. Je v ak na místû zopakovat, Ïe navzdory absenci tohoto zobecàujícího osobního autorského vkladu jsou informace ke konstrukci skeletu renesanãních zahrad nebo jejich ãástí velmi cenné. Zejména kdyï jde o PeschelÛv traktát nebo schémata Daniela Lorise ãi grafiky Hanse Vredemana de Vries, natoï alba imaginárních kreseb Hanse Puechfeldnera ãi alba, která vytvofiil Jacques Du Cerceau a která ovlivnila utváfiení i znázornûní nejv znamnûj ích francouzsk ch zámkû se zahradami. Podobnû je tomu s v bavou a cel m programem renesanãních zahrad. ShromáÏdûní popisû, traktátû a polemik nepochybnû pfiedznamenává a je nezbytné pro hledání v znamu, smyslu zahrad, 3 ale samo o sobû není klíãem k jejich kvintesenci. Je ov em otázka, zda tento klíã lze v na em ideovû i interpretaãnû zchudlém svûtû zahrad najít tak rychle a zda není pfiespfiíli chtít to po autorce (s nadsázkou fieãeno za to, Ïe se v rámci odborné sféry zahradního umûní usilovnû snaïí o pfiechod k syntetické interpretaci a sladûní dosud polarizovan ch badatelsk ch zájmû). Oddíly, ve kter ch se autorka zab vá zahradami PraÏského hradu, Královskou oborou vãetnû Císafiského ml na a oborou Hvûzda a renesanãními zahradami komorních panství, pfiedstavují tûïi tû knihy a takfika otevírají novou etapu poznání historie a okolností utváfiení v ech tûchto teritorií ve sledované dobû. Samozfiejmû, Ïe v pfiípadû Královské zahrady PraÏského hradu bychom se rádi dozvûdûli, zda za Rudolfa II. mûla konzistentní podobu jako Královská zahrada, kterou pro Jindfiicha IV. vytvofiil Claude Mollet ve Fontainebleau, 4 kde se man rismus profiloval do jednoho ze ãtyfi proudû, takzvaného man rismu fontainebleauské koly. Na globální porovnávání v ak práce není zamûfiena, a tak projevy praïského man rismu na dvofie Rudolfa II. nejsou pfiímoãafie konfrontovány ani s projevy proudu toskánského a v Emilii. Uvádí v ak pfienos impulsû vlivem panovnick ch a obchodních kontaktû, pfiímou úãastí tvûrcû i dal ích zprostfiedkovan ch forem vlivu. Popsat a vystihnout v vojové peripetie zahrad není snadné jiï z toho prostého dûvodu, Ïe kaïdé zahradní dílo je jedineãné, rozmûrné a sestávající z mnoha souãástí. Autorka se v zásadû pfiidrïela chronologie. V dûsledku toho se ãasová posloupnost zpráv rûzného charakteru prolíná s vûcnou náplní, která se vztahuje 1 k nûkter m souãástem jednotliv ch teritorií. K nim se pfiiãleàuje fiada informací o souvislostech s jin mi díly nebo jejich souãástmi. DoplÀují je sentence k typick m dobov m projevûm i ir ím nebo dílãím historick m souvislostem. Kniha Sylvy Dobalové Zahrady Rudolfa II. Jejich vznik a v voj je po formální stránce pfiehlednû ãlenûna do deseti oddílû. Úvodní oddíl a dal í ãtyfii stûïejní jsou je tû podrobnûji rozdûleny do podkapitol, jejichï názvy v stiïnû vyjadfiují obsahové zamûfiení. Velmi pûkná a názorná je obrazová v bava doprovázející jednotlivé kapitoly a usnadàující orientaci v nepfieberném mnoïství informací, které kniha obsahuje. Mezi obrazov mi pfiílohami jsou i nûkteré ménû známé nebo v na ich podmínkách dosud nepublikované plány a vyobrazení, které knihu obohacují a mají nesmírn v znam pro dokreslení psaného textu. Poznámky 1 Cílenému v zkumu historick ch zahrad se autorka mohla vûnovat díky dvûma stipendiím Alfreda Badera na projekty v ímû a Florencii a dvûma badatelsk m pobytûm v Herzog August Bibliothek ve Wolfenbüttelu, podpofien m Dr. Günter-Findel Stiftung. 2 Pro úplnost upozoràuji na kapitolu Italské renesanãní a barokní zahrady Otakara Kuãi, kterého autorka ve své knize nezmiàuje. Více viz KUâA, Otakar. V voj zahrad, parkû a krajináfisk ch úprav. In KAVKA, Bohumil et al. Krajináfiské sadovnictví. Praha : Státní zemûdûlské nakladatelství, 1970, s Senzitivní a spirituálnû velmi hluboká symbolika zaklíãovaná v zahradách zûstává stále mimo hru. Její poznání mûïe pfiispût k pochopení pûvodního pojetí a v tvarné v zdoby zahrad renesanãních i pozdûj ích. 4 Rodina Clauda Molleta byla pfied Andrém Le Nôtrem dominantní v umûní zahrad Francie. Umûleãtí zahradníci se mûnili na zahradní architekty. Mimofiádnou roli v tomto pfierodu hrálo rozsáhlé vzdûlání, které zahrnovalo malífiství a navrhování tapiserií, vûdu o perspektivû, karteziánskou optiku a antickou mytologii soch. RECENZE, BIBLIOGRAFIE 215

16 Jedná se o publikaci mimofiádného v znamu, kterou odborná vefiejnost zcela nepochybnû pfiijme s dychtivostí. Nelze neï si pfiát, aby pozitivnû ovlivnila nazírání a vhled do svûta zahradního umûní i hodnotovou orientaci v ir ím kontextu. BoÏena PACÁKOVÁ-HO ËÁLKOVÁ Publikace Kulturní památky Ostravsko-karvinského revíru Milo MATùJ, Jaroslav KLÁT, Irena KORBELÁ OVÁ. Cultural Monuments of The Ostrava-Karviná Coalfield. Published by the National Heritage Institute, Ostrava branch, 2008, 196 stran, ISBN Milo MATùJ, Jaroslav KLÁT, Irena KORBELÁ OVÁ. Kulturní památky Ostravsko-karvinského revíru. Vydal Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Ostravû, 2009, 224 stran, ISBN Nejprve v anglické a poté v ponûkud roz ífiené ãeské verzi vydal Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Ostravû tuto pozoruhodnou publikaci, která pfiedstavuje jeden z v stupû v zkumného zámûru Ministerstva kultury âr Územní a plo n v zkum industriálního dûdictví (v zkumn zámûr ã. MK ). Jejím cílem je pfiedstavit industriální kulturní památky Ostravsko-karvinského revíru. Název knihy se moïná zdá b t maliãko zavádûjící, protoïe evokuje zájem o kulturní památky v ech typû. Ostravsko-karvinsk revír zde v ak není chápán územnû, ale pfiedev ím tematicky. Faktem je, Ïe doplnûní slova industriální do názvu by uvedenému nedorozumûní zabránilo. Kniha je ãlenûna do nûkolika ãástí. V Úvodu je vysvûtleno uspofiádání publikace a klíã k v bûru a uspofiádání informací. Následuje struãn Popis Ostravsko- -karvinského revíru, zejména jeho geologick ch pomûrû. koda, Ïe zde není zafiazena geologická mapa území. Velmi obsáhl je oddíl Historie dob vání v Ostravsko-karvinském revíru. Sleduje období od druhé poloviny 18. století po útlum tûïby v nedávné minulosti. Zvlá È je sledován i v voj památkové ochrany a hodnocení prûmyslového dûdictví. Dal í dûleïitou ãástí je Technick a stavební v voj. Vysvûtluje rûzné formy dob vání uhlí ( tolové, mûlké, hlubinné), jeho mechanizaci a jednotlivé technické souãásti celého systému (svislá dûlní doprava a tûïní stroje, kompresory, typy tûïních budov a vûïí, v voj architektonické koncepce a jiné), coï v e je pro pochopení logiky konkrétních dochovan ch staveb nezbytné. Následuje velice uïiteãn abecednû fiazen oddíl Podnikatelé a tûïební spoleãnosti. StûÏejní kapitolu pfiedstavuje Katalog kulturních památek Ostravsko-karvinského revíru. Je fiazen abecednû podle lokalit (katastrálních území) a podle obvykle nejstar ího jména areálu (dolu). V záhlaví jsou uvedena i dal í v prûbûhu doby uïívaná jména. V textu hesla je popsán historick i stavební v voj areálu a jeho památková hodnota. Text doprovázejí archivní i barevné souãasné fotografie. Zásadním kladem publikace je vyznaãení památkovû chránûn ch souãástí areálu na v fiezu státní mapy odvozené 1 : Jednotlivá hesla katalogu kulturních památek navzájem i katalog vûãi obecn m oddílûm (katalog podnikatelû) propojují odkazy. Pfiílohu tvofií Registr úvodních dûlních dûl Ostravsko-karvinského revíru. Je opût fiazen abecednû, ale pfied vlastní tabulkou je je tû pfiedfiazeno rozdûlení lokalit podle jednotliv ch ãástí revíru (Ostravská, Karvinská, Podbeskydská). Kromû názvu jámy se uvádí její druh, rok zaloïení, hloubka, pfiíslu nost k dolu (nadfiazená jednotka pro více jam), rok likvidace, období tûïby, odkaz na mapov list, poznámka a pofiadové ãíslo v rámci lokality (moïná by b valo úãelnûj í prûbûïné ãíslování, ãíseln kód by pak jámu jednoznaãnû identifikoval). Velmi uïiteãnou souãástí knihy je mapová pfiíloha (16 stran) v mûfiítku 1 : Na pfiehledném kladu listû jsou vyznaãeny areály, jejichï mapky se nacházejí v katalogu. Na vlastních mapov ch listech jsou zakresleny úplnû v echny poloïky registru. Je zfiejmé, Ïe prûbûïné ãíslování poloïek nebylo zvoleno právû i s ohledem na mapy, protoïe zahu tûní nûkter ch území vyïaduje co nejkrat í identifikaãní ãísla. Mapa by byla zfiejmû pfiehlednûj í, kdyby byly znaãky jam a tol (mûlk ch jam) je tû men í a plné, ãímï by se lépe odli ily od ãísel. Ponûkud v raznûj í mohly b t i hranice katastrálních území (slouïící jako základní identifikaãní prvek). Obecnû je v ak zafiazení takto kvalitnû a komplexnû zpracované mapové pfiílohy jedním ze zásadních pfiínosû knihy, protoïe (spolu s jednotliv mi mapkami) umoïàuje reálné poznávání popisovan ch areálû a staveb v terénu. Zvlá tû v tak nepfiehledné aglomeraci je to neocenitelné, tím spí e, Ïe pro identifikaci na místû ãasto nelze vyuïít ani popisná ãísla. Závûr knihy tvofií pfiehled nejdûleïitûj í literatury a pramenû. Anglická verze knihy se odli uje pfiedev ím vynecháním Registru a mapové pfiílohy, kterou nahrazuje jediná pfiehledná mapka s vyznaãením lokalit z katalogu. Zfiejmû je to proto, Ïe anglická verze vy la jako první a obû dûleïité souãásti ãeského vydání je tû nebyly k dispozici. Pokud to byl naopak zámûr, povaïuji to za nevhodné podceàování hloubky zájmu u zahraniãního ãtenáfie. Obû jazykové verze mûly b t totoïné. Pfiebal knihy v zeleno-ãerném ladûní se nevtíravû váïe k hornické barevné symbolice. Spí e v ak mûla b t pouïita souãasná fotografie dochované industriální architektury, neboè dobov snímek (v takové podobû nedochovaného) areálu dolu je v rozporu s názvem knihy a hodil by se spí e pro sborník archivních prací. Kniha o industriálních památkách Ostravsko-karvinského revíru je neobyãejnû cenn m autorsk m a ediãním poãinem. Je vhodn m spojením oborové encyklopedie v voje dolování a praktického prûvodce po dochovan ch památkách. Skuteãnû spojuje v hody obou formátû a znamená zásadní pfiínos pro docenûní této stále ponûkud opomíjené sloïky památkového bohatství. Pro velkou ãást uïivatelû bude nakonec znamenat i její objevení. Bylo by velmi vítané, kdyby obdobnû kvalitnû byla zpracována i dal í území a témata industriálního dûdictví. Karel KUâA Rehabilitace hradní zfiíceniny Zlenice SoÀa âernocká, Michal âervenka, Tomá DURDÍK, Jan VINA : Studie na záchranu a rehabilitaci hradní zfiíceniny Zlenice a jejího pfiírodního prostfiedí. Vydalo Nakladatelství Repot, místo vydání neuvedeno, 2010, 95 stran s obrázky, kresbami, fotografiemi a plánky. ISBN Pfiedkládaná studie pfiedstavuje prozatím nejkomplexnûji pojatou práci vûnovanou historii této v znamné posázavské hradní lokality, jejímu archeologickému v zkumu, památkové ochranû a pfiehledu v ech doposud proveden ch, velmi citliv ch konzervaãních a stabilizaãních prací i dal ím prozatím plánovan m zásahûm, realizovan m v rámci památkov ch úprav tohoto v jimeãného objektu. StûÏejní ãást práce pfiedstavují rozsáhlé kapitoly vûnované podrobnému popisu hradního areálu a v sledkûm dosavadního archeologického v zkumu, kter vnesl nejen více svûtla do problematiky stavebního v voje jednotliv ch ãástí tohoto areálu, ale pfiinesl také zajímavé informace o charakteru událostí, jeï bezprostfiednû pfiedcházely vyvrácení zlenického hradu. Na stránkách pfiedkládané publikace se jejím autorûm podafiilo shromáïdit obsáhl soubor dosavadní plánové dokumentace a historick ch vyobrazení tohoto populárního a velmi fotogenického hradu, známého mimo jiné v jeho stylizované podobû z malebn ch pohlednic Josefa Lady. Neobyãejnû cenná je prezentace základních v stupû kvalitního geodetického zamûfiení, umoïàujícího znaãnû variabilní 3D vizualizaci terénních reliktû a dochované torzální architektury. Velmi cenné jsou rovnûï kapitoly zamûfiené na otázky konzervace, moïnosti opravy a rehabilitace hradního areálu, jejichï souãástí je pfiehled plánovan ch stabili- 216 RECENZE, BIBLIOGRAFIE

17 Publikace Stfiední Brdy na star ch fotografiích Tomá MAKAJ: Stfiední Brdy na star ch fotografiích. Vydal Petr Prá il, Hostivice 2010, 1. vydání, 335 stran s fotografiemi, ISBN zaãních zásahû a restaurátorsk ch prácí realizovan ch v rámci péãe o jednotlivé ãásti hradního areálu, vãetnû popisu pouïit ch, minimálnû invazivních stabilizaãních a konzervaãních metod a postupû. Neménû dûleïitou kapitolou je pak hodnocení souãasného stavu vzrostl ch dfievin na lokalitû a jejich vlivu na stav památky. Tento faktor neb vá, podobnû jako vliv charakteru a kvality bylinného patra na dochované historické nadloïí a terénní relikty, mnohdy zcela doceàován. Souãástí publikace jsou jiï tradiãnû zdafiilé kapitoly vûnované podobû hradu a jeho stavebnímu v voji, podloïené v sledky archeologického v zkumu, stavebnû-historického prûzkumu a jeho ir- ím typologick m souvislostem. PfiestoÏe byla v rámci archeologického v zkumu získána cenná kolekce artefaktû ilustrujících kaïdodennost vût ího lechtického hradu vy í kvalitativní úrovnû, byl na stránkách této práce publikován jen jejich redukovan v bûr. Tato skuteãnost v ak plnû koresponduje se zamûfiením a cílem publikace a nikterak nesniïuje její pfiínos a v znam. V rámci pfiedkládané práce nezûstaly s ohledem na její primární urãení opomenuty ani nezbytné aspekty prezentace hradní lokality, nástin jejího dal ího moïného vyuïití a s tímto vyuïitím spojen ch úprav hradního areálu i jeho nezanedbatelná spoleãensko-didaktická funkce. Nejen zpracování této studie, ale pfiedev ím doposud provedené dokumentaãní a stabilizaãní práce na lokalitû pfiedstavují v znamn poãin v oblasti archeologické a památkové péãe. Josef HLOÎEK Pfiedstavovaná publikace je dal ím pfiíspûvkem do fiady kníïek, které jsou vûnovány tajemné a fascinující oblasti Stfiedních Brd, leïící nedaleko Prahy smûrem na západ. Z tûch nejzajímavûj ích zmiàme alespoà Stfiední Brdy krajina neznámá a Toulání po Brdech od Jana âáky 1 nebo Stfiední Brdy Václava Cílka 2. Stfiední Brdy se zvedají západnû od údolí Litavky. Od vrchu Ostr, jenï se nachází nad obcí Felbabka, pokraãují jiïním smûrem. Sv ch maximálních v ek dosahují Stfiední Brdy za údolím âerveného potoka v oblasti Jordánu, Toku, Hradi tû a Prahy. Dále k západu se rozkládá údolí Tfiítrubeckého potoka, severojiïním smûrem pak údolí PadrÈské a celá fiada krat ích údolíãek, smûfiujících od hlavního hfiebene na v chod (napfiíklad Pilské údolí, Lázské, Obecnické, údolí Pstruhového potoka). Snad nejnav tûvovanûj í oblastí Stfiedních Brd je PadrÈské údolí s Horním a Dolním padrèsk m rybníkem, které poskytuje okouzlující v hledy do krajiny, blahodárné ticho a vûni lesa, stejnû jako celá oblast Stfiedních Brd. Pfiedkládaná kniha je rozdûlena do pûti kapitol, v nichï mûïe ãtenáfi s pomocí dobov ch obrazov ch materiálû v podobû star ch pohlednic a fotografií dûkladnûji poznat zelené srdce âech, jak Brdy pojmenovává autor knihy Tomá Makaj. Pokusil se v nich vymezit hranice Stfiedních Brd a jejich vnitfiní uzavfien prostor. Úvodní kapitola Krajem Stfiedních Brd pojednává o obcích bezprostfiednû hraniãících s uzavfien m vojensk m v cvikov m prostorem. Nejdfiíve se ãtenáfii mohou seznámit s obcí Stra ice (okres Rokycany), která pfiedstavuje pomyslnou bránu Stfiedních Brd, jeï se bûhem vûkû otevírala a znovu zavírala pfied sv mi dobyvateli. Obec je témûfi celá obklopena hranicemi vojenského v cvikového prostoru, kam je bûïn vstup pfiísnû zakázán. Hraniãní obce této oblasti leïí v souãasné dobû na území nûkolika okresû a dvou krajû PlzeÀského a Stfiedoãeského. Vedle Stra ic je zde na komentovan ch dobov ch pohlednicích a snímcích pfiedstavena obec Tûnû (okres Beroun). Zdej í osídlení bylo vázáno pfiedev ím na získávání surovin pro Ïelezáfiství. Dále Svatá Dobrotivá, dnes obec Zajeãov, s barokním augustiniánsk m klá terem svaté Benigny, kter byl zaloïen Oldfiichem Zajícem z Valdeka roku 1262 na místû zvaném Ostrov jako kostelík Zvûstování Panny Marie. Svatá Dobrotivá se stala patronkou klá tera v roce 1327, kdy sem byly pfievezeny její ostatky, a aï do husitsk ch válek se zde konaly pravidelné poutû. Do dne ní podoby byl klá ter pfiestavûn roku Dvacáté století mu v ak pfiineslo fiadu boufiliv ch zmûn. Roku 1950 byla ukonãena klá terní ãinnost a fieholníci pfievezeni do pracovních táborû. V roce 1990 byl klá ter navrácen augustiniánûm, ktefií znovu usilují o obnovení pûvodní funkce poutního místa. Vedle této v znamné lokality jsou ãtenáfiûm pfiedstaveny obce Nová Ves, KvaÀ (která je povaïována za jednu z nejstar ích obcí v âechách), Malá Víska, NefieÏín (v minulosti zde na 10 km toku âerveného potoka existovala soustava 13 hamrû), Chaloupky, Mrtník s dnes do barokní podoby pfiestavûn m kostelem Narození Panny Marie (zaloïen ve 13. století), Hvozdec a Podluhy. Dále nás autorûv komentáfi provází pfies obce Falbabka, Kfie ín, Ohrazenice aï do JincÛ (okres Pfiíbram) s v souãasné dobû bohuïel jiï chátrajícím zámkem. Z dal ích obcí zmiàme napfiíklad Obecnice, Buková u RoÏmitálu a Dobfiív s jedním z hamrû na PadrÈském rybníku, kde putování první kapitoly konãí. Následující kapitola s názvem Po stopách zanikl ch samot a pfiírodních krás ãtenáfie uvede do samého srdce brdské vrchoviny. Poodhalí mu tajemství star ch hájoven a mysliven, ml nû, vodních nádrïí, mal ch jezírek, potokû, kouzeln ch samot a pfiedev ím témûfi nedotãené brdské krajiny i Ïivot jejích tehdej ích obyvatel. Toto místo jiï ode dávna lákalo k procházkám mnohé umûlce a spisovatele. Napfiíklad Karel Hynek Mácha je znám sv mi ãast mi náv tûvami zfiíceniny hradu Valdek. PoblíÏ soutoku Tfiítrubeckého a PadrÈského potoka byl v letech vybudován majitelem této ãásti Brd, kníïetem Jeron mem Colloredo-Mansfeldem, loveck zámeãek. Stavbu navrhl vídeàsk architekt italského pûvodu Camillo Sitte v duchu doznívajícího romantismu. Okolí zámku, kter slouïil také k reprezentativním úãelûm, bylo následnû upraveno jako pfiírodní park. Nav tívili jej napfiíklad i prezidenti T. G. Masaryk ãi E. Bene. Nalezneme zde rovnûï zajímavé technické památky hamry, pfiehrady, vodní kanál, huè a dal í. Tfietí kapitola seznamuje ãtenáfie se zanikl mi obcemi v Brdech. Jak známo, na poãátku 20. století byly Brdy vytipovány a oznaãeny za místo, které splàovalo podmínky pro vznik vojenského prostoru. I pfies boufiliv nesouhlas místního obyvatelstva a návrhy, Ïe by by- Poznámky 1 âáka, Jan. Stfiední Brdy : krajina neznámá. Praha : Mladá fronta, 1998; T Ï. Toulání po Brdech. Praha : Stfiedoãeské nakladatelství a knihkupectví, CÍLEK, Václav et al. Stfiední Brdy. Pfiíbram : âsop Pfiíbram, RECENZE, BIBLIOGRAFIE 217

18 1 2 Obr. 1. KvaÀ (okres Beroun), pohled na prostor vojenského újezdu Brdy, kde bylo v nedávné minulosti plánováno stanovi tû amerického radaru. (Foto L. Ernstová, 2009) Obr. 2. Zajeãov (okres Beroun), augustiniánsk klá ter Svatá Dobrotivá, pohled pfies klá ter a místní kamenolom na prostor vojenského újezdu Brdy, v pozadí dopadová plocha. (Foto L. Ernstová, 2010) lo lépe zfiídit zde pfiírodní park, bylo nakonec rozhodnuto, Ïe tady bude vybudována dûlostfielecká stfielnice. V roce 1927 bylo tedy zahájeno vymûfiování plochy. V následujících patnácti letech bylo postupnû vystûhováno kolem obyvatel, av ak vût ina objektû v obcích zûstala zachována, proto se do nich mohli po skonãení války lidé znovu vrátit. Poãátkem 50. let 20. století se v ak situace znaãnû zmûnila vlivem politiky Sovûtského svazu, kdy do lo k v znamnému roz ífiení vojensk ch prostor. Dle rozhodnutí ministerstva národní obrany byl roz ífien i vojensk újezd v Brdech a od roku 1952 zaãala dûsledná likvidace dotãen ch obcí; jednalo se o Hrachovi tû, Velcí, PadrÈ, Zábûhlou a Kolvín. Vesnice byly kompletnû rozebrány a zniãeny a jejich obyvatelé vystûhováni. V budoucnu jiï obce nebyly nikdy obnoveny. Ve ãtvrté kapitole Jak se Ïilo v Brdech mohou ãtenáfii na unikátních dobov ch snímcích podrobnûji poznat osudy lidí, ktefií ve Stfiedních Brdech v nelehk ch podmínkách Ïili a tvrdû pracovali. Zdrojem jejich obïivy byl pfiedev ím les a tûïba dfieva. SvÛj domov zde tedy na li dfievorubci, láterníci, kolomazníci, uhlífii, flusafii, ale také myslivci, hajní a lesníci. V lesích byla objevena i ãetná loïiska Ïelezn ch rud. Práci tu nalezli i kováfii a podkováfii, ãalouníci, cvoãkáfii, kamnáfii, cestáfii, dûlníci. Jiní pracovali ve ml nech, hospodách, cihelnách, továrnách a hutích. Mnozí se Ïivili jako drobní Ïivnostníci nebo obchodníci. Pouze zemûdûlství se ve Stfiedních Brdech pfiíli nedafiilo, neboè zde byla jen kamenitá pole s málo úrodnou pûdou. Místní obyvatelé jsou vedle dokumentované práce, kterou se Ïivili, na snímcích zachyceni také pfii rûzn ch dûleïit ch Ïivotních událostech a bohatém kulturním Ïivotû. MÛÏeme zde vidût dobové fotografie svateb, doïínek, poutí, lidov ch veselic, oslav církevních svátkû, tûlov chovn ch cviãení ãi Selsk ch jízd. Publikovány jsou také snímky rûzn ch kapel, hasiãsk ch cviãení, divadelních pfiedstavení a tak dále. Pátá a poslední kapitola Armáda a Stfiední Brdy v letech pak ãtenáfiûm pfiibliïuje, jak vliv mûla po desetiletí na tuto oblast armáda, která ji vlastnû ovlivàuje je tû i dnes. Jak jiï bylo v e zmínûno, v roce 1927 zde byla zfiízena dûlostfielecká stfielnice s rozsáhlou dopadovou plochou a pfiilehl m cviãi - tûm. Zdokumentovány jsou nûkteré mimofiádné momenty z nejrûznûj ích v znamn ch akcí, které se v prostoru odehrály, napfiíklad z politick ch náv tûv nebo likvidace lesní kalamity v roce Ale zachycen je pfiedev ím v ední Ïivot vojenského újezdu: vojáci v terénu, triangulaãní zamûfiovací vûïe v prostoru, rûzné typy dûl a dal ích zbraní, ukázky vojenské v stroje a v zbroje a pfiedev ím unikátní pohledy na toto rozsáhlé území. Publikace pfiedstavuje velice poutav a pro mnohé moïná neznám obraz Ïivota této jedineãné oblasti na í zemû. Mnozí souãasníci zde mohou najít snímky sv ch pfiedkû, nûktefií z tûch, kdo jsou zde zachyceni, stále Ïijí, a mohou tedy tento pfiíbûh dále roz ifiovat a vzpomínat. âtenáfii mnohá místa moïná dûvûrnû znají, jiná s pfiekvapením spatfiují poprvé. Pro v echny v ak kniha pfiedstavuje témûfi rodinné album místa, které skr vá mnoïství krás a jistû i tajemství. Snad právû proto, Ïe je jiï témûfi jedno století bûïné vefiejnosti uzavfieno a stalo se sídlem vojákû. MoÏná se nabízí otázka, co bude s tímto prostorem dále. Z nejrûznûj ích médií ãas od ãasu probûhne zpráva, Ïe by se vojáci mohli vystûhovat a Ministerstvo obrany âr by mohlo prostor prodat. Z tak obrovského areálu by se jistû dalo je tû mnoho vytûïit. A nakonec o tom stejnû rozhodne vïdy nûkdo nahofie, kdo v tomto místû moïná ani nikdy nebyl. ProtoÏe kdyby poznal krásu místní krajiny, jistû by neváhal a udûlal v e pro to, aby zde mohla b t napfiíklad zfiízena chránûná krajinná oblast, kde si nikdo nemûïe dûlat co chce. VÏdyÈ takov ch nedotãen ch míst je u nás stále ménû a ménû. A moïná jsme si toho ani nestihli v imnout. Lucie ERNSTOVÁ Publikace Nástupce trûnu Franti ek Ferdinand jako památkáfi Theodor BRÜCKLER: Nástupce trûnu Franti ek Ferdinand jako památkáfi. Umûlecká akta Vojenské kanceláfie v Rakouském státním archivu (Váleãném archivu) [Thronfolger Franz Ferdinand als Denkmalpfleger. Die Kunstakten der Militärkanzlei im Österreichischen Staatsarchiv (Kriegsarchiv)]. Vydalo nakladatelství Böhlau Verlag, Wien Köln Weimar, 2009, 661 stran. Dne 2. ãervence 2009 se ve vídeàském Hofburgu konala prezentace knihy, kterou vydal rakousk Spolkov památkov úfiad a jejímï autorem je vedoucí archivu téïe instituce, historik dvorní rada prof. Dr. Theodor Brückler. 1 Pod v e uveden m názvem zde byla pfiedstavena publikace, jeï zkoumá doposud témûfi nepov imnuté a pfiedev ím neprobádané oblasti dûjin památkové péãe. A v mnoha ohledech se dot ká v voje tohoto oboru v âesk ch zemích. 2 Autor na základû studia archivních pramenû analyzuje roli následníka trûnu v oblasti péãe o kulturní dûdictví a zároveà dovolí ãtenáfii nahlédnout do dûní v systému státní památkové péãe pfiibliïnû v letech Analyzované archivní materiály akta pocházejí z let Pro ãeského ãtenáfie pfiiná ejí mnoïství konkrétních dokladû ingerence této v razné osobnosti císafiského dvora do systému pfiedstavujícího i pro nás rané období institucionalizované péãe o památky. ZároveÀ jsou zde odhaleny neznámé stránky rozhodovacích procesû, de facto úfiední praxe, ãasto zásahû ryze subjektivní povahy do dûní v oblasti kulturního dûdictví a kniha umoïàuje téï doplnûní Poznámky 1 Ve stejném roce oslavil prof. Dr. Brückler své edesátiny, k ãemuï mu i touto cestou dodateãnû blahopfiejeme. 2 V uvozovkách jsou uvádûny citace z knih prof. Brücklera (autorsk text), kurzívou citace z archivních materiálû. 218 RECENZE, BIBLIOGRAFIE

19 zaïitého obrazu arcivévody Franti ka Ferdinanda d Este, osobnosti doposud nahlíïené z jin ch úhlû pohledu. âtenáfi je nejednou konfrontován s ponûkud pfiekvapiv mi sdûleními k ãinnosti státních orgánû, institucí i jednotliv ch osobností. Souãasnû je v ak nutné s privilegiem dostateãného odstupu ãasu pfiipustit, Ïe to, co platí, je v sledek. Jde ãasto o ãtení osvobozující od schematického vidûní a patrnû i iluzí. Publikace se mimodûk stává taktéï jedním z fiady pojednání zab vajících se touto kontroverzní osobností a na základû doposud neznám ch pramenû doplàuje její obraz. Je v sledkem dlouhodobého studia fondû Státního archivu i mnohaleté práce s rozsáhlou literaturou a hned úvodem dluïno fiíci, Ïe autor se v pramenech pohybuje suverénnû a s dûkladnou znalostí souvislostí. O tom téï svûdãí rozsáhl a pfiedev ím hluboce analytick úvod. V podtitulu úvodní stati pojmenované Arcivévoda Franti ek Ferdinand je nástupce trûnu oznaãen jako fundamentalista a revolucionáfi, coï autor ve sv ch v vodech dále pfiesvûdãivû dokládá. S trochou odlehãení hned na zaãátku konstatuje, Ïe nahlíïení na osobnost arcivévody vûdou i vefiejností pfiedev ím sub specie mortis je dáno jeho tragick m koncem, podobnû jako v pfiípadû dal ích v znamn ch osobností Rakouska, jako Marie Antoinetty anebo korunního prince Rudolfa. Za jednapadesát let svého Ïivota v ak následník trûnu v raznû zasáhl do fiady oblastí vefiejného Ïivota. Obecné povûdomí o nûm se dle autora pohybuje vesmûs mezi pozdviïením vyvolan m jeho morganatick m sàatkem se Îofií Chotkovou a jeho loveckou mánií. V politickém ohledu se soustfieìuje na jeho vût inou pfieceàovan trialismus a napjaté vztahy se str cem císafiem Franti kem Josefem. Autor tedy hned na zaãátku konstatuje, Ïe nepolitick Franti ek Ferdinand zûstal stranou zájmu. A osoby následníkovi blízké mu údajnû ve sv ch pamûtech kulantnû vûnují pouze kapitoly pod názvem sbûratel umûní. Titul hlavního pfiíspûvku úvodu v ak neprozrazuje v e, co je zde nabízeno. Jde totiï zároveà o zevrubnou anal zu segmentû památkové péãe v rakouské ãásti monarchie, byè se souvislost s osobností, o níï se pojednává, úplnû neztrácí. Hlavním nástrojem prosazování zájmû Franti ka Ferdinanda v oblasti památek byla témûfi v luãnû Centrální komise pro v zkum a zachování stavebních památek (dále jen CK), 3 zalo- Ïená v roce 1850, jejíï agenda byla v roce 1873 formálnû roz ífiena o umûlecké a historické památky. 4 Toto poradní grémium v ak nemûlo v konnou moc (viz obr. 4; jiï v roce 1912 byl podán návrh na vybudování pfiehrady na fiece Dyji nad Vranovem nad Dyjí, jenï byl posléze schválen. Mûlo vzniknout pfiehradní jezero o rozloze 8,5 milionu m 2 a protoïe pfiíslu n bítovsk faráfi nemûl námitky proti pfieloïení kostela a fary, CK mûla pouze moïnost uplatnit poïadavky vzhledem k pfienesení hodnotn ch souãástí starého kostela a stavbû nového. Dal í zkoumání prokázalo, Ïe vinou okresního hejtmanství nedo lo ke vãasnému informování CK a k demolici urãen kostel jiï není moïné zachránit. Následuje seznam vybavení a zafiízení kostela, jeï CK oznaãila za hodnotné; mimo jiné hlavního oltáfie, kazatelny, varhan, boãního oltáfie a zvonû. K této kauze jsou zachovány pfiílohy z let 1912 a 1913: projekt, vyjádfiení pfiíslu n ch instancí a separáty ãlánkû KNr. 821, 1914). Brückler detailnû analyzuje fungování CK vãetnû pfiíãin jejích krizí (1863; kolem 1900, kdy nastala v mûna paradigmat a dogmat spojená s generaãní v mûnou ). V roce 1909 vyslovila CK pfiání ustanovit Franti ka Ferdinanda za svého protektora a ãestného prezidenta a císafi Franti ek Josef svého synovce jmenoval 22. ledna 1910 protektorem Centrální komise, ãímï se státní úfiad dostal prvnû pod protektorát. NarÛstající napûtí v CK fie il (po smrti prezidenta Josepha Alexandra svobodného pána von Helferta) Franti ek Ferdinand snahou o reorganizaci komise ve smyslu vnûj í preciznosti a vnitfiní logistiky Vojenské kanceláfie Franti ka Ferdinanda v Belvederu. Prvním jeho opatfiením byla zmûna statutû a reformní kroky v rámci samotné organizace (vãetnû pfiechodu kompetencí na státní úfiedníky), druh m (jeï ov em selhalo) byla obnova struktury etablováním památkáfiû jako meziãlánku mezi prezidiem a konzervátory, respektive prezidiem a korespondenty po tomto kroku po uplynutí jednoho roku ale nezbylo vûbec nic. Tfietím opatfiením bylo zfiízení zemsk ch konzervatorátû pod vedením placen ch, tedy odpovûdn ch úfiedníkû s oficiálním titulem umûleckohistorick, respektive technick konzervátor. JiÏ v roce 1905 se generálním konzervátorem stal Max Dvofiák, jenï jako jedin reprezentant species památkáfie poïíval pln respekt Franti ka Ferdinanda a pro samotného následníka trûnu pfiedstavoval jako takov osobnost hodnou respektu. I v rámci CK byl Dvofiák nezpochybniteln a nesporn a na rozdíl od vût iny ostatních mûl jasné pfiedstavy a úkoly, jako téï smysl pro uskuteãnitelné a nacházel jednoznaãná slova pro neuskuteãnitelné (s. 21). Role Vojenské kanceláfie Franti ka Ferdinanda (dále jen VKFF), vzniklé v roce 1898, je v oblasti památkové péãe jistû právem líãena jako ponûkud obskurní, její vztah k CK je potom charakterizován jako prvoplánovû korektní (viz obr. 1; v roce 1910 do lo k ohroïení kaple sv. Kunhuty, kde mûla b t na úkor stavby v plánech vojenského velení pitálu roz ífiena zahrada. Konzervátor Ferdinand Hrach pfiedloïil posudek proti tomuto zámûru, proãeï od nûj bylo ustoupeno. Franti ek Ferdinand: Bezpodmíneãnû nedemolovat, potom podat zprávu. KNr. 183, 1910). Za tím v ím se v ak skr vala snaha VKFF vmû ovat se do práce CK, kupfiíkladu tlakem na sniïování poãtû pracovníkû, redukci financí urãen ch pro památky, publikaãní projekty i personál. K oblasti obchodu se staroïitnostmi a v vozu kulturních dûl mûl Franti ek Ferdinand jako sbûratel blízk vztah a vûnoval se jim se svatou zlobou. Úkolem je, dle Brücklera, odli it v osobû Franti ka Ferdinanda sbûratele od zamezovatele, první byl ovlivnûn osobním hedonismem, druh umûleck m patriotismem (s. 28). Vztah následníka trûnu k této branïi popisuje následovnû: Se zvlá tní nedûvûrou, nefiku-li nenávistí, pronásledoval Franti ek Ferdinand obchodníky se staroïitnostmi a vete níky, které v echny povaïoval za gaunery a podvodníky (s. 32). V této oblasti byl arcivévoda obzvlá È aktivním a zapálen m protagonistou regulace, právû zde se v ak projevily hranice vlivného následníka trûnu a jeho ãasto kontraproduktivní nemírnost a hektiãnost: Franti ek Ferdinand poïadoval v e a hned (s. 30). Pfies v echny pokusy o sledování a kontrolu v ak vzhledem k chybûjící legislativû (absenci zákona zakazujícího v voz dûl a regulujícího koncese pro obchod se staroïitnostmi) nebyly dány moïnosti prokázat ãinnosti pfiekraãující zákon a trestat je. I kdyï se na první pohled zdálo, Ïe zájmy arcivévody a CK jsou v této oblasti totoïné, pravdou zûstává, Ïe T Ï Franti ek Ferdinand, jenï odsuzoval praktiky obchodníkû se staroïitnostmi a na jejich ãinnost hledûl podezíravû, byl zároveà jedním z jejich nejlep ích zákazníkû Sbûratel umûní Franti ek Ferdinand si ãasto udrïel pfievahu nad stráïcem kultury Franti kem Ferdinandem a fatálním zpûsobem se choval coby Ïalobce, obhájce i soudce v jedné osobû (s. 32). Nejvy ím principem v oblasti ochrany movit ch památek bylo pro nûj zamezení prodeje do ciziny a ponechání umûleck ch dûl na pûvodním místû, tedy v kostele, zámku, soukromém domû a podobnû. Prodej nebo pfienesení do muzea pro nûj pfiedstavovaly pouze nouzové fie ení a v Ïádném pfiípadû se nemûly stát pravidlem (s. 33). Skuteãnost, Ïe v monarchii nevznikl památkov zákon, odvozuje Brückler od masivního a nesmifiitelného odporu lechty a katolického kléru. Trochu jinak Poznámky 3 Kaiserlich königliche Central-Comission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale; zkratku CK pou- Ïívám, podobnû jako autor v katalogové ãásti knihy, dále v textu z dûvodû struãnosti, s v jimkou citací. 4...Kunst- und historischen Denkmale. RECENZE, BIBLIOGRAFIE 219

20 2 1 Obr. 1. Brno-Zábrdovice, kostel sv. Kunhuty v areálu b valého premonstrátského klá tera, pohled ze severu, léta 20. století. (Fotoarchiv prof. M. Stehlíka) Obr. 2. Brno-Zábrdovice, kostel sv. Kunhuty v areálu b valého premonstrátského klá tera, pohled na analytickou prezentaci nejstar ích konstrukcí a ãlánkû na jiïní stranû, souãasn stav. (Foto Z. Vácha, 2010) Obr. 3. Brno, pohled do Biskupského dvora, (Archiv NPÚ ÚOP v Brnû) vidí situaci u movit ch kulturních statkû. Vût ina lechty nevykazovala pochopení a jiï vûbec ne nad ení pro umûní ; zde je citován pfiíkr odsudek vídeàské aristokracie ze strany Franti ka Ferdinanda z roku 1878, a to, Ïe neobstojí byè v tom nejmen ím du evním úsilí (s. 36). Mecená ství a kulturní Ïivot se odehrávaly v jin ch sférách. Církev se povaïovala za stát ve státû, do urãité doby v ak mezi ní a památkovou péãí vládl pomûrn klid. Tedy dokud se památková péãe upsala v otázkách restaurování principûm stylové ãistoty a jako svou primární úlohu vidûla vytvofiení fiktivního, ale jednotného originálního stavu, vznikl pfiímo ideální soulad s katolickou církví, jeï v prûbûhu 19. století v dílem vûdomém, dílem iracionálním útûku a uzavfiení se vûãi revoluãním, liberálním, sociálním a vûdeck m hnutím obnovy vidûla spásu svou a sv ch vûfiících ve stfiedovûku, jenï odpovídal více postulované utopii neï historické skuteãnosti (s. 36). Potom ov em nastal uvnitfi památkové péãe v razn pohyb. Ta zaãala pfied,konstruovan m originálním stavem upfiednostàovat,rostl stav, jak zní odborn termín, a tím,gotick sloh pfiestal b t leitmotivem a dogmatem praktické památkové péãe. 3 Novû zastávaná a prosazovaná slohová rûznorodost zasáhla církev a klérus nejen v jejím estetickém cítûní, ale i v archetypickém chápání sebe sama i svûta (s. 37). Brücklerova anal za archivû ukazuje, Ïe niï í klérus faráfiû v obcích a mûstech mûl prostû pfiíli velik respekt pfied následníkem z BoÏí milosti, ve vût- inû pfiípadû v ak vedl nedostatek prostfiedkû, lakotnost nebo nedostateãné umûleckohistorické znalosti kléru k prohfie kûm proti uzancím památkové péãe (s. 37). OdstraÀování kostelních podlah, oltáfiû, zpovûdnic nebo kazatelen a jejich náhrada, Ïel, vût inou umûlecky bezcennou tuctovou tovární produkcí patfiila do urãité míry do slovníku niï ího kléru. Lépe finanãnû situované fary samy a dle vlastní úvahy rozhodovaly o pfiestavbách, pfiístavbách, nov ch stavbách a doplàcích kostelních budov i o jejich zafiízení. To pochopitelnû zneuïívali vychytralí staroïitníci a obchodníci s umûním, ktefií faráfiûm je tû namluvili, Ïe se mohli zbavit harampádí a je tû vûbec dostali zaplaceno (s. 38). V oddíle Památková péãe a památková ochrana, jak Brückler uvádí, se skr vá pojednání o elementárních okruzích ãinnosti kaïdé instituce památkové péãe: památková péãe, ochrana památek, restaurování, novostavby, pfiestavby a pfiístavby, a koneãnû i moïnosti zásahu v pfiípadû plánovan ch demolic (viz obr. 3; z archivu VKFF se dozvídáme o peripetiích osudu Biskupského dvora, kter Moravsk zemsk v bor údajnû chtûl nechat demolovat ve prospûch novostavby Zemského muzea, jeï komplex v samém centru mûsta získalo v roce Obûtí mûl b t téï pfiiléhající Ditrich tejnsk palác. CK byla vyzvána, aby se zasadila alespoà o zachování architektonicky zajímavé ãásti Biskupského paláce (renesanãní galerie). Generální konzervátor Deininger oznaãil navrhovanou novostavbu za ve v ech ohledech nepovedenou. Prezident CK Franti ek princ z Liechtensteinu v této vûci napsal Moravskému zemskému hejtmanovi hrabûti Serényimu Ïádost o zapojení CK do projektu novostavby, v odpovûdi Serényi ale hovofií o pouhém úmyslu vytvofiit na tomto místû veliké zemské muzeum. V dané dobû pr v Biskupském dvofie probíhají pouze zaji Èovací práce, které na vzezfiení objektu nic nemûní KNr. 4487, 1913). Zejména spoleãenské postavení následníka bylo, na rozdíl od církevní a fiádové oblasti, v pfiípadû profánního prostfiedí pfiedpokladem plného rozvinutí váhy jeho osoby a celého aparátu. Souãasnû v ak musí b t spolu s v razem pfiekvapení a podivení zvlá È zdûraznûno, Ïe katolicky konzervativní následník trûnu byl v záleïitostech teorie a praxe památkové péãe mimofiádnû moderní: zachování,rostlého stavu památky dogmatu podobné pfiikázání, zabránûní za kaïd ch okolností dodatkûm a doplàování u plastik a nástûnn ch maleb, dûleïitost pfiednosti originálu, to 220 RECENZE, BIBLIOGRAFIE