Milan ÎëÁRSK. Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 6 / MATERIÁLIE, STUDIE Milan ÎëÁRSK / Obrazy svezené do zámku v Námû ti nad Oslavou

Transkript

1 Obrazy svezené do zámku v Námû ti nad Oslavou Milan ÎëÁRSK Zámek v Námû ti nad Oslavou má bohatou historii. PÛvodní gotick hrad, pfiestavûn ve druhé polovinû 16. století Îerotíny na renesanãní zámek, byl pozdûji postupnû upravován aï do 19. století. Od roku 1752 byl ve vlastnictví rodu HaugwitzÛ, jehoï pfiíslu níci pûsobili na Moravû od 14. století. V roce 1945 byl zámek zestátnûn po konfiskaci na základû dekretu prezidenta republiky ã. 12/1945 Sb., kdyï poslední Haugwitzové z Námû tû pfiiznali nûmeckou národnost a slouïili v nûmecké armádû. Z iniciativy Zemského národního v boru v Brnû byl zámek v Námû ti vybrán jako moravské letní sídlo prezidenta republiky. Za tímto úãelem do lo v prvním poschodí k rozsáhlej ím úpravám. Zafiízení bylo tehdy doplnûno historick m mobiliáfiem z mnoha moravsk ch zámkû. Prezident republiky Edvard Bene pob val na zámku jen krátce v roce V roce 1949 po zru ení Zemského národního v boru v Brnû byl zámek pfiedán Národní kulturní komisi a od jeho uïívání jako sídla prezidenta bylo upu tûno. Orgány památkové správy stály pfied problémem, jak dále zámek vyuïít. Tehdy do- lo k rozhodnutí instalovat v prvním poschodí expozici historick ch tapiserií. Ty byly svezeny ze zámkû v Hefimanovû Mûstci, Doksech, Budi kovicích, âerveném Hrádku u Chomutova, Osové, Îadlovicích, Îdánici, Jevi ovicích, âeské Kamenici, Petrohradu a z jin ch památkov ch svozû. Tato expozice, zpfiístupnûná v kvûtnu 1956, sestavená znalkyní tapiserií Jarmilou BlaÏkovou, pfiedstavuje v voj nástûnn ch kobercû od zaãátku 16. aï po 19. století. Stala se také hlavním bodem, kter pfiitahuje pozornost náv tûvníkû. 1 Ponûkud stranou tak zûstaly svezené obrazy, pûvodnû urãené pro reprezentaãní byt prezidenta a následující zmínûnou instalaci. Byly rozvû eny mezi rozmûrné tapiserie v jednotliv ch interiérech pro lep í dosaïení dojmu dobového zámeckého interiéru s nábytkem, keramikou a dal ími uïitkov mi a dekoraãními pfiedmûty odpovídajícími slohem a dobou vzniku jednotliv m kobercûm. Svezené obrazy tvofií velmi vzácn soubor evropské malby. Autorka instalace, Jarmila BlaÏková, vûnovala tûmto obrazûm pouze nûkolik fiádkû. Dal í autor publikací o zámku v Námû ti, Jaroslav PetrÛ, pouze konstatoval, Ïe v instalaci jsou i obrazy. Nejpodrobnûji, ov em také jen na nûkolika fiádcích, se o obrazech zmínil Jan Sedlák v prûvodci po Námû ti nad Oslavou, zámku, mûstu a památkách okolí, vydaném v roce Dva obrazy vybral v roce 1981 Antonín Jirka na v sta- Obr. 1. Bernardo Bellotto, Castello Sforzesco v Milánû od severov chodu, 1744, olej, plátno 61 x 97,5 cm, státní zámek Námû È nad Oslavou, svoz Plaveã. (Foto Zavadil, NPÚ ÚOP v Brnû) 1 Hrady, zámky a tvrze v âechách, na Moravû a ve Slezsku, sv. 1., JiÏní Morava, Praha 1981, s ; Bohumil SAMEK: Umûlecké památky Moravy a Slezska, II. svazek, J N, Praha 1999, s ; Kristina UHLÍKOVÁ: Národní kulturní komise , Praha 2004, s Jarmila BLAÎKOVÁ: Instalace nástûnn ch kobercû ve státním zámku v Námû ti nad Oslavou, in: Zprávy památkové péãe 17, 1957, s. 213; Jan SEDLÁK: Námû È nad Oslavou, státní zámek, mûsto a památky v okolí, Praha 1973, s. 16, 18 24; Antonín JIRKA: Vlámské a holandské malífiství 17. století z moravsk ch sbírek. Katalog v stavy OGVU v Gottwaldovû, Gottwaldov 1981, ã. katalogu 5.71 (u obrazu není uvedeno, Ïe jsou ze zámku v Námû - ti, ale jen jako majetek KSSPPOP Brno); Marek BU : Námû È nad Oslavou, Encyklopedie Památky, PlzeÀ Právo a , , ; Milan ÎëÁRSK : Odcizené obrazy z ãesk ch a moravsk ch 494

2 2 3 vu vlámského a holandského malífiství 17. století z moravsk ch sbírek, uspofiádanou v Gottwaldovû. V publikaci z encyklopedické fiady Památky vydané v Plzni v roce 2003 a vûnované zámku v Námû ti se kastelán zámku a autor textu Marek Bu zmínûn m souborem svezen ch obrazû zab val jen na tfiech fiádcích. V obsáhlém soupisu umûleck ch památek Moravy a Slezska uvedl Bohumil Samek pouze obrazy v kapli a z kmenového inventáfie, o svozech se nezmínil. 2 Nûkteré obrazy na sebe upoutaly vût í pozornost v únoru 1992, kdy bylo ãtrnáct obrazû z instalace v prvním poschodí zámku odcizeno a jejich popis uveden v tisku s ohodnocením na více neï devût milionû Kãs. Pozdûji se odcizené obrazy na ly v bavorském Würzburgu a v ãervenci 1998 byly vráceny do zámku v Námû ti. 3 Po restaurování v letech 1999 a 2000 byly opût vystaveny v expozici s tapiseriemi. 4 Nejvíce obrazû pochází ze zámku Plaveã u Znojma, kter patfiil do roku 1945 rodinû WidmannÛ. Dal í jsou ze zámku v Jevi ovicích, jehoï posledním majitelem pfied pováleãn m zestátnûním byl hrabû Eduard Larisch von Moennich. Nûkolik hodnotn ch obrazû bylo po roce 1945 vybráno ze sbírek zámku v Buchlovicích, kter naposledy vlastnil Aloys Berchtold. Tím byl velmi ochuzen pozoruhodn obrazov soubor objektu, kter patfií mezi nejnav tûvovanûj í na jiïní Moravû. 5 Dal í obrazy byly do Námû tû svezeny ze zámku Moravec u Îìáru nad Sázavou, patfiícího naposledy sestrám Gudenosov m Karole, provdané baronce Nádherné z Borutína, a Gabriele, provdané baronce Dreihann von Sulzberg am Steinhof. 6 Dal í ãást obrazové sbírky z Moravce se dostala do zámecké obrazárny v Rájci nad Svitavou. Mezi nejstar í obrazy ze svezeného souboru patfií dvû malby na dfievû, pocházející ze zámku v Jevi ovicích, které spojuje vliv Albrechta Dürera. Námûty obou maleb jsou inspirovány jeho cyklem Malé pa ije obsahujícím 37 listû dfievofiezû, vznikl ch v letech První obraz zachycuje událost pfii Poslední veãefii, Om vání nohou uãedníkûm, 7 podle Janova evangelia ve chvíli, kdy kleãící Kristus myje nohy Petra, kter ukazuje na svoji hlavu s pfiáním, aby i tuto Kristus umyl. Za nimi stojí miláãek Pánû, Jan, drïící plátno na utfiení a konvici s vodou. Ostatní uãedníci na obraze rokují a pfiem lejí o slovech Krista, Ïe ne v ichni jsou ãisti. V jev se odehrává v zaklenuté místnosti bez oken. Od stropu svítí dvousvíãkov lustr. V malbû pfievládají hnûdé, ãervené a zelené odstíny. Od Dürerova dfievofiezu (B 25) se malba li í Obr. 2. Lucas Hughenze van Leyden dílna nebo napodobitel, Nesení kfiíïe, dfievo, 31,2 x 31,2 cm, státní zámek Námû È nad Oslavou, svoz Jevi ovice. (Foto Zavadil, NPÚ ÚOP v Brnû) Obr. 3. Domenico Zampieri zv. Domenichino, Krajina s figurální stafáïí, olej, plátno 73,5 x 100,5 cm, státní zámek Námû È nad Oslavou, svoz Plaveã. (Foto Zavadil, NPÚ ÚOP v Brnû) zámkû, in: Zprávy památkové péãe 53, 1993, ã. 1, s Reprodukce nûkter ch obrazû z Námû tû také viz StaroÏitnosti a uïité umûní, 1993, ã. 2, 4, ve zprávách o odcizen ch dílech. 4 Pfiehledy restaurátorsk ch prací realizovan ch v âeské republice v letech 1999 a Pfiílohy Zpráv památkové péãe 61, 2001, ã. 6, s. 15, a 2002, ã. 3, s Milan ÎëÁRSK : Obrazy na hradû Buchlovû a zámku v Buchlovicích, in: âeské památky 14, 2003, ã. 1, s Petr MA EK: Modrá krev, Praha 2003, s Vajeãná tempera, 68,5 x 49,3 cm, inv. ã. NO 146. Svoz Jevi ovice 20/113. O obraze více Ivan PERLING: Deskov obraz z Jevi ovic, in: Zprávy památkové péãe 17, 1957, ã. 5 6, s

3 jen málo. Hlavám uãedníkû chybí v malbû peãlivûj í provedení. Obraz s nejvût í pravdûpodobností vznikl v Nûmecku. Autorem je neznám napodobitel Dürera, snad je tû z první poloviny 16. století. Druh obraz, vycházející rovnûï z Mal ch pa ijí, líãí Krista klesajícího pod kfiíïem (obr. 2), 8 kter mu pomáhá zvednout edovlas imon z Kyrény, s vousem zastfiiïen m do kulata. Voják v pancífii a zelen ch kalhotách se nohou a provazem snaïí Krista pfiimût k pochodu. Dal í voják v pancífii rovnûï pohání Krista k pohybu. Ostatní figury jsou malovány v pestr ch oblecích, na nichï nechybí bílá, Ïlutá, ãervená a pfievládající modfi. Na pravé stranû v pozadí je skupina stojících Ïen a hlouãek dal ích stojících postav, nad nimiï se otevírá pohled na Golgotu se vztyãen m kfiíïem. Na levé stranû je zachycen dûm a za ním v hled do krajiny se zfiíceninou stavby. Dürerova dfievofiezba (B 37), datovaná rokem 1509, je v malbû zachována pouze ãásteãnû. Chybí Veronika s rou kou, pfiidány jsou naopak postavy Ïen a popravi tû s kfií- Ïem. Celá mnohofigurální scéna je malována mezi zlat mi sloupy nahofie spojen mi baldach nem s ornamentem. Jarmila BlaÏková uvádí, Ïe se jedná patrnû o originál od pfiedního nizozemského malífie Luká e Leydenského. Ten se s Dürerem setkal v Antverpách v roce 1521 a jeho vlivu ãásteãnû podléhal, aãkoli si pfii tom zachovával osobit styl. Obraz v Námû ti zpûsobu malby Lucase Hughensze van Leydena ( ) odpovídá, postrádá v ak lehkost pohybu jednotliv ch figur. Jde patrnû o dílenskou práci nebo malbu napodobitele umístûnou v pûvodním rámu, která obohacuje na e kulturní bohatství. Nejpoãetnûj í skupinu svezen ch obrazû pfiedstavují malby italsk ch malífiû. Období vrcholné renesance v Lombardii ovlivnûné Leonardem da Vincim pfiipomíná chlapeck akt malého Jana Kfititele, ãásteãnû odûného koïe inou, se zkfiíïen ma rukama a s atributem beránka. Obraz je na rámu pfiipisován Bernardinu Luinimu (kolem ). 9 Postava kleãícího dítûte pfiipomíná jeho dûtské akty z nûkolika obrazû madon vytvofien ch ve 20. letech 16. století a dnes patfiících do sbírek petrohradské ErmitáÏe, milánské Brery, neapolské galerie Capodimonte nebo budape Èského Szépmüvészéti muzea. Obraz pochází ze zámku v Plavãi. Do druhé poloviny 16. století patfií dvû olejomalby na plátnû. Mají spoleãnou pfiedlohu v klasické benátské malbû. Na první je mnohofigurální scéna s v jevem pfiijetí v znamného lechtice, snad cizího vyslance, u benátského dóïete. 10 Malba prûsvitn ch záfiiv ch barev s v jevem, jenï je komponován do exteriéru imaginární architektury, vykazuje vliv Paola Caliariho Veroneseho ( ), kter byl se svou poãetnou dílnou dovr itelem klasického benátského malífiství. Jemu nebo jeho dílnû je obraz pfiipisován. Nároãnost kompozice a její zvládnutí ukazuje na velmi kvalitní malbu buì pfiímo z mistrovy dílny, nebo z rukou velmi zruãného napodobitele. Obraz pocházející ze zámku v Plavãi byl v minulosti restaurován a pfiemalován. Po odcizení v roce 1992 a následném vrácení byl v roce 2000 obnoven Jitkou Bílou. Druh obraz, pocházející ze zámku v Jevi ovicích, obsahuje náboïensk v jev. 11 Levou polovinu vyplàuje Madona s dítûtem, které vztahuje ruce ke svûtci, jenï kleãí v pravé polovinû obrazu pfied nimi. Podle atributû lze adorujícího svûtce ztotoïnit s Mikulá em z Myry ãi z Bary, jedním z nejoblíbenûj ích kfiesèansk ch svûtcû. Mikulá byl ve ãtvrtém století biskupem v maloasijské Myfie. Na obraze je odûn v biskupském rouchu a u nohou mu leïí tfii zlaté koule. V jev se odehrává v interiéru, s v hledem do krajiny v pravé horní ãásti. V ní stojí dal í svûtec u zdi domu, do kterého vhazuje dar, podle tradice k umoïnûní získat vûno zchudlému urozenému muïi pro jeho tfii dcery. V pozadí je vidût mofie s plachetnicí. Vedle rûïové a bílé je v malbû hojnû pouïita i Ïlutá a tmavû hnûdá. Také tento obraz byl po odcizení a následném vrácení restaurován Jitkou Bílou. V této souvislosti je jako autor malby uvádûn poslední velk mistr benátského malífiství 16. století Jacopo Robusti zvan Tintoretto ( ). Jde o kvalitní práci pocházející z okruhu nebo pfiímo z dílny tohoto mistra. Do poslední tfietiny 16. století patfií malba na dfievû a kvalitní ukázka portrétního umûní italské renesance poprsí mladé dívky s tfiíãtvrteãním natoãením hlavy, v klidné, zasnûné poloze. 12 Její vysoké ãelo rámují tmavé vlasy upravené na hladk úães s pletencem vlasû na temeni, kter je zdoben propletenou bílou stuhou. Místo perku má portrétovaná ãernou stuïku spl vající do v stfiihu lemovaného zdviïen m límcem ko ilky z tenké prûsvitné látky s nabíráním a jemnou krajkou vystupující z atû nahnûdlé barvy. Malba na dfievûné podloïce byla v minulosti znaãnû pfiemalována, ãímï do lo ke zmûnû tvaru obliãeje a pohledu oãí, pfiemalovány byly i vlasy. V roce 1985 byl obraz Jitkou Bílou restaurován. Do lo k úplnému sejmutí pfiemaleb i retu í a k odhalení pûvodní malby. Obraz byl povaïován za dílo nûkterého mistra z rodiny Agnola Bronzina, jednoho z pfiedních umûlcû florentského man rismu. Po zmínûné nároãné restauraci do la restaurátorka k závûru, Ïe portrét nemaloval samotn Agnolo di Cosimo zvan il Bronzino, ale jin umûlec, moïná jeho synovec Alessandro Allori ( ) nebo jeho syn Christophano Allori ( ). Obraz pochází ze zámku v Buchlovicích. Dal í malba náleïí do první poloviny 17. století. ZnázorÀuje nahého chlapce kleãícího na pol- táfii, zápasícího s hady. 13 Jde o zosobnûní síly, stateãnosti a pevnosti, coï dokládá i nápis umístûn dole uprostfied plátna FORTES CREANTUR FORTIBUS. Pfiedstavuje postavu z fiecké mytologie, malého Herakla rdousícího hady, které na nûho poslala Héra, mstící se za nevûru svého man- Ïela Dia. Obraz je na rámu pfiipsán Guercinovi, rodáku z Centa. Giovanni Francesco Barbieri zvan dle ilhání na pravé oko il Guercino ( ) patfiil vedle CarracciÛ a Guida Reniho k nejv znamnûj ím umûlcûm první poloviny 17. století v Bologni a Centu. Jeho raná díla ovlivnila malbu mnoha malífiû, mezi nimiï byl i Mattio Preti z Neapole a Giuseppe Maria Crespi z Bologne. Vedle bílé a ãervené barvy pfievládají na obraze odstíny temnû hnûdé. Obraz byl vybrán ze zámku v Buchlovicích. Guidu Renimu ( ) je podle nápisu na rámu pfiipisován dal í dûtsk akt, pfiedstavující Kupida. 14 Okfiídlen bûh lásky leïí na bohatû zfiaseném pol táfii se sv mi atributy ípy, které spoãívají vpravo na pfiistaveném stolku. Tato malba je jiï z období baroka, z první poloviny 17. století. Svûtlé barvy v tepl ch Ïlutav ch odstínech vynikají v kontrastu s tmav m pozadím. Obraz, kter byl v roce 1999 restaurován Jitkou Bílou, pochází ze zámku v Plavãi. Velmi hodnotnou malbou je klasicistní Krajina s bohatou figurální stafáïí (obr. 3). 15 Krajinou protéká fieka s vodopádem. V dolní ãásti vpravo je skupina Ïen u loìky. Ve stfiedu obrazu dole se 8 Malba na dfievû, 31,2 x 31,2 cm, inv. ã. NO 123, svoz Jevi ovice 87/21. 9 Olej, plátno, 48 x 40 cm, inv. ã. svoz Plaveã 17/ Olej, plátno, 69,5 x 88 cm, inv. ã. svoz Plaveã 16/ Olej, plátno, 53,5 x 61,5 cm, inv. ã. NO 145, svoz Jevi ovice 112/ Malba na bukovém dfievû, 35,2 x 25,7 cm, inv. ã. NO 61, svoz Buchlovice 33/17. Jitka BÍLÁ: K restaurování renesanãního portrétu z Námû ti nad Oslavou, in: Sborník restaurátorsk ch prací ã. 4, Státní restaurátorské ateliéry, Praha 1989, s Olej, plátno 64,5 x 47 cm, inv. ã. NO 53, svoz Buchlovice 24/ Olej, plátno 59 x 107 cm, inv. ã. svoz Plaveã 18/ Olej, plátno 73,5 x 100,5 cm, inv. ã. svoz Plaveã 19/

4 vyskytuje dal í, tfiíãlenná skupina poloobnaïen ch muïû se Ïenou. Na protûj ím bfiehu stojí budovy v bohaté, stromy porostlé krajinû. V levé ãásti s divokou vegetací je vysoká skála, pod kterou leïí obnaïená Ïena se svatozáfií kolem hlavy. K ní ve stfiedu svûtlé oblohy smûfiuje andûl s vûncem. Identifikace jména leïící Ïeny se svatozáfií ztûïuje nedostatek atributû. Nejpravdûpodobnûji se jedná o kfiesèanskou svûtici Marii Magdalenu, nebo o Marii Egyptskou. Pozadí dominuje pahorkovitá krajina, nad níï svítí modrá obloha lemovaná bíl mi mraky. Na rámu je jako autor uveden Domenico Zampieri zvan Domenichino ( ). Jeho vrcholná krajináfiská díla vznikla v letech Na emu obrazu je nejvíce podobná Domenichinova Krajina se kfitem Krista z roku 1603, vystavená v Kunsthausu v Curychu, obraz ze sbírky Nadace Betty a Davida M. Koetserov ch. Je tû bliï í je mu dal í obraz, Krajina se kfitem Krista v fiece ze sbírek Fittzwilliam Museum v Cambridgi. Obraz v Námû ti pochází ze zámeckého svozu z Plavãe. Patfií mezi klasicizující Domenichinovy krajiny, vytvofiené s jedineãn m smyslem pro zachycení nálady, na kter navázali Nicolas Poussin, Claude Lorrain a Gaspard Dughet. Dal í na plátnû namalovaná krajina s mûstskou vedutou v razn m zpûsobem obohacuje na e sbírky benátské malby z konce první poloviny 18. století. Autorem je Bernarde Bellotto ( ), synovec a Ïák slavnûj ího Antonia Canala, po nûmï pfievzal pfiídomek Canaletto, jeden z nejv znamnûj ích malífiû vedut a zároveà jeden z pfiedchûdcû krajinomalby, která se prosadila v 19. století. Na obraze je zachycena ãást mûstského opevnûní v Milánû, kterému dominuje Castello Sforzesco v pohledu od severov chodu (obr. 1). 16 Bellotto se zdrïoval v Lombardii a v Turínû v letech Do roku 1744 tedy mûïeme klást vznik tohoto díla, které má kromû detailního malífiského pojetí velk v znam i z hlediska historické topografie. Vedle ãásteãnû zaniklého mûstského fortifikaãního systému mûïeme sledovat Castello Sforzesco je tû pfied rozsáhl mi úpravami realizovan mi pod vedením architekta Luca Beltramiho, které ve druhé polovinû 19. století postihly tento cenn renesanãní komplex, budovan na místû starého hradu od roku 1450 za úãasti v znamn ch umûlcû, mezi nimiï nechybûli Bramante a Filarete. Dnes je zde sídlo rozsáhlého muzea s obrazárnou. V malbû mûïeme sledovat také ru n Ïivot tehdy pfiedmûstské ãásti dne ního velkomûsta s koãáry a postavami obleãen mi podle dobové módy poloviny 18. století. Obraz pûvodem z Plavãe se do svûtové literatury dostal zásluhou Heleny a Stefana Kozakiewiczov ch v 70. letech 20. století. Pfiedtím jej v roce 1957 charakterizovala J. BlaÏková slovy Canalettova veduta a J. Sedlák formulací veduta Benátek z ruky Canaletta s Ïivotopisn mi daty Antonia Canaletta. Po odcizení a vrácení byl v roce 1999 restaurován Jitkou Bílou. K benátské malbû první poloviny 18. století patfií také ãtyfii plátna pfiivezená do Námû tû ze zámku v Jevi ovicích. Jde o cyklus s alegoriemi ãtyfi ÏivlÛ. 17 Zemû, personifikovaná leïící Ïenou s korunou na hlavû, má u nohou ovoce, biskupskou mitru a kopí. V pravé, do strany napfiaïené ruce drïí model klasicistního chrámu. Vzduch pfiedstavuje dal í leïící poloobnaïená mladá Ïena vzná ející se v oblacích s andûlíãkem. OheÀ je zobrazen v krajinû leïící dívkou s kvûtinov m vûncem na hlavû a nádobkou s ohnûm v levé ruce. Za ní leïí velbloud odolávající Ïáru pou tû. Voda je znázornûna v podobû bûlovlasého vousatého poloobnaïeného starce, svírajícího v pravé ruce vûdro, ze kterého vytéká voda. V pravé ãásti malby je andûlíãek. V echny ãtyfii obrazy se vyznaãují svûtl m koloritem s jemn mi odstíny bílé barvy se Ïlutou, edomodrou a zelenou. Urãení jejich autorství je ztíïeno pfiemalbami v nûkter ch ãástech. S nejvût í pravdûpodobností v ak obrazy vytvofiil Giovanni Antonio Pellegrini ( ), Ïák Paola Paganiho, s nímï pob val ve Vídni a na Moravû. K tomuto závûru vede porovnání s jin mi Pellegriniho obrazy z roku 1720 prvním je Venu- e a Satyr ze sbírky Betty a Davida M. Koetserov ch, deponovan v Kunsthausu v Curychu, a druh m Venu e s Amorem ze soukromé sbírky. Tento obraz byl v roce 1995 prezentován na v stavû Sláva Benátek v umûní 18. století v Royal Academy of Arts v Lond nû a pozdûji také v Národní galerii ve Washingtonu. 18 Koneãnou kvalitu v ech pláten s alegoriemi ÏivlÛ by mûl odhalit restaurátorsk zásah po odstranûní zmínûn ch pfiemaleb. Mezi obrazy svezen mi v Námû ti je i nûkolik hodnotn ch umûleck ch dûl, zejména krajinomaleb, holandsk ch a vlámsk ch mistrû 17. století. Jan Asselyn (okolo ) je autorem Skalnaté krajiny s fiekou a brodem. 19 Krajinu oïivuje figurální stafáï s pasákem a muïem na oslu, rozmlouvajícím se Ïenou. Malba není signována a nepatfií mezi Asselynova nejlep í díla. Je jednou z variant tohoto tématu, ke kterému se malífi nûkolikrát vracel. Barevností se malba blíïí obrazu Krajina s past fiem a stádem u vody z let , kter patfií DráÏìanské galerii, a zpûsobem malby nûkter m dal ím krajinám, jeï vytvofiil malífi po návratu z Itálie; tehdy se usadil v Amsterodamu, kde se pfiátelil i s Rembrandtem. Dal í krajina se sedícím pasákem pod mohutn m stromem v levé ãásti a ãtyfimi kravami na pastvû uprostfied a v pravé ãásti je dílem Aelberta Cuypa ( ), 20 ãinného v rodném Dordrechtu. Pfiipsání vychází z charakteru malby i Ïlutohnûdého osvûtlení. V krajinû zûstává Cuyp vûrn domácímu prostfiedí z okolí Dordrechtu. Klade dûraz i na figurální stafáï a pestrost jejího seskupení. Velmi kvalitní je obraz krajiny s protékající fiekou (obr. 4), 21 zobrazenou ve stfiedu a v levé ãásti malby. Na druhé stranû se v popfiedí nachází chatrná ch e ve stínu stromû, Ïena peroucí prádlo a stojící muï se psem. V pozadí za fiekou je v hled do krajiny s bohatou vegetací a se stavbou s vysokou vûïí. Na levé stranû fieky je zobrazena dal í, poãetnûj í figurální stafáï. Obraz je signován Salomonem Romboutsem, ãinn m v Haarlemu v letech , kter patfiil do ir ího okruhu Jacoba van Ruisdaela. Z fiady Romboutsov ch krajin se na emu obrazu nejvíce blíïí íãní krajina s ch í, rybáfiem a Ïenou (Muzeum umûní v Olomouci), jejíï vznik zafiadil Lubor Machytka do doby kolem roku Olej, plátno 61 x 97,5 cm, inv. ã. svoz Plaveã 15/7. L opera completa del Bellotto, (ed. Ettore CAMESASCA) Milán 1974, s , ã. kat. 47; Helena a Stefan KAZAKIEWICZ: Bernarde Bellotto genant Canaletto, Berlín 1976, obr. ã Obrazy malovány olejem na plátnû 84 x 160,5 cm. Zemû, inv. ã. NO 114, svoz Jevi ovice 74/19; Vzduch, inv. ã. NO 113, svoz Jevi ovice 73/19; OheÀ, inv. ã. NO 115, svoz Jevi ovice 75/19; Voda, inv. ã. NO 112, svoz Jevi ovice 72/ Christian KLEMM: Kunsthaus Curych, Curych 1992, s. 26; Stanislava ROJKOVÁ: Sláva Benátek, in: Ateliér, 1995, ã. 13, s. 8. Za ústní upozornûní na autorství G. A. Pellegriniho vdûãím zemfielému prof. Dr. Jaromíru Neumannovi, kter obrazy z Jevi ovic povaïoval za raná díla Pellegriniho. 19 Olej, plátno 54 x 74 cm, inv. ã. svoz Plaveã 25. A. JIRKA, cit. v pozn. 2, ã. kat Olej, plátno 65 x 73 cm, inv. ã. svoz Plaveã 24/16. Fotografie obrazu mezi odcizen mi díly v ãasopise StaroÏitnosti a uïité umûní, 1993, ã. 4, s Olej, plátno 67 x 97 cm, inv. ã. svoz Plaveã 23/15, signováno vázanû S Rombouts, viz A. JIRKA, cit. v pozn. 2, ã. kat Olomoucká obrazárna II. Nizozemské malífiství století z olomouck ch sbírek, (eds. Lubomír MACHYTKA, Gabriela ELBELOVÁ ), Olomouc 2000, s , ã. kat

5 Poslední z holandsk ch obrazû nás zaujme zejména zobrazením interiéru zámoïnûj ího domu se Ïenou obrácenou zády (obr. 5). 23 Interiér, prosvûtlen oknem, za nímï jsou vidût stromy, a pootevfien mi dvefimi s v hledem do dvora, je zafiízen stolem s ãerven m ubrusem, na nûmï se povalují rûzné pfiedmûty, a Ïidlemi. Na stûnách visí obrazy. Pod oknem jsou zobrazena tmavá dvífika skfiíàky zapu tûné do zdi. Malba je pfiipisována Pietru de Hoochovi ( ), ale není signována. Autorem je zfiejmû malífi z Hoochova okruhu, kter pravdûpodobnû napodoboval i práce Vermeera z Delftu po roce O tom svûdãí charakteristick prûhled do dvora a do druhé místnosti v domû. V malbû je patrné barevné svûtlo, kter m malífi vyjádfiil tichou a Èastnou pohodu. V echny popsané holandské obrazy pocházejí ze zámku v Plavãi. Pokud jde o zastoupení vlámského malífiství 17. století ve sbírkách zámku v Námû ti, zaujme zejména rozmûrná malba na plátnû s v jevem David a Abigail. 24 Mnohafigurální kompozice pfiedstavuje starozákonní pfiíbûh izraelského krále z doby jeho vyhnanství v Judské pou ti s Abigail, která pfiiná í dary v ãele své druïiny, aby usmífiila rozhnûvaného Davida. V roce 1978 pfii provádûní ãásteãné evidence movit ch památek urãil Milo Stehlík, Ïe autorem malby je Jan I. van den Hecke star í ( ), od roku 1659 usazen v Antverpách, kam se vrátil po pobytu v ímû. Je znám jako malífi záti í i jako krajináfi. Na popisovaném obraze se snaïil vyuïít obû svá zamûfiení. Zfiejmû znal dûjov v jev z tapiserie vzniklé podle návrhu z Rubensova nebo Jordaensova okruhu a zrcadlovû jej ve své malbû zopakoval. Obraz se do Námû tû dostal pozdûji, v dobû, kdy jiï existovala instalace s nástûnn mi koberci, a to ze svozu n. p. Klenoty. Tvofií doplnûk k velmi kvalitní zmínûné tapiserii, která patfií k vrcholn m dílûm vlámského baroka z poloviny 17. století v ãesk ch a moravsk ch sbírkách. Následují dvû rozmûrná protûj- ková plátna s mnohafigurální venkovskou veselicí a návratem vesniãanû z práce, vytvofiená nûkter m z poãetn ch následovníkû a napodobitelû Davida Tenierse mlad ího. Oba tyto obrazy s pfievládajícím hnûd m koloritem pocházejí ze zámku v Moravci. Francouzské malífiství druhé poloviny 17. století je mezi svezen mi obrazy zastoupeno portrétem mladé dámy v ãerven ch dobov ch atech s vût ím v stfiihem. 25 Vlasy portrétované jsou zdobené perlami, ze kter ch je i náhrdelník kolem krku. Pfies ramena má dívka pfiehozenou tmavou stuhu, pfiichycenou k atûm perky. Jde o kvalitní portrét z fiady podobn ch obrazû, zachovan ch v zámeck ch a galerijních sbírkách. BohuÏel byl v minulosti sefiíznut po stranách a na spodní stranû. Jméno portrétované se nepodafiilo identifikovat. TaktéÏ se nepodafiilo urãit autora malby. Toho je moïné hledat v dílnû nebo v okruhu Pierra Mignarda zvaného le Romain Obr. 4. Salomon Rombouts, Krajina s fiekou a selsk m stavením, olej, plátno 67 x 97 cm, státní zámek Námû È nad Oslavou, svoz Plaveã. (Foto Zavadil, NPÚ ÚOP v Brnû) 23 Olej, dfievo 53 x 60 cm, inv. ã. svoz Plaveã 22/ Olej, plátno 165 x 237 cm, inv. ã. NO 219, svoz n. p. Klenoty O obraze se zmiàuje Marie MÎYKOVÁ: Chebské reliéfní intarzie a grafika. Katalog v stavy SâG Praha, Praha 1986, s. 31, ã. kat. 10a. 25 Olej, plátno 52,5 x 42,5 cm, inv. ã. NO 149, svoz Jevi- ovice 116/17. Fotografie obrazu mezi odcizen mi díly v ãasopise StaroÏitnosti a uïité umûní, 1993, ã. 2, s

6 ( ), patfiícího k nejpfiednûj ím francouzsk m portrétistûm 17. století. Jemu je také obraz na rámu pfiipisován. Pochází ze zámku v Jevi ovicích. Pozornost zaujme rovnûï mal obrázek malovan na mûdûném plechu s polopostavou ãtoucího chlapce, 26 kter je pravou rukou opfien o stûl s jablkem. V pravém rohu je zachyceno okno s v hledem do krajiny. U okna visí oïivující vlající ãervená draperie. Podle obleãení chlapce a malby samotné je patrn panûlsk vliv VelasquezÛv z první poloviny 17. století. Obraz byl pfiivezen ze zámku v Plavãi. Do první poloviny 17. století lze zafiadit obraz se sedícím star m muïem s kloboukem na hlavû, 27 kter dfievûnou lïící pojídá fazole. Podle zpûsobu malby ladûné do hnûdé barvy by se dalo usuzovat na nûmeckou provenienci. Obraz pochází ze zámku Moravec. Janu Kupeckému ( ) je pfiipisována podobizna muïe, 28 kterou Marek Bu povaïuje za umûlcûv pravdûpodobn autoportrét. Do Námû tû byla pfiivezena z Buchlovic. Do druhé poloviny 18. století lze zafiadit malbu se svat m Franti kem z Assisi, 29 která pfiipomíná práce z okruhu Petra Brandla. Stafiec v ãerveném rouchu má pravé rameno obnaïené. V pravé ruce drïí knihu, levou si pfiidrïuje at. Obraz pochází ze zámku v Jemnici, kter v letech vlastnili Pallaviciniové. Poslední z dovezen ch obrazû pochází ze zámku v Plavãi. Jedná se o portrét neznámé mladé dámy s lyrovou kytarou. 30 Je signován Johannem Baptistou Lampim star ím ( ) a datován rokem Jde o velmi kvalitní malbu pfiedního portrétisty období pozdního rokoka a klasicismu z Vídnû, kam se v roce 1797 malífi trvale vrátil po ãinnosti v Polsku a v Rusku. V roce 1798 byl pov en do rytífiského stavu. TotoÏnost portrétované dívky, zobrazené s málo znám m hudebním nástrojem, se nepodafiilo zjistit. Z uvedeného pfiehledu je zfiejmé, Ïe obrazy svezené na zámek v Námû ti tvofií velmi hodnotn soubor star í evropské malby, kter zasluhuje pozornost zejména historikû umûní a restaurátorû. Vût ina obrazû by na la místo v kaïdé vût í galerii. Je zaráïející, Ïe dodnes není ukonãena základní evidence a zpracování maleb do základních evidenãních karet movit ch památek. Vzácn soubor byl opominut jak pfii pofiádání v ech vût ích v stav benátské a italské malby, tak pfii pfiípravách monografií ke stejnému tématu vydávan ch v poslední dobû. Po nalezení a vrácení ukraden ch dûl byla nûkterá z nich restaurována. BohuÏel ani tato pfiíleïitost nebyla vyuïita k urãení autorství, jeï u nûkolika dûl vychází pouze z pfiipsání na rámu, které nemusí b t prûkazné. Soubor je souãástí na eho kulturního dûdictví a mûla by se k nûmu obrátit pozornost a péãe. Obr. 5. Pietr de Hooch okruh, Interiér holandského domu se Ïenou, olej, dfievo 53 x 60 cm, státní zámek Námû È nad Oslavou, svoz Plaveã. (Foto Zavadil, NPÚ ÚOP v Brnû) 26 Olej, mûdûn plech 21 x 15,5 cm, inv. ã. svoz Plaveã 27/ Olej, plátno 75,7 x 58,5 cm, inv. ã. NO 189, svoz Moravec 34/ Olej, plátno 67,2 x 52,3 cm, inv. ã. NO 35, svoz Buchlovice 4/18. Marek BU, cit. v pozn Olej, plátno 87 x 66 cm, inv. ã. svoz Jemnice 34/2. 30 Olej, plátno 76 x 63 cm, inv. ã. svoz Plaveã 1/17. Signováno vpravo dole: EQUES LAMPI/PINXIT Rakouské malífiství 19. století v moravsk ch sbírkách. Katalog MG Brno, Brno 2001, s. 162, obr. 14, ã. kat