Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Psychologický ústav Studijní rok 2006/ REFERÁT Posttraumatická stresová porucha

Transkript

1 Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Psychologický ústav Studijní rok 2006/ 2007 REFERÁT Posttraumatická stresová porucha Vypracovala: Barbora Coufalová 5. roník, UO 75546

2 Posttraumatická stresová porucha (anglicky posttraumatic stress disorder) je relativn nový pojem. Tato diagnostická jednotka byla postulována americkými psychiatry po zkušenostech z válek v Koreji a Vietnamu. Pi obou tchto konfliktech byli s vojáky na front také psychologové a psychiati. Ti mli možnost popsat celou adu psychických zmn, které vojáci a poté i veteráni prožívali. Mimo jiné také zjistili, že po otesných zážitcích z fronty, nkteí vojáci nepociují pouze strach, úzkost i hostilitu, což jsou známé a vícemén bžné reakce na akutní stres. U nkterých voják se po ase objevili zcela nové symptomy jako napíklad opakované prožívání traumatické události v myšlenkách, snech a pedstavách. Nemocní se vyhýbali místm a situacím, které jim událost pipomínali, byli úzkostní, nepimen ostražití, nedokázali se soustedit, mli sklon k panickým i agresivním reakcím. Pekvapením bylo, že tyto píznaky se nerozvinuly okamžit po traumatické události, ale v prbhu nkolika dn až týdn. Popsané symptomy vedly k vytvoení nové diagnostické jednotky. Posttraumatická stresová porucha vzniká po náhlých, otesných, osobní integritu omezujících i život ohrožujících událostech, které lovk bu sám prožije nebo je jejich svdkem. Typické ohrožující události, které spouští PTSD jsou: živelné katastrofy záplavy, zemtesení, výbuchy sopky, prmyslové havárie trestné iny znásilnní, loupež, pepadení, automobilové a jiné nehody pítomnost pi suicidu, zabití nebo vražd válený konflikt, dlouhodobá internace, muení, nezvyklé události (nap. dsivý halucinatorní zážitek pi intoxikaci) Rozlišujeme ti formy psychické traumatizace: primární lovk je pímým cílem agrese sekundární blízká zkušenost s traumatizací jiné osoby (nap. rodina zabitého, mueného, ) terciární lovk není v pímém vztahu k obti trumatizace, ale je v kontaktu s primárn i sekundárn traumatizovaným svdek, terapeut,

3 Posttraumatická stresová porucha se adí mezi úzkostné poruchy. Je relativn astá u žen je prevalence pibližn 10% a u muž 5%. Mže vzniknout v jakémkoliv vku, astji se však objevuje v mladším vku, kdy je lovk více vystaven traumatickým událostem. Nejtypitjší traumata u muž jsou válené zážitky a autonehody a u žen znásilnní. Porucha astji postihuje svobodné, rozvedené, ovdovlé, ekonomicky handicapované nebo sociáln izolované lidi. PTSP nemže vzniknout, aniž by byl postižený vystaven traumatu. Toto trauma však samo o sob ke vzniku poruchy nestaí. Na vzniku se také podílejí predisponující faktory premorbidní osobnosti a její biologická výbava. astá je komorbidita PTSP a depresí, manželských problém, suicidálních myšlenek i pokus. Výzkumy v USA prokázaly, že 98% osob trpících PTSP souasn trplo nejmén jednou psychiatrickou poruchou nejastji to bylo zneužívání alkoholu, deprese, generalizovaná úzkostná porucha a panická porucha. Rozlišujeme ti typy posttraumatické stresové poruchy: akutní píznaky trvají mén než ti msíce chronická píznaky trvají ti msíce a déle s odloženým zaátkem píznaky se objevují za déle než šest msíc po traumatu Existují tyi skupiny píznak: dotírající vzpomínky a sny ztráta pozitivních emocí vyhýbání se zvýšená tlesná a psychická vzrušivost Nejbžnjší píznaky PTSP jsou: opakující se vzpomínky na událost a její okolnosti dsivé sny pipomínající událost znovuprožívání události v podob záblesk, tzv. flashback vyhýbání se myšlenkám a pocitm spojených s traumatem vyhýbání se innostem pipomínajícím trauma vyhýbání se rozhovoru o traumatu

4 neschopnost rozpomenout se na nkteré dležité aspekty traumatu ztráta zájmu o dležité innosti pocit odcizení omezení a oploštní pozitivních emocí problémy s usínáním, spánkem nesoustednost podráždnost, výbuchy hnvu nadmrná ostražitost, ustrašenost, lekavost Posttraumatická stresová porucha u dtí Nejvtším problémem u PTSP u dtí je fakt, že rodie, lékai, známí a pátelé dítte s díttem o události nemluví. Snaží se mu v dobré víe pomoci zapomenout a tím se co nejrychleji s traumatickým zážitkem vyrovnat. Vtšinou dojde k tomu, že dít vypadá, jako by na událost zapomnlo a nemluví o ní, ale o to intenzivnjší mohou být jeho myšlenky a sny týkající se dsivého zážitku. K tomu se zpravidla objeví rzné psychosomatické potíže, které rodie asto nespojují s traumatem. Psychické tžkosti u dtí závisí na jejich vývojové fázi, intenzit traumatizace, podprné funkci rodiny a na dívjších konfliktech. V zásad se dá íct, že píznaky PTSP u dtí jsou podobné jako u dosplých. U dtí se také asto vyskytují poruchy ei, pedevším koktavost. 1. Pedškolní dti Tyto dti jsou zcela závislé na dosplých, v nebezpených situacích jsou bezmocné, potebují dosplé, aby odvrátili nebezpeí a navrátili jim pocit bezpeí. Jediným únikem ped traumatem je pro n spánek. Po traumatu bývají onmlé a stažené do sebe. asto reagují na trauma úzkostným chováním ve form strachu ze separace a strachu z neznámých lidí. Drží se pevn rodi, bojí se a vztekají, když jsou ponechány o samot. Objevují se noní mry, poruchy spánku, somnambulismus. 2. Dti školního vku Tyto dti odpovídají na trauma ve vtší šíi kognitivních, behaviorálních a emocionálních reakcích. asté jsou školní problémy, které souvisí s neschopností se

5 soustedit. Mohou se vyskytovat poruchy uení, problémy s chováním i artistická odtažitost. Dti se s traumatem vyrovnávají pomocí fantazie (nap. si pedstavují, jak zneškodnily útoníka). Objevují se pocity viny a sebeodsuzování. Tato vková skupina je zvláš náchylná k psychosomatickým komplikacím jako nap. bolestem hlavy, bicha, 3. Dospívající Dospívající jsou následky traumatu mnohem ohroženjší než dti mladší. Jsou kognitivn zralejší a mohou si snáze domyslet dsledky traumatu do podrobností. Mohou se bouit proti rodim, škole, chovat se asociáln, pedasn zaít se sexuálním životem. Dokáží posoudit, jak mohli nebo nemohli zabránit traumatické události, ale pesto trpí dlouhodobými pocity viny. Bývají pesimistití k budoucnosti, hledání smyslu života, které je pro toto období typické, je poznamenáno frustrací z traumatické události. Postup terapie u dtí Základem terapie je osobní kontakt a rozhovor. 1. Otevírání Vyjádení traumatu prostednictvím hry, fantazie, metafory, používají se projektivní techniky. Cílem je vytvoení vztahu plného dvry a porozumní. Využívá se volná kresba a vyprávní píbhu dít je požádáno, aby nakreslilo cokoliv, co chce, ale aby to bylo nco, o em mže vyprávt píbh. Kresba poukazuje na jádro dtské úzkosti a na zpsob zvládání traumatu. 2. Trauma Pozornost se pesouvá k pímé diskuzi o prožité události. Je nutné být pipraven sdílet s díttem zármutek a hrzu, nabídnout mu také fyzickou útchu. Nejprve se díttem zamíme na popis událostí (výstel, bodnutí, ), poté následuje popis smyslových vjem (zvuk výstelu, výkik obti, ). Kdykoliv dít popisuje intenzivní pocit, je dobré se jej zeptat na smyslový vjem ptejme se, kde v tle ten pocit vnímalo. Tato fáze je pro dít velmi vyerpávající, a to jak psychicky tak fyzicky. Terapeut musí nabízet dostatek asu pro uvolnní. Zásadním bodem rozhovoru je dotaz na nejhorší moment celého zážitku. Takový bod dokáží reflektovat i velmi malé dti. Odborník dává také prostor pro vyjádení myšlenek na pomstu, pocit hnvu, nenávisti a vzteku. Pomáhá dítti vyjádit hnv aktivn

6 v bezpeném prostedí. Na konci této fáze terapie se lze zamit na souasný život a plány do budoucna (pimen k vku dítte). 3. Uzavírání Zde je dobré s díttem zrekapitulovat a shrnout celý prbh terapie. Je dobré dít upozornit, že v budoucnu se mohou vrátit pocity smutku, zmatenosti, strachu. Vždy je dležité dít povzbudit, podpoit jeho sebevdomí a sebedvru, nešetit chválou za statenost a vykonanou práci, dát mu najevo svj respekt a dvru. Nakonec zdrazníme otevenost pro další budoucí setkání. Dti mívají potíže s volným vyjadováním, nejsou zvyklé s dosplými hovoit o tom, jak se cítí. Chvíle mlení jsou bžné a musíme je umt trpliv snášet. Po dsivých zážitcích nkteré dti vbec nemluví, toto mlení mže trvat msíce i roky. Dležité je vdt, že dít komunikuje, i když se nevyjaduje slovy. Dosplý by neml naléhat, ale pozitivn reagovat na každou snahu o sebevyjádení. Na dít je dobré pívtiv hovoit a obracet se na nj pesto, že neodpovídá nebo zjevn neíká pravdu. Hra, kresba a jejich terapeutický význam Dležité prvky traumatu jsou zakomponovány do prbhu a obsahu dtské kresby a hry. Kontextu bezpeného prostedí pomáhá hra a kresba identifikovat zásadní témata, jež provázejí bitvu dítte s traumatickou zkušeností. Pehrávání dsivých zážitk je zpsob, jak získat kontrolu nad pocity hrzy a zmatku. Napíklad dti, které byly bité, bijí ve he jiné dti nebo hraky.terapeut se stává aktivním úastníkem hry. Pomáhá dítti rekonstruovat píbh traumatu a vyjadovat subjektivní zkušenost dítte. Kresba dává možnost terapeutovi odhadnout vývojovou úrove a komunikaní schopnosti dítte. Nejprve se zadává kresba volná, pozdji kresba s vyprávním píbhu a v dalších fázích lze zadat nap. nejhorší zážitek. Využití kognitivn behaviorální terapie Základem je postupné vystavování zátži, které pomáhá oslabit asocianí spojení mezi úzkostí, strachem a vzpomínkami. Nejprve terapeut s díttem nacvií relaxaci, která pomže pi zvládání zátže. Postupn dít vystavuje podntm, které mají vztah k traumatické události, ímž asem snižuje hladinu úzkosti. Závrená fáze je zamena na pouení dítte o

7 dalším prbhu PTSP. Terapeut jej uí ešit problémy, probírají spolu vztahy s okolím, pedstavy o budoucnosti, Existují speciální techniky KBT: rozptýlení okamžité zamení pozornosti na konkrétní innost mluvení o sob terapeut uí dít mluvit o minulosti, pomáhá rušit sebeznehodnocující postoje hraní rolí jde o podporu integrace rzných ohrožujících nebo izolovaných ástí psychiky, dít se uí sebepijetí (nap. vede dialog mezi hodnou a špatnou dívenkou) Farmakoterapie Pi terapii PTSP u dtí i dosplých je základní metodou psychoterapie. Farmakoterapie se používá pouze v pípadech, kdy psychoterapie je neúspšná nebo porucha je píliš tžká. U tžkých akutních úzkostných stav se podávají benzodiazepiny, u chronických potíží antidepresiva. Literatura Höschl, C. Libiger, J. Švestka, J. (2002). Psychiatrie. Praha: Tigis. Pidrman, V. (2002). Posttraumatická stresová porucha: manuál pro praktické lékae. Praha: PCP. Vizinová, D. Preiss, M. (1999). Psychické trauma a jeho terapie. Praha: Portál.