Psychologické aspekty preventivní péče o chrup dětí předškolního věku

Transkript

1 Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Psychologické aspekty preventivní péče o chrup dětí předškolního věku ABSOLVENTSKÁ PRÁCE Monika Beková Praha 2010

2 Psychologické aspekty preventivní péče o chrup dětí předškolního věku Absolventská práce Monika Beková Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Studijní obor: Diplomovaná dentální hygienistka Vedoucí práce: Mgr. Martina Brožková Datum odevzdání práce: 1. dubna 2010 Datum obhajoby: 21. června 2010 Praha 2010

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny jsem uvedla podle platného zákona v seznamu použité literatury a zdrojů informací. Praha 1. dubna Podpis autorky

4 Poděkování Děkuji Mgr. Martině Brožkové za trpělivost a za odborné vedení absolventské práce. Děkuji také MUDr. Adelu El-Lababidimu, Ph.D. za cenné rady při zpracování této práce.

5 Souhlas s použitím práce Souhlasím tím, aby moje absolventská práce byla půjčována ve Středisku vědeckých informací Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží Podpis autorky

6 OBSAH TEORETICKÁ ČÁST... 9 Úvod Psychický vývoj v předškolním věku Charakteristika Vývoj emocí Rozumový vývoj Vývoj řeči Rozvoj sociálních schopností Strach Strach je emoce Strach u dětí Jak strach vzniká Strach je ovlivněn výchovou Strach ze zubního ošetření Mýty a nepravdy Jak pomoci dětem zvládnout strach Děti potřebují pravdu Správná péče předchází bolesti S pohádkou a básničkou jde všechno lépe Ošetření dětského pacienta Čekárna Vlastní práce s dítětem Nejčastější chyby při ošetřování dítěte Pochvala je důležitá Na závěr... 29

7 PRAKTICKÁ ČÁST Úvod Cíl Soubor Pracovní hypotéza Metodika Výsledky Diskuze Závěr a doporučení do praxe Seznam použité literatury Seznam obrázků Seznam grafů Příloha... 43

8 Abstrakt v českém jazyce ABSTRAKT Monika Beková Psychologické aspekty preventivní péče o chrup dětí předškolního věku Vyšší odborná zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Vedoucí práce: Mgr. Martina Brožková Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2010, 45 stran Práce pojednává o psychologických aspektech preventivní péče o chrup dětí předškolního věku. V úvodu teoretické části je stručně popsán psychický vývoj dětí v tomto věku, který obsahuje: vývoj emocí, rozumový vývoj, vývoj řeči a rozvoj sociálních schopností. V další části práce se věnuji otázce strachu dětí z návštěvy zubní ordinace a ze zubního ošetření. V práci je popsáno, jak tento strach u dětí vzniká a čím je jeho vznik ovlivněn. Závěr teoretické části patří popisu způsobů a metod, kterými můžeme dětem pomoci tento jejich strach zvládnout (správná preventivní péče, vybavení čekárny a ordinace přizpůsobené dětem, domácí příprava na návštěvu u zubního lékaře). Důležitou částí práce je také popis vlastní práce s dětským pacientem v zubní ordinaci, seznam nejčastějších chyb při ošetřování dětí a doporučení, která mohou významně přispět k úspěšnému ošetření dětí. V praktické části jsem sestavila krátký dotazník, ve kterém jsou otázky zaměřené na problematiku strachu dětí ze zubního ošetření, na pravidelnost a četnost návštěv u stomatologa a na přípravu dětí na první návštěvu zubní ordinace. Výsledek ukázal, že pravidelnou péčí o dětský chrup, vhodnou přípravou na návštěvu zubní ordinace a správným přístupem ošetřujícího k dětskému pacientovi se dá přiměřený strach dětí zvládnout a dítě kvalitně ošetřit. Klíčová slova: Psychický vývoj, předškolní věk, dítě, strach, zubní ošetření, preventivní péče.

9 Abstrakt v anglickém jazyce ABSTRAKT Monika Beková Psychologické aspekty preventivní péče o chrup dětí předškolního věku Psychological Aspects of Preventive Dental Care of Pre-school Children Vyšší odborná zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Vedoucí práce: Mgr. Martina Brožková Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2010,45 stran The presented topic deals with the psychological aspects of preventive dental care of pre-school children. In the first part the psychological development of pre-school children is described: their emotional and intellectual development, development of speech and social skills. The second part is focused on the problem of fear of children visiting a dentist and it describes how the fear arises and what is affected. Finally, the theoretical part discusses the ways and methods which can help children overcome their fear (good preventive care, the waiting room and the office equipment adapted for children, appropriate approach to the child). In the practical part a short questionnaire was focusing on issues of children s fear of dental treatment, regularity and frequency of dental visits and getting the children to visit a dental surgery was compiled. The results showed that appropriate approach to the children and child-friendly office equipment can help them to overcome their fear. Keywords: Psychological development, pre-school aged, child, fear, dental treatment, preventive care.

10 TEORETICKÁ ČÁST Úvod Téma této práce jsem si vybrala na základě toho, že se často u dětí setkávám se strachem z návštěvy u zubního lékaře. Tento strach často velice znepříjemňuje život nejen dětem samým a jejich rodičům, ale i zubním lékařům a dentálním hygienistkám, kterým znesnadňuje kvalitní ošetření těchto malých pacientů. Nejdříve jsem se zabývala stupněm vývoje dětské psychiky v tomto věku, dále jsem zjišťovala, čeho se vlastně děti bojí a jak jejich strach vzniká. Následně jsem se zabývala různými způsoby, jak jim ho můžeme my jako dentální hygienistky pomoci odbourat. Prvním předpokladem je znalost dětské psychiky v tomto věku, která nám pomůže pochopit chování dětí. Další část práce pojednává o tom, co je to strach, jakým způsobem můžeme strachu u dětí předcházet, jak je připravit na první návštěvu u zubního lékaře a co dělat proto, aby první návštěva nebyla spojena s bolestivým zážitkem. Zjišťovala jsem také, jak mohou samotní rodiče pomoci dětem svým jednáním, příkladem a péčí. 9

11 1 Psychický vývoj v předškolním věku 1.1 Charakteristika Období označované jako předškolní věk zahrnuje zhruba třetí, čtvrtý, pátý a šestý rok věku dítěte. Toto období začíná v době, kdy jsou děti již většinou schopny opouštět prostředí své rodiny a zapojovat se aktivně do širších společenských okruhů, zvláště do společnosti druhých dětí a končí druhým významným krokem do společnosti, tedy nástupem do školy. V tomto věku děti vyspívají po všech stránkách-tělesně, pohybově, intelektově, citově i společensky. Jsou velice aktivní a zvídavé. Děti opouští svou rodinu, nastupují do mateřské školky, kde se setkávají s novou autoritou v podobě paní učitelky, učí se poslouchat, podřídit se, dělit se s ostatními vrstevníky, soutěživosti ale i spolupráci. Poznávají režim a zdokonalují se v samostatnosti (Obr. č. 1). Postupně zvládají hygienické návyky: tříleté děti se oblékají již jen s malou pomocí, umývají si ruce, udržují celkem spolehlivě čistotu, s pomocí se nají, čtyřleté si čistí zuby kartáčkem, jí samy, pětileté chodí na záchod a obslouží se samy a šestileté jsou schopné si již zavázat tkaničku. 5,6 Obr. č. 1: Předškolní děti v mateřské školce 1.2 Vývoj emocí V tomto období se děti stávají citlivějšími k prožívání svých úspěchů a neúspěchů a to má vliv na utváření sebevědomí dětí. Proto je v tomto období tolik důležitá podpora, ocenění a pochvala dětí. S rozvojem emocí se děti setkávají se složitějšími pocity, jako je stud, vina, závist, rozpaky, ostýchavost a žárlivost, které jim donedávna byly cizí. 10

12 V předškolním věku už děti dokáží o svých prožitcích a emocích běžně mluvit, často je používají ve svých hrách, kdy je přisuzují zvířatům a hračkám. Například, když dítě potrestáme, tím, že ho necháme stát v koutě, později tento způsob trestu samo použije při výchově některé své hračky. Je důležité rozmlouvat s dětmi o všech jejich pocitech a prožitcích, protože to příznivě ovlivňuje jejich další emocionální vývoj. Ke konci předškolního období jsou děti schopny kontrolovat a ovládat své emoce, dovedou některé emoce i skrývat nebo projevovat takové, které jsou očekávány. Které z nich to budou a kdy je skryjí, do značné míry ovlivňuje předchozí zkušenost dítěte a působení dospělých (Obr. č. 2). Chování dětí v tomto věku je ovlivněno prvním emočním okruhem, jehož centrum je v talamu. To má za následek, že dítě v tomto období poměrně lehce přechází z pláče do smíchu a jeho reakce na stresové situace je většinou útěk. Druhý emoční okruh dozrává až okolo dvacátého roku, kdy do hry vstupuje činnost prefrontální kůry mozkové, která při stresové zátěži zhodnotí situaci, což má za následek mnohem uvážlivější reakci. 6,8,9 Obr. č. 2: Chování dětí 1.3 Rozumový vývoj Rozumový vývoj zahrnuje zvládnutí těchto dovedností: dítě se učí poznávat tvary a barvy dítě má již vyvinuté prostorové vnímání - neodhadne sice ještě vzdálenosti, ale ví, co je hloubka, výška, šířka, začíná rozeznávat: pod, nad, za, před, okolo a uprostřed vnímání času, zvláště hodin zůstává nevyvinuté a dokončuje se až ve školním věku 11

13 ve fantazii dítě používá animismus (oživování neživých věcí), antropomorfismus (bere zvířata jako lidi), používá magické myšlení, kterým vysvětluje nepochopitelné jevy (hrom - čarodějnice se zlobí) Děti začínají rozlišovat mezi dobrým a zlým. Mají velký smysl pro spravedlnost a každá nespravedlnost, se kterou se nyní setkávají je rozhořčí. Jestliže vidí, že rodiče něco jiného říkají a vyžadují, a něco jiného sami dělají, dovedou je odsoudit a může to pro ně znamenat velké zklamání. Předškolní dítě již také samo hodnotí své jednání a začíná se u něj probouzet svědomí. Dětské svědomí se vytváří tím, že dítě zvnitřňuje (interiorizuje) příkazy a zákazy dospělých, které se stávají součástí jeho osobnosti. Mít svědomí, být schopen cítit vinu je velmi důležité. Je to velký pokrok, protože již dokáže hodnotit své činy. Když udělá něco dobrého, má pocit dobrého svědomí, i když to nikdo neviděl. Když udělá něco špatného, má pocit špatného svědomí, pocit viny. 6,7 1.4 Vývoj řeči Vývoj řeči pokročil v tomto věku od označování předmětů a vyjadřování činností (vlak jede, vítr fouká) k vyjadřování vztahů, a to i ve složitějších větách. U řeči se nejdříve rozvíjí regulativní funkce (dítě rozumí), pak funkce expresivní (produkce slov). Po třetím roce si děti hlavně rozšiřují slovník a upřesňují význam slov. Pro období předškolního věku je tedy typické nekonečné množství otázek po příčině, porovnávání věcí, vyvozování závěrů, které jsou často nesprávné, vzhledem k malé dětské zkušenosti. Děti předškolního věku mají rády hádanky a jednoduché slovní hry. O knížku se začínají více zajímat okolo 3-4 roku, mají rády čtení básniček, říkadel, kratších pohádek a příběhů. Je dobré vyprávět dětem s bohatou slovní intonací, napodobovat zvuky, snažit se udržet oční kontakt a průběžně odpovídat na otázky. Děti v tomto věku neudrží příliš dlouho pozornost (tak max. 15 minut), takže vyprávění nesmí být příliš dlouhé a na závěr je důležité ještě základní fakta zopakovat a vysvětlit hlavní myšlenku. Předčítání delšího textu je možné až v 5-6 letech, kdy jsou děti již schopné udržet pozornost o něco déle. Obecně platí, že se děti učí opakováním a přejímáním slov od dospělých, význam mohou děti zpočátku chápat částečně a tak často používají různá slovní spojení nesprávně nebo na špatném místě, ale časem a s přibývajícím věkem a zkušeností se je naučí používat správně. Děti s oblibou říkají, co jim zakazujeme a co nesmí, proto není dobré dávat najevo nelibost, pokud děti pochytí nějaké vulgární slovo ale raději jim vysvětlit význam a nevhodnost jeho používání. 12

14 Pro tento věk je typická velmi živá představivost, děti si často své představy smísí s realitou, a tak mohou být samy přesvědčeny o skutečnostech, které neexistují. To, že si děti přizpůsobují realitu vlastním potřebám, má velký význam pro jejich vnitřní klid a duševní pohodu. S úpravou skutečnosti podle své fantazie souvisí problém tzv. nepravé lži. Děti v tomto věku ještě nebývají schopny pravé lži, ale upraví si celou situaci tak, že pak již věří svému výmyslu, třeba za účelem, aby se vyhnuly trestu, nebo aby odsunuly nepříjemnou realitu. V představách si celou událost přetvoří a uvěří vlastní verzi. 5,6,7 1.5 Rozvoj sociálních schopností Druhý, třetí a někdy i začátek čtvrtého roku života dítěte označujeme jako období vzdoru. Jde o období, kdy vývoj v oblasti nervové, intelektové i povahové rychle postupuje, ale současně se jeden s druhým trochu rozcházejí. Jde o záchvaty vzteku, které děti samy nedokáží zvládnout. Zlost je v podstatě důkaz jejich rozvíjejícího se intelektu a rozumu. Křik je logickým následkem zklamání. Tedy: Já chci - ale nesmím, nebo Já nechci - ale musím, a k tomu také patří: Já chci - ale nedostanu to. Nemá cenu děti za jejich chování trestat, ale není dobré jim ani ustupovat. Je-li to možné, je nejlépe těmto situacím předejít, například: nepřerušujeme dítěti hru náhle, ale dáme mu několik minut času, aby si dohrálo, když se mají začít uklízet hračky, nabídneme mu svou pomoc. Nejméně polovina dětských zlostných záchvatů je způsobena tím, že dospělí příliš spěchají a nemají čas se s dětmi bavit. Pokud už k záchvatu vzteku dojde, často pomůže odvedení pozornosti dítěte jinam nebo změna prostředí. Paní doktorka Jiřina Prekopová doporučuje v takové situaci terapii pevným objetím. Další možností je odejít pryč z místnosti, protože bez odezvy okolí zlost a vzdor pro dítě rychle ztrácí smysl. Jakmile záchvat odezní, je třeba přijmout dítě bez výhrad a výčitek a ujistit jej svou přízní. Důležité je dát dítěti na vědomí, že trucovité chování, vzdor a zlost není zlé, ale zbytečné a jeho nedůstojné, takže se musí snažit takového chování příště vyvarovat. V tomto věku děti objevují nejen svou vlastní osobnost, ale začínají si uvědomovat i rozdíl mezi tím, co je jim blízké, a tím co je cizí a eventuálně nebezpečné. Základní důvěra či nedůvěra v lidi se vytváří pravděpodobně už v kojeneckém věku. Sebevědomí, sebejistota a vědomí vlastní společenské hodnoty se tvoří ve věku batolecím. Ale pro velkou většinu sociálních vlastností je důležitou dobou, právě doba předškolní. Je to čas, kdy dítě opouští rodinný kruh, nastupuje 13

15 do školky, kde se učí vztahu k druhým dětem, svým vrstevníkům a poznává novou autoritu v podobě paní učitelky. Postupně se učí, co je to spolupráce, soucit, solidarita, ale také společná radost, legrace a zábava. Je to doba, kdy vznikají první přátelství a kamarádství. V mateřské školce jsou děti vystaveny i konkurenci, nezájmu a přehlížení, s tím vším se nyní musí vyrovnat bez pomoci rodičů. K velkému společenskému pokroku dochází i při hře, dříve převažovala hra tzv. paralelní, nyní si začínají děti hrát společně s vrstevníky. Hra je nejpřirozenější činností dětí tohoto věku a má mimořádný význam pro rozumový, mravní a citový vývoj. Je také nezbytná pro psychický vývoj dětí a je jednou z jejich nejzákladnějších potřeb. V tomto období si děti začínají hledat své vzory, a protože rodiče jsou jim stále nebližší, kluci se pasují do rolí tatínků a holčičky zase do rolí maminek. Dítě se v podstatě identifikuje s rodiči (obr. č. 3). Začíná se s rodičem stejného pohlaví ztotožňovat i vnitřně. Snaží se chovat, jednat a mluvit jako oni, a chce dělat stejné věci. Holčičky při hře vaří, uklízejí a starají se o panenky a kluci opravují auta, staví domy a chodí do práce. Hrají si na rodiče, a jsou velice citlivé na projevy odmítání z jejich strany. Touží se jim zavděčit a být důležité. Obr. č. 3: Napodobování dospělých Dalším významným obdobím je období tzv. konformity, což znamená, že dítě chce vypadat jako ostatní, dělat to, co dělají druzí, a chápe (a více, než kdykoli jindy je ochotno dodržovat) to, co se dělat má, a co se dělat nemá. Je to doba, kdy dítě tzv. otiskuje své prostředí. To znamená, že se dá poznat, z jakého kulturního prostředí dítě přichází. Toto období je ideální k osvojování si návyků osobní hygieny a mezilidských vztahů. Jestliže si dítě v tomto věku například zvykne čistit zuby, mýt si ruce před jídlem, uklízet si po sobě věci a na ulici slušně pozdravit, je velká naděje, 14

16 že se to pro něj stane samozřejmostí a bude to dělat i nadále. Je však důležité, aby se dítě tomu, čemu je učíme, naučilo správně. Co se v tomto období do psychického i fyzického organismu dítěte špatně zabuduje, to se pak velmi obtížně odstraňuje. 5,6,7 2 Strach 2.1 Strach je emoce Strach patří mezi základní emoce, a vzniká jako obranná reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho neurovegetativní projevy, jako je bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, zblednutí, chvění, zrychlené dýchání a někdy husí kůže. Plní signální a ochrannou funkci a je nezbytný k přežití. Vlastně jedince motivuje k tomu, aby se s tímto nebezpečím vypořádal. Strach představuje nutnou fyziologickou a duševní přípravu na nebezpečné a život ohrožující situace. Vybízí k opatrnosti, pomáhá odhadnout reálné nebezpečí. Zároveň však strach vyzývá k tomu, aby byl překonán. Postavit se svému strachu předpokládá důvěru ve vlastní síly. Strach patří mezi emoce, které se mimořádně silně podílejí na formování osobnosti. Je pro život doslova nezbytný, a to nejen k přežití ale i k tomu, aby se z nás stali hodnotní lidé. Jestliže se nám strach podaří překonat, posiluje to naši sebedůvěru. Strach rozlišujeme: atavistický, který je vrozený (strach ze tmy, z některých zvířat) naučený (strach ze stáří, z nemoci, osamělosti). Strach můžeme také rozdělit podle stupně intenzity: obava, bázeň je méně intenzivní strach, který lze poměrně snadno překonat hrůza, děs je velmi intenzivní strach vystupňovaný v afekt Strach jako emoce je velmi snadno přenosný. Například při požáru v zalidněném prostoru, se strach rychle rozšíří na další lidi a vypukne panika. Lidé pak často prchají, aniž by věděli před čím. Strach také podporuje sugestibilitu. Člověka, který má strach, snadno oklamou jeho smysly, takže věří, že vidí, nebo slyší něco hrůzného (lidové rčení říká: strach má velké oči ). Strachu většinou předchází nedůvěra, což je vnitřní pocit opatrnosti, obvykle soustředěný k osobě nebo objektu. 15

17 Strach je třeba odlišit od úzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení. Člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí. Zvláštní formou strachu je tréma, strach z neúspěchu a veřejného ponížení. 4,8,9 2.2 Strach u dětí Strach je neoddělitelnou součástí dětského vývoje. Strach prožívá už docela malé dítě, které si myslí, že se bez matky neobejde, a bojí se odloučení. Bojí se podnětů, které jsou nezvyklé, silné a neznámé. Matka je tím, kdo mu tento přirozený strach pomáhá překonávat svou láskou, péčí, přítomností, povzbuzením a klidným chováním. V předškolním věku dítě zase prochází obdobím magického myšlení, kdy si představuje nejrůznější hrůzostrašné příšery. V tomto období příliš nerozlišuje mezi světem své fantazie a realitou, obojí mu splývá. Pomůžeme mu tím, že mu vše trpělivě vysvětlíme, uklidníme ho a zodpovíme mu jeho otázky. U školních dětí se již jedná o existenční strach, způsobený stresujícími požadavky, které jsou na ně každý den kladeny. Potřebují podporu a dostatečně posílit sebevědomí. Obr. č. 4: Dětský strach Vývoj dítěte je tedy spojen s množstvím zážitků a situací vyvolávajících nejistotu, pochybnosti a nejrůznější úzkostné stavy (Obr. č. 4). U předškolních dětí se nejistota nebo strach někdy projevují agresivitou, některé dítě se pomočuje nebo koktá. Je velice důležité, aby se děti tyto stavy naučily překonávat a zvládat a právě v tom jim můžeme pomoci my. 7,8,9 2.3 Jak strach vzniká To, že se každé dítě někdy bojí, má svůj důvod. Přibližně uprostřed mozku existuje místo, které vysílá určité vnitřní signály a alarmy. Tato část mozku tvarově 16

18 připomíná mandli a nazývá se amygdala (Obr. č. 5). V řečtině toto slovo znamená právě mandli. Amygdala reaguje na nebezpečné situace tím, že v podstatě spustí alarm. Ve skutečnosti to znamená, že než si dítě uvědomí, co se vlastně stalo, tělo na to už dávno zareagovalo. Nervové hormony v krvi se podstatně zvyšují. V tomto okamžiku dítě přestává ve své dosavadní činnosti, kterou se právě zabývalo, mozek začíná fungovat jinak a je mnohem aktivnější. Začíná se mu stahovat svalstvo a zrychlovat tep. Dítě nyní zareaguje tak, že začne křičet, bránit se, bít se, nebo se stáhne do ústraní. A teprve nyní pronikne tento pocit do jeho plného vědomí. Mozek začne situaci srovnávat s již známými a prožitými situacemi. Pokud mozek na základě zkušeností zjistí, že nebezpečí nehrozí, amygdala se znovu uklidní a ukončí poplach. Ale pokud dítěti daná situace připomíná nějaký nepříjemný nebo negativní zážitek, zůstává amygdala aktivní. Je zajímavá v tom, že si vše zaznamená a vše si pamatuje. Její aktivita je tak silná, že může dokonce potlačit funkci předního mozku. Obr. č. 5: Uložení amygdaly v mozku Pokud dítě nepociťuje strach nikdy, znamená to, že jeho mozek při nebezpečí žádné alarmy nevysílá. To je poměrně nebezpečné, protože takové dítě se například nebojí aut a běhá přes silnici bez rozhlédnutí, nemá strach z výšek a z hluboké vody a hrozí zde nebezpečí, že si dítě ublíží. Některé děti mají ale opačný problém a jejich strach jim brání ve vykonávání činností, které nejsou vůbec nebezpečné. Naopak jsou to věci často i příjemné, potřebné a důležité, ale děti z nich dostanou panický strach. Je to způsobeno tím, že jejich poplašné zařízení je určitým způsobem přecitlivělé a vyvolává obranné reakce i přesto, že ve skutečnosti žádné nebezpečí nehrozí a dítě se nevyskytuje v nebezpečné situaci. Přední mozek se nepokouší situaci uklidnit, ale naopak reakci ještě podpoří 17

19 a tím se strach ještě znásobí. Jak má ale malé dítě rozpoznat, kdy se doopravdy nachází v nebezpečí a kdy si svou přehnanou úzkostlivostí samo stojí v cestě? Pokud děti samy nenaleznou způsob, jak nad svým strachem zvítězit a strach dítěti přerůstá přes hlavu a začíná ho omezovat, měli bychom mu pomoci strach odbourat. 8,9 2.4 Strach je ovlivněn výchovou Je dokázáno, že stejně velkou roli jakou hrají vrozené genetické předpoklady, má i výchova. Děti k rodičům vzhlíží a snaží se je napodobovat. Není dobré děti učit, že od problémů se dá utéct, a tak ukončit ten nesnesitelný pocit strachu, protože se dítě tyto situace nenaučí správně vyřešit a bude se o ten stejný postup pokoušet i příště. Téměř každý rodič chce pro své dítě to nejlepší, proto se snaží bránit je před vším nepříjemným. Ale výsledný efekt může být opačný. Když je později dítě vystaveno nějaké stresové a strach nahánějící situaci, najednou zjistí, že už nemá všechno tak pod kontrolou, jako doma. Není připraveno na konfliktní a nepříjemné situace, takže je neumí řešit. Nikdy se to totiž nenaučilo, nemělo kde. 8,9 2.5 Strach ze zubního ošetření Všechno nové a neznámé nahání zpočátku strach a obavy, a to platí také o návštěvě zubní ordinace. Strach a úzkost patří do základů obranných reakcí, a tak je do určité míry můžeme pokládat za normální. Tento strach se dá poměrně snadno zvládnout správným psychologickým přístupem. V zubní ordinaci se ale můžeme setkat s až nezdravě vystupňovaným strachem. Mezi dětmi, ale i dospělými je nepřiměřený strach ze zubního ošetření poměrně rozšířený. Jestliže jde o strach narůstající do nekontrolovatelných rozměrů, hovoříme o dentofobii. Odhadem dentofobií trpí asi 5-10% osob z dospělé populace. Jejich chrup je často ve špatném stavu a problémy se svými zuby řeší až návštěvou pohotovosti, nebo se léčí sami analgetiky a tvrdým alkoholem. Dentofobie vzniká zpravidla v dětství a příčinou je nepříjemná zkušenost dítěte spojená se zubním ošetřením. Často se stává, že se fobie přenese z rodiče na dítě, protože děti jsou velice vnímavé na pocity dospělých. A tak dojde k tomu, že místo, aby rodič pomohl dítěti strach překonat, naopak jej v jeho obavě utvrdí. Dítě může tak na ošetření reagovat buď únikem, pláčem, nechce otevřít ústa nebo agresí a vzdorem. Při ošetřování těchto špatně spolupracujících dětí je třeba ještě důkladněji dodržovat správný psychologický přístup a zabránit tak zniku dalšího psychického traumatu, a tím samozřejmě zhoršení stavu. U dětí, které dříve prodělaly nějaký 18

20 nepříjemný stresující výkon, který se odráží v jejich chování, se pak musíme pokusit o vysvětlení, že ne každý lékařský zákrok je bolestivý. Navíc ošetřující lékař nebo hygienistka jsou pro děti cizí osoby, které se pohybují v jejich blízkosti s neznámými, bolestivými, studenými a bolest provokujícími nástroji. Blízkost někoho cizího je dětmi pociťována většinou velmi negativně. Už samotné jednoduché vyšetření je nepříjemné, protože jde o přejíždění kovovými nástroji po tvrdé zubní tkáni. Obávané vrtání znamená vibrace, které jsou samy o sobě velmi nepříjemné a také dítě nerozumí odborným výrazům, které lékař používá. Ošetřující lékař také nemusí na děti působit pozitivně, protože je oslovuje příjmením nebo naopak až příliš mazlivě. Děti neví, co se bude dít, cítí se nejistě v těsné blízkosti naprosto cizí osoby v bílém. Navíc děti do ordinace nepřicházejí z vlastního rozhodnutí, a často se tomu brání. Nemůžeme očekávat, že pochopí a také ocení důležitost a prospěšnost vyšetření. Často už mají nějakou zkušenost s lékaři, vybaví si vůni typickou pro zubní ordinaci, pamatují si barvu oblečení lékaře a vzpomenou si i na určitý ošetřovací nástroj. Negativní roli může sehrát i vlastní strach rodičů, který děti velice intenzivně vnímají. Malí i větší dětští pacienti obvykle na základě dřívějších nepříjemných a bolestivých zážitků návštěvu ordinace odkládají až je pozdě a zoubek je nenávratně poškozen kazem, musí se hodně vrtat, nebo dokonce vytrhnout, což může způsobit mnohem větší bolesti a strach. 1,2,3 2.6 Mýty a nepravdy Častou komplikací jsou mýty nebo falešné představy, které jsou v rodičích hluboce zakořeněny z dětství. Takové falešné pravdy mohou pěkně zamotat hlavu a prohloubit strach ze zubního ošetření. Jednou z nich je například, že první, nebo-li mléčný chrup se nedá lékařem ošetřit, zuby stejně okolo 5 až 6 roků věku dětem vypadnou. Tato nepravda hodně záleží na tom, že je dítě v tomto věku závislé na rodičích, a tak se většinou stává, že s dítětem přicházejí do ordinace, až když zoubky opravdu bolí a často je nutné je vytrhnout. Další nepravda je, že dítě bolest vydrží, protože je ještě malé a nebude si to pamatovat, nemá z toho ještě rozum. Dítě si však pamatuje většinu bolesti velmi dobře. Z výzkumů je zřejmé, že i děti před narozením, nebo v průběhu porodu mají určitý druh paměti pro bolest. Tento mýtus snad nejvíce chrání rodiče, bojí se, že dítěti budou působit bolest, že oni budou v očích dítěte odpovědni za strach a bolest. 19

21 2.7 Jak pomoci dětem zvládnout strach Jak už víme, jsou projevy úzkosti a strachu reakcí na vnímané (ať už reálné nebo nereálné) nebezpečí. Při zvládání strachu se řídíme dvěma principy: poznáním a konáním. Princip poznání znamená, že společně s dětmi zjistíme příčinu strachu. To znamená, že děti necháme jejich strach popsat, pojmenovat anebo nakreslit. Často již popis nebo nakreslený obrázek může pomoci emoce zeslabit (Obr. č. 6). Princip konání znamená aktivitu, a to především ze strany dětí. Znamená to především nevyhýbat se situacím, které strach vyvolávají nebo zvyšují. 8,9 Obr. č. 6: Dětská kresba vyjadřující strach (dívka 5 let) Děti potřebují pravdu Dalším krokem je připravit děti na návštěvu ordinace vytvořením reálného očekávání a příznivého postoje k ošetření. Strachu dětí můžeme předejít tím, že budeme o návštěvě hodně hovořit, klidným způsobem dětem vše vysvětlíme a odpovíme jim na všechny jejich otázky. Pokud ani rodiče nemají strach ze zubního ošetření, pak i děti vycítí, že se nemusí ničeho obávat. Rodiče by se měli vyhýbat negativním výrokům v souvislosti s návštěvami zubaře. Návštěva zubní ordinace není důvodem k lítosti a používat lékaře jako výhrůžku také není nejlepší nápad. Návštěvy ordinace by se tedy neměly ani zbytečně dramatizovat, ani zlehčovat. Komunikace s dětmi má být přímá, konkrétní, osobní a na úrovni jejich věkových možností. Děti potřebují slyšet pravdu o tom, co je čeká, proto je dobré uklidňujícím a zásadně pravdivým způsobem vysvětlit dětem důvod návštěvy ordinace a předpokládaný způsob průběhu kontaktu s lékařem či hygienistkou. Vysvětlení je nutné podávat s přihlédnutím k jejich věku u předškoláků lze sdělovat formou 20

22 pohádkového příběhu a pozitivního působení na jejich obrazotvornost a pocity. Pokud vše probíhá dobře, mají již děti v ošetřujícího určitou základní důvěru. Tuto důvěru nyní rodiče nesmí ohrozit tím, že by byli neupřímní. Neměli by slibovat, že ošetření nebude bolet a není ani správné lákat děti do ordinace pomocí triků. U některých předškoláků a u školáků počítáme s jejich rozumovou stránkou a vývojovou úrovní, zajímáme se o jejich obavy, případnou předchozí negativní zkušenost s nimi probereme a přineseme jim reálné uklidnění. Obavy rozptylujeme pravdivým vysvětlením a můžeme také mírně apelovat na jejich odvahu. Také přislíbení malého dárku, jako odměny děti obvykle příznivě nalaďuje. Připravit děti na zubní prohlídku nám může pomoci i hra na zubní ordinaci minimálně týden před návštěvou stomatologa. Hru zaměříme na průběh návštěvy a popis ordinace a čekárny. Také rodiče mohou s dětmi společně nacvičit otvírání a zavírání úst (Obr. č. 7). Největším lékem na dětský strach je pro děti přítomnost rodiče v ordinaci, což by u dětí do sedmi až osmi let mělo být naprostou samozřejmostí. U starších dětí je doporučena přítomnost rodiče nebo osoby velmi blízké v ordinaci tehdy, jsou-li dětští pacienti úzkostlivější, nebo pokud si to přejí. V současné době lze počítat s tím, že ošetřující lékaři a hygienistky zaujímají k dětem vhodný psychologický postoj. Umí s nimi jednat a pracují s časovou rezervou. Vědí, že musí být v jednání a malými pacienty šetrní a trpěliví. Pokud to tak není, měli by rodiče zvážit, zda by nebylo vhodné změnit ošetřujícího lékaře či hygienistku. Prevence vzniku a rozvoje nepřiměřeného strachu ze zubního ošetření spočívá již v tom, že první návštěva dětí v ordinaci nebude spojena s bolestivým zážitkem. Rodiče by měli s dětmi navštívit zubní ordinaci předtím, než se vyskytnou potíže a bolesti. Například mohou děti brát s sebou, když jsou sami objednáni na preventivní prohlídku. Děti si tak na zubní ordinaci zvyknou, aniž by byl ve hře strach. Získají důvěru v ošetřujícího a jejich strach z ošetření se od návštěvy k návštěvě zmenšuje, až docela vymizí. Taková návštěva se doporučuje nejpozději kolem druhého roku věku dítěte. Je dobré počítat s tím, že rodiče mohou s dětmi z různých důvodů na ošetření čekat déle, proto je vhodné vzít sebou do čekárny dětem zábavu - oblíbenou knížku, omalovánky, blok s pastelkami. Měla by to být činnost, ve které je dítě úspěšné a dokáže rozptýlit strach z neznámého. 21

23 Obr. č. 7 : Hra na návštěvu zubní ordinace Pokud se lékař před dítětem zeptá na jeho problémy se zoubky, rodiče by měli problém otevřeně popsat, ale nedramatizovat, aby dítě nevylekali. Pokud se lékař nebo hygienistka na něco zeptá přímo dítěte, měli by jej rodiče nechat také odpovědět, neboť jen tak se může mezi oběma vytvořit dobrý vztah. 1,2,8, Správná péče předchází bolesti Tomu, aby první návštěva zubní ordinace nebyla spojena s bolestivým zážitkem, předchází správná a pravidelná péče o dětské zoubky, kterou by měly děti i rodiče považovat za samozřejmost. Většinou trvá několik let, než se u dětí vyvine motorická koordinace potřebná pro správné vyčištění zoubků. Po třetím roce života by si děti měly čistit zoubky samy, ale rodiče musí stále zoubky dočišťovat (Obr. č. 8). Pro lepší spolupráci se mohou rodiče s dětmi dohodnout, že si ráno vyčistí zoubky samy a večer jim pomohou rodiče. Pomalu by se děti měly naučit čistit všechny plošky zubů. Zoubky se čistí pomocí malých kroužků, jen kousací plošky můžeme vyčistit horizontálními pohyby. Je dobré, když si děti vyberou kartáček samy, budou k němu mít lepší vztah a zoubky si budou čistit rády. Kartáček by měl mít malou hlavičku a rovně zastřižená měkká vlákna. Děti si mohou vybrat i svoji dětskou pastu na zuby a velkou zábavou pro ně bývá nanášení pasty na zubní kartáček. Na kartáček stačí nanést malé množství pasty a i dávkování pasty by měli rodiče kontrolovat. Čištění zoubků může být pro děti zábava. Rodiče si mohou čistit zuby společně s dětmi, protože děti v tomto věku rády napodobují ostatní. Čištění zubů dětem zpříjemní i zrcadlo, rády se při čištění v zrcadle pozorují a déle tak u této činnosti vydrží. Při čištění zoubků mohou rodiče s dětmi hrát hru na počítání zoubků. Společně 22

24 s dětmi počítají postupně vyčištěné zoubky: zub č. 1 je čistý, zub č. 2 je také hotový a teď přijde na řadu zub č. 3. Počítání děti zabaví a je to příležitost k procvičení počtů. Nebo rodiče dětem mohou zpívat oblíbenou písničku, až písnička skončí, znamená to, že už si děti mohou vypláchnout. 1,8 Obr. č. 8: Čištění zoubků S pohádkou a básničkou jde všechno lépe Děti také rády poslouchají pohádky, a tak jim rodiče mohou při čištění zoubků vyprávět zubní pohádku: Byla jednou jedna malá holčička (nebo chlapeček) a ta měla hrozně moc ošklivé a špinavé zoubky. Jednoho dne si holčička prohlížela svoje zoubky v zrcadle a dala se do pláče. Co jen bude dělat? Kdo jí poradí? Kdo jí pomůže? Už nechce mít takové ošklivé zoubky. V tom se objevila kouzelná víla a řekla, že má pro ni speciální lék! A dala holčičce kartáček na zuby. Kouzelná víla také holčičce poradila, že když si s ním bude každé ráno a každý večer zoubky čistit, brzy je bude mít krásné a lesklé jako perličky. Holčička se zaradovala, poděkovala víle za vzácný dar a hned se dala do práce. Začala čistit špinavé zoubky a čistila tak dlouho, až byly lesklé a zářily jako hvězdy na noční obloze. A od té doby měla holčička největší a nejkrásnější úsměv na celém světě. Nebo rodiče dětem mohou vyprávět, jak jednou (až jim vypadne první zub) si pro zoubek přijde zoubková víla. Zoubek si děti dají pod polštář, protože víla chodí jedině v noci, když děti spí. Když je zoubek zdravý, nechá víla pod polštářem malý dárek. Zoubek si odnese, protože si ze zdravých zoubků staví krásný bílý zámek. Pro děti je to kouzelné dobrodružství, které samy prožívají a pro rodiče to znamená mít v zásobě malý dárek, protože kdy zoubek přesně vypadne, to se dopředu nikdy neví. 23

25 Básničky při čištění zoubků: Čistím zoubky řízy - řízy, ať jsou bílé jako břízy. Vpravo, vlevo, vpředu, vzadu, horní a pak dolní řadu. Ať jsou bílé jako sníh, ať má každý radost z nich. Povídal si zoubek s zoubkem, co, že mají nejradši. Po jídle když vyčistí se, zbytky nikde netlačí. Povídal si zoubek s zoubkem, o svém zubním kartáčku. Když se pastou zamaskuje, u zoubků jde na dračku. Povídal si zoubek s zoubkem, jak jsou pěkně běloučké. jak je každý obdivuje, přesto, že jsou maličké. Povídal si zoubek s zoubkem, o zoubkové víle. Jednoho dne vypadají, přijde její chvíle. Aby rodiče dětem zpříjemnili pravidelné čištění zoubků, mohou jim vytvořit malou motivační samolepkovou nástěnku z nevlhnoucího materiálu a pověsit ji v koupelně. Po každém čištění zoubků tam děti nalepí samolepku, nebo obrázek. Tuto nástěnku si pak mohou vzít děti s sebou na zubní prohlídku, aby se pochlubily, jak si pěkně čistí zoubky. Další pomůckou při čištění zoubků jsou například malé plastové přesýpací hodiny pro děti. Měří čas, po který si děti čistí zoubky a děti je mohou samy otáčet. Všechny 24

26 tyto pomůcky a rady mohou pomoci dětem uchovat si své zoubky čisté a zdravé a tím předejít bolestivému zubnímu ošetření a negativním zážitkům ze zubní ordinace. Po návštěvě zubní ordinace je důležité v každém případě děti pochválit (třeba i za snahu statečně se chovat), děti mohou dostat i malou odměnu. Je dobré celý průběh návštěvy s dětmi probrat a případné kritické momenty vysvětlit. Pokud se dítě v zubní ordinaci nechová tak, jak by bylo žádoucí, nemělo by za to být potrestáno. Trest by mohl vyvolat ještě větší strach a při příští návštěvě by situace mohla být ještě horší. 3,8,9 3 Ošetření dětského pacienta Budovat vzájemnou důvěru mezi lékařem a dítětem je možné a současně žádoucí již od prvního roku věku dítěte, kdy jsou prořezané první mléčné zuby. Lékař poradí rodičům, co a jak dělat, aby se předešlo zubnímu kazu, a zda je nutné, aby dítě užívalo fluoridové přípravky (obr. č. 9). Obr. č. 9: Dětský pacient v zubní ordinaci Na preventivní prohlídku by rodiče měli s dítětem chodit každého půl roku. Dítě by si na stomatologa mělo zvyknout dřív, než je třeba něco léčit. Péče o dětský chrup je stejně důležitá jako péče o zuby v dospělém věku. Liší se pouze přístup k ošetření dětských pacientů. Dítě je třeba zbavit strachu, a to trpělivým vysvětlováním všeho, co si vlastním ošetřením souvisí. Děje se tak často formou her, které napomohou k dobré spolupráci. První návštěva dítěte v zubní ordinaci je zpravidla seznamovací. Pokud není nutné provést adekvátní ošetření v souvislosti s bolestivým akutním stavem, jedná se pouze o vstupní prohlídku. Dítě má tak možnost si pozvolna přivyknout na prostředí zubní ordinace a navázat kontakt se zubním lékařem. Správná komunikace je při ošetřování dětského pacienta základní podmínkou pro úspěšné ošetření. Je důležité si uvědomit, že existuje zásadní rozdíl v přístupu 25

27 k dětskému a dospělému pacientovi. Vzhledem k tomu, že vyšetření a ošetření v zubní ordinaci spočívá v manipulaci se studenými kovovými nástroji ve velmi citlivé oblasti těla, navíc pro dítě cizí osobou, bývá pro dítě pociťováno většinou nepříjemně. Ošetřující má tedy nelehkou úlohu, protože by si měl dítě získat, měl by je správně vyšetřit a v neposlední řadě také motivovat k pravidelným návštěvám a domácí péči o jeho zoubky. Pokud se dítě obává zubní prohlídky, může být příčinnou to, že jej děsí neznámé prostředí zubní ordinace a bílé oblečení. Další příčinou strachu může být, že má špatné předchozí zkušenosti, a bojí se, že ošetření bude spojeno s bolestí, nebo mu není příjemná blízkost cizí osoby. K základním pravidlům úspěšného ošetření dítěte platí: uvědomění si věku pacienta, kalendářní věk nemusí odpovídat vývoji (tolerovat individuální vývoj) umět se přiblížit dětskému věku, přizpůsobit se komunikačnímu stupni dítěte, ale neztratit u něj autoritu uvážit vliv rodinného prostředí, ze kterého dítě přichází Etapy stomatologického ošetření se dají rozlišit na: vstup dítěte do čekárny, posazení dítěte na křeslo, odchod dítěte z ordinace. 1,2,3 Obr. č. 10 : Čekárna přizpůsobená dětským pacientům 3.1 Čekárna Prvním místem, kam dítě při návštěvě zubní ordinace vstoupí, je čekárna. Alespoň část čekárny by měla být přizpůsobena dětem (nábytek, sladění barev, hračky, obrázky, knížky, omalovánky atd.). Pobyt dítěte v čekárně by měl být omezen na minimum. Čekárna by měla být akusticky oddělena od ordinace, aby zvuky jdoucí z ordinace nevzbuzovaly v dětech nejistotu a strach (obr. č. 10). 2,3 Po vstupu dítěte do ordinace, bychom se mu měli plně věnovat a soustředit svou 26

28 pozornost pouze na ně. Snažíme se navodit příjemné prostředí barevnými obrázky a správným osvětlením (obr. č. 11). Dobře také na děti působí barevné oblečení ošetřujícího bez roušky a rukavic, snadněji tak překonají počáteční odstup. Ale nejen oblečení bychom měli přizpůsobit návštěvě dětského pacienta. Obr. č. 11 : Ordinace připravená na návštěvu dětského pacienta Také bychom neměli zapomenout zakrýt, nebo uklidit různé nástroje a přístroje, které mohou v dítěti vzbuzovat obavy. Na očích dítěte by neměly být žádné ostré a špičaté nástroje, které by dítěti naháněly hrůzu a vyvolávaly by v něm strach. Připravenou vyšetřovací sadu přikryjeme ubrouskem nebo buničinou, abychom dítě zbytečně nevylekali. 1, Vlastní práce s dítětem Při zvaní dětských pacientů předškolního věku do ordinace bychom měli vstoupit až do čekárny, oslovit je křestním jménem a vlídně je přivítat. Dále může navázat dobrý kontakt s malým pacientem krátkým, ale upřímným rozhovorem a doprovodit dítě až ke křeslu do ordinace. Pomůžeme dítěti na křeslo, snažíme se mu ukázat a vysvětlit, vše co ho zajímá. Můžeme ho nechat osahat a prohlédnout si některé nástroje (zrcátko), dáme mu přivonět k některým pastám, gelům a roztokům, necháme ho aby si samo natočilo vodu do kelímku a povozíme ho na křesle. Dalším důležitým krokem, je popsat a vysvětlit malému pacientovi celý postup ošetření. Můžeme začít otázkou, zda ví, co ho čeká. Používáme výrazy, kterým dítě rozumí a snažíme se vyvarovat cizích, pro dítě nesrozumitelných slov. Velice důležité je dítěti nikdy nelhat! Pokud víme, že následující ošetření bude nepříjemné, vždy na to dítě připravíme, jinak hrozí, že ztratíme jeho důvěru navždy. Během provádění úkonů jsme s dětským pacientem ve stálém verbálním kontaktu, časově jej orientujeme 27

29 ( už to bude ), průběžně se jej snažíme povzbuzovat a chválit. Můžeme využít i vyšší sugestibilitu dětí ( nemusíš se bát, bude to v pořádku ). Obr. č. 12: Ošetření dětského pacienta S většími dětmi si lze případně domluvit signál, na který lékař s úkonem přestane. Obavy dětského pacienta se totiž zmenší, pokud bude mít dítě situaci alespoň částečně pod kontrolou a nebude se muset bát, že případnou bolest nevydrží. V žádném případě totiž neplatí, že malé dítě bolest zapomene a větší ji vydrží. Snažíme se, aby celé ošetření probíhalo formou hry. S nástroji zacházíme v ústech dítěte šetrně a snažíme se vyvarovat prudkých a nečekaných pohybů. Se světlem manipulujeme citlivě, abychom dítě zbytečně neoslňovali. Mezi jednotlivými úkony děláme krátké přestávky a stále popisujeme a vysvětlujeme, co právě v ústech dítěte provádíme (obr. č. 12). 2,8, Nejčastější chyby při ošetřování dítěte Při ošetřování dětí se nejčastěji opakují tyto chyby: nevěnujeme dostatečnou pozornost dítěti, které vchází do ordinace oslovujeme dítě příjmením, nebo naopak příliš mazlivě komunikujeme s ním v rukavicích a s rouškou na obličeji nehovoříme k dítěti, ale k rodiči jednáme s dětským pacientem, jako s dospělým, nepřizpůsobíme se jeho vývojovému stupni hovoříme v jeho přítomnosti s jinými osobami, o věcech, které nesouvisí s prací v ordinaci prudce a nečekaně rozsvěcujeme světlo přímo do očí dítěte málo komunikujeme s dítětem a vůbec se nenamáháme vysvětlit, co se chystáme dělat s nástroji zacházíme nešetrně a necitlivě mimo ústa i v ústech dítěte 28

30 ignorujeme požadavky dítěte na vysvětlení nebo potřebnou přestávku nevhodně volíme slova, kterým dítě nemůže rozumět nevyhradíme si na ošetření dětského pacienta dostatečný čas 1,2, Pochvala je důležitá Na závěr bychom pak neměli zapomenout na pochvalu, můžeme dát dítěti malou odměnu (obrázek, malou hračku, omalovánky). Potom následuje krátký rozhovor s doprovázejícím rodičem a rozloučení. Je důležité, aby setkání s ošetřujícím lékařem či hygienistkou vždy vyznělo pozitivně. Po návštěvě zubní ordinace by měli své dítě pochválit i rodiče, (třeba i za snahu statečně se chovat ). Celý průběh návštěvy by po té s dítětem měli v klidu probrat a případné kritické momenty vysvětlit. 8,9 4 Na závěr Všechny děti se někdy bojí a tak to má být. Strach dítě totiž naučí vyhýbat se nebezpečným věcem a ujistí je v tom, že mají podporu a ochranu u svých rodičů. Ale pokud dítě strach jakýmkoli způsobem omezuje, například v příjemných nebo důležitých věcech, pak je třeba mu pomoci. Strach ze zubního ošetření lze zmírnit a odstraňovat tím, že rodiče dítě na návštěvu připraví: pomocí hry na zubní ordinaci (průběh návštěvy, popis ordinace i čekárny) povídáním si o tom, jak je důležité čištění a kontrola zoubků nácvikem otvírání a zavírání úst nebudou dítě strašit zubařem budou pravdivě informovat dítě o průběhu návštěvy zubní ordinace pozitivní motivací, povzbuzováním správnou a pravidelnou péčí o dětské zoubky, předejdou bolestivému ošetření vezmou do čekárny dítěti zábavu oblíbenou knížku, omalovánky, blok s pastelkami budou přítomni v ordinaci po absolvování návštěvy zubní ordinace dítě pochválí. 29

31 Kontakt s lékařem by se měl uskutečnit v příjemné atmosféře vlídného a citlivého jednání s přihlédnutím k psychické úrovni dítěte a také k jeho zdravotnímu stavu. A na závěr jakéhokoli ošetření nesmí chybět pochvala třeba i malá odměna. Po takovéto příjemné návštěvě zubní ordinace většina dětí ještě doma o ordinaci vypráví a na další návštěvu se i těší. 2,8,9 30

32 PRAKTICKÁ ČÁST Úvod Praktická část vychází z poznatků, že v naší společnosti přibývá dětských pacientů. Z této skutečnosti vyplývá potřeba tyto pacienty vhodně ošetřit. Vzhledem k tomu, že se často setkávám se strachem dětí ze zubního ošetření, rozhodla jsem se věnovat se v praktické části této práce zjištění, jaká je nejčastější příčina dětského strachu a co dětem a jejich rodičům naopak pomáhá tento strach překonat. 5 Cíl Cílem praktické části, bylo zjistit formou dotazníku, čím je nejčastěji strach u dětí vyvolán, co dětem pomáhá jejich strach překonat a do jaké míry může tento strach být ovlivněn chováním a přístupem ošetřujícího lékaře či hygienistky nebo prostředím ordinace. 6 Soubor Sestavila jsem krátký dotazník, ve kterém jsou otázky zaměřené na četnost a pravidelnost návštěv dětí u zubního lékaře, přípravu dětí na první návštěvu zubní ordinace a problematiku strachu dětí ze zubního ošetření. Dotazník byl předložen rodičům 60 dětí ve věku od 3 až 6 let. 7 Pracovní hypotéza Pracovní hypotézu tvoří předpoklad, že děti neabsolvují pravidelné zubní prohlídky, rodiče je nepřipravují na první návštěvu u zubního lékaře, ošetřující vždy nezaujímají správný postoj k dětem a ordinace a čekárny nejsou vždy přizpůsobeny dětským pacientům. 8 Metodika Rodičům šedesáti dětských pacientů, ve věku 3 až 6 let, byl předložen dotazník, obsahující 12 otázek. Ty bylo možné rozdělit do tří základních okruhů, z nichž první zjišťoval četnost a pravidelnost návštěv dětí u zubního lékaře. Druhý okruh otázek byl věnován zjištění psychologických aspektů preventivní stomatologické péče o děti předškolního věku. Třetí okruh otázek se zabýval psychologickými aspekty přípravy dětí na návštěvu ordinace zubního lékaře 31

33 i hygienistky. Poslední okruh se zaměřil na zkoumání připravenosti zubních ordinací a jejich personálu na návštěvy dětských pacientů. 9 Výsledky Dotazníky byly rozděleny mezi rodiče 60 dětí ve věku od 3 do 6 let. V souboru bylo zastoupeno 44 chlapců (63%) a 16 dívek (47%). Absolvuje vaše dítě pravidelné zubní prohlídky (2xročně)? 70% 30% Absolvují pravidelné prohlídky Neabsolvují pravidelné prohlídky Graf č. 1: Vyhodnocení dotazníku 1. otázka Na otázku týkající se návštěvy zubního lékaře odpovědělo 42 dětí (70%), že pravidelné prohlídky u zubního lékaře neabsolvují, z čehož vyplývá, že navštěvují zubní ordinaci méně než 2 krát ročně (graf č. 1). Kolikrát ročně Vaše dítě navštěvuje zubního lékaře? 100% 50% 65% 25% 5% 5% 0% 1 x ročně 2 x ročně Vícekrát Jen při bolesti Graf č. 2: Vyhodnocení dotazníku 2. otázka Odpovědi na otázku č. 2 ukázaly, že 39 dětí (65%) navštěvuje zubního lékaře jen 1 krát za rok, 15 dětí (25%) chodí k zubnímu lékaři pravidelně 2 krát ročně, 3 děti 32

34 (5%) jsou nuceni ze zdravotních důvodů absolvovat návštěvu u zubního lékaře častěji než jednou za půl roku a tři děti z 60 dotázaných (5%) vyhledají lékaře jen při bolesti (graf č. 2). V kolika letech bylo Vaše dítě na první zubní prohlídce? 80% 60% 40% 20% 0% 10% 5% 5% 65% 10% 1 rok 1,5 roku 2 roky 3 roky V jiném věku 5% Dosud nebylo Graf č. 3: Vyhodnocení dotazníku 3. otázka Na otázku č. 3 odpovědělo 6 rodičů (10%), že jejich dítě bylo poprvé u zubního lékaře v 1 roce, 3 rodiče (5%) odpověděli, že jejich dítěti bylo 1,5 roku při první preventivní zubní prohlídce, 3 děti (5%) absolvovaly první zubní prohlídku ve 2 letech, 39 rodičů (65%) odpovědělo, že jejich dítě poprvé navštívilo zubního lékaře až ve 3 letech a 3 děti (5%) z 60 dotázaných dosud zubní prohlídku neabsolvovaly (graf č. 3). Má vaše dítě strach z lékaře? 25% 75% Ano Ne Graf č. 4: vyhodnocení dotazníku 4. otázka Výsledky na otázku č. 4 ukázaly, že 15 dětí (25%) má strach a 45 dětí (75%) nemá strach z lékaře (graf č. 4). 33

35 Má vaše dítě strach ze zubního lékaře? 35% 65% Ano Ne Graf č. 5: Vyhodnocení dotazníku 5. otázka Na otázku týkající se strachu ze zubního lékaře odpovědělo 39 dětí (65%) ano a 21 dětí (35%) ne (graf č. 5). Z odpovědí na otázky č. 4 a 5 vyplynulo, že děti častěji trpí strachem ze zubního lékaře než z lékaře všeobecného. Možné příčiny strachu dětí 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Neznámé prostředí 13% 10% 51% 26% Bílé oblečení Bolest Přítomnost cizí osoby Graf č. 6: Vyhodnocení dotazníku 6. otázka Na otázku, jaké jsou možné příčiny strachu dětí ze zubního ošetření odpovědělo 5 rodičů (13%), že jejich dítě má strach z neznámého prostředí, 4 rodiče (10%) se domnívají, že strach jejich dítěte vyvolává bílé oblečení ošetřujícího, 20 rodičů (51%) si myslí, že jejich dítě se bojí bolesti a 10 rodičů (26%) je přesvědčeno o tom, že dítě nemá rádo přítomnost cizí osoby (graf č. 6). Z odpovědí dětí vyplývá, že děti se nejčastěji bojí, že návštěva u zubního lékaře bude spojena s bolestí. Dotazník ukázal, že většina těchto dětí přichází do zubní ordinace již s nějakým problémem, nebo jejich první návštěva u zubního lékaře byla spojena s bolestivým zážitkem. Další nejčastější dětskou obavou je přítomnost cizí osoby v jejich těsné blízkosti, která je v tomto věku 34

36 poměrně častá a běžná. Většinou ji ale dítěti pomůže překonat vlídné a vstřícné jednání ošetřujícího. Byla první návštěva Vašeho dítěte u zubního lékaře spojena s bolestí? 45% 55% Ano Ne Graf č. 7: Vyhodnocení dotazníku otázka č. 7 Na otázku č. 7 odpovědělo 33 dětí (55%), že jejich první návštěva u zubního lékaře nebyla spojena s bolestí, pro 27 dětí (45%) byla již první návštěva zubní ordinace spojena s bolestivým zážitkem (graf č. 7). Příprava dítěte na první návštěvu u zubního lékaře 25% 75% Ano Ne Graf č. 8: Vyhodnocení dotazníku otázka č. 8 Odpovědi na otázku č. 8 ukázaly, že 45 dětí (75%) rodiče připravovali na zubní prohlídku (rozhovor, hra na zubní ordinaci, četba knížky). 15 dětí (25%) nebylo žádným způsobem připravováno na návštěvu zubní ordinace (graf č. 8). 35

37 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Způsob přípravy na návštěvu zubní 60% ordinace 20% 20% Rozhovor Hra Knížka Jiné Graf č. 9: vyhodnocení dotazníku otázka č. 9 Otázka č. 9 byla zaměřena na způsob přípravy dětí na první zubní prohlídku. 27 dětí (60%) bylo na první návštěvu zubní ordinace připraveno formou rozhovoru, 9 dětí (20%) pomocí hry a 9 dětí (20%) četbou knížky. Z odpovědí na tuto otázku vyplývá, že rodiče nejčastěji své děti připravují na první zubní prohlídku pomocí rozhovoru, při kterém dítěti popíší průběh a důvod návštěvy (graf č. 9). Je ordinace zubního lékaře Vašeho dítěte přizpůsobena dětským pacientům? 40% 60% Ano Ne Graf č. 10: Vyhodnocení dotazníku otázka č.10 Na otázku č. 10 odpovědělo 24 rodičů (40%), že ordinace i čekárna zubního lékaře jejich dítěte jsou upravené pro dětské pacienty (barevná výzdoba, obrázky, vybavení, zařízení). 36 rodičů (60%) označilo v dotazníku, že ordinace zubního lékaře jejich dítěte není nijak výrazněji přizpůsobena dětským pacientům (graf č. 10). 36

38 Jak by jste hodnotili přístup ošetřujícího k Vašemu dítěti? 60% 40% 55% 40% 20% 0% 5% Přátelský Neutrální Nepřátelský Graf č. 11 Vyhodnocení dotazníku otázka č rodičů (55%) hodnotilo přístup ošetřujícího zubního lékaře k jejich dítěti jako přátelský (umí pracovat s dětmi), 24 rodičů (40%) uvedlo, že je přístup zubního lákaře k jejich dítěti neutrální a 3 rodiče (5%) označili přístup zubního lékaře k jejich dítěti jako nepřátelský (neumí pracovat s dětmi). Z odpovědí na dotazník vyplynulo, téměř polovina rodičů je přesvědčena o tom, že se zubní lékař nechová k jejich dítěti, tak jak by měl (graf č. 11). Byli jste nuceni změnit ošetřujícího lékaře z důvodu strachu vašeho dítěte? 30% 70% Ano Ne Graf č. 12: Vyhodnocení dotazníku otázka č. 12 Na otázku, zda byli nuceni změnit ošetřujícího zubního lékaře svého dítěte odpovědělo 18 rodičů (30%) ano a 42 rodičů (70%) ne (graf č. 12) 37

39 Zaznamenali jste po změně lékaře změnu k lepšímu? 11% 89% Ano Ne Graf č. 13: vyhodnocení dotazníku otázka č rodičů (89%) odpovědělo, že po změně ošetřujícího zubního lékaře svého dítěte zaznamenali změnu k lepšímu, 2 rodiče (11%) žádnou pozitivní změnu nezaznamenali. 10 Diskuze Šedesát dětských pacientů spolu s rodiči, ve věku 3 až 6 let, odpovídalo na dotazník, obsahující 12 otázek. Výsledky z prvního okruhu otázek, které zjišťovaly četnost a pravidelnost návštěv dětí u zubního lékaře ukázaly, že v otázkách, kolikrát ročně je třeba navštívit s dítětem zubního lékaře, nejsou rodiče dostatečně informovaní, nebo nedodržují doporučení zubních lékařů a hygienistek. Řada rodičů byla překvapena skutečností, že pravidelné zubní prohlídky je třeba uskutečňovat dvakrát ročně. Odpovědi také poukazují na to, že většina dětí absolvuje první preventivní kontrolu u zubního lékaře až ve třech letech, ačkoli by měly zubní ordinaci navštívit již v prvém roce. Ve druhém okruhu otázek, který byl věnován zjištění psychologických aspektů preventivní stomatologické péče o děti předškolního věku, výsledky ukázaly, že většina dětí nemá strach z praktického lékaře, ale ze zubního lékaře ano. Dalším zjištěním byla skutečnost, že nejvíce se děti obávají v zubní ordinaci bolesti. Jistě k tomu přispívá i fakt, že většina dětí měla první návštěvu u zubního lékaře spojenou s bolestivým zážitkem, protože je bylo nutné již při této první návštěvě ošetřit. Třetí okruh otázek se zabýval psychologickými aspekty přípravy dětí na návštěvu zubní ordinace. Ukázalo se, většinu dětí připravují rodiče na návštěvu zubní ordinace formou rozhovoru. 38

40 Poslední okruh otázek se zaměřil na zkoumání připravenosti zubních ordinací a jejich personálu na návštěvy dětských pacientů. Zde se ukázalo, že většina zubních ordinací, které dotazované děti navštěvují, není nijak přizpůsobena dětem (obrázky, barevná výzdoba, zařízení). Důležitým zjištěním také bylo, že téměř polovina lékařů, které tyto děti navštěvují, mají k dětem neutrální, a někteří dokonce nepřátelský vztah. Naopak potěšující skutečnost je, že rodiče, kteří byli nuceni zubního lékaře svého dítěte změnit, zaznamenali alespoň změnu k lepšímu. 11 Závěr a doporučení do praxe Praktická část potvrdila pracovní hypotézu, že většina dětí neabsolvuje pravidelné zubní prohlídky (2 krát ročně) a ošetřující vždy nezaujímají správný postoj k dětským pacientům. Z dosažených výsledků je také patrné, že většina dětí se návštěvy u zubního lékaře obává, a tento strach je často umocněn prostředím ordinace a čekárny. K odbourání dětského strachu nemalou měrou přispívá domácí příprava, během které by dítěti měl být vysvětlen a popsán průběh návštěvy u zubního lékaře. Výsledky ukázaly, že většina dětí byla na návštěvu u zubního lékaře připravena formou rozhovoru, čímž se nepotvrdila pracovní hypotéza, že rodiče děti nepřipravují. Zubní lékaři a hygienistky by měli umět zbavit dětského pacienta obav, získat si ho na svou stranu, kompletně ho vyšetřit a popřípadě i ošetřit. Ošetření by mělo být rychlé, neunavující a pokud možno nebolestivé. Ošetřující by měl také respektovat jednotlivá věková období pacienta, protože každý věk s sebou přináší určité znaky vyvíjející se osobnosti, a měl by jim i přizpůsobit charakter komunikace. V neposlední řadě by také měl motivovat dítě i rodiče k pravidelným návštěvám a domácí péči. Věřím, že při dodržení těchto doporučení, se dá dětem pomoci jejich strach překonat a zvládnout, a usnadnit tak jejich ošetření. 39

41 12 Seznam použité literatury 1. FIALOVÁ,S; NOVÁKOVÁ,K.Vybrané kapitoly z pedostomatologie. Univerzita Palackého, Olomouc, KILIAN, J. et al. Prevence ve stomatologii. Praha: Galén, KOMÍNEK, J.; TOMAN, J.; ROZKOVCOVÁ, E. Dětská stomatologie, Praha: Avicenum, KOUKOLÍK, F. Před úsvitem, po ránu. Univerzita Karlova, Praha: Karolinum, LAECHOVÁ, P. Dítě a já. Praha: Ottovo nakladatelství, MATĚJČEK, Z. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte, Praha: Grada, PREKOPOVÁ, J; SCHWEIZEROVÁ, Ch. Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, Praha: 1993, ROGGE,J.U; Dětské strachy a úzkosti, Praha: Portál, VYMĚTAL, Jan. Úzkost a strach u dětí, Praha: Portál,

42 13 Seznam obrázků Není-li v textu uvedeno jinak, jsou veškeré fotografie dílem autorky. Fotografie č byly zhotoveny s laskavým svolením MUDr. Eduarda Khuna a MUDr. Miroslava Reichrta. Obr. č. 1: Předškolní děti v mateřské školce...str. 10 Obr. č. 2: Chování dětí...str. 11 Obr. č. 3: Napodobování dospělých...str. 14 Obr. č. 4: Dětský strach...str. 16 Obr. č. 5: Uložení amygdaly v mozku...str. 17 Obr. č. 6: Dětská kresba vyjadřující strach...str. 20 Obr. č. 7: Hra na návštěvu zubní ordinace...str. 22 Obr. č. 8: Čištění zoubků...str. 23 Obr. č. 9: Dětský pacient v zubní ordinaci...str. 25 Obr. č. 10: Čekárna přizpůsobená dětským pacientům...str. 26 Obr. č. 11: Ordinace připravená na návštěvu dětského pacienta...str. 27 Obr. č. 12: Ošetření dětského pacienta...str

43 14 Seznam grafů Graf č. 1: Vyhodnocení dotazníku 1. otázka...str. 32 Graf č. 2: Vyhodnocení dotazníku 2. otázka...str. 32 Graf č. 3: Vyhodnocení dotazníku 3. otázka...str. 33 Graf č. 4: Vyhodnocení dotazníku 4. otázka...str. 33 Graf č. 5: Vyhodnocení dotazníku 5. otázka...str. 34 Graf č. 6: Vyhodnocení dotazníku 6. otázka...str. 34 Graf č. 7: Vyhodnocení dotazníku 7. otázka...str. 35 Graf č. 8: Vyhodnocení dotazníku 8. otázka...str. 35 Graf č. 9: Vyhodnocení dotazníku 9. otázka...str. 36 Graf č. 10: Vyhodnocení dotazníku 10. otázka...str. 36 Graf č. 11: Vyhodnocení dotazníku 11. otázka...str. 37 Graf č. 12: Vyhodnocení dotazníku 12. otázka...str. 37 Graf č. 13: Vyhodnocení dotazníku 13. otázka...str

44 15 Příloha VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA Vážení přátelé, Praha 1. Alšovo nábřeží 6, PSČ Tel , fax , IČO: szsavzs@szspraha1.cz, webové stránky Detašované pracoviště pro obory DVS Praha 5, Duškova 7, PSČ Tel , tel./fax dovolte mi, abych se představila. Jsem studentka třetího ročníku Vyšší odborné školy zdravotnické a střední zdravotnické školy Alšovo nábřeží, obor Diplomovaná dentální hygienistka. V tomto roce zpracovávám svou absolventskou práci na téma: Psychologické aspekty preventivní péče o chrup dětí předškolního věku, jejíž součástí je i praktická část zaměřená na ověření si vztahů dětí, respektive jejich rodičů k otázce orálního zdraví. Ráda bych Vás požádala o laskavé zodpovězení krátkého dotazníku k praktické části mé práce. Dotazník je zcela anonymní. Údaje v něm obsažené budou zpracovány v souladu se zákonem o ochraně osobních dat a budou použity výhradně pro potřeby mé absolventské práce. Děkuji za Váš čas a ochotu. Monika Beková Za obor diplomovaná dentální hygienistka: Vedoucí oboru: MUDr. Jarmila Beranová MUDr. Adel El-Lababidi, Ph.D. 43