100 OSVĚDČENÝCH STAVEBNÍCH DETAILŮ TRADICE Z POHLEDU DNEŠKA. Ondřej Šefců, Bohumil Štumpa

Transkript

1 100 OSVĚDČENÝCH STAVEBNÍCH DETAILŮ TRADICE Z POHLEDU DNEŠKA Ondřej Šefců, Bohumil Štumpa

2

3 100 OSVĚDČENÝCH STAVEBNÍCH DETAILŮ TRADICE Z POHLEDU DNEŠKA Ondřej Šefců, Bohumil Štumpa GRADA PUBLISHING

4 Kniha přibližuje podstatu řešení mnoha desítek vybraných stavebních detailů, používaných převážně ve stavitelství 19. a 20. století. Má být praktickou pomůckou jak pro řemeslníky, stavební mistry a projektanty, tak pro památkáře, studenty, ale i pro chalupáře a všechny, kteří potřebují přiblížit problematiku tradičního stavitelství. 100 osvědčených stavebních detailů Tradice z pohledu dneška Ondřej Šefců, Bohumil Štumpa Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, tel.: , fax: jako svou publikaci Odpovědná redaktorka Jitka Hrubá Sazba Květa Chudomelková Počet stran 216 První vydání, Praha 2010 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s., Husova ulice 181, Havlíčkův Brod Grada Publishing, a.s., 2010 Cover design Grada Publishing, a.s., 2010 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN ELEKTRONICKÁ PUBLIKACE: ISBN (elektronická verze ve formátu PDF)

5 5 Obsah 1. Zdivo kamenné Případy vazeb připojení a křižování cihelných zdí Římsy tažené...12 Spárování režného zdiva cihelného Stěny srubové Zlepšené stěny srubové Spoje trámů při zhotovení kostry jednoduché dřevěné stěny Sendvičové stěny Anglický dvorek Visuté lešení Vzepření svislé stěny a bačkora s dlouhým dlabem...26 Výměna celého nadpraží okna vysokého přízemí Podtažení klenebního pasu při jeho opravě a podtažení klenby valené v ploše Schodiště dřevěné s podstupnicí Schody úsporné Trámové stropy dřevěné Stahování stavby v místě stropů pomocí ocelových kleští Distance mezi stropními trámy a ochrana proti jejich klopení Zhlaví trámové a jeho ochrana...40 Oprava zhlaví trámového Stropy trámové a povalové Kamenné dlažby Dlažby z kameninových dlaždic Vlýsky na aglomerovaných deskách Korkové parkety...50 Dlažba z teracových dlaždic Podlaha palubová...52 Podlahové nášlapné vrstvy povlakové Dlažba z cihel kladených naplocho...54 Dlažba z dřevěných špalíků Dřevěné podlahy z palubek, řemenové podlahy a podlahy vlýskové Větrané podlahy v suterénech nebo v náročných rekonstrukcích Dveřní zárubně tesařské hrubé a truhlářské hoblované Vložení dřevěné zárubně dveřní do stěny s dřevěnou konstrukcí Dveře kývavé prosklené Okenice vnitřní Dveřní prahy Dvojitá okna Zdvojená okna Okno jednoduché, dovnitř otevírané Okno dvojité s poutcem, k otevření dovnitř Okno dvojité s deštěnou špaletou Okno zdvojené Okna jednoduchá, konstrukce a profily Okna jednoduchá s deštěním Zateplení parapetu za radiátorem Květinová okna Okenice rámová čepovaná, s výplní žaluziovou Klasické okenice venkovní dřevěné Kování oken a dveří Kování okenní Kování oken, rozvory Dřevěné ploty Dřevěná vrata...102

6 6 49. Dveře jednoduché svlakové Kování dřevěných okenic Nosiče omítek Nosiče omítek Nosiče omítek dřevěné Nosiče omítek kovové Srazy čili lípnutí, bez příložek Srazy čili lípnutí s příložkami Plátování Přeplátování Nastavování trámů svislých - štěpování se svorníkovými spoji Štěpování kruhových profilů a okování zděří Trámové rošty Trámové rošty provádění a použití Šikmé čepování, zapouštění a jejich kombinace Šikmé čepování se styčníkovými plechy a čepy vháněné Zesílení trámů svislých a vazby rozšiřující Vazby rozšiřující, spoje hřebíkové a svorníkové Napojení krokví námětkových Tesařské spoje, spojovací součásti dřevěné a železné Partie kolem pozednice u vlašského krovu, uložení hřebenové krokve a jištění řadových krokví paklíkem Ukončení věšáku nad vazným trámem v krovové soustavě vlašské, pultové krovy velkých rozpětí a vrcholová krokev u pultové střechy Pultové krovy velikých rozpětí v krovové soustavě vlašské Krovy vlašských soustav bez vazných trámů, soustava Ardantova Krovy pultových střech Plná vazba krovu mansardové střechy Dva příklady dnes již překonaných plochých střech Vazby komínového zdiva pro průduchy čtvercové a kruhové Vyvložkované komínové průduchy Výměny ve stropech a kolem komínů Lemování komínů na sedlových střechách Lemování komínů montáž plechů a lemování komínu procházejícího hřebenem Komínová tělesa a průduchy, technické termíny a komponenty komínů Komín u okapu Komíny nad střechou Krytina dvojitá z tašky bobrovky, korunová i šupinová a zmínka o krytině jednoduché Krytiny bobrovkové, hřeben, nároží a úprava štítu Vykrývané střešní úžlabí (úbočí) Došková krytina klasická Pohled na vikýř segmentový, podle dnešních pravidel Mansardová římsa dřevěná Úpravy zděných komínů nad střechou Sedlový vikýř se zvalbenou stříškou a sedlový vikýř běžný Podokapní žlab Lůžkové žlaby (lůžko ocelové) Žlaby nástřešní a mezistřešní Bednění základu Bednění lehkého sloupu a stropního trámu Bednění stropního trámu s deskou Bednění stěn Bednění dvouramenných schodů přímých Bednění dvouramenných schodů Bednění betonového můstku Rejstřík Použitá literatura osvědčených stavebních detailů

7 7 Vážení čtenáři, tato kniha představuje oživení starších stavařských zkušeností poněkud jinou formou. Nereprodukuje jedinou příručku jako celek, ale nabízí výběr stavebních detailů z knih různé provenience. Tento výběr je přizpůsoben tomu, s čím se dnes lze ve stavební praxi setkat a to jak při obnově historických objektů, tak při svépomocné stavbě domků, chat i opravách chalup a při různých stavebních činnostech. Opakovaně se v terénní praxi přesvědčujeme, že mnohá zdánlivě překonaná řešení mají svůj velký důvtip a životnost. Jejich fungování je prověřeno tou nejlepší zkušebnou, kterou jsou samy stavby a prvky na nich fungující mnohdy desítky let. Často jde o detaily téměř prosté, malé zkušenosti či dovednosti, jejichž důmysl vyzkoušely generace řemeslníků, a které se dříve předávaly z otce na syna nebo od mistra na učedníka. Máme za to, že je zbytečné vymýšlet již vymyšlené. Málokdo má dnes čas obcházet staré domy a podrobně studovat detaily osazení deštění, profily okenic či provedení mansardy starého krovu. Těžiště této publikace je v obrázcích a detailech převzatých z více jak desítky odborných českých, ale i německých publikací. Každou stránku s ilustrací provází zasvěcený text, který rozvádí stavební postup až do realizačních detailů a praktických rad, třeba i ve formě stanovení doporučené velikosti hřebíků. V textu jsou připomenuty i odlišnosti od některých současných postupů, někdy se objeví i kritické připomínky, upozornění na to co by mohlo být zdrojem poruch, kde by mohl být detail jiný, kde hrozí porucha, na co je třeba dát pozor. Tato kniha není univerzálním návodem pro úplnou stavbu domu, ani nemusí být přímou předlohou. V době, kdy často bezmyšlenkovitě stahujeme a kopírujeme různá vyumělkovaná stavební řešení, má ambici přimět k přemýšlení. Proč se vlastně ta vzpěra dává do této pozice, či jaký význam má tato vložená lišta? Tato příručka jistě nenahradí práci stavebního inženýra, ani kvalifikovaného tesaře či pokrývače. Její cíl je vlastně prostý. Zachovat alespoň něco málo z tradičního stavitelství, ukázat že i zdánlivě složité věci lze dělat celkem jednoduše, a že jednoduché věci mohou sloužit dobře a spolehlivě. autoři

8 8 1. Zdivo kamenné Kámen patří k nejstarším stavebním materiálům. V současném stavitelství se používá hlavně na základy, podezdívky a soklové partie budov. S kamenným zdivem se setkáváme hlavně u historických staveb, kde lze ještě spatřit a vyhodnotit tyto druhy zdiva: Zdivo z kamene lomového neložného (divočina) I u lomového zdiva jde o kámen vybíraný, neboť mnohé kusy se přímo na zdění nehodí. Tyto kameny se obvykle musí rozbít na menší a na malé klínovité podkladní prvky, (tzv. šibry). Při zdění se do zdi po cca mm vkládají vybírané kameny vazáky, sahající alespoň do ¾ zdi. Zeď tl. 600 mm se zdí z obou stran. Buď zdí dva zedníci stojící proti sobě nebo se zdí po jedné straně cca 400mm vysoko a potom se přejde na druhou stranu a natáhne se šňůra po druhém líci zdi. Důležité je dodržení průběžných ložných spár (řádkování) alespoň ve dvou úrovních a důsledné klínování menšími kusy. Zdění je poměrně pomalé, je nutno stále hledat vhodné kusy, případně kámen upravovat kamenickou paličkou. Rovinu líce je nutno držet pomocí šňůry. Čím tvrdší kámen, tím je malta tužší konzistence, kámen s kompaktním povrchem se před zděním nekropí. Líc zdi kamenné se spáruje buď cementovou, nebo nastavovanou maltou. Pokud zední líc omítáme, potom jen přes cementový prostřik házený síťově. Zdivo z kamene ložného Kameny jsou v jednom rozměru shodné, zdivo vytváří pravidelné řádky, může se uplatnit i jako pohledové. Při zdění je nutno dbát na vazbu řádků, někdy je vhodné i svislé provázání. Zdivo kopákové Kopáky jsou kameny už opracované náročněji. Mají shodnou výšku a svislé hrany jsou obvykle kolmé k ložné spáře. U čistých kopáků jsou kolmá i čela. Tloušťka spár je malá a zdivo působí velmi úhledným dojmem. Příprava kamene však materiál značně prodražuje. Zdivo haklíkové Haklíkový kámen se seká ve 3 velikostech a klade se vodorovně se svislou provazbou. Vzniká tak specifická dekorativní vazba. V podstatě se jedná o zdivo soklové a zdivo kamenných partií předzahrádek. Zdivo kvádrové Kvádrové zdivo je prováděno z čistě opracovaných kvádrů kamenickou technikou, často je každý kvádr zhotoven podle výkresu. Příprava materiálu i jeho zdění je vysoce odbornou činností, vyžadující často i speciální technické zařízení pro manipulaci s kvádry. Zdivo smíšené Jde obvykle o zdivo z kamene a cihel. Pokud se použije lomový kámen, potom se z cihel vyzdívají špalety, nároží a další články, kde je potřeba čisté provedení zdiva. U jiného typu tohoto zdiva tvoří cihly výplňové části a opracované kvádry vytvářejí nároží nebo ostění, překlady a další články. 100 osvědčených stavebních detailů

9 9

10 10 2. Případy vazeb připojení a křižování cihelných zdí Připojení zdi může být pravoúhlé a šikmé. Připojení pravoúhlé: 1. vrstva. Zeď připojovaná se protáhne až do líce zdi průběžné, ukončí se jako čelo. Dělicí spára je v ní založena o ¼ cihly od zadního líce zdi průběžné. Zeď průběžná se ke zdi předešlé přisadí normální vazbou. 2. vrstva: Zeď průběžná má normální vazbu protaženou v celé délce, jen dělicí spáry v ní musí být založeny o ¼ cihly od líců připojované zdi. Vazba zdi připojované se k lícům zdi přisadí. Čelo zdí se může vázat tříčtvrtkami nebo hlavicemi, střídání vrstev vazákových a běhounových je analogické jako u ostatních příkladů. Vazba hlavicemi je vazba pomocí pásků. Pásek je cihla rozseknutá podélně na polovic. Má rozměr 70/65/290 mm. Připojení šikmé: 1. vrstva. Dělicí spára je založena o ¼ cihly od ostrého koutu obou zdí. Do vnějšího líce zdi je průběžně položena řada běhounů a vazáková vazba zdi připojované je zatažena až za tuto řadu běhounů. 2. vrstva. Ve zdi průběžné se protáhne vazba vazáková. Zeď připojovaná se běhounovou vrstvou přisadí k vnitřnímu líci zdi průběžné, dělicí spára se založí o ¼ cihly. Křížení zdí může být pravoúhlé a šikmé. Zdi probíhají ve stejné tloušťce nebo jsou zeslabeny. Křížení pravoúhlé: 1. vrstva. Běhounová vazba proběhne v prvé zdi s dělicími spárami odsazenými o ¼ cihly od líců druhé zdi. Ve druhé zdi je vazáková vazba přisazená k lícům zdi prvé. 2. vrstva. Opakuje se totéž, ale obráceně. Běhounová vazba proběhne ve zdi druhé s odsazenými dělicími spárami o ¼ cihly a vazáková vazba je přisazena ke zdi prvé. Zeslabuje-li se v křižování jedna nebo dvě zdi, pak se v průběžné vrstvě váže zeslabená část jako čelo tolika tříčtvrtečními běhouny, kolik se jich na šířku ústupku vejde. Křížení šikmé: 1. vrstva. Běhounová vazba prvé zdi proběhne s dělicí spárou založenou v koutě. Vazáková vrstva zdi druhé se připojuje k lícům zdi prvé s dělicí spárou odsazenou o ¼ cihly. 2. vrstva. Opakuje se totéž, ale obráceně. Běhounová vazba zdi druhé proběhne s dělicí spárou v koutě, vazáková vazba zdi prvé je přisazena s dělicí spárou o ¼ cihly odsazenou od koutu. Vyjde-li do líce nevhodný nebo příliš malý kus cihly, je třeba vhodně přiseknout sousední cihly. 100 osvědčených stavebních detailů

11 11

12 12 3. Římsy tažené Vytažení profilovaných říms a různých ozdobných profilů na stropech a stěnách se dělá pomocí šablon připevněných na pohyblivém vozíku. Tato šablona se jmenuje sájmo. Taženou římsu buď tvarově navrhuje projektant, nebo se římsa rekonstruuje a potom je třeba profil přesně odměřit a vynést. V takovém případě se pro venkovní práce používá vápenocementová malta na jádro a štuková malta na finální lícní úpravu. Šablona, která se táhne přes nanesený materiál, mu dává odpovídající tvar a profil. Skládá se z plechu, ve kterém je vyříznut potřebný tvar a výztužné desky, připevněné na vozíku s vodicími latěmi. Vodicí latě jsou hoblovány, vyrovnány přesně do vodováhy a ke stěně připevněny zednickými skobami. Plechová šablona se nepřibíjí na jednu stranu desky, ale je uprostřed mezi dvěma deskami zešikmenými směrem k šabloně, takže při tažení šablony oběma směry se malta tlačí do profilu. Plech pro šablonu je tlustší, a protože vozík nejezdí po hladké ploše, nýbrž po drsném povrchu omítky, brzy by se rozedřel. Proto se upevňují na stěnu vodicí latě a vozík jezdí po nich. Šablony, s nimiž se vytahuje jádro i štuková vrstva, vyžadují dva plechy. S prvním se vytáhne jádrová vrstva z nastavované malty. Po vytažení profilu v hrubé maltě se první plech odstraní a druhým plechem, ustupujícím cca o 2 mm, se vytáhne lícová finální vrstva. Spárování režného zdiva cihelného Všude, kde se nechává zdivo v režném líci, se upravují jeho spáry. Většinou má spárování efekt výtvarný, ale vyspárované zdivo lépe odolává povětrnostním podmínkám a samozřejmě lépe vypadá. Pokud se jedná o zdivo cihelné, platí všeobecně uznávaná zásada, že spárovací malta musí mít stejnou nebo nižší pevnost než spárovaný materiál. Proto normální cihelné zdivo nikdy nespárujeme čistě cementovou maltou. Malta musí být vápenocementová, podle velikosti spár musí být volena velikost pískových zrn a konzistence, která se volí podle druhu zdiva. Nikdy však není spárovací malta řídká. Pokud se bude spárovat, ale na výtvarné podobě spárování tolik nezáleží, vezme zedník normální hladké spárovací železo a vyspáruje všechny spáry přímo. To se dělá hlavně na komínových tělesech nad střechou. Zdicí malta je výborné kvality, proto se na spárování dobře hodí. Rovněž fakt, že je malta stejnorodá a nespojuje se se suchým podkladem, přispívá k tomu, že toto spárování velice dobře drží a většinou je jeho životnost životností komínového zdiva nad střechou. Někdy se projede spára i smotkem mokré plsti. Malta se potom neleskne a spárování vypadá velice hezky. Speciální kapitolou je ozdobné spárování zdiva. To se dělá vždy po ukončení zdění a používá se speciálně tvarovaných želez. Pokud bude zdivo ozdobně spárováno, proškrábne se malta ve spáře tak, aby byla odsazena o mm cihelného líce. Ponechá se mm na spárovací maltu. 100 osvědčených stavebních detailů

13 13 horní vodicí lať sájmo (plechová šablona) spodní vodicí lať vozík pro šablonu spodní vodicí lať Spárovací železo ploché (spárovačka) Spárování slabé Spárovací železo žlábkové (spárovačka) Spárování ostré

14 14 4. Stěny srubové Srubová stěna vzniká vodorovným vrstvením masivních dřevěných trámů, buď částečně, nebo plně hraněných na sebe tak, že vytvářejí dohromady pevnou a těsnou stěnu. Soudržnost trámů se dosahuje hmoždinkami v ložných spárách, někdy i drážkováním trámů, ale hlavně převázáním stěn na rozích a připojením stěn vnitřních. Srubové stěny patří k archaickým stavebním konstrukcím a jsou v posledních letech v různě upravené podobě opět hojně využívány. Trámy na srubové stěny jsou řezány, nebo tesány. Hraněny jsou obvykle plně, někdy s malými oblinami na rozích. Levnější varianty jsou tesány jenom na dvou ložných plochách. Spojování trámů mezi sebou se děje přeplátováním na rozích. Přeplátování může být provedeno tak, že trámy ob roh probíhají ve stejné úrovni, nebo jsou o polovinu výšky vrstev vystřídány. V prvním případě je seříznut konec trámu na polovinu výšky, a to rovně, zabezpečení je zde provedeno zhlavím vysazeným o mm nebo roubíkem či tyčkou z tvrdého dřeva o 25 mm, prosazovanou otvory ve středu spojů vždy přes několik vrstev trámů. Místo roubíků se konce trámů zaříznou rybinovitě podle diagonály, což je přeplátování tzv. tyrolským řezem, který je zajištěn vahou horních vrstev. Ve druhém případu je z trámu na horním i dolním líci vyříznuta ¼, a to zase rovně se zhlavím nebo bez zhlaví, s roubíkem nebo rybinovitě. Ve všech případech může být spoj ještě doplněn ozuby, zapuštěním apod. Doplňování spojů není příliš časté, provedení je pracné a nepřináší zvláštní výhody. Dlouhé stěny se zabezpečují dubovými nebo modřínovými kolíky, případně hmoždinkami, zapuštěnými v ložných spárách asi po vzdálenostech 1 m. Poloha hmoždinek je v sousedních vrstvách vystřídána. Těsnění spár je zvláště nutné u trámů, opracovaných neúplně nebo tesaných nepřesně. U venkovských staveb se spáry těsnívaly mechem, slámou, dřevitou vlnou, koudelí apod. Přečnívající materiál v líci se vymazával mastnou hlínou s vápnem. Místo vymazání lze použít přibíjené dřevěné trojhranné latě, které těsnění dotlačí do spáry. Okenní a dveřní otvory se upravují tak, že se čela trámů zachytí čepovaným ostěním do drážky 50/50 mm. Ostění má okolo horního čepu vůli úměrnou výšce otvoru. Do tohoto ostění je zapuštěna vodorovná výměna, která je oporou nadpraží okna i dveří. Komínové těleso je vhodné vyzdít úplně samostatně mimo konstrukci stěny s distancí alespoň mm. Srubová stěna musí být zajištěna proti vlhku. Sokl pod srubovou stěnou by měl být zděný a sahat by měl alespoň 0,6 m nad terén. Jeho horní líc musí být z tvrdého materiálu a musí být opatřen izolačním asfaltovým nátěrem nebo asfaltovou lepenkou. I trámy je vhodné na choulostivých místech impregnovat, to znamená vně a v ložných spárách. Srubové stavba poskytuje suché, zdravé a teplé obydlí. Problémem je nižší požární odolnost. 100 osvědčených stavebních detailů

15 15

16 16 5. Zlepšené stěny srubové Ochrany proti ohni se dosáhne obkladem stěn uvnitř stavby izolačními deskami. Musí být pamatováno na vůli pro objemové změny dřeva, které jsou mm na metr výšky a vyskytují se i po dvou letech po zbudování. Komíny musí být zděné a omítané. Mají se k nim přizdít příložky, do jejichž drážky se mohou čela trámů zapustit. Vzdálenost od kouřové trouby má být alespoň 300 mm. Připojení stěny srubové ke komínovému tělesu nebo k jiné vyzděné části budovy může být provedeno také zapuštěním čel trámů do svislého trámu s drážkou (podobně jako u ostění oken a dveří), nebo se čela trámů sevřou našroubovanými svislými výměnami po jedné nebo obou stranách. Na srubové stěny se osadí dřevěné stropy trámové s rovným záklopem a násypem. Může se také užít stropů povalových s vrstvou hliněné mazaniny. Stropnice jsou přes podkladní trám stěny kampovány a kromě toho jsou zajištěny přesahujícím zhlavím. Mezi stropnice se vloží buď prkno na laťky přibité bokem na stropnice, nebo lépe krátký trámec s drážkami v čelech, která zapadají okolo latěk přibitých na stropnice. Pokračuje-li srubová stavba do dalšího patra, je také žádoucí zajištění hmoždinkou. Konstrukce srubu vyžaduje jednoduchý, nečleněný pravoúhlý půdorys s průběžnými vnitřními stěnami. Stavba má být přízemní nebo přízemní s podkrovím. Při zdokonaleném způsobu a při užití řezaných celohraněných trámů, může být i jednopatrová s podkrovím. Finančně výhodná je zejména tam, kde je dostatek dobrého a levného dřeva. Shora má být srubová stavba chráněna dobrou, nepropustnou a trvanlivou krytinou. Šindel vypadá velice dobře, ale vyžaduje pravidelnou údržbu a zvyšuje požární zatížení objektu. Totéž platí o prknech. Hospodárná je plechová krytina, krásný výsledek poskytuje přírodní břidlice. Lepenkové krytiny jsou nevhodné. Obvodové stěny je výhodné chránit před vlhkostí hodně vyloženým okrajem střechy s okapem, eventuálně i krytinou na stěnách vystavených pravidelným větrům. Zdokonalené srubové stěny lze použít pro trvalá obydlí. Minimální tloušťka stěny, která nepromrzne a ani není zasažena kondenzací, je 180 mm. Stěny menších tlouštěk budou zdrojem problémů a hodí se pro sezónní stavby nebo objekty bez potřeby vytápění. V severských zemích, kde je klima drsnější než u nás, jsou srubové stěny velmi rozšířeny, ale v jiné úpravě. Používá se tam výhradně srubových stěn složených ze svislých trámců osazených do prahu a do ližiny. U otvorů jsou přerušené trámy zachyceny vodorovnou výměnou tvořící práh a nadpraží. Tímto uspořádáním se překoná hlavní nevýhoda našich srubových stěn a to pracování po výšce, které je zde nepatrné. Takové stěny se mohou doplnit libovolně upravenými povrchy z prken, izolačních desek, lepenky, překližek, omítky apod. Bývá to především na vnější straně dvojí vrstva křižujícího se bednění, uvnitř laťování je vzduchová mezera s jednou vrstvou bednění. Tepelně stěny zcela vyhovují. 100 osvědčených stavebních detailů

17 17

18 * Spoje trámů při zhotovení kostry jednoduché dřevěné stěny Na obrázku jsou použity zejména tyto spoje: čepování kolmé, nebo šikmé, čepování se zapuštěním, plátování a kampování. Nejsou zde vazby podélné, jako lípnutí, plátování ani nastavování svislých trámů. Čepování se provádí tam, kde se dva trámy křižují a jeden trám ve spoji končí. Někdy končí ve spoji oba trámy. Čepování spočívá v tom, že na konci jednoho dřeva je vždy ve směru vláken proveden čep (v podstatě výstupek), který zapadá do dlabu druhého dřeva. Šířka čepu bývá nejčastěji ⅓ šířky trámu, délka čepu ¼ ½ výšky trámu, který je opatřen dlabem. Jsou-li trámy na sobe kolmé, jde o čepování pravoúhlé. V uvedeném případě jde o čepování horizontálních distančníků do svislých sloupků. Dále jsou čepovány sloupky do spodního prahu, ležícího na základu konstrukce. U spojování trámů šikmých a vodorovných se vyskytují čepy šikmé, např. u rohové vzpěry a spodního nebo horního rámu. Pravoúhlý i šikmý čep lze doplnit zapuštěním. Čepy pravoúhlé Nejpoužívanější je čep obyčejný (rovný čep jednoduchý). Na rohu se používá tzv. čep odsazený. Je-li čep odsazen stejně na všech čtyřech stranách, je kvadratický. Jsou-li trámy velice objemné, spojují se čepem dvojitým. Tloušťka čepu je 1/5 šířky trámu. Pracnějším spojem je čep křížový, který má zamezit vnikání vody do dlabu. Na rohu se často používají čepy na pokos. Při stropnicových výměnách se dělají čepy rovnočelné nebo šikmočelné, někdy doplněné zapuštěním. Spojování je vždy zabezpečeno skobou. Čepy šikmé Toto spojení bývá nejčastěji doplněno ještě jednoduchým nebo dvojitým zapuštěním. Čep sám bývá mělký. Čela čepu jsou seříznuta do roviny symetrie tupého úhlu. Svorníky, které ztužují spoj, jsou kolmé na osu tupého úhlu. Takové spojení se vyskytuje i u vzpěry a vazného trámu nebo u věšadla. Přeplátování Provádí se tam, kde se trámy křižují, přičemž jeden trám je nesen druhým. Trám, který nese, nesmí být příliš zeslaben. Oba trámy mohou spojem probíhat dále, nebo může jeden, popřípadě oba, ve spoji končit. Rozlišuje se přeplátování úplné a částečné. Při přeplátování úplném se z každého trámu vybere polovina tloušťky. Při přeplátování částečném se každý trám vybere nejčastěji o šestinu až čtvrtinu. Přeplátování může být pravoúhlé, nebo šikmé. Při šikmém přeplátování se spoj zabezpečuje ještě zapuštěním. Kampování Je to druh částečného přeplátování. Je výhodné tím, že oslabení trámů je menší. V jednom trámu se provede kamp (ozub), ve druhém dlab či lůžko stejného tvaru a hloubky, jako je kamp. Podle tvaru se rozlišuje kamp plný, oboustranný, jednostranný, střední křížový či rybinový. 100 osvědčených stavebních detailů

19 19 a) půdorys napojení vnitřní stěny b) čep pravoúhlý úplný c) čep šikmý jednoduchý, rovnočelný d) čep odsazený pravoúhlý e) čep pravoúhlý se šikmým zapuštěním f) vykreslení čepu g) pravoúhlé přeplátování úplné h) nárožní přeplátování úplné i) nárožní přeplátování šikmé k) rohové přeplátování s rybinou k 1 ) nárožní plát klínočelný s rybinou l 1 ) kamp střední, oboustranný l 2 ) kamp s celou jednostrannou rybinou, u trámů procházejících l 3 ) kamp křížový m) rybinový kamp a kamp s rybinou jednostrannou n) rožní kamp s jednostrannou rybinou

20 20 7. Sendvičové stěny a) V podstatě jde o dřevěnou kostru z hranolů 100/100 mm, oboustranně ošalovanou hoblovanými palubkami 24 mm, kladenými na drážku a pero, samozřejmě perem nahoru. Před šalováním bude kostra potažena volně zavěšenou asfaltovou lepenkou. Kostra stojí dole na trámovém prahu 100/100 mm, který leží na betonové základové desce. Konstrukce je velice úsporná a hodí se např. pro chatu využívanou pouze v létě. Skladba podlahy s palubkami jako nášlapnou vrstvou je dobrá, možná až příliš nákladná. Podkladní lepenka uzavírající skladbu a ležící na betonové základové desce je nezbytná. b) Zde je skladba vylepšená stavební izolační deskou, kterou je obita kostra zvenčí i ze - vnitř. Navýšení izolace ze stavební desky je možno využít jako nosič omítky a na stěnu nahodit fasádní nebo vnitřní omítku. Uvnitř je navržena cementová omítka, vnitřní izolační deska pravděpodobně jinou omítku neunese. Podlaha je stejná jako v předchozím obrázku. c) Podlaha zůstává stejná, jako v předchozích variantách, ale stěna je zateplena přírodním materiálem. Je to tyčovina obalená slaměnými povřísly a zakalená jílem. Na sloupky dřevěného skeletu jsou nabity svislé latě s distancí odhadnutou podle tloušťky použité tyčoviny. Popsaným svitkem obtočená tyčovina se mezi latě zasune a vytvoří svislou tepelně-izolační stěnu. Na každé straně kostry zůstávají natažené volně zavěšené lepenky. Skladbu uzavírá oboustranný obklad z palubek a tvoří oba líce zateplené stěny. d) Tato varianta využívá vzduchovou dutinu, vytvořenou dřevěnou kostrou. Palubkové obklady jsou zde nahrazeny dřevěným bedněním o tl. ¾ palce. Na bednění je zavěšen nosič omítky, na němž je zvenku provedena normální fasádní omítka a z druhé strany vnitřní omítka. Podlaha zůstává ve stejné skladbě, jako při předešlých variantách. e) V této variantě je použita cihelná stěna, kladená na půl cihly (v tomto případě půjde o cihly německého formátu 120/250/65 mm). Tato cihelná stěna se oboustranně omítne. Lze doporučit potažení hranolů kostry obyčejnou nepískovanou asfaltovou lepenkou kolem dokola. Na líc, který bude přímo v kontaktu s fasádní a vnitřní omítkou, je možné natáhnout rákosovou rohož nebo jej rabicovat. f) Zde je předkládána varianta s vnitřním škvárovým jádrem mezi dvěma heraklitovými stěnami. Heraklit lze dobře omítnout jak omítkou fasádní, tak i omítkou vnitřní. Je jistě rabicován a mezi sloupky kostry jsou vloženy další sloupky, protože heraklitové desky jsou dlouhé pouze 2 m. 100 osvědčených stavebních detailů

21 dehtová lepenka 2. hoblované bednění 3. hoblovaná podlaha 4. 2 proloženo lepenkou 5. hrubá podlaha 6. polštáře 7. podkladní ochranná lepenka 8. základová deska 9. stavební konstrukční deska 10. pražce, hranoly mm 11. cementová omítka 12. venkovní omítka fasádní 13. venkovní bednění 14. tyčovina obalená slámou a zakalená hlínou 15. bednění mm 16. vnitřní omítka 17. omítka fasádní na pletivu 18. stojka 19. heraklitová vrstva 20. škvára suchá prosívaná 21. podlaha 22. podkladní beton 23. pražce 24. okapnice ze zinkového plechu 25. horký asfaltový nátěr 26. distanční fošna

22 22 8. Anglický dvorek Anglický dvorek se buduje všude tam, kde je potřeba odvětrat a přisvětlit místnosti pod úrovní terénu. Je mnoho způsobů, jak dvorek navrhnout a vystrojit. Všechny anglické dvorky mají několik společných problémů. Jsou to zejména tyto detaily: Izolace proti zemní vlhkosti U suterénů obytných domů z 1. poloviny 20. století nebyly dvorky obvykle izolované, s ohledem na finančně náročné provedení izolační vany. Výstavba po 2. světové válce již obvykle s prováděním izolace proti zemní vlhkosti počítá. Tato izolace je odvodněna v podlaze anglického dvorku vpustí, napojenou do dešťové kanalizace. Vpusť má mít veliký kalník a musí být čištěna. Případné ucpání vpusti může způsobit katastrofu. Anglický dvorek má zákonitě převyšovat okolní terén, jehož spádování je provedeno od dvorku! Okno anglického dvorku Většinou se jednalo o okna jednoduchá, nejčastěji dřevěná, otvíravá. Jejich rozměr byl menší než v průčelí. Sloužila spíše k větrání, než k osvětlení. Pokud jimi bylo vidět alespoň na chodník, potom byla rozhodující jejich velikost. Jelikož se většinou tato okna družila s okny sklepů a kotelen, nikdy neměla odpovídající plochu. Byla většinou velice nízká. Tento typ oken je nepříznivý i na větrání. Zakrytí a větrání anglického dvorku Dvorek, byl-li pochozí, byl většinou zakryt ocelovými rošty nebo sklobetonovým zákrytem s větracími otvory (viz obr.). Ocelový rošt v dešti propustí vodu a po otevření okna sklepní místnosti nebrání větrání. Pokud v zimě dvorek zapadá sněhem, je nutno jej odhrnout ještě tehdy, dokud leží na ocelovém roštu. Stěny dvorku byly většinou omítány nebo ponechány v režném zdivu a spárovány, někdy se používaly i obklady. Odvodnění anglického dvorku Dvorky jsou většinou odvodněny do kanalizace. Úroveň dvorku bývala podstatně níže než okna a podlaha dvorku bývala spádována ke vpusti. Připusťme případ, že jde o solitérní dům se sklepem odvětraným anglickým dvorkem. Takové sklepy jsou při přívalových deštích lehce zatopitelné. Propustnost dvorku může výrazně snížit nedbalá údržba. Stačí spadané listí nebo bláto a nečistota. Pokud není mezi parapetem okna a podlahou dvorku více než 100 mm, je nutno úzkostlivě dbát o průchodnost odtoku dešťové vody. Z hlediska údržby anglického dvorku se jeví jako optimální sklobetonový zákryt na dvorcích izolovaných proti zemní vlhkosti. Větrací kusy vložené do luxferové podlahy zákrytu musí být bronzové nebo nerezové. Zákryt sice zhoršuje větrání, ale zase zamezí zavodnění dvorku dešťovou vodou. Právě dešťová voda, když stéká po obvodovém zdivu dvorku, způsobí opad zasolených omítek a tím i ucpání vpusti. Pokud je horní zákryt položen tak, aby voda rychle odtekla mimo chodník a větrací kusy, které bývají minimálně dva, jsou funkční, dotování dvorku dešťovou vodou je minimální. Potíže nastanou s vodou kondenzační, která se sráží na rubu zákrytu a zavodňuje obvodové zdivo dvorku. Pokud ale vyjádříme množství vody kondenzační v procentech, je to údaj oproti množství srážkové vody zanedbatelný. 100 osvědčených stavebních detailů

23 23 Pochozí ocelový rošt Odvodnění dvorku Suterénní okno Odvodnění drenáží

24 24 9. Visuté lešení Při rozsáhlejších adaptacích nebo při opravách oken nebo všude tam, kde pro velikou výšku nad terénem nebo komplikovaný svah v místě opravované fasády nejde postavit obyčejný žebřík nebo kozové lešení, zhotovují se visutá lešení. Náš obrázek ilustruje obě praktické varianty zbudování lešení. 1. varianta pokud není k dispozici dvoukřídlové francouzské okno, musí se postupovat jinak. Probourají se dva otvory v parapetu a jimi se protáhnou zevnitř místnosti 2 hranoly (v podstatě 2 konzoly). Jejich dimenze bude cca 120/120 mm a větší. Záleží na tom, jaké vyložení do fasády bude potřeba a jak bude toto vyložení zatíženo. Běžné jsou hranoly 120/120 mm, protože z visutého lešení se dělají toliko menší opravy fasád nebo arkýřů. Uvnitř místnosti se převážou oba hranoly vodorovným bačkorovým kusem položeným přes konzoly (hranol asi stejné dimenze, jako mají konzolové hranoly) a vzepřenou ližinou nahoře pod stropem. Bačkora a ližina pod stropem se mezi sebou rozepřou dvěma stojkami, které se zavětrují Ondřejským křížem. Dolní spoj (konzola bačkora) se seskobuje, spoje ostatní (stojka bačkora a stojka ližina pod stropem) se spojí paklíky z prkna tl. 30 mm, dlouhého 500 mm a širokého max. v šíři hranolových stojek a přibijí se hřebíky dl. 80 mm. Celá konstrukce se ještě zajistí řezanými klíny, buď oproti podlaze, nebo proti stropu. Klíny se zajistí hřebíkem. Otevřeným oknem se zbuduje na venkovní konzole podlaha z prken tl. 1. Pozor! Ve směru kolmém na konzoly se položí nejprve příčníky, prkna tl. 30 mm, asi 600 mm od sebe. Na tyto příčníky (někdy se jim také říká špachtle) provedeme podlahu z prken na sraz. Prkna se k příčníkům lehce přibijí hřebíkem dl. 60 mm. Vnitřní rozpěrná konstrukce mezi stropem, a podlahou, se musí zavětrovat. Zavětrování se provede Ondřejským křížem z prken tl. 1, hřebíky dl. 80 mm. Na konzolách se zhotoví čelní zarážka vysoká 1000 mm a obě strany visutého lešení se opatří lehkým, ale pevným zábradlím stejné výšky. Toto lešení je zbudováno jen na opravu jednoho problému a jeho výhoda spočívá v jeho jednoduchosti. 2. varianta je trošičku složitější. Tady je případ, kdy se nedají do parapetu vybourat otvory, proto se konzolové hranoly zevnitř podloží stejnou konstrukcí, jakou se nahoře rozepřou oproti stropu. Toto lešení, které je zde vykresleno je velice nebezpečné a je třeba varovat před jeho aplikací (není zde vůbec zavětrování). Na konzolách by mohl stát jeden člověk a mít v ruce tak nanejvýš šroubovák. Ale lešení je přece zatíženo dynamicky, stojí tam zedník a buší kladivem do sekáče a rozhoupá lešení tak, že ho takto upravené vzpěry neudrží. Mnohem lepší je podložit dole konzolové hranoly buď starým bytelným stolem, nebo dvěma stavebními pevnými a nezničenými kozami, přes které se položí spodní bačkora, rozepřená oproti horní podstropní ližině. Spoje budou stejné jako v předešlé variantě, paklíkem a hřebíky. Utažení oproti stropu řezanými klíny je samozřejmostí. Klíny se vždy zajistí hřebíkem proti uvolnění. Všechno o zavětrování, příčných prknech pod prkennou podlahou a zábradlí zde platí stejně, jako ve variantě č osvědčených stavebních detailů

25 25 Prostrčení konzolových trámů parapetem Konzolové trámy zajištěny tesařskou konstrukcí vázanou

26 Vzepření svislé stěny a bačkora s dlouhým dlabem V situacích, kdy je třeba cokoli opřít šikmou vzpěrou, se vyplatí použít bačkoru s dlouhým dlabem. Zatímco je šikmá vzpěra zaražena ve své hlavě do kapsy ve zdivu nebo zaseknuta pod konzolku zapuštěnou do zdiva, je třeba v patě vzpěry táhnout. Dělá se to většinou přes bačkoru s dlouhým dlabem. V podstatě se jedná o masivní trám, cca 300/300 mm průřezu, dlouhý cca 1,5 m. Stejně jako na obrázku se vydlabe uprostřed trámu dlab dlouhý cca mm, podle toho, jak daleko se potáhne. Je třeba podotknout, že dlab v bačkoře nemá dno, může se dlabat shora, potom se bačkora otočí a dlab se dokončí s druhé strany. Zrovna jako bačkoru, speciálně se upraví i vzpěra. Na konci ji vybavíme dlouhým čepem, a tam, kde čep přechází v oboustranná sedla, se tato sedla upraví do segmentového tvaru. Práce začíná tím, že se upevní hlava vzpěry do zdi a zajistí se proti vyklouznutí. Pod patu vzpěry se položí bačkora, čep s člunkovitými sedly se zapustí do dlabu a bačkora se zajistí dvěma kůly. Jedním vzadu, aby nemohla couvat a jedním vpředu, aby se nemohla vychýlit ze směru kolmého k opírané zdi. Potom se utahuje klíny, zaráženými mezi konec dlabu a vzpěru. Klíny musí být řezané a vyrobené z tvrdého dřeva. Výměna celého nadpraží okna vysokého přízemí Jedná se o zajímavou statickou úlohu. Venkovní zeď tl. 450 mm potřebuje vyměnit celé nadpraží, pravděpodobně rozšířit okenní otvor. Jaké nadpraží zde bylo, to se neví, ale půjde pravděpodobně o vestavění velikého výkladce. Ocelové nosníky stávajícího přeložení se vyjmou a na jejich místo se uloží nosníky nové, patřičné dimenze a délky. Ještě je potřeba zajistit uliční fasádu proti ujetí do ulice. To je uděláno tak, že jsou z ulice opřeny do fasády šikmé vzpěry z hranolů nebo kuláčů, které přes zapuštěný vodorovný hranol zeď opírají a brání jejímu ujetí. Při pohledu na uliční zeď jistě zaujme dřevěná bačkora šikmé vzpěry, ležící na terénu. Bačkora má svislý jisticí kůl proti ujetí a dlouhý dlab (v němž se pohybuje čep vzpěry), který má spodní čelo upraveno do kolíbky. Soustavou řezaných klínů je potom vzpěra vháněna ke zdi. Nejprve se zhotoví vnitřní a venkovní podpora pro montážní ocelové nosníky, vynášející meziokenní pilíř. Vnitřní podpora se protáhne až do sklepa. Zbudují se jakési kozy s horním a dolním trámem a oba trámy se rozepřou stojkami. Patřičné podklínování řezanýmí klíny bude nezbytností. Vybourá se 7 otvorů pro kolmé montážní ocelové nosníky, které vynesou horní meziokenní pilíř a jejich konce se položí na horní trámy podpěrných koz. Teď právě přichází ten správný okamžik k tažení klínů. Klíny se položí na horní břevno kozy, vždy dva, řezanou stranou proti sobě, a táhne se najednou údery na klíny venkovní kozy a zároveň na klíny kozy vnitřní. Při tažení je třeba dávat pozor na stav zdiva. Nezdvíhá se celý dům, ale jenom se jistí horní partie proti pohybu a vybočení. Jakmile začnou klíny táhnout, přeruší se práce. 100 osvědčených stavebních detailů

27 27 Bačkora s dlouhým dlabem řezané klíny z tvrdého dřeva vzpěra bačkora Výměna nosníků nadpraží polozapuštěný horizontální hranol ve fasádě vzpěra ocelové nosníky vynášející parapet a meziokenní pilíře kozy vynášející podchycení ocelí dřevěný kůl jistící bačkoru proti posunu bačkora s dlouhým dlabem

28 Podtažení klenebního pasu při jeho opravě a podtažení klenby valené v ploše Pokud hrozí poškození klenebního pasu, ať je to lokálním přetížením nebo vyplavením malty ze spár, je nutno tyto nedostatky opravit. Při přetížení se odstraní nepříznivý zatěžovací stav a je-li klenební linie oblouku porušena, oblouk se podtáhne a poškození se opraví. Podtažení se dělá několika způsoby. Jeden z nich ukazuje obrázek. To je případ, kdy je třeba pod podtažením projíždět a procházet. Podtažení je konstrukce tesařská, ale prvky se k sobě neváží tesařskými spoji, protože jde o dočasné opatření. Ke svázání se užije tesařských skob nebo se zajistí podtahovací prvky přířezy prken nebo fošen, kterými se opatří všechny styčníky podtahovací konstrukce. Podtažení se skládá z dlouhé bačkory položené na terénu a spodních stojek nesoucích trám, který přebírá zatížení horního ramenátu. Tento trám se umístí cca 200 mm pod paty pásu. Podle klenební šířky pásu se navrhne horní řada stojek. Bývají ve stejné rozteči cca 0,8 1,0 m od sebe vzdáleny a nesou ramenát, který kopíruje zakřivení klenebního oblouku. Stojky budou tak vysoké, aby nad ramenátem zbylo cca mm. Klenba pásu je podepřena bodově přířezy fošny tl. 50 mm a dvojicí řezaných klínů, které se utahují podle potřeby. Klíny se musí zajistit proti uvolnění hřebíkem. Ramenát se vykrouží a vyřízne z fošen. Bývá dvouvrstvý, nebo třívrstvý. Jednotlivé vrstvy se spojují hřebíky. Horní stojky podpírající ramenát se musí ve své hlavě zaříznout přesně podle lomu ramenátu, nějaké spáry, nebo nepřesnosti jsou závažným nedostatkem díla. Rovněž velice záleží na kolmosti dosedacích ploch stojek. Pokud se tyto řezy neudrží v kolmém směru, potom je třeba používat různých klínů a podložek a to vše je na závadu statického působení podtažení. V případě, kdy se nebude pod podtažením jezdit, ani chodit, použije se podtažení vějířem. Do středu rozpětí oblouku se položí na terén krátká bačkora, na kterou se osedlají stojky vějíře. Na bačkoře budou jejich paty na sraz, jejich hlavy se však vějířově rozvinou. A právě v hlavách stojek vějíře je schopnost podepřít opravovaný pás klenební. Šikmé stojky se vystrojí stejně jako ramenáty způsobu předešlého. Odřezek fošny se opře o oblouk a dvojicí klínů řezaných se dotáhne do funkce. Takovýto způsob podepření je velice rychlý, ale nesmí se zapomenout na zavětrování stojek. Zavětrovává se horizontálním prknem nebo fošnou ve dvou úrovních a zavětrovací prkno nebo fošna se táhne ode zdi ke zdi. Spoje budou vystrojeny svorníky. Rovněž na bačkoře budou dvě spojení pat stojek vějíře. Je to oboustranně naložená fošna, ve spodní části šroubovaná do bačkory, ve vrchní do pat vějířových stojek. Přes svoji jednoduchost je tento způsob často používán a s úspěchem. Ještě poznámka k valené klenbě. Podtažení je velice jednoduché a podobné podtažení oblouku. Jenom stojky nesou podélné ližiny, souběžné s osou klenby. Tyto ližiny se potom podkládají oproti zdivu klenby a klínují se řezanými klíny. Takto podepřenou klenbu je možno bez problémů obnažit na rubu, spáry překontrolovat, vyklínovat a vyspárovat. 100 osvědčených stavebních detailů

29 29 Podtažení klenebního pasu Podtažení valené klenby

30 Schodiště dřevěné s podstupnicí Schody dřevěné se mohou stavět ve veřejných budovách jen jako schody vedlejší. Jako hlavní jsou dovoleny pouze v rodinných domech, nejvýše jednopatrových. Obrázek zobrazuje dřevěné schodiště se stupnicí a podstupnicí. Je to schodiště schodnicového typu s dřevěným zábradlím. Nástupní stupeň je v podstatě plným prahem, který je obedněn. Stupnicí je fošna o tl. 50 mm, která má na spodní straně nabitou distanční lištu pro podstupnici. Jak ukazují horní podrobnosti, distanční lišta může být malá, jenom na krytí spáry mezi stupnicí a podstupnicí. Podstupnice je připojena pouze ke stupnici předchozího stupně vrutem a má vynechanou maličkou distanci od lišty kvůli vrzání schodů. Na jiném detailu je distanční lišta naložena bohatě a lícuje se šikmým čelem stupnice. Taková úprava působí velice hmotně a dodává schodům masivní vzhled. Dnes se provádí ponejvíce úprava zobrazená na detailu třetím. Do spodní strany stupnice se vyfrézuje drážka a hřbet podstupnice se upraví do pera. Spoj se spasuje a podstupnice se přikotví vrutem. Takové schody nevržou patrně více než ty, které mají speciální úpravu. Pokud schody začnou vrzat, musí se přetěsnit. Znamená to, že do všech rozšířených spár musí truhlář osadit buď klínky, nebo dlouhé, přesně seříznuté třísky. Taková úprava se zalepí a vydrží mnoho let. Stupnice i podstupnice se do schodnic buď čepují, nebo se ukotví pomocí kolíků. Někdy, jak ukazuje obrázek, se zapustí do schodnice celá stupnice. Pokud je rameno krátké, sepnou čepy, zasazené do dlabů ve schodnici na obou koncích stupnice rameno do tak kompaktního výrobku, že se nemusí vůbec žádný spínací prvek použít. Na to stačí čepy dlouhé jenom mm. To znamená, že se zvenku čepy stupnic ve schodnici pohledově neuplatňují. Ale když je rameno dlouhé, přidávají se ještě 1 nebo 2 v rameni, vždy dole za podstupnici, spojovací úhelníčky z tenkostěnného otevřeného profilu 100/100 4 mm, připojené vruty. To platí samozřejmě o ramenech schodišť v náročných interiérech. Tam, kde na vzhledu ramene tolik nezáleží, spíná se rameno táhly z kulatiny mm, která jsou zakotvena matkou zvenku do schodnic. Pokud je jenom rameno bez podstupnice, jsou stahovací železa vkládána těsně pod stupnici a na schodnicích jsou patrny kotevní matky. Jak je na obrázku dále znázorněno, do fošnové schodnice jsou čepovány i zábradlové prvky. Hlavní svislý sloupek zábradlový je čepován do nástupního plnostěnného stupně a dlouhým šroubem ještě kotven do stupnice. Nástupní stupeň je kotven do železobetonové podesty ocelovým třmenem z pásoviny. Tak se rameno stane naprosto bezpečnou a stabilní konstrukcí. Vedlejší detail ukazuje rub tohoto ramene. Je zde patrno sepnutí stupnice se schodnicí. Je to provedeno do úhlu ohnutým pásovým železem ukotveným vruty. Na dalších detailech jsou zábradlová madla. Zde je zobrazeny všechny používané typy. Důležitá je vzdálenost mezi madlem nástěnným a stěnou, která bývá alespoň 40 mm. Spodní hlavní sloupek dřevěného schodišťového zábradlí musí mít dostačující průřezové rozměry a musí se dobře osadit do plného nástupního stupně schodišťového ramene, neboť vyztužuje celé schodišťové zábradlí a zabezpečuje jeho polohu. Dobré osazení hlavního sloupku zábradlí je žádoucí, neboť při chůzi po schodišťovém rameni se vystupující osoba zábradlí zachytí, a tím se zábradlí i jeho dolní sloupek značně bočně namáhají. Dobré zajištění hlavního sloupku zábradlí je nutné i proto, že se do něho osazuje nejen zábradlí a jeho madlo, ale zčásti i volná schodnice schodišťového ramene. U dřevěných schodišť s nasazenými stupni se někdy mezilehlé sloupky zábradlí začepovávají do přetažených stupnic dřevěných stupňů. 100 osvědčených stavebních detailů

31 31 podstupnice zalepeno šířka schodnice Řez kotevní prvek (pracna)

32 Schody úsporné Tento způsob řešení schodiště je naprosto netradiční a jeho použití je výjimečné. Obrázek znázorňuje schodiště z kamenných ploten, silných jako dvě podstupnice schodu. Opracování stupňů může být jemným šalírováním. Nástupní stupeň je obrovskou deskou silnou cca 300 mm, z poloviny diagonálně říznutou a venkovní díl je o cca 150 mm zmenšen, takže vzniknou v podstatě dva stupně. Další deska je stejně veliká a upravená. Výstupní stupeň tvoří výstupní deska pravoúhlých tvarů, zasazená jako polovina schodišťové podesty. Tím lze získat schodiště s pěti stupni. Toto schodiště je využitelné pouze jako vedlejší nebo havarijní. Doporučuje se šířka cca 600 mm. Z toho, že schodiště nemá zábradlí, je už možné si spoustu údajů domyslet. Všichni se shodují v tom, že schodiště je pro normální provoz neupotřebitelné již tím, že nemá zábradlí. Chůze po takovém schodišti je velice namáhavá a nebezpečná. Sestup, ten je nebezpečný. Takové schodiště, realizované jako vedlejší, bývá velice strmé a uzoučké. Je to v podstatě žebříkové schodiště s oboustranným zábradlím. Většinou se o něm mluví s despektem, materiálově se posouvá do dřeva nebo oceli. Nikdo si ještě nedovolil udělat ho v čistých kamenických kvádrech. Toto rameno naprosto zpochybňuje tvar bezpečných kosých stupňů, tvar prověřený staletími. Naštěstí nikde není žádná kóta, nikde není výškový nebo délkový odkaz. Je to návrh architekta, který chce přijít s něčím novým, ale neuvědomil si, že je to špatné. Stejně drahé nebo i snad ještě levnější bude velice pohodlné a bezpečné schodiště z kamenných desek pravoúhlých, složených v přímé schodišťové rameno. Rameno normální šířky a normálního zpracování kamenných kvádrů, které bude sloužit stavebníkovi jak ve 30., tak i v 60. letech. Takové schodiště by se muselo velice dobře propočítat a zajistit i realizační formu modelovým projektováním. Tak jako na obrázku však určitě schodišťové rameno vypadat ve skutečnosti nesmí. Realizace by byla podstatně složitější. V literatuře je uvedena spousta schodišť. Všechna odpovídají základní definici schodiště, která říká: Schodiště je komunikační prostor se schody, zpravidla celkově nebo částečně ohraničený schodišťovými zdmi, spojující jednotlivá podlaží. Chůze po schodech má být pohodlná a bezpečná. Schodiště musí umožňovat: a) pohodlný a bezpečný výstup osob do výše položených výškových úrovní nebo podlaží, b) bezpečný sestup osob do úrovní nebo podlaží níže položených a to i za mimořádných ztížených okolností (např. při požáru budovy, kdy se její vnitřní prostory musí rychle vyprázdnit), c) pohodlné stěhování nábytku a nošení těžkých břemen. Toto úsporné schodiště nevyhoví ani jednomu z těchto velice důležitých a praxí prověřených kritérií. Proto provádění těchto schodišť nelze doporučit. 100 osvědčených stavebních detailů

33 33

34 Trámové stropy dřevěné Základem trámového stropu jsou nosné prvky, dřevěné trámy. Pokud jsou trámové stropy podbíjeny, rákosovány a omítány, potom se řadí mezi polospalné konstrukce. Druhy stropů: a) Trámový strop se záklopem záklop je pochozí podlahou, bez jakýchkoli jiných úprav. Hodí se pro podlahy sýpek a venkovských půd, kde nevadí kročejový hluk. b) Strop trámový se záklopem a podbitím izolace tohoto stropu není ideální, ale pro řadu staveb bude stačit. Bude vhodný např. pod nevyužívanými půdami, do místností, které slouží jako nevytápěný sklad. c) Strop trámový s izolační deskou pod záklopem upravená a vylepšená varianta stropu se záklopem. Izolační deska pohltí velké procento kročejového hluku, ale nehodí se pro obytné prostory. d) Trámový strop se zapuštěným podbitím s izolací a záklopem na trámech problém je v tom, že záklop je osazen přímo na trámu. Tím dojde k přenesení kročejového hluku. V poli, kde je těžká izolace na desce, se většina hluku zachytí, ale trámy budou vytvářet obrovský akustický most. Není zřejmé, proč nemá strop druhé podbití. Zakreslené řešení sotva může sloužit jako viditelný podhled. e) Trámový strop s upraveným zapuštěným nosičem izolace z tyčoviny slámou obalená a zakalená tyčovina je skryta ve stropě tak, že je zasunuta do vyseknutých zámků na boku trámů. Tato skladba je nereálná. Na tyčovinu by ještě musela přijít těsnicí rohož nebo geotextilie. Není možno sypat pískovou izolaci rovnou na tyčovinu. Tento detail nelze doporučit v této podobě k realizaci. f) Trámový strop s podbitím na nákresu je pod pískovou izolací švartnová podložka na latích přibíjených do boků trámů. Strop má na dolním líci trámů podbití 15 mm z prken, na něm jakousi pletivovou rohož a omítku. Pochyby vzbuzuje to, že je trám v kontaktu se záklopem. A to v pořádku není. U obytných prostor by takové řešení mohlo působit problémy. g) Tato varianta trámového stropu by mohla dobře fungovat, ale skladba se jeví značně složitá. Osvědčené řešení lze nalézt v obytných domech z 1. poloviny 20. století. Jde o klasickou skladbu (bráno odspodu): vápenná omítka, rákosová rohož, podbití na spodním líci trámů, vzduchová mezera, zapuštěný záklop lištovaný, utopený mezi trámy, škvárový násyp cm s utopeným polštářem, tesařská podlaha z nehoblovaných prken bitá na polštáře, pochůzná vrstva z palubek, vlýsků nebo hoblovaných prken. 100 osvědčených stavebních detailů