Lekce 4 Příklad 31 lekce4=stavba NOVÝ

Transkript

1 Lekce 4 Použití prototypového souboru Příkaz DTEXT Text vlevo, vpravo, mezi, centrovaný Řídící znaky u textu Příkaz PĺSMO - změna aktuálního písma Souřadnicové fíitry Šrafování Příkaz Z (zpět) Příkaz KÓTY Kótováni přímých vzdáleností, úhlů, poloměrů a průměrů Kótovací proměnné, jejich nastavení a aktualizace kót V minulé lekci jsme si vysvětlili pojem prototypového souboru. Nyní si ukážeme, jak se tento soubor používá. Otevřeme nový výkres, který nazveme LEKCE4, a použijeme námi vytvořený prototypový soubor STAVBA. Příklad 31 Zadání prototypového souboru je rozdílné ve verzi AutoCADu R11 a nižší a vše verzi R 12 a vyšší. U verze R11 zadáváme prototypový soubor v názvu výkresu. Spustíme AutoCAD a v hlavním textovém menu zadáme volbu 1- Začít NOVÝ výkres. AutoCAD se dotáže na jméno výkresu. Jméno výkresu zadáme ve tvaru JMÉNO=PROTOTYP, kde JMÉNO je jméno výkresu, který budeme vytvářet a PROTOTYP je jméno prototypového souboru, který chceme použít. V našem případě zadáme: Jméno souboru: lekce4=stavba Po zadání jména souboru se otevře grafický editor a na obrazovce se objeví rámeček odpovídající formátu A3 a ve výkresu budeme mít připravený systém hladin tak, jak jsme si je připravili ve druhé lekci. U verze AutoCADu R12 a vyšší spustíme AutoCAD a zadáme příkaz NOVÝ (z menu Soubory nebo z klávesnice). Po zadání příkazu se objeví dialogový panel znázorněný na obrázku. Do editačního okna Jméno nového výkresu zadáme jméno výkresu LEKCE4. Kliknutím na tlačítko Prototyp vyvoláme nový dialog pro zadání souboru. V seznamu vybereme požadovaný soubor-stavba a klikneme na něj. Výběr potvrdíme tlačítkem OK. Máme-li zadány jméno výkresu i jméno prototypového souboru, můžeme ukončit dialogový panel tlačítkem OK. Na obrazovce se objeví rámeček odpovídající formátu A3 a ve výkresu budeme mít připravený systém hladin tak, jak jsme si je připravili ve druhé lekci. 1

2 ZAPAMATUJTE SI: Při zahájení práce na novem výkresu můžeme použít prototypový soubor, jehož obsah se překopíruje do nového souboru: Prototypový soubor zadáváme za rovnítko u jména výkresu (u R11) nebo v diaĺogovém panelu příkazu NOVÝ (u R12) Pro práci s texty jsou v AutoCADu určeny příkazy TEXT a DTEXT a u AutoCADu R13 navíc MTEXT. V této lekci se naučíme používat příkaz DTEXT (dynamický text). Po zadání příkazu se můžeme rozhodnout, zda budeme chtít zadat počáteční bod textu nebo budeme upravovat text (zarovnávat text na jiný bod než levý dolní) nebo budeme chtít vybrat jiný styl písma z písem, které jsme si ve výkresu předem nadefinovali. DTEXT Upravit/Písmo/<Počáteční bod> : lmplicitní způsob použití příkazu DTEXT očekává definování počátečního bodu textu. Dále je nutné zadat požadovanou výšku textu (nemáme-li nastavenou pevnou výšku), úhel natočení (směr linky) a poté můžeme zadat vlastní text. Zadáme-li v textu Enter, přejdeme na novou řádku. Enter na nové řádce (v podstatě dvakrát Enter za sebou) ukončuje příkaz. Volba Upravit příkazu DTEXT zobrazí volby pro zarovnání textu jiným způsobem, než na počáteční bod textu. Volby pro upravení textu můžeme zadávat i přímo (nemusíme použít volbu Upravit). Volba Písmo umožní vybrat jiný styl písma. Písmo, které chceme nastavit jako aktuální, musíme mít ve výkresu předem nadefinované příkazem PĺSMO (viz dále v této lekci). Příklad 32 V tomto příkladu se pokusíme nakreslit texty podle obrázku. Nejprve si připravíme výkres. Do středu výkresu nakreslíme kružnici o poloměru 10 a do pravého dolního rohu výkresu nakreslíme symbolické razítko - obdélník 120 x 20. KRUŽNICE 3B/2B/TTR/< Střed> : 210,140 Diametr/< Rádius> : 10 ÚSEČKA Z bodu: 290,10.. Do Do Do Do bodu : u.- Nyní napíšeme text na obrázku vlevo nahoře. Tento text je zarovnán na levý dolní bod (počáteční bod textu). Z klávesnice nebo z rolety Kresli - Text-Dynamický zadáme příkaz DTEXT. DTEXT Upravit/Písmo/<Počáteční bod5: _ 2

3 AutoCAD implicitně očekává, že zadáme počáteční bod textu (levý dolní roh první řádky textu). Zadáme bod u levého okraje rámečku (10,270). Dále jsme dotázáni na výšku textu. Zadáme výšku textu 10. Pozor, výška textu není vždy výškou verzálky (např. písmene H). Výška textu je obecný pojem, který relativně zvětšuje nebo zmenšuje konkrétní styl písma. Chcete-li použít písmo o přesných rozměrech, musíte porovnáním se skutečnou výškou písma zjistit koeficient, kterým je nutné upravit zadávanou výšku textu. V našem příkladu použijeme pro všechny texty jednotnou výšku textu 10. Po zadání výšky definujeme úhel natočení - sklon linky. U vodorovného textu je úhel natočení 0. Pokud bychom chtěli psát zdola nahoru, zadali bychom úhel 90 atd. Jakmile zadáme všechny tyto parametry, můžeme zadat vlastní text. Upravit/Písmo/<Počáteční bod>:10,270 Výška <aktuální>: 10 Úhel natočení <aktuální: (Enter pro potvrzení) Text: Toto je první řádka textu (Enter je zadán pro přechod na novou řádku) Text: Toto je druhá řádka textu (Enter je zadán pro přechod na novou řádku) Text: (Enter je zadán pro ukončení příkazu) Příkaz : Dále napíšeme text na obrázku vpravo nahoře. Tento text bude zarovnaný doprava - na svůj koncový bod. Znamená to, že nebudeme zadávat bod, na kterém bude text začínat, aie bod, na kterém má text skončit. Když zadáme tento bod a začneme psát, text se bude vytvářet vpravo od tohoto bodu. Teprve v okamžiku ukončení příkazu (AutoCAD už bude vědět, jak je text dlouhý) se text posune tak, aby na tomto bodě skončil. Mezerník (pro zopakování příkazu DTEXT) Upravit/Písmo/<Počáteční bod: Protože chceme zadat jiný bod než počáteční, zadáme volbu Upravit. Zobrazí se nabídka všech možných způsobů zarovnání textu. Pro zarovnání textu vpravo použijeme volbu vpravo. Po zadání volby definujeme koncový (pravý) bod textu u pravého okraje rámečku (bod 410,270). Další postup je shodný jako u textu zarovnaného vlevo. Upravit/Písmo/<Počáteční bod> : u Zarovná/Mezi/Centr/Střed/vpRavo/HL/HC/HP/SL/SC/ SP/DL/DC/DP: R Koncový bod : 410, 2 70 Výška <aktuální> (Enter pro potvrzení) Úhel natočení <aktuální>: (Enter pro potvrzeni) Text: Toto bude zarovnáno vpravo (Enter je zadán pro přechod na novou řádku) Text: (Enter je zadán pro ukončení příkazu) Po ukončení příkazu se posune text na správné místo. Další text, který vytvoříme, bude text vepsaný do symbolického rohového razítka. Tento text chceme upravit tak, aby vyplnil patřičné pole, ale nepřesáhl okraje. Pro takovýto způsob zarovnání můžeme použít volby Zarovná a Mezi. Volba Zarovná vepíše text přesně mezi dva body, přičemž ponechá zachovaný poměr výška/šířka jednotlivých znaků a upraví celkovou výšku textu tak, aby se text mezi tyto body vešel (nezadáváme výšku, ta se upraví automaticky). Volba Mezi vepíše text také přesně mezi dva body, ale zachová nastavenou výšku. Aby se text vešel mezi tyto body, upraví se poměr výška/šířka znaků. Protože v našem případě chceme, aby se text do vymezeného pole vešel i výškově, použijeme volbu Mezi. Po zadání volby definujeme dva body počáteční bod a koncový bod. Těmito body je definován i sklon linky (úhel natočení). Po zadání požadované výšky je možné zadat vlastní text stejné jako u předchozích textů. Mezerník (pro zopakování příkazu DTEXT) Upravit/Písmo/<Počáteční bod>: u Zarovná/Mezi/Centr/Střed/vpRavo/HL/HC/HP/SL/SC/ SP/DL/DC/DP: M První řádek textu: bod: 295,15 Koncový bod Výška <aktuální>: (pro potvrzení) Text: TEXT ZAROVNANÝ MEZI (Enter pro novou řádku) Text: (pro ukončení příkazu) Poslední text, který vytvoříme, bude text nad kružnicí. Tento text je centrován tzn., že budeme definovat bod, na který bude text vystředěn horizontálně. Stejně jako u textu zarovnávaného vpravo, i v tomto případě se provede posunutí textu až po skončení příkazu. U tohoto textu se také naučíme používat řídící znaky pro zobrazení symbolů plus/minus, průměr a stupeň. Mezerník (pro zopakování příkazu DTEXT) Upravit/Písmo/<Počáteční bod>: _ 3

4 V předchozích případech jsme používali pro zarovnání textu jinak než vlevo s volbu Upravit. Tato volba nabídne možnosti pro zarovnání textu. Známe-li syntaxi voleb pro zarovnání textu, nemusíme volbu Upravit používat, a můžeme přímo zadat požadovaný způsob upravení. Pro centrování textu je určena volba Centr. Tuto volbu zadáme přímo, aniž bychom použili volbu Upravit. Další postup je analogický předchozím případům. Upravit/Písmo/<Počáteční bod>: c Centr bod: 210,155 Výška <aktuální>: (Enter pro potvrzení) Úhel natočení <aktuální>: (Enter pro potvrzení) Požadovaný text obsahuje některé speciální symboly. AutoCAD umožňuje tyto symboly zadat prostřednictvím řídících znaků %%. Tak například %%p zobrazí v textu symbol plus/minus, %%c zobrazí symbol pro průměr a %%d zobrazí symbol pro stupně. Pozor, symboly se zobrazí až po ukončení příkazu. V našem případě bude tedy zadání textu vypadat následovně: Text: %%c350 %%p 0.7, 45%%d (Enter je zadán pro novou řádku) Text: (Enter je zadán pro ukončení příkazu) U AutoCADu R13 můžeme pro psaní delších textů použít s výhodou příkaz MTEXT Tento příkaz vytváří odstavcový text, tzn. text, který je automaticky zarovnáván do odstavce o zadané šířce. Šířku odstavce lze libovolně měnit, text v odstavci můžeme zarovnávat vpravo, vlevo nebo na střed, v odstavci lze měnit barvu, výšku a styl písma vybraným textovým řetězcům apod. ZAPAMATUJTE SI: Pro tvorbu textů můžeme v AutoCADu použít příkaz DTEXT Tento i příkaz má volby pro různá zarovnání textu = vpravo, mezi; centr atd.text může obsahovat více řádků Přechod na novy řádek umožní klávesa Enter. Příkaz ukončí klávesa Enter na novém řádku: Pozor, klávesa Mezerník má při psaní textu význam mezery, nikoliv klávesy Eriter jako jinde v AutoCADu. V textu můžeme používat některé speciální znaky prostřednictvím řídících kódů %%. V AutoCADu R13 můžeme pro psaní do odstavců použít příkaz MTEXT. Šířku odstavce lze měnit; text v odstavci můžeme různě zarovnávat a můžeme měnit barvu, výšku a styl písma vybraným textovým řetězcům v odstavci Text, který jsme vytvořili, používá standardní styl písma. AutoCAD umožňuje definovat další styly písem na základě definičních souborů, tzv. fontů. Fonty definují tvar jednotlivých znaků odpovídajících kódu znakové sady. Abychom mohli nadefinovat jiný styl písma, musíme mít k dispozici font v tzv. kompilovaném tvaru (na disku má soubor příponu.shx). V AutoCADu R13 můžeme vytvořit písmo i na základě Windows TrueType fontů nebo na základě PostScriptových fontů. Standardně je s AutoCADem dodána celá řada fontů. Nejpoužívanější jsou fonty TXT (jednoduché hranaté hůlkové písmo), SIMPLEX (zaoblené jednoduché písmo), COMPLEX (patkové písmo se zdvojenými čarami) a ITALIC (šikmé písmo). Kromě toho obsahuje AutoCAD speciální sady písem pro zadávání symbolů - SYMATH (matematické symboly), SYASTRO (astronomické symboly), SYMAP (mapové symboly) a SYMUSIC (hudební symboly). Pokud by chtěl uživatel používat jiné typy písem (např. obrysové nebo ozdobné) musel by doplnit (zakoupit) příslušný font. Protože různé verze AutoCADů nabízejí různé možnosti výběru stylu písma, ukážeme si obecnou možnost nadefinování stylu písma příkazem PĺSMO. Příklad 33 V tomto příkladu nadefinujeme a použijeme nový styl písma příkazem PĺSMO. Po zadání příkazu z klávesnice pojmenujeme vytvářené písmo a zvolíme definiční soubor - font, na jehož základě budeme naše písmo vytvářet. V našem případě pojmenujeme písmo UZKE (bude užší než standardní písmo) a použijeme font COMPLEX (patkové písmo se zdvojenými čarami). PĺSMO Jméno písma (nebo?) <STANDARD>: uzke Soubor fontů <aktuální>: complex U verze AutoCADu R12 a vyšší je pro výběr fontu zobrazen standardní dialogový panel pro práci se soubory. Vyhledáme požadovaný font v seznamu souborů, klikneme na jméno fontu a výběr potvrdíme tlačítkem OK. Chceme-li v AutoCADu R13 pro Windows použít TrueType fonty nebo PostScriptové fonty, navolíme si v levé spodní části panelu patřičný typ souboru (pro TrueType 1 fonty příponu souboru.ttf, pro PostScriptové fonty příponu.pfb nebo.pfa). Dále zadáme charakteristické vlastnosti písma. Zadáme-li nenulovou výšku písma, nastavíme tuto výšku jako konstantní - toto písmo bude mít stále stejnou výšku. Zadáme-li výšku 0, budeme moci měnit výšku v příkazu DTEXT (stejně, jako jsme to použili v předchozím příkladu). Vybraný definiční font má pro znaky nadefinovaný určitý základní poměr výška/šířka. Další volbou můžeme tento poměr upravit. Zadáme-li poměr l, bude mít naše písmo stejnou šířku jako definiční soubor. Zadáme-li číslo menší než l, vytvoříme písmo užší, zadáme-li poměr větší než 1, vytvoříme písmo širší. V našem případě chceme vytvořit písmo užší, takže zadáme poměr 0.6. Další dotaz definuje úhel sklonu znaků. Chceme-li písmo kolmé (resp. stejně skloněné jako definiční soubor), zadáme 4

5 sklon 0. Hodnoty kladné naklánějí písmo doprava, hodnoty záporné naklánějí písmo doleva. V našem případě ponecháme písmo kolmé (0). Zbylé tři dotazy se používají pouze ve speciálních případech. Všechny implicitní volby potvrdíme klávesou Enter. Odpověděli bychom na ně Ano v případě, že bychom chtěli psát pozpátku, vzhůru nohama nebo vertikálně (znaky nad sebou). Výška <0.0>: Poměr výšky a šířky < 1 > : 6 Úhel sklonu <0.0>: Pozpátku? <N>: Vzhůru nohama? <N>: Vertikální? <N >: UZKE je nyní aktuálním písmem. Kromě toho, že jsme nadefinovali nové písmo, nastavili jsme jej zároveň jako aktuální tzn., že všechny texty, které budeme od této chvíle psát, budou napsány tímto stylem písma. DTEXT Upravit/Písmo/<Počáteční bod> : 10,50 Výška <aktuální> :15 Úhel natočení <aktuální>: (Enter pro potvrzení) Text: Toto by mělo být jiným písmem (Enter je zadán pro novou řádku) Text: (Enter je zadán pro ukončení příkazu) Nyní máme ve výkresu nadefinovány dva styly písem - původní STANDARD a naše písmo UZKE. Přepínání mezi nimi (nastavení aktuálního písma) umožňuje volba Písmo příkazu DTEXT. Nastavíme opět písmo STANDARD jako aktuální. Mezerník pro zopakování příkazu Upravit/Písmo/<Počáteční bod> : P Jméno písma (nebo?) <UZKE>: Standard Upravit/Písmo/< Počáteční bod> :10,80 Výška <aktuální>: Úhel natočení <aktuální>: (Enter pro potvrzení) Text: Toto bude zase původním písmem (Enter je zadán pro novou řádku) Text: (Enter je zadán pro ukončení příkazu) ZAPAMATUJTE SI: Příkazem PĺSMO můžeme nadefinovat různé styly písem. Pro jiný styl písma potřebujeme definiční soubor - font ve zkompilovaném tvaru nebo u AutoCADu R13 Windows TrueType font nebo PostSriptovy font. Pri definování stylu většinou zadáváme výšku písrna 0, abychom mohli při kreslení tuto výšku měnit. Výběr aktuálního písma z písem, které máme ve výkresu nadefinované, lze uskutečnit volbou Písmo příkazu DTEXT (nezaměňovat s příkazem PÍSMO) V minulé lekci jsme se naučili používat uchopovací režimy. Nyní si vysvětlíme další pomůcku - souřadnicové filtry. Souřadnicové filtry umožní doplnit do zadávané souřadnice libovolnou složku ze souřadnice jiné. Představme si situaci znázorněnou na následujícím obrázku. 5

6 Máme vypnutý KROK a chceme velice rychle nakreslit pouze myší obdélník, přičemž nám nezáleží na jeho přesných rozměrech. Pro snazší kreslení zapneme režim ORTO. Zadáme bod B1, posuneme vodorovně myš a zadáme bod B2. Potom posuneme myš vzhůru (režim ORTO zaručí pravý uhel) a zadáme bod B3. Zatím jde všechno bez problémů. Nyní bychom potřebovali zadat bod B4. Pravý úhel bodů B2-B3-B4 zajistí režim ORTO.Problém ale způsobí pravý úhel bodů B3-B4-B1. Do jaké vzdálenosti totiž musíme umístit bod B4, aby měl stejnou X-souřadnici, jako bod B1? Podobných problémů může při kreslení nastat celá řada. Jejich řešení spočívá v použití souřadnicových filtrů. V našem případě bychom použili filtr, který z bodu Bl získá X-souřadnici a doplní ji do souřadnice bodu B4. tento filtr se označuje.x. Podobně, filtr.y zjistí Y-souřadnici z libovolného bodu a doplní ji do zadávané souřadnice. Stejně pracují i zbývající filtry.z,.xy,.xz a.yz. Příklad 34 V tomto příkladu si procvičíme použití souřadnicových filtrů. Vymažeme ve výkresu všechny entity kromě rámečku (příkaz VYMAŽ, výběr křížením). Nyní bychom chtěli nakreslit objekt znázorněný na obrázku na následující, straně. Kreslení budeme provádět pouze myší a budeme mít vypnutý KROK. Nemáme-li KROK vypnutý, vypneme jej klávesou F9. Pro snazší kreslení zapneme režim ORTO (klávesa F8). 6

7 ÚSEČKA Z bodu: Zadáme bod BI Do bodu: Zadáme bod B2 Do bodu: Zadáme bod B3 Do bodu: Zadáme bod B4 Až do tohoto okamžiku jsme využívali pomoc pouze režimu ORTO. Nyní bychom potřebovali zadat bod B5, jehož X-souřadnice je stejná jako X-souřadnice bodu B1 resp. B2. Použijeme filtr.x pro získání X-souřadnice koncového bodu úsečky Bl-B2 (oba koncové body vyhovují). Pro použití filtru zadáme místo souřadnice zápis.x. AutoCAD se zeptá na bod, ze kterého má získat X-souřadnici. Bod určíme jako koncový (uchopovací režim KON) z dané úsečky. Do bodu:.x z KON z ukážeme kdekoliv na úsečku BI-B2 (např. bod Fl) AutoCAD zjistí X-souřadnici. Aby mohl dokončit segment, potřebuje ještě Y- a Z-souřadnici. O Z se nemusíme starat (pracujeme pouze ve 2D), Y-souřadnici zadáme libovolným bodem na přímce B4-B5 (Y-souřadnice všech bodů na přímce B4-B5 vyhovují řešení). (potřebuji YZ): zadáme bod kdekoliv na přímce B4-B5 (např. bod F2) Do bodu: Zadáme bod B6 Do bodu: Zadáme bod B7 U bodu B8 vyžadujeme stejnou Y-souřadnici jako má bod B4, resp. B5. p bude zcela analogický jako v případě bodu B5, pouze s tím rozdílem, použijeme filtr.y. Do bodu :.Y z KON z ukážeme kdekoliv na úsečku B4-B5 (např. bod F2) (potřebuji XZ): zadáme bod kdekoliv na přímce B7-B8 (např. bod F3) Do bodu: Zadáme bod B9 Pro bod B10 použijeme filtr.y. Do bodu :.Y zkon z ukážeme kdekoliv na úsečce B2-B3 (např. bod F4) (potřebuji XZ): zadáme bod kdekoliv na přímce B9-Bl0 (např. bod F5) Poslední dva body budou zadány obdobně. Použijeme filtry.x a Y Do bodu:.x z KON z ukážeme kdekoliv na úsečku B7-B8 (např. bod F3) (potřebuji YZ): zadáme bod kdekoliv na přímce B10-BIl (např. bod F6) 7

8 Do bodu :.Y z KON z ukážeme na úsečce B1-B2 blíže k bodu Bl (např. bod F7) (potřebuji XZ): zadáme bod kdekoliv na přímce B11-B12 (např. bod F8) Do bodu: (ukončení příkazu) ZAPAMATUJTE SI: Souřadnicové filtry umožní získat libovolnou složku souřadnice z vybraného bodu a doplnilt ji do zadáváme souřaďnice. Požadovaný filtr uvozený tečkou zadáváme při dotazu na souřadnici. AutoCAD umožňuje vyplňovat plochy zvolenou šrafou. Abychom mohli plochu šrafovat, musí existovat hranice, která bude plochu jednoznačně vymezovat. Způsob šrafování se u novějších verzí AutoCADu značně odlišuje. Proto si ukážeme základní způsob šrafování u verze AutoCADu R12. AutoCAD verze R11 neumí vyhledávat hranice, tzn. že nelze definovat šrafované plochy bodem. Výběr lze provést pouze přes objekty. AutoCAD verze Rl 3 umožňuje oproti R 12 asociativní šrafování - šrafa je pevně spojena s hranicí; při změně hranice se šrafa automaticky přegeneruje. Příklad 35 Vymažeme objekty na obrazovce a nakreslíme čtyři objekty A - D podle obrázku. Objekt E ukazuje objekt, který v AutoCADu nelze šrafovat, neboť hranice nedefinuje dostatečně plochu pro vyšrafování (plocha není uzavřena). Objekt A je jednoduchý uzavřený objekt, tvořený jedinou entitou. V našem případě jsme použili kružnici, ale stejně tak bychom mohli použít uzavřenou křivku nebo pravidelný polygon. Objekt B je uzavřený nepravidelný polygon tvořený více entitami. Pro jeho konstrukci můžeme použít např. úsečky a poslední segment vytvořit volbou uzavři. Hranice by mohly tvořit také např. oblouky. Objekt C sestává z více entit (úsečky nebo oblouky), hranice plochy, která se má šrafovat, však tvoří pouze části těchto entit. Objekt D tvoří dvě kružnice, z nichž jedna je uvnitř druhé. Objekt typu C je možné efektivně šrafovat až od AutoCADu verze R12. U nižších verzí nelze takovéto objekty šrafovat přímo (používají se různé metody, např. přerušení entit v místě křížení nebo obtažení hranice novou entitou, která se po vyšrafování plochy vymaže). Popsaný postup šrafování odpovídá verzi AutoCADu R12 a vyšší. Pro nižší á verze platí poznámka na konci příkladu. V roletě Kresli vybereme příkaz Šrafy. Tento příkaz zobrazí dialogový panel znázorněný na obrázku. 8

9 Pro šrafování jsou důležité dvě činnosti - nadefinování požadovaného šrafovacího vzoru a výběr objektů (ploch), které se mají vyšrafovat. První činnost je schována pod tlačítkem Způsob šrafování, druhá pod dvěma tlačítky Definice šrafované plochy (pro výběr je možné použít dvě metody). Podívejme se nejprve na Způsob šrafování. Klikneme-li na toto tlačítko, zobrazí se nový panel, kde můžeme vybrat dva různé způsoby šrafování (zatržením příslušného přepínače) - šrafy definované uživatelem nebo uložený šrafovací vzor. Šrafy definované uživatelem jsou jednoduché šrafy sestávající z rovnoběžných čar o zadané rozteči. pro tuto šrafu můžeme použít maximálně tzv. dvojité šrafování pootočené o 90 (pravoúhlá síť). U této šrafy se definuje pouze úhel šrafovacích čar a rozteč. S AutoCADem je také dodána knihovna standardních šraf. Vybereme-li knihovnu (přepínač Uložený šrafovací vzor a kliknutí na tlačítko vzor), zobrazí se v AutoCADu R12 dialogový panel s ukázkami předdefinovaných šraf. V knihovně lze listovat pomocí tlačítek. Další a Předchozí. Výběr vzoru se provede kliknutím na příslušné okno se šrafou. V AutoCADu R13 se panel s ukázkami šraf nezobrazuje. Šrafu můžeme vybrat pouze ze seznamu nebo přepínat zobrazený vzor kliknutím myši v náhledovém okénku. Pro knihovní vzory můžeme zadat měřítko (zvětšit nebo zmenšit šrafu) a úhel (natočit šrafu). Pozor, je-li v knihovně šrafa tvořená šikmými čarami pod úhlem 45 a chceme-li, aby ve výkresu byla pod stejným úhlem, zadáme úhel 0. Pokud bychom zadali úhel 45 výsledná šrafa pod celkovým úhlem 90 Výběr šrafované plochy je možný také dvěma způsoby - výběrem objektů A výběrem bodů (u AutoCADu R11 a nižší je pouze výběr objektů). První metodu použijeme v případě, když celé entity tvoří hranici (objekt typu A a B). Tuto metodu nelze použít na objekt typu C (vznikl by patvar). Druhou metodu lze použít i na objekt typu C. Při této metodě zadáme bod uvnitř plochy, kterou chceme šrafovat a AutoCAD si vyhledá sám hranice. Bohužel, tato metoda ne vždy dává správné výsledky. Nejprve vyšrafujeme objekt A. Zvolíme vzor z knihovny a metodu výběr objektů. Klikneme na tlačítko Způsob šrafování a zatrhneme přepínač Uložený šrafovací vzor. Nyní klikneme na tlačítko Vzor a v zobrazeném pane!u vybereme požadovaný vzor (např. vzor BRICK na druhé stránce). V panelu se můžeme pohybovat pomocí tlačítek Další a Předchozí. Po výběru vzoru potvrdíme výběr tlačítkem OK. Dále zadáme úhel a 9

10 měřítko. Úhel ponecháme implicitní (0 ). Měřítko je choulostivá záležitost. Zvolíme-li špatně měřítko (příliš malé), můžeme vytvořit značně veliký výkres, což může vést až k přeplnění paměti a tím ke ztrátě mnohahodinové práce. Nevíme-li jaké měřítko použít, zadáváme ze začátku raději vždy větší a postupně jej zmenšujeme až na požadovanou hodnotu. V našem případě můžeme začít s měřítkem např. 20 a postupně jej zmenšovat. Způsob šrafování ukončíme tlačítkem OK. Nyní vybereme objekt pro šrafování. Klikneme na tlačítko Výběr objektů. Dialogový panel se vypne a zobrazí se ukazovátko, kterým můžeme vybrat objekty. Ukážeme na objekt A. Protože nechceme vybírat další objekty, ukončíme výběr klávesou Enter/pravým tlačítkem na myši a vrátíme se zpět do dialogového panelu. Pokud jsme si naprosto jistí, že jsme všechno zadali správně, můžeme příkaz ukončit tlačítkem Šrafuj. Máme-li pochybnosti, klikneme na tlačítko Přehled šraf, které nám ukáže, jak šrafování dopadne. Návrat z náhledu provedeme klávesou Enter nebo pravým tlačítkem na myši a příkaz ukončíme tlačítkem OK. Objekt B vyšrafujeme uživatelsky definovaným vzorem a metodou výběr objektů. V panelu Způsob šrafování zatrhneme Šrafy definované uživatelem a nastavíme úhel 45 a rozteč 3 (odpovídá rozteči 3 kreslící jednotky, tedy např. 3 mm). Panel ukončíme tlačítkem OK. Zvolíme výběr objektů a vybereme objekt B. Pozor, hranici objektu netvoří jedna entita, takže musíme vybrat všechny entity (pět úseček). Výběr ukončíme klávesou Enter. Další postup je shodný s předešlým případem. U objektu C zvolíme uživatelskou šrafu, ale výběr provedeme výběrem bodů (výběr objektů by v tomto případě selhal). Vzor ponecháme stejný jako v předchozím případě (zůstává nastavený) a rovnou zvolíme metodu Výběr bodů. AutoCAD vypne panel a vyzve nás o zadat vnitřní bod. Zadáme myší libovolný bod uvnitř uzavřené plochy (např. B1). Protože nechceme vybírat další plochu, ukončíme výběr klávesou Enter/pravým tlačítkem na myši. AutoCAD znovu zobrazí panel a příkaz můžeme ukončit stejně jako v předchozích příkladech. Poslední objekt D vyšrafujeme vzorem z knihovny a použijeme metodu výběr objektů. Vybereme stejný vzor jako u objektu A (BRICK). Všimněte si v panelu Způsoby šrafování pravého horního rohu. Zde jsou uvedeny šrafovací styly. Šrafovací styl definuje, jak se šrafa zachová při vnoření šrafovaných objektů. Normální styl vnořené objekty střídavě šrafuje a nešrafuje tak, aby byly odlišeny sousední plochy. Styl Vnější vyšrafuje pouze plochy na obvodu vnořených ploch, všechny vnitřní zůstanou nevyšrafovány. Styl Ignoruj vyšrafuje všechny překryté plochy tak, jako by se jednalo o jedinou plochu. Zvolíme styl Normální a ukončíme panel. Zvolíme metodu Výběr objektů a vybereme obě kružnice. Ukončíme výběr a ukončíme příkaz tlačítkem OK. Kružnice budou vyšrafovány, jak je znázorněno na obrázku. Protože jsme zvolili styl Normální, budou odlišeny sousední plochy (vnitřní společná část nebude vyšrafována). Kdybychom zvolili např. styl Ignoruj, stejným výběrem by se vyšrafovala i společná část obou kružnic. AutoCAD si pamatuje (nezadáme-li jinak) všechny provedené příkazy a operace. Toto umožní vrátit se kdykoliv do minulosti (krokovat výkresem zpět). Tímto způsobem je možné dostat se až na začátek sezení (k poslednímu načtení výkresu). Pro krokování zpět můžeme použít příkaz Z. Kolikrát tento příkaz za sebou použijeme, o tolik kroků se vrátíme ve výkresu zpět. Dejme tomu, že jsme objekt D vyšrafovali špatně. Zadáme příkaz Z a vrátíme se zpět do místa, kdy objekt D ještě vyšrafován nebyl. Z Nyní znovu zavoláme příkaz ŠRAFY (týká se pouze verze R12 a R13). Nastavíme požadovaný vzor a zvolíme metodu výběru Výběr bodů. V AutoCADu R13 vypneme volbu Nalezení ostrovů, přístupnou v panelu, který se zobrazí, stiskneme-li tlačítko Pokročilé. Předpokládejme, že bychom chtěli vyšrafovat vnější kružnici. Zadáme bod B2 (aby byl blíže vnitřní kružnice). Ukončíme výběr a pokusíme se šrafovat. AutoCAD oznámí chybu - Bod neleží uvnitř hranice. Tato chyba vznikla proto, že AutoCAD hledá hranice, které jsou nejblíž 10

11 k zadanému bodu. V tomto případě vyhledal hranici odpovídající vnitřní kružnici a zjistil, že bod uvnitř této hranice skutečně neleží. Nápravu snadno zajistíme ţ opakováním výběru bodů, které budou blíže ke správné hranici (bod B3). Ve verzi AutoCADu R11 a nižší nemáme k dispozici dialogový panel pro šrafování. Šrafovat lze příkazem ŠRAFY. Tento příkaz neumí vybrat hranice metodou výběr bodů. Po zadání příkazu zadáme jméno vzoru z knihovny nebo U pro uživatelsky zadané šrafy (úhlem a roztečí).? vypíše obsah knihovny. Dále zadáme měřítko a úhel a vybereme objekty, které se mají vyšrafovat (obdobně jako u objektů A a B v tomto příkladu). ZAPAMATUJTE SI: Pří šrafovaní musíme vybrat způsob šrafování a objekty; které se mají šrafovat Způsob šrafování lze vybrat z knihovny dodaných šraf nebo nadefinovat uživatelsky (rovnoběžné čáry pod zadaným úhlem a o zadané roztečí) U verze AutoCADu R12 a vyšší lze vybrat objekty metodou Výběr objektů nebo Vyběr bodů. U verze AutoCADu R11 a nižší pouze metodou výběr objektu Pozor na měřítko šrafy Při malém měřítku (hustá šrafa) může dojít k havárii AutoCADu). V AutoCADu lze krokovat zpět např. pomocí příkazu Z) Při výběru hţanic metodou Výběr bodu dbejte, aby bod ležel vždy pobĺíž požadované hranice. Tato rnetoda může v některých případech selhat. Příklad 36 Na závěr této lekce se pokusíme nakreslit objekt znázorněný na obrázku včetně některých kót. Obrysovou čáru nakreslíme příkazem KŘIVKA o zadané tloušťce 3 (volba Tloušťka). Souřadnice budeme zadávat relativně, oblouk zkonstruujeme zadáním sevřeného úhlu 180 a koncovým bodem. Objekt je až na zkosený roh symetrický (neokótované rozměry odpovídají protější straně). KŘIVKA Z bodu: 60,80 Aktuální tloušťka je 0.0 Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> : T Počáteční tloušťka <0.0>: 3 Koncová tloušťka: <3.0>: ţ Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/< Koncový bod> Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> :O úhel/střed/uzavři/vektor/polotloušťka/úsečka/rádius/druhý bod/zpět/tloušťka/<koncový bod> : H Sevřený úhel :180 Střed/Rádius/<Koncový bod> 100,0 úhel/střed/uzavři/vektor/polotloušťka/úsečka/rádius/druhýbod/zpět/tloušťka/<koncovýbod>e Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncovýbod>:@100,0 Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> 0,70 Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> :@-20,0 11

12 Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> 0,30 Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> 20,0 Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> 0,80 Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> -60,-60 Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> 0,-20 Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový 20,0 Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový 0, -30 Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/Koncový bod>:@ -20,0 Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod>: u Dále nakreslíme obě kružnice ve středu objektu a napíšeme text. Střed prš :;i kružnice nalezneme uchopovacím režimem (totožný se středem oblouku obrysové čáry), střed druhé kružnice zadáme relativně vůči prvnímu. Text vystředíme a středící bod zadáme relativně vůči středu druhé kružnice. KRUŽNICE 3B/2B/TTR/<Střed> : STŘ z: ukážeme na oblouk obrysové čáry (bod B1) Diametr/<Rádius> : 30 (pro zopakování) 3B/2B/TTR/<Střed> Diametr/<Rádius> : D Diametr: 24 DTEXT. Upravit/Písmo/<Počáteční bod> : C Centr Výška <aktuální>: 15 Úhel natočení <aktuální>: (Enter pro potvrzeni) Text: POKUS (Enter je zadán pro novou řádku) Text: (Enter je zadán pro ukončení příkazu) Nyní nakreslíme kružnice v rozích objektu. Pro zadání středu každé kružnice nastavíme proměnnou LASTPOINT na příslušný roh a střed zadáme relativně vůči tomuto rohu. Všechny tři kružnice jsou od rohu ve stejné vzdálenosti. ID Bod: KON z: ukážeme na levý dolní roh KRUŽNICE 3B/2B/TTR/<Střed> Diametr/< Rádius> : 10 ID Bod: KON z: ukážeme na pravý dolní roh KRUŽNICE 3B/2B/TTR/<Střed> Diametr/< Rádius> : 10 ID Bod: KON z: ukážeme na pravý horní KRUŽNICE 3B/2B/TTR/<Střed> Diametr/< Rádius> : 10 Příkaz : Dále nakreslíme kolem těchto kružnic šestiúhelníky. Použijeme příkaz POLYGON zadaný středem a vepsaný do kružnice. Poloměr kružnice zadáme bodem. Pokud bychom poloměr kružnice zadali číslem (15), polygon by byl naležato (1. vrchol by byl ve směru 0 ). Zadáme-li poloměr bodem (což lze), bude 1. vrchol ležet ve směru tohoto bodu. Bude-li tedy zadaný bod ve směru 90, bude i 1. vrchol ležet v tomto směru. Středy polygonů nalezneme uchopovacím režimem (jsou totožné se středy kružnic). POLYGON Počet stran <4>: 6 Strana/<Střed polygonu> : STŘ 12

13 z: ukážeme na první kružnici Vepsaný v kružnici/opsaný kolem kružnice (V/O): V Rádius kružnice (pro zopakování) Počet stran <6>: (pro potvrzení) Strana/<Střed polygonu> : STŘ z: ukážeme na druhou kružnici Vepsaný v kružnici/opsaný kolem kružnice (V/O): V Rádius (pro zopakování) Počet stran <6>:. (pro potvrzení) Strana/<Střed polygonu> : STŘ z: ukážeme na třetí kružnici Vepsaný v kružnici/opsaný kolem kružnice (V/O): V Rádius Nakonec vyšrafujeme všechny tři rohové kružnice. Zvolíme uživatelsky definovanou šrafu pod úhlem 45 a roztečí 3. Objekty vybereme metodou Výběr bodů - ukážeme dovnitř všech tří kružnic. Tím jsme dokončili celý objekt. Nyní provedeme okótování některých rozměrů. Nebude zde popsán postup vytvoření všech kót, ale pouze typických zástupců. Předpoklad je, že je v AutoCADu správně nastaven kótovací styl. Není-li tomu tak, kontaktujte zkušenějšího kolegu nebo nahlédněte do referenční příručky AutoCADu. Pro kótování můžeme v AutoCADu použít příkaz KÓTY. Tento příkaz přepne grafický editor do kótovacího režimu, ve kterém lze zadávat kótovací příkazy (v AutoCADu R13 Ize kótovací příkazy zadávat přímo v režimu _). Nejpoužívanější kótovací příkazy shrnuje následující přehled: HOR - vytvoří lineární horizontální kótu VER - vytvoří lineární vertikální kótu ŠIK - vytvoří lineární šikmou kótu ŘET - naváže novou lineární kótu na konec předchozí ZÁK - vytvoří novou lineární kótu od základní čáry ÚHE - vytvoří kótu pro okótování úhlu PRŮ - okótuje průměr RÁD - okótuje poloměr AKT - zaktualizuje vybrané kóty KON - ukončí kótovací režim Lineární kóty je možné zadat dvojím způsobem - definovat dva body nebo ukázat na entitu vymezující kótovanou vzdálenost. KÓTY Kóta : HOR Počátek první vynášecí čáry nebo RETURN pro výběr entity: KON z ukážeme na koncový bod čáry (bod B2) Počátek druhé vynášecí čáry: KON z ukážeme na druhý koncový bod čáry (bod B3) Dále bodem určíme, kudy má procházet kótovací čára. Umístění kótovací čáry: zadáme bod B4 AutoCAD změří vzdálenost definovanou oběma body a nabídne jí jako implicitní hodnotu textu kóty. Souhlasíme-li, potvrdíme ji klávesou Enter. V opačném případě zadáme upravenou hodnotu. Kótovací text <100>: (pro potvrzení) U druhé kóty nebudeme definovat vzdálenost dvěma body, ale výběrem entity, kterou chceme okótovat. Kóta: (zopakování příkazu) Počátek první vynášecí čáry nebo RETURN pro výběr entity: (pro výběr vzdálenosti entitou) Vyberte úsečku, oblouk nebo kružnici: ukážeme na čáru (bod B5) Umístění kótovací čáry: zadáme bod B6 Kótovací text <100>: (pro potvrzení) Stejným způsobem jako kóta horizontální se vytváří i kóta vertikální nebo šikmá. V následujícím případě vytvoříme vertikální kótu. Vzdálenost budeme definovat dvěma body. Na tuto kótu navážeme další vertikální kótu jako řetězovou. U řetězové kóty definujeme pouze druhý bod (první bod je stejný jako druhý bod předchozí kóty) a nezadáváme umístění kóty (navazuje na předchozí kótu). Kóta : VER Počátek první vynášecí čáry nebo RETURN pro výběr entity: KON. 13

14 z ukážeme na koncový bod čáry (bod B7) Počátek druhé vynášecí čáry: KON z ukážeme na druhý koncový bod čáry (bod B8) Umístění kótovací čáry: zadáme bod B9 Kótovací text <70>: (pro potvrzení) Kóta: ŘET Počátek druhé vynášecí čáry: KON z ukážeme na druhý koncový bod čáry (bo B10) Kótovací text <30>: (pro potvrzeni) Stejným způsobem jako kóta řetězová se používá i kóta k základně (ZÁK). Rozdíl je v tom, že kóta k základně je oproti předchozí kótě odsazená o nastavenou hodnotu (tuto hodnotu řídí proměnná DIMDLI) a je vztažená nikoliv ke konci předchozí kóty, ale k počátku první zadávané kóty. Dále okótujeme úhel. Lze vybrat, a tím okótovat, kruhový oblouk nebo dvě úsečky svírající úhel. Zadá-li se Enter, lze okótovat úhel definovaný třemi body (vrcholem a dvěma odvěsnami). Kóta : ÚHE Vyberte oblouk, kružnici, úsečku nebo RETURN: vybereme první úsečku (bod B11) Druhá úsečka: vybereme druhou úsečku (bod B12) Umístění kótovacího oblouku (Text/úHel): vybereme umístění kóty (bod B 13) Kótovací text <135>: (pro potvrzení) Zadejte umístění textu (nebo RETURN): zadáme bod B14 Pokud bychom zadali Enter, potvrdili bychom implicitní umístění textu. Nyní okótujeme oblouk a kružnici. K tomu použijeme příkazy RÁD a PRů Oba příkazy se používají velice jednoduše - ukáže se na oblouk nebo kružnici. které se mají okótovat. Místem ukázání bude procházet kótovací čára. Kóta : RÁD Vyberte oblouk nebo kružnici: vybereme oblouk (bod B15) Kótovací text <50>: (pro potvrzení) Zadejte délku odkazové čáry pro text: zadáme myší délku Kóta : PRů Vyberte oblouk nebo kružnici: vybereme kružnici (bod B16) Kótovací text <24>: (pro potvrzení) Zadejte délku odkazové čáry pro text: zadáme myší délku Kótování je řízeno systémem kótovacích proměnných (viz Referenční příručka). Těchto proměnných je více než čtyřicet a řídí velikost kóty, typ kótovací značky, umístění a natočení textu vůči kótovací čáře a pod. Všechny kótovací proměnné mají předponu DIM. Jejich nastavení se provádí zadáním jména proměnné a požadované hodnoty. Jednou z nejvyužívanějších proměnných je proměnná DIMSCALE. Tato proměnná řídí globální velikost kóty (grafickou velikost, nikoliv hodnotu). V následující ukázce změníme hodnotu této kóty. Kóta: DIMSCALE Aktuální hodnota <l>nová hodnota: 2 Kóta : Tímto způsobem jsme změnili velikost nově generovaných kót na dvojnásobek. Pokud bychom chtěli přegenerovat již vytvořené kóty podle nového nastavení proměnných (týká se to všech proměnných), museli bychom použít příkaz AKT. Tento příkaz vymaže vybrané kóty a nakreslí je znovu podle aktuálního nastavení proměnných. Provedeme přegenerování všech kót. Pro jejich výběr použijeme volbu Křížení, kterou jsme používali u příkazu VYMAŽ. Kóta: AKT Vyberte objekty: K (pro výběr křížením) První roh: zadáme bod u pravém dolní rohu obrazovky Druhý roh: zadáme bod u levém horním rohu obrazovky Vyberte objekty: J (pro ukončení výběru) Všechny kóty se smažou a vygenerují se znovu ve dvojnásobné velikosti. Kótovací režim se ukončí příkazem KON. Kóta : KON Pomocí příkazu ULOŽ uložíme výkres do souboru PR36, ukončíme AutoCAD a vypneme počítač. ZAPAMATUJTE Sl: Kótování v AutoCADu se provádí v kótovacím režimu, do kterého přepíná příkaz KÓTY. V tomto režimu Ize používat kótovací příkazy, z nichž nejpoužívanější jsou HOR (vytvoří lineární horizontální kótu), VER (vytvoří lineámí vertikální kótu), ŠIK (vytvoří lineámí šikmou kótu), ŘET (naváže novou lineární kótu na konec předchozí), ZÁK (vytvoří novou lineární kótu vztaženou k počátku předchozí), ÚHE (vytvoří kótu pro okótování úhlu), PRů (okótuje průměr), RÁD (okótuje poloměr), AKT (zaktualizuje vybrané kóty) a KON (ukončí 14

15 kótovací režim). Obecně Ize zadat kótovanou vzdálenost body nebo výběrem entity. Kótování řídí systém kótovacích proměnných, který Ize uživatelsky nastavovat. 15