ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA

Transkript

1 ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA roník XXII, 2011,. 1 Popis paláce hradu Egerberg díla dvorské stavební hut Václava IV. Naproti mstu Klášterci nad Ohí tvoí dominantu zdejší krajiny Doupovských hor ti vrchy sopeného pvodu: kuželovitý Mravení vrch, vyšší oblý erný vrch a Schlössberg, který vybíhá z úboí erného vrchu do výše 548 m n. m. nad ves Lestkov (okr. Chomutov). Na jeho skalnatém ediovém vrcholku stojí zícenina pozoruhodného hradu. Hrad byl pojmenován podle blízké eky Ohe Egerberg, turisté a místní obyvatelé nazývají hrad Lestkovem podle podhradní vsi. Poátky hradu datují archeologické nálezy do prbhu druhé poloviny 13. století. Pravdpodobn ješt v roce 1383 prodal tehdejší držitel hradu Albrecht ze Šumburka hrad Egerberg lenu korunní rady krále Václava IV. a nejvyššímu hofmistrovi Jindichovi Škopkovi z Dubé (Sedláek Zdenk Hefner 1923, 72). Starý hrad z 13. století Jindichovi nevyhovoval. Nechal jej tedy pestavt na honosnjší sídlo, vyhovující náronjším požadavkm na bydlení na konci 14. století a také odpovídající Škopkov významu u královského dvora. Velmi radikální pestavba hradu byla podniknuta mezi léty , kdy Škopek hrad vlastnil zemel 6. kvtna 1395 (Sedláek 1923, 72). Staveništ hradu je rozdleno skalní hranou nadv poloviny o rzné výškové nivelit. Jihozápadní vyšší ást dispozice je na severovýchod ukon- ena skálou, kde konfigurace terénu vytváí velmi píznivé podmínky pro výstavbu paláce. Skála se v tomto prostoru pravoúhle lomí a byla i nepochybn pitesána pro pístupovou cestu, která pod hradbami jádra vstupovala branou do dolního hradu. Jindich Škopek jako králv oblíbenec si mohl Obr. 1: Egerberg pdorys hradu (meno pásmem). A popisovaný palác. ern zdivo z 2. poloviny 13. století, kížkovan zdivo z doby po r. 1383, šrafovan zdivo po r

2 Obr. 2: Egerberg nákres jednotlivých pater paláce. 1 zdivo postavené po r zdivo postavené po r Obr. 3: Egerberg nákres interiérových stn paláce. 1 fragment ostní brány. 2 prjezd. 3 arkýová kaple. 4 zbytky kvalitní omítky. 5 otisk po lehké píce. 6 vstupy do prevét. 7 ostní vstupu do prevétu. 8 výklenek okna s dochovaným prkenným stropem. 9 fragment ostní okna. 10 vstup na pavla a ochozy hradeb. 11 dodatenou dozdívkou zúžené okno. 12 vstup do paláce z venkovního schodišt. 13 šikmý vtrací prduch. 14 vstup do pízemní místnosti. 15 zbytek stílnovitého okénka. 16 konzola nesoucí cihelný pas vnjšího vstupu do prjezdu. 17 vyžlabený pískovcový kvádík. 18 konzola která nesla cihelný pas vnitního vstupu do prjezdu. dovolit nechat povolat na hrad dvorskou stavební hu, která odstranila na této skalní hran pvodní hradby z 13. století a na uvolnném míst postavila velký típatrový palác. Jestli zde ped výstavbou paláce stála njaká stavba pvodního hradu nelze povrchovým przkumem zjistit. Stávající zdivo paláce je zcela homogenní novostavbou a nevykazuje žádné použité ásti zdiva staršího hradu. Ve zdivu je pouze zazdno množství druhotn použitých kamenických lánk. Palác, vybudovaný na nízké skále nad 1. nádvoím, má lichobžníkový pdorys, obrácený užší stranou do 1. nádvoí, a k jeho výstavb byl použit místní lomový ediový kámen. Palác byl od dolního hradu oddlen ve skále vytesaným píkopem, který je dnes z vtší ásti zasypán. V pízemí paláce byla situována brána, která formou prjezdu ústila na druhém nádvoí v jáde hradu a práh brány byl minimáln 3 m vyvýšen nad plochu 1. nádvoí. Výškový rozdíl mezi prahem brány a plochou nádvoí musela pekonávat njaká forma šikmé rampy, ze které bylo možné pejít po padacím most do brány paláce. Že byla brána zejm uzavírána padacím mostem je prakticky písemn potvrzeno. V roce 1457 probhla pe, projednávaná ped zemským soudem, ohledn zrádného pepadení hradu Egerberg Vilémem ze Šumburka a uplatnní ddických práv. Sedlák Petran pi výslechu ped soudem vypovdl:...a pán cht nahoru, oni ped ním první most zaveli. Ale vrátný sbh, spustil jim most, ale zrádce druhý most do pravého hradu zachovali sú... (Blažíek 1973, 48). To znamená, že zstal zvednutý most do jádra hradu brány paláce. Z ostní vstupního otvoru brány, prolomené ve 2 m tlusté prelní zdi paláce, zstal dochován pouze malý pískovcový fragment (obr. 4 : 1). Na konci prchodu prelní zdí paláce byl otvor brány zaklenut cihelným pasem, openým o ozdobnou pískovcovu konzolu (obr. 4 : 16). Uprosted výšky vstupního otvoru brány je v boní zdi zasazen pískovcový kvádr s vytesanou postupn se prohlubující plkulatou drážkou ne zcela jasného úelu; je také možné, že kvádr byl druhotn použit (obr. 4 : 17, obr. 3 : 17). Za vstupem následoval kónicky se rozšiující prjezd, zakrytý trámovým stropem. Prjezd se do 2. nádvoí otvíral dalším vícenásobným cihelným pasem, openým o velké pískovcové konzoly (obr. 4 : 18, obr. 3 : 18). Pravá strana konce prjezdu má zakulacen vyzdný roh kvli usnadnní vjezdu voz na nádvoí jádra hradu. Vedle prjezdu se v pízemí paláce nacházela místnost, vtraná v rohu šikmým prduchem, která pravdpodobn sloužila jako konírna a byla z nádvoí pístupna vysokým vchodem. Jediné osvtlení pedpokládané konírny zajišovalo stílnovité okénko se šikmými špaletami, zízené vedle vchodu do místnosti. 2

3 Obr. 4: Egerberg architektonické detaily paláce. ísla jednotlivých pískovcových detail odpovídají poziním íslm na obr. 3. První patro paláce obsahuje jednu velkou místnost osvtlenou oknem s kamenným sedátkem, vyzdným v nádvorní zdi. Vedle okna je situován vstup do místnosti portálkem s vytrhaným ostním, k nmuž vedlo z nádvoí devné schodišt (obr. 5 : B). Po schodišti zstaly ásten ve zdivu paláce a v pilehlé hradb dochovány otvory po trámcích nosné konstrukce. Zbývající ti stny místnosti nemají žádné otvory. V severozápadním rohu pedpokládané konírny i v místnosti 1. patra paláce jsou zazdny nad sebou v nepravidelných rozestupech 4 ploché kameny, výrazn vynívající z líce zdiva. Vzhledem k tomu, že obvodní zdi pízemí a 1. patra mají stejnou mocnost, neobsahují tedy patrový ústupek ani otvory po trámech podlahy, sloužily nepochybn tyto ploché kameny k uchycení podlahy 1. patra a schodišt, spojujícího 1. s 2. patrem. Zbývající plocha podlahy 1. patra paláce musela být nesena v interiéru umístnou devnou konstrukcí vertikálních a horizontálních trám. Vlastní obytné prostory se nacházely až ve druhém pat- e paláce. Na nádvorní stran mlo druhé patro umístnou pavla, nesenou devnými trámy. Otvory ve zdivu se zbytky trám jsou dodnes dobe zachovány. Pavla spojovala ochozy obou pilehlých hradeb a dá se pedpokládat, že obdobná pavla byla umístna ve stejné výškové úrovni i na nádvorní stran protilehlého plválcového paláce. Tak byla umožnna plynulá okružní komunikace kolem nádvoí, spojení budov mezi sebou a s ochozy hradeb. Prostor druhého patra paláce byl pepažen lehkou devnou nebo hrázdnou píkou ve dv místnosti. Umístní píky je dodnes dobe znát na dochované omítce (obr. 3 : 5). Menší místnost byla osvtlena oknem se dvma kamennými sedátky ve výklenku, proraženém ve východní zdi a dalším oknem bez sedátek v západní zdi, s úpln dochovaným prkenným stropem ve výklenku okna a se zbytkem venkovního ostní (obr. 4 : 9, obr. 3 : 8, 9). Vedle okna se nachází úzký vchod do prevétu, která má dochované nosné krakorce. Místnost mla samostatný vchod na pavla a s nejvtší pravdpodobností sloužila jako ložnice. Prosvtlení vedlejší mírn obdélníkové obytné místnosti obstaráva- Obr. 5: Egerberg pravdpodobný vzhled paláce po r A západní prelí, B východní prelí. 3

4 Obr. 6: Egerberg zlomky kachl, nalezené okolo paláce. ly dv okna s jedním a dvma sedátky a jedno okno bez sedátek, obrácené do nádvoí. Místnost mla také vlastní vchod na pavla, situovaný v jejím severovýchodním rohu. Do východní zdi místnosti byla vestavna drobná arkýová kaple, která se do interiéru místnosti otvírala vítzným obloukem, neseným dvma pískovcovými konzolami. Vítzný oblouk již zmizel a jedna siln poškozená konzola se dochovala. Kaple byla zklenuta z ásti dodnes dochovanou žebrovou kížovou klenbou, s žebry bez konzol, zabíhajícími pímo do zdiva (obr. 4 : 3, obr. 3 : 3, obr. 2). Knžišt bylo umístno v polygonálním arkýi, neseném kamennými krakorci a mezery mezi nimi byly dozdny cihlami (obr. 5 : A). Otisk po steše arkýe je dobe viditelný na zdivu prelí paláce. Tetí patro paláce zaujímal velký prostorný sál osvtlovaný šesti okny se sedátky ve výklencích a dvma okny bez sedátek. V jihovýchodní stn sálu byl zízen úzký vstup do prevétu s dochovaným jednoduchým ostním (obr. 4 : 7). Ze sálu bylo snad pístupné podsebití, které nepochybn tak významnou stavbu korunovalo. Poetné nálezy honosných kachl v okolí paláce dokládají, že palác byl vytápn nkolikerými bohat zdobenými kachlovými kamny. Odvod spalin musel být realizován vnitními vestavnými komíny, protože ve zdivu paláce, dochovaném až tém do pvodní výšky, není žádných stop po kouovodech. Velmi zajímavé srovnání s dneškem nabízí pokus o interpretaci úelu místností paláce. Využití pízemí jako stáje pro dopravní prostedek kon snad dokladuje vtrací prduch umístný u stropu místnosti a její spartánské osvtlení malým stílnovitým okénkem a vysokým vchodem. První patro bylo z obranných dvod osvtleno pouze jedním oknem obráceným do nádvoí. To, že ve výklenku okna bylo zízeno sedátko, svdí alespo o ásten obytném charakteru místnosti. Místnost zejm sloužila k ubytování nejbližšího služebnictva a k uskladnní rzného materiálu a poteb. Zaízení menší místnosti ve 2. pate paláce vypovídá s velkou pravdpodobností o jejím využití vetn výstavby záchodu jako ložnice. Vedlejší místnost sloužila, eeno dnešní terminologií, jako obývací pokoj hradního pána a jeho rodiny, vybavený nezbytným modlitebním koutkem, v tomto pípad nahrazeným luxusní arkýovou kaplí. Sál ve tetím pate paláce byl zcela jist využíván k oslavám, k setkávání s páteli, k jednáním a pod., s instalovaným nezbytným záchodem. Ob venkovní nároží paláce, obrácená k dolnímu hradu, jsou vyzdna z bosovaných kvádr a to až do úrovn podlahy 2. patra. Výše jsou nároží armována již pouze hladkými kvádry. Východní nároží paláce má až do výše 1 m nad skálu zdivo vyzdné spolen s pilehlou obvodovou hradbou dolního hradu. Od výše 1 m zaíná bosáž a hradba dolního hradu je již k nároží pizdna na spáru nejedná se o dv stavební fáze. Bosáž obou nároží je provedena velmi peliv a psobí píjemným dojmem, zmkujícím strohé linie hradu. Armování nároží bosovanými kvádry i zpsob provedení arkýové kaple jsou základními znaky psobení dvorské stavební huti na výstavb paláce (Menclová 1972, 147; Durdík 2001, 189). Palác na hrad Egerberg je významným a zajímavým dokladem úrovn bydlení na konci 14. století, vybodovaným pro pedního velmože eských zemí a dochovaným v celistvosti bez pozdjších pestaveb. Použitá literatura: Blažíek, J. 1973: ítanka k djinám Chomutovska. Chomutov; Durdík, T. Bolina, P. 2001: Stedovké hrady v echách a na Morav. Praha; Durdík, T. 1991: Kaple vrcholn stedovkých hrad. In: Castellologica bohemica 2. Praha; Menclová, D. 1972: eské hrady II. Praha; Sedláek, A. 1923: Hrady, zámky a tvrze Království eského XIV. Praha. 4

5 tyi kresebné rekonstrukce hradu Olomuany Zíceniny hradu Olomuany (nesprávn také ertv Hrádek, k. ú. Olomuany, okr. Blansko) náleží k mén známým hradm blanenského regionu. Pesto se i této zajímavé památce dostalo novodobého badatelského zájmu, který vyústil v nkolik kresebných rekonstrukcí stedovkého stavu olomuanského hradu, zhotovených rznými autory na základ vlastních terénních zjištní a dosud publikovaných poznatk. Pedložený text se snaží o konfrontaci souasného stavu vdomostí práv s pedstavenými kresebnými rekonstrukcemi. Sepsání následujících ádk podmínil nejen zájem o konkrétní, autorovi po všech stránkách blízkou lokalitu, ale i úvaha o významu kresebných rekonstrukcí v procesu hlubšího poznávání torzáln dochovaných památek. Nejprve drobný exkurz do historie. Pozstatky hradu zaujímají klesající spoinek mohutné ostrožny, vybíhající do údolí eky Svitavy z masivu Dlouhého vrchu asi 1,5 km západn od obce Olomuan. Hrad do dnešních dn zstal dochován ve form výrazných terénních pozstatk, z nichž lokáln vystupují zbytky zdné architektury (obr. 1). Bez ohledu na to, zda hrad již od svého poátku plnil funkci správního centra malého olomuanského panství, nebo ml chránit severní ást panství hradu Obany u Brna, mžeme jeho poátky klást do druhé poloviny 13. století. 1) Pi dnešním stavu poznání nepíliš dvodná se zdá být úvaha Jan Šttina o souvislosti olomuanského hradu s majetky olomouckých biskup v okolí mstské osady Blanska (vzdálené asi 2,5 km severn od olomuanského hradu). Ke správ biskupských majetk totiž sloužil hrad Blansko, založený v 60. letech 13. století olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburgu. 2) Je rovnž nutno pipomenout, že olomu- anský region zejména v období raného stedovku sloužil k dobývání a zpracování železné rudy, piemž kontinuita železáské výroby zejm petrvala i v období vrcholného stedovku. 3) Možnou spojitost výstavby olomuanského hradu s tžbou a zpracováním rud nelze však dnes prokázat. I v souvislosti s poátky hradu je zajímavá úvaha, podle níž po rozboení hradu Obany u Brna v letech 1315/1316 mohl druhý hrad na panství, tedy práv Olomuany, sloužit jako doasné správní stedisko obanského panství. Hrad Olomuany totiž v roce 1346 drželi potomci Jindicha z Lipé, o nmž víme, že v roce 1324 držel práv Obany. Ve druhé polovin 14. století olomuanský hrad vlastnili Cimburkové, od nichž pozdji panství získali páni z Opatovic. Ješt v letech se v písemných pramenech objevuje Jan Bidlo z Olomuan. Psaná historie pak o Olomuanech na pl druhého století mlí a jméno vsi, nikoliv však hradu, se objevuje až v roce 1560 v souvislosti s blízkým novohradským panstvím. Z posledního pokusu o monografické zpracování sta- Obr. 1. Hrad Olomuany (okr. Blansko). Terénní nákres pdorysu hradu a nejbližšího okolí (podklad podle M. Plaka, doplnil a upravil J. Šttina 2003). 5

6 a severozápadní obvod hradu. Stavební úpravy 14. století pinesly patrn zahuštní zástavby jádra itelné jsou zejména relikty nkolikaprostorové stavby pi severní hradb. Práv mezi severní hradbou a bitovou vží vznikl vstupní objekt do zadní ásti hradu, vybavený kvalitními architektonickými lánky. Dodateným zásahem z mladších fází života hradu mohla být i zmna komunikaního schématu nelze totiž vylouit vedení vstupní cesty pes terasu pedhradí a peložení vstupu do jihozápadní obvodové hradby pední ásti hradu. S touto zmnou ostatn mohlo souviset také rozšíení již tak velmi mohutného šíjového píkopu v jižní polovin (na impozantních Obr. 2. Hrad Olomuany (okr. Blansko). Pokus o rekonstrukci stavu hradu na poátku 15. cca 35 m pi horním okraji). století, pohled od východu (kresba J. Šttina 2003). Naopak teprve do 14. století kladené dodatené zesílení hradby pední ásti hradu není pravdpodobné, už vzhledem k výše popsaným odlišným rolím, které v obran vstupu do pedního i zadního oddílu hradu pipadaly práv štítové hradb a bitové vži. Další pokus o znázornní asov blíže neurené stedovké podoby olomuanského hradu v pohledu od jihu vzešel z ruky Ondeje Štpánka a je datován prosincem 2007 (obr. 3). 7) Pdorys hradu opt vychází z terénního nártu publikovaného M. Plakem. Autorova vize sídla, v souladu se závry M. Plaka, správn rekonstruuje základní lenní hradu a zaujme pedevším navrhovaným komunikaním ešením. Uvažuje totiž o vedení pístupové komunikace prrazem ve východním valu a dnem šíjového píkopu, kterým ostatn vede i dnešní pístup. Odtud mla komunikace stoupat terénní rampou po most pes další píkop do brány v boní, jihozápadní hradb pedního oddlení. I pes dosud existující velmi výrazné terénní relikty není zaznamenána štítová hradba pedního oddlení hradu. Vž v dlící hradb mezi obma ástmi hradu má vebního vývoje hradu vychází první kresebná rekonstrukce, která zaznamenává autorem pedpokládaný stav olomuanského hradu na prahu 15. století (obr. 2). 4) Pdorys lokality vznikl domením a úpravou terénního nártu pozstatk lokality, publikovaného v pracích M. Plaka. 5) Rekonstrukce zohleduje nové skutenosti, zjištné terénním przkumem lokality (nap. smr bitu pedpokládané válcové vže, pdorys hradního paláce, pibližný rozsah další zástavby pedního i zadního hradu, terénní situace a komunikaní vazby sídla na bezprostední okolí). Hrad ve velmi nevýhodné poloze pod vrcholem Dlouhého vrchu ml nepravideln lichobžný pdorys a dvoudílnou dispozici. Pední ást tém tvercového pdorysu, vymezená zdnou hradbou v elní partii zvýšenou do podoby mohutného štítu, sloužila zejména komunikaním úelm. Patrn ve východním nároží pední ásti hradu se nacházela vstupní brána, ke které smoval most, kotvený do vrcholu valu a pekraující široké východní ohbí píkopu. Val ml ve východní partii podobu mimoádn masivní sypané bariéry, jejíž dimenze mžeme dobe posoudit na ezu, vzniklém po proražení nejmohutnjšího úseku valu novodobou lesní komunikací. Práv na osu pvodní vstupní komunikace, smující k hradu od obce Olomuan a postranní vtví i z údolí eky Svitavy, míil bit válcové vže, vetknuté do stedu dlící hradby mezi pední a zadní ástí hradu. Zatímco ochranu pední ásti hradu zajišovala bariéra štítové hradby, vstup do zadní ásti chránila válcová vž s bitem. 6) Dvoukídlý, patrn podsklepený palác s pravoúhlým stykem kídel v nádvoí a zalamovaným vnjším obvodem stál v severozápadním pólu dispozice, nad svitavským údolím. Palác ml složitjší dispozici a v nejnižší úrovni si dochoval lomené okénko v okoseném pískovcovém ostní. Na terase pod dlouhou jihozápadní frontou jádra je možno pedpokládat hospodáské zázemí hradu, alespo v nkteré z fází života hradu snad pístupné cestou obcházející severní 6 Obr. 3. Hrad Olomuany (okr. Blansko). Pokus o rekonstrukci stavu hradu v blíže neurené stedovké fázi, pohled od jihozápadu (kresba O. Štpánek 2007).

7 Obr. 4. Hrad Olomuany (okr. Blansko). Pedpokládaný stav hradu na poátku 15. století, pohled od jihu (kresba P. Šimeek 2009). v autorov podání tvercový pdorys, odvodnný patrn existencí dnes již opt zaniklého pímého úseku jižní vnjší zdi vže i úvahou M. Plaka o možné existenci hranolové, nakoso postavené vže. Dodejme pouze, že hranolovému pdorysu vže se nezdá nasvdovat tvar destrukního kužele, stejn jako existence vnitní šachty kruhového pdorysu. Pestože definitivní vyešení otázky pdorysu vže mžeme oekávat teprve od podpovrchových przkum, dnešní stav vdomostí nás smuje spíše k pedstav kruhové, bitem opatené vže s prmrem blížícím se 10 m. Podoba paláce se zalomeným pdorysem a prakticky paralelním prbhem nádvorních i vnjších zdí koresponduje s tradiní pedstavou pdorysu budovy ped nedávným nálezem pravoúhlého styku nádvorních zdiv. Za inspirativní je teba považovat zejména autorovo pojetí vstupu do hradu, jakkoliv pro zakreslené ešení bez pispní archeologického przkumu nemáme hmatatelné dkazy. Podntná je i kresebn vyjádená úvaha o pilenní severovýchodní terasy k vnjšímu okruhu lehkého ohrazení hradu, navazující na píkop a segment sypaného valu na vstupní, východní stran areálu. Tetí kresebná rekonstrukce stavu hradu Olomuany je dílem ing. arch. Pavla Šimeka a náleží do souboru kresebných rekonstrukcí moravských hrad, vzniklých v rámci výstavního projektu Copuli lapidum (obr. 4). 8) Autor v bravurní kresb zachytil svj názor na stav hradu Olomu- any poátkem 15. století, opt v nadhledové axonometrii v pohledu od jihu. Dvoudílná dispozice hradu a rozvržení jeho hlavních ástí obvodové hradby, válcové vže s bitem v dlicí hradb a pdorysn zalomeného paláce v chránné poloze nad svahem spadajícím ke Svitav souhlasí s realitou dobe zaznamenanou Plakovým pdorysným nákresem. Invenní (a pro další úvahy podntné) je navrhované ešení komunikaního systému hradu. Vstupní cesta mla pibližn uprosted procházet východním valem v míst, kde dodnes spatujeme výraznou prohlube neznámého pvodu. Pes terasu vytvarovanou ve vnjším svahu šíjového píkopu by cesta dospla do rozšíené ásti 7 v jižním vyústní píkopu. Odtud by pes devný most sm- ovala do pedhradí, nacházejícího se na terénním stupni pod boní, jihozápadní frontou hradu. Výrazný terénní rozdíl mezi pedhradím a uvažovaným vstupem do pední ásti hradu by musela vyrovnat strmá rampa. Jeden z dvojice podlouhlých sypaných útvar, vystupujících z jižního vyústní šíjového píkopu, autor logicky spojil s vnjším opevnním pedhradí. Toto ešení je možné stejn jako varianta, že se jednalo pouze o výsypky vzniklé hloubením píkopu bez jasn definované fortifikaní role, metodami povrchového przkumu ostatn nedoložitelné. Hmotové uspoádání hradu nepochybn vychází z autorovy znalosti komplikované terénní situace v okolí. elo hradu tak, v souladu s in situ existujícím terénním reliktem, chrání vysoká a masivní štítová hradba, pi vstupu do zadní ásti je pak vztyena mohutná bitová vž. Její bit však v rozporu s dnes již neexistující skuteností, doloženou starším terénním przkumem, nemíí na osu vstupní cesty (tj. k východu), ale smuje proti prudce se zvyšujícímu terénu ped elem hradu. Konen tvrtý pokus o vyjádení hmotového ešení olomuanského hradu a jeho vztahu k nejbližšímu okolí pedstavuje variantu první verze (obr. 5). Hrad je zachycen v nadhledu od severu, tedy od údolí eky Svitavy. Hradní palác je zde ešen jako masivní budova, krytá pultovými stechami spádovanými do nádvoí. Tuto variantu lze zdvodnit hlavn rozdílností dimenzí mohutné vnjší obvodové zdi paláce (cca 260 cm) a ponkud subtilnjší zdi dvorní (asi 170 cm). Pestože se palác nacházel na nejchránnjším míst hradu, mohl být souasn ohrožen z terénní plošiny v severovýchodním pedpolí, pípadn z blízké vstupní cesty stoupající k hradu ze svitavského údolí. Znané výškové vyvinutí palácové budovy, pi pohledu z údolí eky Svitavy strmící na vrcholu vysokého skalnatého hbetu, dodnes naznaují výrazné terénní relikty tohoto objektu i mohutné suové kužely na svazích ostrožny. Ostatn i obtížn vysvtlitelné vysunutí celého hradu až do nejzazší možné polohy klesající ostrožny, draze vykoupené podstatným snížením obranných kvalit hradu, mže naznaovat tsnjší vazbu na svitavské údolí. S údolím eky Svitavy byl hrad ostatn spojen i jednou ze dvou pístupových komunikací. Kresebné rekonstrukce zaniklých i destrukcí postižených objekt, nejastji hradních zícenin, poskytují nepou- enému zájemci více i mén vrohodný pohled na pravdpodobný, pozdji zmnný nebo dnes již neexistující stav daného objektu, pochopiteln s rzným podílem autorské licence. Kresebné rekonstrukce se však mohou stát i prostedkem k hlubším úvahám o možném i pravdpodobném vývoji jednotlivých ástí areálu, zaniklém komunikaním schématu nebo funkcích dnes již obtížn interpretovatel-

8 Obr. 5. Hrad Olomuany (okr. Blansko). Pokus o rekonstrukci hradu na poátku 15. století, pohled od severu (kresba J. Šttina 2010). ných terénních útvar. To platí zejména u objekt dochovaných pouze ve form obtížn itelných terénních relikt i s minimem existujících nadzemních ástí. tveice pedstavených kresebných rekonstrukcí olomuanského hradu variantní ešení a teoretickou diskusi nad dosud nedoešenými problémy této tém archeologizované lokality nepochybn umožuje. Text však nesmoval k úzce odborné polemice nad nkterými diskutabilnjšími aspekty pedstavených rekonstrukcí. Jakékoliv kategorické závry, týkající se subtilních otázek spojených s detaily stavebního vývoje olomuanského hradu, by ostatn za souasného stavu archeologicky nezkoumané lokality pozbývaly smyslu a již prezentované závry mohou mít pouze podmínnou platnost. Podstatnjší než jednoznaný výsledek je podle autorova mínní jiný aspekt tvorby kresebných rekonstrukcí. Za každou z pedložených kreseb (nejen olomuanského hradu) musíme totiž vidt pedevším tvrí proces, spojený se zájmem o danou lokalitu, o poznání její dávno zaniklé stedovké podoby a poslání jednotlivých ástí hradního organismu. Výsledky sice vtšinou zstávají neovitelné, avšak domyšleno do dsledk práv v odborn obhajitelných kresebných rekonstrukcích zaniklých i na prahu zániku stojících kastelologických lokalit se mže skrývat jejich nový, bohužel již pouze virtuální život. Poznámky: 1) K historii hradu zejména Bolina, P. Doležel, J.: Hrady na Drahanské vrchovin do konce 13. století (poátení stav výzkumu). In: Archaeologia historica 13. Brno 1988, s ; Procházka, R.: Od Oban k Novému hradu. In: Castellologica bohemica 4. Praha 1994, s ; Šttina, J.: Hrad Olomuany. In: Castellologica bohemica 10. Praha 2003, s (zde i seznam další literatury); Macha, K.: Olomuany a okolí. Zajímavosti z historie. Ktiny 2003, s. 5 8, 13. 2) Doležel, J.: Ke vzniku a vývoji nkolika mst stední a severozápadní Moravy (Blansko, Ivanice, Tišnov, Velká Bíteš, Vyškov). In: Archaeologica historica 20. Brno 1995, s ) Souchopová, V. Merta, J. Truhlá, J. Balák, I. Štefka, L.: Cesta železa Moravským krasem. Blansko 2003, s , ) Šttina, J.: Hrad Olomuany. In: Castellologica bohemica 10. Praha 2003, s ) Plaek, M.: K vývoji hrad v povodí Svitavy. In: Archaeologia historica 13. Brno 1988, s ; Plaek, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hrad hrádk a tvrzí. Praha 2001, s. 36, 173, Všechny autorovi známé terénní nárty lokality s komentáem zájemce nalezne v lánku Šttina, J.: Hrad Olomuany. In: Castellologica bohemica 10. Praha 2003, s ) Pímý úsek zdiva bitu existoval ve svahu suového kuželu vže mezi lety , poté v nadzemní partii zaniknul. 7) Pod jménem hrad Olomuany publikováno na 8) Šimeek, P. Plaek, M. Skálová, V.: Copuli lapidum I + II. Hrady a hrádky v povodí Svratky a Svitavy. Brno 2009, s. 49. Hrady Alsaska III Jií Hoza Milan Zikmund Zdenk Sadílek Karel Miklas (pokraování z minulého ísla) Chateaux d Ottrott Oba sousedící hrady (Rathsaumhausen, Lutzelbourg) byly vystavny na ostrožn v nadmoské výšce 485 m. Archeologické vykopávky dovolují konstatovat, že první hradby byly vystavny v stol. 1) Následkem požáru bylo místo pestavno na dva hrady: Rathsamhausen Nejstarší ástí je impozantní tverhranná obytná vž (okolo ). Krásná románská stavba s etnými dekorativními lánky na hlavicích a sloupcích. Stranou možného útoku je otoena západní stna bez oken, která je opatena bosovaným zdivem, majícím krom významné funkce antidetonaní proti stelám dopadajícím z 8 potencionálních obléhacích stroj rovnž výraznou míru dekoraní. Stavba z erveného pískovce obsahuje pízemí a 3 podlaží. Pízemí sloužilo jako sklep k uchování vína z vinic oblasti Ottrott. První poschodí obsahuje krb, pec s kuchyní a služebné komnaty. Ve druhém poschodí, bohat zdobené románskými plastikami, se nacházel panský sál v pravém slova smyslu. 2) Tato stavba je jedním z ídkých píklad dochovaných donjon v Alsasku a vbec v celé východní Francii. Hradba obkružuje hradní areál a v severovýchodní ásti je do ní vetknut kruhový donjon postavený v pol. 13. stol., na severozápad je perušena podkovovitou flankovací baštou. 3)

9 Chateau d Ottrott Rathsamhausen (kresba M. Zikmund). Lutzelbourg Druhý z hrad je oddlen od hradu Rathsamhausen píkopem a je vzdálen pibližn padesát metr východním smrem. Hradní staveništ je vymezeno ptiúhelným pdorysem, na východ je orientována brána, kterou kryje podkovovitá flankovací bašta. Kruhový bergfrit je vetknut do západní hradby a obrací se smrem k hradu Rathsamhausen. Tato stavba je datována do pol. 13. stol. Zdi jsou opt vystavny z bosovaného zdiva a jsou na mnoha místech proraženy stílnami. Za stoleté války je hrad v r znien tlupami Anglian a tlupami z Armagnacu. Je obnoven až okolo r Severní stna paláce je krásným píkladem panského paláce konce 14. stol. Palác o 2 poschodích na pízemí je osvtlen tverhrannými okny z nádvoí a koruna zdiva paláce je zdobena slepou arkaturou. Plochostropá patra spoívala na konzolách s dodnes zachovanými reliéfními erby. 4) Pvodní hrad byl založen alsaským hrabtem, mocným pánem, ovládající oblast okolo Mont Saint Odile. Ale v r je vyhnán Hohenstauffy a nachází útoišt na hrad Dabo. Rekonstruovaný hrad se stal centrem pro ízení celého regionu a když Hohenštaufové usedají na císaský trn, stává se opravdovým íšským palácem. Okolo r se hlavní centrum sthuje do msta Obernai. Hrad je sven tedy ministrovi, jehož rod se stává velmi mocným, financujícím opatství Mont Saint Odile. V r alsaský hrab zniil hrad Hohenstauff. V roce 1232 se biskup ze Štrasburku pokusil zabrat vlastnictví císaského rodu, ale nakonec hrad zstává v císaském držení. Po tchto epizodách hrady ztrácejí na významu a stávají se majetkem nkolika dalších rod. Ve 14. stol. je Lutzelbourg znien a rekonstruován ve 2 periodách. V r je hrad postoupen Hohenštaufm, kteí jej chtjí vnovat burgundskému vévodovi, Charlesovi le Téménaire. Biskup jej tedy nechává zastavit. Lutzelbourg je ješt obydlen v 16 stol. Definitivn Chateau d Ottrott Rathsamhausen, ez donjonem (podle díla cit. v pozn. 1). Chateau d Ottrott pdorys hrad Rathsamhausen (vlevo), Lutzelbourg (vpravo) podle díla cit. v pozn. 1. znien, jako mnoho alsaských hrad, je bhem ticetileté války. 5) 4. fáze hrad Ottrott Vykopávky dokazují, že na konci 11. stol. je hrad vystavn ze deva na kamenných základech šlechticem, majícím vztah k opatství Hohenbourg-Mont St. Odile. Po r v majetku opatství, páni z Lutzelbourgu jsou ve službách alsaského vévody. Opravují spálený hrad na po. 12. stol. Kolem r se rod pouští do stavby podle nových vojenských princip na základ teritoriální politiky Hohenštauf. Bhem pol. 13. stol. se rod rozdluje mezi dva tábory, které se stetnou a jedna ást rodu zakládá nový hrad. Dv ásti mají tedy spolenou historii, více i mén autonomní, do doby, než se opt stanou majetkem pán z Rathsamhausenu na konci 16. stol. 6) Poznámky: 1) Mengus, N. Fuchs, M. Rieger, T.: Chateaux forts d Alsace. Barcelona 2001, s ) Salch, Ch. L.: Dictionnaire des chateaux et des fortificationes du moyen age en France. Paris 1978, s ) Citace v pozn. 1. 4) Citace v pozn. 2, s ) Citace v pozn. 1. 6) Citace v pozn. 1. 9

10 Drobnosti, dodatky, opravy, informace, zajímavosti, ohlasy Stateek Polánka eený, v kraji Práchenským ležící Vladimír ervenka Ves Polánka se nachází v okrese Plze-jih 1 km jihozápadn od Kasejovic, k nimž náleží jako místní ást. Jde o ves nepravidelného pdorysu, kterou prochází od severu k jihozápadu komunikace z Kasejovic do Chanovic. Na ni se od jihu napojuje náves kapkovitého tvaru, kolem které je soustedna vtšina zástavby. Na západ uzavírá extravilán vsi z vtší ásti zalesnný vrch ihadlo (629 m). Akoli jde i dnes o nevelkou ves, byla Polánka v minulosti centrem samostatného šlechtického statku. Zmínky o jeho existenci nalezneme u regionálního historika Blatenska J. P. Hilleho a u A. Sedláka. 1) Z nich pak erpala další soudobá regionální literatura i ozdjší píruky. 2) Nejnovji byl šlechtický statek v Polánce zahrnut do kompendia Panská sídla západních ech Plzesko. 3) Ve všech uvedených zdrojích nalezneme ovšem spíše povrchní informace shodující se vesms v pedpokladu, že v Polánce byla v minulosti tvrz, kterou se pokusil lokalizovat již J. P. Hille a po nm autoi posledn citované publikace. Naším cílem je na základ širšího spektra dochovaných pramen uvedené údaje doplnit a podle poteby korigovat. Poátky šlechtického statku v Polánce sahají pravdpodobn již do 14. století. S naší Polánkou však nemžeme spojovat zprávu z roku 1381, podle které zde byla provolána odúmr po Zdekovi, eeném Lízal, kterou následn obdržel jistý Pechanec. 4) Místem provolání byly totiž Klatovy, což naznauje, že v tomto pípad šlo patrn o stejnojmennou ves ležící asi 5 km jihozápadn od Nepomuka, jak to pochopil i editor citovaného pramene. Za první písemnou zprávu, která pravdpodobn souvisí s Polánkou u Kasejovic, lze považovat až údaj z roku 1395, podle kterého byl ve vsi poplužní dvr odumelý po Vícemilovi. 5) Zboží tehdy pipadlo Držkrajovi z Kladrubec, píšícím se po vsi nedaleko Polánky, jehož stejnojmenný následovník je roku 1464 pipomínán v obanské knize msteka Kasejovic. 6) Na dalších tyicet let se pak Polánka z pramen vytrácí, na emž mají jist svj podíl nejasné právní pomry v zemi bhem husitských válek. Teprve roku 1438 zjišujeme, že se po vsi psal Zdenk z Polánky, který byl uvedeného roku spolu s okolními šlechtici ajchanem z Heroltic, Oldichem ze Záboí, Pibíkem ze esanic a Petrem Holubtem pítomen v Kasejovicích delikátnímu rozvodovému ízení. 7) Jaké byly majetkové pomry v Polánce v následujícím období, však opt pro torzovitost pramen nevíme. Mžeme se ovšem domnívat, že ves nebo alespo její ást byla pipojena k nedalekým esanicím, kde již od poátku 15. století sídlil rod vladyk z Kadova, jehož píslušníci se po svém sídle psali esanští. V pímé i nepímé rovin to dokládají zprávy, které máme o Polánce k dispozici z první poloviny 16. století. Z nich také vyplývá, že ves byla tehdy majetkov rozdlena. ást patila, jak již naznaeno, k esanicím, které již ped rokem 1534 získal od Jana esanského z Kadova Jan Strojetický ze Strojetic pocházející ze Žatecka. 8) Když zemel, vložili si roku 1543 jeho synové Václav a Boivoj Strojetití v rámci esanického statku do obnovených desk zemských také zboží v Polánce. 9) Z formulace zemskodeskového zápisu skuten vyplývá, že ves jim nepatila celá. Mli zde tyi poddané Krále, Maška, Matouše Velka a Váchu, které roku 1544 pijal ke svému ddickému podílu Boivoj Strojetický. V této dob je v Polánce také poprvé zmiován rybník (pravdpodobn totožný s rybníkem ležícím asi 500 m jihovýchodn od vsi). 10) Vedle poddanských grunt bylo ve vsi i nkolik usedlostí zvláštního právního postavení. Snad šlo o pvodn manské dvory, které byly zpoátku zapisovány do desk dvorských a po jejich zrušení Vladislavem II. Jagellonským pak do desk zemských, odkud v souvislosti s Polánkou informace o nich erpáme. První z tchto usedlostí pedstavoval tzv. Makovský dvr. Podle J. P. Hilleho zde byl údajn již roku 1460, kdy byl manským ke hradu Zvíkovu. 11) Tím by se sice dal vysvtlit jeho právní status, nicmén 10 pramenné dkazy, které by uvedené tvrzení dokládaly, chybí. V každém pípad v první tetin 16. století se tento dvr nacházel ve vlastnictví známého výtržníka a nepítele žid Pibíka esanského z Kadova, bratra výše zmínného Jana esanského. To by opt potvrzovalo domnnku, že ves tehdy zásti patila esanským, od nichž ji získali Strojetití. Makovský dvr byl zejm ddickým podílem Pibíka esanského a není vyloueno, že i jeho osobním sídlem. Roku 1537 však dvr pevedl na svého souseda Václava Zmrzlíka ze Svojšína na Lnáích. Skutenost, že tak uinil zápisem do menších desk zemských umožuje domnnku, že to njak souviselo s dluhem 3 kop a 17 gr.., kvli kterému Václav Zmrzlík Pibíka pohánl pedchozího roku do komorního soudu. 12) Není však vyloueno ani to, že Pibík esanský k transakci pikroil proto, že neml potomstvo a s bratrem Janem nežil v pátelské shod 13) a tak svj majetek radji odkázal jiné osob. Nový majitel si držbu Makovského dvora vložil roku 1542 do obnovených desk zemských, což pak zopakoval ješt roku ) V obou zápisech je dvr výslovn nazýván poplužním. S vlastnictvím dvora po Pibíkovi esanském z Kadova bezesporu souviselo soudní ízení mezi Václavem Zmrzlíkem a bratry Václavem, Mikulášem, Janem, Jaroslavem a Ondejem esanskými, synovci Pibíkovými, kteí si po strýci nárokovali zejména pstruhový potok (nejspíše vodote procházející Polánským rybníkem). Václav Zmrzlík ve snaze zachovat celistvost získaného zboží se roku 1556 smluvn zavázal vyplatit bratím esanským za jejich právní nároky jistou sumu a uhradit soudní výlohy. 15) Ke Lnám patil Makovský dvr ješt roku 1564, kdy Václav Zmrzlík ze Svojšína vložil lnáské panství do desk Zdekovi ze Šternberka. 16) Další dvr, jehož specifické právní postavení dokládají zápisy v deskách zemských, náležel Janu Sedlákovi, po jehož bezesporu bezdtné smrti pipadl panovníkovi, který jej penechal Burianu staršímu Bšínovi z Bšin a roku 1544 mu jeho držbu potvrdil vetn práva naložit s dvorem podle vlastního uvážení. Burian toho záhy využil, jak svdí zemskodeskový zápis z roku 1546, kterým se piznal, že dvr prodal za 20 kop gr.. nám již známému Václavu Zmrzlíkovi ze Svojšína. 17) Krom Jana Sedláka hospodail v Polánce ješt Vank Sedlák (nejspíše bratr), který si svj dvr vložil do desek zemských roku ) O tyi roky pozdji však již nebyl mezi živými, nebo práva vkladu do desek tehdy již využili jeho synové Ondej, Jiík a Pavel Sedlákové, a to i jménem svých dosud nezletilých bratí Jana a Matje. 19) Zde se nabízí domnnka, zda v tomto pípad nešlo o dvr Jana Sedláka zemelého ped rokem 1544, který Vank mohl získat od Václava Zmrzlíka ze Svojšína. V. Saitl, který se podrobnji zabýval genealogií rodu Strojetických ze Strojetic, uvádí, že roku 1550 koupil stateek Polánku od Vaka Sedláka nám již známý Boivoj Strojetický na esanicích. 20) Ve svtle citovaných pramen je však zejmé, že toto tvrzení není zcela pesné. Dvr Vaka Sedláka byl, jak již víme, ješt roku 1554 v držení jeho syn. Nicmén další pramenné zprávy naznaují, že ho nakonec pece jen prodali, a to možná práv Boivojovi Strojetickému. Jen pro zajímavost uve me, že rodina užívající píjmení Sedlák žije v Polánce dosud. Krátce po polovin 16. století tedy vypadaly majetkové pomry v Polánce tak, že Boivoj Strojetický zde ml tyi poddané z podílu po otci a nejspíše i Sedlákovský dvr, tedy celkem pt usedlostí. Naproti tomu poplužní dvr Makovský patil ke Lná- m, nikoli však natrvalo, jelikož když roku 1617 prodával Zdenk Novohradský z Kolovrat lnáské panství Adamovi st. ze Šternberka, není již jako jeho souást uvádn. 21) Snad byl mezi lety 1575 a 1577 rovnž odprodán v rámci oddlužování lnáského panství. Pednostní zájem by o nj mli bezesporu Strojetití, kterým již tehdy patila vtšina vsi. V té dob však již Boivoj Strojetický nežil, nebo zemel 26. ledna 1572 a byl pochován v kostele Všech svatých v esanicích, kde se dochoval jeho poškozený heraldický náhrobník. 22) Rodinné jmní tvoené esanicemi s tvrzí, poplužním dvorem a podacím, vsí Jindichovicemi a dílími majetky v Nové Vsi, Polánce, Životi-

11 cích, eelovicích a Blatence zddilo jeho šest syn. Tehdy došlo v dsledku vysokého potu ddic k vytvoení, respektive znovuzízení nkolika samostatných deskových statk, mezi nimi i Polánky. Tu obdržel Jan Strojetický, který je po vsi titulován poprvé roku 1579, kdy dlužil 30 gr. na berni. 23) Roku 1589 pak vystupuje ve stavovském titulái jako Jan starší Strojetický ze Strojetic na Polánce. 24) Nejspíše roku 1602 byl poízen seznam katolických šlechtic, zpracovaný nejpodrobnji pro Práchesko. Zde figuruje Jan Strojetický ze Strojetic na Polánce, stáí okolo 55 let. Roku 1608 byl jedním ze šlechtic Prácheska, který omlouval svou osobní neúast na práv naízené vojenské hotovosti. 25) Naposledy je Jan Strojetický zmiován v dalším seznamu katolické šlechty z roku 1609, avšak zde již bez uvedení statku. 26) O rozsahu deskového statku Polánky jsme informováni ze soupisu poplatník Království eského provedeného roku Jan Strojetický se zde piznával k dani ze tí poddanských hospodá a jednoho komínu. 27) Je s podivem, že jsou zde zmiovány pouze ti selské usedlosti, když o cca padesát let díve byly ve vsi podle výpovdi pramen tyi. Bu jedna z nich mezitím zanikla, nebo ji majitel prost jen zámrn zatajil, aby snížil daové bemeno. Z dochovaných písemných pramen je známa asistence Jana Strojetického u nkolika právních záležitostí. Roku 1594 speetil spolu s Janem Dubským z Tebomyslic na Zahoricích a Janem Chanovským z Dlouhé Vsi na Dožicích poslední vli Jindicha ml. Bšína z Bšin na Blicích. 28) Zajímavou je jeho aktivita jako prostedníka ve vleklém sporu Jana Chanovského s Ondejem esanským z Kadova na Starém Smolivci o les Kohout u Mladého Smolivce v letech ) Roku 1603 prostedkoval dohodu mezi Volfem Novohradským z Kolovrat a Kryštofem Oldichem z Burgersdorfu o prodeji statku Kladrubec. 30) Ve všech uvedených pípadech se píše na Polánce. O soukromém život Jana Strojetického víme pramálo. Neznáme ani jméno jeho manželky, nevíme ani kolik ml potomk, pokud je vbec ml. Genealog Dobenský se pouze zmiuje o jisté Ann Strojetické (sestra, dcera Janova?), která žila svobodná v Polánce roku ) V. Saitl však nejspíše správn pokládá za syna Janova Jana Fridricha Strojetického, 32) který se zúastnil eského stavovského povstání tím, že roku 1619 písahal na konfederaci odbojných stav, ale protože si jako katolík vyhradil vše, co by njak poškozovalo jeho konfesi, byla mu roku 1624 prominuta udlená pokuta. 33) Budeme-li pedpokládat, že Jan Fridrich byl opravdu synem Jana Strojetického na Polánce, pak byl v dané dob patrn ješt dost mladý. Mžeme tak usuzovat z toho, že v berním rejstíku z roku 1615 statek Polánka vbec nefiguruje, zato je zde uvedeno, že Boivoj Strojetický ze Strojetic na Nové Vsi platil berni rovnž ze sirotího statku, kterým byla podle všeho práv Polánka, kde vykonával funkci poruníka. 34) Jan Fridrich tudíž musel dosáhnout plnoletosti teprve po roce 1615, což znamená, že roku 1622 mu ješt nebylo ani ticet. Roku 1628 však již nejspíše nebyl mezi živými, nebo jeho jméno nenalezneme v protokolu reformaní komise, která toho roku zjišovala konfesijní píslušnost urozeného a mšanského obyvatelstva v Bechysku, Plzesku a Práchesku. Ze Strojetických zde figurují Jan Adam, Boivoj a Zdenk, tedy všichni tehdy žijící dosplí pedstavitelé rodu, kterým bylo jakožto katolickým vrchnostem naízeno zajistit do roku 1629 konverzi svých poddaných ke katolictví. 35) Roku 1654 byla rovnž Polánka zvizitována povenými komisai v rámci pípravy podklad pro náš nejstarší katastr berní rulu. Není však tehdy uvádna jako samostatný statek, nýbrž jako souást statku Pebudova (5 km severozápadn od Kasejovic). Jako jeho majitel je oznaen Jií Strojetický. V Polánce tehdy žili tyi rolníci, v Pebudov jeden zahradník a ke statku náležely rovnž ti rolnické usedlosti a jedna pustá v esanicích. Pro vrchnost pracoval jeden ovácký pacholek. 36) Centrem statku, i spíše stateku, byl v této dob tedy Pebudov, jehož majetkovou samostatnost lze prokázat poprvé roku 1632, kdy se po nm píše Jan Jií Strojetický. 37) Ten pravdpodobn není totožný s Jiím Strojetickým uvádným v berní rule roku 1654, nýbrž se stejnojmenným lenem rodu, který roku 1615 platil berni ze dvou poddaných v esanicích. 38) To by vysvtlovalo, pro roku 1654 náleželo k Pebudovu nkolik rolník také zde. Krom toho uvedené skutenosti vnáší rovnž nové svtlo do genealogických vztah rodu po Bílé hoe. Zdá se pravdpodobné, že Jan Jií Strojetický, pipomenutý roku 1632 na Pebudov a Jií Strojetický, kterému statek spolu s Polánkou patil roku 1654, byli otec a syn. Polánku zejm získali ddictvím po Janu Fridrichovi Strojetickém, který pravdpodobn zemel bez potomstva. 39) Jií Strojetický, který se v souvislosti s Pebudovem a Polánkou pipomíná roku 1654, je bezpochyby totožný s Jindichem Jiím Strojetickým. O nm z pramen víme, že ml matku Salomenu Magdalenu z Prostého a sestru Alenu (Helenu) Kateinu, která se roku 1642 provdala v Kasejovicích za lajtnanta císaské armády Antonína Weisperga. Po jeho brzké smrti pak uzavela další satek, tentokrát s kasejovickým mšanem Janem ermákem (eeným též Kožešník), což však její bratr Jindich Jií vzhledem ke stavovské nerovnosti manželství nelib nesl. O následné rodinné rozepi nás informují listinné dokumenty uložené v Národním archivu v Praze ve fondu Stará manipulace. 40) Z dalších pramen, které zde ješt budeme citovat, známe sestry Dorotu Magdalenu a Annu Ludmilu, z nichž tato by mohla být totožná s pannou Annikou (Anežkou?) Strojetickou, která byla roku 1659 v Kasejovicích za kmotru jednomu novorozenci z Polánky. Ve stejné roli je roku 1651 pipomínána panna Barbora Strojetická, která zejm byla rovnž sestrou Jindicha Jiího. 41) Vrame se ale nyní k Polánce. Za Jindicha Jiího Strojetického již nemla sídelní význam, jak dokládá v prvé ad to, že majitel se tituloval po Pebudov. Krom toho byla rovnž zatížena dluhy. Proto roku 1661 Jindich Jií Strojetický prodal stateek svj Polánku eený, v kraji práchenským ležící, od starodávna nad pam lidskou vždy v rodu... pánv z Strojetic bejvalý za 1950 rýn. zl. Ctiboru Ferdinandovi Údražskému z Kestan. 42) Ze smlouvy o prodeji poznáváme v prvé ad rozsah stateku. Tvoil ho ponkud zpustlý panský dvr s malým ovocným sadem, rybníkem s maximální kapacitou 20 kop rybí násady, krmou, právem lovu zve a pirozen se zemdlskou pdou a poddanými. Jindich Jií Strojetický považoval prodej Polánky za doasnou záležitost, nebo si vymínil pedkupní právo pro pípad, že by v budoucnu získal prostedky na uhrazení pohledávek. Dležité ástky pedstavovaly také závazky vi sestrám prodávajícího Dorot Magdalen a Ann Ludmile. V pípad, že by Strojetický získal prostedky v dob, kdy už by byla Polánka pln oddlužena, zavázal se kupujícímu k úhrad jeho výloh s tím spojených. Polánka se ovšem do vlastnictví Strojetických již nevrátila. Jindichovi Jiímu zstal Pebudov, který roku 1667 odprodal Jan Jií Strojetický (bezesporu syn nesoucí jméno po ddovi z otcovy strany) ke lnáskému panství. 43) Manželkou tohoto byla nejspíše paní Alena Strojetická z Pebudova, zdržující se ve Slatin, která zemela 3. (13.) ervna 1677 a byla pochována v Kadov. 44) Rytí Údražský zejm brzy shledal, že koup Polánky pro nj nepinesla žádný profit, a proto ji již roku 1663 prodal za 2000 rýn. zl. hrabti Aleši Ferdinandovi Vratislavovi z Mitrovic na Lnáích. 45) Nový majitel pipojil Polánku ke lnáskému panství, ímž existence místního šlechtického statku skonila. Výpov pramen nenasvduje v žádném smru tomu, že by v Polánce nkdy stála tvrz, jak se domníval kupíkladu J. P. Hille, který za její pozstatky považoval klenby v p ) V nejnovjší literatue je sice existence tvrze v Polánce pedpokládána, ovšem s rezervou. Šlechtické sídlo je pi tom hypoteticky kladeno na okraj návsi; k jeho zániku údajn došlo až v 19. století. 47) Rezidenní funkci plnil pro majitele Polánky zejm vždy jen poplužní dvr doložený poprvé roku 1395 jako majetek po zemelém Vícemilovi. Zda je totožný se sídlem Zdeka z Polánky, pipomínaného roku 1438, nelze z dochovaných pramen urit. Rezidenní funkci ml ped rokem 1537 bezesporu Makovský dvr (majetek Pibíka esanského z Kadova), o jehož existenci máme další zprávy z let 1542, 1553 a 1564, kdy již ale patil ke lnáskému panství. J. P. Hille myln ztotožuje Makovský dvr s dvorem Sedlákovským (p. 5) a dokonce tvrdí, že po roce 1576 byly k dvoru píslušející pozemky rozparcelovány mezi poddané s podmínkou, že si je mže vrchnost podle uvážení znovu pivlast- 11

12 nit. Roku 1661 se v pramenech opt hovoí pouze o panském dvoe, toho asu ponkud zchátralém, což byl zejm dsledek nedostatku prostedk na stran vrchnosti i toho, že sídlila na Pebudov a o údržbu nemla patrn píliš velký zájem. Pi dvoe není tehdy výslovn uvádn ovín, bžný již od 16. století na vtšin šlechtických statk. Je však jisté, že zde v pedešlých letech fungoval. Roku 1652 byla totiž v Kasejovicích za kmotru Káa, mistrová z Polánky, 48) tj. manželka místního ováckého mistra. Možné ale je, že v souvislosti s poklesem významu Polánky jako šlechtického sídla a s finanními problémy rodiny Strojetických byl provoz místního ovína, dost možná zchátralého, zastaven a jeho zamstnanci propuštni. Tím by se dalo vysvtlit, pro je o dva roky pozdji v berní rule zmiován pouze ovácký pacholek, který zejm pracoval pi dvoe v Pebudov a pro roku 1661 ve smlouv o prodeji Polánky Ctiboru Ferdinandovi Údražskému ovín uvádn není. Oproti tomu poplužní dvr byl v Polánce provozován i za nového majitele. Roku 1662 zde byla šafáka jménem Ludmila. 49) Zajímavé je tvrzení J. P. Hilleho, že v Polánce byl pivovar, ze kterého odebírali produkci Kasejovití. 50) Roku 1661 je sice ve vsi uvádna krma, o pivovaru však není ani zmínky. Mnohem pravdpodobnjší je, že hospodský z Polánky nakupoval pivo v Kasejovicích. V každém pípad pipojení Polánky ke lnáskému panství znamenalo zánik místního dvora, jehož údržba nebyla pro novou vrchnost výhodná, a proto nejspíše brzy došlo k parcelaci jeho pozemk. Stalo se tak bezesporu ješt v 17. století. Dokládá to v prvé ad vyobrazení Polánky na dnes již nezvstné map lnáského panství z roku 1698, známé z fotografií J. P. Hilleho uložených v Mstském muzeu v Blatné. Ves je zde schematicky zachycena jako shluk ty usedlostí, z nichž žádná nevykazuje znaky dispoziního ešení typického pro panské poplužní dvory. Rovnž v Schallerov topografii z roku 1786 se hovoí pouze o vsi, již s 18 usedlostmi; J. G. Sommer uvádí roku dom se 164 obyvateli. Ani v jedné z citovaných píruek není zmínka o tom, že by ve vsi nkdy bylo njaké šlechtické sídlo. 51) Poznámky: 1) Hille, J. P.: Velkostatek lnáský. 1905, nepublikovaný strojopis s rukopisnými poznámkami, uložen na MÚ v Kasejovicích, pag Sedláek, A.: Místopisný lovník historický Království eského. Praha 1908, s ) Kolektiv: Blatensko a Beznicko. Blatná 1915, s Poche, E. a kol.: Umlecké památky ech III (P Š). Praha 1980, s ) Karel, T. Krmá, L.: Panská sídla západních ech. Plzesko. eské Budjovice 2006, s ) Archiv eský (dále jen A) XXXI. Praha 1921, s. 170, ) A XXXV. Praha 1935, s. 199, ) Státní okresní archiv Plze-jih, pracovišt Blovice, Archiv msta Kasejovice, inv.. 507, fol. 17v. 7) Tamtéž, fol. 10r. 8) Sedláek, A.: Hrady, zámky a tvrze Království eského XI. Praha 1897, s ) Národní archiv v Praze (dále jen NA), Desky zemské vtší (dále jen DZV) 250, E ) DZV 5, A ; 43, J ) Citace v pozn. 1, pag ) NA, Komorní soud (dále jen KomS) 11, fol. 219v. 13) Roku 1532 pohnal Jan esanský bratra Pibíka do komorního soudu pro nepovolený lov zajíc. Srov. KomS 10, fol. 56r, 73r. 14) DZV 250, A 28 ; 251, A ) DZV 52, D ) DZV 15, B ) DZV 7, H ) DZV 250, M 8. 19) DZV 251, B ) Saitl, V.: Strojetití ze Strojetic. Heraldika a genealogie (dále jen HaG) XXIX/1, 1996, s ) Srov. DZV 297, P ) ervenka, V.: Náhrobníky v kostele Všech svatých v esanicích. HaG XL/1-2, 2007, s ) Úlovec, J.: Rejstík dlužník bern z roku Táborský archiv 7, , s ) Fauknar z Fonkenštejna, Š.: Tytulá Obsahující v sob v Jazyku eském pedn: Formy List všelijakých v potebách Lidských: A Tytule Stavv Duchovních a Svtských. Praha 1589, lit.: J-S. 25) Líva, V. (ed.): Regesta fondu Militare Archivu Ministerstva vnitra RS. v Praze III ( ). Praha 1938, s ) Dvorský, F.: Píspvky k djinám církevním. Sborník historický 2, 1884, s. 282, ) Marat, F. (ed.): Soupis poplatnictva 14 krajv království eského z r Vstník Královské eské spolenosti nauk (dále jen VKSN), t. filosoficko-historicko-jazykozpytná Praha 1898, s ) DZV 127, K ) Národní knihovna eské republiky v Praze, rkp. XVII F 35, pag ) DZV 180, H ) NA, Sbírka Dobenský, inv ) Citace v pozn. 20, s ) Bílek, T. V.: Djiny konfiskací v echách po r I. Praha 1882, s ) Srov. Sedláek, A. (ed.): Rozvržení sbírek a berní r dle uzavení snmu generálního nejvyššími berníky uinné. Praha 1869, s. 42, ) Oehm, V. (ed.): Protokol reformaní komisse konané r v krajích Bechyském, Prachenském a Plzenském. VKSN, t. filosoficko-historicko-jazykozpytná 1897/28. Praha 1898, s. 19, ) Haas, A. (ed.): Berní rula 28. Kraj prácheský II. Praha 1954, s ) DZV 144, O ) Citace v pozn. 34, s. 43, ) Citace v pozn. 20, s ) NA, Stará manipulace, inv , sign. 66/11, kart ) Státní oblastní archiv (dále jen SOA) v Plzni, Sbírka matrik, Kasejovice 1, pag. 167; 2, pag ) DZV 314, M ) DZV 392, A ) SOA v Teboni, Sbírka matrik, Kadov 1, pag ) DZV 314, N ) Citace v pozn. 1, pag ) Citace v pozn. 3, s ) Citace v pozn. 41, pag ) SOA v Plzni, Sbírka matrik, Kasejovice 2, pag ) Citace v pozn. 1, pag. 51a, ) Schaller, J.: Topographie des Koenigreichs Boehmen. Dritter Theil. Prachiner Kreis. Prag 1786, s. 72; Sommer, J. G.: Das Königreich Böhmen. Band VIII. Prachiner Kreis. Prag 1840, s Aichelburg panská kratochvilná stavba Martin Vaistauer V 19. století se obrací zájem šlechty v asu bhu zpt až do znan zidealizované rytíské minulosti. Jako trvalejší upomínka na tuto kulturní etapu petrvávají v tvái krajiny mj. ojedinlé romantické stavby (stavné povtšinou v píjemném novogotickém stylu), urené vtšinou ku rozliným kratochvilným konáním. Bohužel, jak tyto objekty rychle a halasn vznikaly, tak povtšinou také rychle ale potichu zanikaly. Cílem tohoto píspvku je letmé piblížení práv jedné takové romantické kratochvilné stavby v oblasti východních Krkonoš, kde byl relativn nedávno vystavn romantický hrádek Aichelburg (okr. Trutnov). Horní Maršov, poprvé doložený k roku 1466, byl pvodn píslušenstvím trutnovského hradu a za svj vznik vdí hornímu podnikání. V poslední tvrtin 18. století držel Maršov císaský komoí Jan Bertolt Schaffgotsch, který dal v roce 1792 vybudovat na míst nkdejšího panského domu spolu se svým zetm Alfonsem Aichelburkem klasicistní zámek. 1) Práv za držby zdejší oblasti pány z Aichelburgu došlo k velkému rozvoji maršovského panství. Významnou osobou vzešlou z tohoto starého korutanského šlechtického rodu byl pedevším pak Berthold, hrab z Aichelburgu (* 1823, 1861 spáchal sebevraždu po hádce s manželkou Theodorou), majitel panství Blohrad a Maršov. Velmi brzo po Bertholdov neekané smrti bylo spontánn uvažováno o náležitém památníku, který by na vzácnou osobu maršovského mecenáše a prmyslníka dstojn upomínal. Po rzných debatách a návrzích (socha a pod.) bylo nakonec rozhodnuto o zízení stízlivé veejné kratochvilné stavby. Píhodné místo pro stavbu romantického lesního hrádku, nazvaného píhodn Aichelburg, bylo vybráno roku 1862 vysoko nad ekou Úpou (s výhledy do prmyslového údolí mj. i na nedaleký maršovský zámek), ve strmém zalesnném svahu dominantní hory Svtlá (1244 m). Místo pro stavbu vybral a stavbu ídil nadlesní Johann Miksch za podpory správce panství H. Schuberta. 2) Nadmoská výška nevelkého staveništ (rulový zub ) iní cca 740 m. Pevýšení vi hladin eky Úpy je cca 120 m. Nevelká hradní stavba byla tvoena jednopatrovou kamennou budovou, ke které se tsn pimykala hranolová vyhlídková vžika (výška cca 10 m). Objekt byl krytý valbovou stechou se šindelovou krytinou. Lesní hrádek Aichelburg byl slavnostn oteven 9. záí Ve slavnostní síni nezvyklého šlechtického památníku byla umístna tžká (cca 50 kg; autor F. Hauptfleisch) sádrová busta lidem oplakávaného Bertholda hrabte z Aichelburgu (busta pozdji penesena do aichelburské hrobky v Horním Maršov). Ohrazené hradní nádvoíko sloužilo v tomto ase mj. jako místo pro slavnosti a zábavy s tancem. Nedaleko byla zízena stelnice. V areálu hrádku (vybaveného mj. samospádovým vodovodem) bylo možno 12

13 krátce dohledat i skromnou restauraci (zrušena již ped rokem 1875). Bohužel, veškeré této ušlechtilé nádhee byl dopán pouze jepií život. Nesnadná dostupnost, horské nepíznivé klimatické podmínky a konen i následná zmna majitel maršovského panství (roku 1883 jej kupují Czernin- Morzinové) zpsobily, že se umírající hrádek Aichelburg zmiuje jako zícenina již roku Žil tedy pouhých 38 let, obdobn jako ušlechtilý muž, jehož jméno nesl. Na vzácném snímku z roku 1930 je zapomenutá krkonošská památka ješt z vtší ásti kryta zchátralou šindelovou stechou; zdevastovaná stavba je však již prosta oken a dveí, z ochozu vže, již tém zbavené cimbuí, píchozího zdravila náletová zele. Nad vchodem do zpustlé hradní sín je patrný velký otevený obdélný orámovaný otvor (okno i vpadlina po mechanismu ovládajícím uvažovaný padací mstek?) smující do zchátralé pdní prostory. Po roce 1945 upadá v zapomnní i samotný název hrádku. Žalostný stav nezájmu a devastujícího zapomnní panoval na smutné aichelburské zícenin až do roku 1992, kdy zde probhl ádný stavebn historický przkum. V roce 1995 vznikla dohoda o založení stejnojmenné hradní spolenosti (s cílem obnovy hrádku, navazujících cest a vytvoení vycházkové trasy), k jejímuž ustanovení došlo o rok pozdji. Veškeré navazující snažení nakonec pineslo kýžené sladké ovoce. Pomyslnou tekou za citlivou rekonstrukcí lesního hrádku Aichelburgu se stává slavnostní návrat (po cca 120 letech) zrekonstruované busty hrabte Bertholda z Aichelburgu do obnovené hradní sín 6. listopadu Suterén (tzv. sklep) se dochoval bez mladších výraznjších rekonstrukních zásah až do dnešních dn. Nevelká klenutá temná místnost je pístupná hrubým vchodem (šíka portálu cca 100 cm, výška cca 185 cm) z navazujícího nádvoíka. Stavbu v nároží zpevují masivnjší oprné pilíe (o šíce cca cm, dosahující do spodní úrovn prvního patra). Pvodní kamenné prostory prvního patra nkdy v polovin 20. století nenávratn zanikají. Bhem nedávných rekonstrukních prací byla tato úrove obnovena pouze z masivních devných prvk. Pístup do tchto prostor umožuje dkladný devný mstek (šíka 155 cm, délka 460 cm). Prostory slavnostní hradní sín osvtluje nkolik obdélných oken. Ve štít stylové budovy je mj. umístn znak Hradní spolenosti Aichelburg (jehož souástí je i stíbrná stavba lesního hrádku). Pamtní hradní sí je nízkými dvemi spojena s pravotoivým samonosným devným schodištm (40 stup) vyhlídkové vžiky. Na vži hrádku je trvale pipevnna kovová korouhev s pozlacenou špikou (sloužící i jako možný hromosvod) v barv rodu Aichelburg (ervený a bílý pruh). Souásti hradního areálu je i nevelké dvoustupové (první stupe o délce 16 krok, druhý o délce 6 krok) hradní nádvoí a navazující umlé terasy. Tyto jsou ve smru od eky Úpy pístupné polozíceným vchodem (absence zaklenutí, 2 schdky), procházejícím skrz nízkou ze (sestavena z voln ložených mohutných kamen, výška zdi u vchodu 210 cm). Obnovený lesní hrádek Aichelburg urit stojí za návštvu. Lokalita je unikátní nejen z kulturn historického pohledu. Jako sídlo Hradní spolenosti Aichelburg má objekt nov i své vlastní popisné íslo (Velká Úpa p. 323). Klíe od citliv zrekonstruovaného hradního stavení je možno si zapjit v Informaním centru Veselý výlet v Peci pod Snžkou (p. 196; tel ), pop. v Informaním centru Veselý výlet v Temném Dole (p. 46; tel ). Vstupné na hrádek je v podstat symbolické (40 K za osobu), nutno však složit vratnou zálohu 500 K a prokázat se platným obanským prkazem. Klíe nutno vrátit v den jejich výpjky (stav k íjnu 2009). Bližší info na: Od roku 1999 navštívilo opravený hrádek již tém registrovaných návštvník. Pístup od hlavní silnice II/296 umožuje náronjší klikatící se kamenný chodník o délce cca 500 m s více než 400 kamennými nepravidelnými stupni. 3) Poznámky: 1) Kolektiv autor: Hrady, zámky a tvrze v echách, na Morav a ve Slezsku. Východní echy. Praha 1989, s ) Informaní tabule na nádvoí hrádku. 3) Kolektiv autor: Krkonoše soubor turistických map: Praha 2009; Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie eských hrad. Praha Ješt ke stavebním djinám tzv. Nového zámku v Týnci u Klatov Vratislav Ryšavý K poslednímu objevnému lánku o novém a starém zámku v Týnci u Klatov od J. Anderleho a P. Rožmberského v Hlásce (XXI, 2010,. 3) ješt nco málo doplnní a upesnní, týkajících se už jen nového zámku. K otázce autorství návrhu: pro úplnost je teba uvést, že tsný vztah zámku k ideálním návrhm J. B. Fischera von Erlach publikoval poprvé v roce 2002 sice autor tohoto krátkého doplku, 1) ale uvedl, že jako vbec první jej objevil Jan Holeek ve své diplomové práci o život a díle plzeského architekta Jakuba Augustona mladšího. 2) Autor tohoto dodatku ve svém výše zmínném lánku o zámku v Týnci také nemínil Kiliána Ignáce Dienzenhofera jako projektanta zámku, nýbrž jako možného dostavovatele nkdy ke konci stavby zámku kolem roku 1720 Dostaten to ale nezdraznil, a tak zejm došlo k nepochopení pvodního smyslu M. Horynou. 3) To ovšem není podstatná výtka už jen proto, že autor tohoto lánku po následné pesvdiv argumentaci M. Horyny upustil od svého pvodního pedpokladu. Následující pipomínka není výtkou, ale jen dalším rozvedením Horynových závr v posledn jmenovaném lánku. Alliprandi v pípad nového zámku v Týnci pvodní ideový návrh Fischera dotvoil do podoby klasického projektu. Ideový, rámcový návrh stavby však pevzal, v tom smyslu je tu komplikovanjší pesné rozlišení, kdo je vlastn projektantem ve smyslu tvrcem. O to spíš, že pvodní ideový návrh se nezachoval. Nejspíš tu Alliprandi ml více prostoru pro vlastní tvoivost než teba pražský architekt Tomáš Haffenecker, když provádl Fischerem navržený palác Clam-Gallas v Praze Starém mst. Zámek v Liblicích u Mlníka z roku 1699 je Alliprandiho tsnou variací (obmnou) konkrétního Fischerova ideálního návrhu, jak už konstatoval M. Horyna ve výše citovaném lánku. Obmna tu znamenala zjednodušení a nkde i dotvoení zjednodušení lenní stny, tvar velké ásti oken, uplatnní klasických valbových stech místo plošších stech s atikami, dotvoení vrcholn barokních viký, a také Alliprandim asto užívaných nadokenních íms stídav osov vzhru vylomených a segmentov zdvižených. Tyto tvary íms, ale i jiné prvky Alliprandiho osobního slohu, jako teba výrazn konvexní supraporty, vtšinou opatené nahoe njakou plastikou, u týneckého zámku chybjí. Vztah týneckého zámku k Fischerov pedloze je ale i tak jist volnjší. K datování rokokové úpravy zámku: v Knize protokol zasedání rady msta Klatov z let na konci zápisu zasedání ze dne je uvedeno,,...byvše referirováno písebné podkování od M. P. (= milostivého pána) pana hrabte z Kollovratha za tu jemu v as ohn na Tejnci uinnou pomoc. 4) To znamená prakticky jist požár zámku v roce 1780 (a s ním skoro jist i ásti vsi), po kterém následovala nutná oprava, nejastji spojená s njakou další stavební úpravou, nespíše ale až v následujícím roce Pítomnost njakého významného stavitele architekta v tom roce na týneckém panství potvrzuje dopis bšinského faráe Josefa Alexia s datem na pražské arcibiskupství, v nmž spolu s vikáem veskovickým referoval o vyhoení kostela a fary v Bšinách. Žádal tehdy o povolení k oprav bšinského kostela 13

14 a fary. V piloženém listu vikáe Švancary je uvedeno mimo jiné, že patron kostela a fary hrab Emanuel Krakovský z Kolovrat objednal projekt a plány oprav s rozpotem 1975 zlatých u zkušeného stavitele (periti in arte aedili). 5) U kostela úpravy na vnjšku jist nebyly podstatné, protože dnešní kostel je typologicky konzervativní s polygonálním závrem a ran barokním prelím, a ani vnitek s lodí opatenou nejjednodušším stropem omítaným na rákos neukazuje njaké náronjší detaily. Fara je už na první pohled typickou pozdn barokní stavbou, ovšem prostou a ve vnjším lenní krajn jednoduchou, možná od tch dob i novji upravenou, takže architekta zatím nelze urit blíže. K vysoce pravdpodobnému autoru nástnných maleb pohled na zámek a okolí v nkdejším tzv. Zeleném pokoji zámku: v matrikách farnosti Týnec je doložen dvma kty svých dtí ( a ),,Franciscus Limare (Limari), pictor. Oba kty probhly pímo v Týnci, kmotrem Emanuela Františka i Josefa Emanuela byl v obou pípadech mladý hrab Emanuel z Kolovrat, v prvním ktu zastoupený svým komorníkem Josefem Teyschlem. Svdkyní prvního ktu byla slena Františka z Kolovrat v zastoupení své komorné Doroty Patleychové, svdkyní druhého ktu hrabnka Ludovika Krakovská z Kolovrat a panský myslivec Jakub Zuchovský se svou ženou. 6) Úastníci kt potvrzují nejtsnjší vazbu malíe k místní hrabcí rodin. Zápis o malíov pohbu v Týnci s datem uvádí vk zemelého 88 let. 7) Podle toho by se ml narodit v roce Zplodil by pak ob dti v nezvykle vysokém vku. Malované pohledy na zámek a okolí zachycují stav jist až nkdy z druhé poloviny 18. století a byly by pak malíovou prací z doby jeho pokroilého vku, oba zmínné kty jeho dtí však potvrzují malíovu vitalitu i v pozdním vku. Podle jména byl malí Italem, nebo možná i Francouzem, jak v dob zralého a pozdního rokoka bylo u migrujících umlc v Evrop stále astjším jevem. Poznámky: 1) Ryšavý, V.: Barokní zámek v Týnci u Klatov. In: Sborník prací z historie a djin umní 1/2002, Týnec u Klatov, s. 25 ad. 2) Holeek, J.: Plzeský architekt Jakub Auguston mladší, Filozofická fakulta, UK, Praha ) Horyna, M.: Poznámky k architektue zámku v Týnci u Klatov, Sborník prací z historie a djin umní, 3/2004, Klenová, s. 237 ad. 4) Státní okresní archiv Klatovy, AM (Archiv msta) Klatovy, K 64, fol ) Národní archiv v Praze, APA (Archiv pražského arcibiskupství), D 47, 1781, IX-X, kart ) Státní oblastní archiv (SOA) Plze, SM (Sbírka matrik) 749, Týnec 4., též SM 748, Týnec 3. 7) SOA Plze, SM 748, Týnec 3. Vodovod k zámku v Kaceov Petr Mikota Zámecká pevnost Kaceov (okr. Plze-sever) byla dokon- ena roku Pro zavodnní píkop, provoz dvora a pivovaru byl potebný zdroj vody. Spolen se stavbou byl proto vybudován i vodovod (více Rožmberský, P. Novobilský, M. 2007: Gotická tvrz a zámecká pevnost Kaceov). Na I. vojenském mapování z let je zakreslen prbh vodovodu (nazvaný zde Canal ) od rybníku na návsi Tleso vodovodu na levém behu potoka se projevuje terénní hranou. v Dobíi až k zámku. V roce 2008 jsme prošli trasu vodovodu s cílem zjistit, jak se jeví v terénu. Vodovod byl 3 km dlouhý a jeho ást je dosud patrná. U rybníku na návsi v Dobíi se terén již zmnil a stopy po vodovodu nejsou zejmé. O nkolik set metr dále po proudu je na levé stran údolí prameništ, od kterého lze vodovod sledovat. Není vyloueno, že byl napájen práv (až) odtud (jeho zdrojem mla být Jezírka u Dobíe, výše citované dílo, str. 52). Asi po 300 m je tleso v úseku cca 200 m pekryto cestou vedoucí k dalšímu rybníku. Od nj je potom v terénu dobe patrné. Projevuje se jako terénní hrana o výšce cca 30 cm. Vede po levém behu Dobíského potoka a postupn pechází nkolik levobežních pítok. Na pechodu pes potky jsme nepozorovali žádné pozstatky mostk. V jednom míst jsme nalezli poblíže trasy vodovodu nkolik pvodních keramických trubek. Ležely v lese voln na povrchu a byly poškozené. Pravdpodobn se jednalo o zmetky, které nebyly pi stavb použity. Asi v poloviní délce vodovodu pichází zleva výrazné údolí. Skupinu hlubokých roklí musel vodovod pekonávat po njaké konstrukci. Poté stoupal na planinu a polem vedl pímo k zámku. V této ásti jsme przkum Zakreslení trasy kanálu do mapy. Plnou arou zkoumaná trasa, tekovan další pedpokládaný prbh. 1 prameništ, 2 místo nálezu tvarovek (všechna fota autor 2008). 14 Nalezená tvarovka vodovodní roura.

15 neprovádli, i když lze pedpokládat, že na zoraném poli by mly být stopy patrné. Pouze jsme pozorovali pod silnicí starý propustek, který by mohl s vodovodem souviset. Pro konstrukci vodovodu byly použity keramické roury délky cca 30 cm s vnitním prmrem 45 mm a vnjším prmrem 100 mm. V uvedené publikaci je na str. 52 foto roury i s užší ástí, která se zasouvala do dalšího dílu vodovodu. Podle dalších rour uložených na zámku v Kaceov a v Národním památkovém ústavu v Plzni se zdá, že byly použity rzné, mírn odlišné typy s délkou cm a s nepatrn odlišným zakonením. Byly vyrábny z rzných forem, možná i v rzných cihelnách. Bylo by jist zajímavé se pesvdit, jak byly spoje tsnny a jak bylo provedeno uložení v zemi. A také v jakém stavu vodovod je. To je úkol pro budoucí archeologický przkum. Už jste etli...? Památky stedních ech, asopis Národního památkového ústavu ú. o. p. stedních ech Praze 23,. 1/2010, 40 stran A4, doporuená cena 60 K. Z obsahu: P. Kroupa: Przkum severní fasády zámku v Brandýse nad Labem, s íslo 2/2010 Roenka 2009, 156 stran, obsahuje popis innosti výše uvedeného ústavu s množstvím informací a fotografií památkových objekt. Dkujeme za zaslání. Redakce Jukl, J. J.: Pozdn stedovké tesáky v eských zemích. Zhodnocení publikovaných nález. íany Jedná se o souhrn a zhodnocení publikovaných nález z konce 14. a z 15. století. Práce se zabývá formálními vlastnostmi tesák, problematikou jejich spoleenského zaazení a dalšími souvisejícími tématy. Text je provázen množstvím ilustrací, které umožní udlat si obrázek o vývoji a typech této dnes neprávem opomíjené zbran. Brožura A4, 43 str., 130 b. obr. a foto; za 100 K + poštovné, možno objednávat v muzeu íany nebo na e- mailu: jakub.jukl@muzeum.ricany.cz. P. Koscelník Razím, V. (ed.): Pemyslovské Kivoklátsko. 900 let hradu Kivoklátu. Praha Katalog výstavy na Kivoklát vydal Národní památkový ústav ú. o. p. stední echy v Praze. Publikace od renomovaných autor pojednává o vývoji osídlení v zempanském loveckém hvozdu a pedevším o knížecích, královských a šlechtických hradech, hrádcích, tvrzích a dvorcích. Mimo pedstavení posledních zjištní o vývoji samotného Kivoklátu se jedná o Zbeno, Velíz, Libušín, Tetín, Hostim, Branov, Týov, Nižbor, Džbán, Jivno, Hlavaov, Jenov, Orá- ov, Smrk, Angerbach, Tlesky, ale i o píslušné vesnice, kostely a msta. Publikaci zvláštního formátu na kídovém papíru o 228 stranách s množstvím barevných fotografií, starých vyobrazení, kreseb a plán je možné v cen 190 K (+ poštovné) objednat v NPÚ ú. o. p. stední echy u pí Martínkové (martinkovatc.npu.cz). P. Rožmberský Z hrad, zámk a tvrzí Minulý rok byl významný pro klášter Želiv (okr. Pelhimov). Areál byl vyhlášen Národní kulturní památkou, což umožuje lepší erpání dotací na jeho postupnou obnovu. Od ervence do zaátku záí se pak v jeho zdech konal první roník festivalu Želivské kulturní léto. Pestrý program se skládal z celé ady hudebních vystoupení, filmové projekce, výstavy fotografií a mimoádných noních prohlídek kláštera. L. Vytlail Pi autovycházce plzeské poboky KASu bylo navštíveno neznámé sídlo na ostrožn nad Javornicí u Uhrovic mlýna, na nejvyšším míst ostrožny tvoené Milíovským potokem a Javornicí (k. ú. Milíov, okr. Rakovník). Mohli bychom ho pracovn nazývat Podlazí, což je pomístní jméno uvádné jak v dnešních mapách, tak v císaských otiscích stabilního katastru. Souadnice: S st. a V st. Navštívena nebyla lokalita Homole, návrší s lesíkem, rybníkem, božími mukami a smírím kížem (S st. a V st.) na rozhraní katastru Kožlan a Devce (okr. Plze-sever). Býval sem kladen patrn omylem hrad. Pesto se dochovala zpráva, že roku 1775 zde byly rozebrány zbytky zdí a materiál použit ke stavb fary v Kožlanech. Homole pohled z nejvyššího bodu na lesík s relikty staveb od vých. Homole smírí kíž a boží muka na západním okraji lesíka. Nkdy v té dob se o lokalit zmiuje topograf Schaller a s odkazem na nj pozdji také F. A. Heber a pak i A. Sedláek. Roku 1841 tu byla studna a ve 30. letech 20. století vedle rybníku základy jakéhosi stavení. Regionální badatel V. Koka v Djinách politického okresu Kralovického (1930, ) vyslovil domnnku, že zde stál svobodný dvr vystavný Janem Renšpergárem ( ) a spálený Švédy. Pi ohledání místa byly zjištny pi jižním okraji rybníku hromady kamení zarostlé hust kopivami a další nepravidelné a nevýrazné terénní nerovnosti. O. Slabý Zprávy z klubu Rada Kontaktní adresa: KAS, Kopeckého sady 2, Plze. Tel , mailto:rozmber@kar.zcu.cz. Internetové stránky: Apelujeme na pokladníky poboek, kteí ješt nezaslali seznamy se jmény len platících desátek za rok 2010 a se jmény pedplatitel Hlásky na rok 2011 (a píslušné peníze na úet Rady KASu /0300), aby tak neodkladn uinili (je možné zaslat seznamy el. poštou). Teprve po zaplacení bude pobokám zasílána pro jejich leny Hláska. Do 10. bezna je nutné zaslat Rad Zprávy o innosti a o hospodaení poboek za rok Píslušní funkcionái a to uiní co nejdíve a neodkládají vc na poslední chvíli. Žádoucí je posílat zprávy na výše uvedenou ovou adresu. Konference Djiny staveb 2011 se koná opt na zámku v Netinech ve dnech lenové KASu, kteí mli píspvek na minulé konferenci a kterým úast nehradí zamstnavatel, a též studenti denního studia, kteí zde pedstaví alespo poster, jsou osvobozeni od konferenního poplatku. Pihlášky na adrese pmikota@post.cz zasílejte na adresu P. Mikota, U Bachmae 10, Plze. Podrobnosti na Redakce Hlásky peje tenám a hlavn autorm Hlásky v novém roce pedevším hodn zdraví a inspirace. Dkuje tm, kteí svými píspvky udrželi Hlásku na svt. Dkuje i autorm rozsáhlých seriál o zahraniních hradech, které jsou však spíše než kastelologicky zamené turisticky a v Hlásce jsou publikovány pedevším pro nedostatek jiných píspvk. Švýcarské hrady dosáhly šesti pokraování a byly prozatím zastaveny (jsou dostupné na internetu). Alsaských hrad vychází tetí pokraování. Pro nové leny: bude-li v Hlásce uveejnn váš píspvek (lánek nebo informace v rubrikách Už jste etli a Z hrad, zámk a tvrzí), máte píští roník Hlásky zdarma. 15

16 Poboka Plze Kontaktní adresa: KAS, Kopeckého sady 2, Plze. Tel , Internetové stránky poboky: Podzimní autovycházky do povodí Javornice (hranice okr. Plze-sever a Rakovník) se i pes ranní déš zúastnilo 15 lidí a dva psi, jedoucí v 5 autech. Déš ustal a první navštívenou lokalitou byl známý hrad Angerbach u Kožlan. Následovala velmi neznámá lokalita, tzv. Milerv drnoburk na Javornici; bývalý pedseda KASu ji snad objevil a na jednom ze zájezd nám ji ped cca 15 lety ukázal. Jde o ostrožnu asi 1 km po proudu od Uhrova mlýna, která je v místech, kde se úzký hbet rozšiuje ke skále spadající k Javornici pekopán píkopy a na stran k potku obehnán parkánem. Na hrádku pibližn trojúhelníkového pdorysu se podailo nalézt jeden nevelký keramický step, snad ze 14. století. Lokalita nemá historické jméno a ví-li o ní nkdo ze len KASu více, nech laskav informuje redakci. Poté jsme navštívili záhadné hradišt Delibu u Slatiny, kde byl v 19. století vykopán objekt stavný z nasucho kladených kamen a vrstva spáleného obilí. Je odtud známa keramika z 15. století a také keramika pravká. Jde o nevelké opevnní vrcholu hbetu návrší s neširokými a mlkými píkopy s pozstatkem zemnice. V Chíi jsme obhlédli zámek bez využití v rozsáhlém dvoe s vžovitou bránou a jeli ke Mži (Berounce), kde se na skalnaté ostrožn nad ekou dochovalo opevnní nevelkého tvrzišt Dubjany, žijícího ve století. Na levobeží Javornice jsme obhlédli pkn opravený zámek v Slabcích s parkem, zámek s výstavným dvorem (pestavno na cukrovar, lihovar a sýpku) ve Zhoi a následoval Krakovec. I když už jsme pijeli pozd, kastelán nám pesto umožnil prohlídku monumentálních zícenin s mnoha dochovanými kamenickými prvky a zajímavostmi. Pak jsme se již jen zastavili v Šípech, kde je v ele dvora tvrz pestavná na sýpku a nov omítnutá, takže nebylo nic vidt, a jeli dom. Až v té chvíli se opt spustil déš, takže jsme vlastn mli docela dobré poasí. Listopadové velké pednášky Mgr. Jana Kypty o nových výzkumech na Kivoklát se úastnilo pouze 16 poslucha, tedy pibližn polovina než jiných pednášek tohoto druhu. A to máme v Plzni cca 70 len! Velké pednášky poboka pednášejícím platí (i cestovné), ale zdá se, že jde o házení víte eho komu. Na jarní schzi bude nutné zvážit, zda se tyto pednášky budou konat i nadále. Rozhodovat bude i úast na další takové pednášce, konané ve stedu od 17. hod. opt v Sedlákov ul.. 15 (2. patro, zasedací místnost Filozofické fakulty Západoeské univerzity v Plzni). Pednášet bude Ing. Jan Anderle a seznámí posluchae s výsledky stavebn historického przkumu hradu v Toužimi. Firma Omnia Olomouc, tak jako v loské roce i letos poskytla poboce volné vstupenky na trojici výstav; slosovatelné vstupenky v hodnot 40 K obdrželi ti lenové, kteí si pišli na íjnovou schzku pro Hlásku a nemusela jim tak být zaslána poštou. Na podzimní lenské schzi byli pijati noví lenové a potvrzen dosavadní výbor. Bylo navrženo nkolik tras na jarní poznávací zájezd, dokonce i trasa vodní poznávat hrady formou dopravy po ece lo mo. Bylo ustanoveno, že z návrh, které dojdou do konce února 2011 bude ten nejlepší vybrán výborem poboky. Na klubových schzkách konaných vždy první stedu v msíci v Riegrov. 3 (suterén) v šermíském klubu U starého psa neb U Klárky v íjnu pednášela Z. Gersdorfová o tvorb 3D modelu eského Krumlova a o nových objevech na tomto hrad, v listopadu A. Aubrechtová s kolegyní z Památkového ústavu o výsledcích stavebn historického przkumu tzv. Starého zámku (panského domu) v Chocenicích a v prosinci V. Chmelí o francouzských klášterech, zámcích a hradech. Všem za jejich ochotu dkujeme. Poboka Brno Kontaktní adresa: Ing. Pavel Švehla, Ondrákova 3, Brno-Líše, svehla.pavel@volny.cz.; Mgr. Josef Jan Ková, Renneská tída 416/39, Brno-Štýice. Výroní schze poboky se konala v pátek v restauraci šermíského klubu L.A.G., Brno, Studánka. Pítomno bylo 7 len, tyi se omluvili. Pedseda Švehla distribuoval aktuální ísla Hlásky a informoval o výši lenských píspvk a pedplatného Hlásky na další rok. Píslušné finance byly od pítomných ihned vybrány pokladníkem Kováem, který provede výbr také od omluvených len poboky. Oba funkcionái zstávají ve funkcích i pro další kalendání rok. J. Ková informoval o pozastavení lenství M. Endlicherové na její vlastní žádost, nebo je pro rok 2011 pln vytížena mateskými povinnostmi. Plánovaná exkurze na Boskovicko dosud nebyla realizována z dvodu vytížení J. Šttiny a dlouhodobé nemoci J. Kováe. Proto byla pesunuta na jaro J. Ková navrhl navštívit v prosinci výstavu Královská svatba v Praze, což bylo pijato. Z individuální innosti prezentoval P. Šimeek projekt obnovy ásti opevnní hradu Brumov vetn podrobné plánové dokumentace. Dále P. Šimeek informoval o velmi dobrém souasném stavu hradu Rumberk, kde byl proveden archeologický výzkum spolenosti Archaia Brno. P. Šimeek pítomné leny rovnž zpravil o zážitcích z exkurze zlínské poboky KASu v Ma arsku. J. Ková informoval o realizaci své výstavy Život na stedovkém hrad, která v souasnosti probíhá v jesenickém muzeu. P. Švehla následn navrhl její návštvu, což bylo rovnž pijato. J. Ková dále informoval o prbhu exkurze Po stopách rodu Wüstehube pro jesenickou veejnost dne , kdy byly na hrad Kaltenštejn zjištny zcela erstvé rozsáhlé výkopy. Ty byly následujícího dne zdokumentovány ve spolupráci s Policií R, která pípad pevzala k vyšetení. V závrené diskusi byla pozornost vnována nap. problematice psobení organizací dtí a mládeže pi obnov hrad a dalších památek. zapsal J. J. Ková Další informace od poboek redakce do uzávrky tohoto ísla neobdržela. Kontakty na ostatní poboky: Poboka Praha KAS Poboka Praha, PhDr. Jií Úlovec, T. Milady Horákové 133, Praha 6 Dejvice, julovec@mvcr.cz, houskovad@seznam.cz. Poboka Hradec Králové Kontaktní adresa: Ing. Jií Slavík, Nerudova 1210, Kostelec n. Orlicí, slavik@josefov.npu.cz, jaroslav_cerny@centrum.cz. Poboka Humpolec KAS, poboka Humpolec, Hradská 818, Humpolec. E mail: frantisek.kocman@mesto-humpolec.cz, orlikhumpolec@seznam.cz. Internetové stránky poboky: Poboka Zlín KAS poboka Zlín, MUDr. Jií Hoza, eská 4760, Zlín. Tel jihoz@post. cz. Internetové stránky poboky: Uzávrka dalšího ísla: (vyjde v první beznové dekád 2011) HLÁSKA, zpravodaj Klubu Augusta Sedláka. ISSN Vychází tvrtletn. Toto íslo vyšlo v 1. lednové dekád Šéfredaktor Petr Rožmberský, technický redaktor ing. Petr Mikota, redaktor pro internet Petr Beránek, ( Adresa redakce: Klub Augusta Sedláka, Kopeckého sady 2, Plze (rozmber@kar.zcu.cz nebo pmikota@post.cz) Vydává Klub Augusta Sedláka za pispní Nadaního fondu pro kulturní aktivity oban msta Plzn. Registrováno pod znakou OK UmP 23/ výtisk. 16