Složení t?la Složení t?la: Hodnocení a výklad Složení t?la má velký praktický i funk?ní význam pro mnohé z nás: v?dce, klinické pracovníky i ve?ejnost. Obzvlášt? d?ležité je však pro potáp??e, protože váhu si musí vyhodnotit p?ed každým potáp?ním a zárove? p?itom vzít v úvahu, zdali se potáp?ní uskute?ní ve slané nebo sladké vod?. Nesprávné složení t?la m?že mít nep?íznivý dopad na schopnost?lov?ka splnit své denní pracovní úkoly a také na využití možnosti zrekreovat se. Nadm?rný t?lesný tuk souvisí se zvýšenou náchylností ke kardiovaskulárním onemocn?ním, vysokému krevnímu tlaku, mozkové mrtvici, cukrovce, r?zným ortopedickým potížím a mnoha dalším zdravotním problém?m. Složení t?la se zjiš?uje mnoha r?znými metodami. Ty se od sebe liší p?esností dosažených výsledk? i cenou. V tomto?lánku se chceme zam??it na výhody a nedostatky n?kolika známých a zavedených zp?sob?. Poté nabídneme ur?itá doporu?ení, jak interpretovat získané hodnoty. Index t?lesné hmotnosti Index t?lesné hmotnosti (ve zkratce BMI z anglického Body Mass Index), n?kdy také nazývaný jako Quetelet?v index, je nejjednodušším nástrojem pro odhadování složení t?la. Slovo odhadování je zde použito zám?rn?, nebo? BMI vlastn? není m??ítkem složení t?la, je to pouze jednoduchý výpo?et založený na vzr?stu (výšce) postavy a její hmotnosti (váze) a tento výpo?et se používá pro za?azování lidí do r?zných kategorií podle jejich t?lesného tuku. Odhady podle BMI jsou užite?né pro rozsáhlé výzkumy, kdy není možno používat složit?jší a p?esn?jší m??icí postupy a metody, ale tyto odhady jsou u mnohých jedinc? velmi nep?esné. P?edpoklad, že zvýšené hodnoty BMI automaticky znamenají v?tší množství tuku?asto neplatí hodnoty BMI se zvyšují, a? je v?tší hmotnost zp?sobena tukem nebo svalovinou. Pro jednotlivce s velmi vyvinutou svalovinou je tato metoda velmi nelichotivá. Hodnoty BMI se snadno vypo?ítávají jednoduchou kalkula?kou. BMI se uvádí v kilogramech na?tvere?ný metr (kg m2). Vypo?te se tak, že t?lesná váha v kilogramech se vyd?lí mocninou výšky v metrech: BMI {v (kg m2)} = váha {v kg} (výška)2 {v m} Upozor?ujeme, že pro výpo?et BMI se používají metrické míry. Další metody, které zde uvedeme, zjiš?ují procento t?lesného tuku p?esn?ji. Kalibrovací antropometrie Tlouš?ka podkožního tuku se dlouho považovala za ukazatel celkového obsahu tuku v t?le. Tlouš?ka kožní?asy a pod ní uložené tukové tkán? se jednoduše m??í ru?ním m??idlem (viz doprovodná fotografie). Hodnoty nam??ené na n?kolika místech se použijí v regresní rovnici, pomocí které se vypo?te odhadované množství t?lesného tuku. Ve v?decké literatu?e existuje ohromné množství p?íklad? a metod pro dosažení výsledného výpo?tu, n?které doporu?ují m??it
na 2, jiné až na 12 místech. Odhady jsou nejp?esn?jší tam, kde m??ená osoba nejp?esn?ji odpovídá typu t?la a ukládání tuku referen?ní skupiny použité pro vytvo?ení regresní rovnice. P?esnost odhadu se m?že u r?zných lidí významn? lišit. A ani použití rovnice, která vyžaduje m??ení na více místech, nezaru?uje p?esn?jší výsledek. Stále se nejvíce používají jednoduché p?vodní rovnice. Ty byly sestaveny na základ? vyhodnocení velkých po?t? testovaných osob a jsou pom?rn? dobrými ukazately pro odhady u ur?itých skupin (typ?) lidí (znovu p?ipomínáme, že nemusí p?esn? platit pro každého jednotlivce). Nej?ast?ji používané rovnice p?edpovídají t?lesnou hustotu rozdíln? pro každé pohlaví (Jackson a Pollock, 1978; Jackson et al., 1980). Vypo?tené hustoty se dosadí pro výpo?et odhadu dvou složek skladby t?la t?lesné hmoty bez tuku a tukové hmoty (i když tento dvojsložkový model není anatomicky p?esný, používá se velmi snadno a p?ináší pom?rn? validní výsledky). Pro osoby b?lošského (tzv. kavkazského) typu se zpravidla používá rovnice známá jako Siriho rovnice (Siri, 1956). A protože se zjistilo, že beztuková hmota u dosp?lého?ernošského obyvatelstva je významn? vyšší než u odpovídající skupiny b?loch? (1 113 g cm3 oproti 1 100 g cm3), n?kdy se u t?chto jednotlivc? používá upravený vzorec tzv. Schutteho rovnice (Schutte et al., 1984). Hydrodenzitometrie Vztah mezi t?lesnou hustotou zjišt?nou vzplývavostí ve vod? a složením t?la dal vzniknout další praktické metod?, kterou vyvinulo námo?nictvo Spojených stát? na základ? výzkum? provád?ných b?hem druhé sv?tové války (Behnke et al., 1942). Tato metoda byla pozd?ji ješt? zdokonalena kv?li snadné aplikaci (Katch et al., 1967). Potáp??i jist? ocení skute?nost, že doktor Albert Behnke je považován za jednoho z otc? moderní potáp??ské fyziologie a mediciny. Metodu hydrostatického vážení údajn? vyvinul poté, co jej frustrovalo, že jeho velice zdatní potáp??i byli tehdy používanými standardními rovnicemi klasifikováni jako osoby s nadváhou. Také hydrodenzitometrie vychází z dvojsložkového modelu (t.j. z hmoty bez tuku a hmoty tukové). Odhadují se procenta každé z t?chto dvou složek v??i pr?m?rné hustot? t?la. Porovnávacím standardem pro hustotu je destilovaná voda (tzv. specifická váha, t.j. váha na jednotku hmoty), jejíž hodnota je 1,000 g cm3. Tuk má specifickou váhu p?ibližn? 0,9 g cm3 a svalovina p?ibližn? 1,1 g cm3. Hlavním problémem p?i odhadování pr?m?rné hustoty tkán? osoby pono?ené do sladké vody je ovliv?ování zjišt?ného výsledku plynem obsaženým v dýchacím a trávicím traktu. Tato p?í?ina nep?esností a chyb se dá snížit co nejd?kladn?jším výdechem p?ed spo?inutím na váze, kterou m??ená osoba musí zatížit pod vodou. Zbytkový objem plic lze vypo?ítat nezávislým testem, na základ? kterého se opraví nadnášející ú?inek plynu (Wilmore et al., 1980). Objem plynu zachyceného v trávicím traktu se považuje za pom?rn? malý a p?íslušná korekce se provádí odhadem. Rovn?ž se provád?jí ur?ité korekce hustoty vody zp?sobené její r?znou teplotou. Navzdory r?zným omezením a nutnosti pouze odhadovat n?které opravné údaje (nap?. plyn v trávicím traktu), hydrodenzitometrie se považuje za dobrou referen?ní metodu pro zjiš?ování složení t?la, zvlášt? p?i srovnání s n?kterými novými postupy. Její hlavní nevýhodou je skute?nost, že testovaná osoba musí vydržet pod vodou v klidovém stavu s prázdnými plícemi (a samoz?ejm? s pono?enou celou hlavou). Sice se objevily i n?které alternativní metody, p?i kterých se nevyžaduje d?kladný výdech, ale ty se používají mén??asto. Pletysmografie
Jedná se o suchou metodu, která napodobuje hydrodenzitometrii a poslední dobou se stala dosti populární. Pletysmografie s výtlakem vzduchu (anglická zkratka ADP) se používá v za?ízení nazvaném Bod Pod (výrobce: Life Measurements Instruments, Concord, Kalifornie), p?i?emž p?i stanovování pr?m?rné t?lesné hustoty odpadá nutnost pono?ení se pod vodu a vyt?sn?ní vzduchu z plic. Princip je následující: testovaná osoba sedí v malé suché komo?e, kde se pomocí po?íta?em?ízených nástroj? p?esn? zm??í hmotnost a objem t?la. Potom se vypo?te celková t?lesná hustota a odhadne hmotnost bez tuku i tuková hmotnost stejn? jako v p?ípad? hydrostatických m??ení. Rozdíly mezi hodnotami nam??enými hydrostaticky a metodou ADP se u r?zných skupin liší a rovn?ž mohou být zna?n? rozdílné výsledky (co se tý?e p?esnosti) mezi jednotlivci (Collins et al., 2004), nicmén? metoda ADP nabízí velkou výhodu díky snadnosti provád?ného m??ení. Zvlášt? to platí pro jedince, kterým?iní potíže zcela vydechnout a pak se v klidu udržet celkov? pono?en pod vodu. ADP se naopak nehodí pro osoby trpící klaustrofobií. Bioelektrická impedance Bioelektrická impedan?ní analýza (BIA) je bezesporu nejpohodln?jší metodou pro zjiš?ování složení t?la. M??ící p?ístroj p?ipomíná b?žnou váhu požívanou v koupeln? nebo jakousi malou krabici se dv?ma držadly. Princip, jak to funguje, je jednoduchý: lidské t?lo je vlastn? vodi?em elektrického proudu. BIA vychází ze skute?nosti, že celková vodivost t?la se zvyšuje rostoucím procentem svaloviny a snižuje rostoucím podílem tukové hmoty. P?i použití tohoto m??ícího za?ízení je pot?eba umístit na t?le dva kontakty v ur?ité vzdálenosti od sebe (zpravidla jeden na každé noze nebo ruce). Poté se mezi ob?ma kontakty vyšle velmi slabý el. signál o vysoké frekvenci (testovaná osoba nic nepocítí). P?itom se zm??í rychlost pr?chodu el. proudu t?lem a na základ? zm??ené rychlosti se vypo?te relativní procento beztukové a tukové hmoty. I když toto za?ízení v?tšinou poskytuje pom?rn? p?esné odhady složení t?la, mohou být výsledky siln? ovlivn?né momentálním stavem hydratace, zm?nami vlastností elektrolytu a dokonce i posledním jídlem. Ú?inek zm?ny elektrolytu je z?ejmý, jestliže se za?ízení použije t?sn? p?ed a ihned po t?icetiminutovém b?hu. Validitu hodnot nam??ených metodou BIA n?kte?í odborníci ost?e krizují (Gelbrich et al., 2005). I když jsou tato m??icí za?ízení n?kdy nep?esná, své opodstatn?ní pro m??ení složení t?la si zachovávají díky tomu, že jsou levná a snadno použitelná. Pohodlná m??ení provád?ná doma pravideln? ráno hned po procitnutí mohou poskytovat dosti spolehlivé informace o tom, jakým sm?rem se vyvíjí složení t?la. Ultrazvuk Pro m??ení složení t?la lze používat (na r?zných?ástech t?la) i ultrazvuk. Oproti jiným zde zmín?ným metodám to je však pon?kud komplikovan?jší a mén? ov??ené. Jako nejužite?n?jší se tato metoda jeví p?i m??ení obézních jedinc?, pro které jsou jiné techniky použitelné jen s obtížemi. Ultrazvukovou metodou se n?kdy odhaduje i tzv. viscerální (útrobní) obsah tuku, což m?že být ukazatelem nebezpe?í kardiovaskulárního onemocn?ní (Kim et al., 2004). Dvojenergetická rentgenová absorpciometrie P?ístroje ur?ené k aplikaci tzv. dvojenergetické rentgenové absorpciometrie (DEXA) využívají dvojí rentgenovou energii pro m??ení obsahu tuku, svaloviny a kostí p?i skenování celého t?la nebo jeho r?zných?ástí. DEXA je oproti tradi?ním metodám zjiš?ování tlouš?ky tukové?asy a hydrodenzitometrii výhodn?jší p?i odhadování beztukové i tukové hmoty se m?že p?i ní zohlednit i hustota kostí (?ímž se snižuje chyba vyskytující se p?i dvojsložkovém modelu). I když se pomocí této techniky dosahuje pom?rn? p?esných odhad? t?lesné hustoty (Prior et al., 1997),
její finan?ní náro?nost zatím zabránila, aby se stala novou standardn? používanou metodou (k její aplikaci dochází tém?? výhradn? ve v?deckovýzkumném prost?edí). Zobrazení magnetické rezonance P?i zobrazení magnetickou rezonancí (MRI) se využívá magnetické pole pro aktivaci vybraných jader v t?le tak, že se jeho prost?ednictvím vytvá?ejí p?esná vyobrazení t?lesných tkání, aniž by se t?lo vystavovalo ioniza?nímu ozá?ení. Tímto zp?sobem lze velmi p?esn? stanovit rozložení tuku v t?le (Ross et al., 2000). Jedná se o bezpe?nou metodu, jejíž použití je však omezené kv?li vysokým náklad?m na pot?ebné za?ízení a po?íta?em provád?nou analýzu. Výklad výsledk? získaných vyšet?ením složení t?la Informace získané p?i zjiš?ování indexu t?lesné hmotnosti (BMI) se musí vyhodnocovat s použitím velké dávky selského rozumu. Nejlepším zp?sobem, jak tuto metodu používat, je jednoduše ji?as od?asu opakovat. Lidem s hodnotami BMI p?ekra?ujícími doporu?ený rámec, nebo jedinc?m, jejichž hodnoty se b?hem jejich dosp?losti nep?etržit? zvyšují (bez patrného nár?stu svaloviny) m?že tato metoda pomoci k p?ehodnocení stravy a fyzických?inností (cvi?ení). Klasifikace BMI je dosti libovolná a názor na žádoucí až ideální hodnoty se stále vyvíjí. V sou?asnosti se jako nejpoužívan?jší norma používá stupnice uznávaná Americkým národním institutem pro výzkum srdce, plic a krve (U.S. National Heart, Lung and Blood Institute = NHLB) a Sv?tovou zdravotnickou organizací (World Health Organization = WHO) z roku 1998 (viz tab. 1). Kategorizace podle NHLB/WHO však není jediným platným výkladem. Definice normálnosti je klasickým jablkem sváru. Nap?. mnozí odborníci doporu?ují, že by se hodnoty, které již sice pat?í do kategorie nadváha, ale jen nevýznamn?, m?ly stále ješt? považovat za normální. Jestliže se používá tak jednoduchý a potenciáln? zavád?jící ukazatel, jakým je BMI, je stanovení jediného platného systému klasifikace pro r?znorodé obyvatelstvo velmi obtížné. I výsledky o zjišt?ném množství tuku v t?le se musí vykládat racionáln?. U každé metody je t?eba mít stále na mysli možnost potenciálního zkreslení až omylu. Nejvíce zavád?jící mohou být odhady získané m??ením tukové?asy nebo bioelektrickou impedan?ní analýzou. Výsledky dosažené pomoci hydrodenzitometrie nebo dalších složit?jších metod jsou zpravidla p?esn?jší. Bez ohledu na použité za?ízení je však d?ležité zachovat si rozumný p?ístup. Pro nás pro všechny je typické, že bychom cht?li vážit mén?. Nezapomínejme však, že pro zdraví je zapot?ebí i ur?ité množství tuku. Kategoriza?ních systém? založených na vyhodnocování procentuálního obsahu tuku v t?le existuje celá?ada. Stupnice, kterou up?ednost?uje Americká rada pro t?lesná cvi?ení, nabízí velmi rozumné a p?im??ené rozsahy jednotlivých kategorií (viz tab. 2). N?které jiné systémy nabízejí ješt? v?tší rezervy, v?tšinou s rostoucím v?kem. Doporu?ení pro snižování tuku Je-li pot?eba snížit nadbyte?ný tuk v t?le, nejlepším zp?sobem, jak toho dosáhnout, je kombinovat dietu s programem fyzických cvi?ení. Samotná dieta totiž p?inese ztrátu jak tukových, tak i svalových tkání. Snížení rychlosti metabolismu, které v p?ípad? ztráty svaloviny následuje, pak znamená, že se nadm?rná váha vrací rychleji zp?t. Hlavním cílem by nem?l být úbytek na váze sám o sob?: cílem je zlepšit pom?r mezi netukovými a tukovými tkán?mi.
Všichni, kdo se rozhodli vstoupit do n?jakého programu snižování t?lesné váhy, by m?li po celou dobu tohoto procesu pravideln? sledovat a kontrolovat složení svého t?la. Absolutní?ísla jsou mnohem mén? d?ležitá, než zm?ny, které se d?jí a zjiš?ují po delší dobu. A i když jednotlivé nam??ené absolutní hodnoty nemusí být p?esné, opakovaná m??ení se dají použít pro pom?rn? spolehlivé zjišt?ní zm?n, které se d?jí b?hem delší doby pokud se používají stejné postupy a metody výpo?tu. Každý program by m?l být koncipován jako dlouhodobý: cíle by m?ly být stanoveny p?im??en? a m?lo by se jich dosahovat krátkodobými kr??ky sm?rem ke vzdálen?jšímu a trvalému výsledku. N?jaké momentální zastavení nebo p?erušení úsp?šného procesu by nem?lo odradit od pokra?ování v dlouhodobém snažení. Tabulka 1: Klasifikace nadváhy a obezity pomoci indexu t?lesné hmotnosti (BMI) Klasifikace BMI (kg m-2) Podváha <18.5 Normální váha 18.5 - <25.0 Nadváha 25.0 - <30.0 1. stupe? obezity 30.0 - <35.0 2. stupe? obezity 35.0-40.0 Extrémní obezita >40.0 (US NHLB, 1998; WHO, 1998) Tabulka 2:: Klasifikace nadváhy obezity podle procenta t?lesného tuku Klasifikace Ženy (% tuku) Muži (% tuku) Základní tuk 10-12 2-4 Atleti 14-20 6-13 Zdatní 21-24 14-17 P?ijatelní 25-31 18-25 Obézní 32+ 25+