SYLABUS PŘEDNÁŠKY 9 Z GEODÉZIE 1 (Souřadnicové výpočty 3 Centrace měřených veličin) 1 ročník bakalářského studia studijní program G studijní obor G doc Ing Jaromír Procházka CSc prosinec 2015 1
Geodézie 1 přednáška č9 URČENÍ SOUŘADNIC ZAJIŠŤOVACÍHO BODU Zajišťovací body se budují u geodetických bodů trvale signalizovaných aby bylo možno k těmto bodům připojovat geodetická měření např polygonové pořady (skripta Geodézie1 str 200) Zajišťovací bod musí být určen se stejnou přesností jako bod ke kterému je zřizován a je také označen stejným číslem avšak za desetinnou tečkou je pořadové číslo zajišťovacího bodu (některé trvale signalizované body jsou zajišťovány více zajišťovacími body obr1) Z daných souřadnic bodů A B a P měřených vodorovných směrů ωi na určovaných bodech Zb1 Zb2 a Zb3 a měřených délek základen b1 a b2 (obr1) se určují souřadnice zajišťovacích bodů Vodorovné směry a délky je nutno měřit s přesností garantující stejnou přesnost určení souřadnic zajišťovacích bodů jako má zajišťovaný bod Určení nepřístupné vzdálenosti s Nepřístupná vzdálenost s mezi bodem P a zajišťovacím bodem Zb1 se vypočte dvakrát sinovou větou z trojúhelníků Zb1 Zb2 P a Zb1 Zb3 P: ( a ) ( ) Výpočet směrníku α = αp1 Směrník α se vypočte dvakrát Poprvé z trojúhelníka A P Zb1 a podruhé z trojúhelníka B P Zb1 V prvním případě se ze souřadnic bodů A P nejprve vypočte směrník ζpa a délka spa Z rozdílu vodorovných směrů na stanovisku Zb1 měřených na body A a P se vypočte vodorovný úhel o (obr1) Sinovou větou se vypočte úhel A : a posléze vodorovný úhel u bodu P (obr1): ( ) Směrník α αp1 = σpa - Druhý výpočet směrníku α se vypočte analogicky s využitím bodu B 2
SOUČASNÉ URČENÍ SOUŘADNIC DVOU BODŮ HANSENOVA ÚLOHA Hansenova úloha řeší současné určení souřadnic dvou bodů A B na nichž byly změřeny osnovy vodorovných směrů na dané body 12 a na druhý určovaný bod a z nich vypočteny vodorovné úhly ω 1 až ω 4 (obr2) o Postup výpočtu Úloha má vícero řešení s nimiž je možno se seznámit v odborné literatuře Pro určení souřadnic bodů PPBP měla tato metoda své opodstatnění v době kdy měření délek bylo značně obtížné V současné době by při vzájemné viditelnosti mezi body A B neměl být problém změřit kromě vodorovných směrů i elektronicky délku AB (zároveň ale i délky na body 1 a 2) s dostatečnou přesností a úlohu řešit jinak Při využití možností poskytovaných metodami kosmické geodézie je určení bodů A a B ještě jednodušší Úloha má však i v současnosti své využití v inženýrské geodézii při řešení strojírenských mikrosítí kdy z přesně známé délky mezi body 1 a 2 dané např kalibrovanou invarovou základnovou latí nebo kalibrovanou invarovou stupnicí nivelační latě se určuje Hansenovou úlohou velmi přesně (v setinách milimetrů) délka základny mezi body A a B ze které se posléze úhlovým protínáním vpřed určuje s vysokou přesností (v desetinách mm) poloha podrobných bodů umístěných na strojírenském výrobku o Jednoduché řešení Úhly φ a ψ se při řešení Hansenovy úlohy mohou určit na základě podobných obrazců (obr3) v nichž jsou stejnolehlé úhly shodné Ke známým úhlům i v obrazci AB12 se straně s AB přisoudí zvolená délka podle velikosti uvedeného obrazce např 1 m (pro strojírenskou mikrosíť) nebo 1000 m (pro řešení v PPBP) Tak vznikne podobný obrazec (tvarově stejný (obr3) v němž ze známé (zvolené) základny s AB a úhlů k ní přilehlých se protínáním vpřed určí souřadnice bodů 1 a 2 ve vhodně zvolené souřadnicové soustavě (obr2 a 3): 3
; ; V případě strojírenské mikrosítě kdy je výsledkem určení délky základny sab stačí ze souřadnic bodů 1 2 resp bodů 1 2 vypočítat koeficient délkové změny a s pomocí zvolené délky základny s AB ji vypočítat: Pokud se jedná o určení souřadnic bodů A B vypočtou se nejprve ze souřadnic bodů v pomocné soustavě směrníky stran α1 A α1 B α 1 2 α 2 A α 2 B a z jejich rozdílů se určí velikost úhlů φ1 φ2 ψ1 a ψ2 ve zvoleném čtyřúhelníku A B 1 2 (obr3): Tyto úhly jsou stejné i v obrazci skutečném Potom jsou již známy všechny vrcholové úhly ve čtyřúhelníku AB12 (modře označené úhly - obr4): Souřadnice bodů A B se určí v S-JTSK protínáním vpřed z úhlů z daných bodů 12 (obr4) Pro bod A platí: a a dále: Obdobně pro bod B: a a Poznámka: Ve skriptech Geodézie 1 str201 je odvozeno řešení pomocí transformace 4
URČENÍ NEPŘÍSTUPNÉ VZDÁLENOSTI KRASOVSKÉHO METODOU K určení nepřístupné vzdálenosti (mezi dvěma nepřístupnými body) se zvolí pomocná základna (body A B) jejíž délka b se změří a z jejich koncových bodů se změří osnovy vodorovných směrů (obr5) Základna se volí zhruba rovnoběžně s určovanou délkou (mezi body 1 2) a ve vzdálenosti umožňující volit vhodnou velikost vodorovných úhlů i s ohledem na přesnost protnutí v koncových bodech (1 2) určované vzdálenosti Z tohoto požadavku vyplývá že by délka základny b měla být přibližně stejná jako určovaná vzdálenost s 12 o Postup výpočtu Po výpočtu vodorovných úhlů i z rozdílu vodorovných směrů ψ Ai na stanovisku A a ψ Bi na stanovisku B se zvolí pomocný souřadnicový systém 2 y 2 x s počátkem v bodě A a kladnou poloosou + 2 y vloženou do spojnice AB Souřadnice bodu A (00) a B (b0) Souřadnice bodů 1 a 2 v pomocné soustavě se určí protínáním vpřed z úhlů Z rozdílu jejich souřadnic se Pythagorovou větou vypočte nepřístupná vzdálenost s 12 URČENÍ BODŮ PODROBNÉHO POLOHOVÉHO POLE GEODETICKÝMI METODAMI Body PPBP se zaměřují (Návod pro obnovu katastrálního operátu a převod s dodatky 2009 předpis ČÚZK): o plošnými sítěmi s měřenými vodorovnými úhly a délkami o polygonovými pořady oboustranně připojenými a oboustranně orientovanými (podrobně probráno v přednášce č8) o protínáním vpřed z úhlů nebo protínáním z délek nebo kombinovaným protínáním nejméně ze tří bodů ZPBP ZhB nebo z jiných bodů odpovídající přesnosti Úhel protínání na určovaném bodě musí být v rozmezí 30 gon až 170 gon Kratší vzdálenost od daného bodu k bodu určovanému v určovacím trojúhelníku nesmí být větší než 1500 m Směry na body vzdálené od stanoviska více než 500 m se měří ve dvou skupinách o rajónem do délky 1500 m s orientací na daném bodě na dva body ZPBP ZhB nebo jiné body s prokazatelnou směrodatnou souřadnicovou odchylkou (střední souřadnicovou chybou) do 004 m nebo s orientací na daném i určovaném bodě Délka rajónu nesmí být delší než délka nejvzdálenější orientace Pokud je délka rajónu větší než 800 m měří se všechny úhly ve dvou skupinách Vychází-li rajón z bodu se směrodatnou souřadnicovou odchylkou mezi 004 m až 006 m nesmí překročit 300 m 5
o rajónem do délky 1500 m s orientací na určovaném bodě na nejméně tři body ZPBP ZhB nebo jiné body s prokazatelnou směrodatnou souřadnicovou odchylkou do 004 m Úhel protínání mezi směrem s měřenou délkou a ostatními orientačními směry na určovaném bodě musí být v rozmezí od 30 do 170 gon Pokud je délka rajónu větší než 800 m měří se všechny úhly ve dvou skupinách Vychází-li rajón z bodu se směrodatnou souřadnicovou odchylkou mezi 004 m až 006 m nesmí překročit 300 m Požadavky na měření vodorovných úhlů a délek platné pro všechny uvedené metody byly uvedeny v přednášce č8 pro polygonové pořady Při měření mezi body polohových bodových polí nesmějí rozdíly mezi změřenými a ze souřadnic vypočtenými nebo původně určenými hodnotami vodorovných úhlů a délek překročit mezní odchylky uvedené v tab1: Tab1 Mezní odchylky úhlů a délek mezní odchylka v úhlu [gon] v délce [m] a) mezi body ZPBP nebo mezi jejich orientačními 00015 003 body OB1 a OB2 00015 005 b) mezi bodem ZPBP a ZhB 00020 005 c) mezi ZhB 00030 005 d) mezi body podle písm a) b) c) a orientačním 00060 - bodem OB3 e) mezi body podle písm b) a bodem podle písm 00100 013 f) f) mezi body PPBP 00300 015 g) mezi body podle písm f) na technických objektech přidružených k témuž určujícímu bodu do vzdálenosti 50 m od něj 00500 004 Záznam výsledků měření se provádí zápisem do příslušných tiskopisů Úřadu nebo záznamem na polní elektronické registrační zařízení Elektronicky registrovaná data se v textovém tvaru trvale uloží na digitální záznamové médium a jsou součástí předávaného elaborátu Soubory s registrovanými daty musí obsahovat v hlavičce souboru informace o měření zpracovateli (měřiči) datum měření popř název souboru výpočetního protokolu o Fotogrammetrické metody Body PPBP a popř současně vlícovací body se určují analytickou nebo digitální analytickou aerotriangulací (Podrobněji bude probráno v předmětu Fotogrammetrie) o Technologie GNSS Při určení souřadnic bodů PPBP pomocí jednotlivých metod využívajících GNSS se postupuje přiměřeně podle zvláštního předpisu K měření a jeho zpracování se použijí takové přijímače GNSS a takové zpracovatelské výpočetní programy které zaručují požadovanou přesnost výsledků provedených měřických a výpočetních prací Při měření i početním zpracování je nutné dodržovat zásady uvedené ve firemních návodech pro příslušné přístroje a pro použitý zpracovatelský výpočetní program (Podrobněji bude probráno později) Zaměření každého bodu PPBP se provádí nejméně dvakrát nezávisle Měření musí být připojeno na body nejméně takové přesnosti která má být dosažena u nově určovaných bodů 6
Přesnost bodů polohového bodového pole Základní směrodatná souřadnicová odchylka σ xy (popř základní střední souřadnicová chyba m xy ) bodů polohového bodového pole je stanovena hodnotou 0015 m pro body ZPBP hodnotou 0020 m pro body zhušťovací a hodnotou 0060 m pro body PPBP (viz přednáška č6) Při posuzování dosažené přesnosti určení bodů ZPBP se mezní souřadnicová odchylka stanovuje jako 25 násobek a pro body PPBP jako dvojnásobek výše uvedených základních směrodatných souřadnicových odchylek (ČSN 73 0415 Geodetické body 2010) Výpočet souřadnic bodů Při určení bodů PPBP plošnými sítěmi analytickou aerotriangulací a pomocí GNSS se použije výpočet souřadnic bodů s vyrovnáním metodou nejmenších čtverců Pokud je bod určen polární metodou pouze dvojicí měření souřadnice se vypočtou jako aritmetický průměr Dodržení kritérií přesnosti se posuzuje podle bodů 1211 a 1212 přílohy katastrální vyhlášky (Vyhláška č26/2007 Sb) a je uvedeno ve výpočetním protokolu Souřadnice bodů určené geodeticky mohou být vypočteny přibližným vyrovnáním: o aritmetickým průměrem z jednotlivých kombinací určovacích prvků Rozdíly v souřadnicích mezi jednotlivými kombinacemi nesmějí překročit 25 násobek základních směrodatných souřadnicových odchylek podle bodů 129 a 1210 přílohy katastrální vyhlášky o u polygonového pořadu rovnoměrným rozdělením úhlové odchylky na jednotlivé vrcholy pořadu a rozdělením odchylek v souřadnicích úměrně absolutním hodnotám souřadnicových rozdílů Mezní odchylky v uzávěru polygonového pořadu jsou uvedeny v tab1 v přednášce č8 o v průběhu automatizovaného výpočtu se zpracovává (tiskne) protokol Ten musí obsahovat nejméně identifikační údaje o měření (lokalitě) schematický náčrt sítě obsahující měřené prvky sítě vstupní údaje údaje o dosažených odchylkách v určovacích obrazcích sítě (např v polygonových pořadech) a při vícenásobném určení souřadnic bodů údaje o dosažených odchylkách včetně porovnání dosažených a mezních odchylek a určení průměru z výsledných souřadnic Souřadnice se udávají v metrech a zaokrouhlují se na dvě desetinná místa podle 77 odst 1 katastrální vyhlášky o součástí dokumentace k výpočtu plošné sítě je schematický náčrt sítě obsahující měřené prvky sítě (délky směry) případně elipsy chyb na určovaných bodech Do výpočtu sítě nesmí být zahrnuty body určené pouze z jedné kombinace (např jediným rajónem) CENTRACE MĚŘENÝCH VELIČIN Při měření vodorovných směrů by měla svislá osa teodolitu procházet středem značky (centrem) označující polohu stanoviska (např střed křížku vysekaného v hlavě kamenného mezníku kterým jsou obvykle stabilizovány body ZPBP ZhB a často i body PPBP střed otvoru zabetonované ocelové trubky nebo střed otvoru hřebové nivelační značky osazené v hlavě nivelačního kamene apod) Při splnění této podmínky se jedná o stanovisko centrické Podobně by měly být centrické i cílové signály zaměřovaných bodů 7
V některých případech je nutno (např z důvodu viditelnosti cílů) postavit přístroj mimo centrický bod (v řádu jednotek až desítek metrů) a měřit tak osnovu vodorovných směrů z tzv excentrického stanoviska Potom je nutno určit centrační prvky stanoviska aby bylo možno měřenou osnovu převést na stanovisko centrické Body ZPBP popř ZhB mohou být signalizovány měřickými pyramidami nebo i věžemi jejichž signální černobílá tyč bývá často excentrická (svislý průmět rozhraní černé a bílé poloviny tyče neprochází centrem bodu který signalizuje) a to i vlivem atmosférických podmínek Potom je nutno určit centrační prvky cíle Určení centračních prvků Při excentrickém stanovisku E (obr8) se na něm změří délka excentricity e směr excentricity *ψ EC od orientačního směru (počátku) Při excentrickém cíli je nejprve nutno promítnout excentrický cíl do úrovně centru vyznačit jeho polohu na připravenou desku (obr6) a s ohledem na zaostřovací schopnost dalekohledu teodolitu prodloužit směr excentricity do vzdálenosti zhruba 3 až 5 m od centru (obr7) Promítnutí polohy signálu (bod E) se provede postupem znázorněným v obr6 Nejprve se poloha signálu promítne přibližně na terén olovnicí drženou v natažené ruce před okem a to ve dvou navzájem kolmých (odhadem) směrech Padne-li přibližná poloha mimo hlavu kamene umístí se nad ní deska (např sololitová či dřevěná) přitlučená např na 3 dřevěné kolíky zhruba vodorovně a na ní se pak promítne záměrný bod teodolitem ze dvou přibližně kolmých směrů Stanoviska teodolitu se volí s ohledem na viditelnost a strmost záměr Vzhledem k velikosti cíle se v první poloze dalekohledu cílí na levý okraj signální tyče (rozhraní černé a bílé barvy) sklopením dalekohledu se promítne svislá rovina a její průnik s rovinou desky se označí na protilehlých hranách tužkou Obdobně se postup opakuje ve druhé poloze dalekohledu avšak promítá se pravý kraj signálu Svislost promítané roviny je závislá na přesnosti urovnání přístroje a na vlivu osových chyb (kolimační a úklonné) teodolitu Měřením ve dvou polohách dalekohledu a rozpůlením promítnutých rovin se kolimační a úklonná chyba vyloučí Teodolit se přemístí do přibližně kolmého směru (obr6) a celý postup se opakuje V průsečíku na sebe kolmých průměrných průmětů se nachází poloha excentrického signálu Vzdálenost e mezi body C a E změříme dvoumetrem či pásmem a získáme tak délku excentricity e 8
Při obvykle malé excentricitě cíle (jednotky až desítky centimetrů) se směr excentricity prodlužuje ve směru z centru na excentr (obr7) a signalizuje např kolíkem s hřebíčkem tak aby ho bylo možno zahrnout do osnovy směrů měřených z centru (minimální zaostřovací schopnost dalekohledu teodolitu bývá kolem 2 m) Centrace vodorovných směrů o Centrace osnovy měřené na excentrickém stanovisku cíl je centrický Osnova vodorovných směrů *ψei měřených na excentrickém stanovisku E (obr8) se převede na centrické stanovisko C prostřednictvím zaměřených centračních prvků kterými jsou délka excentricity e a směr excentricity *ψec od orientačního směru (počátku) K výpočtu centrační změny δei je třeba ještě z daných souřadnic bodů C a i vypočítat délky sci Centrační změny se potom vypočtou sinovými větami z trojúhelníků E C i (obr8) Například pro bod č1 bude centrační změna δe1 vypočtena ze vztahu: ( ) přičemž 1 je možno nahradit i pro zobecnění vztahu Znaménko centrační změny δei (opravy vodorovného směru) je závislé na znaménku rozdílu měřených směrů *ψei - *ψec (obr8) Orientuje-li se celá osnova tak aby počátek osnovy byl vložen do spojnice excentr E centr C tedy ke všem měřeným vodorovným směrům *ψei se připočte úhel ε = 400 -*ψec dostanou se vlastně směrníky vztažené ke spojnici E C Ty jsou v obr8 označeny ψei a vztah pro výpočet centračních změn bude mít tvar: a to včetně správného znaménka oprav měřených vodorovných směrů Nacentrovanou osnovu vodorovných směrů kterou bychom naměřili na centrickém bodě pak vypočteme ze vztahu (obr8): 9
o Centrace excentrického cíle stanovisko je centrické Po určení centračních prvků signálu (viz výše) na bodě 3 (obr9) tj délky excentricity e a směru excentricity *ψ3e se měří osnova vodorovných směrů na body 1 a 2 (popř další) z nichž je na excentrický signál bodu 3 cíleno a bude tedy nutno zavést u nich opravu δ13 resp δ23 na centr Postup uvedený ve skriptech Geodézie 1 k němuž se vztahuje obrázek 9 nejprve posouvá osnovu naměřenou na centru (bod C 3) do excentru E a přeorientovává jí do spojnice EC (tečkovaně kreslené směry ψci) Centrační změny δj3 jsou potom počítány sinovou větou z trojúhelníků C E j kde j = 12 atd a to ve dvou krocích (skripta Geodézie 1 str 176) Jednodušší způsob výpočtu centračních změn δji je znázorněn v obrázku 10 při použití stejných centračních prvků jako v prvním případě Z průmětu excentrického cíle E se spustí kolmice na stranu ij (31 resp 32 obr10) Délka kolmice qj se vypočte z pravoúhlého trojúhelníka C E pata kolmice (obr10) kde je známa délka excentricity e a úhel (směrník) při vrcholu C jehož jedno rameno (počátek) směřuje do bodu j (1 2 popř dalšího) a druhé do bodu E (obr10): přičemž znaménko kolmice závislé na směrníku α (souřadnicová soustava q1s1) či β (souřadnicová soustava q2s2) udává i znaménko opravy směru měřeného na bodě j (1 2 popř dalšího) 10
Centrační změna δ ji se potom vypočte ze vztahu (obr10): resp kde délka s ji se vypočte z daných souřadnic Druhý člen ve jmenovateli je v převážné většině případů zanedbatelný (jeho velikost závisí na velikosti excentricity e a délce s ji ) Další možností eliminace chyby vodorovného směru způsobené excentrickým cílem je výpočet souřadnic cíle E v S-JTSK rajónem z centračních prvků Pro orientaci na takto určený signál se potom vypočte směrník z libovolného bodu na excentr místo na centrický bod a není tedy nutno počítat centrační změny pro každý bod jednotlivě Centrace délek Ve skriptech Geodézie 1 (str 176 a 177) je uvedena kapitola týkající se centrace délek měřených z excentrického stanoviska tj*s popř i na excentrický cíl Z měřených centračních prvků tj délky excentricity e a vodorovného úhlu měřeného buď na centru nebo na excentru se vypočte vzdálenost mezi centrickými body Při měření vodorovného úhlu ψ C1 na centru C 1 lze úlohu vyřešit spuštěním kolmice k z excentru E na spojnici centrických bodů C 1 C 2 vypočítat její délku a ze dvou pravoúhlých trojúhelníků vypočítat určovanou délku jako součet jejich odvěsen s 1 + s 2 = s (obr11): Je-li měřen vodorovný úhel ψ E na excentru E vypočte se určovaná vzdálenost s mezi centrickými body C 1 C 2 kosinovou větou (obr11): V případě excentrického stanoviska E 1 i cíle E 2 (obr12) se měří délka *s délky excentricit e 1 a e 2 a vodorovné úhly ψ E1 a ψ E2 Ve vlastní souřadnicové soustavě s osou x vloženou do spojnice bodů E 1 E 2 a s počátkem v bodě E 1 se vypočtou pomocí rajónů souřadnice obou centrických bodů C 1 C 2 a délka s mezi nimi se vypočte Pythagorovou větou z rozdílů souřadnic 11
12