VĚDECKOTECHNICKÝ SBORNÍK ČD ROK 1999 ČÍSLO 7 Antonín Vaněček Oblouky Malého železničního zkušebního okruhu jako zkušební trať exponovaných zkušebních úseků podle vyhlášky UIC 518 Klíčová slova: Vyhláška UIC 518, zkušební rychlost, zkušební nedostatek převýšení. V současné době se mnoho diskutuje o připravované vyhlášce UIC 518, která má v nejbližší době vstoupit v platnost a která svým novým pojetím do značné míry pozmění stávající zkušební postupy. Navrhovaná vyhláška řeší především tři základní problémy dynamických vlastností železničních vozidel, a to: bezpečnost jízdy železničních vozidel namáhání materiálu tratí pojížděných těmito vozidly jízdní vlastnosti železničních vozidel. Oproti doposud používané vyhlášce UIC 432 nově navrhovaná vyhláška ještě ve větší míře klade důraz na rozsáhlejší experimentální práce a na větší množství zkušebních úseků. Rovněž statistická zpracování zjištěných posuzovacích veličin v sobě nese známku současné vysoké úrovně měřicí a vyhodnocovací techniky. Ve vyhlášce je jednoznačně konstatováno, že připuštění železničního vozidla do provozu z hlediska jeho dynamických vlastností musí být provedeno na základě jízdních zkoušek na tratích a nikoliv na základě výpočetních modelů. Rozsah jízdních zkoušek i způsob získání posuzovacích veličin je pro jednotlivé případy dán vyhláškou. Vyhláška definuje dva základní měřicí postupy: 1. Normální měřicí postup v sobě zahrnuje měření následujících fyzikálních veličin: - síly mezi kolem a kolejnicí Y (příčný směr) - síly mezi kolem a kolejnicí Q (svislý směr) - zrychlení skříně vozidla v příčném směru y * a ve svislém směru &z * nad vnějšími dvojkolími nepodvozkových vozidel nebo nad středy otočných čepů u podvozkových vozidel - zrychlení rámu podvozku nad dvojkolími nebo zrychlení dvojkolí na ložiskové skříni v příčném směru y. AntonínVaněček, nar. 1940, absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, promován 1964, postgraduální studium VŠD Žilina v letech 1973-1975. Do roku 1969 zaměstnán ve výpočetním středisku Aritma-analogová technika. Od roku 1969 zaměstnán ve VÚD, později VÚŽ. Z uvedených měřených fyzikálních veličin se stanoví posuzovací veličiny (dle přílohy F vyhlášky UIC 518, a to - suma vodicích sil pro jednotlivá dvojkolí ΣY - podíl vodicí a kolové síly Y/Q nabíhajícího kola - svislé síly mezi kolem a kolejnicí Q - zrychlení skříně vozu v příčném i svislém směru y *, &z * - zrychlení rámu podvozku nebo dvojkolí v příčném směru y. 2. Zjednodušený postup v sobě zahrnuje měření následujících fyzikálních veličin: 81
- příčnou rámovou sílu H nebo síly Y, ze kterých se stanoví síla H - zrychlení skříně vozu ve směru příčném ÿ * i svislém &z * (jako u normálního měřicího postupu) - zrychlení podvozku nebo dvojkolí v příčném směru (jako u normálního měřicího postupu) Použití postupu měření vyplyne ze síťového grafu uvedeného v příloze A vyhlášky UIC 518. Největších změn ve vyhlášce UIC 518 dosáhly zkušební podmínky. Především je nutné vozidlo zkoušet na kolejích o úklonu kolejnic 1:20 i úklonu 1:40. Zkoušky je nutné provádět na tratích přímých a v obloucích. Délky měřicích úseků jsou pro přímé trati většinou dlouhé 250 m, jejich počet však musí být takový, aby součtová délka byla větší než 10 km. Oblouky jsou rozděleny do tří kategorií, a to: I II - oblouky s poloměrem 600 R 2 500 m - oblouky s poloměrem 400 R 600 m III - oblouky s poloměrem 250 R 400 m. Úseky pro kategorii I musí být dlouhé 100 m a jejich počet musí být takový, aby celková délka (přechodnice se do tohoto součtu nezapočítávají) byla větší než 10 km. Úseky kategorie II musí být dlouhé 100 m a jejich počet je minimálně 60. Úseky kategorie III musí být dlouhé 70 m a jejich počet je minimálně 30. Kromě délek jednotlivých úseků, jejich počtu anebo celkové součtové délky v jednotlivých kategoriích, přistupuje další upřesnění, týkající se zkušební rychlosti a u oblouků též nedostatku převýšení. Ve vyhlášce UIC 518 je zaveden pojem - nejvyšší přípustná provozní rychlost V zul - přípustná míra nedostatku převýšení uf zul Následující tabulka 1 (příloha C vyhlášky UIC 518) je určující pro stanovení zkušebních nedostatků převýšení. Druh vlaku Rychlost [kmh -1 ] uf zul [mm] Ia - Nákladní vlak (vozy klasické konstrukce) V 120 130 Ib - Nákladní vlak (vozy odpovídající konstrukce) 120 V 140 130 Ic - Rychlý nákladní vlak 140 V 160 150 II - Osobní vlak dosavadního typu V 230 (1) 150 III - Motorový osobní vlak bez Dosavadní 0 V 200 165 naklápění vozové skříně traťové úseky 160 V 200 150 se zvl. vlastnostmi (např. snížené těžiště, nižší nápravové hmotnosti...) Vysokorychlostní 200 V 250 150 traťové úseky 250 V 300 130 (2) IV - Motorový osobní vlak, nebo skříní vozidlo s naklápěcí vozovou 0 V 300 (3) Tab. 1 82
(1) Při V > 200 kmh -1 a u vlaků tažených lokomotivou musí mít lokomotivy podobné vlastnosti jako čelní vozy motorových jednotek skupiny III. (2) Pro vlaky, používané na traťových úsecích pro nejvyšší rychlosti s tuhou (betonové desky) jízdní dráhou, činí příslušná míra nedostatku převýšení uf zul = 150mm. (3) Jestliže nedostatek převýšení je větší než je uváděn u vozidel skupiny II a III, nesmí být toto vozidlo na základě této vyhlášky provozováno. Zkušební rychlosti V pro dané zkoušené vozidlo se stanoví - pro úseky přímé V = 1,1 V zul ± 5 km /h minimálně však V = V zul + 10 km /h - pro úseky poloměrů kategorie I V zul - 5 V 1,1 V zul + 5 km /h - pro úseky poloměrů kategorie II a III je zkušební rychlost funkcí poloměru oblouku a zkušebního nedostatku převýšení. Zkušební nedostatek převýšení v obloucích Pro každou kategorii oblouku je stanoven zkušební nedostatek převýšení, a to intervalově a ve dvou stupních, přičemž zkušební nedostatek převýšení s vyššími hodnotami musí být pro zadaný minimální počet zkoušek dodržen. Pro úseky poloměrů kategorie I musí zkušební převýšení ležet v intervalu 0,7 uf zul uf 1,15 uf zul. přičemž minimálně 5 úseků musí mít zkušební převýšení v intervalu 1,05 uf zul uf 1,15 uf zul. Jak již bylo uvedeno, délky zkušebních úseků jsou pro maximální rychlost vozidla do 140 km/h dlouhé 100 m. Pro rychlost vozidla od 140 do 200 km/h jsou měřicí úseky dlouhé 250 m a pro rychlost vozidla vyšší než 200 km/h jsou měřicí úseky dlouhé 500 m. Součtová délka všech zkušebních úseků musí být nejméně 10 km. Tím, že pro oblouky kategorie I je dán interval pro zkušební rychlost a zároveň interval pro zkušební převýšení je značně omezen výběr zkušebních oblouků. Pro úseky poloměrů kategorie II a III rovněž platí, že zkušební nedostatečné převýšení musí ležet v intervalu 0,7 uf zul uf 1,15 uf zul.. Počet zkušebních úseků v obloucích s poloměry R ležícími v intervalu 400 R 600 m musí být větší než 60, přičemž 10 úseků musí mít zkušební nedostatek převýšení 1,05 uf zul uf 1,15 uf zul. Počet zkušebních úseků v obloucích s poloměry R ležícími v intervalu 250 R 400 m musí být větší než 30, přičemž 5 úseků musí mít zkušební nedostatek převýšení 1,05 uf zul uf 1,15 uf zul. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že provádění zkoušek železničních vozidel podle vyhlášky UIC 518 klade značné nároky právě na výběr tratí vhodných ke zkušebním jízdám. Ve Výzkumném ústavu železničním byla přijata myšlenka provádět zkoušky s nedostatky převýšení 1,05 uf zul uf 1,15 uf zul na Železničním zkušebním okruhu. Jak je z předešlého zřejmé, jedná se jen o velmi malou část zkušebních úseků 5+10 + 5. Z celkového počtu všech zkušebních úseků (těch je přibližně 200) to představuje cca 10 %. 83
Výzkumný ústav železniční do přípravy měřicích úseků vložil finanční prostředky (kotvení pražců v oblouku o poloměru 300 m, změnu převýšení v oblouku R 800 m, svaření kolejnic), které umožňují v následujících letech provádět z hlediska tratí bezpečně zkoušky s větší hodnotou nedostatku převýšení, tak jak to požaduje vyhláška UIC 518. Pro potřeby vyhlášky UIC 518 byly uzpůsobeny oblouky ŽZO. Jejich přehled je v následující tabulce. Označení úseku Kategorie oblouku podle UIC 518 Poloměr oblouku R Stavební převýšení p Zkušební rychlost pro zkušební převýšení 137 mm / 150 mm Délka oblouku --- --- m mm km/h m --- A III 300 142 84,2 86,1 500 7 B II 450 137 102,2 104,5 850 8 C II 600 133 povolená rychlost 115 km/h. 480 D I 800 100 126,7 130,1 610 6 E I 800 56 114,3 118,1 700 7 F III 250 0 53,8 56,3 400 5 Počet zkuš. úseků Tab. 2 Tento oblouk je použitelný pouze k úpravě rychlosti do dalšího zkušebního oblouku. Poloha měřicích úseků na Železničním zkušebním okruhu je zřejmá z následujícího obrázku č.1. Měřicí úseky jsou na obrázku shodně označeny písmeny A až F jako v předešlé tabulce č. 2. Pro jednotlivé oblouky byly v grafické formě vyneseny závislosti nedostatků převýšení v závislosti na rychlosti jízdy. Na obrázcích č. 2, 3 a 4 jsou vyznačeny limitní hodnoty zkušebních nedostatků převýšení pro kategorii vlaku Ia, tedy pro přípustnou míru nedostatku převýšení 130 mm - viz Tab. 1. Jednotlivé oblouky jsou opět shodně označeny písmeny A až F. Pro zkušební jízdy byla vypracována technologie zkoušek tak, aby bylo možno oblouky projíždět požadovanými rychlostmi a přitom byla zajištěna bezpečnost zkušebního týmu. Uvedené zkušební oblouky vytváří na zkušební základně VÚŽ podmínky pro provádění exponovaných zkoušek podle vyhlášky UIC 518. Úseky přímé a oblouky všech tří kategorií u nichž je zkušební nedostatek převýšení v intervalu 0,7 uf zul 1,05 uf zul je třeba vyhledat na tratích ČD. Zkušební nedostatek převýšení leží v intervalu 91-137 mm pro kategorii vlaku Ia, Ib tabulky č. 1 (přílohy C vyhlášky UIC 518). Pro úplnost je třeba dodat, že uvedeným hodnotám zkušebního nedostatku převýšení odpovídají hodnoty nevyrovnaného příčného zrychlení 0,6 0,9 m/s 2. V Praze, únor 1999 Lektoroval: Ing. František Petr, CSc. VÚŽ Praha 84
Schéma zkušebních úseků na experimentální základně Výzkumného ústavu železničního Obr. 1 85
Nedostatek převýšení v obloucích R 250 m a R 300 m na MŽZO F - oblouk R = 250 m, převýšení p = 0 mm A - oblouk R = 300 m, převýšení p = 142 mm 170 160 150 limita 150 mm F A 140 limita 137 mm 130 120 110 Nedostatek převýšení np [mm] 100 90 80 70 limita 91 mm 60 50 40 30 20 10 0 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 110 120 130 140 150 Rychlost jízdy V [kmh -1 ] Obr. 2 86
Nedostatek převýšení v obloucích R 450 m a R 600 m na MŽZO 170 B - oblouk R = 450 m, převýšení p = 137 mm C - oblouk R = 600 m, převýšení p = 133 mm 160 150 limita 150 mm B C 140 limita 137 mm 130 120 110 Nedostatek převýšení np [mm] 100 90 80 70 limita 91 mm 60 50 40 30 20 10 0 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 110 120 130 140 150 Rychlost jízdy V [kmh -1 ] Obr. 3 87
Nedostatek převýšení v obloucích R 800 m na MŽZO E - oblouk R = 800 m, převýšení p = 56 mm D - oblouk R = 800 m, převýšení p = 100 mm 170 160 150 limita 150 mm E D 140 limita 137 mm 130 120 110 Nedostatek převýšení np [mm] 100 90 80 70 limita 91 mm 60 50 40 30 20 10 0 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 110 120 130 140 150 Rychlost jízdy V [kmh -1 ] Obr. 4 88