Asertivita Vzdělávací program v rámci projektu Rekonstrukce učitelů - posílení profesní a kompetenční připravenosti učitelů (CZ.1.07/1.3.10/02.0052) 1
Seznámení se Program školení Dnešní úkoly a cíle. Úvod 2
Úkol: Býváte vůči druhým lidem častěji vstřícní či odmítaví? Odmítnete vždy, když se vám nechce vyhovět nebo někdy raději vyhovíte, abyste se druhého člověka nedotkli, nezranili ho, nepokazili jste vzájemný vztah? Míváte někdy při odmítání pocit viny? Individuální práce, cca 20 min.
Co je to asertivita? Asertivita je jednou z komunikačních dovedností, se kterou bychom se měli naučit pracovat bez výjimky všichni. Naučí nás mezi sebou umět komunikovat a řešit situace s rozmyslem a v klidu. Mnoho lidí neumí sdělit, co má na srdci, jsou však mistry v manipulaci. Manipulativní nebo dokonce agresivní chování je však protipólem asertivity. Jedním z úkolů asertivity je toto chování zastavit a naučit nás jednat s lidmi i jiným způsobem než tímto. 4
Co ještě je asertivita? Asertivita je o hledání střední cesty mezi agresivitou a pasivitou respektující osobní hranice všech společenských vztahů. 5
BÝT ASERTIVNÍ = ZASTAVIT SE = NEJEDNAT IMPULZIVNĚ = POTLAČIT PŘIROZENOU REAKCI = ZÍSKAT ČAS!!!
K ČEMU ČAS? Zjistit o co druhému jde (jeho zájem) Zjistit o co jde mi (můj zájem)
JAK NA TO? NÁDECH VÝDECH
ASERTIVITA Vyjadřuje pocity, preference, potřeby, názory způsobem, který není: ani ústupný, ani výhrůžný ani agresivní ASERTIVNÍ JEDNÁNÍ = přímé sdělování našich pocitů, preferencí, potřeb, názorů a obhajování našich práv, aniž bychom narušovali práva druhých
NEASERTIVNÍ JEDNÁNÍ AGRESIVNÍ prosazování na úkor jiných urážky, výhrůžná gesta, upírání práv, nerespektování citů, apatie, bojkot PASIVNÍ přizpůsobování požadavkům druhých Zatajování nebo nepřímé vyjadřování pocitů, přání, tužeb, potřeb, názorů MANIPULATIVNÍ sleduje cíl nepřímo Vyvolávání pocitů viny, lichocení, apely na morálku
ASERTIVNÍ JEDNÁNÍ Přímé, otevřené, sebevědomé, klidné Respektující sebe i druhého Já mám hodnotu, druhý má hodnotu Výhra - výhra
NEASERTIVNÍ JEDNÁNÍ OHROŽUJE: člověka, který asertivní není cítí se nepochopený, ve stresu, má pocity viny deprese, úzkost, onemocnění
NEASERTIVNÍ JEDNÁNÍ OHROŽUJE: ostatní komunikující čelí agresi Asertivně - stejně jsou stresováni Neasertivně - mezilidský konflikt!! musí hádat, co neasertivní člověk chce stres, s rizikem nedorozumění
Asertivní je Pochválit a umět chválu přijmout Zkritizovat a umět kritiku přijmout O něco požádat a umět přijmout odmítnutí
K ASERTIVITĚ PATŘÍ Vhodná slova Výraz v obličeji (mimika) Pohled a oční kontakt Řeč těla Hlasitost a melodie řeči Upřímnost (autenticita)
Úkol: Cítíte se být manipulováni? Používáte někdy k dosažení svých cílů manipulující jednání. Jak často potřebujete k dosahování svých cílů argumentovat? Individuální práce, cca 20 min.
POZITIVNÍ FORMULACE Mluvíme-li v negativech, druhou stranu odrazujeme a nalaďujeme na stejně negativní vlnu záporu či odporu Pouhá pozitivní formulace problém neodstraní, informuje však druhého o snaze pomoci, ochotě, zájmu, vstřícnosti. Pomáhá předcházet konfliktu.
Úkol: Jak se cítíte jako podřízení oceňováni? Jak se cítíte, pokud se vám ocenění dostává? Jak se naopak cítíte, pokud se vám ocenění nedostává? Skupinová práce, cca 20 min.
ODZBROJTE SVÉHO OPONENTA! Aktivně naslouchejte. Parafrázujte. Respektujte osobnost zákazníka a jeho pohled na věc. Souhlaste, kde můžete a snažte se, aby i on s vámi souhlasil, kde může. Vytvořte vhodné klima pro jednání. Na to, co vás rozdělujte se dívejte s optimismem.
UKONČENÍ NEKONEČNÉHO ROZHOVORU Mohl byste mě omluvit? Musím už jít. Pokusím se vám pomoci dostat se tam, kam asi míříte. Povězte mi, co bychom tedy mohli udělat my.
Úkol: Dostáváte častěji informace o svých dobrých výsledcích či se cítíte častěji svým okolím kritizováni? Je to, co vnímáte jako kritiku skutečně vždycky kritika? Skupinová práce, cca 20 min.
Autorita - úkol: Pokud máte fungovat v roli autority (v práci nadřízený či expert, doma rodič), máte pocit, že jste jako přirozená autorita vnímáni či nikoliv? Co vám podle vás na vaší autoritě přidává a co naopak ubírá? Individuální práce, cca 20 min.
Shrnutí, diskuze 23
Děkuji za pozornost Vzdělávací program v rámci projektu Rekonstrukce učitelů - posílení profesní a kompetenční připravenosti učitelů (CZ.1.07/1.3.10/02.0052) 24
Asertivita Asertivita je jednou z komunikačních dovedností, se kterou bychom se měli naučit pracovat bez výjimky všichni. Naučí nás mezi sebou umět komunikovat a řešit situace s rozmyslem a v klidu. Mnoho lidí neumí sdělit, co má na srdci, jsou však mistry v manipulaci. Manipulativní nebo dokonce agresivní chování je však protipólem asertivity. Jedním z úkolů asertivity je toto chování zastavit a naučit nás jednat s lidmi i jiným způsobem než tímto. Snad každý z nás se v životě dostal do situace, kdy se svým jednáním nebyl spokojený nebo si nevěděl rady. Buď často ustupujeme a vadí nám, že málokdy dosáhneme svého nebo naopak jsme v jednání útoční, někdy až agresivní a druzí nás za to odsuzují. Jak tedy jednat, abychom byli sami se sebou spokojení a měli ze sebe dobrý pocit? Definice asertivity Existuje mnoho definic pro asertivitu, ale nejvhodnější překlad slova asertivita je zdravé, přiměřené sebeprosazení. Tedy nejednat na úkor druhých, ale také nepřipustit jednání ostatních na náš účet. Jedná se vlastně o takový trénink, jak se: 1. vyjadřovat 2. nebojácně prosadit 3. bránit Principy asertivity (= umění přiměřeně se prosadit či bránit v situaci, ve které se právě nacházíme) byly poprvé uceleně publikovány A. Salterem v USA v roce 1950. Snažil se své žáky naučit spontánním reakcím, přiměřenému projevu emocí, umění dát najevo svá přání a požadavky. Učil vyjádřit své vlastní stanovisko a nebát se oponovat. Seznamoval lidi s taktikami, jak prosadit svůj oprávněný požadavek či umět říkat ne na nepřijatelné nároky, aniž by se tímto dotkli práv druhých. Věděl také, že kompromis je často největším vítězstvím.
Asertivní jednání Zpravidla se definuje jako jednání, které není pasivní ani agresivní. Může být naší strategií v jednání. Asertivně jednající člověk dokáže přímo vysvětlit, o co mu jde a jaké jsou jeho cíle. Co si o čem myslí a jak situaci prožívá. Má pozitivní přístup k lidem a má přiměřené sebevědomí. Umí naslouchat druhým a přistoupit na kompromis. Není mu trapné požádat sám o laskavost nebo ji někomu poskytnout. Asertivní člověk umí kolem sebe vytvořit pohodovou atmosféru. Je si ve svém jednání jistý. Pokud se mu však něco nepovede, neobviňuje za své jednání druhé, ale přizná neúspěch. Umí rozpoznat a dokáže věcně čelit a ubránit se: 1. manipulaci 2. neoprávněné kritice 3. afektovaným a agresivním výpadům, které jsou namířeny vůči němu. Asertivní lidská práva Asertivita požaduje, aby se člověk uměl rozhodovat sám za sebe a za svá rozhodnutí nesl odpovědnost. Ten, kdo chce jednat asertivně (jasně a jednoznačně, slušně, leč důrazně, odolávat manipulaci a vyznat se v sobě i druhých) by měl znát zásady asertivních lidských práv. Základem těchto práv je zásada, že nikdo s námi nemůže manipulovat, pokud mu to sami nedovolíme. A jaká jsou tedy základní asertivní práva? 1. Máte právo sám posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně i jejich důsledky sám zodpovědnost. 2. Máte právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující vaše chování. 3. Máte právo sám posoudit, zda a nakolik jste zodpovědný za problémy druhých lidí. 4. Máte právo změnit svůj názor. 5. Máte právo dělat chyby a být za ně zodpovědný. 6. Máte právo říct "já nevím". 7. Máte právo být nezávislý na dobré vůli ostatních. 8. Máte právo dělat nelogická rozhodnutí. 9. Máte právo říci "já ti nerozumím".
10. Máte právo říci "je mi to jedno". Osm základních asertivních dovedností Asertivita rozlišuje osm základních dovedností, každá popisuje, jak se v situaci zachovat a jaké jednání je pro danou techniku klíčové: Pokažená gramofonová deska Technika, která nás učí vytrvalosti v prosazování svého bez nutnosti připravených argumentů či pocitu zlosti. Umožňuje ignorovat manipulativní a argumentativní léčky a přitom trvat na svém. Otevřené dveře Učí nás akceptovat manipulativní kritiku tak, že klidně přiznáme svému kritikovi, že v tom, co říká, může být i něco pravdy. Dovoluje nám přitom zůstat konečným soudcem nás samotných. Umožňuje nám přijímat kritiku klidně, bez úzkosti nebo bránění a zároveň neposkytuje našemu kritikovi žádné posílení. Sebeotevření Pomocí sdělování kladných i záporných aspektů naší osobnosti a chování nám tato technika usnadňuje sociální komunikaci a umožňuje nám vyjádřit i takové věci, které dříve způsobovaly pocity viny a úzkosti. Volné informace Technika, která učí rozpoznávat v konverzaci prvky pro našeho partnera zajímavé a důležité a současně nabízet volné nevyžádané informace o sobě. Snižuje plachost při rozhovoru. Negativní aserce Technika, která nás učí přijímat naše chyby a omyly, aniž bychom se museli omlouvat. Souhlasíme s kritikou našich skutečných negativ.umožňuje nám posouzení vlastního chování bez obrany, úzkosti nebo popírání chyb. Zároveň redukuje zlost a agresivitu našeho kritika.
Negativní dotazování Technika, která vede k aktivní podpoře kritiky používá získané informace (jsou-li užitečné) nebo je vyčerpá (jsou-li manipulativní). Kritik je veden k větší asertivitě a menší závislosti na manipulaci. Selektivní ignorování Jako předchozí technika nám také tato pomáhá vyrovnat se s kritikou. Na kritiku v tomto případě příliš nereagujeme, ale dáváme najevo, že jsme ji slyšeli (např. Myslím, že ti rozumím ), k jádru věci se však nevyjadřujeme. Umožňuje nám vyhnout se alergickým reakcím a opakované obecné kritice. Vede kritizujícího k větší asertivitě. Přijatelný kompromis Pokud není v sázce naše úcta, je vhodné i v rámci sebeprosazení nabídnout pro obě strany přijatelný kompromis. Závěrem Pro mne osobně vystihuje nejlépe asertivitu věta od předního amerického psychologa a editora Mental Help Net Marka Dombecka: Assertiveness is about finding a middle way between aggression and passivity that best respects the personal boundaries of all relationship partners. Asertivita je o hledání střední cesty mezi agresivitou a pasivitou respektující osobní hranice všech společenských vztahů.
1. Jak oceňujete své podřízené za běžné pracovní výsledky? 2. Jak se cítíte jako podřízení oceňováni? 3. Jak se cítíte, pokud se vám ocenění dostává? 4. Jak se naopak cítíte, pokud se vám ocenění nedostává? 5. Jak následně pod vlivem svých emocí v situacích, kdy jste chváleni nebo máte chválit, reagujete? Co říkáte, jak se chováte? 6. Dostáváte častěji informace o svých dobrých výsledcích či se cítíte častěji svým okolím kritizováni? 7. Je to, co vnímáte jako kritiku skutečně vždycky kritika? 8. Býváte vůči druhým lidem častěji vstřícní či odmítaví? 9. Odmítnete vždy, když se vám nechce vyhovět nebo někdy raději vyhovíte, abyste se druhého člověka nedotkli, nezranili ho, nepokazili jste vzájemný vztah atd.? 10. Míváte někdy při odmítání pocit viny? 11. Daří se vám častěji se s ostatními lidmi dohodnout či odcházíte častěji s pocitem, že jste nepochodili? 12. Když o něco skutečně stojíte, je pro vás výsledek dohody hodně důležitý, leč očekáváte odpor z druhé strany, vytrváte v cestě za svým cílem či raději svou žádost ani nevyslovíte, protože přece víte předem, že to nedopadne? 13. Pokud si přece jen o něco požádáte, ale dostane se vám odmítnutí, jak se cítíte následovně a jak to ovlivní vaše další chování k člověku, který vám řekl ne? 14. Pokud vám lidé odmítají vyhovět, slýcháte od nich častěji argumenty, které vám zní spíše jako zbytečné vysvětlování či výmluvy, nebo slýcháte otevřené ne, nechci? 15. Cítíte se být manipulováni? 16. Používáte někdy k dosažení svých cílů manipulující jednání. 17. Jak často potřebujete k dosahování svých cílů argumentovat? 18. Pokud máte fungovat v roli autority (v práci nadřízený či expert, doma rodič), máte pocit, že jste jako přirozená autorita vnímáni či nikoliv? 19. Co vám podle vás na vaší autoritě přidává a co naopak ubírá? 20. Dovedete obhájit ve skupině lidí svůj odlišný názor i v situaci, kdy s vámi nikdo ze skupiny lidí nesouhlasí? Jak se přitom cítíte? Nakolik vaše pocity ovlivňují vaše chování a jednání?
21. Pokud vás chování a jednání vašich blízkých nějak vytáčí, vzteká či dráždí, jak se zachováte? 22. Jak sdělujete druhému člověku kritiku? Sdělujete ji vůbec? 23. Stává se vám, že raději některé problémy přehlížíte a pak vás emoce překvapí a místo kritiky použijete spíše výčitku či shazování toho druhého? 24. K čemu je podle vás užitečná kritika na pracovišti a v osobním životě? V čem naopak podle vás kritika škodí? 25. Jaké prožíváte pocity, když vás někdo upozorní na vaši chybu? 26. Jak se cítíte, pokud Vás někdo druhý nespravedlivě obviní? Jak tyto pocity ovlivní vaše další chování a jednání? 27. Pokud na vás někdo křičí, uráží vás či jinak projevuje svou útočnost, jak se cítíte vy? A jak se následně zachováte? 28. K čemu je podle vás užitečný kompromis? 29. Co je pro vás nejtěžší, když si vás zavolá nadřízený k pohovoru a vy netušíte, proč si vás volá? 30. Co si myslíte o sexuálním harašení na pracovišti? Zdroj: www.mujvztah.cz, www.asertivita.com
Karbanický večírek Trvání: 20-30 min Skupina: 4-10 členů Skupinka přátel se delší dobu nesešla a domluví se tedy na večeru, který chtějí věnovat pokru (případně mariáši či jiné bohulibé hře). Manželka jednoho z účastníků se pokusí svého manžela odvést domů. Otázky k diskuzi: Jakých argumentů užívají muži? Jakých argumentů používají ženy? Která argumenty byly účinné? Co prožíval odváděný partner?
Řešení problémů a konfliktů HOLÁ, Lenka. Mediace : způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha : Grada, 2003. 190 s. ISBN 8024704676. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Konflikty mezi lidmi. 2. vyd. Praha : Portál, 2008. 189 s. ISBN 9788073674076. PLAMÍNEK, Jiří. Řešení konfliktů a umění rozhodovat.1. vyd. Praha : Argo, 1994. 198 s. ISBN 8085794144. SISKIND, Barry. Čmeláci přece nemohou létat : sedm strategií správného rozhodování a řešení problémů. 1. vyd. Praha : Management Press, 2003. 119 s. ISBN 8072610910. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk., MERTIN, Václav. Hry pomáhají s problémy. 2. vyd. Praha : Portál, 2000. 159 s. ISBN 8071784087.