Kurz Sociální a komunikační dovednosti Lektorka, autorka materiálů: Mgr. Kateřina Obsah kurzu: 1. Pravidla a cíle kurzu 2. Seznamovací rozhovory teorie a nácvik, témata vhodná k vedení rozhovoru seznamovacího, formálního a neformálního 3. Příležitosti k neformálnímu a formálnímu rozhovoru 4. Verbální a neverbální komunikace, její složky 5. Telefonování teorie a praxe 6. Rozhovory o problémech v práci jak mluvit s nadřízeným, když mi vytýká chyby v mé práci 7. Vyjednávání a asertivita 8. Příprava setkání: jak organizovat, telefonovat, rezervovat místo 9. Setkání v terénu: sraz, objednávání, placení 10. Plánování času, práce s diářem 11. Jak navazovat a rozvíjet témata v rozhovoru, teorie a 1.nácvik 12. Nácvik rozhovoru s rozvíjením témat 13. Sebepoznávací hry 14. Zdravé stravování a životní styl 15. Opakování, hodnocení a ukončení kurzu Pozn. lektorky: Pro účely kurzu nebyly použity žádné univerzální materiály, každý z účastníků pracoval se svým diářem, sešitem, telefonem a hlavně životem. Kurz je postaven na zážitku a jeho zapracování do běžného života (v rámci každé lekce).
Komunikace a její složky (části) Komunikace = domlouvání = výměna zkušeností = sdělení informací KOMUNIKACE se skládá: z viděného: jestli má druhý oční kontakt jak je k nám natočený poznáme, jestli poslouchá, jestli rozumí jak se tváří jak vypadá: oblečení, účes co dělá s rukama ze slyšeného: poznáme, jestli nás slyší nebo ne co si myslí jak to myslí jakou má náladu ze slov: jak mluví spisovně nebo nespisovně jaká slova vybírá
Seznámení 1. zaklepu 2. pozdravím 3. povím, proč tu jsem musím a) přijít včas b) musí mě být slyšet c) počkám si, až mi vedoucí podá ruku Vykání a tykání Vykání x Tykání formální chování x neformální chování vykáme šéfové/šéfovi, starším lidem x tykáme kamarádům, mladším, kolegům! Tykání nabízí starší mladšímu, žena muži, šéf podřízenému! Formální a neformální Formální x Neformální zdravím: Dobrý den, Na shledanou zdravím: Ahoj, Nashle představuji se příjmením oblečení: oblek, kostým s ostatními si vykám spolupracovníci se baví jen o práci soukromě představuji se křestním jménem oblečení: tričko a džíny s ostatními si tykám spolupracovníci se baví i
K seznamovacím rozhovorům jsou vhodná témata např.: o zkušenostech v práci, na praxi, o počasí, o hromadné dopravě. Ne témata soukromá. Telefonování. 1. pozdravím 2. zeptám se: neruším? 3. říct, proč volám, co potřebuji, řeknu to důležité (můžu mít připraveno na papíře) 4. shrnu to, na čem jsme se domluvili 5. poděkuji 6. pozdravím Přijímání telefonů pro firmu 1. pozdravím 2. povím jméno své i název firmy 3. zeptám se, jak můžu pomoci (ne co chcete?) Telefonování pro firmu příjem telefonátu 1) formální pozdrav: Dobrý den 2) představit firmu 3) přestavit sebe formálně: příjmením 4) co potřebujete? jak vám mohu pomoci? 5) řešení 6) zopakovat, na čem jsme se domluvili 7) rozloučení, poděkování
volání 1) představit firmu a své příjmení 2) říct, proč volám (důvod) 3) dohoda - řešení 4) zopakovat, na čem jsme se domluvili 5) rozloučení, poděkování
Asertivita Asertivita ve zkratce 1. říct, co je dobré 2. říct, co potřebuji (změnit), co nechci 3. navrhnu, jak to udělat Asertivita by se dala do češtiny přeložit jako sebeprosazení. Autor této metody Američan A. Salter ji vysvětloval jako umět něco jasně tvrdit, stát na svém slovu. Asertivita je umění dát přiměřeně najevo svá přání a požadavky. Asertivně jednající člověk dokáže přesně a jasně říct, o co mu jde, jak situaci vidí, co si o ní myslí a jak ji prožívá. Má zájem věc kladně vyřešit. Protože považuje ostatní lidi za dobré, není mu trapné požádat sám o laskavost nebo ji poskytnout. Asertivní vystupování je klidné, člověk celkově působí uvolněným dojmem - tedy jak jeho slovní, tak i mimoslovní projev je bez jakéhokoliv napětí. Mluva je přiměřeně hlasitá, srozumitelná, tempo řeči rovnoměrné. Oční kontakt je přímý. Asertivita vyžaduje, aby se člověk rozhodoval sám za sebe a za svoje rozhodnutí nesl plnou zodpovědnost. Asertivní lidská práva I. Máme právo sami posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně i za jejich důsledky sami zodpovědnost. (každý má právo být rozhodčím ve vlastních životních rozhodnutích) II. Máme právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující naše chování. III. Máme právo sami posoudit, zda a nakolik jsme odpovědni za problémy druhých lidí. (ten kdo chce nést zodpovědnost za problémy celého světa, nakonec nepomůže nikomu...) IV. Máme právo změnit svůj názor. (pokud se změnou názoru dostaneme blíže k pravdě, ale i proto, že se nám nějaká věc jednoduše přestala líbit)
V. Máme právo dělat chyby a být za ně odpovědni. (kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale také nic nevytvoří) VI. Máme právo říct já nevím. VII. Máme právo být nezávislí na dobré vůli ostatních. (nejde se zavděčit všem) VIII. Máme právo dělat nelogická rozhodnutí. IX. Máme právo říci já ti nerozumím. (není naší povinností číst druhým jejich přání přímo z očí a nevyřčené představy plnit na počkání) X. Máme právo říct je mi to jedno. (tzn. máme právo nebýt perfektní podle definic někoho jiného)
Přijímací pohovor 1. zjistit si co nejvíce o firmě, kam jdu na pohovor 2. přiměřeně se obléknout, učesat, upravit, vonět 3. být tam včas (diář a plánování času, mít telefonní číslo na osobu, za kterou jdu, abych v případě komplikací měla komu zavolat) 4. promyslet si předem, na co se potřebuji zeptat (kdy mohu nastoupit, pracovní doba, přestávky, pracovní náplň, potřebuji zdravotní prohlídku atd.) 5. vzít s sebou potřebné dokumenty Přijímací pohovor mé slabé stránky - slabé stránky říkat až potom, co se mě na ně zeptají - formulovat: potřebuji více času na rozhodování (ne neumím se rozhodnout) Plánování času 1. musím spočítat, změřit, kolik času mi to zabere (podívat se do jízdního řádu např.) 2. musím to rozpočítat do diáře i s rezervou cca 20min. 3. připravit věci, které jdou udělat předem (např. vyžehlit košili, vyčistit boty) Jak si říct o uvolnění k lékaři 1. v případě, že jdu na preventivní prohlídku, musím se s vedoucím domluvit hodně předem, tak aby mohl mojí práci dát někomu jinému, nějak to zařídit: Dobrý den, potřebuji se uvolnit z práce, jdu k lékaři na prohlídku, kdy by se to hodilo? 2. jestliže se mi udělá špatně v práci, jdu mu to říct hned: Dobrý den, udělalo se mi zle, potřebuji jít hned k lékaři