Deminutiva z hlediska souasných eských prací o stylistice

Mgr. Michal Kístek, M.Phil., Ph.D. Ústav eského jazyka Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Deminutiva z hlediska souasných eských prací o stylistice Diminutives from the viewpoint of contemporary Czech stylistics Klíová slova: deminutiva, moderní eská stylistika, stylové normy Anotace: Píspvek se vnuje deminutivm jako specifické skupin výrazových prostedk a jejich stylové charakteristice v moderních pracích o eské stylistice (vetn oblastí komunikace, v nichž se vyskytují). Pozornost je vnována tem základním aspektm, které se u pasáží vnovaných deminutivm v jednotlivých stylistických pracích objevují: zpsobm tvoení deminutiv, jejich stylovým charakteristikám a jejich užívání v jednotlivých stylových oblastech tedy pedevším tomu, jak se k deminutivm stavjí píslušné stylové normy. Annotation: The article tries to compare the ways diminutives are described in modern Czech works focusing on stylistics. Three main points are dealt with: 1) diminutives as a specific group of vocabulary, 2) formation of diminutives, 3) diminutives and stylistic norms of the particular functional styles. The comparison indicates that sections focusing on diminutives in works of the above-mentioned kind gradually started to focus not only on stylistic values of isolated words and the ways these words are formed, but also on rules concerning stylistic norms, ie norms regulating usage in the particular spheres of communication, which is in accordance with general tendencies in modern linguistics. Deminutiva z hlediska souasných eských prací o stylistice Cílem tohoto píspvku je ukázat, jak se v novjších eských pracích o stylistice prezentuje jedna specifická skupina výrazových prostedk, konkrétn deminutiva. Novjší odborné práce z oblasti morfologie a slovotvorby, které se vnují deminutivm, se totiž zamují také na pragmatické aspekty spjaté s fungováním deminutiv v komunikaci, a tím se dostávají do oblasti, která mže být rovnž pedmtem zájmu stylistiky - práv

pragmatika je jednou z disciplín, které mají styné body s moderní lingvisticky orientovanou stylistikou. Jak uvádí J. Hoffmannová (1997, s. 102), výbr stylisticky relevantních prostedk je vázán na pragmatické hodnoty na situaci a typ eového jednání, na zámry a úinky. Série studií, o nž se opíráme, si z pragmatického hlediska všímá tvorby a užívání deminutiv (Rusínová, 1995, 1996, 1998a, 1998b). V tchto píspvcích se mj. vyleuje inventá faktor, které je nutno brát v úvahu, zkoumáme-li, jak se deminutiva v komunikaci uplatují: 1) odvozovací základ (nap. konkrétum x abstraktum), 2) širší i užší kontext (atribut pojící se s píslušným deminutivem, predikát), 3) komunikaní zámr (žádost, výtka, pochvala; Rusínová, 1995, s. 188). K dalším sledovaným rysm deminutiv patí zesílení významu intenzifikace (Rusínová, 1996) a postavení deminutiv ve frazeologii obecn (Rusínová, 1998a) i v pirovnáních jako ve specifickém typu frazeologických vyjádení (Rusínová, 1998b); základní fakta týkající se deminutiv jsou také shrnuta popularizaní formou (Rusínová, 1997) a tvoí rovnž souást encyklopedického slovníku (Rusínová, 2002). Všímáme-li si deminutiv blíže z hlediska stylistiky, resp. všímáme-li si toho, co vlastn rzné práce vnované stylistice o deminutivech íkají, je zapotebí nejprve vymezit období, v nmž se budeme pohybovat. Vyjdeme z knižn publikovaných prací (výjimen také skript), vydaných cca od 2. poloviny 20. století do souasnosti tedy poínaje dobou, kdy se v návaznosti na prkopnické práce 20. a 30. let 20. stol., pedevším na práce len Pražského lingvistického kroužku, eská stylistika formovala jako samostatná teoretická disciplína (blíže viz nap. Mináová in: echová, M. Chloupek, J. Krmová, M. Mináová, E., 2003, s. 37 n.). Práce vnované stylistice, které v tomto období vyšly, se obvykle zmiují o deminutivech v jednom z následujících kontext: 1) deminutiva jako specifická podskupina lexikálních výrazových prostedk a jejich stylová charakteristika, 2) deminutiva po stránce slovotvorné a stylová charakteristika tohoto zpsobu tvoení slov, 3) deminutiva z hlediska stylových norem jednotlivých funkních styl, tzn. obvyklost/neobvyklost, eventuáln pijatelnost/nepijatelnost užití deminutiv v jistém typu komunikace; jak ukážeme níže, ve zkoumaných pracích se mže souasn vyskytovat i nkolik tchto hledisek. Tato ti hlediska, z nichž jsou deminutiva hodnocena, pokud jde o jejich stylovou charakteristiku, souvisejí také s vývojem teoretické soustavy oboru (v tomto pípad tedy pedevším stylistiky), resp. s jejím stavem v píslušném období.

V pracích o stylistice se objevují zmínky o deminutivech jako o specifické vrstv slovní zásoby, obvykle jako o podskupin expresiv (to je v souladu i se souasným pojetím, viz nap. Kístek, 2002); expresivita v lexiku tedy nejen u deminutiv byla charakterizována jako jev relevantní z hlediska stylistiky už v dívjších pracích (nap. Zima, 1961, s. 11). K tmto charakteristikám se však mže vázat také stylová charakteristika zpsobu tvoení deminutiv. J. V. Beka v Úvodu do eské stylistiky (Beka, 1948, s. 43-44) v oddílu vnovaném pojmenování se mj. zmiuje o expresivit deminutiv (kladné i záporné), a to nejen pokud jde o samotné lexémy, ale i o zpsob jejich tvoení; pipomíná také možnost zvýšit intenzitu konstatování slovotvorným prostedkem (malý domeek; s.131; v pepracované verzi vydané pod názvem eská stylistika r. 1992 je kladen draz pedevším na lexémy samotné, nap. str. 120). F. Trávníek (1953, s. 42) pipomíná deminutiva jen okrajov, v rámci navrhované klasifikace styl (sloh); zmiuje se o deminutivech a o tzv. dtských slovech. Q. Hodura (1953, s. 60) uvádí deminutiva v rámci struné zmínky o slovech emocionálních, zmiuje se o jejich tvoení rznými sufixy. Stylovou oblast, v nichž se tento druh lexikálních výrazových prostedk používá, charakterizuje obecn jako e domáckou. Soustava základních funkních styl vetn základních informací o píslušných stylových normách byla vlenna až pozdji do upraveného vydání téhož textu (Hodura, Q. Formánková, V. Rejmánková, M., 1962); u žádného ze ty funkních styl (hovorový, umlecký, odborný, publicistický) deminutiva explicitn pipomínána nejsou, hovoí se pouze o vhodnosti/nevhodnosti používání expresivních lexém v píslušných oblastech komunikace. Základy eské stylistiky (Jedlika, A. Formánková, V. Rejmánková, M., 1970) se zmiují jak o expresivit deminutiv (s. 74), tak o možné expresivit tohoto zpsobu tvoení slov (s. 77-78). V rámci popisu výrazových prostedk obvyklých pro jednotllivé stylové oblasti deminutiva explicitn uvádna nebývají. J. íhová (1977, s. 21) se o deminutivech zmiuje velice strun v rámci stylové charakteristiky výrazových prostedk, konkrétn v rámci citové expresivnosti pojmenování ; deminutiva jsou zde charakterizována jen zjednodušen, jako slova vyjadující kladný citový vztah. J. Hubáek (1987, s. 101-102) se zmiuje o deminutivech jako o specifické podskupin citov zabarvených slov, uvádí že mohou mít jak kladné, tak záporné zabarvení, pipomíná také formální deminutiva.

Práce M. Jelínka Stylistické aspekty gramatického systému (Jelínek, 1974) se sousteuje pedevším na oblast stylisticky relevantních jev z oblasti fonologie, morfologie a syntaxe; oblast lexika, lexikologický systém, odlišuje od gramatického systému a slovotvorbu adí na pomezí gramatického a lexikologického systému (Jelínek, 1974, s. 27); pokud jde o deminutiva, ponechává vzhledem k odlišnému zamení práce stranou všechny ti aspekty deminutiv, které v tomto píspvku sledujeme. V novjší práci Stylistika, která tvoí souást Píruní mluvnice eštiny (Jelínek, 1995), autor na svou starší koncepci navazuje, ale zárove ji dopluje a rozšiuje; deminutiva jsou strun pipomenuta jako jedna z podskupin expresivního lexika (Jelínek, 1995, 778). Do tohoto pehledu zaazujeme také Štylistiku J. Mistríka (Mistrík, 1985), protože se jedná o práci, která mla v eském kontextu v dob svého vzniku neopomenutelný vliv; krom toho byla podobn jako eské práce o stylu a stylistice výrazn ovlivnna mj. meziváleným funkn orientovaným strukturalismem Pražského lingvistického kroužku. Podává jak stylovou charakteristiku deminutiv, tak deminuce, krom expresivního charakteru deminutiv pipomíná také existenci formálních deminutiv, která fungují nap. jako odborné termíny (Mistrík, 1985, s. 82-83) a explicitn uvádí deminutiva jako výrazové prostedky používané v hovorovém stylu (Mistrík, 1985, s. 507). Všechna ti hlediska uvedená výše, tedy stylová charakteristika deminutiv, deminuce i deminutiva z hlediska stylových norem jednotlivých funkních styl, jsou zachycena rovnž v trojici prací o stylistice, které po metodologické stránce navazují na koncepci první z nich a prbžn jsou doplovány o nové poznatky z oboru. Je to Stylistika eštiny (Chloupek, J. a kol., 1991), Stylistika souasné eštiny (echová, M. Chloupek, J. Krmová, M. Mináová, E., 1997) a Souasná eská stylistika (echová, M. a kol., 2003); vzhledem k tomu, že všechny ti práce jsou dílem autorského kolektivu, nejsou níže uvedené pasáže propojeny vnitrotextovými odkazy dsledn, potebné informace však vyhledat lze. M. echová v pasážích vnovaných stylové charakteristice slovotvorných výrazových prostedk (in: Chloupek, J. a kol., 1991, s. 130, in: echová, M. Chloupek, J. Krmová, M. Mináová, E., 1997, s. 110, in: echová, M. a kol., 2003, s. 126) pipomíná emocionální zabarvení tch zdrobnlin, které se užívají pro vyjádení citového vztahu, krom toho uvádí také formální deminutiva, nap. v odborných termínech (drbky, kohoutek). Pokud jde o stylové oblasti v nichž se deminutiva uplatují, uvádí oblast prost sdlovacího, umleckého a publicistického funkního (zvlášt ty publicistické žánry, v nichž se výraznji uplatuje persvazivní funkce); v odborném a administrativním funkním stylu (s výjimkou terminologizovaných formálních deminutiv) se deminutiva

neuplatují; tato charakteristika je v souladu s pasážemi zabývajícími se stylovými normami píslušných funkních styl. (Podobn i Rusínová, 1995, s. 188, zaznamenává, pokud jde o užívání deminutiv, píklady pedevším z oblasti umleckého a prost sdlovacího funkního stylu, ojedinle také z publicistiky, pipomíná však také deminutiva v odborné terminologii.) Srovnáním zpsob, jimiž byla charakterizována deminutiva v pracích o stylistice vzniklých zhruba bhem uplynulého plstoletí, se tedy ukazuje, že pozornost vnovaná tomuto typu výrazových prostedk se postupn rozšiuje od stylové charakteristiky jedné specifické skupiny lexém pes zpsoby jejich tvorby až k fungování tchto výrazových prostedk v širším kontextu, resp. k mapování pravidel, která se týkají jejich užívání v rzných stylových oblastech. V souladu s obecnou tendencí zmínnou úvodem (vyšší míra pozornosti vnovaná pragmatickým aspektm jazyka) i pi charakterizování deminutiv z hlediska stylistiky dochází postupn k zobecování smujícímu od charakteristiky konkrétních výrazových prostedk k charakteristice jejich fungování v komunikaci. Literatura BEKA, J. V.: Úvod do eské stylistiky. R. Mikuta, Praha 1948. BEKA, J. V.: eská stylistika. Academia, Praha 1992. ECHOVÁ, M. a kol.: Souasná eská stylistika. ISV, Praha 2003. ECHOVÁ, M. CHLOUPEK, J. KRMOVÁ, M. MINÁOVÁ, E.: Stylistika souasné eštiny. ISV, Praha 1997. HODURA, Q.: O slohu. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1953. HODURA, Q. FORMÁNKOVÁ, V. REJMÁNKOVÁ, M.: O slohu. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1962. HOFFMANNOVÁ, J.: Stylistika a... Trizonia, Praha 1997. HUBÁEK, J.: Uebnice stylistiky. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1987. CHLOUPEK, J. a kol.: Stylistika eštiny. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1991. JEDLIKA, A. FORMÁNKOVÁ, V. REJMÁNKOVÁ, M.: Základy eské stylistiky. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1970. JELÍNEK, M.: Stylistické aspekty gramatického systému (gramatické dublety a konkurenty). Stylistické studie II. Ústav pro jazyk eský SAV, Praha 1974. JELÍNEK, M.: Stylistika. In: KARLÍK, P. NEKULA, M. RUSÍNOVÁ, Z., eds. Píruní mluvnice eštiny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, s. 701-782.

KÍSTEK, M.: Expresivum. In: KARLÍK, P. NEKULA, M. PLESKALOVÁ, J., eds. Encyklopedický slovník eštiny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002, s.131-132. MISTRÍK, J.: Štylistika. Slovenské pedagogické nakladate stvo, Bratislava 1985. RUSÍNOVÁ, Z.: Deminutivní modifikace z hlediska pragmalingvistického. In: KARLÍK, P. PLESKALOVÁ, J.- RUSÍNOVÁ, Z., eds. Pocta Dušanu Šlosarovi : sborník k 65. narozeninám. Albert, Boskovice 1995, s. 187-193. RUSÍNOVÁ, Z.: Deminutivní modifikace z hlediska pragmalingvistického : intenzifikace. SPFFBU, A 44, 1996, s. 91-95. RUSÍNOVÁ, Z.: Významy deminutiv v komunikaci. In: RUSINOVÁ, E., red. Pednášky a besedy z XXX. bhu LŠSS. Masarykova univerzita, Brno 1997, s. 112-120. RUSÍNOVÁ, Z.: Deminutiva a frazeologie. In: KARLÍK, P. KRMOVÁ, M., eds. Jazyk a kultura vyjadování : Milanu Jelínkovi k ptasedmdesátinám. Masarykova univerzita, Brno 1998a, s. 113-118. RUSÍNOVÁ, Z.: Deminutiva ve frazeologických pirovnáních. SPFFBU, A 46, 1998b, s. 101-106. RUSÍNOVÁ, Z.: Názvy zdrobnlé. In: KARLÍK, P. NEKULA, M. PLESKALOVÁ, J., eds. Encyklopedický slovník eštiny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002, s. 283. ÍHOVÁ, J.: Teorie stylistiky. Pedagogická fakulta, Ostrava 1977. TRÁVNÍEK, F.: O jazykovém slohu. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1953. ZIMA, J. Expresivita slova v souasné eštin : studie lexikologická a stylistická. Nakladatelství SAV, Praha 1961. Tento píspvek vznikl v rámci projektu Kontrastivní studium vcných text (GA R 405/02/0349). Bibliografický údaj: KÍSTEK, M. Deminutiva z hlediska souasných eských prací o stylistice. In Karlík, P. a Pleskalová, J. (ed.) Život s morfémy : sborník studií na poest Zdenky Rusínové. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 123-128.