Studijní cíle seznámit se s pravidly finančního rozhodování v podniku, pochopit rozdíly mezi interním a externím financováním podniku, porozumět zásadám financování majetku podniku, dokázat stanovit optimální výši oběžného majetku podniku a stanovit potřebnou výši zdrojů pro financování tohoto majetku, pochopit přístupy k financování oběžných aktiv, seznámit se s výpočtem cash flow pomocí nepřímé metody, naučit se sestavovat platební kalendář a regulovat výši peněžních prostředků v podniku. Klíčová slova Finanční management, interní financování, externí financování, krátkodobé financování, dlouhodobé financování, běžné financování, mimořádné financování, pracovní kapitál, obratový cyklus peněz, cash flow, platební kalendář Požadované vstupní znalosti Nutnou podmínkou pro pochopení textu je dobrá znalost problematiky probírané v předchozích dvou kapitolách majetková a kapitálová struktura podniku a hospodaření podniku. Časové požadavky ke studiu K prostudování textu kapitoly by měly postačit zhruba 3 hodiny Vašeho času. Početní příklady poté zaberou zhruba další 1 hodinu Vašeho času. 5.1 Vymezení základních pojmů Každá činnost v podniku má dvě stránky věcnou (hmotnou, majetkovou) a peněžní (finanční). Věcnou stránkou se rozumí tok strojů, surovin, materiálu, rozpracované výroby a hotových výrobků, který zahrnuje aktivity zásobování, výroby a prodeje. Každá z těchto aktivit musí být zabezpečena finančními zdroji (penězi). Peněžní stránka činnosti má podobu toku příjmů a výdajů. Platí, že věcné a peněžní toky musí být ve vzájemném souladu, což dokumentuje obr. 5.1. Schéma uvedené na obr. 5.1 je nutně zjednodušené. Kromě základních aktivit zobrazených v tomto schématu probíhají v podniku další aktivity, např. výzkum, vývoj, inovace, investice ad., které vyžadují zabezpečení finančními zdroji. Platí, že většina aktivit je spjata s výdajem peněžních prostředků, pouze prodej je zdrojem peněžních příjmů. Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 98
nákup výroba výrobky a služby prodej práce suroviny stroje peněžní příjmy peněžní výdaje peníze (cash flow) Zdroj: SYNEK, M., E. KISLINGEROVÁ, aj., Podniková ekonomika, s. 242. Obr. 5.1: Vztah mezi věcnými a peněžními toky v podniku 5.2 Úkoly finančního managementu Těžiště finančního řízení podniku (také se používá pojem finanční management) spočívá v získávání peněz a kapitálu, jejich investování a rozdělování zisku. Zahrnuje tyto hlavní oblasti: 1) zajišťování finančních zdrojů (kapitálu) ve všech jeho formách pro běžné i mimořádné potřeby podniku, 2) rozhodování o struktuře finančních zdrojů a o změnách této struktury s přihlédnutím ke struktuře majetku, nákladům na získání jednotlivých druhů kapitálu, době jejich splatnosti a riziku, 3) rozhodování o alokaci kapitálu zda financovat běžnou činnost podniku, vývoj nových výrobků nebo investovat do pozemků, budov, strojů či cenných papírů, 4) rozdělování podnikového zisku a s ním související dividendová politika, tvorba rezervních fondů, odpisová politika a reinvestice zisku zpět do podnikání, 5) finanční plánování tvorby a užití interních a externích finančních zdrojů, 6) analýza, kontrola a řízení hospodářské činnosti podniku s cílem zajistit jeho finanční stabilitu. Finanční řízení zejména u větších podniků není záležitostí jedné osoby či útvaru. Strategickými finančními otázkami (např. alokací kapitálu, rozdělováním zisku) se zabývá vrchový management podniku. Do rozhodování o běžných finančních otázkách musí být zapojeni i vedoucí útvarů nákupu, výroby, investic, apod., neboť ti všichni ovlivňují strukturu majetku podniku a tím i tvorbu a užití finančních zdrojů. Při financování podniku je nutno vzít v úvahu faktor času, neboť určité rozhodnutí v přítomnosti ovlivňuje peněžní toky v budoucnosti a faktor rizika spočívající ve skutečnosti, že finanční manažer zpravidla vybírá pouze jednu z možných variant a nemůže si být jist výsledky této varianty. Zároveň obvykle platí, že varianta s větším rizikem přináší i větší zisk a opačně varianta Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 99
s menším rizikem přináší zisk menší. Na základě toho lze odvodit níže uvedená všeobecná pravidla pro finanční rozhodování: při stejném riziku se preferuje vždy větší výnos před výnosem menším, při stejném výnosu se preferuje vždy menší riziko před rizikem větším, za větší riziko se požaduje větší výnos, preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou peněz obdrženou později, motivací investování do určité akce je očekávání většího výnosu, než by přineslo investování do jiné akce, ovšem s přihlédnutím k míře rizika, motivací veškerého investování je zvětšení majetku, resp. zisk a cash flow. Jak uvádí VALACH (1999), finanční rozhodování podniku, zejména v delším časovém horizontu, je ovlivněno časem. Určitá suma peněžních prostředků, kterou podnik disponuje v současnosti, má větší význam než stejná suma peněz, kterou podnik obdrží v budoucnosti. Stávající peněžní prostředky totiž může podnik investovat a získat tím další výnosy. Faktor času je důležitý zejména při rozhodování o investicích (viz kap. 6), při hledání optimální kapitálové struktury podniku a při stanovení tržní ceny majetku. Podnikatelské riziko vzniká tím, že skutečné výsledky hospodaření podniku se mohou odchylovat od předpokládaných výsledků. Riziko je ovlivněno mnoha faktory, např. chováním zákazníků a dodavatelů (z toho vyplývá kolísání tržeb a nákladů), zvolenou technologií výroby, skladbou nabízených výrobků a služeb, apod. Riziko lze na rozdíl od nejistoty kvantifikovat pomocí pravděpodobnosti výskytu určité situace. Nejistotu naopak nelze kvantifikovat, vyplývá ze samé podstaty tohoto světa. Finanční rozhodování podniku můžeme charakterizovat jako proces výběru optimální varianty získávání peněz, podnikového kapitálu a jejich užití z hlediska základních finančních cílů podnikání a s přihlédnutím k různým omezujícím podmínkám. Rozlišují se dva základní typy finančních rozhodnutí strategická a operativní. Strategická rozhodnutí vyžadují velké částky peněz a přinášejí velké změny v činnosti podniku. Jsou spojena se zvýšeným stupněm rizika a je nutno u nich respektovat faktor času. Lze je rozdělit na: strategická dlouhodobá investiční rozhodnutí (např. rozšíření výrobních kapacit), strategická dlouhodobá finanční rozhodnutí (např. změna struktury finančních zdrojů). Naproti tomu operativní rozhodnutí vyžadují malé peněžní částky a jinak nemění dosavadní činnost podniku (např. nákup materiálu, běžného strojního zařízení). Jsou méně riskantní a neprojevuje se zde tak výrazně vliv času. Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 100
5.3 Druhy financování podniku Financování podniku lze rozdělit dle několika hledisek: 1) Podle původu kapitálu: a) interní (vnitřní) financování, b) externí (vnější) financování. 2) Podle doby, kterou je kapitál podniku k dispozici: a) dlouhodobé financování, b) krátkodobé financování. 3) Podle pravidelnosti financování: a) financování běžné, b) financování mimořádné. 5.3.1 Financování podniku podle původu kapitálu V případě interního financování je zdrojem kapitálu podniková hospodářská činnost, jejímž výsledkem je zisk, odpisy, popř. další zdroje uvolněné rychlejším obratem kapitálu. Zisk a odpisy jsou základními zdroji samofinancování podniku. Zdrojem externího financování je kapitál přicházející zvnějšku podniku, buď od majitelů podniku (vklady, podíly, emise akcií) pak hovoříme o financování z vlastních zdrojů (vlastním kapitálem), nebo od věřitelů (dluhopisy všech druhů, úvěry, leasing) pak hovoříme o financování z cizích zdrojů (cizím kapitálem). K dalším zdrojům externího financování patří faktoring, forfaiting a inovované finanční nástroje (zero-bondy, futures, swapy a opce). Leasing podstatou leasingu je pronájem movitých či nemovitých věcí specializovanou společností nájemci. Rozlišuje se finanční a operativní leasing. U finančního leasingu má nájemce předkupní právo na majetek po skončení doby trvání leasingové smlouvy. U operativního leasingu zůstává věc po dobu trvání smlouvy i po jejím skončení ve vlastnictví leasingové společnosti. Faktoring prodej pohledávky bance nebo specializované instituci před lhůtou splatnosti. Předmětem faktoringu jsou zpravidla tuzemské pohledávky s kratší dobou splatnosti (do 90 dnů). Faktor, tj. instituce odkupující pohledávku, si při nákupu pohledávky sráží úrok (za dobu splatnosti) a rizikovou provizi. Faktor totiž na sebe bere riziko platební neschopnosti dlužníka. Pro prodávajícího je výhodou, že obdrží peněžní prostředky ihned. Forfaiting princip je obdobný jako u faktoringu s tím rozdílem, že předmětem odkupu jsou zajištěné střednědobé a dlouhodobé pohledávky za zahraničními subjekty. Pohledávka může být zajištěna směnkou, bankovní zárukou nebo akreditivem. Zero-bond také se používá termín dluhopis s nulovým kupónem. Jedná se o dluhopisy, které jsou prodávány za cenu nižší, než je cena nominální. Při splatnosti je vyplacena majiteli dluhopisu nominální hodnota. Rozdíl mezi nominální a prodejní cenou představuje kumulované úroky. Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 101
Futures patří mezi tzv. finanční deriváty. Jedná se o smlouvu mezi dvěma subjekty, kde prodávající má povinnost v den splatnosti prodat tzv. podkladové aktivum (např. zlato, ropa, zemědělské komodity) za určitou cenu a kupující má povinnost toto aktivum koupit. Zpravidla dochází pouze k peněžnímu vyrovnání, nikoli k fyzickému dodání podkladového aktiva. Swap patří také mezi finanční deriváty. Existují různé druhy swapů, např. úrokové či měnové. Např. měnový swap funguje tak, že se banka zaváže prodat firmě určité množství cizí měny (např. EUR) za dohodnutou částku v jiné měně (např. Kč) k pevně sjednanému datu a zároveň k pevně sjednanému pozdějšímu datu zpětně odkupuje od firmy stejné množství první měny (EUR) za dohodnuté množství druhé měny (Kč). Mezi bankou a firmou zároveň dochází po dobu platnosti kontraktu k vzájemnému placení úroků (korunové a eurové úrokové sazby se liší). Firma tímto způsobem snižuje své kurzové riziko. Opce patří rovněž mezi finanční deriváty. Smlouva mezi prodávajícím a kupujícím, která dává kupujícímu právo (nikoli však povinnost) koupit nebo prodat určité aktivum za předem stanovenou cenu. Za toto právo platí majitel opce prodávajícímu určitou opční prémii. Kupující může opci uplatnit, nebo ji nechat propadnout nebo ji může prodat. Opce se poměrně často používají v oboru dopravního strojírenství (výroba a prodej letadel nebo kolejových vozidel). 5.3.2 Financování podniku podle doby, po kterou je kapitál k dispozici Zdrojem dlouhodobého financování je obvykle vlastní kapitál a dlouhodobý cizí kapitál (např. dlouhodobé bankovní úvěry). Slouží k financování zejména dlouhodobého majetku a trvalých oběžných aktiv. Zdroji krátkodobého financování jsou provozní bankovní úvěry, dodavatelské úvěry, závazky vůči zaměstnancům, státu, apod., které jsou splatné nebo použitelné do jednoho roku. Slouží k financování krátkodobého majetku, kam patří většina položek oběžného majetku. 5.3.3 Financování podniku podle pravidelnosti Běžné financování má za úkol zajistit a vynakládat peníze na běžný provoz podniku, tj. na nákup materiálu, paliva, energie, na výplatu mezd, hrazení nájemného, přepravného, daní a ostatních krátkodobých závazků. Týká se převážně oběžných aktiv, jejichž souhrn je nazýván jako hrubý pracovní kapitál (viz kap. 5.4). Mimořádné financování má za cíl zajistit peníze při založení podniku, rozšiřování podniku a jeho aktivit, spojování nebo sanaci podniku a při likvidaci podniku. Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 102
5.4 Financování oběžných aktiv Celkovou potřebou oběžného majetku se rozumí taková výše, která je potřebná pro zajištění předpokládaného rozsahu výkonů podniku. Současně určuje potřebnou výši finančních zdrojů. Hlavními úkoly financování oběžných aktiv je určení: 1) potřebné (optimální) výše každé položky oběžných aktiv a jejich celkové sumy, 2) způsobu financování oběžného majetku. Pro hodnotu veškerých oběžných aktiv podniku se také používá označení hrubý pracovní kapitál (proto se někdy hovoří místo o řízení oběžných aktiv o řízení pracovního kapitálu). Čistý pracovní kapitál představuje přebytek oběžných aktiv nad krátkodobým cizím kapitálem, viz vztah (5.1) a obr. 5.2. Čistý pracovní kapitál = oběžná aktiva krátkodobý cizí kapitál (5.1) AKTIVA PASIVA dlouhodobý majetek oběžná aktiva Čistý pracovní kapitál vlastní kapitál dlouhodobý cizí kapitál krátkodobý cizí kapitál dlouhodobý kapitál krátkodobý kapitál Zdroj: SYNEK, M., E. KISLINGEROVÁ, aj., Podniková ekonomika, s. 249. Obr. 5.2: Čistý pracovní kapitál Z obr. 5.2 jsou rovněž patrné hlavní zásady pro financování majetku podniku. Dlouhodobý majetek by měl být financován dlouhodobým kapitálem, tj. vlastním a dlouhodobým cizím kapitálem. Oběžná aktiva jsou financována jak dlouhodobým, tak i krátkodobým cizím kapitálem. Část oběžných aktiv, která je financována dlouhodobým kapitálem, tvoří právě čistý pracovní kapitál. Čistý pracovní kapitál je k dispozici vedení podniku pro jeho podnikatelskou aktivitu, je však třeba, aby byl ve formě rychle přeměnitelné na peníze. 5.4.1 Optimální výše oběžného majetku Optimální výše oběžného majetku je taková výše, která zabezpečuje normální chod podniku s co nejnižšími celkovými náklady. V žádném případě není totožná s minimální výší oběžného majetku. Optimální výši oběžného majetku lze určit buď analytickým postupem, kdy zjišťujeme optimální výši jednotlivých položek (zásob, pohledávek, peněžních prostředků) nebo pomocí globálního postupu vycházejícího z délky obratového cyklu peněz a výše jednodenních nákladů. Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 103
Analytický postup určování optimální výše oběžného majetku Při analytickém postupu je třeba určit optimální výši každé položky oběžných aktiv zvlášť. Kapitálovou potřebu v oblasti nakupovaných zásob zjistíme na základě vztahu (5.2). zn q* t vz (5.2) kde: z n q t vz průměrná výše nakupovaných zásob (Kč), průměrná denní spotřeba nakupovaných zásob (Kč), průměrná doba vázanosti nakupovaných zásob (dny). Průměrnou dobu vázanosti nakupovaných zásob určíme podle vztahu (5.3). t t c vz z p (5.3) 2 kde: t c z p průměrný dodávkový cyklus (dny) určený jako vážený aritmetický průměr (vahami jsou objemy dodávek), pojistná zásoba (dny). Příklad: Podnik v průměru spotřebuje za rok 7 200 t materiálu v ceně 100 Kč/t. Materiál je dodáván v cyklu 5 dnů. Pojistná zásoba se udržuje tak, aby byla spotřeba pokryta po dobu 3 dnů. Předpokládáme rok o 360 dnech (obvyklá hodnota ve finanční matematice). Stanovme potřebu kapitálu na zásobu materiálu. Řešení: 5 Průměrná doba vázanosti materiálu je: t vz 3 5,5 dne 2 Roční spotřeba materiálu: 7 200 * 100 = 720 000 Kč, tj. 2 000 Kč/den Potřeba kapitálu = 2 000 * 5,5 = 11 000 Kč Další položkou oběžných aktiv je nedokončená výroba. Základními faktory kapitálové potřeby v nedokončené výrobě jsou průměrné denní náklady na výrobu, průměrná délka výrobního cyklu a koeficient narůstání nákladů. Koeficient narůstání nákladů závisí na průběhu výroby. Pohybuje se v rozmezí od 0 do 1. Při rovnoměrném nárůstu nákladů má hodnotu 0,5. V praxi však mohou nastat situace, kdy je větší objem nedokončené výroby na začátku nebo na konci výrobního cyklu. Na základě těchto faktorů se stanoví kapitálová potřeba pro nedokončenou výrobu dle vztahu (5.4). z c * t (5.4) nv v nv Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 104
kde: z nv průměrná výše nedokončené výroby (Kč), c v průměrné denní náklady na výrobu (Kč), t nv průměrná doba vázanosti nedokončené výroby (dny) dle vztahu (5.5). t nv = t v * k + z p (5.5) kde: t v k z p průměrná délka výrobního cyklu (dny), koeficient narůstání nákladů (desetinné číslo), pojistná zásoba nedokončené výroby (dny). Příklad: Do výroby se zadává dávka o velikosti 120 ks polotovaru. Výrobní cyklus trvá 5 dnů. Vlastní náklady na výrobu 1 ks jsou 10 000 Kč. Předpokládáme výrobu po celý rok (tzn. zadáme do výroby 72 dávky). Předpokládejme, že: a) náklady narůstají rovnoměrně (tj. každý den o 2 000 Kč), b) první den se vynaloží 3 000 Kč, druhý den 2 000 Kč, třetí den 2 000 Kč, čtvrtý den 2 000 Kč a pátý den 1 000 Kč. Stanovme průměrnou vázanost kapitálu. Řešení: ad a) Pokud náklady narůstají rovnoměrně, koeficient narůstání nákladů bude roven 0,5 (na začátku prvního dne jsou náklady 0 Kč, na konci prvního dne jsou náklady 2 000 Kč, tedy v průměru 1 000 Kč, na začátku druhého dne 2 000 Kč, na konci druhého dne 4 000 Kč, tedy v průměru 3 000 Kč, atd.): 1 000 k 3 000 5 000 10 000 * 5 7 000 9 000 25 000 0,50 50 000 Ročně se vyrobí 120 * 72 = 8 640 ks polotovaru v hodnotě 86 400 000 Kč, tj. 240 000 Kč/den Potřeba kapitálu = 240 000 * (5 * 0,5) = 600 000 Kč ad b) Náklady narůstají nerovnoměrně. Stanovíme koeficient narůstání nákladů: 1 500 k 4 000 6 000 10 000 *5 8 000 9 000 28 500 0,57 50 000 Potřeba kapitálu = 240 000 * (5 * 0,57) = 684 000 Kč Ve druhém případě náklady narůstají rychleji na začátku výrobního cyklu, což se odrazí ve vyšší potřebě kapitálu. Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 105
Analogicky se určí kapitálová potřeba pro financování zásob hotových výrobků, viz vztah (5.6). z c * t (5.6) hv hv hv kde: z hv průměrná výše zásob hotových výrobků (Kč), c hv průměrné denní náklady hotových výrobků (Kč), t hv průměrná doba vázanosti hotových výrobků (dny) dle vztahu (5.7). t t o hv z p zt (5.7) 2 kde: t o z p z t průměrná délka odbytového cyklu (dny), pojistná zásoba hotových výrobků (dny), technologická zásoba hotových výrobků (dny) vyplývající z nutnosti skladování některých výrobků z důvodů zrání, vysychání, fixace barviva apod. Příklad: Podnik prodá 10 000 ks výrobků ročně. Vlastní náklady na jeden kus dle kalkulace činí 800 Kč. Výrobky jsou expedovány v pětidenním cyklu. Na skladě je udržována pojistná zásoba pokrývající desetidenní poptávku zákazníků. Stanovme potřebu kapitálu na financování hotových výrobků. Řešení: 5 Průměrná doba vázanosti hotových výrobků je: t hv 10 12,5 dne 2 Celková poptávka za rok: 10 000 * 800 = 8 000 000 Kč, tj. 22 222 Kč/den Potřeba kapitálu = 22 222 * 12,5 = 277 778 Kč Pohledávky představují nároky podniků vůči jiným subjektům na příjem peněžních prostředků za realizované výkony. Pro účely určování zdrojů se sleduje nejčastěji jejich průměrná výše charakterizovaná vztahem (5.8). T p (5.8) ROP kde: p T ROP průměrná výše pohledávek (Kč), tržby (Kč), rychlost obratu pohledávek (počet obrátek). Průměrný stav pohledávek lze rovněž zjistit hrubším způsobem jako průměr počátečního a konečného stavu pohledávek v rozvaze. Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 106
Optimální výši peněžních prostředků (hotovost, prostředky na bankovních účtech, ceniny) lze určit pomocí Baumolova modelu, který vychází z těchto předpokladů: je známa celková potřeba peněz za určité období, s obstaráváním peněz jsou spojeny určité náklady, nazývané jako akviziční, držba peněz je spojena s náklady ztracené příležitosti (ušlý úrok). Optimální výše peněžních prostředků se potom určí dle vztahu (5.9). PP 2* c u * P a opt. (5.9) kde: PP opt. optimální výše peněžních prostředků (Kč), c a náklady na jednu akvizici peněz (Kč), P celková potřeba peněz na platby za období (Kč), u úroková sazba (desetinné číslo). Příklad: Celkové peněžní výdaje podniku v hotovosti činí 36 000 000 Kč/rok (zejména mzdy zaměstnanců). Za výběr peněžních prostředků si banka účtuje poplatek 65 Kč. Dočasně volné peněžní prostředky může podnik investovat do krátkodobých cenných papírů s úrokovou sazbou 5 % p.a. Stanovme optimální výši peněžních prostředků v pokladně. Řešení: PP opt. 2*65 *36 000 000 0,05 305 941 Kč Optimální výše jednoho výběru hotovosti činí 305 941 Kč. Z výše uvedeného textu je patrné, že určování optimální výše oběžného majetku analytickým způsobem je poměrně pracné. Jednodušší způsob je založen na stanovení obratového cyklu peněz. Globální postup určování optimální výše oběžného majetku Obratový cyklus peněz je doba mezi platbou za nakoupený materiál a přijetím peněz z prodeje výrobků, neboli doba, po kterou jsou fondy podniku vázány v oběžném majetku. Pro účely výpočtu obratového cyklu peněz (OCP) je nutno zjistit dobu obratu zásob (DOZ), dobu obratu pohledávek (DI) a dobu odkladu peněz (DOP), viz vztah (5.10). OCP = DOZ + DI - DOP (5.10) Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 107
Jednotlivé složky obratového cyklu peněz se určí dle vzorců (5.11) až (5.13). DOZ DI průměrná zásoba tržby/360 průměrné pohledávky tržby/360 (5.11) (5.12) průměrné závazky vůči dodavatelům DOP (5.13) nákupy materiálu/ 360 Interpretaci obratového cyklu peněz a jeho složek ukazuje obr. 5.3. Doba obratu zásob je průměrná doba, která uplyne od nákupu materiálu do prodeje hotových výrobků (zahrnuje dodávkový a výrobní cyklus). Na obr. 5.3 jsou zásoby v průměru vázány v oběžném majetku po dobu 70 dnů. Doba obratu pohledávek neboli průměrná doba inkasa reprezentuje dobu, která v průměru uplyne od fakturace výrobků do dne inkasa peněz. V uvedeném příkladu musí podnik v průměru čekat 30 dnů, než obdrží platby za prodané výrobky. Poslední složkou je doba odkladu plateb, která představuje průměrnou dobu mezi nákupem materiálu a platbou za něj. V daném případě je splatnost faktur v průměru 18 dnů. V souhrnu tedy činí obratový cyklus peněz 82 dny. Jinými slovy, podnik potřebuje kapitál, který zajistí jeho činnost po dobu 82 dnů. doba obratu zásob (70) doba inkasa pohledávek (30) (zásobování - výroba - expedice) doba odložení plateb (18) obratový cyklus peněz (82) čas (dny) termín nákupu materiálu termín plateb termín prodeje termín obdržení peněz Obr. 5.3: Obratový cyklus peněz Druhým faktorem určujícím kapitálovou potřebu pro financování oběžných aktiv je výše jednodenních nákladů (5.14). Kapitálovou potřebu (5.15) pak stanovíme jako součin obratového cyklu peněz a jednodenních nákladů. Je zřejmé, že čím kratší je obratový cyklus peněz, tím méně provozního kapitálu podnik potřebuje. jednodenní náklady náklady celkem 360 (5.14) kapitálová potřeba obratový cyklus peněz * jednodenní náklady (5.15) Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 108
Příklad: Pokud vyjdeme z údajů na obr. 5.3 a doplníme z výkazu zisku a ztráty výši celkových nákladů 180 mil. Kč za rok, tak potřeba kapitálu pro financování provozu podniku bude činit: Obratový cyklus peněz = 82 dny Jednodenní náklady = 500 000 Kč Potřeba kapitálu = 500 000 * 82 = 41 000 000 Kč Zkrátit obratový cyklus peněz lze třemi základními způsoby: a) zkrácením doby obratu zásob, b) zkrácením průměrné doby inkasa, c) prodloužením doby odkladu plateb. Předpokladem pro snižování potřeby kapitálu (a tedy i souvisejících nákladů na kapitál) je zkracování délky obratového cyklu peněz a snižování nákladů. Délku obratového cyklu peněz lze zkrátit tím, že podnik zrychlí obrátku zásob (např. snížením velikosti dodávek nakupovaného materiálu, snížením výrobních dávek) nebo zkrátí průměrnou dobu inkasa (bude stimulovat odběratele ke včasnějším platbám, např. prostřednictvím skonta - slevy za platbu před lhůtou splatnosti), resp. prodlouží dobu odkladu plateb (dohodne se s dodavateli na delších lhůtách splatnosti, což ovšem závisí na vyjednávací síle odběratele). 5.4.2 Způsoby financování oběžných aktiv Část oběžných aktiv je v podniku vázána dlouhou dobu (např. pojistné zásoby). Taková aktiva se označují jako trvale vázaná. Druhá část je vázána kratší dobu a kolísá (např. sezónní zásoby), tyto položky budeme označovat jako kolísající oběžná aktiva či přechodná aktiva. Podle přístupu manažerů ke způsobu financování trvale vázaných oběžných aktiv, resp. kolísajících oběžných aktiv se rozlišují tři přístupy k financování pracovního kapitálu: umírněný přístup, agresivní přístup, konzervativní přístup. Podstata umírněného přístupu spočívá v tom, že se snaží slaďovat životnost aktiv s životností pasiv. To znamená, že trvalá aktiva (souhrn dlouhodobého majetku a trvale vázaných oběžných aktiv) jsou financována dlouhodobým kapitálem (vlastním kapitálem a dlouhodobým cizím kapitálem). Naproti tomu kolísající oběžná aktiva jsou financována krátkodobým cizím kapitálem. Princip umírněného přístupu je také patrný z obr. 5.4. Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 109
Obr. 5.4: Grafické zobrazení umírněného přístupu Agresivní přístup (viz obr. 5.5) využívá k financování části trvale vázaných oběžných aktiv krátkodobý kapitál (např. krátkodobé bankovní úvěry), neboť krátkodobý kapitál je levnější než kapitál dlouhodobý. To na jedné straně zvyšuje rentabilitu podnikání, avšak na straně druhé i riziko finančních potíží podniku, zvláště při poklesu zisku. Důvody, proč manažeři někdy preferují krátkodobý kapitál, spočívají v tom, že je obvykle levnější a lze ho snáze a rychleji získat ve srovnání s kapitálem dlouhodobým. Obr. 5.5: Grafické zobrazení agresivního přístupu Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 110
Konzervativní přístup (viz obr. 5.6) využívá dlouhodobý kapitál nejen k financování trvalých aktiv, ale i pro kolísající (sezónní) oběžná aktiva. Krátkodobý kapitál je používán pouze pro financování nárazových kolísajících oběžných aktiv. Jedná se o drahý způsob financování podniku, nicméně je nejméně rizikový. Obr. 5.6: Grafické zobrazení konzervativního přístupu 5.5 Cash flow V kap. 4 jsme si ukázali, že zisk je pouze účetní veličinou, která vyjadřuje kladný výsledek hospodaření firmy za účetní období, avšak nereprezentuje skutečné peníze. Cash flow (peněžní tok) zachycuje skutečný pohyb peněžních prostředků firmy. Je východiskem pro řízení likvidity firmy, neboť: existuje rozdíl mezi pohybem hmotných prostředků a jejich peněžním vyjádřením, vzniká časový nesoulad mezi hospodářskými operacemi vyvolávajícími náklady a jejich finančním zachycením, vzniká rozdíl mezi náklady a výdaji a mezi výnosy a příjmy. Analýza cash flow je důsledně založena na sledování příjmů a výdajů v podniku. Hlavními zdroji peněžních příjmů jsou tržby při prodeji za hotové, inkaso pohledávek, úvěry od banky, vklady společníků ad. Tyto peněžní prostředky slouží k tomu, aby podnik mohl v potřebnou dobu zaplatit faktury za materiál, energii, stroje, vyplatit mzdy, splatit úvěry, daně, apod., čímž dochází k peněžním výdajům. Cílem je udržovat výši peněžních prostředků na takové výši, aby bylo zajištěno normální fungování podniku a nebyla ohrožena jeho platební schopnost. Na druhé straně není žádoucí ani zbytečně vysoký stav peněžních prostředků, Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 111
protože takové prostředky nepřinášejí žádný výnos. Schematicky je tento proces patrný z obr. 5.7. PENĚŽNÍ PŘÍJMY - prodej za hotové - inkaso pohledávek - půjčky, úvěry - vklady společníků v hotovosti CASH FLOW PENĚŽNÍ VÝDAJE - úhrady faktur - výplaty mezd - nákup strojů - placení daní - splátky půjček a úvěrů - výplata dividend Zdroj: SYNEK, M. aj., Manažerská ekonomika, s. 347. Obr. 5.7: Řízení cash flow Na základě výše uvedených skutečností lze cash flow definovat jako pohyb (změnu stavu) peněžních prostředků (jejich přírůstek a úbytek) podniku za určité období v souvislosti s jeho ekonomickou činností. Ke zjištění cash flow se používají dvě metody přímá a nepřímá. Přímá metoda sleduje přímo příjmy a výdaje podniku za určité období (zpravidla rok). V účetnictví je použití této metody nesnadné, neboť nejsou zavedeny účty pro příjmy a výdaje. Řešení spočívá v rozšíření analytické evidence či zavedení nových syntetických účtů příjmů a výdajů anebo v mimoúčetním sestavení přehledu cash flow. Z toho vyplývá, že přímá metoda zjišťování cash flow je poměrně pracná. Častěji se používá metoda nepřímá. Nepřímá metoda vychází z výsledku hospodaření za dané období, který se upravuje o náklady a výnosy, jež nejsou peněžními výdaji a příjmy. Schématicky: výsledek hospodaření po zdanění + náklady neznamenající peněžní výdaje - výnosy neznamenající peněžní příjmy = cash flow (čisté zvýšení nebo snížení peněžních prostředků) Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 112
Podrobnější struktura je uvedena v Přehledu o peněžních tocích v příloze C. Sestavení tohoto výkazu není v současnosti pro firmy povinné, nicméně se doporučuje jeho zpracování z důvodu věrnějšího obrazu účetnictví. Peněžní toky se člení podle jednotlivých činností na provozní, investiční a finanční. Peněžní tok z provozní činnosti zachycuje výsledky základní výdělečné činnosti podniku (výsledek hospodaření z běžné činnosti), změny stavu pohledávek, závazků z provozní činnosti, zásob aj. Peněžní tok z investiční činnosti soustřeďuje výdaje a příjmy spojené s nabytím a prodejem dlouhodobého majetku, popř. s poskytováním úvěrů, půjček a výpomocí. Peněžní tok z finanční činnosti se soustřeďuje na aktivity, které mají za následek změny ve velikosti a složení vlastního kapitálu a dlouhodobých, popřípadě i krátkodobých závazků. Nepřímá metoda je poměrně snadná, nenáročná na vstupy, a její výhodou je, že zobrazuje v přehledné formě rozdíly mezi ziskem a cash flow. Příklad: Sestavíme zjednodušený výkaz cash flow podniku. Výchozí údaje pochází z rozvahy a výkazu zisku a ztráty. Použijeme nepřímou metodu výpočtu. AKTIVA Rozvaha k 1. 1. a 31. 12. PASIVA Dlouhodobý hm. majetek 3 700 000 4 100 000 Základní kapitál 2 500 000 2 500 000 Oprávky k DM -800 000-950 000 Nerozdělený zisk 380 000 450 000 Dlouhodobý majetek 2 900 000 3 150 000 Vlastní kapitál 2 880 000 2 950 000 Zásoby 160 000 190 000 Dodavatelé 240 000 370 000 Pohledávky 370 000 320 000 Jiné krátk. závazky 130 000 200 000 Peněžní prostředky 100 000 140 000 Dlouhodobé závazky 360 000 350 000 Krátkodobé cenné papíry 80 000 70 000 Oběžná aktiva 710 000 720 000 Cizí zdroje 730 000 920 000 AKTIVA CELKEM 3 610 000 3 870 000 PASIVA CELKEM 3 610 000 3 870 000 Vybrané údaje z výkazu zisku a ztráty Tržby celkem 12 300 000 Materiálové náklady bez odpisů 3 937 000 Odpisy dlouhodobého hmotného majetku 150 000 Mzdové náklady celkem 5 900 000 Finanční náklady (úroky) 43 000 Ostatní náklady 2 097 000 Náklady celkem 12 127 000 Zisk před zdaněním 173 000 Daň z příjmů 33 000 Zisk po zdanění 140 000 Výplata podílů na zisku 70 000 Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 113
Pokračování výpočet jednotlivých složek cash flow: 1. CF z provozní činnosti 1.1 Zisk před úroky a zdaněním (EBIT) 216 000 1.2 Odpisy 150 000 1.3 Přírůstek (-), úbytek (+) pohledávek +50 000 1.4 Přírůstek (-), úbytek (+) zásob -30 000 1.5 Přírůstek (-), úbytek (+) krátkodobých cen. pap. +10 000 1.6 Přírůstek (+), úbytek (-) krátkodobých závazků +200 000 1.7 Přijaté (+), placené (-) úroky -43 000 1.8 Daň z příjmů -33 000 CF Z PROVOZNÍ ČINNOSTI 520 000 2. CF z investiční činnosti 2.1 Přírůstek (-), úbytek (+) dlouhodobého majetku -400 000 2.2 Přírůstek (-), úbytek (+) finančních investic 0 CF Z INVESTIČNÍ ČINNOSTI -400 000 3. CF z finanční činnosti 3.1 Přírůstek (+), úbytek (-) dlouhodobých závazků -10 000 3.2 Výplata dividend -70 000 CF Z FINANČNÍ ČINNOSTI -80 000 CF CELKEM 40 000 Kontrola: Stav peněžních prostředků na počátku období: Cash flow celkem: Stav peněžních prostředků na konci období: 100 000 Kč 40 000 Kč 140 000 Kč Celkové peněžní příjmy byly vyšší o 40 tis. Kč než celkové peněžní výdaje. Čistý zisk společnosti byl přitom mnohem vyšší, tj. 140 000 Kč. Cash flow se používá v podnikové praxi: ve finanční analýze pro hodnocení finanční stability podniku a příčin změn stavu peněžních prostředků, při krátkodobém plánování peněžních příjmů a výdajů, při střednědobém a dlouhodobém sestavování finančních výhledů podniku, při hodnocení finanční efektivnosti investičních variant, jako jedna z forem stanovení základu tržní ceny podniku (metoda diskontovaného cash flow). 5.5.1 Platební kalendář Platební kalendář patří k jednoduchým nástrojům operativního řízení peněžních toků. Podává přehled o očekávaných příjmech a výdajích v krátkém období. Nejčastěji se sestavuje na týden, dekádu nebo měsíc dopředu. Princip sledování peněžních prostředků v platebním kalendáři vychází ze vztahu (5.16). Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 114
výše peněžních prostředků (tis. Kč) KSP = PSP + PPŘ - PV (5.16) kde: KSP PSP PPŘ PV konečný stav peněžních prostředků, počáteční stav peněžních prostředků, peněžní příjmy, peněžní výdaje. Příklad platebního kalendáře je uveden v tab. 5.1. Tab. 5.1: Příklad platebního kalendáře Položka Období týden dekáda měsíc čtvrtletí 1. Počáteční stav peněžních prostředků 2. Očekávané peněžní příjmy za období 3. Očekávané peněžní výdaje za období 4. Součet (1 + 2 3) 5. Vyrovnávací položky (+, -) 6. Konečný stav peněžních prostředků Úkolem platebního kalendáře je předcházet platebním potížím podniku, předvídat nedostatek nebo naopak přebytek peněžních prostředků (k tomu slouží vyrovnávací položky, např. překlenovací úvěr) a udržovat výši peněžních prostředků v určitých hranicích. Nízký stav peněz ohrožuje likviditu podniku a naopak příliš vysoký stav peněz snižuje rentabilitu podnikání. Častým nástrojem regulace výše peněžních prostředků bývá nákup a prodej krátkodobých obchodovatelných cenných papírů. Princip ukazuje obr. 5.8. Dosáhne-li stav peněžních prostředků horní hranice (70 tis. Kč), nakoupí podnik cenné papíry v hodnotě 30 tis. Kč tak, aby se stav peněz snížil na optimální úroveň (40 tis. Kč). Klesne-li naopak stav peněžních prostředků na dolní hranici (20 tis. Kč), prodá podnik cenné papíry v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi požadovanou a dolní hranicí peněžních prostředků (tj. ve výši 20 tis. Kč). 70 60 50 40 30 nákup c. p. za 30 tis. Kč horní hranice peněžních prostředků požadovaný stav peněžních prostředků 20 10 prodej c. p. za 20 tis. Kč dolní hranice peněžních prostředků 5 10 15 20 25 30 čas (dny, týdny, dekády) Zdroj: VALACH, J. aj., Finanční řízení podniku, 1997, s. 116 (upraveno) Obr. 5.8: Vývoj stavu peněžních prostředků v podniku Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 115
Kontrolní otázky a úkoly 5.1 Charakterizujte podstatu operativního finančního rozhodování. 5.2 Kam řadíme zisk z hlediska původu kapitálu při financování podniku? 5.3 Jaké jsou hlavní zdroje samofinancování podniku? 5.4 Vysvětlete rozdíl mezi finančním a operativním leasingem. 5.5 K jakým zdrojům financování patří bankovní úvěry? 5.6 Jak se nazývá odkup tuzemských krátkodobých pohledávek před lhůtou splatnosti specializovanou firmou? 5.7 Jak se nazývá kapitál sloužící k financování souhrnu oběžných aktiv? 5.8 Jak se nazývá přebytek oběžných aktiv nad krátkodobými dluhy? 5.9 Jak se stanoví délka obratového cyklu peněz? 5.10 Vysvětlete analytický postup optimalizace výše oběžného majetku. 5.11 Jak se vypočítá doba obratu zásob? 5.12 Jak se vypočítá průměrná doba inkasa? 5.13 Jak určíme globálně potřebu kapitálu na financování oběžných aktiv? 5.14 Jak se označuje sleva za předčasnou úhradu faktury? 5.15 Jak se financují kolísající oběžná aktiva při aplikaci umírněného přístupu? 5.16 Jak se financují trvale vázaná oběžná aktiva při uplatnění tzv. agresivního přístupu? 5.17 Jak se financují kolísající oběžná aktiva při uplatnění tzv. konzervativního přístupu? 5.18 Jak se nazývá změna stavu peněžních prostředků za určité období? 5.19 Jak se určí cash flow při výpočtu nepřímou metodou? 5.20 Co je úkolem platebního kalendáře? 5.21 Vypočtěte cash flow podniku, znáte-li údaje z rozvahy a výsledovky. Použijte nepřímou metodu výpočtu. AKTIVA Rozvaha k 1. 1. a 31. 12. PASIVA Dlouhodobý hm. majetek 1 500 000 1 750 000 Základní kapitál 600 000 600 000 Oprávky k DM -400 000-500 000 Nerozdělený zisk 300 000 425 761 Dlouhodobý majetek 1 100 000 1 250 000 Vlastní kapitál 900 000 1 025 761 Zásoby 250 000 350 000 Závazky k dodavatelům 250 000 160 000 Pohledávky 150 000 200 000 Jiné krátkodobé závazky 100 000 140 000 Účty v bankách 100 000 75 761 Dlouhodobé závazky 600 000 700 000 Krátkodobé cenné papíry 250 000 150 000 Oběžná aktiva 750 000 775 761 Cizí zdroje 950 000 1 000 000 AKTIVA CELKEM 1 850 000 2 025 761 PASIVA CELKEM 1 850 000 2 025 761 Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 116
Vybrané údaje z výsledovky Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 3 650 000 Spotřeba materiálu a energie 764 126 Odpisy dlouhodobého hmotného majetku 100 000 Osobní náklady celkem 2 430 000 Finanční náklady (nákladové úroky) 97 515 Ostatní náklady 61 638 Náklady celkem 3 453 279 Zisk před zdaněním 196 721 Daň z příjmů 50 960 Zisk po zdanění 145 761 Výplata podílů na zisku 20 000 5.22 Je začátek měsíce a na účtu a v pokladně má podnik celkem peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč. V následujících 10 dnech očekává příjmy a výdaje uvedené v tabulce. Sestavte platební kalendář. Očekávané peněžní příjmy a výdaje (tis. Kč) Položka Den 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. Počáteční stav pen. prostředků 500 Očekávané pen. příjmy: 1. Inkaso pohledávek 1 600 2 000 1 700 1 800 1 600 2 000 1 900 500 1 300 1 000 2. Prodej za hotové 100 100 70 50 100 100 100 70 50 100 Příjmy celkem Očekávané pen. výdaje: 1. Úhrada dodavatelům 1 300 1 200 1 700 1 900 1 500 1 100 700 950 1 400 600 2. Odvody daní 0 1 500 0 0 0 0 0 0 0 0 3. Výplata mezd 0 0 0 0 1 300 0 0 0 0 0 4. Splátky úvěrů 100 0 0 0 0 200 200 200 200 100 Výdaje celkem Rozdíl příjmů a výdajů Vyrovnávací položky Konečný stav pen. prostředků Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 117
Doporučená literatura DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku. 2. upr. vyd. Praha: Ekopress, 2008. 192 s. ISBN 978-80-86929-44-6. SYNEK, M. aj. Manažerská ekonomika. 5. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 471 s. ISBN 978-80-247-3494-1. SYNEK, M., E. KISLINGEROVÁ, aj. Podniková ekonomika. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 498 s. ISBN 978-80-7400-336-3. VALACH, J. aj. Finanční řízení podniku. 2. vyd. Praha: Ekopress, 1999. 324 s. ISBN 80-86119-21-1. Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 118