DIS 05 /2019 Obsah: 1. Informace GFŘ k novelám zákona o DPH 2. Daňové přiznání k DPH a kontrolní hlášení po novele zákona o DPH 3. Informace GFŘ k novele zákona o daních z příjmů 4. Osvobození od daně z nemovitých věcí u staveb lanových drah a jimi zastavěných pozemků Vážení přátelé, na vaše dotazy odpovídáme telefonicky každý pracovní den, kromě pátku, od 8 do 12 hodin. Pokud se vám např. nepodaří telefonické spojení, můžete své dotazy zasílat poštou, e-mailem nebo faxem, a to nepřetržitě 24 hodin denně. Praha 28. 04. 2019
Vážení přátelé, v tomto čísle našeho (Vašeho) DISu přinášíme informace k novelám zákona o DPH, informaci k novele zákona o daních z příjmů a informaci o osvobození staveb lanových drah a jimi zastavěných pozemků od daně z nemovitých věcí. Informace GFŘ k novelám zákona o DPH Ve sbírce zákonů byl dne 13. 12. 2018 vyhlášen zákon č. 283/2018 Sb. ze dne 15. listopadu 2018, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 283/2018 Sb. ). Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 1. 2019. Ve sbírce zákonů byl dále dne 17. 1. 2019 ve sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 6/2019 Sb. ze dne 20. prosince 2018, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 6/2019 Sb. ). Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 2. 2019. Ve sbírce zákonů byl dne 27. 3. 2019 dále vyhlášen zákon č. 80/2019 Sb. ze dne 12. března 2019, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, který nabývá účinnosti dne 1. 4. 2019 (dále jen zákon č. 80/2019 Sb. ). Zákon č. 283/2018 Sb. Zákon č. 283/2018 Sb. od 1. 1. 2019 omezil okruh plnění, na které se vztahuje ustanovení 21 odst. 8 zákona o DPH. Předmětné zákonné ustanovení se neaplikuje v případě, je-li poskytována služba na základě zákona nebo na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci třetí osobě, pokud úplatu za poskytnutí této služby hradí stát. Tato výjimka zůstává v platnosti i v zákonu č. 80/2019 Sb., i když z důvodu rozšíření tohoto ustanovení dochází s účinností od 1. 4. 2019 k jeho formální úpravě. Zákon č. 6/2019 Sb. S účinností od 1. 2. 2019 se u pozemní hromadné pravidelné dopravy cestujících a jejich zavazadel, kam spadá i osobní doprava lanovými (pozemními i visutými) dráhami, uplatní druhá snížená sazba daně ve výši 10 %. Druhé snížené sazbě daně ve výši 10 % též podléhá vodní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. První snížená sazba daně se (stejně jako před účinností zákona č. 6/2019 Sb.) uplatní u osobní dopravy lyžařskými vleky. Zákon č. 80/2019 Sb. S účinností od 1. 4. 2019 se do zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH ) promítají nové právní předpisy Evropské unie a naopak se z něj vypouští ustanovení, která nebyla slučitelná s unijní právní úpravou. V návaznosti na směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen směrnice o dani z přidané hodnoty ) a s ohledem na zásady vyplývající z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen SDEU ) dochází v zákoně o DPH ke zpřesnění některých důležitých pojmů, jako je například ekonomická činnost, osoba povinná k dani či úplata s cílem vyjasnit a zpřehlednit legislativní úpravu daně z přidané hodnoty. Do zákona o DPH se taktéž promítají některá nová prováděcí opatření a pravidla zaměřená na posílení neutrality daně z přidané hodnoty. 1
V zákoně o DPH dochází na základě zákona č. 80/2019 Sb. od 1. 4. 2019 zejména k následujícím změnám a doplněním: 1. Změny v pojmosloví a definicích osoba povinná k dani, úplata, uskutečněné plnění, nájem ( 2, 4, 5) V souladu se zásadami vyplývajícími ze směrnice o dani z přidané hodnoty a z judikatury SDEU se ve vztahu k osobě povinné k dani do zákona o DPH doplňuje vymezení která jedná jako taková, které nahrazuje dosavadní sousloví v rámci uskutečňování ekonomické činnosti. Touto změnou dochází k odstranění výkladových problémů při uplatňování DPH v případech, kdy osoba povinná k dani (plátce) jedná v postavení osoby nepovinné k dani. V návaznosti na judikaturu SDEU dochází k změně definice pojmu úplata. Nová definice pojmu úplata zdůrazňuje nezbytnost existence jednoznačné a přímé vazby mezi plněním a obdrženým protiplněním. Pod pojem úplata je zároveň nově zahrnuta i dotace k ceně coby specifický druh úplaty. Z důvodu sjednocení terminologie a vzájemného provázání pojmů v zákoně o DPH se do vymezení základních pojmů doplňuje obecný pojem uskutečněné plnění, kterým se rozumí dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková. Význam pojmu nájem se rozšiřuje o věcná břemena k nemovité věci. V ustanovení 36 odst. 14 se nově definuje pojem obvyklá cena. Tato definice se vztahuje na všechna ustanovení zákona o DPH, kde je o obvyklé ceně pojednáváno ( 36, 36a, 108a, 109). 2. Obrat ( 4a) Z důvodu jednotného výkladu pravidel pro výpočet obratu se v souladu s judikaturou SDEU do zákona o DPH doplňuje zásada, že pokud má prodej dlouhodobého majetku povahu běžné činnosti, kterou daná osoba povinná k dani provádí v rámci výkonu svého podnikání a pravidelně, není obrat dosahovaný z takovýchto prodejů vyjmut z výpočtu koeficientu pro účely nároku na odpočet daně. Jestliže tedy prodej dlouhodobého majetku představuje obvyklou ekonomickou činnost osoby povinné k dani, úplata z tohoto uskutečněného plnění se zahrne do obratu. 3. Místo plnění ( 10i, 11) Do pravidla pro stanovení místa plnění u přeshraničních digitálních služeb, poskytovaných osobám nepovinným k dani, se provádějí změny směrnice o dani z přidané hodnoty v důsledku přijetí směrnice Rady (EU) 2017/2455. Je zavedena výjimka ze zvláštního pravidla uvedeného v 10i odst. 1 zákona o DPH, která stanoví, že pokud poskytovatel služeb, který je usazen pouze v jednom členském státě a uvedené služby poskytuje přeshraničně, a hodnota těchto služeb nepřesáhne 10.000 EUR, případně ekvivalent této částky v české měně při použití směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou pro den 5. prosince 2017, který činí 256.530,- Kč, a to v příslušném ani v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce, při stanovení místa plnění se nepoužije zvláštní pravidlo podle 10i odst. 1 zákona o DPH. V daném případě se uplatní základní pravidlo vymezené v 9 odst. 2 zákona o DPH, tj. místo plnění se bude nacházet v tom členském státě, ve kterém má poskytovatele uvedených služeb sídlo nebo provozovnu. Hodnota 10.000 EUR představuje souhrnnou hodnotu poskytovaných služeb do všech členských států. Osoba poskytující službu má podle ustanovení 10i odst. 5 zákona o DPH možnost místo plnění určit podle výchozího pravidla vymezeného v 10i odst. 1 zákona o DPH, a to i tehdy, pokud nepřekročí hodnotu 10.000 EUR. V případě, že této volby využije, je povinna tak postupovat do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla. Ustanovení 10i zákona o DPH nabývá účinnosti 27. 3. 2019, nicméně jej lze s ohledem na zásadu bezprostředního účinku směrnice Rady (EU) 2017/2455 aplikovat s účinností od 1. 1. 2019. 2
Stanovení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu Ustanovení 11 odst. 2 zákona o DPH se zpřesňuje tak, aby z něj vyplývala jednoznačná povinnost pořizovatele zboží nejen prokázat, že pořízení zboží bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, ale také to, že v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží (jiném než který vydal DIČ, pod nímž pořizovatel zboží pořídil) skutečně splnil povinnost přiznat daň nebo v případě plnění osvobozeného od daně povinnost přiznat plnění. 4. Poukazy ( 15, 15a, 15b, 21, 36, 74, 79a) Pravidla pro uplatňování DPH u poukazů nebyla doposud v předpisech EU, ani v zákoně o DPH, specificky upravena. Z důvodu implementace směrnice Rady (EU) 2016/1065 ze dne 27. června 2016 (dále jen směrnice 2016/1065), kterou se mění směrnice o dani z přidané hodnoty, pokud jde o zacházení s poukazy, se stanovují nová harmonizovaná pravidla pro uplatňování DPH u plnění, která jsou zcela nebo částečně hrazena prostřednictvím poukazů. V ustanovení 15 zákona o DPH se vymezují základní pojmy (poukaz, jednoúčelový poukaz, víceúčelový poukaz, vydání poukazu), v ustanovení 15a se stanoví základní pravidla pro uplatňování DPH v případě jednoúčelového poukazu a v ustanovení 15b se dále stanoví základní pravidla pro uplatňování DPH u víceúčelových poukazů. Nová pravidla se také promítají do ustanovení 21, 36, 74, 79a. Ustanovení k poukazům nabývají účinnosti od 27. 3. 2019 nicméně je lze s ohledem na zásadu bezprostředního účinku Směrnice Rady (EU) 2016/1065 aplikovat s účinností od 1. 1. 2019. Z důvodu podrobnějšího seznámení s novou úpravou v oblasti poukazů přijatou na úrovni EU a národní legislativy připravuje Generální finanční ředitelství samostatnou Informaci. 5. Uskutečnění plnění a vznik povinnosti daň přiznat nebo zaplatit ( 21) Do ustanovení 21 odst. 4 zákona o DPH, které upravuje uskutečnění zdanitelného plnění ve specifických případech, se za písm. b) vkládá nové písm. c). Ustanovení 21 odst. 4 písm. c) zákona o DPH stanoví, že v případě služby, která je poskytovaná v přímé souvislosti s nájmem nemovité věci a která byla v souvislosti s tímto nájmem přijata, nejedná-li se o službu podle odst. 4 písm. b) zákona o DPH, se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem zjištění skutečné výše částky za tuto službu. V daném případě se jedná o službu, která přestože je poskytována v přímé souvislosti s nájmem nemovité věci, není jeho součástí, ale představuje samostatné a od nájmu navzájem oddělitelné plnění. Případy specifických plnění vymezených v 21 odst. 4 zákona o DPH doplňuje zcela nové ustanovení 21 odst. 4 písm. j) zákona o DPH, podle kterého se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem převodu jednoúčelového poukazu. S účinností od 1. 4. 2019 se ustanovení 21 odst. 8 zákona o DPH nepoužije v případě poskytování služby spočívající ve výkonu funkce insolvenčního správce. Zároveň k fikci uskutečnění zdanitelného plnění ve smyslu 21 odst. 8 zákona o DPH nedochází, pokud během 12 měsíčního období došlo k přijetí úplaty, ze které plátci vznikla povinnost přiznat daň. 6. Daňové doklady ( 27, 28, 29, 31b, 32, 45) Do ustanovení 27 zákona o DPH se na základě změny směrnice o dani z přidané hodnoty, ke které došlo v důsledku přijetí směrnice Rady (EU) 2017/2455, doplňuje odst. 3. Podle tohoto nového zákonného ustanovení se poskytovatelé digitálních služeb v EU, kteří pro účely odvodu DPH v příslušných členských státech používají zvláštní režim 3
jednoho správního místa, při vystavování daňových dokladů řídí pravidly platnými ve státě, ve kterém jsou k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa registrováni. Poskytovatelé digitálních služeb tak budou nově při vystavování daňových dokladů dodržovat pravidla pouze toho státu, ve kterém jsou registrováni a nikoliv všech členských států, do kterých digitální služby poskytují. V ustanovení 28 odst. 8 zákona o DPH je nově vymezeno, že plátce je povinen ve lhůtě pro vystavení daňového dokladu vynaložit úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby se daňový doklad dostal k příjemci plnění, resp. do jeho dispozice. Zákon o DPH v ustanovení 29 odst. 3 stanoví, že pokud vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění ke dni přijetí úplaty, nemusí daňový doklad obsahovat jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně. Nově též nemusí daňový doklad obsahovat údaj o rozsahu plnění, pokud není rozsah plnění v případě přijetí úplaty znám. Ustanovení 31b odst. 1 zákona o DPH rozšiřuje počet situací, při kterých lze vystavit souhrnný daňový doklad, což má za následek snížení administrativní zátěže plátců. Nově se umožňuje vystavit souhrnný daňový doklad v situaci, kdy v jednom kalendářním měsíci plátce uskutečnění pro jednu osobu jedno zdanitelné plnění a zároveň ve stejném kalendářním měsíci před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění přijme úplatu či několik úplat vztahujících se k tomuto zdanitelnému plnění, ze kterých mu vznikla povinnost přiznat daň. Souhrnný daňový doklad lze vystavit i za více samostatných zdanitelných plnění uskutečněných pro stejnou osobu v jednom kalendářním měsíci s tím, že tento doklad může obsahovat i jednu nebo více úplat přijatých v tomto kalendářním měsíci, ze kterých plátci vznikla povinnost přiznat daň. Ve vazbě na ustanovení 29 odst. 1 písm. f) zákona o DPH patří mezi povinné náležitosti souhrnného daňového dokladu nově i rozsah a předmět plnění. V případě úplaty se rozsah plnění uvede pouze tehdy, je-li znám. Doklad o použití ve smyslu ustanovení 32 zákona o DPH již neobsahuje označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje a daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje. Povinnou náležitostí opravného daňového dokladu je podle 45 odst. 1 písm. k) zákona o DPH nově den uvedený v 42 odst. 3, tj. den, kdy nastaly skutečnosti rozhodné pro provedení opravy základu daně, popř. dny vymezené v písm. b) až d) tohoto zákonného ustanovení. Opravný daňový doklad lze podle 45 odst. 5 zákona o DPH vystavit i v případě, že je opravou zvyšována výše daně, pokud plátce přiznal daň jinak, než stanoví zákon o DPH, a tím snížil daň na výstupu. 7. Základ daně, výpočet daně ( 36, 37) Podle ustanovení 36 odst. 5 se do základu daně nově nezahrnuje částka vzniklá zaokrouhlením celkové úplaty při platbě v hotovosti při dodání zboží a poskytnutí služby na celou korunu. Tím dochází k odstranění možného dvojí zaokrouhlení výše daně a zároveň celé úplaty. Základ daně při výměnném obchodu a při platbě virtuální měnou Způsob stanovení základu daně v případě výměnného obchodu, tj. v případě, kdy byla úplata poskytnuta formou nepeněžitého plnění, je nově vymezen v ustanovení 36 odst. 6 písm. c). Základ daně se v tomto případě určí podle hodnoty vlastního uskutečněného plnění. Touto hodnotou je obvyklá cena bez daně vymezená v ustanovení 36 odst. 14 zákona o DPH. Pro stanovení základu daně při dodání zboží či poskytnutí služby se použije obvyklá cena bez daně také v případě, kdy je úplata poskytnuta zcela nebo z části virtuální měnou. Ve smyslu ustanovení 37 zákona o DPH lze daň vypočítat dvěma způsoby, a to buď jako součin základu daně a sazby daně (jedná se o tzv. metoda zdola výpočet daně 4
touto metodou se od 1. 4. 2019 nemění), nebo jako rozdíl mezi částkou odpovídající výši úplaty za zdanitelné plnění, která je včetně daně (nebo výši částky stanovené podle 36 odst. 6 zákona o DPH, která je včetně daně bez zahrnutí částky vzniklé zaokrouhlením celkové úplaty při platbě v hotovosti), a částkou, která se vypočítá jako podíl částky podle 37 písm. b) bod 1. zákona o DPH a koeficientu 1,21 v případě základní sazby daně, 1,15 v případě první snížené sazby daně nebo 1,10 v případě druhé snížené sazby daně (tzv. metoda shora ). Změna způsobu stanovení hodnoty koeficientu u druhého způsobu výpočtu daně (tzv. metody shora ) má za následek sjednocení částek (shodné výsledky) vypočtené daně bez ohledu na zvolenou metodu výpočtu. 8. Oprava základu daně v případě reorganizace ( 42) Opravu základu daně v případě reorganizace plátce provede podle 42 odst. 1 písm. f) zákona o DPH. Opravu lze provést pouze u plnění, které je jako pohledávka zahrnuto do schváleného reorganizačního plánu. Oprava základu daně v případě reorganizace se považuje za samostatné zdanitelné plnění, které je uskutečněné dnem schválení reorganizačního plánu (v případě, že k opravě základu daně dochází z důvodu změny výše základu daně na základě tohoto plánu), dnem zrušení rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu (v případě, že k opravě základu daně dochází z důvodu změny výše základu daně na základě tohoto zrušení) nebo dnem přeměny reorganizace v konkurs (v případě, že k opravě základu daně dochází z důvodu změny výše základu daně na základě této přeměny). Vzhledem k úpravě problematiky opravy základu daně v případě reorganizace v rámci zákona o DPH se s účinnosti od 1. 4. 2019 ruší Informace GFŘ k opravě základu daně dle 42 odst. 1 písm. b) zákona o DPH u plnění vůči dlužníku, jehož úpadek je řešen reorganizací č.j. 66560/18/710020116-050485. 9. Oprava základu daně v případě nedobytné pohledávky ( 46, 74a) S ohledem na specifičnost institutu opravy základu daně v případě nezaplacení zdanitelného plnění od ostatních případů oprav základu daně je předmětná problematika upravena samostatně, a to v ustanovení 46 a násl. a 74a zákona o DPH. Novou úpravou základu daně v případě nedobytné pohledávky je dosaženo vyšší harmonizace právní úpravy v zákoně o DPH se směrnicí o dani z přidané hodnoty. Z důvodu podrobnějšího seznámení s danou problematikou připravuje Generální finanční ředitelství samostatnou Informaci. 10. Rozhlasové a televizní vysílání ( 53, 75) Změny, které byly s účinností od 1. 7. 2017 do zákona o DPH promítnuty zákonem č. 170/2017 Sb. v souvislosti s rozhlasovým a televizním vysíláním prováděným provozovateli ze zákona, se ruší. U provozovatele vysílání ze zákona podle zákona upravujícího provozování rozhlasového a televizního vysílání se však při výpočtu odpočtu daně v poměrné výši do 31. 12. 2021 použije 75 odst. 1 věta poslední zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (viz bod 14 přechodných ustanovení). 11. Ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně ( 61) Osvobození od daně ve smyslu ustanovení 61 písm. a) zákona o DPH se uplatní při poskytování služeb nebo dodání zboží, které úzce souvisí s poskytovanými službami, právnickými osobami, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, které jsou svou povahou politické, odborové, náboženské, vlastenecké, filozofické, dobročinné či občanské povahy. Při vyhodnocení splnění podmínek pro osvobození od daně se bude nově posuzovat nejen právní forma či název nebo formální zařazení příslušné 5
právnické osoby, ale rovněž převažující charakter vykonávané činnosti. Zůstává zachováno, že osvobozením od daně nesmí dojít k narušení hospodářské soutěže. Novelizované znění ustanovení 61 písm. g) zákona o DPH přibližuje rozsah osvobození od daně směrnici o DPH, a to tak, aby uplatnění osvobození nebylo znemožněno, pokud člen nezávislého seskupení osob (dále jen NSO ) uskuteční byť jen jedno drobné zdanitelné plnění. Platí tedy, že pokud členové NSO přijmou od NSO služby, které jsou přímo nezbytné k tomu, aby tito členové mohli vykonávat plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně vymezená v ustanovení 52 odst. 1, 53, 57, 58, 59, 61 a) až f) zákona o DPH, popř. plnění, při jejichž uskutečňování nejsou osobou povinnou k dani, jsou tyto služby poskytované NSO osvobozeny od daně bez nároku na odpočet daně, a to i tehdy, pokud členové NSO uskuteční zdanitelné plnění. 12. Úprava odpočtu daně ( 78da) Do zákona o DPH se doplňuje specifický postup pro korekci uplatněného nároku na odpočet daně u významné opravy na nemovité věci. Pokud plátce na nemovité věci provede významnou opravu, tj. opravu, u níž je hodnota veškerých přijatých zdanitelných plnění v úrovni bez daně vyšší než 200.000,- Kč, z této opravy (resp. z přijatých zdanitelných plnění) si uplatní plný či částečný nárok na odpočet daně a následně nemovitou věc ve lhůtě 10 let dodá jako plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, je povinen provést úpravu odpočtu daně. Plátce při úpravě odpočtu daně postupuje obdobně podle 78d. Úpravu odpočtu daně plátce provede jednorázově za zdaňovací období, ve kterém došlo k dodání dané nemovité věci, přičemž se vztahuje také na případy, kdy k dodání dojde již v průběhu roku, ve kterém byla oprava dokončena. 13. Nárok na odpočet daně při registraci ( 79) Osobě povinné k dani je nově umožněno uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění pořizovaných v období zahrnujícím 60 po sobě jdoucích měsíců (5 let) přede dnem, kdy se stala plátcem, pokud se tato přijatá zdanitelná plnění stanou součástí pořizovaného dlouhodobého majetku. Součástí pořizovaného dlouhodobého majetku se však musí předmětná přijatá zdanitelná plnění stát do doby, než je pořizovaný dlouhodobý majetek uveden do stavu způsobilého k užívání. Další podmínkou je, že pořizovaný dlouhodobý majetek musí být uveden do stavu způsobilého k užívání (tj. do provozuschopného stavu splňujícího bezpečnostní, ekologické, hygienické, požární a jiné předpisy) v období 12 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se osoba povinná k dani stala plátcem. V případě, kdy osoba povinná k dani uvede pořizovaný dlouhodobý majetek do stavu způsobilého k užívání až poté, co se stane plátcem, bude oprávněna k odpočtu daně na vstupu z přijatých zdanitelných plnění přijatých pouze v období zahrnujícím 12 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stala plátcem (viz 79 odst. 1 zákona o DPH). Osoba povinná k dani má nově taktéž nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění, které není ke dni, kdy se stala plátcem, součástí jejího obchodního majetku, pokud v období zahrnujícím 6 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stala plátcem, toto plnění přijala a použila jej k vývozu zboží, který je osvobozen od daně. Osoba povinná k dani (osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, zahraniční osoba povinná k dani) má nárok na odpočet daně rovněž u přijatého zdanitelného plnění, které pořídila přede dnem, kdy se stala plátcem, a které k tomuto dni není součástí jejího obchodního majetku, pokud by u tohoto přijatého zdanitelného plnění měla nárok na vrácení daně podle 82a (resp. 83) zákona o DPH, pokud by splnila podmínku minimální délky pro uplatnění vrácení daně. 6
14. Nárok na odpočet daně při zrušení registrace (79a, 79d) Plátce je povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u drobného majetku (vydaného do spotřeby), u kterého uplatnil nárok na odpočet daně alespoň ve výši 2.100,- Kč, a který pořídil v období zahrnujícím 11 kalendářních měsíců před zrušením registrace a měsíc, v němž došlo ke zrušení registrace, a to o poměrnou část výše uplatněného odpočtu za období, po které daný majetek nebyl obchodním majetkem plátce. Plátci je zachován odpočet daně za období, v němž měl tento majetek ve svém obchodním majetku a používal jej k uskutečňování svých ekonomických činností. Osobě registrované k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobě povinné k dani je nově umožněno získat zpět částku, o kterou byla povinna snížit uplatněný nárok na odpočet daně u obchodního majetku při zrušení registrace plátce, pokud tento majetek po zrušení registrace nadále používá k uskutečňování ekonomických činností. 15. Režim přenesení daňové povinnosti (92a) V ustanovení 92a se upřesňuje doposud aplikovaná správní praxe, podle které se režim přenesení daňové povinnosti nepoužije, pokud ke dni uskutečnění zdanitelného plnění příjemce tohoto plnění nejedná jako osoba povinná k dani. Režim přenesení daňové povinnosti se taktéž nepoužije na zdanitelné plnění, pokud ke dni přijetí úplaty přede dnem uskutečnění tohoto plnění příjemce tohoto plnění nejedná jako osoba povinná k dani. Pro všechna plnění v režimu přenesení daňové povinnosti se obecně zavádí právní fikce, doposud vymezená pouze v 92f zákona o DPH, podle které plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, pokud plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění dodání zboží či poskytnutí služby a příjemce tohoto plnění ve shodě důvodně předpokládají, že toto plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti a oba tento režim shodně pro dané plnění použijí. 16. Kontrolní hlášení ( 101c, 101h, 101i) Nové znění ustanovení 101c písm. b) zákona o DPH potvrzuje dosud aplikovanou správní praxi (viz Pokyny k vyplnění kontrolního hlášení v aktuálním znění ), že plátce je povinen podat kontrolní hlášení (mimo další vymezené), pokud uplatňuje nárok na odpočet daně na vstupu u přijatého tuzemského zdanitelného plnění, nebo z úplaty poskytnuté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění. Pokud plátce závažně ztěžuje nebo maří správu DPH také způsobem (mimo další), který nelze zahrnout do skutkových podstat vymezených v 101h odst. 1 a 2, je správci daně umožněno podle 101h odst. 3 zákona o DPH uložit pokutu na základě správního uvážení až do výše 500.000,- Kč, bez vazby na to, zda došlo k uložení pokuty podle 101h odst. 1 a 2. Ustanovení 101i odst. 3 nově stanoví, že povinnost uhradit pokutu podle 101h odst. 1 zákona o DPH zaniká, pokud nebyl platební výměr (na pokutu), kterým je rozhodnuto o této povinnosti, vydán do 6 měsíců ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti (zakládajícím vznik pokuty podle 101h odst. 1). Ustanovení 101i odst. 3 dopadá i na dosud neuhrazené pokuty vydané po 6 měsících od porušení povinnosti před účinností novely zákona o DPH 2019. Generální finanční ředitelství vydá aktualizované pokyny k vyplnění kontrolního hlášení DPH, aktualizovaný formulář Přiznání k dani z přidané hodnoty a s tím související Pokyny k vyplnění přiznání k dani z přidané hodnoty. 17. Souhrnné hlášení ( 102) Podle ustanovení 102 odst. 1 písm. d) zákona o DPH je plátce povinen podat souhrnné hlášení nejen, pokud poskytl službu s místem plnění v jiném členském státě podle 9 7
odst. 1 (s výjimkou služby, která je v jiném členském státě osvobozena od daně) osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je příjemce služby povinen přiznat daň, ale také pokud před uskutečněním této služby přijal úplatu. To neplatí, pokud není ke dni přijetí této úplaty plátcem poskytovaná služba známa dostatečně určitě (viz 20a odst. 3 zákona o DPH). Tuzemská osoba povinná k dani, která je identifikovanou osobou, může být pro účely třístranného obchodu vymezeného v ustanovení 17 zákona o DPH v postavení prostřední osoby, které nevzniká při splnění všech v tomto zákonném ustanovení vymezených podmínek povinnost přiznat daň v členském státě konečného odběratele (tato povinnost se přenáší na kupujícího, tj. na konečného odběratele). Do ustanovení 102 odst. 2 se doplňuje, že takováto identifikovaná osoba má při uskutečnění dodání zboží kupujícímu v třístranném obchodě povinnost podat souhrnné hlášení. Daňové přiznání k DPH a kontrolní hlášení po novele zákona o DPH S účinností k 1. 4. 2019 dochází k novelizaci zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 80/2019 Sb. (dále jen zákon o DPH ). Dopady novely zákona o DPH pro rok 2019 na daňové přiznání k DPH a kontrolní hlášení, která budou podávána od zdaňovacího období duben 2019 nebo 2. čtvrtletí 2019, jsou následující: Daňové přiznání k DPH: Obsah a struktura formuláře daňového přiznání k DPH zůstává nezměněn. Dochází pouze k aktualizaci vybraných názvů a popisů položek formuláře a pokynů k vyplnění daňového přiznání k DPH ve vazbě na novelizovaný předpis zákona o DPH. Kontrolní hlášení DPH: Obsah kontrolního hlášení DPH (povinnost vyplnit požadované údaje) zůstává nezměněn. Novela zákona o DPH 2019 vyvolává nutnost aktualizace názvů a popisů vybraných částí formuláře kontrolního hlášení (KH) a také XML struktury formuláře kontrolního hlášení v části A.4. KH (Uskutečněná zdanitelná plnění a přijaté úplaty s povinností přiznat daň dle 108 odst. 1 s hodnotou nad 10.000 Kč včetně daně a všechny provedené opravy v souvislosti s nedobytnými pohledávkami bez ohledu na limit) a B.2. KH (Přijatá zdanitelná plnění a poskytnuté úplaty, u kterých příjemce uplatňuje nárok na odpočet daně dle 73 odst. 1 písm. a) s hodnotou nad 10.000 Kč včetně daně a všechny opravy odpočtu v souvislosti s nedobytnými pohledávkami bez ohledu na limit), pokud jde o rozšíření možností oprav u nedobytných pohledávek (tj. souběh aplikace nového ustanovení 46 a násl. resp. i 74a zákona o DPH - oprava základu daně a daně u nedobytných pohledávek a původního ustanovení 44 zákona o DPH ve znění do 31. 3. 2019 - oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení). Rovněž dochází k odpovídající úpravě pokynů k vyplnění kontrolního hlášení (obsahujících mimo další aktualizované také vysvětlení ke stávající a nové.xml struktuře kontrolního hlášení, pokud jde o položky A.4. a B.2. KH). S ohledem na implementaci nové XML struktury kontrolního hlášení je poskytován daňové veřejnosti dostatečný časový prostor na adaptaci změn. Nová XML struktura kontrolního hlášení bude pro daňovou veřejnost platná a účinná až od 1. 10. 2019. To znamená, že: 8
všechna kontrolní hlášení podávaná do 30. 9. 2019 budou podávána prostřednictvím stávající zveřejněné platné struktury kontrolního hlášení, všechna kontrolní hlášení podávaná od 1. 10. 2019 (tj. také období září 2019 nebo 3. čtvrtletí 2019) budou již podávána prostřednictvím nové xml struktury kontrolního hlášení. Podání kontrolního hlášení v XML struktuře, která není platná a účinná v období, kdy je kontrolní hlášení podáváno, bude považováno za neúčinné se všemi důsledky podle zákona o DPH ( 101a odst. 4 zákona o DPH) a daňového řádu. Informace GFŘ k novele zákona o daních z příjmů Dnem 1. 4. 2019 nabývá účinnosti zákon č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, který novelizuje mimo jiné i ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních z příjmů nebo ZDP ), níže následuje výčet nejdůležitějších změn. Směrnice ATAD Daň z příjmů právnických osob Ustanovení 23e transponuje do právního řádu České republiky pravidlo směrnice ATAD pro omezení uplatnitelnosti úroků v základu daně z příjmů právnických osob. Jeho podstatou je, že nadměrné výpůjční výdaje (tzv. rozdíl mezi jinak daňově uznatelnými výpůjčními výdaji a zdanitelnými výpůjčními příjmy) jsou uznatelné v základu daně pouze do určitého stanového limitu. Tento limit je nastaven ve výši 30 % daňového zisku před zdaněním, úroky, odpisy, resp. 80 mil. Kč. Zákon o daních z příjmů zároveň umožňuje o částky, o které byl na základě navrhovaného pravidla zvýšen hospodářský výsledek, nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji, v následujících zdaňovacích obdobích opět hospodářský výsledek nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji snížit v případech, kdy poplatník uvedeného limitu nadměrných výpůjčních nákladů v daném zdaňovacím období nedosáhne. Další změna týkající se daně z příjmů právnických osob je zavedení pravidel pro zdaňování ovládané zahraniční společnosti, tedy zavedení tzv. CFC pravidel. Ta jsou nově zakotvena v 38fa ZDP a zavádějí zpřísnění podmínek pro zahraniční entity, které jsou vytvořeny v rámci skupiny v jurisdikcích s nízkou úrovní zdanění s úmyslem do nich přelévat zisky především prostřednictvím tzv. pasivních příjmů za účelem snížení efektivního daňového zatížení skupiny a vyhnutí se zdanění těchto pasivních příjmů v České republice. V návaznosti na přechodné ustanovení č. 1 čl. II se zákonná úprava 23e a 38fa zákona o daních z příjmů dotkne až zdaňovacích období započatých od nabytí účinnosti novely, tedy 1. 4. 2019. To jinými slovy znamená, že pravidla pro omezení daňové uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů a CFC pravidla se budou poprvé aplikovat u daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období hospodářského roku, počínajícího po 31. 3. 2019 a dále za zdaňovací období kalendářního roku 2020. Daňové přiznání O postupu vyplnění daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob, pokud poplatníkům vznikne povinnost podat ho za část zdaňovacího období započatého v roce 9
2019 na aktuálním tiskopisu s označením 25 5404 MFin 5404 vzor č. 29, budou poplatníci informováni prostřednictvím Upozornění k tiskopisům zveřejněného v dohledné době na webu Finanční správy. Odpočet na podporu výzkumu a vývoje Změny zákona o daních z příjmů v oblasti právnických i fyzických osob se dotknou i pravidel pro uplatňování odpočtu na podporu výzkumu a vývoje. Nově bude povinnost zpracování projektu výzkumu a vývoje zavedena k datu podání řádného daňového přiznání za zdaňovací období, za které poprvé poplatník vykáže nárok na uplatnění odpočtu. Tato změna umožní poplatníkům při tvorbě projektů využít přesnější informace, které se budou vztahovat k již probíhající výzkumné činnosti. V současné době existuje pro poplatníky povinnost zpracovat projekt před zahájením řešení projektu. Nově bude zavedena pro poplatníky povinnost formou oznámení (avíza) informovat správce daně o záměru odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje. Podáním oznámení tak bude nově stanoven přesný časový okamžik, od něhož si bude moci poplatník výdaje spojené s výzkumnou činností zahrnout do odpočtu. Dále dojde ke zjednodušení vymezení osob odpovědných za projekt a z povinných náležitostí projektu bude zcela vypuštěna povinnost označit místo jejich schválení. Uvedené změny bude možné použít již u projektů zahájených ve zdaňovacím období nebo v období, za které se podává daňové přiznání, která nebudou k 1. 4. 2019 ukončena. Daň z příjmů fyzických osob Změna limitu rozhodného pro určení samostatného základu daně pro zdanění daní vybíranou srážkou Od 1. 5. 2019 dochází v ustanovení 6 odst. 4 zákona o daních z příjmů ke změně limitu rozhodného pro určení samostatného základu daně pro zdanění daní vybíranou srážkou stanoveného v 6 odst. 4 písm. b). V případě, že poplatník neučinil u plátce prohlášení k dani, jsou příjmy ze závislé činnosti zúčtované nebo vyplacené plátcem po zvýšení podle odst. 12 samostatným základem daně pro zdanění daní vybíranou srážkou, jedná-li se o příjmy nepřesahující v úhrnné výši u téhož plátce daně za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. Zdanění srážkovou daní se tak již nebude odvíjet od pevné hranice dané částkou 2.500 Kč jako dosud, ale je nově omezeno částkou rozhodnou pro účast zaměstnance na nemocenském pojištění, která činí v současné době 3.000 Kč. V případě příjmů plynoucích na základě dohody o provedení práce zůstává zachován limit pro zdanění těchto příjmů daní vybíranou srážkou ve výši 10.000 Kč od téhož plátce za kalendářní měsíc. Změna u výdajových paušálů V ustanovení 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů dochází ke změně u výdajových paušálů. Novela zvyšuje limit výdajových paušálů pro živnostníky, a to na dvojnásobek současného stavu. Zatímco v současnosti je maximální limit výdajů, které si podnikatel může uplatnit paušálem, vypočítáván z částky 1 mil. Kč, nově se bude jednat o 2 mil. Kč. Maximální limity výdajových paušálů se tak zdvojnásobí. Velikost uplatnitelných paušálů v procentuálním vyjádření v rozmezí 40 % 80 % dle jednotlivých profesí zůstává nezměněná. Navýšení limitu na 2 mil. Kč bude poprvé použitelné za rok 2019, tj. v daňovém přiznání podaném v roce 2020. Společné ustanovení pro daně z příjmů Oznamovací povinnost příjmů plynoucích daňovým nerezidentům do zahraničí 10
Novelou zákona o daních z příjmů dochází od 1.4.2019 ke změně v 38d odst. 3 týkající se oznamovací povinnosti o příjmech vyplácených do zahraničí, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Nově byl vložen do zákona 38da, který oznamovací povinnost kromě příjmů, které podléhají srážkové dani, rozšiřuje i na příjmy od daně osvobozené nebo o nichž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhají zdanění v České republice. V souvislosti s novým 38da bude provedena úprava tiskopisu pro podání oznámení včetně jeho elektronické verze (EPO). V případech uvedených v 38da odst. 4, je stanovena povinnost učinit podání pouze elektronicky. Nový formulář se poprvé použije ve vztahu k příslušným příjmům vypláceným 1.4.2019 a později, tj. do konce května t.r. Pro příjmy vyplácené do 31.3.2019 se použije stávající formulář Hlášení plátce daně o dani z příjmů vybírané srážkou č. 25 5478 MFin 5478 vzor č. 14. Osvobození od daně z nemovitých věcí u staveb lanových drah a jimi zastavěných pozemků Podle ustanovení 4 odst. 1 písm. o) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ) jsou od daně z pozemků osvobozeny pozemky zastavěné stavbou podle stavebního zákona, která je dálnicí, silnicí, místní komunikací, veřejnou účelovou komunikací, stavbou drah a na dráze, leteckou, vodních cest a přístavů, pokud jsou v souladu s kolaudačním rozhodnutím nebo kolaudačním souhlasem stavebního úřadu užívány k veřejné dopravě, a to v rozsahu zastavěné plochy těchto staveb, a jiné pozemky určené pro veřejnou dopravu, Podle ustanovení 9 odst. 1 písm. j) zákona jsou od daně ze staveb a jednotek osvobozeny mj. zdanitelné stavby drah a na dráze, pokud jsou v souladu s kolaudačním rozhodnutím nebo kolaudačním souhlasem stavebního úřadu užívány k veřejné dopravě. 1. Lanová dráha Podmínky pro stavby lanových drah a jejich provozování upravuje zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o dráhách ). Obecně se lanovou dráhou (lanovkou) rozumí dráha, jejíž vozidla se pohybují po šikmé nebo vodorovné trase a jsou poháněna pomocí tažných lan. Obvykle má dvě stanice (horní a dolní), méně často má i jednu či více mezistanic. U pozemních lanovek se vozidla pohybují zpravidla po kolejích, u visutých lanovek jsou vozidla (jako vozidla se označují i sedačky v případě sedačkové lanovky) zavěšena na nosných lanech. 1.1. Stavba dráhy Stavbou dráhy je podle ustanovení 5 odst. 1 zákona o dráhách stavba cesty určené k pohybu drážních vozidel a stavba, která rozšiřuje, doplňuje, mění nebo zabezpečuje dráhu bez ohledu, zda je v obvodu dráhy či nikoliv. Podle téhož ustanovení zákona o dráhách není stavba dráhy součástí pozemku. Stavbou na dráze jsou podle ustanovení 5 odst. 4 zákona o dráhách všechny stavby a zařízení v obvodu dráhy, které nejsou stavbou dráhy, bez ohledu na účel, jemuž slouží. Možnost osvobození staveb na dráze je však ustanovením 9 odst. 1 zákona omezena pouze na stavby na dráze, které slouží veřejné dopravě, a proto nelze od daně osvobodit stavby na dráze sloužící jiným účelům, které ani zčásti veřejné dopravě neslouží. Obvod dráhy je podle 4 odst. 1 zákona o dráhách území určené územním rozhodnutím nebo společným povolením, kterým se stavba umisťuje a povoluje, pro umístění stavby dráhy. V případě lanové dráhy je obvod dráhy podle 4 zákona o dráhách vymezen 11
svislými plochami vedenými 3 m od osy krajní koleje (u pozemní lanové dráhy), nosného nebo dopravního lana (u visuté lanové dráhy), nejméně však 1,5 m od vnějšího okraje stavby dráhy. 1.2. Působnost stavebního úřadu Působnost stavebního úřadu, s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování, podle 15 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon ) vykonává u staveb drah speciální stavební úřad, v daném případě drážní správní úřad. Povolení pro stavby drah může drážní správní úřad vydat jen se souhlasem obecného stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí, který ověřuje dodržení jeho podmínek; souhlas není správním rozhodnutím. Jestliže se nevydává územní rozhodnutí ani územní souhlas, postačí závazné stanovisko orgánu územního plánování. V pochybnostech, zda se v konkrétním případě jedná o stavbu dráhy podle 15 odst. 1 stavebního zákona, nebo o stavbu v působnosti obecného stavebního úřadu, platí stanovisko drážního správního úřadu. Podle ustanovení 5 odst. 5 zákona o dráhách musí stavba dráhy a stavba na dráze splňovat technické podmínky a požadavky bezpečnosti provozování dráhy a drážní dopravy. Technické podmínky a požadavky jednotlivých druhů drah stanoví prováděcí předpis, jímž je Vyhláška Ministerstva dopravy č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů. 1.3. Veřejná a neveřejná drážní doprava Základní rozlišení, zda se jedná o dráhy veřejné či nikoli, poskytuje ustanovení 24 zákona o dráhách, podle něhož může být drážní doprava provozována veřejně nebo neveřejně. Veřejná drážní doprava je doprava provozovaná dopravcem k uspokojování obecných přepravních potřeb podle předem vyhlášených přepravních podmínek, zveřejněného jízdního řádu a tarifu. Neveřejná drážní doprava je doprava provozovaná dopravcem k uspokojování individuálních přepravních potřeb podle smluvních podmínek. 1.4. Osvobození od daně V případě, že lanové dráhy slouží veřejné dopravě ve smyslu ustanovení 24 odst. 2 zákona o dráhách, tzn. k uspokojování obecných přepravních potřeb podle předem vyhlášených přepravních podmínek, zveřejněného jízdního řádu a tarifu, jsou splněny podmínky pro osvobození od daně ze staveb podle ustanovení 9 odst. 1 písm. j) zákona a osvobození od daně z pozemků podle ustanovení 4 odst. 1 písm. o) zákona u pozemků těmito stavbami zastavěných v rozsahu jejich zastavěné plochy. 2. Lyžařský vlek Obecně se lyžařským vlekem rozumí dopravní zařízení určené k vlečení lyžařů na lyžích, snowboardistů či skibobistů přímo po zasněženém povrchu. Zpravidla na vlek navazuje jedna či více lyžařských tratí, respektive sjezdovek. Lyžařský vlek není lanovou dráhou ve smyslu zákona o dráhách, a nelze proto u něho uplatnit osvobození od daně podle ustanovení 9 odst. 1 písm. j) zákona. Důvodem, proč jsou i přes tuto skutečnost lyžařské vleky regulovány zákonem o dráhách, je zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu lyžařských vleků pod dohledem drážního správního úřadu, což potvrdil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č.j. 3 As 131/2013 36 ze dne 10. 7. 2014. 12