Poskytování stravného zaměstnavatelem Žádný právní předpis neukládá zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnancům stravování nebo jim na stravování přispívat (zaměstnavatel má pouze povinnost stravování umožnit). Mnoho zaměstnavatelů však tento benefit zaměstnancům poskytuje, a to především s ohledem na jeho daňové zvýhodnění. Forma poskytování příspěvku na stravování zaměstnanců ovlivňuje jeho daňové dopady jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele. Legislativní základ pro příspěvek na stravování zaměstnanců je obsažen v 6 odst. odst. 9 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP, podmínky pro osvobození příspěvku na stravování pro zaměstnance) a v ustanovení 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP (daňová uznatelnost příspěvku na stravování případně dalších nákladů na straně zaměstnavatele), některé podrobnosti pak stanoví pokyn Generálního finančního ředitelství č. D-6-čj. 32320/11-3. Konkrétně může být poskytování stravování upraveno například vnitřním předpisem zaměstnavatele, ve kterém budou stanoveny další podmínky tohoto poskytování, včetně jeho organizace a financování, a to dle individuálních potřeb zaměstnavatele. Formy příspěvku na stravování 1. Peněžní příspěvek na stravování Vzhledem k tomu, že jsou dle ZDP daňově zvýhodněny nepeněžní příspěvky na stravování, je přímé poskytování peněžního příspěvku zaměstnancům tzv. na ruku z daňového pohledu pro zaměstnance i zaměstnavatele nevhodné. Dle ZDP představuje peněžní příspěvek na stravování standardní příjem podléhající zdanění. U zaměstnance by tak bylo nutné peněžní příspěvek dodanit ve mzdě. Příspěvek by také podléhal odvodům na sociální a zdravotní pojištění, což by dále navýšilo náklady zaměstnavatele.
2. Nepeněžní příspěvek na stravování Nepeněžní příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnancům na stravování na pracovišti nebo v rámci závodního stravování je v souladu s ustanovením 6 odst. 9 písm. b) ZDP osvobozen od daně z příjmů fyzických osob. To znamená, že na straně zaměstnance takovýto nepeněžní příspěvek nezvyšuje mzdu zaměstnance pro účely zdanění a to bez ohledu na výši příspěvku. Nepeněžní příspěvek nepodléhá ani odvodům na sociální a zdravotní pojištění, a z tohoto důvodu se nebudou dále navyšovat náklady zaměstnavatele o odvody sociálního a zdravotního pojištění. Daňový režim na straně zaměstnavatele v souvislosti se stravováním zaměstnanců je dále ovlivněn tím, jaká je výše příspěvku zaměstnavatele a jakým způsobem zaměstnavatel stravování zajišťuje. Stravování pro zaměstnance může být zajištěno prostřednictvím i) vlastního stravovacího zařízení, ii) prostřednictvím jiných subjektů a poskytováním stravenek. I. Stravování ve vlastním stravovacím zařízení Zaměstnavatel může přispívat na stravování zaměstnanců ve vlastním stravovacím zařízení (tzv. závodní jídelny ). Daňově účinné náklady jsou v těchto případech náklady na provoz závodní jídelny (mzdy a další náklady personálu, energie, vybavení kuchyně či samoobslužných pultů, odpisy hmotného majetku využívaného v rámci stravování a další). Hodnota potravin, ze kterých se jídlo zhotoví, je primárně daňově neuznatelná. To znamená, že pokud bude zaměstnavatel hradit náklady vynaložené na potraviny zcela nebo zčásti, jsou tyto náklady daňově neúčinné. Tyto náklady však mohou být 2
také hrazeny přímo zaměstnanci zcela či z části. V tomto popřípadě jsou pak náklady zaměstnavatele na potraviny daňově účinným nákladem do výše příspěvku zaměstnance. Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů formou služby, tedy například externí firmou (ovšem nikoliv na základě smlouvy o pronájmu). V tomto případě jsou také daňově účinné náklady na provoz tohoto stravovacího zařízení. Z hlediska daně z přidané hodnoty (DPH) je poskytnutí stravovací služby ve vlastním stravovacím zařízení zdanitelným plněním a podléhá základní sazbě DPH ve výši 21% (podmínkou je, že s podáváním jídel jsou spojeny doplňkové služby jako např. poskytnutí prostor ke konzumaci jídla včetně vybavení těchto prostor nábytkem, nádobím, apod.). Základem daně je částka, kterou hradí strávník (zaměstnanec) svému zaměstnavateli snížená o daň, (tj. částka, kterou hradí zaměstnanec zaměstnavateli je částka včetně 21% DPH). Zaměstnavatel má povinnost tuto DPH odvést na výstupu v rámci daňového přiznání k DPH. Plnění se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období (tedy posledním dnem kalendářního měsíce nebo kalendářního čtvrtletí podle toho, zda je plátce daně měsíčním nebo čtvrtletním plátcem DPH). Zaměstnavatel (plátce DPH) má přitom nárok na odpočet DPH na vstupu, a to jak z nakoupených potravin, tak ze souvisejících nákladů s provozem kuchyně. II. Stravování prostřednictvím jiných subjektů Zaměstnavatel může poskytovat příspěvek na stravování také na základě smlouvy uzavřené s externím dodavatelem, a to v jiném než vlastním stravovacím zařízení (například smluvně zajištěná restaurace), popřípadě ve vlastním zařízení pronajatém jinému poskytovateli na základě smlouvy o pronájmu. 3
Při zajištění závodního stravování prostřednictvím jiných subjektů formou dovážení jídel do vlastních výdejen (dovoz hotových jídel) jsou daňovým výdajem kromě příspěvku, který se u plátců daně z přidané hodnoty stanoví z ceny jídla bez daně z přidané hodnoty, také výdaje (náklady) spojené s dovozem a výdejem jídel. Ve všech případech poskytování stravování prostřednictvím jiných subjektů je daňově uznatelný příspěvek, který je poskytovaný zaměstnavatelem až do výše 55 % ceny jednoho jídla (bez DPH) a zároveň do výše maximálně 70 % horní hranice stravného pro státní zaměstnance při služební cestě trvající 5-12 hodin. Pro rok 2014 činí výše tohoto stravného 80 Kč, tj. pro rok 2014 je daňově účinný příspěvek zaměstnavatele na stravování jednoho zaměstnance až do výše 56 Kč (každý rok se tato výše drobně mění na základě příslušné vyhlášky). Zbývající výdaje jsou buď daňově neuznatelné výdaje zaměstnavatele, nebo tyto výdaje (či jejich část) hradí (doplácí) přímo zaměstnanec. Další podmínkou pro daňovou účinnost příspěvku je přítomnost zaměstnance na v práci aspoň 3 hodiny. Pokud by nebyla tato podmínka splněna, je příspěvek zaměstnavatele na stravování daňově neúčinný bez ohledu na výše uvedené limity. Poskytování stravenek je nejčastější formou poskytování stravného zaměstnancům prostřednictvím jiných subjektů, a to zejména s přihlédnutím k možnosti použití stravenek také mimo restaurace a mimo čas vyhrazený na stravování. Také zde platí podmínky uvedené v předchozím odstavci, tedy daňově uznatelné pro zaměstnavatele jsou náklady do výše 55 % nominální hodnoty stravenky a maximálně do výše 70 % z horní hranice stravného pro státní zaměstnance při služební cestě trvající 5-12 hodin., tj. pro rok 2014 je maximální daňově uznatelná částka příspěvku 56 Kč. 4
Výše uvedený výčet různých způsobů poskytování příspěvku na stravování zajišťuje nemalou míru flexibility a je záležitostí každého zaměstnavatele, aby si na základě svých provozních a organizačních možností vyhodnotil, zda vůbec bude poskytovat svým zaměstnancům příspěvek na stravování, a pokud ano, zda bude stravování zajišťovat prostřednictvím svého vlastního zařízení, popřípadě prostřednictvím jiných subjektů. Provozování vlastní závodní jídelny externím dodavatelem na základě (například nájemní) smlouvy je jednou z možností, přičemž je třeba mít na paměti, že daňově uznatelné náklady jsou do výše 55 % ceny jednoho jídla a zároveň maximálně 70 % stravného z horní hranice stravného pro státní zaměstnance při služební cestě trvající 5-12 hodin (zbytek je buď daňově neuznatelný či jej doplácí zaměstnanec). Jako další alternativou se jeví stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení, ať již ve vlastní režii či prostřednictvím jiných subjektů (ovšem nikoliv na základě smlouvy o pronájmu). Zde je možné uplatnit daňově účinné náklady na provoz tohoto zařízení. Disclaimer: tento výklad nebyl poskytnut jako daňový výklad daňového poradce a důrazně doporučujeme konzultaci kroků následujících tento výklad konzultovat s vaším daňovým poradcem. 5