ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S D I P L O M O V Á P R Á C E. 2015 Bc. Lucie Ottová

ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S D I P L O M O V Á P R Á C E 2015 Bc. Lucie Ottová

ŠKODA ŠKODA AUTO AUTO VYSOKÁ a.s. Vysoká ŠKOLA, škola O.P.S. Studijní program: N6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208T138 Globální podnikání a finanční řízení podniku Návrh finančního plánu podniku Bc. Lucie Ottová Vedoucí práce: Doc. Ing. Romana Čižinská, PhD.

Tento list vyjměte a nahraďte zadáním diplomové práce

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucího práce. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná a v práci jsem neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským). V Mladé Boleslavi, dne 3. 7. 2015 3

Děkuji doc. Ing. Romaně Čižinské, PhD. za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a informačních podkladů, které mi pomohly při zpracování diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat společnosti Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav a.s. za poskytnutí materiálů a především ekonomické náměstkyni, paní Mileně Prskavcové, a vedoucí oddělení plánování a kalkulace, paní Ing. Jitce Filipové, za jejich odborné konzultace. V neposlední řadě děkuji své rodině a přátelům za jejich podporu po celou dobu studia a především při psaní mé diplomové práce. 4

Obsah Úvod... 8 1. Teoretická východiska finančního plánování... 9 1.1 Cíle a pojetí finančního plánu... 10 1.2 Techniky finančního plánování... 11 1.3 Finanční plánování z časového hlediska... 12 1.3.1 Dlouhodobý finanční plán... 12 1.3.2 Krátkodobý finanční plán... 18 1.4 Postup sestavení finančního plánu... 19 1.4.1 Plánovaný výkaz zisků a ztrát... 21 1.4.2 Plánovaná rozvaha... 23 1.4.3 Plánovaný přehled o peněžních tocích... 24 1.5 Finanční analýza... 24 1.5.1 Zdroje informací... 24 1.5.2 Analýza poměrovými ukazateli... 25 1.5.3 DuPont rozklad... 27 1.6 Finanční kontrola... 28 1.6.1 Typy finanční kontroly... 28 2 Strategická analýza podniku... 30 2.1 Historie společnosti... 31 2.2 Struktura vlastníků... 33 2.3 Organizační struktura společnosti... 34 2.4 Strategické cíle podniku... 36 2.5 PEST analýza... 37 2.6 Porterowa analýza 5 sil... 43 3 Zhodnocení finančního zdraví analyzovaného podniku... 46 3.1 Ukazatele likvidity... 46 3.2 Ukazatele zadluženosti... 49 3.3 Ukazatele rentability... 51 3.4 Ukazatele aktivity... 53 3.5 Ukazatele s využitím cash flow... 55 3.6 DuPont... 57 4. Návrh finančního plánu podniku... 59 5

4.1 Cíle společnosti pro rok 2014... 59 4.2 Návrh jednotlivých položek finančního plánu pro rok 2014... 61 4.2.1 Analýza generátorů hodnoty... 61 4.2.2 Pro forma výkaz zisku a ztráty... 67 4.2.3 Pro forma rozvahy... 71 4.3 Finanční analýza finančního plánu na rok 2014... 82 4.3.1 Ukazatele likvidity plán... 82 4.3.2 Ukazatele zadluženosti plán... 82 4.3.3 Ukazatele rentability plán... 83 4.3.4 Ukazatele aktivity plán... 83 4.3.5 Ukazatele s využitím cash flow plán... 84 Závěr... 85 Seznam literatury... 87 Seznam obrázků a tabulek... 89 Seznam příloh... 91 6

Seznam použitých zkratek a symbolů AZNP CK ČPK ČR ČSSD ČSÚ EAT EBIT EBT EU HDP KDU-ČSL Ks ODS PO ROA ROCE ROE ROS VaK VK VH Vs. ZK Automobilový závod národní podnik Cizí kapitál Čistý pracovní kapitál Česká republika Česká strana sociálně demokratická Český statistický úřad Čistý zisk zisk po zdanění Zisk před odečtením úroků a daní Zisk před zdaněním Evropská unie Hrubý domácí produkt Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová Kus Občanská demokratická strata Právnická osoba Rentabilita celkového kapitálu Rentabilita celkového investovaného kapitálu Rentabilita vlastního kapitálu Rentabilita tržeb Vodovody a kanalizace Vlastní kapitál Výsledek hospodaření Versus Základní kapitál 7

Úvod Finanční plán podniku hraje v podnikových financích stále důležitější roli. Hlavním cílem společností je zvyšování tržní hodnoty. Abychom tento příznivý vývoj zajistili, je nutné stanovit cíle a nástroje, které nám pomohou. Pro vypracování kvalitního finančního plánu je nutné provést komplexní analýzu společnosti, která se skládá především ze strategické a finanční analýzy. Tyto analýzy nám odhalí slabá a silná místa podniku, na která bude nutné se zaměřit. Následně musí být sestaveny pro forma výkazy jako projekce našich očekávání. Cílem této diplomové práce je zpracovat finanční plán podniku Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav, a.s. a následně provést finanční analýzu tohoto plánu pro odhalení finančního zdraví podniku a jeho plánu. Jak již napovídá název, jedná se o vodohospodářský podnik, který působí ve Středočeském kraji, především v okolí Mladé Boleslavi. Jelikož se jedná o pohled na společnost z vnějšku, sestavený finanční plán bude odrážet subjektivní hodnotu společnosti z pohledu tvůrce plánu. Diplomová práce je rozdělena na několik částí. První část práce bude věnována teoretickým východiskům finančního plánování, ze kterých vychází praktická část práce. V další části bude provedena strategická analýza společnosti. Její součástí je i seznámení čtenáře se společností Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav a.s. Následně bude provedena PEST analýza, která se zabývá okolím společnosti, tedy trhem, na kterém společnost operuje. Dále bude provedena Porterova analýza, která je zaměřena na konkurenci společnosti, její zákazníky a dodavatele. Následující část bude věnována finanční analýze podniku, která slouží k posouzení zdraví finanční situace podniku. Také v této části odhalíme slabá místa společnosti, na která bude třeba se v plánu zaměřit. V další části již bude sestaven finanční plán podniku. Nejprve budou analyzovány generátory hodnoty, a pak již budou sestaveny pro forma výkazy. Dále bude provedena finanční analýza sestaveného plánu, která nám odhalí, zda jsme v plánu dosáhli stanovených cílů. V závěru práce budou shrnuty poznatky z jednotlivých analýza z finančního plánu společnosti. 8

1. Teoretická východiska finančního plánování Podle Šimana a Petery (2010) je finanční plánování myšlenkový proces, jehož účelem je vytvořit scénáře možného dalšího vývoje společnosti a stanovit pro ně vhodné reakce podnikového managementu. To vše musí být podpořeno soustavou výkazů, přehledů, tabulek a komentářů. Finanční plán je nedílnou součástí podnikového plánu podniku. Skládá se z hlavních finančních výkazů: výsledovka, rozvaha a výkaz peněžních toků. (Mařík, 2011). Dále je finanční plán jedním z nejnáročnějších dílčích plánů podniku. Důvodem jsou vstupní data. Finanční plán musí zohledňovat aktivity zaměřené jak na provoz, tak i na růst podniku. Spojují se v něm všechny plány podniku, tutíž má integrující charakter (Koráb, 2007). Podle Brealeyeho a Myerse (2000) je finanční plánování proces, který se skládá ze 4 částí. První částí je analýza finančních a investičních možností společnosti, druhou je promítnutí současných příležitostí do budoucích výsledků. Následuje zvolení různých alternativ, které jsou poté včleněny do výsledného finančního plánu. A na závěr je měření následné výkonnosti v porovnání s cíli, které byly stanoveny ve finančním plánu. Pro vytvoření reálného finančního plánu je třeba dodržovat zásady finančního plánování: První zásadou je systematičnost, která říká, že základní cíl má být sledován systematicky a musí mu podléhat i další cíle. Zásada úplnosti požaduje, aby byly do plánovacího procesu zahrnuty všechny možné činnosti a faktory, které mohou daný plán ovlivnit. Další zásadou je přehlednost, která je důležitá pro všechny, kdo přijdou s plánem do styku, například při kontole plnění. Zásada periodičnosti znamená pravidelnost plánu, tedy že tento plán je zpracováván v pravidelných časových intervalech. Zásada pružnosti nám udává, že každý plán by měl být aktualizován i v průběhu příslušného plánovacího období. Poslední zásadou je klouzavost. To znamená, že nový finanční plán musí zčásti pokrývat plánovací období předchozího plánu. 9

Modely finančního plánování jsou vytvářeny jako modely simulační, tedy modely počítačové. K jejich výhodám patří rychlost, parametrizace a ovládání vstupů modelu. Dále je možné zpracovat plán i ručně, ale při této variantě je třeba uvážit časovou náročnost (Kalouda, 2009). 1.1 Cíle a pojetí finančního plánu Hlavním úkolem finančního plánu je stanovit finanční cíle podniku, a také určit prostředky, díky kterým by tohoto plánu mělo být dosaženo. Jsou v něm zahrnuta rozhodování o způsobu financování běžných činností i investic, a také o investování kapitálu a o peněžním hospodaření (Kislingerová, 2007). Finanční plán má tři rozhodovací polohy: 1) kvantifikovat finanční cíle 2) formulovat finanční politiku 3) navrhnout vývoj financí podniku v souladu s finančními cíli a politikou Cílem řízení každého podniku je dlouhodobá existence a maximalizace tržní hodnoty podniku. V případě akciové společnosti se jedná o maximalizaci tržní ceny akcie. Při finančním plánování v praxi je užíván jako finanční cíl zisk, protože je výrazným faktorem spoluvytvářejícím tržní kurz akcie. Přesto je hlavním souhrnným kritériem hodnocení finančního plánu podniku vývoj jeho tržní hodnoty. Výsledným produktem procesu finančního plánování je finanční plán, který má formu pro forma výkazů. Tento plán funguje jako zjednodušený model budoucích toků a stavů ve finančním systému společnosti. Díky modelovému charakteru je možné pracovat různými variantami, ať už provozními, investičními nebo finančními (Valach, 1999). Pro forma výkazy mají pro manažery význam v několika krocích finančního řízení. V první řadě mohou díky pozorování pro forma výkazů posoudit, zda je očekávaná výkonnost firmy v souladu s obecnými cíly a s očekáváním investorů. Dále je manažeři využívají pro analýzu dopadu navrhovaných provozních změn. Za třetí je používají pro zjišťování budoucí finanční potřeby společnosti. A využívají je také pro předvídání volných peněžních toků v rámci různých operačních plánů a kapitálových požadavků. V závěru finančního plánování manažer vybere plán, který maximalizuje hodnotu pro akcionáře (Daves, Brigham, 2007). 10

Existují 3 základní typy plánů. Prvním je plán agresivního růstu, ve kterém jsou vyžadovány značné kapitálové investice, nové produkty nebo také expanze na současných trzích či vstup na nové trhy. Druhým typem jsou plány normálního růstu, ve kterých podnik roste úměrně s trhem. Při tomto tempu nemá růst společnosti vliv na přímé konkurenty. A třetím typem jsou plány útlumu, jejichž cílem je minimalizace kapitálových výdajů. Tento typ je používán především v dobách ekonomického útlumu (Brealey, Myers, 2000). 1.2 Techniky finančního plánování Techniky finančního plánování můžeme rozdělit do dvou skupin: metoda procentního podílu na tržbách a regresní metoda. První metoda vychází z předpokladu konstantního vztahu mezi aktivy, pasivy a tržbami. Zde je potřeba zjistit, kdy je tuto vazbu možné uvažovat a kdy je nemožná. Dalším krokem této metody je rozhodnutí o volbě dodatečných zdrojů tohoto plánu. Při regresní metodě není uvažován fixní poměr mezi tržbami a dalšími veličinami. Zde pracujeme se skutečnými, statisticky získanými, vazbami mezi tržbami a dalšími položkami finančního plánu. I zde je třeba pravdivost vazeb ověřit (Kalouda, 2009). Existují tři přístupy k tvorbě finančních plánů: Metoda intuitivní je velmi subjektivní, vychází ze zkušeností a odhadů finančních plánovačů. Použití této metody je značně riskantní, jelikož plánovač může lehce opomenout důležité vazby a příslušné odhady nemusí být založeny na reálném základě. Není to proces, který by byl vytvářen v počítači, ale jedná se o myšlenky samotného plánovače. Metoda statistická vychází z prodloužení časových řad do budoucnosti. I tato metoda v sobě nese velké riziko. Uplatňuje se zde předpoklad, že se ekonomické veličiny budou vyvíjet tak, jak se vyvíjely v minulosti. 11

Metoda kauzální je považována za nejvhodnější a vychází ze čtyř základních skupinových veličin. Vstupní veličiny vychází z údajů o majetku společnosti a jejího hospodářského výsledku, z výstupů ostatních plánů (výrobní, obchodní, personální, investiční) a z makroekonomických predikcí. Žádoucí veličiny nám říkají, které ukazatele a jejich hodnoty jsou žádoucí. Jedná se především o oblast likvidity, aktivity nebo nákladovosti. Výstupní veličiny jsou zbylé veličiny, které nezapadají do prvních dvou skupin. K jejich vypočtení je používán určitý vzorec. Kontrolní veličiny jsou ty, pomocí kterých je sledována provázanost mezi plány jednotlivých výkazů. Například zda VH v plánované rozvaze odpovídá VH v plánované výsledovce (Marek, 2009). 1.3 Finanční plánování z časového hlediska Z časového hlediska můžeme finanční plánování dělit na krátkodobé a dlouhodobé. Ve finančním plánu jsou obvykle obsaženy cíle, k jejichž realizaci je obvykle zapotřebí delší doba než jeden rok. Z tohoto důvodu je třeba vypracovávat dlouhodobý finanční plán, jehož součástí je krátkodobý plán k prvnímu roku plánovaného období (Valach, 1999). 1.3.1 Dlouhodobý finanční plán Jak bylo zmíněno výše, dlouhodobý finanční plán se sestavuje na dobu delší než jeden rok, zpravidla to bývá na tři až pět let. V dlouhodobém horizontu je možné stanovit za finanční cíl zisk. To je způsobeno významným působením investičních a technických opatření, a také podporou marketingu. Tento plán zpravidla obsahuje: analýzu finanční situace, plán tržeb na základě prognózy a plánu prodeje, plán peněžních toků, plánovanou rozvahu, plánovaný výkaz zisků a ztrát, rozpočet investičních výdajů, rozpočet dlouhodobého externího financování (Valach, 1999). 12

Dlouhodobý finanční plán nemůže existovat samostatně. Je důležité, aby byl rozložen do finančních plánů na kratší období a aby bylo možné ho průběžně aktualizovat na základě změn, které se stanou v okolí podniku. Pokud by se tak nestalo, finanční plán by se stal pouhým formálním dokumentem (Koráb, 2007). 1.3.1.1 Strategická analýza Dlouhodobé strategické plánování je cenným zdrojem podpory pro finanční plánování. Kromě poskytování informací o preferencích, které mohou být použity ve finančním plánování, také pomáhá při aplikaci dlouhodobého a strategického myšlení (Kavanagh, 2007). Je to velmi důležitá část oceňovacího procesu společnosti, ovšem v českých podmínkách jí stále není věnována dostatečná pozornost. Jejím cílem je vymezit celkový výnosový potenciál oceňované společnosti, který je závislý na vnitřním a vnějším potenciálu podniku. Aby strategická analýza nebyla jen omáčkou, měla by mít konkrétní výsledky. Pro nalezení těchto výsledků musíme najít odpovědi na tři základní otázky. První otázka se týká perspektivy podniku z dlouhodobého hlediska. Druhá je o vývoji trhu, konkurence a vývoji podnikových tržeb. Poslední otázka žádá identifikaci rizik, která jsou s podnikem spojena. 1.3.1.1.1 Postup strategické analýzy Jeden z možných postupů strategické analýzy se skládá ze tří kroků. Prvním krokem je analýza vnějšího potenciálu, tedy relevantního trhu. Druhým krokem je analýza konkurence a vnitřního potenciálu. Posledním krokem je prognóza tržeb oceňovaného podniku. Relevantní trh a jeho prognóza V počáteční fázi strategické analýzy by měl být nejprve vymezen trh, kterému daná společnost přísluší. Na tuto otázku neexistuje vždy jasná ospověď. Například, je relevantní trh celá Česká republika, nebo jen region. Pro volbu trhu je důležité, aby z něj bylo možné získat základní data a posoudit tak jeho atraktivitu. V následném kroku bude zpracována prognóza vývoje trhu. Základní data o trhu mají tři hlavní atributy. Prvním je velikost trhu, která by měla být odhadnuta na základě celkového prodeje a spotřeby. Tato data lze doplnit 13

o vývoj cen. Tato data nám mají poskytnout první informaci o vývojových tendencích trhu. A nakonec by měla proběhnout segmentace trhu, protože různé složky trhu se vyvíjí různým tempem (Mařík, 2011). Pro prognózu odvětví je rozhodující jeho historický vývoj, tedy především porovnání vývoje tržeb, zisků a cen akcií. Ne vždy je analýza minulých let rozhodující pro budoucí vývoj, ale bez ní se do budoucnosti dívat nelze. Jedním z důležitých atribudů prognózy je nezbytné vhodné stanovení délky období a stanovení volatility zisku. Pro tyto úvahy jsou důležité také vývoje devizových kurzů a úrokových měr. Důležitý je také očekávaný politický vývoj (Kislingerová, 2001). Analýza atraktivity trhu nám pomůže k podrobnějšímu kvalitativnímu hodnocení trhu. Tato analýza nám pomůže odhalit šance a rizika trhu, a také stanovit rizikovou přirážku pro diskontní míru. Pro provedení analýzy atraktivity trhu je nutné stanovit hodnotící kritéria. Tyto faktory jsou: růst trhu, velikost trhu, intenzita přímé konkurence, průměrná rentabilita, bariéry vstupu citlivost trhu na konjunkturu a struktura zákazníků. Posledním krokem této fáze je prognóza trhu nebo jeho segmentů. Pro prognózování je důležité postup přizpůsobit způsobu ocenění. První způsob ocenění je subjektivní ocenění, kde prognóza vychází ze subjektivního názoru investora či oceňovatele. Druhým je objektivizované ocenění, které má vycházet ze současného stavu a z tendencí dalšího vývoje, které jsou prokazatelné. Posledním způsobem je tržní ocenění, které vychází z názorů odborné veřejnosti. Výsledkem této prognózy je analýza hlavních faktorů. Kromě faktorů, které musí oceňovatel volit, existují i hlavní skupiny, které musíme uvažovat téměř vždy. Patří sem faktory národohospodářské, jako je hrubý domácí produkt, spotřeba, průmyslová výroba. Dále sem patří obecné faktory poptávky a specifické faktory pro skupinu produktů. Analýza konkurenční síly Pokračující fází strategické analýzy je odhad vývoje tržních podílů oceňované společnosti do budoucnosti. Prvním krokem této fáze je stanovení tržního podílu oceňovaného podniku. Tento podíl je možné stanovit v korunách i na úrovni fyzických jednotek. Pro ocenění je nejlepší, pokud můžeme stanovit obě vyjádření. 14

Dále je nutné identifikovat hlavní konkurenty a najít o nich relevantní údaje jako například informace o jejich finančním hospodaření (Mařík, 2011). Další fází je analýza vnitřního potenciálu podniku. Prvním krokem je zde analýza vnitřních zdrojů a schopností podniku. Provádí se například auditem či inventurou, které nám odhalí současnou situaci v podniku a pomohou nám s odhadem budoucího vývoje. Existují čtyři základní skupiny zdrojů. První jsou hmotné zdroje, jako například stroje, zařízení, budovy, pozemky a dopravní prostředky. Druhým typem jsou lidské zdroje, které nám sdělují počet zaměstnanců, jejich strukturu podle kvalifikace a podobně. Třetí skupinou jsou finanční zdroje, které členíme na vlastní a cizí zdroje. Jejich struktura ovlivňujě stabilitu podniku. A poslední jsou nehmotné zdroje, jako technologie, patenty, licence, know-how a ochranné známky podniku. Aby byla tato analýza vypovídající, nesmí se jednat o pouhý seznam zdrojů. Je třeba se zaměřit na jejich využívání a na vazby mezi nimi. V další fázi je třeba se zaměřit na možnosti využití zdrojů z předešlé analýzy. Patří sem analýza míry rentability, finanční analýza, hodnototvorný řetězec, a také analýza portfolia. Každá z těchto jednotlivých analýz přistupuje k využití zdrojů z jiného pohledu, proto je důležité tyto metody kombinovat. Dalším důležitým nástrojem je SWOT analýza, která je zaměřena na charakteristiku klíčových faktorů, které ovlivňují strategické postavení podniku. SWOT analýza se dělí na dvě charakteristiky. První je vnitřní situace společnosti, tedy silné a slabé stránky. Druhou je vnější prostředí společnosti, tedy příležitosti a hrozby. Cílem této analýzy není tvorba seznamu, ale hluboce strukturovaná analýza, která poskytne užitečné informace. Díky ní můžeme rozvíjet silné stránky, tlumit slabé stránky a v neposlední řadě nás učí být připraven na příležitosti a hrozby. Poslední důležitou součástí je odhad relativní konkurenční síly. Slouží k posouzení klíčových faktorů úspěchu a pomáhá nám zjistit, zda je podnik v rozhodujících indikátorech silnější nebo slabší než konkurenti. Odhad probíhá ve třech krocích. Nejprve je potřeba na základě posouzení vypracovat přehled klíčových faktorů úspěchu. Poté přijde na řadu stanovení vah k těmto faktorům. A na závěr jsou podnik a jeho konkurenti zhodnoceni ve stanovených faktorech. 15

U podniku, který má nejvyšší hodnotu vybraného faktoru, je jeho potenciální konkurenční výhoda právě v tomto daném faktoru (Sedláčková, 2006). Odvození závěrů perspektivity trhu a prognóza tržeb Prognóza tržeb by měla vycházet z předchozích dvou kroků, tedy z analýzy a prognózy relevantního trhu a z analýzy konkurenční síly. Dále jsou pro ně také rozhodující výsledky analýzy časových řad tržeb. Nejprve je nutné provést hodnocení perspektivity trhu, které vychází z atraktivity daného trhu a konkurenční síly. Pro účely tohoto bodu je používána matice k posouzení perspektivity trhu. Druhým krokem je již vlastní prognóza růstu tržeb. Nejprve musíme růst trhu z analýzy a prognózy trhu vynásobit růstem tržního podílu z analýzy vnitřního potenciálu. Tímto výpočtem získáme odhad tempa růstu tržeb. Dále musíme provést analýzu z minulých období a zjistit tak průměrný růst tržeb z minulých let. Tyto dva výsledky musíme porovnat (Mařík, 2011). Strategická analýza je tedy proces, jehož výstupem je soubor mnoha analýz a plánů. Jedním z nejdůležitějších plánů je i finanční plán, který je integrujícím komplexním plánem, který je tvořen čtyřmi základními složkami Plánovaný výkaz zisků a ztrát nám zobrazuje plánované náklady, výnosy a výsledek hospodaření. Plánovaná rozvaha zobrazuje předpokládaný vývoj majetku společnosti, jeho dlouhodobých i krátkodobých aktiv, ale i zdrojů financování. Plán peněžních toků zobrazuje plánované příjmy a výdaje včetně finančního majetku na konci každého období. Soustava finančních ukazatelů, která slouží k posouzení vytvořeného plánu (Fotr, 1999). 16

Obrázek 1: Struktura strategického plánu Plán prodeje a marketingu Plán výroby Plán zásobování Plán investic Plán inovací Personální plán Finanční plán Přímá vazba Zpětná vazba Zdroj: vlastní zpracování podle Struktura strategického plánu (Fotr, 1999) 1.3.1.2 Požadavky na strategický plán Pro strategické plány je důležité splnění určité úrovně kvality. Požadavky na tuto kvalitu jsou především: Variantnost, což znamená, že pro vytvoření dobrého plánu je zapotřebí vytvořit několik variant. Tyto varianty by se měly odlišovat především v inovační politice, v zaměření výrobního programu a ve struktuře financování. Tyto jednotlivé varianty je třeba vyhodnotit podle plnění stanovených cílů. Respektování faktorů rizika nám říká, že při přípravě a hodnocení variant plánů je třeba vzít v úvahu proměnlivost okolí společnosti a s tím spojená rizika. 17

Posuvný způsob zpracování znamená, že první rok v plánu je dobré rozčlenit na menší úseky, či ho podrobně rozpracovat. Aktualizace znamená, že strategický plán by měl být aktualizován při každé významné externí změně, případně i interní. Je nedostačující, aby plán byl opravován pouze v pravidelných intervalech. Jasná specifikace předpokladů udává, že předpoklady, ze kterých určitý plán vychází, musí být podložené a definované. Patří sem například předpoklad vývoje prodejů a cen, devizových kurzů, úrokových sazeb či průměrných mezd (Fotr, 1999). 1.3.2 Krátkodobý finanční plán Krátkodobý, tedy roční, plán je vytvářen za účelem konkretizace záměrů k dosažení dlouhodobých cílů. Je to základní nástroj krátkodobého finančního managementu. Tento plán je vytvářen v následujících krocích: predikce tržeb a plánování inkasa; kalkulace nákladů a zisku; identifikace příjmů a výdajů za jednotlivé oblasti; sestavení výkazu o peněžních tocích; zjištění potřeby nebo přebytku finančních zdrojů; přezkoumání plánu peněžních toků z hlediska zásad financování (Nývltová, Marinič, 2010). V krátkém horizontu je třeba přizpůsobit cíle aktuálním příležitostem a hrozbám. Externí podmínky je lepší analyzovat jen pro krátké období, protože se tak může předejít mnoha chybám. Nejdůležitější částí krátkodobého finančního plánu je plánovaný výkaz zisků a ztrát v kalkulačním členění. Úkolem krátkodobého plánu podniku je především zajištění jeho solventnosti. Na zvýšení zisku působí tři základní faktory: Nárůst prodaných výrobků a služeb, který může být ovlivněn například obsazením nových trhů, propagací, odsouváním konkurence, novými výrobky nebo zvýšením kvality výrobků a služeb, novým designem, garancí, novou technologií. 18

Nárůst průměrné ziskové přirážky, například v případě uvádění nových výrobků na trh, výrobky s mimořádnými vlastnostmi a zboží zaměřené na náročné zákazníky. Pokles nákladů při zachování úrovně cen, například nížší ceny nakupovaných materiálů a dílů, snížení počtu pracovních míst, nižší kapitálové náklady nebo revalvace měnového kurzu. Dále zde mohou hrát roli konstrukční změny, nové technologie, zvýšení produktivity práce nebo normy spotřeby materiálu. Vedle krátkodobého finančního plánu jsou také používány kalkulace a rozpočty. Souhrnně se tyto nástroje nazývají finanční nástroje operativního řízení. Nezbytný podíl na celkovém ročním rozpočtu mají rozpočty nákladů a výnosů. Rovněž jsou vytvářeny rozpočtové výkazy, tedy rozpočtová rozvaha, rozpočtový výkaz zisků a ztrát a rozpočet peněžních toků. Krátkodobý finanční plán a podnikový rozpočet jsou dva živé organismy, které se vzájemně podporují. Pokud se objeví doplňující informace, se kterou finanční plán nepočítal, pak bude plán upraven. Naopak může být upraven rozpočet na základě finančního plánu (Valach, 1999). 1.4 Postup sestavení finančního plánu Finanční plán se skládá ze základních účetních výkazů, tedy rozvahy, výkazu zisku a ztráty a také z výkazu cash flow. Pro sestavení finančního plánu je třeba vycházet z konzultací s managementem podniku. Avšak pokud jde o finanční plán v rámci ocenění podniku a zjištění tržní objektivizované hodnoty, je třeba být obezřetný a automaticky nepřebírat plány od vedení společnosti (Mařík, 2011) 19

Obrázek 2: Postup finančního plánování Vývoj odvětví Vývoj tržního podílu Plán prodeje v hmotných jednotkách + Vývoj cen 1. generátor hodnoty Tržby 2. generátor hodnoty Provozní zisková marže Provozní nákladové položky Výnosové a nákladovépoložky nesouvisející s provozem VÝSLEDOVKA 3. generátor hodnoty Provozní kapitál: - Zásoby - Pohledávky - Krátkodobé závazky Výsledek hospodaření, odpisy Odpisy Úroky 4. generátor hodnoty Plán investic Investiční výdaje Plán financování Splátky a pořizování finančních zdrojů VÝKAZ PENĚŽNÍCH TOKŮ Provozní cash flow Investiční cash flow Finanční cash flow Výše dlouhodobých finančních zdrojů Položky majetku a závazků nesouvisející s provozem Stav peněžních prostředků ke konci roku Dlouhodobý majetek Výsledek hospodaření ROZVAHA Výše zásob, pohledávek a krátkodobých závazků Zdroj: Vlastní zpracování podle Postup sestavování finančního plánu (Mařík, 2011) 20

1.4.1 Plánovaný výkaz zisků a ztrát Nyní budeme popisovat jeden z mnoha postupů zpracování finančního plánu výkazu zisku a ztráty. Zvolená výsledovka je v druhovém členění. Pro plán tržeb za prodej zboží, vlastních výrobků a služeb slouží jako nejdůležitější podklad obchodní plán, který vychází z marketingových studií. Dále mají na vývoj tržeb vliv například kapacity výroby nebo inflace. Hodnoty uváděné ve finančním plánu lze uvádět v absolutní hodnotě nebo pomocí indexů, které se vztahují k úrovni daných tržeb v minulých obdobích. V případě plánu změny stavu vnitropodnikových zásob vlastní výroby je třeba hodnotu převzít z plánované rozvahy. Plánování aktivace má dva způsoby. První možnost se odvíjí přímo z plánu aktivace majetku a vnitropodnikových služeb. Druhý způsob je založen na předpokládaných indexech růstu příslušných výnosů. Plán nákladů spotřebovaných nákupů má čtyři položky: spotřeba materiálu, energie, neskladovatelných dodávek a prodaného zboží. Při plánování těchto položek je velice důležité rozlišení nákladů na přímé a nepřímé. Přímé jednicové náklady odvozujeme z cenové a nákladové kalkulace a z plánovaných tržeb. Plánované hodnoty režijních nákladů (přímých i nepřímých) se získávají z rozpočtu výrobní, správní a odbytové režie. Během plánování nákladů na prodané zboží musíme vycházet ze dvou veličin. První je plánovaná výše tržeb za zboží, druhá je očekávaná obchodní marže. Plán služeb se vytváří na základě dalších plánů podniku, jako jsou plány údržby, dlouhodobých finančních zdrojů nebo marketingového rozpočtu. Nákladové položky jsou v tomto plánu rozdělené a to na položky: opravy a udržování, reprezentace, nájemné, reklama, cestovné a ostatní služby. Hlavní částí plánu osobních nákladů jsou plánované mzdové náklady. Při počítání mrzových nákladů se vychází ze tří veličin. První je průměrné mzdy v minulém období, druhá je očekáváný index růstu průměrné mzdy a třetí je plánovaný průměr fyzického stavu pracovníků. Z praxe vyplývá, že je dobré plánovat zvlášť jednotlivé profese, především oddělit od sebe plán dělnického personálu a plán THP. Další položky plánu se v určitém poměru vztahují 21

ke mzdovým nákladům a převážně se stanovují ve stejné výši jako v minulém období. Daně a poplatky se plánují poměrně dobře. Silniční daň se stanoví na základě počtu vozidel, které jsou majetkem společnosti, daň z nemovitosti se vypočítá na základě výměr pozemků a ceny půdy atd. Sestavení plánu odpisů může být velmi jednoduchou položkou za předpokladu, že je tento plán sestavován pravidelně. Pokud to tak není, je jeho sestavení naopak velmi obtížné. Do plánu dalších provozních položek patří například tržby z prodeje dlouhodobémo majetku a materiálu nebo zůstatková cena prodaného DM a materiálu. Hodnoty těchto položek jsou většinou přebírány z investičního plánu. Také sem patří tvorba rezerv a časové rozlišení provozních nákladů. Hodnoty těchto položek se plánují jednak pro daňově uznatelné rezervy a na druhé straně pro ostatní rezervy. Pro daňově uznatelné rezervy musíme vycházet ze zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu. V případě ostatních rezerv je třeba vycházet z přijaté podnikové strategie. U ostatních provozních výnosů a nákladů je převážně využívána indexová metoda. Tyto hodnoty tedy vychází z hodnot, kterých bylo dosaženo v minulosti. V plánu finančních výnosů a nákladů se téměř ve všech případech jedná o nulové nebo zanedbatelné položky. Při plánování mimořádných výnosů a nákladů je obvykle využívána metoda indexů. A hodnota daně z příjmu se přebírá z plánovaného propočtu daně z příjmu (Marek, 2009). 22

1.4.2 Plánovaná rozvaha Při procesu vytváření plánu rozvahy se musí postupně naplňovat jednotlivé položky stran aktiv a pasiv. Aktiva Pohledávky za upsaným základním kapitálem jsou u většiny společností nulovou položkou. Mění se v závislosti na plánu dlouhodobých finančních zdrojů (prioritní nebo kmenové akcie). Dlouhodobý majetek je tvořen dlouhodobým majetkem nehmotným, hmotným a finančním. Základními podklady pro jeho tvorbu jsou investiční a odpisový plán, ze kterých se získává většina relevantních údajů. Z investičního plánu lze získat informace týkající se pořizovaného, vyřazovaného dlouhodobého majetku, a také majetku, který je zařazován do užívání. Zůstatková cena této položky aktiv na konci příslušného plánovaného období se může vypočítat jako rozdíl zůstatkových cen vlastněného majetku na počátku období a vstupních cen majetku nově pořízeného na jedné straně a součtu odpisů na straně druhé Plán oběžných aktiv se dále člení na plán zásob, plán dlouhodobých a krátkodobých pohledávek a plán krátkodobého finančního majetku. Časové rozlišení aktiv se plánuje velmi obtížně a v mnoha případech se jedná o zanedbatelnou položku. Pasiva Vlastní kapitál a jeho plánovaný zůstatek ke konci období je ovlivněn plánem rozdělení hospodářského výsledku, plánem dlouhodobých finančních zdrojů a především plánovanou výší VH z plánované výsledovky. Cizí zdroje se skládají z plánu rezerv, dlouhodobých a krátkodobých závazků a dlouhodobých a krátkodobých bankovních úvěrů. Plánované rezervy vychází z výsledovky z položek tvorby a zúčtování rezerv. Za krátkodobé závazky se považují především závazky z obchodních vztahů a ostatní závazky. Nejvhodnější metodou plánování je i zde použití ukazatelů aktivity (obratovosti). Finální stav krátkodobých závazků je ve finančním plánu výsledek součinu požadované doby splatnosti závazků a průměrné výše denních tržeb/nákladů. Finální stav bankovních úvěrů je zjišťován pomocí uzavřených a očekávaných úvěrových smluv. 23

Časové rozlišení pasiv se stejně jako u aktiv plánuje velmi obtížně a velmi často jde o zanedbatelnou položku (Marek, 2009). 1.4.3 Plánovaný přehled o peněžních tocích Pro potřeby finančního plánu je postačující, aby plán peněžních toků byl sestavován ve zjednodušené formě. Základem pro vypracování plánu peněžních toků jsou výsledky z plánované výsledovky a plánované rozvahy. U tohoto plánu je nutné vyjádření změny stavu peněžních prostředků jen na základě změny stavu dalších aktiv nebo pasiv. Důležitý prostor zde zaujímají také dividendy a odpisy (Marek, 2009). 1.5 Finanční analýza Finanční analýza je nástroj používaný pro posouzení a zhodnocení finančního zdraví podniku. Finanční situace je souhrnný vícekriteriální model, který se skládá z dílčích analýz a jejich vazeb. Má důležitou roli nejen pro posuzování současné situace společnosti, ale také pro její budoucí vývoj (Dluhošová, 2010). Po sestavení finančního plánu a jeho následné finanční analýzy můžeme potvrdit nebo změnit předpoklad o budoucím fungování podniku. Dále lze doplnit podklady pro analýzu rizika, která je potřebná při stanovení diskontní míry (Mařík, 2011). 1.5.1 Zdroje informací Pro získání hodnověrných výsledků finanční analýzy je zapotřebí využívat kvalitních vstupních dat, která lze čerpat z mnoha zdrojů. Tyto zdroje lze členit na finanční a nefinanční, a také na kvantifikovatelné a nekvantifikovatelné. Z tohoto členění lze získat tři skupiny zdrojů informací. První skupinou jsou finanční data, což jsou například účetní výkazy, výroční zprávy, burzovní informace, prognózy managementu a finančních analytiků. Druhou skupinou jsou kvantifikovatelné nefinanční informace, jako je podniková evidence a statistiky, interní směrnice, ekonomická statistika. Poslední skupina jsou nekvantifikovatelné informace, například zprávy auditorů a vedení podniku, nezávislé předpovědi, odhady analytiků (Lednický, 2006). Ve výsledcích finanční analýzy se výrazně odráží hledisko času. Z tohoto důvodu je třeba rozlišovat veličiny na stavové a tokové. Stavové veličiny jsou například údaje z rozvahy, tedy takové, které se vztahují k danému časovému okamžiku. 24

Oproti tomu tokové veličiny jsou takové, které vyjadřují daný časový interval. Jsou to například údaje z výkazu zisku a ztráty. Dalším důležitým faktorem je délka časové řady. Pokud by byla vytvářena finanční analýza z krátké časové řady, budeme mít méně informací, což v závěru může znamenat více nepřesností v interpretaci výsledků (Růčková, 2011). 1.5.2 Analýza poměrovými ukazateli Poměrové ukazatele dávají do poměru položky účetních výkazů, takže nám dávají představu o finanční situaci společnosti z jiného úhlu pohledu. Zpravidla se poměrové ukazatele dělí do několika skupin podle toho, na jakou část účetních výkazů se zaměřují. Proto vznikly soustavy ukazatelů. Společnost je složitý organismus a proto se nestačí zaměřit jen na jednu stránku společnosti. Aby mohl podnik dlouhodobě existovat, pak nestačí, aby byl pouze rentabilní, ale musí být také likvidní a přiměřeně zadlužený. Teprve poté může být splněn předpoklad going concernu (Kislingerová, Hnilica, 2008). Ukazatele likvidity Ukazatel likvidity podniku vyjadřuje schopnost společnosti uhradit včas své závazky. Pokud podnik není dostatečně likvidní, znamená to, že není schopen využívat svých příležitostí k zisku nebo není schopen hradit své běžné závazky. Výsledkem těchto dvou faktorů může být platební neschopnost společnosti, která může vést až k bankrotu podniku. Opačným problémem je vysoká likvidita. V tomto případě má společnost své finanční prostředky vázané v aktivech, což má negativní vliv pro vlastníky společnosti (Růčková, 2011). Ukazatele rentability Podle Valacha (1999) se ukazatele rentability používají zejména pro hodnocení a posouzení celkové efektivnosti podniku. Dále se jejich pomocí vyjadřuje intenzita reprodukce, využívání a zhodnocení vloženého kapitálu. Ukazatele rentability čerpají informace ze dvou výkazů, proto jsou také nazývány mezivýkazové. Prvním je výkaz zisku a ztráty a druhým je rozvaha. Z výsledovky získává data o velikosti zisku, v rozvaze zjišťuje objem kapitálu. 25

Pro potřeby ukazatelů rentability jsou důležité různé typy zisku. Těmi nejčastějšími jsou: EBIT = zisk před odečtením úroků a daní EAT = zisk po zdanění neboli čistý zisk EBT = zisk před zdaněním = provozní zisk snížený o finanční a mimořádný VH, od kterého ještě nebyly odečteny daně (Růčková, 2011). Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity slouží k vyhodnocení, jak efektivně podnik využívá svá aktiva. Aktiva se člení na celková, dlouhodobá a oběžná. Pro každé odvětví jsou charakteristické jiné hodnoty, proto je zde nutné vyhodnocovat ukazatele ve vztahu k odvětví, kterého je podnik součástí. Podle toho, jak hodnoty poměřujeme, můžeme ukazatele členit na rychlost obratu, ta nám říká, kolikrát se aktiva obrátí za dané období a dobu obratu, která udává počet dní jedné obrátky (Kislingerová, Hnilica, 2008). Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluženosti zkoumají úroveň zadluženosti podniku, neboli zkoumají, z jak velké části používá společnost k financování svých aktviv a činností cizí zdroje dluh. Pokud by společnost k financování používala pouze vlastní zdroje, pak by byla snižována celková výnosnost vloženého kapitálu. Na druhé straně používání pouze cizích zdrojů znamená potíže při jeho získávání, a také legislativa vyžaduje vložení určité míry vlastních zdrojů. (Valach, 1999) Ukazatele tržní hodnoty Ukazatele tržní hodnoty pracují, na rozdíl od ostatních poměrových ukazatelů, s tržními hodnotami veličin. Pomocí burzovních ukazatelů vyjadřují hodnocení společnosti. Dávají důležité informace především investorům ohledně hodnocení návratnosti investovaných prostředků (Růčková, 2011). Ukazatele s využitím cash flow Ukazatele s využitím cash flow nám pomáhají posoudit, k jakému výsledku míří finanční situace společnosti a také nám dávají varovné signály, pokud společnost má platební potíže (Růčková, 2011). 26

1.5.3 DuPont rozklad Du Pont rozklad patří k nejznámějším souhrnným ukazatelům. Jedná se o pyramidovou soustavu ukazatelů, které rozkládají vrcholový ukazatel aditivní nebo multiplikativní metodou. V případě Du Pont rozkladu je vrcholovým ukazatelem rentabilita vlastního kapitálu. Hlavním cílem této soustavy je analýza vazeb v rámci pyramidy (Růčková, 2011). Pravá strana pyramidy nám ukazuje pákový efekt, který je zaměřen na odhalení vlivu cizího kapitálu na ROE. Zadluženost se může projevit pozitivně tehdy, pokud firma dosáhne takového zisku, který bude vyšší než nákladové úroky. Druhá strana pyramidy se zaměřuje na ukazatel rentability celkového vloženého kapitálu, který se dále člení na rentabilitu tržeb a obrat celkových aktiv. Rentabilita tržeb nám udává ziskovou marži. Obecně zvýšení rentability tržeb působí pozitivně na vývoj rentability vlastního kapitálu. Posledním ukazatelem, který zde má vliv je obrat aktiv, jehož růst taktéž působí na vývoj ROE pozitivně. Obrázek 3: Du Pont rozklad Rentabilita vlastního kapitálu ROA x Aktiva celkem / vlastní kapitál Rentabilita tržeb / Obrat celkových aktiv EAT / tržby tržby / Aktiva celkem Zdroj: Vlastní zpracování podle Růčkové (2011) 27

1.6 Finanční kontrola Při vytváření finančního plánu je nutné počítat s faktem, že skutečnost bude odlišná. Proto je nutné porovnat finanční plán se skutečnými účetními výkazy a zjistit odchylky, které je třeba následně řešit. Za tímto účelem je prováděna finanční kontola, která poskytne informace důležité pro opatření k nápravě a ke splnění plánovaných cílů. Pro finanční kontrolu je důležité splnit 8 předpokladů: hlásit odchylky bezodkladně, pohled dopředu, všímat si strategicky významných bodů, pružný pohled na hodnocení závisle proměnných, dbát na hospodárnost, snaha o objektivitu, postarat se o srozumitelnost pro vedení a navrhnout opatření k nápravě. 1.6.1 Typy finanční kontroly Operativní kontrola je zaměřena na zisk, peněžní toky, oběžná aktiva a krátkodobá pasiva. V těchto ukazatelích nejlépe rozpoznáme poruchy, které nastanou v běžném chodu podniku. V takovém případě je nejlepší ihned chyby napravit, než začnou vážně ohrožovat chod podniku. Kontrola je prováděna v pravidelných intervalech (měsíc nebo čtvrtletí) a jsou zjišťovány odchylky skutečnosti od plánu. Na konci roku se porovnají odchylky skutečnosti od plánu za celý sledovaný rok. Zároveň s finančními výsledky se také kontrolují jiné stránky společnosti, jako výroba nebo personální strategie. Díky tomu získáme ucelený obraz, jaké jsou příčiny a důsledky finanční situace. Strategická kontrola je zaměřena na kontolu dodržování plánovaných cílů ve finanční oblasti, tedy především na finanční strukturu, interní i externí finanční zdroje, a také na investiční výstavbu. Hlavním úkolem finančního oddělení je zajištění potřebného kapitálu pro rozvoj podniku. Pro zdravou finanční situaci společnosti je důležité včas rozpoznat hrozbu nedostatku kapitálu nebo také riziko překapitalizace a včas začít tento problém řešit. Pokud nastane omyl v oblasti dlouhodobého majetku nebo kapitálu, tato chyba nelze napravit v krátké době a často má za následek velké ztráty a rizika. 28

Strategická kontrola je zaměřena především na vnější ekonomické prostředí. Je zde stanoven systém indikátorů příležitostí a hrozeb, pro které jsou stanoveny maximální možné odchylky od cílených hodnot (Valach, 1999). 29

2 Strategická analýza podniku Tato diplomová práce bude zaměřena na návrh finančního plánu vodohospodářského podniku Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav a.s. Základní údaje o společnosti: Obchodní firma: Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav, a. s. Právní forma: Akciová společnost Datum vzniku: 1. ledna 1994 zápis v Obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 2379, sp. zn. Firm. 40987/93 Firma založena: Fondem národního majetku ČR na základě privatizačního projektu Středočeských vodovodů a kanalizací Praha, s. p. dle rozhodnutí MSNMP ČR ze dne 16. 9. 1993 č. j. 24/93-360 Identifikační číslo: 46356983 Sídlo: Základní kapitál společnosti: (zapsaný v Obchodním rejstříku) Hlavní předmět podnikání: Mladá Boleslav Čechova 1151 293 22 1 449 102 000 Kč Provozování vodovodů a kanalizací Ochranné známky společnosti: Voda je život, chraňme ji! Zdroj: Výroční zpráva Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav a.s. pro rok 2013 30

2.1 Historie společnosti Historie vodovodů a kanalizací začala ještě dávno před vznikem samotné společnosti. Zásadní vliv zde měl vývoj vodovodního a kanalizačního systému v celém světě a především v Českých zemích. Proto tato kapitola bude zaměřena i na vývoj vodovodních a kanalizačních systémů od úplného začátku. 2.1.1 Vodovody Jedním z nejdůležitějších faktorů života je voda, a proto také lidská obydlí vznikala vždy tam, kde se v okolí nacházel zdroj vody. Časem se pro člověka staly velmi důležité také jiné faktory, které musely být při výběru lokality zohledněny. Jedním tímto faktorem byla bezpečnost a druhým naleziště surovin (stříbro, uhlí, železná ruda, ). Sídla se tak stěhovala i do míst, kde voda nebyla dostupná a bylo třeba tento problém řešit. Vznikla zde otázka, jak dopravit vodu do těchto těžko přístupných míst, což vedlo ke vzniku vodárenství. Mladá Boleslav byla založena Boleslavem II. na konci 10. století. Pro výstavbu hradu si zvolil toto území především kvůli řece Jizeře a potoku Klenici, které dobře sloužily jako zdroj vody. Město bylo postaveno na skalním ostrohu, a tak voda musela být donášena. To bylo namáhavé, a tak vznikal požadavek na dopravu vody potrubím. V roce 1494 bylo v Mladé Boleslavi vybudováno první dřevěné potrubí. Vodu zde čerpal vodní stroj, neboli čerpadlo, které bylo poháněno vodním kolem. Tento první vodovod zde fungoval až do poloviny 19. století. Poté ovšem jeho kapacita přestala stačit a dřevěné potrubí se postupně nahrazovalo litým železným. V počátku 20. let byl zadán požadavek na vypracování posudku a návrhu na opravu a modernizaci městského vodovodu (Pavlík, 2004). 2.1.2. Kanalizace Otázka odkanalizování byla vždy velmi důležitá. Od počátku lidské civilizace bylo třeba řešit, co s odpady. Dokud se jednalo o menší vesnice a osady, nebylo třeba zásadnějších řešení. Později však začala vznikat velká města, kde již bylo třeba otázky hygieny zásadně řešit. Již ve starověkých městech měli velmi propracované odpadní systémy, které odváděly odpadní vody z lázní, veřejných toalet a v případě velkých sídel i soukromých toalet. 31

S příchodem středověku přišly také velmi hrubé mravy a náboženská upjatost. Hygiena byla ve středověkých sídlech opravdu velmi špatná. Odpad se vršil v ulicích i v okolí sídel. Většina odpadu se shromažďovala v příkopech pod hradbami. Na obnovení hygienického standardu si Evropa musela počkat ještě mnoho století. Až do 20. století Mladá Boleslav bojovala s odpadními vodami. Vše bylo odváděno historickým příkopem na Krásné louce do Jizery a na druhé straně mnoha příkopy a stokami do Klenice. Výsledkem byl velký zápach a špína v obou tocích. Ke zlepšení situace přispělo vybudování soustavné stokové sítě. Nejprve však voda nebyla čistěna a byla pouze regulovaně odváděna do Klenice a Jizery. Koncem 20. století se vše začalo měnit k lepšímu a Mladá Boleslav dosáhla standardů stanovených Evropskou unií (Pavlík, 2009). 2.1.3 Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav a.s. Mladá Boleslav je již více než jedno století jedním z nejdůležitějších průmyslových center v České republice. Zpočátku zde převládal především textilní průmysl a zemědělství, ale s příchodem Škody Auto se Mladá Boleslav stávala automobilovým městem. Tento hospodářský rozvoj s sebou však přinesl velké nároky na pitnou i užitkovou vodu, které v této lokalitě bylo vždy více poptáváno než nabízeno. Zásadní problémy přišly v období po druhé světové válce, tedy v 50. a 60. letech. Průmysl se rychle rozvíjel a započala rychlá bytová výstavba, se kterou výrazně vzrostla potřeba užitkové i pitné vody. Plány však byly podhodnocené. Situace se vyhrotila v roce 1962, kdy v důsledku zkoušek nového závodu AZNP byla přerušena dodávka vody pro celé město i automobilku. Teprve tehdy byly orgány donuceny jednat. Vznikl tedy plán na vybudování moderního vodárenského systému, který měl zajistit zdroje pitné vody s minimální kapacitou 200 l s -1. Začaly se tedy hledat nové vrty, které si kvůli vyššímu obsahu železa vynutily i úpravu vody. Velmi významným zdrojem pitné vody pro Mladou Boleslav je dodnes pramen s úpravnou vody Rečkov, který byl poprvé zprovozněn v roce 1974. Velmi významným přelomem se i pro společnost stal rok 1989. Skončila doba levné pitné vody a dotování státu provozovatelům vodáren. V době komunismu 32

patřily mladoboleslavské vodovody ke státnímu podniku Středočeské vodovody a kanalizace Praha. Po pádu komunismu byl vypracován privatizační projekt Středočeských vodovodů a kanalizací Praha s.p., jehož cílem bylo rozdělení státního podniku a převod jeho částí do soukromého vlastnictví. K 1. lednu 1994 byla do obchodního rejstříku zapsána společnost Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav, a. s., která byla založena Fondem národního majetku ČR. V dnešní době Mladá Boleslav zažívá intenzivní růst především díky automobilce Škoda Auto a.s. Současná vodohospodářská infrastruktura dovoluje růst na zhruba příštích 20 let. Proto společnost stále pracuje na zdokonalování a modernizaci. Nejdůležitějšími kroky byly v poslední době projekty Mladoboleslavsko I. a Mladoboleslavsko II. (Pavlík, 2004). 2.2 Struktura vlastníků Společnost Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav je akciovou společností, jejíž základní kapitál k 31. 12. 2013 činil 1 449 102 000 Kč. Největší podíl na základním kapitálu mají města a obce. V roce 2013 tento podíl činil 94,5 %. V témže roce byly mezi veřejností umístěny akcie s podílem na ZK 3,8 %. Akcie této společnosti nejsou veřejně obchodovatelné. Základní kapitál společnost je rozvržen na: 55 028 akcií znějících na majitele 1 394 074 akcií znějících na jméno, které jsou převoditelné pouze se souhlasem valné hromady. Jmenovitá hodnota každé jedné akcie společnosti je 1 000 Kč. Tabulka 1: Přehled akcionářů, jejichž podíl na ZK činil k 31. 12. 2013 více než 5% Statutární město Mladá Boleslav 535 210 ks akcií 36,93 % Město Benátky nad Jizerou 119 707 ks akcií 8,26 % Město Mnichovo Hradiště 119 319 ks akcií 8,23 % Město Bakov nad Jizerou 117 720 ks akcií 8,12 % Město Bělá pod Bezdězen 93 664 ks akcií 6,46 % Město Kosmonosy 72 761 ks akcií 5,02 % Zdroj: Výroční zpráva Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav a.s pro rok 2013 33

2.3 Organizační struktura společnosti Akciová společnost Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav má centrální budovu v Mladé Boleslavi, ve které sídlí top management společnosti, finanční oddělení s účtárnou, personální oddělení a technologie. Základní normou, kterou se organizace řídí, je Organizační řád, který byl vydán představenstvem společnosti. Orgány společnosti jsou představenstvo, valná hromada a dozorčí rada. Statutárním orgánem společnosti je představenstvo, které řídí činnosti společnosti. Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada. A třetím orgánem je dozorčí rada, která je kontrolním orgánem a dohlíží na činnosti představenstva. Společnost je řízena představenstvem společnosti. Používanou formou jsou příkazy ředitele, které jsou závazné pro všechny pracovníky společnosti, a tedy i pro členy představenstva. K jednání za společnost je oprávněno celé představenstvo, nebo předseda představenstva společně s jedním ze členů představenstva. Představenstvo se skládá z členů, kteří jsou voleni, případně i odvoláváni, na dobu čtyř let. V dalším kroku si samo představenstvo zvolí svého předsedu a místopředsedu. Vrcholové vedení má na starosti ředitel společnosti spolu s odbornými náměstky jednotlivých úseků. Ředitele volí a odvolává představenstvo společnosti. V současné době je ředitel společnosti také zvoleným předsedou představenstva. Druhým členem vedení je technický náměstek, který zodpovídá za rozvoj vodovodů, kanalizací a ostatních technologií v souladu s právními předpisy. Krom toho zajišťuje také investiční politiku, modernizaci rekonstrukci a opravy budov, strojů a techniky a v neposlední řadě také přípravu a zajištění nových staveb. Dále také zařizuje nezávislou laboratorní činnost. Dalším členem je výrobní náměstek, jehož úkolem je zajištění dodávek pitné vody, odvádění a čištění odpadních vod. Jeho dalším úkolem je zajištění bezporuchového provozu při nákupu, skladování a výdeji materiálu. Posledním členem vedení společnosti je ekonomický náměstek, jehož hlavním úkolem je zajistit veškeré činnosti, které souvisí s hospodařením, financováním, účetnictvím a také fakturací a odbytem společnosti. 34

V roce 2013 měla společnost 267 zaměstnanců. Přilbližně dvě třetiny těchto zaměstnanců zastávají dělnické profese a zhruba jedna třetina je technickohospodářských pracovníků, mezi které patří i 21 řídících pracovníků. Tito řídící pracovníci jsou ředitel společnosti, tři odborní náměstci (ekonomický, výrobní, technický) a 17 vedoucích organizačních složek. Tabulka 2: Vývoj počtu zaměstnanců Celkem zaměstnanců Z toho řídících pracovníků 2011 2012 2013 2011 2012 2013 Prům. počet zaměstnanců 281 274 267 23 22 21 Zdroj: Výroční zpráva Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav a.s pro rok 2013 35

2.4 Strategické cíle podniku Hlavním cílem společnosti Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav a.s. je každodenní nepřetržitá služba veřejnosti a to za prvé v oblastech zásobování pitnou vodou a za druhé v podobě odvádění a čištění odpadních vod. Společnost má 8 základních strategických cílů. Prvním cílem je trvalé zvyšování kvality dodávané pitné vody za splnění zvyšujících se legislativních požadavků. Druhým bodem je trvalé zvyšování dosažené spolehlivosti dodávek kvalitní pitné vody. Součástí tohoto bodu je také neustálé zvyšování kvality služeb a snižování ztrát vody. Třetím bodem je trvalé zvyšování kvantity odváněných a čištěných odpadních vod. Odpadní vody jsou ovlivňovány legislativou, která klade stále přísnější nároky na kvalitu vypouštěných odpadních vod zpět do přírody. Čtvrtým cílem je trvalé zvyšování péče o zákazníky společnosti a o kvalitu jejích služeb. Pro realizaci tohoto cíle společnost využívá všech možných dostupných prostředků, kterými je možné informovat veřejnost o vodohospodářské problematice a o novinkách v rámci společnosti. Důležitou součástí je také rozvoj zaměstnanců, kteří jsou v přímém kontaktu se zákazníky. Pátým bodem je zachování jednotné kolegiální ceny vodného a stočného pro celý region. Při stanovení ceny je nutné přihlížet k růstu inflace, a také zajistit společnosti prostředky pro technický rozvoj společnosti. Důležitým aspektem tvorby ceny je udržení sociální přijatelnosti cen. Šestým cílem je trvalé zvyšování základního kapitálu společnosti, a to především o nepeněžité vklady vodohospodářského majetku měst a obcí. Sedmým bodem je trvalá a cílevědomá péče o majetek společnosti. Vodohospodářský majetek má dlouhou fyzickou i morální životnost. Společnost udržuje svůj vodohospodářský majetek způsobem, který není levný, ale z dlouhodobého hlediska je optimální. Společnost by mohla postupovat i způsobem, ve kterém by se zaměřovala na ekonomický prospěch, avšak bez ohledu na budoucnost. Posledním cílem je trvale uplatňovat, udržovat, prověřovat a zlepšovat IMS (Rozvojová koncepce do roku 2016, 2004). 36

2.5 PEST analýza Obrázek 4: PEST analýza Politická situace Technická situace VaK Ekonomická situace Sociální situace Zdroj: Vlastní zpracování 2.5.1 Politická a legislativní situace Společnost Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav a.s. je česká společnost, která je z 95 % v majetku měst a obcí v okolí Mladé Boleslavi, nachází se tedy ve středních Čechách. Česká republika je zemí demokratickou s nestabilní politickou situací. Od vzniku samostatné České republiky se u moci střídají pravicové, levicové, případně i středové strany. V současné době je u moci středová strana ANO a vytváří koalici společně s ČSSD a KDU-ČSL. Od roku 2004 je Česká republika součástí Evropské Unie, což pro republiku znamená nutnou harmonizaci legislativy. Společnost provozuje vodovody a kanalizace v Mladé Boleslavi a jejím okolí. Politická situace města Mladá Boleslav je oproti celostátní situaci stabilní. Od roku 2006 je zde u moci pravicová strana ODS. V čele města je již druhé volební období primátor MUDr. Raduan Nwelati. Současná situace ve světě je velmi nestabilní. V České republice máme vody dostatek, avšak jinde ve světě trpí mnoho lidí akutním nedostatkem pitné vody. Nejkritičtější místa se nachází v Asii a Africe. Například jezero Bajkal, které je hlavním zdrojem pitné vody na Sibiři se v současné době nachází na nejnižší 37