1 Metoda konečných prvků (MKP)



Podobné dokumenty
1 KONSOLIDACE ZEMIN 1

1 Ohyb desek - mindlinovské řešení

1 Přesnost metody konečných prvků

Metoda konečných prvků. 1. přednáška Úvod Martin Vrbka, Michal Vaverka

ROVINNÁ ÚLOHA. Všechny veličiny (geometrie, materiálové vlastnosti, zatížení) jsou nezávislé na jedné prostorové proměnné

(a) = (a) = 0. x (a) > 0 a 2 ( pak funkce má v bodě a ostré lokální maximum, resp. ostré lokální minimum. Pokud je. x 2 (a) 2 y (a) f.

Vedení tepla v MKP. Konstantní tepelné toky. Analogické úlohám statiky v mechanice kontinua

1 Vedení tepla stacionární úloha

INŽENÝRSKÁ MATEMATIKA LOKÁLNÍ EXTRÉMY

NAMÁHÁNÍ NA TAH NAMÁHÁNÍ NA TAH

1 Modelování pružného podloží

Definice z = f(x,y) vázané podmínkou g(x,y) = 0 jsou z geometrického hlediska lokálními extrémy prostorové křivky k, Obr Obr. 6.2.

2.8.9 Parametrické rovnice a nerovnice s absolutní hodnotou

Úlohy 22. ročníku Mezinárodní fyzikální olympiády - Havana, Cuba

Nerovnice s absolutní hodnotou

Kvadratické rovnice pro učební obory

M - Rovnice - lineární a s absolutní hodnotou

1 Stabilita prutových konstrukcí

Řešení: ( x = (1 + 2t, 2 5t, 2 + 3t, t); X = [1, 2, 2, 0] + t(2, 5, 3, 1), přímka v E 4 ; (1, 2, 2, 0), 0, 9 )

Lineární algebra. Vektorové prostory

České vysoké učení technické v Praze. Fakulta stavební Katedra mechaniky. Poruchy budov způsobené ražením tunelů. Diplomová práce

Mechanika tuhého tělesa. Dynamika + statika

SPOLEHLIVOST KONSTRUKCÍ & TEORIE SPOLEHLIVOSTI část 2: Statistika a pravděpodobnost

Dopravní úloha. Jiří Neubauer. Katedra ekonometrie FEM UO Brno

Kvadratické rovnice pro studijní obory

Matice a maticová algebra, soustavy lineárních rovnic, kořeny polynomu a soustava nelin.rovnic

1 Statické zkoušky. 1.1 Zkouška tahem L L. R = e [MPa] S S

Transformujte diferenciální výraz x f x + y f do polárních souřadnic r a ϕ, které jsou definovány vztahy x = r cos ϕ a y = r sin ϕ.

MATEMATICKÉ MODELOVÁNÍ A METODA KONEČNÝCH PRVKŮ

Regresní a korelační analýza

3.2.4 Podobnost trojúhelníků II

( ) ( ) ( ) 2 ( ) Rovnice s neznámou pod odmocninou II. Předpoklady: 2715

VZPĚRNÁ PEVNOST. λ = [ 1 ], kde

Funkce více proměnných

9. Úvod do teorie PDR

Dualita v úlohách LP Ekonomická interpretace duální úlohy. Jiří Neubauer. Katedra ekonometrie FEM UO Brno

15 s. Analytická geometrie lineárních útvarů

FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ ÚSTAV MATEMATIKY

Úvod do "Boundary Elements Method" Jiří Bouchala

1 Ohyb nosníků - mindlinovské řešení

STEREOMETRIE. Vzdálenost bodu od přímky. Mgr. Jakub Němec. VY_32_INOVACE_M3r0113

4. Výčtem prvků f: {[2,0],[3,1],[4,2],[5,3]}

( ) Neúplné kvadratické rovnice. Předpoklady:

Matematická analýza III.

Vztah mezi dvěma čísly, které se rovnají, se nazývá rovnost, jako například : ( 2) 3 = 8 4 = 2 ; 16 = 4 ; 1 = 1 a podobně. 2

ALGEBRA LINEÁRNÍ, KVADRATICKÉ ROVNICE

2.7.2 Mocninné funkce se záporným celým mocnitelem

FAKULTA STAVEBNÍ MATEMATIKA II MODUL 2 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

Pingpongový míček. Petr Školník, Michal Menkina. TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií

MKP a MHP Martin Fusek, Radim Halama

4.6.6 Složený sériový RLC obvod střídavého proudu

Soustavy lineárních rovnic

Soustavy lineárních rovnic

Důkazové metody. Teoretická informatika Tomáš Foltýnek

Grafické řešení soustav lineárních rovnic a nerovnic

Převodníky analogových a číslicových signálů

1.1.1 Kvadratické rovnice (dosazení do vzorce) I

Stlačitelnost a konsolidace

MATEMATIKA IV - PARCIÁLNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE - ZÁPISKY Z. Obsah. 1. Parciální diferenciální rovnice obecně. 2. Kvaazilineární rovnice prvního řádu

7. DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCÍ DVOU PROMĚNNÝCH Definiční oblasti Úlohy k samostatnému řešení... 83

Metoda konečných prvků. 6. přednáška Tělesové prvky - úvod (lineární trojúhelník a lineární čtyřstěn) Martin Vrbka, Michal Vaverka

Nelineární analýza materiálů a konstrukcí (V-132YNAK) Přednáška 2 Princip metody konečných prvků

Pravděpodobnost a statistika

Kapitola 7: Integrál. 1/14

Metoda konečných prvků Charakteristika metody (výuková prezentace pro 1. ročník navazujícího studijního oboru Geotechnika)

Praktikum II Elektřina a magnetismus

KIV/ZI Základy informatiky. MS Excel maticové funkce a souhrny

Funkce zadané implicitně

a) Síla v rovině. Obr. 1.

Rozdíly mezi MKP a MHP, oblasti jejich využití.

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Literatura: Kapitola 2 d) ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.

Pomůcka pro demonstraci momentu setrvačnosti

OTÁZKY K PROCVIČOVÁNÍ PRUŽNOST A PLASTICITA II - DD6

24 Parciální diferenciální rovnice

M. Hojdarová, J. Krejčová, M. Zámková

IDEA StatiCa novinky

( ) Kreslení grafů funkcí metodou dělení definičního oboru I. Předpoklady: 2401, 2208

1.3.1 Kruhový pohyb. Předpoklady: 1105

FAKULTA STAVEBNÍ. Telefon: WWW:

Pružnost. Pružné deformace (pružiny, podložky) Tuhost systému (nežádoucí průhyb) Kmitání systému (vlastní frekvence)


Mechanika zemin I 6 Konsolidace

Přístupový systém VX800N. Vid

Orientovaná úseka. Vektory. Souadnice vektor

diferenciální rovnice verze 1.1

ax + b = 0, kde a, b R, přímky y = ax + b s osou x (jeden, nekonečně mnoho, žádný viz obr. 1.1 a, b, c). Obr. 1.1 a Obr. 1.1 b Obr. 1.

{ } Kombinace II. Předpoklady: =. Vypiš všechny dvoučlenné kombinace sestavené z těchto pěti prvků. Urči počet kombinací pomocí vzorce.

PRUŽNOST A PEVNOST II

+ 2y y = nf ; x 0. závisí pouze na vzdálenosti bodu (x, y) od počátku, vyhovuje rovnici. y F x x F y = 0. x y. x x + y F. y = F

Rotační skořepiny, tlakové nádoby, trubky. i Výpočet bez chyb. ii Informace o o projektu?

y n+1 = g(x n, y n ),

Jméno autora: Mgr. Zdeněk Chalupský Datum vytvoření: Číslo DUM: VY_32_INOVACE_13_FY_A

Základy matematické teorie pružnosti Tenzor napětí a tenzor deformace Statické (Cauchyho) rovnice. Geometrické rovnice

pouze u některých typů rovnic a v tomto textu se jím nebudeme až na

Jan Paseka. Masarykova Univerzita Brno. 3. SOUSTAVY LINEÁRNÍCH ROVNIC p.1/57

Úvod. Obr strana 2 z 12. nosník. 2 třírozměrné prvky 4. trojúhelníkový deskový prvek. prvek čtyřúhelníkový deskový prvek

4.1 Shrnutí základních poznatků

Dnešní látka: Literatura: Kapitoly 3 a 4 ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.

65. ročník matematické olympiády Řešení úloh klauzurní části školního kola kategorie B

Transkript:

1 METODA KONEČNÝCH PRVKŮ (MKP) 1 1 Metoda konečných prvků (MKP) Přibližná metoda pro řešení problémů popsaných diferenciálními rovnicemi Motivace v problémech mechaniky spojitého prostředí (kontinua) Diskretizace: Nahrazení spojitého prostředí diskrétním modelem Původně navržena Courantem v roce 1943 [2] (matematik) a nezávisle Turnerem a kol. [3] (inženýři) Základní aspekty matematický, fyzikální, inženýrský a algoritmický Z inženýrského hlediska lze chápat MKP jako vhodné zobecnění deformační metody

2 ZÁKLADNÍ ROVNCE MECHANKY 2 2 Základní rovnice mechaniky Předpoklady Malé posuny a malá přetvoření Materiál se chová lineárně a pružně Dynamické účinky jsou zanedbatelné Základní typy rovnic Geometrické rovnice 2.1 Statické rovnice 2.2 Konstitutivní rovnice 2.3 Okrajové podmínky 2.4

2 ZÁKLADNÍ ROVNCE MECHANKY 3 Trojrozměrný problém Oblast Hranice Poloha Posuny Deformace Napětí Ω Γ x = {x, y, z} T u(x) = {u(x), v(x), w(x)} T ε(x) = {ε x (x), ε y (x), ε z (x), γ yz (x), γ zx (x), γ xy (x)} T σ(x) = {σ x (x), σ y (x), σ z (x), τ yz (x), τ zx (x), τ xy (x)} T

2 ZÁKLADNÍ ROVNCE MECHANKY 4 Jednorozměrný problém Oblast Hranice Poloha Posuny Deformace Napětí a, b x u(x) ε(x) = ε x (x) σ(x) = σ x (x)

2 ZÁKLADNÍ ROVNCE MECHANKY 5 2.1 Geometrické rovnice: u ε Složkový zápis A ε x (x) ε y (x) ε z (x) γ yz (x) γ zx (x) γ xy (x) Trojrozměrný problém = 0 0 x 0 0 y 0 0 z 0 z y 0 z x 0 y x u(x) v(x) w(x) Jednorozměrný problém ε(x) = T u(x) ε(x) = d u(x)

2 ZÁKLADNÍ ROVNCE MECHANKY 6 2.2 Statické rovnice: A(σ) = 0 x 0 0 0 0 y 0 0 0 z z y Trojrozměrný problém z 0 x y x 0 σ x (x) σ y (x) σ z (x) τ yz (x) τ zx (x) τ xy (x) + X(x) Y (x) Z(x) = 0 0 0 σ(x) + X(x) = 0 dσ x (x) Složkový zápis B Jednorozměrný problém + X(x) = 0 dn x(x) + f x (x) = 0 Jednorozměrné podmínky rovnováhy ve vnitřních silách představují

2 ZÁKLADNÍ ROVNCE MECHANKY 7 podmínky rovnováhy zapsané v napětích zintegrované po průřezu A(x) Podmínka rovnováhy v libovolném bodě průřezu A(x) ntegrace po průřezu d A(x) dσ x (x) ( dσx (x) A(x) σ x (x) dy dz + } {{ } N x (x) + X(x) = 0 ) + X(x) A(x) X(x) dy dz } {{ } f x (x) dy dz = 0 = 0 Výsledek dn x (x) + f x (x) = 0 Obdobným způsobem odvoďte zbývající podmínky rov- Domací úkol 1. nováhy na prutu.

2 ZÁKLADNÍ ROVNCE MECHANKY 8 2.3 Konstitutivní rovnice ε σ Předpokládáme lineárně pružný izotropní materiál Složkový zápis C σx(x) σy (x) σz (x) τyz (x) τzx(x) τxy (x) =λ(x) Trojrozměrný problém 1 ν ν ν 0 0 0 ν 1 ν ν 0 0 0 ν ν 1 ν 0 0 0 0 0 0 1 2ν 0 0 2 0 0 0 0 1 2ν 0 2 0 0 0 0 0 1 2ν 2 σ(x) = D(x) ( ε(x) ε 0 (x) ) εx(x) εy (x) εz (x) γyz (x) γzx(x) γxy (x) Jednorozměrný problém σ(x) = E(x) ( ε(x) ε 0 (x) ) λ(x) = E(x) (1+ν(x))(1 2ν(x)), oedometrický modul E oed(x) = λ(x)(1 ν(x)) ε 0 (x) vyjadřuje počáteční deformace, typicky od teplotních účinků

2 ZÁKLADNÍ ROVNCE MECHANKY 9 2.4 Okrajové podmínky Statické (přirozené) okrajové podmínky Složkový zápis D Trojrozměrná úloha: x Γ p σx(x) ] σy (x) [ n x(x) 0 0 0 nz (x) ny (x) 0 ny (x) 0 nz (x) 0 nx(x) 0 0 nz (x) ny (x) nx(x) 0 σz (x) τyz (x) τzx(x) { px (x) p y (x) p z (x) } = { 0 0 0 } τxy (x) n(x)σ(x) p(x) = 0 Jednorozměrná úloha: x p N x (x) N x (x) = 0 Kinematické (podstatné) okrajové podmínky Trojrozměrná úloha: x Γ u Jednorozměrná úloha: x u u(x) u(x) = 0 u(x) u(x) = 0

3 DEFORMAČNÍ VARANTA ŘEŠENÍ 10 3 Deformační varianta řešení u(x) GR ε(x) KR SR { }} { σ(x) A(σ) = 0 Lamého rovnice pružnosti x Ω Trojrozměrná úloha ( ( )) D(x) T u(x) ε 0 (x) + X = 0 x Γ u u(x) u(x) = 0 ( ) x Γ p n(x) D(x)( T u(x) ε 0 (x)) p(x) = 0 x d Jednorozměrná úloha ( )) E(x)A(x) ε0 (x) x u u(x) u(x) = 0 x p N(x) N(x) = 0 ( du(x) + f x (x) = 0 Funkci u(x) resp. u(x) splňující všechny předchozí rovnice nazveme silným řešením rovnic pružnosti.

4 SLABÁ FORMULACE PODMÍNEK ROVNOVÁHY 11 4 Slabá formulace podmínek rovnováhy 4.1 Jednorozměrná úloha Podmínky rovnováhy platí v libovolném bodě x pro všechny váhové funkce δu(x) ( ( ( )) ) d du(x) δu(x) E(x)A(x) ε0 (x) + f x (x) = 0 (1) Kinematické okrajové podmínky (u(x) u(x)) x u = 0 Pro jednoduchost předpokládáme, že u(x) = 0 Statické okrajové podmínky ( Nx (x) N x (x) ) x p = 0

4 SLABÁ FORMULACE PODMÍNEK ROVNOVÁHY 12 ntegrace per partes f(x)g (x) = [f(x)g(x)] b a g(x)f (x) Tedy g(x)=n x (x) f(x) { }} { δu(x) ( {( ( }} { d du(x) ) E(x)A(x) (x))) ε0 = [δu(x)nx (x)] u + [ δu(x)n x (x) ] ( ( )) d(δu(x)) du(x) p E(x)A(x) ε0 (x) Po dosazení do původní podmínky (1) 0 = [δu(x)n x (x)] u [ δu(x)n x (x) ] p { ( ( )) d(δu(x)) du(x) + E(x)A(x) ε0 (x) } δu(x)f x (x)

4 SLABÁ FORMULACE PODMÍNEK ROVNOVÁHY 13 Pokud váhová funkce δu(x) splňuje kinematické okrajové podmínky na u, vypadává z předchozího vztahu člen [δu(x)n x (x)] u. Dostáváme + d(δu(x)) ( E(x)A(x) du(x) ) = δu(x)f x (x) d(δu(x)) E(x)A(x)ε 0 (x) + [ δu(x)n x (x) ] p (2) Slabé řešení rovnic pružnosti: funkce u(x), splňující kinematické okrajové podmínky a rovnost (2) pro všechny váhové funkce δu(x) splňující kinematické okrajové podmínky rovnic pružnosti Silné řešení Slabé řešení Statické rovnice Přesně V průměru Kinematické okrajové podmínky Přesně Přesně Statické okrajové podmínky Přesně V průměru

4 SLABÁ FORMULACE PODMÍNEK ROVNOVÁHY 14 4.2 Trojrozměrná úloha Vážená (zprůměrovaná) forma podmínek rovnováhy Ω δu(x) T( σ(x) {( ( }} )){ D(x) T u(x) ε 0 (x) +X(x) ) = 0 δu(x) splňuje kinematické okrajové podmínky Statické okrajové podmínky Γ p δu(x) T n(x)σ(x) = Γ p δu(x) T p(x) ntegrace per partes Clapeyronův teorém f(x) T g(x) = Ω Γ f(x) T n(x)g(x) Ω ( T f(x)) T g(x)

4 SLABÁ FORMULACE PODMÍNEK ROVNOVÁHY 15 Tedy Ω Ω δu(x) T ( ( ( ))) D(x) T u(x) ε 0 (x) ( ) T ( ) T δu(x) D(x) T u(x) ε 0 (x) = Γ p δu(x) T p(x) Slabé řešení: Najdi u(x), u(x) = u(x) = 0 na Γ u, které splňuje ( ) T ( ) T δu(x) D(x) T u(x) = δu(x) T X(x) + Ω Ω ( T δu(x)) T D(x)ε 0 (x) + Ω Γ p δu(x) T p(x) pro všechna δu(x), která splňují kinematické okrajové podmínky. Domací úkol 2. Jaká je souvislost slabého řešení s principem virtuálních posunutí? [5, kap. 5]

5 DSKRETZACE 16 5 Diskretizace když jsou podmínky na řešení zeslabené, jedná se stále o nekonečnědimenzionální úlohu (platí pro všechny δu(x) resp. δu(x)). Nutno převést na úlohu s konečným počtem parametrů tzv. diskretizace. 5.1 Jednorozměrná úloha Funkci u(x) hledáme ve tvaru u 1 u(x) n N i (x)u i i=1 = [N 1 (x), N 2 (x),..., N n (x)] u 2. u n = N(x)r N i (x) jsou známé bázové funkce a r i jsou neznámé koeficienty lineární kombinace; n je počet stupňů volnosti úlohy

5 DSKRETZACE 17 Pokud je dán vektor r, můžeme vypočítat hodnoty posunů v libovolném bodě x u(x) N(x)r přetvoření v libovolném bodě x ε(x) d N(x)r = B(x)r napětí v libovolném bodě x σ(x) = E(x) ( ε(x) ε 0 (x) ) E(x) ( B(x)r ε 0 (x) ) Pro určení vektoru r je nutno specifikovat n nezávislých podmínek. Jejich konkrétní podoba závisí na volbě váhových funkcí δu [1, str.!!!]. Volba ve tvaru δu(x) N(x)δr, vede na tzv. Galerkinovu metodu (δr n 1 je nezávislé na r).

5 DSKRETZACE 18 Po dosazení předchozích aproximací do (2) dostáváme podmínku δr T B(x) T E(x)A(x)B(x)r = δr T N(x) T f x (x) [ ] + δr T B(x) T E(x)A(x)ε 0 (x) + δr T N(x) T N x (x) která musí být splněna pro všechna δr. Člen δr T můžeme z předchozí rovnosti vytknout, jelikož není funkcí x: p, ( ) ( δr T B(x) T E(x)A(x)B(x) r = δr T N(x) T f x (x) ( ) + δr T B(x) T E(x)A(x)ε 0 (x) + δr T [ N(x) T N x (x) ] p )

5 DSKRETZACE 19 Tato rovnice bude splněna pro všechna δr, pouze pokud bude r řešením soustavy lineárních rovnic K r = R f + R 0 + R p Jednotlivé členy Symetrická matice tuhosti K n n K = B(x) T E(x)A(x)B(x) (3) Vektor zobecněného zatížení od objemových sil R f n 1 R f = N(x) T f x (x) (4) Vektor zobecněného zatížení od počátečních deformací R 0n 1 R 0 = B(x) T E(x)A(x)ε 0 (x) (5)

5 DSKRETZACE 20 Vektor zobecněného zatížení od povrchových sil R pn 1 R p = [ N(x) T N x (x) ] p (6) R. Courant A.-L. Cauchy G. Lamé R. Hooke B.G. Galerkin

5 DSKRETZACE 21 5.2 Trojrozměrný problém Aproximace u(x) u(x) v(x) w(x) n N i (x) i=1 u i v i w i u 1 = N 1 (x) 0 0... N n (x) 0 0 0 N 1 (x) 0... 0 N n (x) 0 0 0 N 1 (x)... 0 0 N n (x) v 1 w 1. u n v n w n

5 DSKRETZACE 22 Tedy u(x) N(x)r Pokud známe 3n-rozměrný vektor r, můžeme určit hodnoty posunů v libovolném bodě x u(x) N(x)r přetvoření v libovolném bodě x ε(x) = T u(x) T N(x)r = B(x)r napětí v libovolném bodě x σ(x) = D(x) ( ε(x) ε 0 (x) ) Galerkinova metoda váhové funkce volíme ve tvaru δu(x) N(x)δr. D(x) ( B(x)r ε 0 (x) ) další postup úplně stejný jako pro jednorozměrnou úlohu

6 PRNCP METODY KONEČNÝCH PRVKŮ 23 Domací úkol 3. Odvoďte matici tuhosti a vektor zobecněného zatížení pro trojrozměrnou úlohu pružnosti. 6 Princip metody konečných prvků Speciální případ Galerkinovy metody, šikovná volba bázových funkcí N i Řešenou oblast rozdělíme na n uzlových bodů. Neznámé u i, v i a w i mají nyní fyzikální význam posunů daných uzlových bodů Každému uzlovému bodu přísluší jedna bázová funkce, jejíž hodnota je v daném uzlu rovná jedné, zatímco v ostatních uzlech je nulová.

6 PRNCP METODY KONEČNÝCH PRVKŮ 24 Jednorozměrná úloha Dvojrozměrná úloha Bázová funkce může být vyskládána z příspěvků od jednotlivých prvků. Jednorozměrná úloha Dvojrozměrná úloha

6 PRNCP METODY KONEČNÝCH PRVKŮ 25 Jednotlivé matice a vektory z rovnic (3) (6) stačí určit pouze jednou pro daný typ prvku. Z fyzikálního hlediska mají úplně stejný význam jako v deformační metodě (koncové síly od posunů uzlů, koncové síly od zatížení a poklesu podpor) Zpětné vyskládání zaručíme tzv. lokalizací příspěvků jednotlivých prvků Prosba. V případě, že v textu objevíte nějakou chybu nebo budete mít námět na jeho vylepšení, ozvěte se prosím na zemanj@cml.fsv.cvut.cz. Opravy verze -001: str. 12: integrace per partes, opraven člen f(x) na f (x) (na chybu upozornila A. Kučerová) Opravy verze 000: str. 8: doplněn vztah pro E oed, str. 13, 16, 17, 18: oprava gramatiky, (na chyby upozornil J. Šejnoha), str. 8: opraven třetí řádek matice tuhosti, str. 10, jednorozměrná úloha, připsán člen d/, str.17 opraveno w na δu, str.18: v první rovnici opraveno + na = (chyby nalezené v průběhu přednášky), doplněné citace Opravy verze 001: str. 6: pro větší názornost doplněny podmínky rovnováhy v napětích (vylepšení navrhl P. Gruber) Opravy verze 002: str. 14: opraven člen δu na f (na chybu upozornil J. Šejnoha)

6 PRNCP METODY KONEČNÝCH PRVKŮ 26 Opravy verze 003: str. 10, 11, 14: opravena znaménka u X a f x. (na chyby upozornila J. Egrtová) Opravy verze 004: Označeny důležité vztahy, opraveno označení pro řádkové matice z A na A. Doplněny vektorové verze obrázků. Opravy verze 005: Opraveny překlepy na str. 16 a 19. (na chyby upozornil M. Jandera) Verze 006

A GEOMETRCKÉ ROVNCE 27 A Geometrické rovnice Podrobné odvození viz [4, str. 9 11] ε x (x) = u(x) x ε y (x) = v(x) y ε z (x) = w(x) z γ yz (x) = v(x) + w(x) z y γ zx (x) = w(x) x γ xy (x) = u(x) y + u(x) z + v(x) x

B STATCKÉ ROVNCE 28 B Statické rovnice σ x (x) + τ xy(x) x y τ xy (x) + σ y(x) x y τ zx (x) x + τ yz(x) y Podrobné odvození viz [4, str. 16 19] + τ zx(x) z + τ yz(x) z + σ z(x) z + X(x) = 0 + Y (x) = 0 + Z(x) = 0

C KONSTTUTVNÍ ROVNCE 29 C Konstitutivní rovnice σ x (x) = σ y (x) = σ z (x) = τ yz (x) = τ zx (x) = τ zx (x) = E ( (1 ν(x))εx (x) + ν(x)(ε y (x) + ε z (x) ) (1 + ν(x))(1 2ν(x)) E ( (1 ν(x))εy (x) + ν(x)(ε x (x) + ε z (x) ) (1 + ν(x))(1 2ν(x)) E ( (1 ν(x))εz (x) + ν(x)(ε x (x) + ε y (x) ) (1 + ν(x))(1 2ν(x)) E (1 2ν(x) γ yz (x) ) (1 + ν(x))(1 2ν(x)) 2 E (1 2ν(x) γ zx (x) ) (1 + ν(x))(1 2ν(x)) 2 E (1 2ν(x) γ zx (x) ) (1 + ν(x))(1 2ν(x)) 2 Podrobné odvození viz [4, str. 28 32]

D STATCKÉ OKRAJOVÉ PODMÍNKY 30 D Statické okrajové podmínky σ x (x)n x (x) + τ xy (x)n y (x) + τ zx (x)n z (x) p x (x) = 0 τ xy (x)n x (x) + σ y (x)n y (x) + τ yz (x)n z (x) p y (x) = 0 τ zx (x)n x (x) + τ yz (x)n y (x) + σ z (x)n z (x) p z (x) = 0 Podrobné odvození viz [4, str. 14 15]

REFERENCE 31 Reference [1] P. Brož and P. Procházka, Metoda okrajových prvků v inženýrské praxi, SNTL, Praha, 1987. [2] R. Courant, Variational methods for the solution of problems of equilibrium and vibrations, Bulletin of the American Mathematical Society 49 (1943), 1 23. [3] M. J. Turner, R. W. Clough, H. C. Martin, and L. J. Topp, Stiffness and deflection analysis of complex structures, Journal Aeronautical Science 23 (1956), 805 824. [4] J. Šejnoha and J. Bittnarová, Pružnost a pevnost 10, Vydavatelství ČVUT, Praha, 1997. [5], Pružnost a pevnost 20, Vydavatelství ČVUT, Praha, 1998.