Matematický ústav Slezské univerzity v Opavě Učební texty k přednášce ALGEBRA I, zimní semestr 2000/2001 Michal Marvan. 4.



Podobné dokumenty
Matematický ústav Slezské univerzity v Opavě Učební texty k přednášce ALGEBRA I, zimní semestr 2000/2001 Michal Marvan. 2.

15. Moduly. a platí (p + q)(x) = p(x) + q(x), 1(X) = id. Vzniká tak struktura P [x]-modulu na V.

10. Vektorové podprostory

ALGEBRA. Téma 4: Grupy, okruhy a pole

Matematický ústav Slezské univerzity v Opavě Učební texty k přednášce ALGEBRA II, letní semestr 2000/2001 Michal Marvan

M M. Je-li ρ M 2 relace, pak vztah (x, y) ρ zapisujeme x ρ y.

Matice. a m1 a m2... a mn

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ. Modernizace studijního programu Matematika na PřF Univerzity Palackého v Olomouci CZ.1.07/2.2.00/28.

Matematický ústav Slezské univerzity v Opavě Učební texty k přednášce ALGEBRA I, zimní semestr 2000/2001 Michal Marvan. 7.

Permutační grupy Cykly a transpozice Aplikace. Permutace. Rostislav Horčík: Y01DMA 11. května 2010: Permutace 1/17

Pojem binární relace patří mezi nejzákladnější matematické pojmy. Binární relace

1. Pologrupy, monoidy a grupy

18. První rozklad lineární transformace

Algebraické struktury s jednou binární operací

Množiny, relace, zobrazení

19. Druhý rozklad lineární transformace

10. DETERMINANTY " # $!

Teoretická informatika Tomáš Foltýnek Algebra Struktury s jednou operací

Matematický ústav Slezské univerzity v Opavě Učební texty k přednášce ALGEBRA II, letní semestr 2000/2001 Michal Marvan. 14.

1 Zobrazení 1 ZOBRAZENÍ 1. Zobrazení a algebraické struktury. (a) Ukažte, že zobrazení f : x

p, q dvě permutace na množině X, pak složené zobrazení, tj. permutaci, q p : X X nazýváme složení permutací p a q (v tomto pořadí).

2. Test 07/08 zimní semestr

Aritmetika s didaktikou I.

Algebra - druhý díl. Lenka Zalabová. zima Ústav matematiky a biomatematiky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita

Matematický ústav Slezské univerzity v Opavě Učební texty k přednášce ALGEBRA II, letní semestr 2000/2001 Michal Marvan

Úlohy k procvičování textu o univerzální algebře

Lineární algebra Kapitola 1 - Základní matematické pojmy

Matematika IV - 2. přednáška Základy teorie grup

Matematická analýza 1

DEFINICE Z LINEÁRNÍ ALGEBRY

označme j = (0, 1) a nazvěme tuto dvojici imaginární jednotkou. Potom libovolnou (x, y) = (x, 0) + (0, y) = (x, 0) + (0, 1)(y, 0) = x + jy,

1 Lineární prostory a podprostory

Matematika IV - 3. přednáška Rozklady grup

Algebra II pro distanční studium

PŘEDNÁŠKA 7 Kongruence svazů

Naproti tomu gramatika je vlastně soupis pravidel, jak

7 Analytické vyjádření shodnosti

[1] Determinant. det A = 0 pro singulární matici, det A 0 pro regulární matici

grupa těleso podgrupa konečné těleso polynomy komutativní generovaná prvkem, cyklická, řád prvku charakteristika tělesa

PŘEDNÁŠKA 5 Konjuktivně disjunktivní termy, konečné distributivní svazy

4. Topologické vlastnosti množiny reálných

Co je to univerzální algebra?

Maticí typu (m, n), kde m, n jsou přirozená čísla, se rozumí soubor mn veličin a jk zapsaných do m řádků a n sloupců tvaru:

Oproti definici ekvivalence jsme tedy pouze zaměnili symetričnost za antisymetričnost.

Matematika IV - 3. přednáška Rozklady grup

Funkce, elementární funkce.

Teorie grup 1 Příklad axiomatické teorie

5 Pravděpodobnost. Sestavíme pravděpodobnostní prostor, který modeluje vytažení dvou ponožek ze šuplíku. Elementární jevy

Kapitola 1. Relace. podle definice podmnožinou každé množiny. 1 Neříkáme už ale, co to je objekt. V tom právě spočívá intuitivnost našeho přístupu.

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Algebra. študenti MFF 15. augusta 2008

množinu definujeme axiomaticky: nesnažíme se ji zkonstruovat (dokonce se ani nezabýváme otázkou,

GRAFY A GRAFOVÉ ALGORITMY

[1] x (y z) = (x y) z... (asociativní zákon), x y = y x... (komutativní zákon).

Nechť M je množina. Zobrazení z M M do M se nazývá (binární) operace

Matematika I 2a Konečná pravděpodobnost

Teorie množin. Čekají nás základní množinové operace kartézské součiny, relace zobrazení, operace. Teoretické základy informatiky.

Úlohy k procvičování textu o svazech

Cvičení z Lineární algebry 1

Matematická logika. Miroslav Kolařík

B i n á r n í r e l a c e. Patrik Kavecký, Radomír Hamřík

Báze a dimenze vektorových prostorů

Vysoké učení technické v Brně Fakulta informačních technologií. Regulární pologrupy. Semestrální práce do předmětu Algebra, Kombinatorika, Grafy

Základy matematiky pro FEK

ALGEBRA. Téma 5: Vektorové prostory

PŘEDNÁŠKA 2 POSLOUPNOSTI

Algebra I Cvičení. 4) Množina všech matic s nulou v levém dolním rohu a s jedničkami na diagonále.

10 Přednáška ze

Pravděpodobnost a její vlastnosti

Úvod do informatiky. Miroslav Kolařík

Matematická logika. Rostislav Horčík. horcik

Množinu všech slov nad abecedou Σ značíme Σ * Množinu všech neprázdných slov Σ + Jazyk nad abecedou Σ je libovolná množina slov nad Σ

(1) Dokažte, že biprodukt je součin (a tím pádem i součet). Splňují-li homomorfismy. A B je izomorfismus stejně jako A B i+j

Afinita je stručný název pro afinní transformaci prostoru, tj.vzájemně jednoznačné afinní zobrazení bodového prostoru A n na sebe.

Lineární zobrazení. V prvním z následujících tvrzení navíc uvidíme, že odtud plynou a jsou tedy pak rovněž splněny podmínky:

Omezenost funkce. Definice. (shora, zdola) omezená na množině M D(f ) tuto vlastnost. nazývá se (shora, zdola) omezená tuto vlastnost má množina

Lineární algebra : Polynomy

5.1. Klasická pravděpodobnst

Důkaz Heineho Borelovy věty. Bez újmy na obecnosti vezmeme celý prostor A = M (proč? úloha 1). Implikace. Nechť je (M, d) kompaktní a nechť.

Matematická logika. Miroslav Kolařík

Diskrétní matematika. DiM /01, zimní semestr 2018/2019

TOPOLOGIE A TEORIE KATEGORIÍ (2017/2018) 4. PREDNÁŠKA - SOUČIN PROSTORŮ A TICHONOVOVA VĚTA.

GRUPY SBÍRKA PŘÍKLADŮ

Matice lineárních zobrazení

Lineární algebra : Báze a dimenze

SOUČIN MATIC A m n B n p = C m p, přičemž: a i1 b 1j +a i2 b 2j + +a in b nj = c ij, i=1 m, j=1 p. Např: (-2) = -3

Matematika 2 pro PEF PaE

Cyklické grupy a grupy permutací

Matematika 1 MA1. 2 Determinant. 3 Adjungovaná matice. 4 Cramerovo pravidlo. 11. přednáška ( ) Matematika 1 1 / 29

teorie logických spojek chápaných jako pravdivostní funkce

Pavel Horák LINEÁRNÍ ALGEBRA A GEOMETRIE 1 UČEBNÍ TEXT

Substituce. Petr Štěpánek. S využitím materialu Krysztofa R. Apta. Logické programování 2 1

Zdrojem většiny příkladů je sbírka úloh 1. cvičení ( ) 2. cvičení ( )

4 Pojem grafu, ve zkratce

Úvod do informatiky. Miroslav Kolařík

Vybíravost grafů, Nullstellensatz, jádra

Definiční obor funkce

Vektorové podprostory, lineární nezávislost, báze, dimenze a souřadnice

Kapitola 1. Úvod. 1.1 Značení. 1.2 Výroky - opakování. N... přirozená čísla (1, 2, 3,...). Q... racionální čísla ( p, kde p Z a q N) R...

Základy matematiky pro FEK

Lineární algebra : Násobení matic a inverzní matice

Transkript:

Matematický ústav Slezské univerzity v Opavě Učební texty k přednášce ALGEBRA I, zimní semestr 000/00 Michal Marvan. Permutace Definice. Bud M konečná množina. Bijekce M M se nazývá permutace na množině M. Je-li p : M M permutace a je-li m M libovolný prvek, pak obraz p(m) prvku m obvykle značíme p m. Příklad. Vkrálíkárně očtyřech kotcích žijí čtyři králíci, po jednom v každém kotci. Majitel v pátek přestěhoval králíky z horního patra do spodního a naopak: p = Bud M čtyřprvková množina kotců. Stěhování králíků je permutace na M právě tehdy, když po něm nebudou v žádném kotci dva králíci (injektivita) a žádný kotec nezůstane prázdný (surjektivita). Označme S(M) množinu všech permutací na množině M. Jsou-li p, s : M M dvě permutace, pak jejich složení je permutace s p : M M daná známou formulí (s p)(m) = s(p(m)). Složení permutací je opět permutace, protože složení bijekcí je bijekce. Na množině S(M) tak vzniká asociativní binární operace S(M) S(M) S(M) skládání permutací. Příklad. Majitel králíkárny z předchozího příkladu v sobotu opět stěhoval králíky: s = (dva králíci zůstali na místě). Ověřte, že s p = Permutace s p vyjadřuje rozmístěníkrálíků v sobotu ve srovnání s rozmístěním králíků večtvrtek. Množina S(M) je grupa vzhledem k binární operaci,,. Jednotkovým prvkem je identické zobrazeníid M : M M. Inverzní prvky jsou inverzní zobrazení. (Ověřte jako cvičení.) Pro zjednodušení dalších úvah zvolme pevnou množinu o n prvcích, I n ={,...,n } N. Množinu všech permutací na množině I n označme prostě S n. Prvky libovolné n-prvkové množiny M můžeme označit indexy,...,n, takže M = { m,...,m n }.Místo o permutaci prvků m i množiny M pak můžeme uvažovat o permutaci odpovídajících indexů i, tj. o permutaci na množině I n ={,...,n }. Přechod k množině I n proto nenínaúkor obecnosti.

. Permutace Permutaci t : I n I n můžeme zapsat různými způsoby. Běžně ji zapisujeme ( ) n t t t n [anebo, pro jednoduchost, jen (t, t,...,t n ), protože prvnířádek (,,...,n) je vždy stejný]. Můžeme také kreslit názorné diagramy, například tak, že se množina I n zobrazí dvakrát vedle sebe a vedou se spojnice mezi prvky i a t i (viz následující příklad). Příklad. Očíslujme kotce: Permutace p, s a s p z předchozího příkladu jsou po řadě p = ( Totéž vyjádřeno diagramy: ) (, s = ) (, s p = ). p s Při navázání diagramůjenázorně vidět, jak se permutace skládají: s p p s = s p Definice. Bud t permutace na množině I n ={,...,n }. Necht i, j I n,přičemž i < j a zároveň t i > t j.pakřekneme, že pár (t i, t j ) tvoří inverzi. Počet inverzí (tj. párů t i > t j kde i < j) označíme inv t. Dostáváme zobrazení inv : S n N {0 }. Příklad. Vyjmenujme inverze v předchozímpříkladu: p : (, ), (, ), (, ), (, ), inv s = ; s : (, ), inv p = ; s p : (, ), (, ), (, ), inv(s p) =. Počty inverzí lze také snadno určit z diagramů jako počty průsečíků čar.

. Permutace Obecně platí:inv(s p) = inv s + inv p sudé číslo: Tvrzení. Bud te p, q permutace na množině I n. Pak existuje celé číslo k takové, že platí inv(q p) = inv q + inv p + k. Důkaz. Pro každou dvouprvkovou podmnožinu { i, j } I n označme i menší z obou prvků, takže i < j. Vždy nastane právě jeden ze čtyř případů: (i) p(i) <p( j), q(p(i)) < : (ii) p(i) >p( j), q(p(i)) > : (iii) p(i) <p( j), q(p(i)) > : (iv) p(i) >p( j), q(p(i)) < : i j i j i j i j p( i) p( j) p( j) p( i) p( i) p( j) p( j) p( i) Označme po řadě N (i), N (ii), N (iii), N (iv) počet výskytů dvojice { i, j } I n uvedeného druhu. Pár { i, j } přispívá jednou inverzí kinv p vpřípadech (ii) a (iv), protože právěvtěchto případech jdou p( j), p(i) v opačném pořadí než i, j. Proto platí inv p = N (ii) + N (iv). Podobně pár { i, j } přispívá jednou inverzí k invq v případech (iii) a (iv), protože právě v těchto případech jdou q( p(i), q( p( j)) v opačném pořadí než p(i), p( j): inv q = N (iii) + N (iv). A konečně { i, j } přispívá jednou inverzí kinv(q p) vpřípadech (ii) a (iii), protože právě vtěchto případech jdou q(p(i), v opačném pořadí než i, j: Pak inv(q p) = N (ii) + N (iii). inv(q p) = N (ii) + N (iii) = (N (ii) + N (iv) ) + (N (iii) + N (iv) ) N (iv) = inv p + inv q N (iv). Vidíme, že tvrzení platí,přičemž k = N (iv) Z. Definice. Definujme signum (znaménko) permutace s S n předpisem sgn s = ( ) inv s. Vidíme, že sgn je zobrazení S n {, }. Pro signum složené permutace odvodíme vztah, který již neobsahuje neurčité sudé číslo k:

. Permutace Tvrzení. Pro libovolné permutace p, q S n platí sgn(q p) = sgn q sgn p. Důkaz. sgn(q p) = ( ) inv(q p) = ( ) inv q + inv p + k = ( ) inv q ( ) inv p ( ) k = ( ) inv q ( ) inv p = sgn q sgn p. Tím je ověřeno, že sgn je homomorfismus pologrup, ale každý pologrupový homomorfismus mezi grupami je homomorfismus grup. Tudíž, sgn je homomorfismus grup (S n,, id, ) ({, },,, ). Zbavit se neurčitého sčítance k můžeme i tak, že přejdeme ke sčítání v poli Z. Tvrzení. Pro libovolnák, l Z platí [k + l] = [k] + [l] (sčítání vpravo je v Z ). Důkaz. Cvičení. Definice. Bud s : I n I n permutace. Prvek s =[inv s] Z se nazývá parita permutace s. Tvrzení. Bud te p, q permutace na množině I n.pak () q p = q + p v Z. () id =0 v Z. () q = q v Z. Důkaz. Cvičení.Návod: viz analogické formule pro sgn. Mezi paritou a signem je jednoznačný vztah, který výstižně zapisujeme sgn s = ( ) s. Parita 0 se nazývá,,sudá, parita se nazývá,,lichá. Vrat me se k permutacím na obecné množině M.Počet inverzí a tedy i signum a paritu takové permutace stanovíme tak, že očíslujeme prvky v M a stanovíme paritu odpovídající permutace na množině I n. Vzniká ovšem otázka, zda potom parita nezávisí na volbě očíslování. Příklad. Vnašem příkladu s králíky můžeme prvky množiny M (kotce) očíslovat i jinak, například Páteční permutace p potom má jen dvě inverze oproti čtyřemvpůvodnímočíslování. Parita ovšem zůstává sudá.

. Permutace Tvrzení. Parita a signum permutace s S(M) nezávisí na očíslování prvků množiny M. Důkaz. Očíslování prvků množiny M je vlastně bijekce I n u M, i u i M, taková, že M ={u, u,...,u n }. Bud s permutace na množině M. Bud s u S n permutace, která při očíslování u odpovídá permutaci s. Máme s u = u u s u : I n M s M u I n. [Vskutku, prvek s číslem i se při permutaci u zobrazí na prvek s číslem s u (i). To ale znamená, že u(s u (i)) = s(u(i)) pro každé číslo i I n, a tedy u s u = s u; odtud s u = u s u.] Parita permutace s : M M vočíslování u pak je s u = u s u, parita téže permutace v jiném očíslování v : I n M je s v = v s v. Snadno najdeme vztah mezi s v a s u : s v = v s v = v u u s u u v = v u s u u v = (v u) s u (v u). Přitom zobrazení v u : I n I n je bijekce, a tedy permutace na I n, a proto můžeme použít známý vztah p q = p + q. Dostaneme což semělo dokázat. s v = v u + s u + (v u) = v u + s u + v u = s u, Nejjednodušší netriviální permutace jsou transpozice. Definice. Transpozice je permutace, při nížsevymění dva prvky a ostatní zůstanou na místě. Cvičení. Ukažte, že libovolná transpozice má lichou paritu. Problém k řešení. Ukažte, že libovolná permutace je složením konečného počtu transpozic; přitom sudá (lichá) permutace je složením sudého (lichého) počtu transpozic. Parity permutací se používápři některých důkazech neexistence či nemožnosti. Cvičení. V tabulce o políčkách se pohybuje 5 kostek a jedna díra. Je dovoleno přesunout kostku na místo díry, pokud s ní sousedí. Ukažte, že z počátečního rozestavení Z nelze dojít k rozestavení K, je-li Z = 5 6 7 8 9 0 K = 5 6 7 8 9 0 5 5 5

. Permutace Návod: ) Jednotlivé pozice v tabulce označujme dvojicemi (i, j), i =,...,, j =,...,. Bud M ={,,, } {,,, } množina všech pozic. Přesouváním kostek vytváříme permutace na množině M. Rozestavení Z považujme za identickou permutaci. Dokažte, že každý tah ve shodě s pravidly je transpozicí. ) Zaved me zobrazení d : S(M) {0, } předpisem: Je-li při permutaci s díra na pozici (i, j) M, pak d(s) = [i + j]. Dokažte, že pro každou permutaci s dosaženou ve shodě s pravidly platí s =d(s) [předpokládáme, že díra původně stojí na pozici (, ), takže d(id) = 0]. ) Nakonec ukažte, že K d(k ). Cvičení. Z pohledu matematika, Rubikova kostka sestává z 0 krychliček, rozložených ve vrcholech krychle (8 vrcholových krychliček) a ve středech hran krychle ( hranových krychliček). Je dovoleno otáčet jednotlivými stěnami krychle. Ukažte, že při dovolené manipulaci s Rubikovou kostkou nelze vyměnit mezi sebou dva vrcholy tak, aby všechny ostatní krychličky zůstaly na místě. (K obarvení nepřihlížíme.) Návod: Jelikož sepři manipulaci s kostkou nemísí vrcholové a hranové krychličky, jde o současně prováděné permutace na množině V vrcholových krychliček a na množině H hranových krychliček. Ukažte, že otočení jednou stěnou je permutace liché parity jak na V, tak na H. Ukažte, že během dovolené manipulace s kostkou jsou parita permutace na V a parita permutace na H stále stejné. Cvičení. (a) Ukažte, že na n-prvkové množině jen! permutací. (b) Je-li n >, pak právě polovina z nich je sudých a polovina je lichých. Dokažte. Návod: (a) Indukcí vzhledem k n. (b) Složení s libovolnou pevně zvolenou transpozicí dává bijekci mezi množinou sudých a množinou lichých permutací. 6