TISKOVÉ A DISTRIBUČNÍ CENTRUM Váš průvodce na skautské stezce 1
Vážení čtenáři, edice Vůdcovská zkouška vám opět přináší 14 příruček, které se zabývají jednotivými obory vůdcovské zkoušky. Díky vekému zájmu vám můžeme v krátké době nabídnout 2. opravené a dopněné vydání textů pro přípravu k vůdcovské zkoušce. Přesto, že budou vydávány na přeskáčku, jejich čísování odpovídá čísování oborů v Řádu pro vzděávání činovnic a činovníků Junáka. Na ceé řadě se podíí někoik autorů a mnohdy se stává, že i jeden obor píše více autorů. Tato různorodost se zákonitě projevuje. Každý z nich muse spnit určité podmínky (např. děit svá skripta do kapito pode bodů v Řádu), ae jinak jsme autorům ponechai - především co se styu psaní týká - vonou ruku. Proto má každý dí svou tvář. Z edice trochu vybočují dvě pubikace - Historie skautingu, které jsme, přestože je jen jednou ze součástí bodu 1, věnovai také samotnou příručku. Druhou specifickou pubikací je dí Vůdcovská zkouška - přehed témat. Stručně se věnuje každému z bodů VZ - i písemné práci a muvenému projevu, které samostatné příručky nemají. Obsahuje předpokádaný rozsah každého bodu. Tento dí je určen nejen zkoušeným, ae především zkoušejícím. Věříme, že se vám i díky těmto skriptům podaří na vůdcovskou zkoušku kvaitně připravit. TDC Text je doprovázen kresbami E.T. Setona a ekoogickými hrami, které pro dopnění a oživení učebních textů vybra vydavate. Text je doporučen Odbory výchovy činovnic a činovníků ÚRJ. Junák - svaz skautů a skautek ČR Tiskové a distribuční centrum, 2001 Tato pubikace bya vydána za podpory MŠMT ČR ISBN 80-86109-73-9 2
Myšenkové zákady skautingu EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA Praha 2001 3
Obsah Čísováno pode přehedu témat VZ v Řádu pro vzděávání činovnic a činovníků Junáka. 1. Předchůdci a inspirace (antika, křes anství, rytíři, Komenský, Rousseau, Thoreau, Ruskin)... 7 2. Zakadateé skautingu. Dva zákadní směry v dějinách skautingu a jejich charakteristika. Historie světového skautingu... 10 4. Historie skautingu v našich zemích... 15 5. Principy, cíe a posání skautského hnutí... 21 6. Duchovní rozměr skautingu... 24 7. Vyjádření principů v zákoně, sibu a hese... 28 8. Prostředky a metody skautské výchovy... 32 9. Symboika a tradice jako výchovný prostředek... 35 10. Skauting jako životní sty, co může dát skauting dospěým... 38 11. Skauting jako sužba bižnímu... 41 12. Proč jsem skautem, vůdcem, činovníkem. Činovnický sib... 44 14. Skauting a veřejnost, postavení skautingu ve spoečnosti, vztah k podobným hnutím... 47 15. Skauting a jeho roe v dnešní době (výzvy a rizika dnešní doby)... 50 16. Skauting jako výchova občana (obec, vast, Evropa)... 53 Literatura... 56 Zákadní charakteristika skautingu... 57
Povinnost píe, sebevzděání a zdokonaování jest úohou poctivosti. Poctivost tedy především musí býti sama k sobě, k darům přírody, jež jsou v naší duši a jimiž můžeme přírodě spatiti dík za své zrození. Každý má svoji osobnost přivést k výši co největší, najít sám sebe, uceit svou povahu i své poznání a zkušenosti, aby moh rozdávat. M. Seifert, Přírodou a životem 6
1. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA MYŠLENKOVÉ ZÁKLADY SKAUTINGU Předchůdci a inspirace (antika, křes anství, rytíři, Komenský, Rousseau, Thoreau, Ruskin) Zváště v souvisosti s touto otázkou je třeba zdůraznit, že nejde o test dějepisných vědomostí, ae o pochopení souvisostí: skauting navazuje na to nejepší, co se tu před tím za dva tisíce et vymyseo. Konkrétně uvedeme jen ty nejdůežitější zdroje (to nebrání hedání zdrojů daších, pokud bude doožitená souvisosti se skautingem): Antika (tím je myšeno dědictví řecko římské kutury z období 500 et př. n. až 400 n.). Odkaz antiky nám zprostředkovává zejména dío navazující na kasické fiosofy Sokrata, Patóna, Aristotea i pozdějšího Senecu. Jde zejména o dvě významné skutečnosti: - princip kaokagáthie = harmonického rozvoje těa, duše i ducha. Jeho odrazem je i Tyršovo Ve zdravém těe zdravý duch a současný důraz na cekovost skautské výchovy rozvíjející duchovní, duševní i těesnou stránku čověka. - smys pro řád v antickém pojetí je veškerá skutečnost zaožena na rozumném světovém řádu nazývai ho LOGOS který nám umožňuje světu porozumět a správně se v něm orientovat. Do skautské výchovy se to promítá důvěrou ve smys vědeckého poznání a systematického výchovného působení na zákadě dobré znaosti dítěte. Se smysem pro řád souvisí i hodnota kázně, sebepřekonání a respektování pravide. Křes anství (jedna z nejvýznamnějších duchovních orientací na světě vycházející z působení Ježíše Nazaretského (+ koem roku 29 n.) a jeho rozvinutí židovského odkazu, který je uožen zejména v Bibi) je (i přes rytířství, Komenského a Ruskina) samotným myšenkovým zákadem skautingu. Zde se jedná zejména o tyto dvě skutečnosti: - křes anské pojetí všeobecného bratrství idí, kteří se sice bratry a sestrami nenarodii, ae svým rozhodnutím násedovat ideá se jimi stai (všichni idé jsou součástí veké idské rodiny, jejímž spoečným Otcem je sám Bůh; ti, kteří si to uvědomí a pode toho jednají, mohou pak toto spoečné idské bratrství uskutečňovat). - židovsko křes anský důraz na konkrétní a praktický rozměr této bratrské ásky (viz ist Jakubův; Masarykovo Láska ani zbožnost si nežádá nešiků ). 7
Rytířství (ideá středověkého gentemana, rozvíjený zejména mezi 11. a 13. stoetím) se vepisuje do skautingu svým důrazem na ochranu sabšího (náš pozdrav) a gentemanstvím (5. bod zákona; sv. Jiří patron skautů; důraz na čest). Jan Ámos Komenský (+ 1670; významný moravský duchovní mysite evropského formátu, posední biskup Jednoty bratrské) je z hediska vivu na skauting důežitý: - důrazem na cekovost výchovy (obsahuje to i jeho projekt Všenápravy světa), - smysem pro potřeby dítěte a z toho pynoucím metodickým doporučením škoa hrou. - pedagogickým optimismem děti jsou v podstatě vychovatené, jen se to s nimi musí umět. Jean Jacques Rousseau (významný, by poněkud výstřední, francouzský mysite patřící mezi osvícence; + 1778) ve svých spisech (nejvýrazněji v knize Emi čii o výchově ) háji pojetí, že idská přirozenost je zdravá, ae pak se pokazí působením spoečnosti. Pro skauting má význam jeho smys pro přírodu a její důežitost pro idský život, i když nesdííme jeho dost naivní představy o zdravé přirozenosti. Henry David Thoreau (americký mysite známý poustevnickým pobytem u jezera Waden a násedným iterárním zpracováním této své zkušenosti; + 1862) pro skauting má význam jeho důraz na možnost v prostých, ba až primitivních životních podmínkách nejen přežít, ae vést hodnotný život. John Ruskin (britský spisovate, maíř a spoečenský reformátor; + 1900) pro skauting jsou důežité zejména tyto jeho názory: - dobrý život se musí opírat o dobré zásady (pokusi se vytvořit výchovnou spoečnost Řád sv. Jiří jejíž zásady později inspirovay jeho přítee Roberta Baden Powea ke skautskému zákonu a sibu) - cesta k napňování těchto zásad má být charakteristická hedáním toho, co čověk děat má, nikoiv úzkostivým sedováním toho, co děat nesmí (pozitivní výchovná metoda). Otázky k přemýšení Ø jak je vůbec možné, že se můžeme učit a nechat se inspirovat od idí a kutur, které jsou od nás vzdáené stovky, ba tisíce et? Ø napado tě někdy dřív než jsi přečet tento text, že skauting čerpá z někoik tisíc et staré tradice úsií o kvaitní výchovu čověka? Kdy a v čem? Ø uvedené inspirace skautingu se dají seskupit do tří skupin, které mají spoečnou charakteristiku. Jaké to jsou? Ø proč teprve skauting dokáza tyto inspirace využít ke skutečně účinnému výchovnému systému? Ø znáš nějakou mimo euro americkou inspiraci, která by se daa uvést Ø který z uvedených inspiračních zdrojů je ti nejbižší a proč? Ø je něco z uvedených inspirací, co je zváš důežité pro tvůj oddí? 8
Vždycky mne dojímaa duchovní pustota oněch prvních osmnácti et mého života, ponížených a znetvořených. Přá jsem si, abych všem chapcům a děvčatům pomoh k ráznému přeomu věcí, jež já tak pomau a boestně jsem zdoa. Více než před dvaceti pěti ety jsem se pta sám sebe: Není nějaké cesty, kterou by se zdramatisovao toto náboženství, tato výchova, tento život v přírodě, který vastně teprve pro mne znamena život? Chtě jsem pomoci chapcům a děvčatům naézti tento rychý přeom. Rozřešením této otázky bya záesácká idea. E. T. Seton, Duch esů 9
2. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA MYŠLENKOVÉ ZÁKLADY SKAUTINGU Zakadateé skautingu. Dva zákadní směry v dějinách skautingu a jejich charakteristika. Historie světového skautingu Jeikož se jedná o veice rozsáhou obast (jak po stránce faktů, tak i samotného čenění), je i zde naéhavě třeba soustředit se jen na záežitosti podstatné, které i dnes mohou vůdcům pomoci při jejich vastní životní orientaci i doprovázení svěřených dětí. Navíc řadu důežitých či zajímavých faktografických údajů obsahuje samostatné zpracování Historie. Proto tady zdůrazňujeme jen to, co je významné z hediska myšenkových zákadů skautingu. Konkrétně je důežité: (1) pojetí, že skauting má dva zákadní směry a tedy že jsou jeho zakadateé dva (myšeno Ernest Thompson Seton a Robert Baden Powe), je ojediněou zváštností českosovenského pojetí skautingu (světová ústava skautingu hovoří pouze o Zakadatei = Baden Powe); důvody toho jsou bíže v otázce 4 Historie skautingu v našich zemích; (2) i když mnohé z myšenek, které se stay nedínou součástí skautingu, se objevovay v euro americké kuturní tradici v průběhu předchozích staetí (viz. otázka 1), přesto je podstatné, že byy spojeny originání syntézou, kterou úspěšně vykonai jak BP, tak Seton každý svým způsobem; jde vskutku o jedinečný výchovný počin, který nemá v novodobých dějinách obdoby; (3) Robert Baden Powe voži do zákadů skautingu zejména tyto důrazy: a) smys pro řád (v životě, výchově, spoečnosti, přírodě). Vycháze při tom z přesvědčení (by křes anem angikánského vyznání), že veškerá skutečnost (tedy také svět přírody i idí) je důsedkem tvůrčí činnosti Boha. Proto je v jejím zákadu rozumný řád, který je oporou správného života a vyjádřením Stvořiteovy péče o čověka. Čověk má tento řád poznávat (odtud také důraz na pozorování a vědu) a pode něj uspořádávat svůj život (srovnejte s přínosem antiky viz. předchozí téma); 10
b) nutnost sužby (bižním, obci, vasti, církvi, idstvu). BP charakterizova skauting jako praktické napnění přikázání ásky k bižnímu. Odtud pynua jak orientace na spoečenství a spoečnost, tak potřeba praktických dovedností a vědomostí, aby tato sužba bya účinná. Původní Baden Poweův záměr se skautingem byo vychovávat schopné a oajání občany pro britskou spoečnost; c) kompexní výchovu (těesnou, duševní, sociání, mravní i duchovní). Baden Poweovy zkušenosti z Afriky i dašího působení ho přivedy k významnému přesvědčení, že teprve tato cekovost (kompexnost) výchovy, která využívá přirozených předpokadů dětí (touhy si hrát, vytvářet maé skupiny) a podstatně spočívá na sebevýchově uprostřed vrstevníků, může vést ke skutečně trvaým výchovným důsedkům (viz. Jan Ámos Komenský); Konkrétně se to pak v Baden Poweově pojetí promítá do důežité roe: - osobní cti (čověk musí být takový, aby se mu dao věřit; typický rytíř pozdější britský genteman), - náboženské toerance (zkušenost z Afriky, Indie a později i ceého světa umožnia BP dospět k přesvědčení v té době vemi vzácnému že čověk, který má sám své vastní pevné přesvědčení dostatečně zdůvodněné, může pokojně respektovat přesvědčení druhého, by je odišné a dokonce se jím může i obohatit; v jeho pojetí tedy vůbec nejde o nějakou acinou snášenivost, která vyrůstá z hostejnosti k hodnotě náboženství, nýbrž o důsedek důvěry v Pravdu, která nás všechny přesahuje a vůči níž jsme vždy v pozici hedajících sužebníků; toto hedání ovšem musí čověk podstoupit s pným osobním nasazením), - spoehivého občanství (jak už jsme uvedi, BP ežea na srdci odpovědnost vůči britské spoečnosti; jistě se v tom promíto jeho osobní posání britského generáa; přesto tomu neze rozumět jako nějaké sepé posušnosti ; zákadem této zodpovědnosti byo totiž na jedné straně vědomí, že musíme vychovávat svěřené děti a mádež tak, aby se později v životě dokázay upatnit, jednak pochopení, že demokracie se bez idí schopných nést zodpovědnost za věci veřejné neobejde), - a mezinárodního bratrství (tímto postojem vytváří protiváhu předchozímu postoji, aby nezdegenerova v nacionaismus a sobecké uzavření vůči ostatním; BP je příkadným napňovateem hesa jednota v různosti ) (4) Pro Setonovo pojetí (woodcraft = esní moudrost) je naopak charakteristický důraz a) na duchovní zákad ten ovšem nechápe v tehdy převádajícím smysu jako přísušnost k nějaké náboženské spoečnosti (církvi), nýbrž jako oddání se Vekému Duchu který pro setkání s čověkem nepotřebuje ani církve, ani kostey; prakticky ETS přichází s pojetím duchovního života jako individuání niterné zbožnosti, ve které má havní místo vděčnost, úžas, schopnost prodévat v tichu; z dnešního pohedu jde o pojetí značně atraktivní. b) na krásu ve všech projevech přírody i idských výtvorů ETS by svým zaožením uměec (nejen spisovate, ae i maíř a výtvarník) a setkání s krásou byo pro jeho pojetí duchovního života havní inspirací; vnímání krásy otevírao nejépe cestu k Bohu. 11
c) na souad života s přírodou a z toho pynoucí prostý životní sty d) na tvořivost s bohatým využíváním symboů, tajemna, a umění tyto dva důrazy byy přímým důsedkem těch dvou předchozích (a) a (b); právě tento rys Setonova pojetí významně osovi hned na počátku českosovenský skauting; příroda není jen zdroj surovin pro naši potřebu, ae také náš partner i prostor, kde se můžeme vemi dobře setkávat s Bohem e) na soudržnost rodiny proto i na spoečnou výchovu ceé rodiny (koedukaci); je zváštní, že ačkoiv ETS sám neži rodinným životem a jeho pojetí výrazně podporuje určitý individuaismus, přesto postřeh důežitost maých spoečenství pro zdravý vývoj čověka i spoečnosti, přičemž rodině v tom náeží první místo v tom by vemi moderní. Konkrétně se to pak projevio na jedné straně v důrazu na: - individuaitu (dnes bychom řeki, že ETS je iberá je vemi ostražitý vůči všemu, co omezuje individuání svobodu tedy také vůči státu, církvi i jakékoi organizaci; to by také praktický důvod jeho pozdějšího rozchodu s BP), - indiánskou symboiku (to u ETS nemá jen vnější módní důvod; on je přesvědčen, že indiáni mnohem épe než Evropané napňují jeho požadavek opravdové zbožnosti a protože symboy jsou ukazatei na cestě duchovního života, je užívání indiánské symboiky významným pomocníkem na této cestě), na druhé straně pak: - kritikou vojenských prvků v Baden Poweově výchově (napětí mezi potřebami individuaity a požadavky spoečenství řeši ETS jednoznačně ve prospěch individuaity; BP jako spoehivý občan se naopak snaží udržet v tom určitou rovnováhu, přičemž chápe podřízení individua oprávněným spoečným zájmům jako nejepší upatnění individuáních darů; pro takové pojetí nemá ovšem ETS vůbec pochopení) - kritikou církevnictví v Baden Poweově pojetí (jde v podstatě opět o probém rozporu mezi jedincem a spoečenstvím ; v případě církví pak tehdejší dosti pokesá praxe dávaa ETS dostatek příežitostí ke zdrcující kritice; BP v tomto ohedu by přece jen světoobčanem, což mu na jedné straně umožnio s jistým nadhedem reagovat na tehdejší neradostný stav církví, jednak neztratit smys pro cennou hodnotu spoečenství i pro náboženský vývoj) (5) Pro vývoj skautingu ve světě je třeba si uvědomit čtyři zákadní etapy: - 1. etapa (od vzniku do pooviny 20. et ) skauting hedá svou tvář (v té době se také BP a Seton rozcházejí), je podrobován kritice z mnoha stran (je mu vytýkána naivita, církevnictví, nacionaismus, vojáčkování, podpora kapitaismu) a vytváří si svou vastní myšenkovou zákadnu (BP píše např. Na pouti za úspěchem, ABS Zákady junáctví ) - 2. etapa (do 2. světové váky) skauting se stává uznávaným výchovným hnutím zejména v ango americké obasti, vytváří své světové struktury (včetně vytvoření ceosvětové dívčí větve) 12
- 3. etapa (od skončení 2. světové váky do začátku 70. et) skauting proniká do zemí třetího světa, je konfrontován s proměnou cekového duchovního i spoečenského kimatu zejména v 60. etech a odpovídá na to novým hedáním své aktuáně nejpřiměřenější tváře (od snah výrazně jej zprofesionaizovat až po návrat k pojetí Setonovu); vedou se zásadní diskuse o pojetí duchovního zákadu skautingu. - 4. etapa (trvá dosud) která je výsedkem ceosvětového vývoje i oněch zásadních diskusí ze 60. et. Je charakterizovaná dvěma skutečnostmi : - po vekém uvonění ze 60. et nastaa větší střízivost k různým experimentům, které se týkay vastních myšenkových zákadů skautingu (např. byo zpřísněno pro nové čeny dodržování požadavků na promítnutí tří principů do sibu a zákona) - skauting se výrazně naopak rozrůzni pode toho, zda šo o země rozvojové (kde pni a pní vemi úspěšně roi opory vád při vzděávacích, charitativních, ekoogických, zdravotních či jiných veřejných programech), nebo o země rozvinuté (kde skauting jednak pní úohu účinné pomoci při prevenci a řešení spoečenských patoogií drogy, kriminaita mádeže ap., jednak je určitou škoou výchovy spoečenské eity ). Otázky k přemýšení Ø Ø Ø Ø Ø Ø Ø Ø Které prvky Baden Poweova a Setonova pojetí ze najít už u předchůdců? Co je toho pode tebe příčinou? V čem jsou BP a Seton opravdu originání? Co je ti osobně bízké na BP a co na ETS? Jak je tomu u vás v oddíe v čem se projevuje inspirace BP a v čem ETS? Co je ti nevzdáenější, cizí z toho, co skautingu přinesi BP a ETS? Co u vás v oddíu či středisku nejvíce zanedbáváte z toho, co BP či ETS považovai za důežité? Co je pro dnešní dobu zváš přínosné z pojetí ETS a BP u nás, ve světě? V jaké fázi se při srovnání s ostatním svobodným světem nachází skauting u nás? Čím jsme podobní západnímu a čím rozvojovému světu? V čem jsme originání? Poznámka: Tohoto tématu se podstatně týká i příoha Dekarace z Durbanu - Zákadní charakteristika skautingu. 13
Madá duše oživovaa si drahé kraje postavami z dějin, o kterých sýchávaa a čítaa. Ona vždycky toužívá zvěděti, kdo tu ve vasti naší žíva od pradávna, jaké časy tu bývay, jaké děje se tu odehrávay. Odkaz předkův, drahý bu potomkům! K. V. Rais, Zákady junáctví 14
4. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA MYŠLENKOVÉ ZÁKLADY SKAUTINGU Historie skautingu v našich zemích Historii skautingu je věnován samostatný dí metodické řady pubikací k vůdcovské zkoušce. V této příručce je však mnohem více faktů (zejména jmen, dat, místopisných údajů apod.), než koik je nutné, aby si v souvisosti s vůdcovskou zkouškou uchazeč osvoji. To vede ke zbytečným obavám právě z té části vůdcovské zkoušky, která by pro budoucího vůdce měa být spíše důvodem ke správnému skautskému sebevědomí a nosné motivaci pro jeho vůdcovské působení. Proto v násedujícím přehedu shrnujeme to, co považujeme za opravdu nezbytné - a to jak z hediska rozsahu, tak obsahu. Důraz je kaden na pochopení souvisostí - a to jak s vývojem cekového dění v naší zemi, tak jednotivých etap českosovenského skautingu. Právě tyto souvisosti jsou důežitým kíčem k porozumění tomu, proč se náš skauting v té které době vyvíje tím či oním způsobem - což by bez této návaznosti byo mnohdy naprosto nepochopitené. Českosovenský skauting (charakteristika havních etap) 1. etapa: Počátky skautingu (1911-1918) Výchozí situace - Češi jsou jedním z národů Rakousko-Uherska a prožívají období národnostního sebeuvědomění. Nositeem toho je jednak inteigence, jednak spoky, z nichž nejvýznamnější je Soko. Důsedky pro skauting - Středoškoský profesor a významný sokoský činovník Antonín Benjamin Svojsík se snaží využít ve prospěch Sokoa nové moderní metody zaváděné v Britanii a Skandinávii k výchově mádeže skautingu. Svojsíkovy snahy nejsou nakonec přijaty a to ho vede k pokusu zaožit vastní spoek (1914 - Junák, český skaut). Na podporu této snahy píše spoečně s řadou daších českých odborníků knihu Zákady junáctví. 2. etapa: Začátky v novém státě (1918-1922) Výchozí situace - vznik Českosovenské repubiky roku 1918 se jeví většině obyvate českých zemí (výjimku tvořiy významné menšiny Němců a Ma arů) jako napnění staetých tužeb po vastním státě. Převádá siné vastenecké cítění, charakterizované na jedné straně odporem ke všemu, co byo nějak spojené s bývaým mocnářstvím a Habsburky (tedy i vůči římskokatoické církvi), jednak se zdůrazňováním savné české historie. Za záruku naší nové cesty jsou považovány západní mocnosti, zejména Francie a Veká Británie. 15
Důsedky pro skauting - skauti se od počátku stávají jednou z opor madé repubiky (spoečně s dašími spoky počínaje Sokoem, egionáři, novými státními úředníky, učitei a podstatnou částí inteigence). Význam skautingu uznávají jak přední poitické osobnosti (prezident Tomáš Garrique Masaryk, ministr zahraničí Edvard Beneš, představiteé Sováků Vavro Šrobár a Mian Hodža), tak osobnosti vědy a kutury (Josef Charvát, Josef Rösser-Ořovský, Mikoáš Aeš, Josef Thomayer, Eduard Štorch ap.). Roku 1919 vzniká Svaz junáků-skautů Repubiky českosovenské. Charakterizuje jej: výrazné vastenectví, které se sává jakýmsi civiním náboženstvím (projeví se i ve sibu, kde vast zaujme místo, které jinak patří Bohu) důraz na vědecké poznání přejímání důežitých prvků z pojetí Setonova (romantika a indiánská symboika, důraz na život v přírodě, negativní postoj k zavedeným formám náboženského života - především v tradičních církvích). Kromě tohoto svazového skautingu představovaného A. B. Svojsíkem vznikají ještě daší skautské organizace, kterým je Svojsíkův skauting bu máo věrný původnímu Baden-Poweovu (Obec čs. skautů Baden-Poweových), nebo naopak je mu příiš popatný - důrazem na řád a oajaitu vůči státu (různě nazývané woodcrafterské skautské organizace vedené Miošem Seifertem, dnes existující pod názvem Liga esní moudrosti), máo poiticky vyhraněný (tak vzniko někoik menších skautských organizací spojených s některými poitickými stranami - Národně sociaistickou, Sociáně demokratickou, Komunistickou) nebo církvi nepřáteský (tak vzniky katoické skautské organizace). Žádná z těchto organizací však svým významem nedosahovaa ani vzdáeně postavení Svojsíkova Svazu. 3. etapa: V první repubice (1922-1938) Výchozí situace - Českosovensko se stao prosperující demokratickou zemí v Evropě, která usiovaa o aktivní zahraniční poitiku. Zákadem spoečnosti bya početná a státu oddaná střední třída (inteigence, úředníci, armáda, poicie, řemesníci a živnostníci). Zahraniční kontakty se orientovay jednak na evropské vemoci Francii a Vekou Británii, jednak na vytvoření úzké spoupráce s Rumunskem a Jugosávií. Důsedky pro skauting - Svaz junáků-skautů Repubiky českosovenské by přijat (1922) jako zakádající čen světového ústředí a ABS se sta čenem mezinárodního světového výboru. Svaz rozvíjí svou organizaci, pořádá různé mezinárodní akce. Je dáe podporován řadou významných osobností vědeckého, kuturního či veřejného života. Jeho čenskou zákadnu tvoří havně děti a madí idé ze středních a chudších vrstev. Ve třicátých etech se ke Svazu připojiy některé menší skautské organizace - mimo jiné skautské katoické organizace. Koncem tohoto období má koem 60 tisíc čenů. 4. etapa: Okupace Českosovenska (1938-1945) Výchozí situace - Okupace Českosovenska započatá koncem roku 1938 nacistickým hiterovským Německem znamenaa konec nadějí z roku 1918. Ti, kteří se nechtěi vzdát, přeši do odboje. 16
Důsedek pro skauting - Junák (jako skautská organizace zastřešující všechny díčí skautské organizace na území Českosovenska; náčeníkem by Rudof Pajner), by roku 1940 zrušen. Řada skautských činovníků se podíea na odboji - a to jak v zahraničím, tak u nás. Přes 600 z nich byo nacisty během váky zabito. Části skautů se podařio pokračovat v jisté míře v činnosti pod havičkou Kubu českých turistů nebo ve Fogarových čtenářských kubech Madého hasatee. 5. etapa: Někoik et svobody (1945-1948) Výchozí situace - Na jedné straně prožívá českosovenská spoečnost nadšení z opět nabyté svobody a konce váky, na druhé v sobě nese trauma z toho, co se stao v září 1938 v Mnichově (Francie a Veká Británie, havní spojenci Českosovenska, souhasii s tím, že máme Hiterovu Německu odstoupit třetinu svého území), i z toho, co jsme od nacistů zažii během váky. Důsedkem by jednak výrazný odkon od Západu a přimknutí k Sovětskému svazu (což se mimo jiné projevio vítězstvím komunistů ve vobách v roce 1946), jednak pomsta na českých Němcích a vyhnání naprosté většiny z nich z našeho území, které obývai skoro tisíc et. Už v těchto etech probíha - zejména v siových sožkách (armádě a poicii) - boj o ovádnutí spoečnosti, který pro sebe rozhodi komunisté. Na rozdí od těch, kteří měi chránit demokracii, měi jasný program převzetí moci a ten tvrdě napňovai. Důsedek pro skauting - Na jedné straně proži Junák ohromný rozmach (výrazně podpořený spisovateským úspěchem Fogarova Madého hasatee), kdy v roce 1946 byo registrováno skoro 250 tisíc skautů. Na straně druhé ovšem zača vnitřní boj o daší orientaci Junáka. Jeikož v Junáku nebyo jasně vyjádřeno přijetí prvního principu světového skautingu (Sužba Bohu, přijetí duchovní dimenze ), nic zásadního nebránio tomu, aby se výrazně nezačínai upatňovat skauti, kteří sympatizovai s komunisty nebo byi přímo čeny KSČ. Činii tak totiž ve jménu své vasti, která bya onou nejvyšší hodnotou. I když nebyi zpočátku početně příiš siní, získai záhy důežité pozice, které v cekové spoečensko-poitické situaci dokázai skvěe využít k rozkadu Junáka a převedení části jeho čenů do nově tvořené Pionýrské organizace (již v roce 1947 začay vznikat pionýrské oddíy Junáka). 6. etapa: Znovu do iegaity (1949-1968) Výchozí situace - Komunisté zavedi v Českosovensku totaitní režim, který by v mnohém ještě horší než režim nacistický (např. v záudnosti a důsednosti, s jakou ikvidova nejen své odpůrce, ae i toho, kdo se mu nepodrobi). První útok vedi komunisté na ty struktury občanské spoečnosti, které uznávay vyšší zásady, než by třídní prospěch definovaný rozhodnutími těch, kteří byi u moci. Šo tedy o církve, spoky, vědecké instituce, mezinárodní organizace. Důsedek pro skauting - Junák patři pochopiteně k těm organizacím, které byy zikvidovány. Tisíce skautů byo postiženo, mnozí těžkými žaáři. Mnozí skauti také odeši do exiu (nejznámější je Veen Fanderik, který by před únorem 1948 starostou Junáka a čenem mezinárodního světového výboru). Některé oddíy se snažiy přežít v iegaitě či pooiegaitě (v rámci nějakých jiných organizací - někdy i Pionýra). Koem roku 1966 se už tu a tam začay projevovat (jako např. Psohavci) i veřejně. 17
7. etapa: Krátké nadechnutí (1968-1970) Výchozí situace - Roku 1968 došo v Českosovensku k pokusu části komunistů (v jejich čee by Aexander Dubček) o takovou změnu komunistického režimu, která by do budoucna veda k vyoučení těch nejhorších stránek dosavadního totaitního režimu: omezování idské svobody, znásiňování práva a dašího pošapání idské důstojnosti. Měo jít o sociaismus s idskou tváří. Na tuto možnost odpověděa českosovenská spoečnost touhou po skutečné demokracii. Projevio se to mimo jiné snahou obnovit činnost různých komunisty zikvidovaných institucí občanské spoečnosti (církví, řádů, poitických stran, mimo těch, které byy v područí KSČ, spoků ap.) V srpnu 1968 reagova Sovětský svaz na tento pokus okupací naší země a zavedením okupační správy, která trvaa až do roku 1989. Důsedky pro Junáka - Junák obnovi koncem března svojí činnost. Muse však řešit zásadní otázku: Lze uskutečňovat u nás skauting, když v zemi stáe patí vedoucí úoha KSČ a její ideoogie je v rozporu s principy světového skautingu? Dřív, než na tuto otázku bya dána skutečná odpově, došo k okupaci Českosovenska a byo jasné, že dříve nebo později dojde k opětné ikvidaci Junáka. Tento tak ved k řadě osobních i systémových sehání uvnitř Junáka (včetně vydávání dokumentů, kde se Junák distancuje od světového skautingu). Přesto je nesporné, že díky tomuto období se desítky tisíc madých idí seznámiy se skautingem a v násedujících dvou desetietích se v těžkých podmínkách mnozí z nich snažii v různých organizacích vést děti aespoň z části pode něj. 8. etapa: Na daších dvacet et zakázáni (1970-1989) Výchozí situace - V okupovaném Českosovensku pobíhaa tzv. normaizace, což prakticky znamenao, že havní moc měi komunisté i daší idé koaborující s okupační sovětskou mocí. Zejména v 70. etech tak byi zvýhodňováni bezohední kariéristé, mnohdy jinak neschopní. Většina spoečnosti se nechaa přimět k tomu, aby navenek s okupací souhasia, a jinak se snažia prosazovat své maé soukromé zájmy. Pouze někoik desítek tisíc idí, většinou osamocených nebo sdružených v menších skupinkách (větší strukturou bya pouze Charta 77 a některé iniciativy na půdě katoické církve), se snažio této situaci vzdorovat. Důsedky pro skauting - V různých dětských a mádežnických organizacích - nejvíce v Pionýrské organizaci SSM (na zákadě doporučení tehdejšího náčeníka Rudofa Pajnera a náčení Vasty Koseové přeša ceá střediska koncem roku 1970 do nově vytvořené organizace PO SSM) a v turistických odborech sportovních oddíů (od roku 1975 většinou jako TOM - turistické oddíy mádeže) - se někoik set oddíů pokoušeo pokračovat v činnosti. Ta bya vemi závisá na konkrétních místních poměrech i idech. Zejména ve vekých městech (příkadně Praha, Brno) většinou byy pro existenci těchto oddíů díky větší anonymitě příznivější podmínky. Řada těchto oddíů takto přečkaa ceé období nesvobody a zejména v 80. etech (po nástupu Michaia Gorbačova v SSSR) rozvinua svou činnost do značné šíře. I když nebyo možno veřejně napňovat ideáy skautingu, v různé míře se to v těchto oddíech dařio (některé oddíy měy třeba vastní zákony a sib, které vyjadřovay hodnoty skautingu). Navíc se v těchto oddíech vytvářea nová pedagogická a metodická zkušenost, která čerpaa z moderních poznatků a zkušenosti. 18
9. etapa: Nové začátky (od konce roku 1989) Výchozí situace - Na přeomu et 1989 a 1990 došo k rozpadu tzv. Světové sociaistické soustavy na evropském kontinentě. Prakticky ve všech státech do té doby ovádaných Sovětským svazem došo ke změně režimu (někde pokojně - jako u nás, v Posku či Ma arsku, jinde občanskou vákou - např. v Rumunsku). Tyto státy začay samy určovat svůj daší vývoj. Některé země - mezi nimi Českosovensko - započay cestu k vytvoření otevřené demokratické spoečnosti. Narážey při tom jak na nedostatek vnitřních podmínek (chyběi schopní a charakterní idé pro řídící funkce v nových poměrech, právní řád a právní vědomí, téměř neexistující skutečná občanská spoečnost, nízká produktivita práce a zanedbání investic do nových technoogií ap.), tak na určité nepochopení ze strany vyspěejších západních demokracií (nedovedy si zejména představit míru mravní i spoečenské destrukce způsobené mnoha desítkami et života v totaitním režimu). Spoečnosti těchto zemí stojí před výzvami gobaizace a nabídkou čenství v Evropské unii. Důsedky pro skauting - Hned na počátku (2. prosince 1989) by veřejně obnoven Junák. Zákadní směr jeho rozvoje určovao Sedmibodové prohášení. Některé jeho části (6. a 7. bod, že skauti nebudou vychovávat děti a mádež pode objednávky žádné poitické strany a že Junák nebude součástí Svazu sociaistické mádeže) měy smys havně pro tehdejší situaci. Ty ostatní ae měy strategický význam pro daší vývoj a jsou patné dosud: Skautingu u nás nesmí bránit nic k tomu, abychom se stai pnoprávnými čeny světového skautského spoečenství včetně přijetí všech principů... Hásíme se k odkazu zakadateů Baden-Powea, Setona i A. B. Svojsíka, vážíme si specifik českého skautingu, ae jsme si také vědomi nutnosti vychovávat dnešní děti a madé idi s využitím všeho, k čemu v obasti výchovy dospě pokrok i zkušenost získaná v předchozích desetietích... v našem skautingu mají své pevné místo křes ané, kteří v předchozích desetietích osvědčii svou statečnost i věrnost skautingu... v našem hnutí mají své pevné místo i dospěí, protože skauting je cestou ceoživotní výchovy. (citováno voně, se zdůrazněním smysu ) V roce 1996 by Junák - svaz skautů a skautek České repubiky přijat do obou světových ústředí WAGGGS i WOSM. Na 8. sněmu Junáka v roce 1998 by přijat zásadní dokument Strategie Junáka do roku 2005. V tomtéž roce se Junáka na zákadě rozhodnutí sněmu sta zakádajícím a nejsinějším čenem paramentu dětských a mádežnických organizací u nás - České rady dětí a mádeže. 19
Důežitost znázorniti hochu, jak veiké odpovědnosti se podjímá, když se rozvíjí v muže a potřeba, aby si uvědomi vážnost života, byy a jsou dosud uznávány dokonce i mezi neciviisovanými obyvatei zeměkoue. Jsme nakoněni zapomínati na to ve shonu naší civiisace, ae stejným způsobem jako hoch - divoch má prokázati svou způsobiost k honbě a ovu zvěře, ke snášení boesti, neži je připuštěn do sboru madých bojovníků, tak i madík dneška má být postaven tváří v tvář skutečnostem života a přinucen přemýšeti a připraviti se na život občana ve světe, v němž žijeme. P. B. Nevi, Rovering 20
5. Principy, cíe a posání skautského hnutí EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA MYŠLENKOVÉ ZÁKLADY SKAUTINGU Principy jsou zákadními kameny skautské výchovy, a jako takové musí být na cestě k cíi respektovány. Představují závazná východiska, kterými se řídí všichni čenové hnutí. Skauting je zaožen na třech obecných principech, které jsou spoečné všem skautům světa: 1. Povinnost k Bohu znamená oddanost duchovním principům, povinnost hedat v životě vyšší hodnoty než materiání a věrnost svému vastnímu přesvědčení včetně přijetí povinností z toho vypývajících. Toto se vztahuje i na náboženství, vyznání či přesvědčení neuznávajících osobního Boha (příkadem takového náboženství jsou buddhismus nebo taoismus; vzhedem k odišnosti východního způsobu myšení i cítění není v těchto náboženstvích otázka cíe Boha vysovena, nýbrž se vše soustře uje na cestu tedy metodu vedoucí ke správnému životu.) 2. Povinnost k jiným odpovědnost čověka ke spoečnosti v jejich různých podobách. Snaha o to, být vždy ostatním příkadem, snaha být ostatním prospěšný... Věrnost své zemi v souadu s podporou místního, národního i mezinárodního míru, porozumění a spoupráce. Úcta k ostatním jednotivcům, koektivu, spoečnosti, státu, národu, ceosvětovému spoečenství. Účast na rozvoji spoečnosti, při kterém je uznávána a respektována důstojnost jiných idí a není poškozována příroda. Snaha o zepšování morání a životní úrovně svého okoí a sebe samé (ho). 3. Povinnost k sobě odpovědnost za rozvoj sama sebe. Čověk na sebe bere odpovědnost za rozvoj svých možností, schopností, znaostí, a především svých moráních hodnot. Posáním skautského hnutí je přispět k vývoji madých idí, aby rozvíjei své těesné, rozumové, sociání a duchovní schopnosti. Zaměřuje se přitom na jedince jako odpovědné občany a čeny místních, národních i mezinárodních spoečenství. Skautské hnutí je dobrovoné, nepoitické výchovné hnutí pro madé idi, přístupné jim bez ohedu na původ, rasu, nebo náboženské vyznání, v souadu s cíem, principy a metodou tak, jak byy formovány Zakadateem (viz. stanovy WOSM). Cíe představují určité konkrétní zastavení na cestě napňování cekového posání. Jsou mnohem více než posání spouurčovány situací, v jaké je toto posání napňováno kuturní a spoečenskou situací, technickým rozvojem, stavem poznání. Stanovením postupných cíů reaguje skauting jak ve světě, tak v konkrétní zemi na tuto situaci, aby v ní co nejépe rozvíje ono univerzání posání. 21
V české situaci tyto cíe stručně vyjadřuje Strategie Junáka do roku 2005 (zejména kapitoa 5. a 7. až 10.). Z 5. kapitoy vyjímáme: Skauting bude nabízet dětem, mádeži i dospěým život, který je smysupným bytím možnost orientovat se ve vztahu k duchovním hodnotám, k druhým idem, ke spoečnosti k sobě i k přírodě. Bude vychovávat osobnosti, které dokáží kadně ovivňovat spoečnost, které jsou součástí eity národa a které se chtějí a dokáží starat o potřebné. Dospívající ve věku 15 20 et přesvědčíme, že skauting nabízí přitaživé životní vzory, kvaitní a atraktivní akce a výchovu k úspěchu ne nutně materiánímu dobré rodiny, patní občané schopní postarat se o sebe i o druhé ap. Rodiče budoucích skautů přesvědčíme, že skautská výchova se na dětech kadně projevuje (jak v mravní, tak výkonové rovině) a že vychováváme děti pro úspěšnou budoucnost. Představiteé spoečnosti (stát a veřejné instituce vzděávacího a kuturního charakteru) budou skauting vnímat jako výchovu k demokracii a patnému občanství, která nabízí rozvoj obecně užitečných dovedností a postojů, jakými jsou napříkad samostatnost a tvořivost. Otázky k přemýšení Ø Ø Ø Ø Ø Ø Ø Ø Ø Ø Jsou všechny tři principy nutné? Proč? Je mezi třemi zákadními principy nějaký vztah? Jaký? Který z oněch tří principů je ti zváš bízký a proč? Který je ti naopak nejvzdáenější a proč? Jak se k tomu stavíš? Jak je tomu u vás v oddíe? S čím máte nejepší zkušenosti? S čím naopak jsou potíže? Proč? Jak se tyto principy promítají do tvého osobního života? V čem ti pomáhají? Jsou i jiná výchovná hnutí, která mají podobné zákadní principy? Která? V čem je skauting nejepší? Proč sis ho vybra(a)? Znáš Strategii Junáka do roku 2005? Pomáhá ti? Zkusii jste si u vás v oddíe vypracovat podobnou strategii. Pokud ano s jakým výsedkem? Pokud ne proč? 22
Indián se vyznačova svou poctivostí a spoehivostí. Jako junákovi se mu moho věřiti a ve svém jednání s běochy nikdy neporuši úmuvy a neustoupi od toho, na co da sovo. Oproti tomu bíí obchodníci nebyi tak čestni a skoro všechny úmuvy s Indiány byy běochy zrazeny. Kdyby tito obchodníci byi bývai vychováni jako junáci, všechno vraždění Indiánů by se nikdy nebyo udáo. John Hargrave, Listy z wigwamu 23
6. Duchovní rozměr skautingu EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA MYŠLENKOVÉ ZÁKLADY SKAUTINGU Jedná se o nejdůežitější téma ceé obasti Myšenkové zákady skautingu. Na dobrém porozumění a vnitřním přijetí toho, co se rozumí duchovním životem, záeží nejen úspěšnost skautského působení, ae vůbec idského života. Vzhedem k tomu, že dosud jsou koem skutečnosti duchovního života nakupeny různé předsudky a nedorozumění, je třeba si vyjasnit především toto: Duchovní život se týká každého čověka. V té nejzákadnější podobě je duchovní život totiž rozvojem naší vnitřní možnosti ke svobodnému životu, je tedy výchovou ke svobodě. Samotná dispozice svobody vytváří zákad našeho idství, naší idské důstojnosti. V ní je veikost i ohrožení čověka. Čověk na rozdí od jiných živých tvorů na panetě Zemi není omezený na to, co mu příroda přiřka (Erazim Kohák). Musí se tedy naučit správně rozhodovat. A za svá rozhodnutí zodpovídat. Duchovním životem se právě vychovává a rozvíjí naše schopnost se správně rozhodovat a nést za tato rozhodnutí odpovědnost tedy naše svoboda. V praxi jeikož svoboda je v zásadě předpokadem rozhodovat se pro dobro a násedně ho uskutečňovat probíhá tato její výchova ve dvou rovinách: 1) Předně jde o schopnost poznávání, co je vskutku dobré, správné. Stručně se dá říci je to výchova ve škoe Pravdy. Prakticky to znamená výchova svědomí. Každý čověk se totiž rodí se svědomím jako s dispozicí, která jestiže bude správně rozvíjena mu umožní stáe épe rozeznávat, co je opravdu dobré a co naopak škodí a to nejen z jeho hediska, ae universáně (= pode mravního řádu). Tato dispozice musí být nejprve probuzena to se děje zpravida v rodině, kde se (např. prostřednictvím pohádek) dítě učí zásadnímu rozišení dobra a za. V madším škoním věku by pak toto probuzené svědomí měo být dáe prohoubeno přijetím určitého systému mravních norem (takovým systémem je např. skautské desatero, heso a příkaz dobrého skutku). Jde o určité nasměrování. Dospěé svědomí pak charakterizuje schopnost řešit nejen obvyké situace na zákadě apikace mravních norem, ae citivost pro skutečné doteky samotné Pravdy. Takto rozvinuté svědomí (k němu směřuje ceý systém skautské výchovy) pak umožňuje s pnou odpovědností řešit mravně správně i veice náročné situace vyžadující řešení konfiktu mezi různými mravními normami, nebo vyžadující krajní statečnost, obětavost či vytrvaost. 2) Druhou rovinou je schopnost to, co poznáváme jako dobré, správné, také uskutečnit. Jde o to, že teprve svoboda projevená 24
činem dochází svého napnění. Stručně řečeno znamená to vstoupit do škoy Lásky. Prakticky to znamená učit se vytvářet dobré vztahy. I tady při správném vývoji prochází čověk někoika fázemi. Z toho hediska je napříkad ve škoním věku veice důežité vytvářet dobrá kamarádství. Universání podobou kvaitního vztahu dospěého čověka je přáteství. To může na sebe brát různé konkrétní podoby (partnerská áska, skautské bratrství, týmové přáteství ap.). Prostřednictvím těchto vztahů se totiž svoboda osvědčuje jako zraý zákad spoečenství, kterými dosova napňujeme náš sib o sužbě nejvyšší Lásce. V různých kuturách, civiizacích a spoečnostech byy hedány a naezeny pro tuto ceoživotní výchovu svobody různé cesty. Říká se jim spirituaity. V některých případech tyto spirituaity mají povahu náboženství, jinde fiosofie nebo určité praktické průpravy. Všem je spoečná huboká důvěra v to, že smys idského života je zaručen, pokud čověk svůj život postaví pod vádu Pravdy a Lásky (tak bývá na zákadě idské zkušenosti ve většině duchovních cest často charakterizována absoutní skutečnost). Skauting i když je jeho vznik historicky spjat s křes anstvím nepředepisuje svým čenům žádnou konkrétní spirituání cestu. Současně však s respektem a porozuměním přijímá všechny spirituaity, které vedou k napňování principů skautingu a sibu i zákona, který z nich vychází. Poznávacím znamením toho, zda o takovou spirituání cestu opravdu jde, je respektování obou výše uvedených rozměrů duchovního života ve skautingu: citivé individuání svědomí a vytváření dobrých, kvaitních vztahů. Důežitá poznámka: Častokrát se zaměňuje duševní a duchovní. Proto je třeba si dobře vyjasnit, jak to spou souvisí, v čem se iší a kde se vzájemně potřebují: duševní vastnosti jsou našimi dispozicemi, abychom mohi cítit, myset, rozhodovat. Patří jen k naší bytosti duševní vastnosti máme. Duševní život pak rozvíjí tyto naše vastnosti abychom bohatě a citivě cítii, správně a o mnohém přemýšei, dokázai se včas a jasně rozhodovat. Duševní život je předpokadem života duchovního. duchovní naopak nemůžeme mít, nýbrž v duchovním jsme. Do duchovní skutečnosti vstupujeme, když překračujeme omezenost svého bytí (svého já ) k někomu druhému. Tím druhým může být druhý čověk či spoečenství idí, jiný tvor, někdy příroda v ceku, nejhubší Tajemství vší skutečnosti Bůh. V konkrétním případě má samozřejmě náš vstup do duchovního života (navázání Já Ty) podobu nějaké těesně duševní aktivity (pomoci, hry, tvorby ap.), ovšem pouhou duševní rovinu přerůstá právě oním zaměřením k bytosti druhého. Odehrává se vždy pouze v přítomnosti (vzpomínání na minuost i představování si budoucnosti jsou pouze duševní aktivity). Obrazně řečeno duševní život (Já) je jako břeh, ze kterého je možno postavit most duchovního života k druhému břehu (Ty). Proto ve skautském výchovném systému je důežité rozvíjet souběžně jak duševní předpokady a tím i duševní život, tak z něj vyrůstající život duchovní. Veká většina skautských zkoušek a jiných metodických pomůcek (stupně, odborky) je účinnou formou rozvíjení různých sožek duševního života (pozornost, soustředění, sebeovádání, pohotovost, soucítění, odvaha ap.), které jsou nezbytné ke kvaitnímu duchovnímu životu. Ten se přiměřeně věku odehrává havně v kamarádství, přáteství, partnerství, životu ve spoečenství, soucítění s přírodou a pokusů o diaog s Bohem. 25
Otázky k přemýšení Ø Jaký je můj osobní duchovní život v současnosti? Jak jsem dospě(a) k této podobě svého duchovního života? Co mě na ní přitahuje? Co mi v ní schází? Proč? Ø Znám někoho, jehož duchovní život mě přitahuje? V čem a proč? Ø Jaká z tradičních spirituáních cest (náboženských) je ti nejbižší a proč? Která naopak nejméně bízká v čem a proč? Ø Jaké mám zkušenosti s vastním svědomím? Kdy skrze ně dostávám jasné signáy a kdy naopak mčí, i když bych potřebova(a) pomoc? Proč nestačí být odpovědný jen sobě a druhým idem? Ø Jak ve skutečnosti vypadají tvoje vztahy s nejbižšími idmi (v rodině, oddíe, škoe ap.)? Co je na nich krásné? Co do nich přinášíš ty v dobrém i špatném? Ø Co ve svém duševním životě potřebuješ épe rozvinout, abys tím umožni i pokrok ve svém životě duchovním? S čím máš největší potíže? Kde jsou naopak siné stránky tvé duševní výbavy? Ø Jak to vypadá s duševními předpokady pro duchovní život u tobě svěřených dětí v oddíu? Kde jsou jejich siné stránky? Kde naopak sabiny? Co s tím děáte? S jakými výsedky a proč ty výsedky jsou takové? Ø Čím konkrétně v oddíovém životě rozvíjíte duchovní život dětí i vedoucích? Jaké máte výsedky? Co považuješ za největší úspěch? Zkamání? 26
Rytířova družina stáa věrně za svým pánem v časech dobrých i zých a všichni vyznávai stejné ideáy jako jejich vůdce: Svou čest považovai za posvátnou věc. Byi věrní Bohu, krái a své zemi. Obzváš ohedupní a zdvořií byi ke všem ženám, dětem a sabým idem. Pomáhai všem. Potřebným dávai peníze i jído a šetřii, aby mohi rozdávat. Učii se zacházet se zbraněmi pro případ, že by musei bránit svou víru a zem proti nepřítei. Aby mohi všechny tyto ideáy uskutečňovat, dbai o své zdraví, posiovai své těo i ducha. Skaut nemůže uděat nic epšího, než se těchto rytířských zákonů držet. R. Baden-Powe, Scouting for Boys 27
7. Vyjádření principů v zákoně, sibu a hese EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA Účeem je prověřit nejen znaost tří zákadních principů světového skautského hnutí a míru jejich pochopení, ae i jejich vnitřní souvisost a schopnost jejich upatňování ve výchově a sebevýchově. MYŠLENKOVÉ ZÁKLADY SKAUTINGU Princip povinnosti k Bohu chápaný jako závazek sužby vyšším hodnotám než materiáním, případně věrnost náboženství, které je vyjadřuje; ceoživotní úsií o upřímné hedání těchto hodnot. Snaha, aby se tyto duchovní hodnoty stávay v životě stáe více určujícími. Ve skautském sibu je tento princip vyjádřen závazkem sužby nejvyšší Pravdě a Lásce. V zákoně nacházíme vnitřní souvisost zejména s 1., 2. a 10. bodem. Je třeba si uvědomit, že důraz není na tom, jak kdo přesně chápe nebo dokonce nazývá onu absoutní skutečnost, vůči níž se vztahuje každé skutečné mravní úsií (pokud jej zkoumáme důsedně a bez předsudků viz. např. projev Vácava Hava v americkém Kongresu 21. 2. 1990), nýbrž na tom, aby si čověk nezbytnost takové skutečnosti pro svůj život jasně uvědomi a poctivě nastoupi trvaou cestu hedání a objevování důsedků, které z toho pynou pro jeho život i pro život ostatních idí. Princip povinnosti k ostatním chápaný jako závazek sužby spoečnosti v nejširším sova smysu. Jde o podstatný znak skautingu, který je zákadem jeho douhodobé úspěšnosti. Jedná se o ochotu a nasazení se v každém obecně prospěšném díe. Týká se to vastního zaměstnání, ae i např. správy věcí veřejných, sužby vasti či ochrany přírody. Nejčastější příežitostí samozřejmě bývá sužba konkrétnímu čověku bižnímu (v rodině, oddíe, škoe, zaměstnání ap.). Vnitřní vazbu má tento princip se třetím bodem skautského sibu a zváš výrazně se 3., 6. a 7. bodem zákona včetně hesa. Zde je důežité si uvědomit (viz. téma duchovní život ), že napňování tohoto principu je bezprostřední možností konkrétně rozvíjet duchovní život. Praktické uskutečňování této povinnosti k ostatním prověřuje pravdivost našeho duchovního života. 28
Princip povinnosti k sobě samému chápaný jako ceoživotní úko v práci na rozvoji v obasti těesné, duševní a duchovní. Zde můžeme vidět vnitřní vazbu především na druhý bod skautského sibu (pnit povinnosti vastní) a 10. bod zákona. Při bižším zkoumání se ukáže, že vastně každý bod skautského zákona, má-i být úspěšně napňován, vyžaduje na straně čověka osvojení určitých dovedností (těesných či duševních), bez kterých ani ta nejepší vůe nestačí. Správný vztah k sobě samému tedy schopnost mít se rád nesmí být zaměňována za sobecké zaměření se na sebe (egoismus). Mezi schopností mít účinně rád druhé a mít také rád sebe, je těsná vazba: Miuj svého bižního jako sám sebe (Ježíš Nazaretský). Ten, kdo zanedbává svůj vastní rozvoj, má i pro druhé ruce prázdné. Skauting tím, že sebevýchovu a vastní rozvoj uskutečňuje prostřednictvím atraktivního programu, který zahrnuje sužbu i hru, samotu i spoečenství, dává mimořádnou příežitost na optimání spojení vastního rozvoje s pomocí druhým. Souvisosti Na zákon, sib a heso je nutné pohížet nikoi jako na jednotiviny, ae jako na hierarchicky uspořádaný systém. Jenom všechny tři ideové piíře našeho skautingu upatňované v životě jednotivce děají skauta skautem, čenem světového bratrstva. Tato souvisost vynikne jednak tehdy, když si představíme, že by skautský zákon existova sám o sobě bez zákadu, který mu poskytuje sib. I ten sebeepší zákon totiž může zdegenerovat na iteru, která místo toho, aby vyzývaa čověka k násedování a umožňovaa mu orientovat se bez zbytečných ztrát ve standardních situacích, se stane ideoogií. Tím je myšena soustava pravide, pouček, nařízení a tradic, které si čověk především musí osvojit, aby je umě zpaměti, pode nich měři jednání své, ae havně těch druhých a zbavi se nutnosti aespoň v některých situacích opravdu nasouchat svědomí (a tedy oné absoutní skutečnosti, která skrze něj k nám přichází). Ideoogie je pevnou a těžko překonatenou hradbou, která nás odděuje od skutečné svobody, od skutečného a tedy riskantního rozhodování, od každého skutečného vztahu Já Ty. Ideoogie mění čověka na automat, který posušně vykonává program. Skautský sib poukazem ke sužbě nejvyšší Pravdě a Lásce výrazně upozorňuje, že náš skautský zákon stojí pod vádou této absoutní skutečnosti. A že pokud ho chceme opravdu správně proměnit v život, nemůžeme se omezit na automatickou apikaci bodů zákona, nýbrž zejména jako dospěí idé musíme hedat v diaogu, jak má být v konkrétním životě obecná směrnice zákona napňována. Tento diaog vedený právě pod zorným úhem nejvyšší Pravdy a Lásky má samozřejmě různé podoby (bíže o nich pojednávají různé spirituání cesty), rozhodně však nemůže obejít diaog vedený ve vastním svědomí, diaog s idmi, kteří nás obkopují, i poctivé zkoumání na zákadě vastního dosažiteného poznání. Patí ovšem i opačná vazba: samotný sib by bez konkrétních ustanovení zákona vemi snadno moh skončit jen u samých dobrých úmysů a zbožných přání. V zákonu a hesu dostává duchovní rovina sibu své konkrétní těo. Při bižším zkoumání se navíc ukáže, jak dobře je náš skautský zákon vymyšen: je vskutku univerzání a pokrývá prakticky všechny důežité obasti idského života. Heso Bu připraven! pak stručným způsobem vyzývá k tomu, co tak či onak zdůrazňují všechny účinné spirituání cesty: je nutná pozorná bděost. Ve skautském provedení pak má tato pozorná bděost i veice praktickou podobu. 29