O tabáku a jiných narkotických látkách.

O tabáku a jiných narkotických látkách. Sepsal Václav L. Bošičký, chem ik a odborný učitel. ohlédneme li v dějiny minulosti a sledujeme-li způsob života různých národů, shledáme, že jak ve starém i v novém světě již v dávnověku člověk, chtěje bolestným a trapným chvílím a nepříjemným pocitům uniknouti, sáhl po různých prostředcích, řiší rostlinnou poskytovaných, jichž požíváním čivy své omámiti hleděl, a tak ze života prosaickóho do říše zapomenutí, žije pouze svým ideálům a tužbám, se povznésti snažil. A tato snaha, aby špatná nálada mysle, nevolnost ducha i těla, jakož i různé trampoty se zažehnaly, dosud velikou většinou obyvatelů naší zeměkoule se pěstuje požíváním omamujících čili narkotických prostředků, které příjemnou náladu a obveselení způsobují. Je st dlužno tudíž tento pud lidský, který ku použití podobných prostředků směřuje, povaiovati za přirozený, neboť snaží se tělo nepříjemností uchrániti. V různém podnebí a zemích jsou tyto prostředky velice rozmanité. Obyvatelům pásma mírného postačují mírns rozčilující n arkotika; obyvatelé tropů sahají však ku prostředkům radikálnějším, prudčím, které jich horké krvi a větší těkavosti lépe vyhovují. Jednou z prvních látek narkotických jsou nápoje opojné čili lihové a pak pochutiny, jako káva, čaj a kakao zpracované na čokoládu. Mírné a opatrné požívání těchto nápojů je st však pro zdraví lidské s prospěchem, a jen v nestřídmosti a v silné koncentraci (jako na př. kořalka všech druhů, kde jest 5 0 00% líbu) jsou pro tělo lidské otravou. Avšak v nemenší míře rozšířeno je s t požívání mnohem silnějších narkotických prostředků, hlavně v Asii a v Africe a k těm patří opium a hašiš. Zejména poslední narkosa jest mezi obyvateli jižní Asie a severní Afriky tak rozšířena, že nejméně přes 200 millionů lidí se jí omamují. Hašiš požívá se buď jako n á p o j,' neb se dává do pečivá, aneb požitek jeho i kou řením se dosahuje, jakž tomu je st i při opiu a rovněž u tabáku, jenž také k prostředkům narkotickým patři. Tyto zde jmenované a ještě jin é narkotické prostředky v míře skrovné užívány, rovněž účinky blahodárným i se vyznačují, neboť většina z nich je st účinným prostředkem léčivým jako na př. opium, které v rukou lékaře jest nenahraditelnou látkou k utišení krutých bolestí; ve větším však množstvím užité, jeví se jako krutý jed. Ja k v opium podobně i v ostatních jemu podobných narkosách původu rostlinného, nalézá se chemická látka, která jim ony blahodárné i otravné účinky (dle toho v jakém množství se jich užije) dodává, a tak je charakterisuje; a tato látka jm enuje í a f i f í?»i o f lr n f ív ii ww u i/ n/uvum A, n t u u j o c t l i u o i n u L U u n u o a u u f t i i V tabáku jmenuje se tento alkaloid nikotinem, v opium jest takových alkaloidů šest, z nichž nejznámějšl jsou m orjin, kodiin a narkotin. \ hašiši jest pryskyřice nazvaná cannabin, v durmanu je st alkaloid pojmenovaný daturin, v bolehlavu je s t koniin ve vraním oku pak jsou alkaloidy dva a sice: strychnin a brucin; v rulíku se nachází atropin, v blínu je st hyoscin a v oiněji akonitin. Šťávy všech zde jmenovaných rostlin mají za

T abák. 577 p.ícinou v nich obsaženého alkaloidu účinky narkotické a ve větší dávce užité přímo otravné. Látky narkotické dělí se tudíž ve dvé od sebe různící třídy, z nichž první vzbuzuje rozčilení mysle a rozjaření oběhu krve; druhá pak omarauje a úplné ztupění činnosti nervů způsobuje, a tak celou soustavu nervovou přímo zachvacuje. Nejvíce rozšířený narkotický prostředek je st tabák, který se ve všech dílech světa pěstuje. Pak následuje opium z máku pocházející, zejména u Turků a Číňanů oblíbené a pak hašiš z konopě připravený v Tatarsku, číué, Indii, Persii a v Africe požívaný. K těmto se konečně přidružuje opojná šťáva z durmanu připravovaná (a sice z jeho plodů, která obsahuje daturin) a již ode davua v Orientu používaná. Jin é narkotické látkv jsou následující alkaloidy: atropin, hyoscin, strychnin a akonitin. Jako důkaz, že prostředky narkotické již v dávnověku užívány byly, možno uvésti z různých podání staré doby nám zachovaných, které poukazují, že nápoj nepenthe, starým Řekům dobře známý, se prý připravoval z listů konopných a tudíž by identickým byl s hašišem. Takovým asi též byl onen prostředek používaný od žen města Diospolisu ku zahánění starostí, aneb kterýž Helena od Polymnesta obdržela a jako nápoj Telemacbovi u Menelaa prodlévajícímu, ku zatínání špatné nálady, vystálými nehodami vzbuzené, nabídla. 0 tabáku dosud převládá mínění, že kouření jeho není škodlivým. Avšak dlužno přiznati, že tento požitek je st rovněž takovou náruživostí, v jakou upadá Oriental neh Činau při požívání opia neb hašiše, a ze které se již velmi těžko vybaviti jest. 1 při tabáku platí táž zásada jako při ostatních uarkotickýcli prostředcích: Používá-li se mírně a střídmě lidmi zdravého a silného organismu neškodí. Avšak při nemírném požívání iest každá narkosa otravou těla. Tak užije-li se tabákového nikotinu jako léku. činí jeho největší dávka 1 miligram; větší množství působí již škodlivě. Zvyk požívati' prostředků narkotických snadno se mění v náruživost, které nemožno překouati, což snadno pozorovati je st nejen pri morfinistovi ale i při našem kuřáku, který jednou požitku každodenního kouření se oddav, bez toho se více obejiti nemůže. Ze však takové pravidelné požíváni narkos třídy druhé zdraví nezlepšuje, jest zřejmé. Zejména takové par kosy, jako jest opium, mají pouze prostředky léčivými zůstati. I jest možno vůbec požívání narkos druhé třídy tenkráte výhost dáti, když se narkosami třídy prvé, hlavně pochutinám nahradí, čímž právě jich původní účel, mysl rozjařiti, obveseliti a činnost duševní povzbuditi, úplně se dosáhne beze všeho porušení zdraví lidského, ačkoliv i tyto dlužno s náležitou mírou požívati, nebot jak již podotknuto bylo, v množství přílišném rovněž škodlivě na tělo lidské působí, a to nejvíce platí o silných lihovinách, mezi nimiž první místo rum, alaš a podobné likéry zaujímají a před j<chž častým a pravidelným požíváním třeba se ua pozoru míti, neboť alkoholismus je st právě tak nebezpečný jako morfinismus. Ačkoliv poslední vášuí trpí dosu 1 lidstvo Asie, a je st k očekávání, že vyjma Turecka po ostatní Evropě se nerozšíří, přece dlužno před alkaholismem úsilovně varovati. Kdo však oddá se požívání narkos druhé třídy, třeba počal jen s nepatrnými dávkami, nemožno jemu ustáti, aby tyto stále nezvyšoval a tak své tělo důsledně neničil. Účinek zhoubný se dostavuje poznenáhla tedy nikoliv najednou, a proto tím nebezpečnější jest ve svých důsledcích. Koncem však jest vždy předčasné sestárnuti a bídná smrt, ja k tomu nasvědčují lidé náruživě požívání opia a hašiše oddaní. Podle nej většího svého rozšíření zaujímá mezi narkotickými prostředky první místo tabák, který se obdrží přípravou listů rostliny stejného jména, pak následuje za druhé opium, které je s t štávou nezralých makovic rostliny Kronika práce. Díl VL 7 3

578 T abák a jin é narkotické látky. máku, za třetí jest hašiš, připravený z rostliny konopí, bud v podobě prášku sušené rostliny aneb jako výpotek této přicházející. Za čtvrté sem náleží koka, listy keře v Jižní Americe rostoucího. Listy se žvýkají, pak durman, bolehlav, blín, rulík, vraní oko, oměj a náprstník. Vesměs takové rostliny, kde šťáva bud plodů (semen), květů i listů aneb celé rostliny narkoticky působí a svou jedovatostí se vyznačují. A. Tabák. I. Píívod tabáku, jeho druhy a chemické složení. Co se u nás pode jménem vtabd ku prodává, a sice bud jako tabák kuřlavý aneb šňupavý, jsou listy rostliny srostloplátečné nazvané tabák (Nicotiana tabacum), která náleží k čeledi lilkovitých (Solanaceae) s plody tobolkovitými (podčeled Solaneae). Pro tabák kuřlavý se listy náležitě preparované krájí na více neb méně jemné proužky a pro přípravu tabáku šňupavého se taktéž mořené listy rozmělňují na jemný prášek tlučením aneb se na jemné částinky strouhají. T abák je st rostlina jednoletá, původně v teplejší Americe rostoucí, nyní však ve všech dílech světa uměle pěstovaná. Lodyha je st přímá neb i větevuatá, 1 2 m vysoká a na svém povrchu žláznatopýřitá. Listy jsou vejčité na konci zašpičatělé, veliké; hořejší jsou něco užší podlouhlokopinaté. Květy tvoří na konci lodyhy přímou, na květy chudou latu. Květy dokonalé mají vytrvalý trubkovitý a pětiklaný kalich, který po odkvěiení tobolku uzavírá. Koruna květní jest truhkovitozvonkovitá, na kraji talířovité rozložená s pěti cípy růžovými; ostatek květu jest bílý. Ve květu se nachází pět tyčinek s blávkovitou bliznou (která se semeníkem tvoří pestík, plodnou to část květu). Plod jest kulatovejčitá, na dvě části pukající a mnohosemenná tobolka. Malá semena jsou barvy hnědé. Tabák květe v červenci a v srpnu. (Obraz 131.) Tento obecný druh tabáku se rozlišuje na dvě odrůdy. První druli má listy přisedlé k lodyze (bez řapíku); druhá odrůda jest pak známa s listy řapíkatými. Mimo tohoto tabáku obecného jsou známy ještě následující drtihy : 2. T abák veloli Nicotiana macrophylla) má o něco širší a ne obr. i8 i. Tabák obccny tak přišpíčatělé listy jako předešlý; postaveny jsou pak zpříma aneb vodorovně, kdežto listy prvního druhu jsou převislé. Tyto listy jsou též bud přisedlé aneb řapíkaté. 3. T abák pospolitý (der Veilchentabak; Nicotiana rustica) jest nižší předešlých; listy jsou pouze vejčité a bledší barvy, tedy sivozelené a velice žláznaté. Květy jsou též kratší nežli ostatních druhů; skoro zvonkovité korunky,

Původ tabáku a jeh o druhy. 589 barvy špinavěžíuté. Dělf se na dvě odrůdy a sice dle listů; a) širokolistý má listy okrouhlovejčité a latu skrácenou; b) úzkolistý má listy delší a hladší, lata je st pak prodlouženější. 4. T abák latnsný (Nicotiana paniculata) má méně rozvětvenou lodyhu nežli předešlé druhy, za to však rozsáhlejší latu a koruna květní, barvy zlatožluté, je st dlouhá. 5. Nicotiana repanda, quadrivalvis a persica se V Evropě nepěstují a jsou to tudíž druhy cizozemské, jako na p ř.: posledně uvedený ukazuje na své pěstování v Persii. 6. N icotiana longiflora se v zahradách pěstuje pouze pro ozdobu, neboť se vyznačuje krásnou barvou a ozdobnými květy. Dobrá jakost tabáku nezávisí pouze od jednotlivých druhů, nýbrž hlavně rozhoduje složení půdy, kde se tahák pěstuje, od počasí a polohy polí, od dobroty semena a konečně padá na váhu zeměpisná poloha. První pěstování tabáku se dělo pouze v krajinách teplých; avšak nyní se pěstuje až k 52 severní šířky Do obchodu přicházejí nejlepší listy tabákové z jižní části Severní Ameriky (Virginie, Marylandu a j.) pak z ostrovů západoindických jako z Kuby (Havana), Portorika a j. Dále jest znám svou jemností tabák turecký. V Asii se pěstuje tabáku (váha vypěstovaných listů). 155 millionů kg, v Evropě se počítá okrouhlým č ís le m 141 v Americe se v y p ěstu je 124 r v Africe pak to č i n í 12 a v Austrálii se p o č ítá... 400.000 kg. Chemické složení. V listech tabákových se nalézají následující chemické sloučeniny: Kysličníky nerostné (zásady) jso u : Kysličník draselnatý, vápenatý, hořečnatý, železnatý i manganatý a pak amoniak. Kyseliny nerostné vyskytují tyto: kyselina dusičná, solná, sírová a fosforová. Z organických (ústrojných) sloučenin jest ústrojná zásada čili alkaloid nikotin a organické kyseliny: kyselina tabáková (m. jablečné), citrónová, octová, šťavelová a kyselina pektinová. Dále se v listech nachází zelená a žlutá pryskyřice, vosk a tuk, pak nicotianin čili kafr tabákový a konečně rostlinná buničina čili celulosa. Mezi těmito chemickými součástěmi jsou následující tři látky nejdůležitější a právě jenom pro tabák charakteristické, neboť ony tabáku ty vlastnosti dodávají, pro které se tento používá; tyto látky jso u: 1. Nikotin, 2. nikotianin, 3. kyselina tabáková. Nikotin jest bezkyslíkatý alkaloid (ClnHu N,) ve svých účincích jedovatý, který jak v semenech i v listech tabákových se nalézá. Dle půdy a druhu jest v listech tohoto alkaloidu 2 8 %. Špatnější druhy tabáku je j obsahují více, a jem nější druhy méně. Dle Šlesinga je s t ve 100 dílech různých druhů amerických a francouzských tabáků následující množství nikotinu: francouzský tabák z krajiny L o t...má 7'96% nikotinu Lot et Garoune 7 34% * n Nord.... 6*58% Hle et Vilaine. 6 29% r z Pas de Calais 4-94% tabák e ls a s k ý... 3 2 1 % americký takák z V irg in ie 6 87% z K e n t u c k y... 6*09% z M arylandu... 2'29% a tabák z Kuby (H av an a) 2 00% r. 73*

580 T abák a jin é n arkotické látky. Suchý šňupavý tabák má asi 2 % nikotinu. V tabáku jest nikotin jako chemická sůl přítomen čili jest sloučen s kyselinou. Čistv nikotin se obdrží macerací listů tabákových rozředěnou kyselinou sírovou. Takto obdržená tekutina se destiluje s louhem draselnatým. Z destilátů se nikotin étherera vytáhne, v němž se rozpouští. Z roztoku se éther zahřetím vyžene a dosud hnědý nikotin se destiluje v proudu vodíku přes pálené vápno. Tím se obdrží čirá (bezbarvá) tekutina olejovitá, méně hutná než voda, zápachu narkotického, je-li úplně čistá; pouze ve stavu n e čistém má zápach tabákový; jest rozpustná ve vodě, líbu, v étheru a vře při 240. částečně se rozkládajíc. V nádobě otevřené se však vypařuje při mnohem menší teplotě a na vzduchu hnědne a se rozkládá. Již malá dávka působí jako p r u d k ý je d. Působením manganistanu draselnatého okysliču je se nikotin na kyselinu nikotinovou (C6 H5 NO.). Dává krystalické jehly ve vodě těžko rozpustné. T aje při 228. 2. Nikotianin čili kafr tabákový jest mastná sloučenina organická, snad identická s kumarinem ( ghw0 2), která právě zápach kouře tabákového podminuje a takový druh tabáku jest lepší jakosti, který více této látky obsahuje. Proto se listy komonice lékařské (Melilotus offícinalis) přimíchávají kuřlavéwu tabáku, jako se v Uhrách děje, abv tím se nikotianin nahradil aneb jeho množství jaksi zvětšilo, protože tato rostlina obsahuje jmenovaný kumarin podobný nikotioninu Též jako surogát nikotianinu se často požívá při přípravě tahákových listů kyselina henzoeová, aby se špatnější druhy tabáku zlepšily, kteráž příprava však tajností tovární bývá. 3. K yselina tabáková (C,,H4 0 4) má vplikou podobnost s kyselinou ja blečnou a snad jest s ní identickou Nerostné součásti tabáku činí 19 27% váhy suchých listů, které v popeli tabákovém zbývají. Tak nalezl Merz v tabáku v Německu pěstovaném 2 3-33% popele. Á ve 1 0 0 částech jeho bylo obsaženo 26-96 dílů drasla, 2'76 dílů nátronu, 39-53 dílů vápna, 9 61 dílů magnesie, J 65 dílů kuchyňské soli, 2 78 dílů kyseliny sírové. 4*51 dílů kyseliny křemičité a 4 20 dílů fosforečnanu železitého; též něco dusičnanu draselnatého se nalézá v každém druhu tabáku, který však nemá na hořlavost, tabáku žádného vlivu. Tyto chemické součásti tabákových listů se v prodejném tabáku at kuřlavéra neb šňupavém ještě rozmnoží přípravou těchto, která hlavně v moření (pácování) záleží. Zejména součást nerostná vzroste přidanými látkami slanými a žíravými jako kuchyňskou solí, ledkem, draslem, salmiakem a ji nými; a k těm se přidružují látky sladké a kořenné, čímž se snaží tabáku oněch vhodných vlastností dndati, které původní listy tabákové nemají. Zejména těmito nerostnými součástěmi se dociluje pozvolné doutnání (jako u hubky) a trvanlivost ta b á k u aby při delším uschování se nekazil. II. Počáteční užíváni a rozšíření tabáku. Původní vlastí tabáku jest Amerika, neboť po objevení tohoto nového světa Kolumbem i tabák do Evropy přišel. Avšak je st velice pravděpodobné, že v Asii mnohem dříve tabák znali nežli v Evropě, a jsou to zejména Číňané, u nichž kouření tabáku mnohem rozšířenějším jest nežli v Evropě, kteří tedy dříve nežli Evropané tabák znali. První zprávu o taháku do Evropy přinesl španělský misionář Romano Pane, který druhou cestu do Ameriky s Kolumbem konal a na ostrově Domingu roku 1496. delší dobu prodlel. Domorodci tohoto ostrova kouřili, a kněz jejich při modloslužebných slavnostech vdychoval do sebe kouř, kterýmž se mysl jeho rozčilovala, čímž prorocky nadchnut věštil svým věřícím asi podohné jako řecký orakul. Francouzský vyslanec na dvoře portugalském. Jan Nicot, přinesl semeno tabákové do Paříže, kdež se vypěstovaly z něho první

P očáteční užívání a rozšíření tabáku. 58 i mladé rostlinky, které poznamenány jménem latinským dle tohoto muže a tak i po dnešní den se zove: Nicotiana herba. Listy tabákové přineseny byly jako tabák v několikero druzích poprvé z Ameriky do Evropy r. 1560, kdež se v této době počalo jak kouřem, šňupání ba i žvýkání tabáku rozšiřovali, ačkoliv to z počátku vládami zakázáno bylo. Avšak právě jako podobné zákazy když se rozšiřovalo požívání kávy a čaje ničeho neprospěly, tak tomu bylo i při tabáku, neboť jeho užívání se tajně tím horlivěji provádělo. Nyní jest jeho pěstování všeobecné a mnohé země, zejména v Německu, výhradně pěstováním tabáku se vyznačují, které je s t tamějším obyvatelům hlavním pramenem výživy. Známé jsou tabáky holandské, turecké, francouzské, uherské, falcské a saské. Jako u nás v Evropě jest rozšířeno kouření a šňupání tabáku mezi všemi vrstvami společenskými (což platí i o Asii), je s t při tom to pozoruhodné, že požívání tabáku na obojí způsob veliké oblibě se těší i v jižní a střední A frice mezi černými plemeny domorodými. Tak známý cestovatel Dr. Holub, který ve svém cestopise Sedm let v Jižní Africe" svou první cestu popisuje, zmiňuje se na mnoha místech o tom, že nejen muži ale i ženy, ano i chlapci a děvčata tabák velmi dobře znají, a je j nejen horlivě kouří, avšak i šňupaji. (Zeny totiž a děvčata výhradně šňupají, chlapci a uiuži oboje zároveň, jak kouření i šňupání horlivě provádějí. Při tom věru nesnadno udati čemu se více diviti, jest-li těmto divochům aneb obyvatelům Evropy, nebot u nás neuí rovněž žádnou vzácností, že ženy kouřejl i šňupají a sice nejen se to děje u tak zvané emancipované krásné pleti", [arciť pouhé kouření a nikoliv šňupání, které výhradnýui právem starých panen], avšak i ženy obyčejné, jak hlavně na Valašsku zvykem, statně z ulmovek dýmají.) Předem se Dr. Holub zmiňuje, že na svém tažení svobodným státem Oranžskýin, tamější domorodci Koranni a Basati zvaní, jak o dělníci a služebníci od tamních farmářů najatí, sobě na uděleném kousku pole pěstují mimo kukuřici i tabák, který jmenují mačuku. V zemi Batlapinů blíže místa náčelníka Micima, žádaly ženy za prodané mléko kus tabáku, který sobě na prášek rozmělňují a jej šňupají, což jim milým požitkem. Zeny domorodců nosí při sobě tabatěrky a jak tyto, podobně i muži žádali při výměně zboží předem za tabák. Na cestě mezi Lekatlongem a Vonderfontenem viděl blíže posledního místa horlivé pěstování taháku a při obytných staveních se Dalézaly z rákosí zbudované chýže, které za sušírny tabákové sloužily. Tak převaloó čásť Hottentotň a Griquové jsou náruživí kuřáci tabáku a mezi nimi usedlí Hollandaué, zejména méně bohatí, tabák opět žvýkají, jak to u nás zvykem u nejnižší třídy lidu (jako různých tuláků a pobudů). Nejvíce tabáku se pěstuje z jihoafrických států v provincii Transvaalské a sice nejen od tamních bělochů statkářů, ale i od neodvislých kmenů Bečuánských, jako na př. činí Bakhatbové, kteří sloužíce dříve u zmíněných statkářů, ve svém domově pak též tabák, arci velice primitivním způsobem, pěstují. Takto vypěstovaný tabák se v zemi samé spotřebuje. Avšak provozováno v míře rozsáhlé, učinilo by tabák i zbožím vývozným. Zde žijící běloši zhotovují také z domácího tabáku doutníky, míchajíce je j s tabákem sem z Ameriky dováženým. Rovněž Baharucové z místa Linokamy pěstují mimo kukuřici a melouny i tabák. A podobně u jezera solného sobě Masarvové za plody bahobabu tabák žádali a Matabelové si tento za sůl vyměňovali. V severní části Jižní Afriky v říši Marucké sázejí domorodci tahák ---------------- na *" lívalerh - *» IO í> 0 m *' - rnísáhlícli I mj vy... I.isťv»- UJ vvnpsínvsinálin VJ -r vyvjuv# u VJII J tchábn liuu Uét U Liuu\/j cnčpií rozkrájí a vodou navlhčí; na to se ve stoupách upčcbuje a v kůžele neb v bochánky podoby koláčovité se zlisuje. Takto zde připravený tabák obsahuje více nikotinu a je st trvanlivější tabáku připraveného jinými domorodci jih o africkými. Kouření tabáku u Maruců jest náruživěji rozšířeno nežli u oněch domorodců, kteří prostřednictvím bělochů v požívání jeho zasvěceni byli. Zde tabák nejen kouří ale i šňupají, již útlým mládím počínaje. Zejména jsou

582 T abák a jin é n arkotícké látky. náruživými šňupáky, ku kterým se druží nejen ženy ale i mladé dívky. Šňupavý tabák se teprve smícháním s popelem a s práškem rozmělněné lodyhy leknínové, náležitě připraví. Chce-li domorodec hosta uctíti, vysype důkladný šnupec aneb i celý obsah své tabatěrky do hrsti levé ruky, sám sobě vezme notný šnupec a pak svému hostu nabídne, na to i 2 3 z ostatních přítomných. (Jest opět s podivením jak tato pocta černocha zvykům našich šřmpáků se podobá, arcit s tím rozdílem, že u nás jsou přece úslužnější a nejprve na* bídnou šnupec známému neb příteli a který se, je -li větší společnost pohromadě, kolem do kola nabízí.) Každý domorodec má svou tabatěrku kolem krku na řemínku zavěšenou, neb i na náramku neb haleně připevněnou. (Patrně neznají dosud potřebu kapes aneb je nemají kde umístiti pro přílišnou jednoduchost svého obleku.) Marucove zhotovují sobě dýmky pro kouření a ty jsou dvojího druhu. První ^sou jednoduché dýmky tureckým podobné, sestávající z přímé, 1 m dlouhé troubele, často vypálenými kresbami zdobené a z poměrně malé hliněné hlavičky, vypálené, šedé neb černé barvy. Dýmky druhého druhu mají troubel zhotovenou z podlouhlé, často pevně opletené tykve. Tenký konec je jí je st zároveň špičkou" troubele. Tabák si zahaluje domorodec do kousku sukna neb kůže, avšak zámožnější šijí sobě i váčky z kůže a takto uschovaný opět připevňují k opasku neb haleně. Vydá-li se však Maručan na delší cestu, béře sebou dýmku dachovou. Z této však nekouří tabák, nýbrž 9dachuu t. j. sušené listy jednoho druhu konopí. Tuto rostlinu sázejí domorodci jihoafričtí kol svých obydlí a prášek rozmělněný kouří z vodních dýmek. Tato dacha" je st velmi opojivá, a připomíná nám na hašiš, jemuž jsou obyvatelé Severní Afriky, zejména Alžírská, náruživě oddáni. Dýmka dachová se skládá ze tří částí: 1. Z hlavičky, 2. z rákosové troubele a za 3. z rohu, ve kterém se ualézá voda a jíž kouř prochází při dýmání kuřákem. Kouř tento dráždí ku kašli a čím je st prudší, tím větší požitek domorodce. Zejména zhotovují sobě přerozmanité tabatěrky ze sloních klů, z hroších rohů, z dutých kostí ssavců a ptáků, z parohů, z kůže hadí a leguáni, ze zvířecích drápů i z rozmanitě upravených dřev neb z rákosu a skořápek různých plodů, tak že nejsou tak jednoduché jako tabatěrky jižnějších kmenů. Nejjednodušší tabatěrky z rákosu a ptácích kostí zhotovené k šňupání užívají chlapci a děvčata. Makabelové je robí z rohů domácích zvířat a okrašlují je mnohými řezbami. Ženy pak si je připravuji *ze skořápek a slupek rostlinných plodů, tvarů úzkých a hned po 3 5 připevňují řemínkem neb lýkem na svých halenách. Abv byly ozdobnější, leští je do fialova a temna. Chudší kmenové, jako Mamboěové a Manausové užívají nejvíce dřevěných tabatěrek s vypálenými okrasami. Takový obyvatel říše Marucké nemňže-li při své výpravě svou dýmku sebou vzíti, tož aspoň je st mu tabatěrka věrnou družkou a průvodkyní, již při každé příležitosti i době otevírá aby se řádným šůupcem občerstvil. Jakou as cenu má tabák v těchto zmíněných krajích, zejména v říši Marucké, stůjž zde tento cenník: Asi za 1 kg m ačnku (tabáku) se platí u slapů Viktoriiných aneb na jižním hřehu Zambezi: '/ 2 3 /4 kg malých skleněných perel aneb vlněná pokrývka aneb 6 8 m kartounu. V Šešeke se platí za totéž množství * / 4 kg skleněných perel aneb 3 m kartounu. V zemi Barocké se pak platí totéž, avšak o '/, kg v menším množství. Ve středních a severních krajích této říše se platí nejméně, a sice: */ 6 kg skleněných perel aneb 1 1 '/ 2 m kartounu. Černoši Afričtí nám podávají jakýbi nástin o představě, jak asi v původní vlabti tabáku, v Americe byl od Indiánů, praobyvatelů této země tahák používán. Nynější požitek tabákový se rozděluje na tři druhy: Tabák se kouří, šňupe a žvýká a dle toho se tabák d ělí: l. na tabák kuřlavý za 2. na tabák

P říp rav a tabáku. 583 šňupavý a za 3. na tabák žvýkavý Poslední druh je st zejména rozšířen v Americe, ačkoliv se i v Německu připravuje. Avšak nejen v Africe holdují domorodci obému zároveň, ja k kouření i šňupání, máme i zde v Evropě dosti takových lidí, kteří obojí požitek tento si zároveň dopřávají. Zbývá ještě otázka, jakého užitku kouření neb šňupání poskytuje? Zde se mínění velice různí. Jedni kouří proto, aby příliš netloustli, druzí aby zahnali dlouhou chvíli, třetí by nedovedli řádně mysliti, kdyby, prací duševní se zaměstnávajíce, nekouřili a jin í opět sice uznávají, že jim z toho žádný zisk neplyne avšak přece kouří dále poněvadž již tomu příliš zvykli. A co říkají zase šňupáci? Jedni sobě bystří zrak zejména jest-li mnoho píší druzí se občerstvují z ospalosti a unavení, opět jin í si aromatisují vzduch, který jsou nuceui ve svém okolí dýchati, třeba mají-li za své povolání prodlévati v místnostech mnoho dýchajícími přeplněných; a tak účely jsou přerfizné a výsledek konečný? je s t sn ah a tálo n arkotisovati! III. Příprava tabáku. Poněvadž listy tabákové neodpovídají požadavkům, které od dobrého tabáku se žádají, musí se zvláštní přípravou zlepšiti a jemu špatné vlastnosti odejmouti t. j. předně, inusí se jemu perná chut jazykem pocitovaná vzíti a něco nikotinu odstraniti, aby nebyl tak silný a tím jeho kouř příjemnějším se učinil. Čerstvě Bušený list při spalování vydává odporný zápach po hořící rohovině, jelikož obsahuje mnoho látek bílkovitých, t. j. dusíkatých, právě jako u rohu neb peří tomu jest, a které zmíněný odporný zápach při hoření šíří, a pak má mnoho nikotinu. Účel přípravy tabákové je st tudíž ten, aby ony bílkovité látky se zrušily, velká část nikotinu se zmenšila, a pravá aroma tabáková se vyvodila, a konečně musí se dáti listům, používají-li se ku kou ření aneb ke šňupání, ona přiměřená forma čili tvar, v jaké se nejlépe ku jmenovaným požitkům doporučují. Při přípravě této jest důležité zavedení kvapení při 35 C., kterým se listům tabákovým nej větší díl bílkovitých sloučenin odejme, a za tím účelem se tyto vlhké do větších kup shrnují. Vzniklým kvašením se pak dále vytvořují rozkladem příjemně páchnoucí plyny, které listy pohltí, kdežto bílkoviny se rozloží. Aby vylučování těchto plynů se dělo měrou hojnější, pomáhá továrník kvašení zvláštními mořidly, což jsou různé tekuté smíseniný, kterými se listy tabákové povlhčují. Tyto směse jsou ponejvíce továrním tajemstvíin a od jich sestavení a určitého množství závisí pi'ávě ja k o st a dobrota připraveného tabáku. Mořidla pro tabák kuřlavý sestávají hlavně ze sladkých a kořenných látek : jako cukru, vína, ovocných štav, medu, vanilky, skořice, hřebíčku a jiného koření. Tyto látky zároveň napomáhají ku lepší lahodě a chuti tabáku, dodávají jeho kouři příjemného zápachu a tak napravují ouu ostrou a špatnou chuť. K těmto látkám se přidávají ještě soli a žíraviny: jak o sůl kuchyňská, ledek, draslo a salmiak, aby hlavně způsobovaly pozvolné doutnání tabáku a zvětšili jeho trvanlivost i neporušitelnost. Mořidla pro tabák šňupavý jsou podobná a dává se přednost látkám, na nervy Čichové příjem n á působícím. 1. O sbírán i listů v tabákové žni Při žni tabákové se opatrně listy i s řapíky otrhají, aby se nepotrhaly a skládají se po 1 0 1 2 kusech na sebe, a takto složené se kladou vrstvy vedle sebe na čistou podlahu suché místnosti, před deštěm chráněné. Pokryjí se suknem a tak dlouho ležeti nechají, až počnou se potiti. Na to se jednotlivě suší, což se nejlépe provede zavěšením na šňůry. Náležitě suché listy se nyní asi po 30 kusech v jeden závit z tuha svinují, a ty se jedním listem (přikrývkou) obalí a takovéto závitky se zlisují ve velkých sudech,

584 T abák a jin é n arkotícké laiky. které se jim i hustě naplní, a v nichž se ueco oteplí. Fo nějaké době se listy vyjímají a solnou vodou kropí, na sebe ve více vrstvách kladou a tak ležeti nechají, až se dostatečně zahřejí. Dokavád jest při tomto postřikávání a srovnávání listů pozorovati nějaké zahřetí, opakuje se toto tak dlouho, až se teplota listů nezvyšuje. Na to se úplnc na vzduchu usclmouti nechají a pro delší uschování se poznovu do sudů zlisují. Takto zůstanou často mnoho měsíců i let natlačeny ležeti, nežli se do továrny k jich konečnému zpracování zavezou. V továrně samé se musí nyní listy přebírati, nebot i listy jednoho druhu tabáku liší se značně od sebe co do jakosti a dobroty; a sice listy stejné barvy a tlouštky se k sobe hromadejí. Listy žluté se oddělují od tmavých a podobně i listy tenké od tlustých. Má-li se pak užiti listů ku přípravě (tabáku kuřlavébo, odříznou se řapiky i tlustší žebra listová se vyříznou, poněvadž tyto hlavně z buničiny sestávají a tak při kouření kouř dřevem zapáchající vytvořují. Pro tento tabák se pak béřou listy světlejší, žluté a tenké, Ikdežto pro tabák šňupavý se béřou listy tmavé a tlusté, které se pak i se žebry a pro obyčejný druh i se řapiky zpracují. 2. O uschováni tabákových listů. Pro uschovávání tabáku, nežli se spracuje, volí se studené místnosti, aneb pro tuzemské druhy dostačí, uloží-li se v suchých místnostech na půdách. Nesmí se však uschovávati v mokiých sklepeních. Koupený tabák, zejména hollandský. přichází ve velkých balíkách. Tyto jest třeba ihned rozdělit! a listy rozložití, nebot jin ak se listy snadno zapaří a ztrácí na své dobré jakosti. Zakoupené listy cizozemských druhů tabáku aneb lepší druh domácí se v továrnách následovně ku přípravě fermentujf, aby se barva tabáku zlepšila a zejména pro přípravu tabáku šňupavého se pak lépe použiti dají. V balíčkách svinuté listy se jednotlivě na sebe rozloží, aby písek neb přimíšený prach se odstranil, pak se rozloží listy do hustého kruhu a celá tato vrstva se obyčejnou vodou pomocí metiy silně navlhčí, a na tuto vrstvu klade se nyní nová, stejné s první tlustá, a opět se vodou navlhčuje; takto se s kladením vrstev a navlhcováním pokračuje, až celá hromada asi 1 m výše dosáhne. Takto pevně natlačený tabák se konečně vodou pokropí a plátnem přikryje a obtěžká se na vrch položenými kameny neb závažím. Nyní se nechají listy 5 6 dní v klidu, až celé fermentování je s t ukončeno. Při sušší povětrnosti stane se to rychleji. Asi po čtyřech dnech prohlížejí se nahromaděné listy, které musí býti takřka horké a pára se z nich v množství vypařuje. Stalo-li se tak, rozloží se nyní celá hromada, a listy v balíčkách se zavlsí, aby vzdušně vysely, aneb se tak rozloží, aby měl vzduch k nim snadný přístup, čímž náležitě uschnou. Takto dobře suché se opět v balíky svážou, a nyní se mohou v suchvcb místnostech uschovati. Varovati se jest uschovávání a zbalování tabáku ještě poněkud vlhkého, neboť může v tomto případu snadno splesnivěti a tak se úplné pokaziti. 3. D ruhy tabákových listů. Z cizozemských tabákových listů pro přípravu tabáku kuřlavého ise n ejraději kupují tyto druhy am erické: varinas, portoribo, ku ba, maryland, lůorida, ohio a jin é. 1. Při koupi prvního druhu se pozná dobrá jakost, když listy při spalování zanechají bílý popel; dobré listy m ají pěknou světložlutou aneb hnědavou barvu, se zelenými skvrnami. Celé listy jsou tenké, lehké a veliké, a při hoření rozšiřují příjemný, sládnoucí zápach.

Výroba tabáku kurlavého. 585 2. Listy druhu portorika mají barvu prvního druhu, jsou však kratší a silnější. Zápach i chut při hoření je s t silný a jev í příznaky po ledku. 3. Listy druhu kuba jsou velmi silné, s příjemným zápachem. Těchto listů užívá se nejvíce ku přípravě doutníků, nebot pro obyčejný tabák kuřlavý jsou příliš drahé. 4. Druh listů m aryland vyznačuje se délkou a žlutou barvou. Zápach není mnoho příjemný a dosti silný v účincích. Buď se míchá s jinými druhy tabáku, aneb se jeho listů užívá jako vrchního, obalového listu při výrobě doutníků. 5. Ohiové druhy tabáku jsou listům druhu maryland velice podobné. Listy jsou těžké a vyznačují se velmi pěknou žlutou barvou; zápach kouře hořícího tabáku upomíná na juchtu a bývá nejvíce Rusy kouřen. 6. Listy druhu jlo r id a jsou dlouhé, hnědozelené barvy; vydávají při doutnání málo zapáchající kouř; je st lacinější druhu varinas a proto se je j více používá než tohoto. 7. Jin é druhy amerických tabáků, jako zejména virginský, který je st silně ouiamující, upotřebují se ku přípravě doutníků. (Naše rakouské viržinky se z tohoto druhu tabáku připravují.) Z tuzemských tabákových listů jsou známé: 1. Druh turecký, který je st barvy krásně zlatožluté a jemně rozřezaný se používá buď ke kouření z dýmek (u Turků z čibuků) aneb se z něj zhotovují cigarety, které sestávají z papírového obalu. Je st velice příjemného zápachu, avšak silně omamující a padá na jazyk. 2. Druhy uherské, sedm ihradské a polské jsou těžké a chuti trp k é; potřebují jak o hlavní součást tabáku kuřlavého. 3. Druhy německého tabáku mají podobný účel jako předešlé, kouří se totiž pouze z dýmek a jsou to hlavně: druh fa lc k ý, z Úckermarku, saský, z krajiny dessavské a jiné. Nejlepšf zdá se býti druh z Uckerm arku; jeho listy jsou větším dílem dlouhé, pěkně žluté, mezi nimiž jsou však také krátké a zelené listy; musí se proto tříditi. Poslední listy fermentováním obdrží puknou hnědou barvu a lepší zápach. Druhy saské jsou většinou lehké a málo dobré. IY. O výrobě tabáku k různým účelům. Ja k již zmíněno bylo, dělí se příprava tabáku na výrobu: a) tabáku kuřlavého, b) na dělání cigár čili doutníků, c) na výrobu tabáku šnupavého a d) na přípravu tabáku žvýkacího. Předběžná příprava tabákových listů, pro všechny tyto udané způsoby požitku tabákového společná, byla již popsána a zbývá proto ještě o každém druhu tabáku promluviti zvláště. a ) Výroba tabáku kurlavého. Listy tabákové, náležitě roztříděné, z nichž tlustší žebra i všechny řapíky vyříznuty byly. se především m oři čili pácu jí ve zvláštních smíšeninách čili mořidlech. Touto tekutinou se buď listy kropí aneb se do ní vkládají. Takové mořidlo sestává ze dvou druhů látek. Hlavní součástí jeho jsou nerostné soli a sice: sůl kuchyňská (chlorid sodnatý), salpetr čili ledek (dusičnan sodnatý), salmiak (chlorid ammonatý) a dusičnan ammonatý. Druhý druh jsou látky cukr obsahující (cukr, med, ovocné štávy). pak lihoviny (víno, kořalka), některé ústrojné čili organické kyseliny (z ovocných štáv kyselina jablečná, štavelová, vinná a citrónová) a konečně látky kořenné ja k o : vanilka, hřebíček, skořice a jiné. Soli podmiňují dlouhou trvanlivost tabáku v zásobách ležícího a jsou příčinou pozvolného a pravidelného doutnání tabáku. Ostatní látky K n o lk i prácfr. Díl 1, 7 4

T abák a jin é n arkotické látkymají ten účel, aby se vytvořily ony příjemně ethericky páchnoucí plyny, které možno přirovnati s kyticí (bouquetem) vína, jež mu náležité ceny dodává a od níž jakost čili kvalita závisí. Takto povlhčené neb náležitě zkropené listy se vkládají do sudů, kde počínají pozvolna kvasiti a v nichž se mořidlem stejnoměrně prosáknou. Teplota při kvašení se zvyšuje až na 35 C., při kteréž onen chemický rozklad počíná, jímž se látky bílkovité ruší a tak z tabáku odstraňují, čímž se tomuto zápach po rohu (po zvířecí dusíkaté látce) odejímá, a zároveň se množství nikotinu zmenšuje, a tak se listům příliš silný omamující účinek odejímá. Na určitém množství jednotlivých látek pro mořidlo vzatých a na jich smísení záleží dobrá jakost tabáku, a proto dociluje se tak rozmanitých, více neb méně dobrých druhů. Tato kvalita jest též závislou na přípravě sainé, jak se tato více neb méně pozorně provádí. Takto mořené listy se nyní ve zvláštních sušárnách na dírkovaných lískách při mírné teplotě suší a ku další přípravě do továrních místností se donášejí. Tato příprava je st pro tabák kuřlavý dvojího druhu a sice buď se listy tabákové pomocí stroje řezacího k rá jí (tabák krájen ýj aneb se vyrábí tabák kroucený. Pro oba druhy je s t jednostejná příprava, pouze různým tvarem svým se liší. 1. T a bák krájen ý se obdrží z mořených listů tabákových zvaných du kan pomocí stroje řezacího, který se podobá svým zařízením stolici na řezanku. Přední strana otevřeného truhlíku je st opatřena nožem na jednom konci volně upevněným, kolem něhož se jako páka otáčí. Podél truhlíku jest nasazen hřídel na svém zadním konci ohnutým hákem opatřený, který se nad ozubeným kolečkem vznáší. Při každém vyzdvižení nože, který se nalézá ve spojení s hřídelem, zapadne hák mezi zuby ozubeného kolečka a toto tak o jeden zub dále se otočí. S ozubeným kolem jest ve přímém spojení vřeteno šroubové, které jest na druhém konci ve spojení s pohyblivým dnem truhlíku řezacího stroje. Otočí-li se ozubené kolečko,' pošine se tím šroub o něco ku předu, a tím i dno truhlíku o určitě veliký dílek ku předu popoide a tak se přivede úzká vrstva tabáku pod nůž. Přesaděníui háku na hřídeli s nožem spojeným, dá se větší neb menší pošinutí truhlíkového dna docíliti, a tím též může jem n ější neb hrubší k rá jen í tabákových listů se poříditi. Nežli se tabákové listy do stroje vloží, předem se navlhčí, aby krájení se snadněji provedlo a tabák se uerozdrobil na drobné kousky a tak ještě vlhký se hned po krájení v sušírnácli znovu suší. Taková sušárna má velkou vodorovnou plotnu z hliněných kachlů, pod nimiž se topí. Mezi sušením se tabák často obrací, aby nezčernal a se nepřipražil; aneb taková sušárna sestává z nístějí dole postavených, nad nimiž se nacházejí drátěné (drobně dírkované) lísky a na nich se tabák rozkládá. Řízení ohně musí se díti opatrně, poněvadž připražením tabáku se poruší účinek mořidla. Zároveň tabák sušením nabude lepší chuti, neboť zemitá a ledkovitá příchuť se tím odstraní. Zároveň takto tabák něco nabotná, zlehčí a zvlní se. Ze sušírny vynesený se rozkládá na volné prostory, a když se dostatečně ochladil, prosívá se. Nebalí se však hned do papíru neb beden, aby se nepokryl bělavou vrstvou, ale rozloží se na suchém místě a pokryje se plátnem, aby před prachem se uchránil. Jest-li u méně dobrých druhů tabáku ani tímto sušením se špatná příchuť tabáku neodstraní, provlhčí se něco olejem anisovým a tím se změní v druh lépe chutnající. Olej anisový se rozpustí v líhu a tou tekutinou se tabák postříká. Též listy třešňové, vložené do sprostých druhů tabákových, jemu lepší chuti dodávají. Dobré směsi tabáku kuřlavého se obdrží takovýmto mícháním: 1. 1 0 0 g varinas čili kanastr (správněji kanasta* a 50 ^ portoriko. 2. 100 g varinas, 20 g portoriko a 20 g maryland. 3. 80 g varinas, 10 g maryland, 20 g portoriko a 20 g domácího druhu aneb 120 g portoriko, 100 g maryland a 3 0 g domácího druhu. Směsi počínají jakostí nejlepší i nejdražší, a končí směsí nejlacinější.

V lastnosti dobrého tabáku. 587 2. Tahák kroucený dělá se z hrubších druhů tuzemského tabáku. K jeho přípravě se berou dvojí listy. Na povrch závitu se dají listy bledá, žluté barvy, do vnitř pak listy barvy tmavé, hnědé a různé menší úlomky. Listy náležitě vymořené a osušené (což se provádí týmž způsobem jako pro tabák krájený) se předením v závity svinují. Stroj ku předení sloužící jest takto zařízen: Dlouhý stůl jest při jednom konci opatřen dvěma svisle postavenými sloupci, mezi kterými jest točící se válec (dřevěný hřídel) včepován. Oba čepy procházejí sloupci a jeden je st opatřeu hákem zahnutým, a sice po straně stolu; na druhý je st nasazena klika, kterou se válec i s hákem otáčí. Počátek tabákového závitu se zhotoví z velkého listu, jež slouží za obal vrchní vrstvy a do něho se zabalí několik menších kousků listových. Tento počátek závitu se tuho omotá silnou nití, kterou se zároveň jeden konec na hák hřídele upevni. Točí-li se nyní klikou hřídele, počne se závit zkrucovati (asi jako když provazník provazy hotoví) a dělník, u stolu se nacházející, přidává k volnému konci zavitu nové a nové listy, a sice jak na povrch, aby obal připravil, který pak dovnitř vloženými listy vyplňuje. Doplňování závitu a zároveň jeho přidržování na desku stolovou, koná jednou rukou, kdežto druhou rukou válí a zároveň uhlazuje závitek pomocí železné desky, čímž mu náležitý tvar dodává. Dosahuje-li již závit až na konec stolu, je s t tím dokončen a navine se na hřídel stroje. Na to se počne podobným způsobem druhý závit kroutiti. Listy k závitům brané, se rovněž navlhčují, aby byly poddajnější. Je -li takto více závitů na hřídeli natočeno, sešinou se najednou a zlisují se v lisu pevně, a na to se suší asi takovým způsobem, jak tomu u tabáku krájeného. 1. Vlastnosti dobrého tabáku. Dobrý tabák má míti barvu úplně stejnou, nikoliv skvrnitou, buď žlutou, hnědou až i černou. Tabák, aby byl hodně žlutý, porušuje se kyselinou sírovou, kteráž rozředěná tuto barvu vyvozuje. Je -li tabák do červena zbarven, ukazuje to na porušování suřlkem neb okrem. Při kouření má zapálen stejnoměrně a klidně doutnati. Jiskřeni a prskání tabáku jest známkou přílišné dávky solí, mořidlu přidaných. Kouř tabákový má býti šedomodrý, nikoli bílý aneb tmavý. Popel dobrého tabáku jest čistě bílý, jemný a lehký. Co do chuti i zápachu jest dobiý tabák příjemný, poněkud ostrý, nesmí však působiti škrábání na jazyku neb v krku, ani vzbuzovali ošklivost Dobrý tabák nemá býti příliš silný, aby neomamoval. J e li v tabáku mnoho listových žeber, nehoří tak snadno a je s t ostřejší, natrpklé chuti. Při kouření tvoří se spalováním tabáku mimo sloučenin, hořením buničiny povstalých, jako jest kyselina uhličitá, vodní páry a něco ammoniaku, též produkty suché destilace, které rovněž kouřící v ústech pociťuje a které právě tabákový kouř charakterisují. K těmto náleží zejména pái-y nikotinové a nikotianinové. Pak zvláštní olej přiboudlý, kyselina máselná, paraffin, něco málo kyseliny octové, též kysličník uhelnatý a uhlovodíky. Pamětihodné jest, že při hoření tabáku žádný kreosot a kyselina karbolová se netvoří, jako při hoření jiných látek buničnatých. Jest proto z té příčiny kouř tabákový méně ostrý pro oči nežli kouř hořením dřeva způsobený. Některé druhy tabáku, jako na př. kentuky, velice špatně shoří na popel, a jiné opět dobře hořejí, jako marylad, tabák brasilský a uherský. A tu se shledalo, že toho příčinou jest organická sůl draselnatá, neboť zkoušel-li se popel dobře hořícího tabáku rozpuštěním ve vodě, nalezlo se, že rozpustná * část obsahuje uhličitan draselnatý a sice tím více, čím tabák snadněji shořel. Naproti tomu zkoušel-li se uhel těžce hořícího tabáku, tedy jeho část ve vodě rozpustná neobsahovala uhličitan draselnatý, nýbrž siran draselnatý a chlorid draselnatý. Poněvadž draselnatá soli organických kyselin (jako jest jablečná, štavelová, vinná neb citrónová) dávají při zuhelnatění porovitou 74*

588 T abák a jin é n arkotické látky. a sypkou hmotu, shoří tabák, tuto sůl obsahující, snadno a dohře; kdežto soli vápenité organických kyselin, jsou tuhé a málo porézní ve zbytku zuhelnatélém, proto druhy tabáku, takovéto soli mající, hoří téžce a špatné. Takto těžce hořící tabák se proměří v snadno spalitelný, když se povlhčí roztokem draselnaté soli s kyselinou organickou (jako na př. šťavelovou neb jablečnou) a pak se usuší. 2. Druhy kuřlavého tabáku. V Rakousku se prodávají následující druhy: a) T abák k rá jen ý : 1. Nejjemnější turecký a. b. c. J /2 kg za 7 zl. 40 kr. 2. Jemný turecký a. b. '/, kg za 4 zl. 40 kr. 3. Jemný asiatský ll kg za 3 zl. 4 Jemný Hercegovský '/, kg 3 zl. 15 kr. 5. Drama, /2 kg 1 zl. 5 0 kr. 6. Varinas Oj kg 2 zl. 30 kr. 7. Knastr balíčky po 25 g za 7 kr. 8. Krull balíčky po 25 g za 9 kr. 9. Jem ný tříkrálový po 25 g za 7 kr. 10. Uherský cigaretový po 25 g za 7 kr. 11. Jemný uherský za 4 kr. 12. Jemný haličský po 25 g za 4 kr. 13. Zemský tabák po 35 g za 4 kr. 14. Jemně řezaný po 30 g za 4 kr., a 15. debrecinský po 25 g za 3 kr. b) Kroucený tabák'. 1. Havanské závitky 1 z kg za 73 kr. 2. Tuzemské závitky 1l2 kg za 58 kr. 3. Kbelíkový tabák (v Tyrolsku) 50# za 3 kr. 4. Zablatovský Skrutliks (v Haliči a Bukovině) ve svazcích po 24 kusech za 1 zl. 70 kr., kus za 8 kr. Z jiných tuzemských tabáků se považuje za nejlepší 1. tabák turecký, silný a omamující; listy jsou velice jemně krájeny. Jest barvy žluté; 2. tabák fran cou zský z departementů Nord, Garonne a pas de Calais; 3. tabáky německé nejlepší z Úckermarku a Falce. Z cizozemských jest nejlepší: 1. varinas čili kanastr, silně na nervy účinkující, příjemného zápachu; pak za 2. tabák portu galský a havanský bývá velice oblíbený pro svou mírnou narkotisaci; 3. tabák virginský je st velmi silný a omamující. b) Výroba doutníků. První doutníky byly do Evropy přineseny Španěly ze Západní Indie a počaly se teprve počátkem nynějšího století rozšiřovati. Slovo cigáro, jaké se dosud užívá, pochází od španělského pojmenování tohoto smotku, jemuž se říká tain cigarro. Toto liší se od kuřlavého tabáku pouze svým tvarem, a pro jeho přípravu se berou právě tak mořené listy tabákové, jako již při tabáku kuřlavém vyloženo bylo. Doutník sestává ze dvou od sebe se lišících částí tabákových. Zevnějšek sestává totiž z jediného, co možná nejlepšího listu obalového, a do vnitřku přijdou listy neúbledné, potrhané, různé úlomky listové, třeba barvy nestejné a tmavé. Hotové doutníky nechávají se delší dobu ležeti nežli do prodeje přijdou, což však se neděje za účelem úplného vysušení, nýbrž aby se jakési dokvašováni docílilo, kterým se látky, jakost doutníků snižující, zcela zrušují a nové látky, vlastností pro doutník dobrých, vytvořují a tak jeho dobrotu zlepšují. Výroba doutníků sě provádí pouze rukama a užívá se k tomu u nás ponejvíce dělnic. Pro zevnější obal se vybéřou listy co možná bez silných žeber, tenké a žluté, aneb aspoň světlé barvy, které se přiměřeně přikrojí. Část do vnitř určená a prve navlhčená se dohromady stlačí a vnějším listem obalí, který na svém okraji se lepidlem natře, aby dobře přichytí. Sbalování a utlačování vnitřních částek se děje na dlouhém stole, ve Španělsku však neb v Havanně pouze na stehuě. Dělníku se dodají odvážené listy obalové pro určitý počet doutníků sloužící, a zároveň obdrží již oddělenou vložku pro jednotlivý doutník, která se smí pouze navlhčiti a nikoliv zmokřiti. Při balení je st hlavni zřetel

V ýroba doutníků. k tomu míti, aby při hoření nedoutnal doutník pouze na jedné straně a pak aby nebyl tak stlačen, že nemá žádného tahu. Kouř musí bez velkého a moc néíin ssání celým doutníkem volně procbázeti. Nejvíce doutníků se vyrobí ve španělské části Západní Indie a pověstní jsou jemností a velmi dobrou chutí doutníky havannské. A nedělá to pouze zvláštní druh tabáku, který v oněch horkých krajinách mnohem bujněji roste nežli u nás, ale hlavně to závisí na přiměřenější, dokonalejší a mnohem s ta rostlivější p říp rav ě nežli se u nás děje. Zejména jsou tamní dělníci mnohem zručnější a to za tou příčinou, že pouze jeden nejvýše dva druhy doutníků zhotovují stále a tudíž veliké dokonalosti v jich přípravě dosáhnou. Může tudíž výroba doutníků jak v Havanně se děje, sloužiti jako vzor pro jich nej dokonalejší hotovení, nebot tyto se mimo své aromy a nejlepší chuti, vyzná čují i dokonalostí formy, jakoby vysoustrubovány byly. Tak nesmí býti ani ten nejtenši řapík v doutníku a list obalový nemá bud žádných žeber, aneb co možná nejméně a tyto se ještě hledí pouze k jedné straně doutníku stěsnati, k čemuž nestačí vždy pouze jeden list obalový, ale často se musí 3 4 vzíti. 1. Postup celé výroby jest následující: Jako u nás rovněž i v Havanně se musí listy tabákové před přípravou nejsilnějších žeber zbavovati, na různé druhy dle velikosti a tlouštky, dle barvy a neporušenosti děliti, z nich opět ony nejlepší na listy obalové vy~ bírati, které se hned vhodně přikrajují, a na to se též navlhčují avšak až právě před samou přípravou. Tyto arci zase mnohem rychleji vyschnou a sice panující tam velkou teplotou a zejména průvanem, kterému jsou listy tabákové stále vydány, poněvadž tam není žádných sklepení, kde by se tyto uschovávaly. Listy tabákové dvakráte fermentirjí, čímž se více aromy vytvořuje, a sice ponejprv se to děje při samé žni, když se listy řežou a ve velkých hromadách leží, a po druhé pak, když se ve zvláštních nádobách již ku výrobě doutníků připraveny, k uschování u klád ají; těmto nádobám se tam říká serony. V těchto _ i i v / m y / i «/ / j v v í»\ f v í <., n. seronech lezi nejiepsí aruny (silné a lezne) znamenané znackami i a z- nej méně osm měsíců po žni, čímž barva listů tak pěkně se vyvine, že teprve kil přípravě se použiti mohou. Kdyby se dříve ku spracování vzaly, kde barvu ještě tmavou jest, sloužily by pouze ku přípravě doutníků poznamenaných číslicí 3*, které jsou již malé ceny a tím by továrníku škoda vznikla. Posílají-li se listy tabákové hned po žni do Evropy, tu obyčejně již na moři fermentují a tak 8 e mohou ihned ku přípravě doutníků upotřebiti. Proč právě tyto doutníky příjemně při kouření chutnají a aromatické jsou, pochází od toho, že v Havaně i vložka doutníku se skládá z listů, z nichiž se všechna silná žebra odstraní, což se u nás neděje, spíše se listů silně žebernatých a někdy i se řapíky užívá jako vložky do vnitř doutníků. Toto odstraňování žeber provádí v tom zvláště zručný dělník, který takto žebeil' zbavené listy klade vedle sebe na zem, aneb na sebe na okraj sudu, aby průvanem rychle oschly, což musí se velice důkladně díti, nebof při tomto opomenutí, by se snadno listy tabákové do sudu naložené a napěchované, tak silno zahřály, že by se vznítily, čemuž se důkladným jich osušením zabrání. Tyto listy pouze pro vložky určené se pak uschovávají v obyčejných moučných sudech, kde nejméně po šest měsíců leží, nežli do práce se vezmou a na výrobu doutníků upotřebí. Čím déle leží, tím více aromatického zápachu nabývají. Z malých listů se žebra neodstraňují, z nich se však připravuje zvláštní druh doutníků, pode jménem kolzoncillos známých. Listy žeber zbavené a tak po celý den na vzduchu rozložené a úplně uschlé se večer do sudů opatrně srovnávají, a silně zpěchují; pak se na vrch vloží všechny odřezané řapíky, aby i jich zápach se neztratil a listům sdělil. Na to se na sud napíše datum toho dne a zároveň třída, do níž listy vřaděny byly, a nyní se nechaj í

590 T a b á k a jin é n arkotícké látky. udanou dobu ležeti, až se onen příjemný aromatický zápach značně vyvine. Pak se listy ze sudů vyjímají a rozkládají, aby byly dostatečně suchými. Vložka sama nyní zbalená a vnitřek doutníku tvořící, není nikterak vlhkou šťávou prosáklá a proto celý doutník v brzku je st úplně suchým. Již také pro tuto příčinu chutná doutník mnohem lépe, nežli když vlh ká vložka ku přípravě doutníků se použije, ja k často i při fabrikaci jemných doutníků se v našich továrnách děje. Aneb, má-li se pak takto zvlhlý doutník rychle vysušiti, používá se k tomu u nás přílišně vysoké teploty, kterýmž silným sušením příjemná doutníková vůně se ztrácí. Uložené listy tabákové v sindech jsouce silně napěchované, nikdy docela neuschnou, třeba déle ležely, a proto vezmou-li se do práce, rozloží se na kamenném dvoře, avšak nikoliv na slunce a to se děje pouze za jasného dne. J e li deštivo neb vlhké počasí, neuschla by žádná vložka doutníková a tu se v těchto dnech nepracuje, poněvadž itabák by navlhl, čehož třeba se chrániti. Aby vložka ještě se zlepšila na vůni, ponoří se rychle, když byla již zbalena a obalovým listem opatřena býti má, do vody, do níž se naleje silného vína, kotolan zvaného a též se užívá takové vody, ve které řapiky listové jsou uloženy. Obalový list se vybírá z listů ostatních a hned na nejlepší a jiné druhy doutníků se rozděluje, a vkládá se s jinými taktéž vybranými do plechových skřínek, aby nezaschly. Těchto listů obalných obdrží každý dělník denně nejvýše půl libry, a vyřízne se z nejlepšího listu tabákového tím způsobem, že se použije hořejší části jeho, při špičce, kde je st již nejméně a nejtenších žeber; takový list přijde jako vrchní obal kolem doutníku, jehož aspoh špička ne-li celý doutník, je st bez jediného žebra. Co z listu zbyde, se též do zvláštních sudů ukládá, a z těchto zbytků se dělají vložky do jem nějších doutníků, jak o jsou imperiales a regalias, poněvadž jsou to zbytky z listů velkých a nej lepší jakosti. Každý dělník má svůj vlastní stůl a pracuje sám bez pomocníka, jakž v naších továrnách obvyklo (který mu listy na vložku určené zbalujej, a pracuje pouze jeden druh doutníků, jen někdy vyrábí některý dělník zároveň. Imperiales11 a Regaliau, jelikož k oběma druhům tentýž obalový list upotřěbifci může. Každý děiník má jako vzorek před sebou dřevěnou, vysoustruhovanou cigáru (citolu), která jemu určitou velikost a jeho dokonalý tvar udává, a dle níž se úplně při hotovení doutníků říditi musí a mimo této formy má ještě kousek plochého dřeva, opatřeného otvorem právě té velikosti, že jím doutník téže tloušťky jak forma má, se protáhnouti nechá Při práci počíná si dělník takto: Vezme nejprve 2 neb 3 tabákové listy neb pouze jich části (jsou-li dosti veliké), a ty rozloží na levé ruce, a na to vloží menší kousky listové, v takovém množství, jak ku zhotovení jednoho kusu zapotřebí jest, což delší praxí se nechá pojednou určiti. Nyní vše dohromady zbalí, a na desce stolu hotovou vložku obalí listem obalovým, při čemž na to hlavně dbá, aby veškeré, neb aspoň největší část žeber zakryl, aneb aby tyto pouze na jedné straně doutníku se nalézaly. Při této práci nejlépe poznati zručného dělníka, který nejjemnější druh doutníku zhotoví (neb se tyto pak hlavně dle obalového listu třídějí), a k tomu nejvýše dva obalové listy spotřebuje, kdežto špatný dělník zhotoví nejvíce doutníků třetí třídy 3 1' a spotřebuje 4 5 obalových listů. Poněvadž stálým průvanem by listy tabákové zasýchaly, mnsí býti stále vlhkou pokrývkou přikryty. Vložka je st zhotovena z listů, které právě před samým hotovením doutníků se vysušily, což má tu výhodu, že při sušení doutníků zůstane zcela hladkou a nescvrkne se, ja k tomu je s t při vložce vlhké, která při sušení se ztáhne. Nesmí býti však zcela suchou, jin ak se nadělá mnoho odpadků, které do doutníku se nesmí vložiti. Při tom však přece dělají tyto odpadky u jednoho dělníka denně až půl libry, u dobrého dělníka vždy mnohem méně. Avšak tyto nejsou bezcennými, nebot továrník z; nich dělá papírové cigarrety, které se do Evropy zasýlají. Špičky doutníků se pak nezalepují při obalování listem gumou neb lepidlem tmavé barvy, zvaným