12. Příslovečné věty časové se spojkou cum 1 Příslovečné časové propozice mohou mít charakter nejen vedlejší věty, ale i polovětné vazby. Tvoří složitý komplex disponující desítkami různých konstrukcí s různými sémantickými odstíny. Podle průběhu děje rozeznáváme 2 základní typy časových propozic: propozice s časovou orientací, jejichž děje probíhají zároveň nebo po sobě, ale jeden není druhým limitován věty určující časovou orientaci jsou sémanticky vágnější, v běžném jazyce častější a mají obecnější charakter současnost předčasnost následnost (Když jsem s ním mluvil, ještě nic nevěděl.) (Až ho uvidíš, tak mu to řekni.) (Než odešli, stačil všechno sníst.) v češtině lze s výjimkou následnosti ve většině vět použít bezpříznakovou spojku když, které v latině odpovídá spojka cum, která se pojí převážně s indikativy, ale v některých případech i s konjunktivy cum temporale cum iterativum cum simultaneum (interea) cum inversum cum identicum (coincidentiae) cum historicum až kdykoli a zatím, a přitom když tu tím, že když vedle cum existují i jiné spojky, vyjadřující specifické odstíny časového určení Současnost dějů lze vyjádřit spojkou dum = zatímco Používá se jako řecnická aktualizace, a pojí se tedy téměř výhradně s indikativem prézenta historického (do češtiny tento préz. hist. překládáme minulým časem). Dum haec Romae geruntur, Saguntum summa vi oppugnabatur. Zatímco se v Římě děly tyto věci, bylo Saguntum usilovně obléháno. Předčasnost děje věty vedlejší před dějěm věty hlavní vyjadřují spojky postquam a posteaquam = poté když Vedle relativního časového vztahu zde hraje důležitou roli také aspekt vidový, proto zde někdy nefungijí zcela pravidla indikativní časové souslednosti Nejčastější konstrukcí je vazba s ind. perfekta, event. ind. imperfekta. 1 Mikulová, J. nepublikované podklady použité se souhlasem autorky Peňáz P., Urbanová D., Syntax latinského souvětí (pracovní materiál ÚKS FF MU v Brně) 1
Caesar postquam in Treveros venit (místo venerat), Rhenum transire constituit. Když Caesar přišel na území Treverů, rozhodl se přejít Rýn. Postquam structi utriumque stabant, in medio duces prodeunt. Když nějakou dobu stáli v šiku, vystoupí velitelé do středu. Undecimo die postquam a te discesseram, hoc litterularum exaravi. Deset dní poté, co jsme se rozloučili, píšu ti těchto pár slov. Dalšími synonymními spojkami v tomto smyslu jsou cum primum, ut (primum), ubi (primum), simulac, simulatque = jakmile Nejčastěji se zde uplatňuje ind. perfekta (je-li děj hlavní věty v prézentu), podobně jako ind. futura exakta (je-li děj hlavní věty ve futuru). Hostes ubi primum conspexerunt, perturbaverunt. Jakmile spatřili nepřátele, vnesli mezi ně zmatek. Simulac iuvenes esse coeperunt, magna spectare debent. Jakmile dospěli, musí mít před sebou velké cíle. Následnost děje nemůže být vyjádřena bezpříznakovou spojkou cum, jsou jedinými spojovacími prostředky pro tento vztah spojky antequam a priusquam = dříve než Pojí se podle sémantického odstínu buď s indikativem (préz., perf., fut. ex.) nebo s konjunktivem (imp., plpf.), přičemž konj. se vyjadřuje vůle subjektu uskutečnit děj věty vedlejší anebo možnost, že se uskuteční. Antequam verbum facerem, de sella surrexit. Než jsem mohl něco říci, vstal ze židle. Antequam de re publica dicam, alia exponam. Než budu hovořit o státě, vyložím jiné věci. propozice s časovým limitem, kdy je jeden z dějů limitován trváním druhého děje, jeho započetím nebo ukončením jde o specifičtější a méně frekventovaný vztah než u vět časově orientačních není-li zvláštní aspekt časového limitu zvláště zdůrazňován, lze v nich použít i bezpříznakovou spojku cum = když současnost předčasnost následnost (Dokud mluvil on, bylo všechno jasné.) (Od té doby co sem nechodí, tak nic nevím.) (Než přijde/dokud nepřijde učitel, buďte zticha.) Při vyjádření současnosti se užívá spojek dum, donec, quoad, quamdiu = dokud s indikativy všech časů. Hoc feci, dum licuit. To jsem dělal, dokud to šlo. 2
Ut aegroto, dum anima est, spes esse dicitur, sic ego, quoad Pompeius in Italia fuit, sperare non destiti. Jako se nemocnému, dokud dýchá, říká, že má naději, tak já jsem nepřestával doufat, dokud byl Pompeius v Itálii. Fuit Lacedemoniorum gens forte, dum Lycurgi leges vigebant. Lakedaimonský národ byl silný, dokud platily Lykurgovy zákony. Donec eris felix, multos amicos numerabis. Dokud budeš šťastný, budeš mít mnoho přátel. Latina ani čeština nemají pro vyjádření vztahu předčasnosti specifickou spojku. Zčásti jsou tedy takové vztahy vyjadřovány pomocí spojek časově orientačních, zejm. postquam, posteaquam, ut = od té doby, co, přičemž jejich časově limitační význam vyplývá pouze ze sémantické situace. Endymion ut in Latino obdormivit, nondum est experrectus. Od té doby, co Endymion usnul na hoře Latinu, se už neprobudil. Postquam divitiae honori esse coeperunt et eas gloria sequebatur, hebescere virtus coepit. Od té doby, co se bohatství stalo ctí a zjednávalo slávu, začala upadat občanská ctnost. Pokud je třeba vyjádřit specificky limitačním způsobem časovou předčasnost vedlejší věty, používá latina spojení ab eo quo, v pozdější latině ex quo= od té doby, co. Překvapivé užití perfekta v hlavní větě s imperfektem ve vedlejší, je latinskou tendencí nahlížet na limitní událost v minulosti skrze stav, který je jejím důsledkem a který trvá jako současný. Toto vede i k užívání prézentu, stejně jako v češtině. Septimus iam erat dies, ex quo rex mortuus est. Byl to již sedmý den od té doby, co král zemřel. Tertius decimus dies erat, ab eo quo in Macedonia pugnatum est. Byl to už třináctý den od té doby, co došlo v Makedonii k bitvě. Octavus annus est, Caesar, ut imperium obtines. Je to už osm let, císaři, co jsi u moci. Pro následnost má latina spojky dum a quoad = dokud (by) s těmi indikativy, které vyjadřují dějový okamžik, perf., fut. ex., préz. hist. Mansit, dum iudices reiecti sunt. Zůstal tam, dokud nebyli soudcové vykázáni. Mihi usque curae erit, quid agas, dum quid egeris, sciero. Budu se zajímat o to, co děláš, dokud se nedozvím, cos udělal. 3
Přítomnost sémantického rysu vůle nebo přání, získávají logicky konjunktiv podle souslednosti. Puer expectat, dum amnis defluat. Hoch čeká, až řeka odteče. Horatius Cocles impetum hostium sustinuit, quoad ceteri pontem irrumperet. H. C. zadržel útok nepřátel tak dlouho, dokud ostatní nestrhli most. 4
CUM základní časová spojka, má obecný význam (zatímco spojky typu postquam, ut primum, dum, mají význam specifický) užívá se pro vyjádření současnosti a předčasnosti, pro následnost se užívá antequam, priusquam záporka non pojí se s indikativem i konjunktivem Indikativ Cum temporale ve větě hlavní mohou být výrazy typu tum, nunc, eo tempore atd. když, až vyjadřuje prosté časové zařazení dějů, ne jejich vzájemný vztah (např. příčinný); rozhodujícím kritériem při tom není objektivní skutečnost v mimojazykové realitě, ale rozhodnutí mluvčího, jak chce informaci prezentovat pojí se s indikativem podle souslednosti pro současnost a předčasnost spojení s ind. imp. s příčinnou souvislostí je lépe chápat jako cum historicum současnost předčasnost děj přítomný (ind. préz.) indikativ prézentu indikativ perfekta děj minulý (ind. pf., impf.) indikativ imperfekta indikativ plusquamperfekta děj budoucí (ind. fut. I.) indikativ futura I. indikativ futura II. Cum pugnabant maxime, ego tum fugiebam maxime. (Plaut. Amph. 199) Když bojovali s největším nasazením, já jsem s největším nasazením utíkal. Atque ille eo tempore paruit, cum parere senatui necesse erat, (Cic. Pro Ligario 20, 93, 4) Poslechl v době, kdy bylo třeba senát poslouchat, Quod erit vobis luce clarius iudices, tum cum eos ipsos produxero qui dederunt. (Cic. Verr. 2, 186) A to bude, soudcové, nad slunce jasnější tehdy, až předvolám ty, kteří (mu) dali (peníze). Cum valemus, recta consilia aegrotis damus. Když jsme zdrávi, dáváme nemocným dobré rady. Cum Caesar in Galliam venit, alterius factionis principes erant Haedui. Když přišel Caesar do Galie, byli v čele jedné ze stran Haeduové. Pluribus verbis ad te scribam, cum plus otii nactus ero. Napíšu ti víc, až mi vybude trochu času. 5
může se ale vyskytnout i perfektum ve větě hlavní i vedlejší pokud se objeví ve větě vedlejší opisné časování činné, jedná se o vyjádření úmyslu apod., nikoliv o následnost věta s cum může také vyjadřovat počátek nějakého období, ve větě hlavní je časový údaj, např. multi anni sunt, diu est atd., ve větě vedlejší je indikativ Vicesimus annus est, cum omnes scelerati me unum petunt. (Cic. Phil. 12, 24) Je to už dvacátý rok, co všichni zločinci útočí jen na mě. Cum iterativum vyjadřuje opakovaný děj některé časové věty s cum temporale se pojí s indikativy vyjadřujícími předčasnost ind. plpf., pf., fut.ex.; pokud přitom v řídících větách stojí indikativy schopné vyjádřit trvání nebo opakování ind. imp., préz., fut., získávají specifickou sémantickou funkci opakovací pokaždé, když; kdykoliv Cum cecidi, surgo. Kdykoli padnu, vstanu (vstávám). indikativní souslednost pro současnost a předčasnost Cum resederunt, pelagus conquiescit (Sen. nat. 4a, 2, 22) Když se (větry) utiší, moře se uklidní Cum remiserant dolores pedum, non deerat in causis. Když ho netrápily bolesti nohou, nechyběl nikdy na soudě. Ager, cum multos annos quievit, uberiores effere fructus solet. Pole, které bylo ponecháno řadu let v klidu, nese vždy bohatší úrodu. Verres, si quicquam caelati aspexerat, manus abstinere non poterat. Kdykoli Verres spatřil něco z tepaného kovu, svrběly ho ruce. Poetarum libros delectationis causa, cum est otium, legere soleo. Kdykoli mám čas, čtu si pro potěšení básnické sbírky. vedle cum lze pro opakovaný děj použít spojky, které vyjadřují opakování explicitně, např. quotiens, quotienscumque ( pokaždé když, quotienscumque dosl. kolikrátkoli ). Ve větě hlavní mohou být výrazy totiens nebo totienscumque ( tolikrát, totienscumque dosl. tolikrátkoli ). Časy jsou stejné jako u cum iterativum. Homo totiens moritur, quotiens amittit suos. (Publ. Syr. 244) Člověk umírá tolikrát, kolikrát přichází o své blízké. Cum inversum věta hlavní vyjadřuje časovou okolnost děje věty vedlejší, který je hlavním jádrem sdělení (obvykle to bývá naopak, proto cum inversum, tj. obrácené ); řečnická figura spočívající v tom, že se druhotná okolnost vyjádří větou hlavní, kdežto primární událost se přesune do věty vedlejší když tu Iam ver appetabat, cum Hannibal castra movit. Blížilo se už jaro, když tu Hannibal vyrazil na pochod. 6
Dies novum decem intercesserant, cum ille alter filius necatur. Neuplynulo ani deset dní, a tento druhý syn byl zavražděn. ve větě hlavní bývají výrazy iam již, už, vix sotva, aegre stěží, nondum ještě ne apod. ve větě vedlejší může být subito, repente náhle apod. ve větě hlavní bývá indikativ imperfekta (vyjádření současnosti s dějem věty vedlejší) nebo indikativ plusquamperfekta (vyjádření předčasnosti před dějem věty vedlejší) ve větě vedlejší bývá indikativ perfekta nebo prézens historický Dies nondum decem intercesserant, cum ille alter filius necatur (Cic. Cluent. 28) Ještě neuplynulo ani deset dnů, když (tu) byl zabit i druhý syn. Hannibal iam subibat muros, cum repente in eum erumpunt Romani. (Liv. 29, 7, 8) Hannibal už skoro vystupoval na hradby, když tu náhle na něj zaútočili Římané. Cum interea (interim, simultaneum) spolu s významovým odstínem současnost má i odporovací význam Caedebatur virgis civis Romanu, cum interea nulla vox audiebatur. Bičovali metlami římského občana, a přitom nebylo slyšet ani hlásek. Cottidie te expectabam, cum interea ne litteras quidem ullas accepi. Čekal jsem tě každým dnem, a zatím jsem nedostal ani žádný dopis. zatím, a přitom, mezitím, ale mezitím indikativ prézentu, imperfekta nebo perfekta Dies triginta in navi fui, cum interea semper mortem exspectabam. (Ter. Hec. 421s.) Byl jsem na lodi třicet dní a po celou tu dobu jsem čekal na smrt. Eo ad te tardius scripsi, quod cottidie te exspectabam, cum interea ne litteras quidem ullas accepi. (Cic. Fam. 3, 6, 5) Trochu jsem otálel s dopisem, protože jsem tě čekal každým dnem, ale mezitím jsem nedostal vůbec žádný dopis. Cum identicum (coincidens) má vysvětlující význam (tím, že se děje něco, se děje něco jiného) zde se slučuje prostá časová souběžnost s reálným podmínkovým vztahem věta hlavní a vedlejší mívají proto stejný čas i podmět tím, že, když De te Catilina, cum quiescunt, probant, cum patiuntur, decernunt, cum tacent, clamant. (Cic. Cat. 1, 21) Pokud jde o tebe, Catilino, když proti tobě nic nepodniknou, usvědčují tě tím, jestliže to trpí, vynášejí tak nad tebou rozsudek, tím že mlčí, křičí. 7
Konjunktiv Cum historicum (narrativum) užívá se pouze ve vztahu k minulosti děj ve větě hlavní a vedlejší mají mezi sebou nějakou souvislost (např. příčinnou) pro vyjádření současnosti s dějem VH se užívá konj. impf., pro vyjádření předčasnosti konj. plpf. jedná se nejčastěji o líčení historických událostí Cum Caesar in Galliam venisset, omnes Gallos Romano imperio subegit. Když přišel Caesar do Galie, podřídil všechny Galy římské moci. Cum Caesar in Gallia bellum gereret, Romae bellum civile maturabatur. Když válčil Caesar v Galii, zrála v Římě občanská válka. postupně se šíří i do vět, kde se v klasické latině používalo cum temporale; - nejasný kauzální vztah: Ii cum ad castra venissent, nostri eruptione facta multis eorum interfectis, capto etiam nobili duce Lugotorige suos incolumes reduxerunt. (Caes. Gall. 5, 22, 2) Když přišli k táboru, naši udělali výpad, mnoho z nich zabili, zajali urozeného vůdce Lugotoriga a beze ztrát přivedly vojáky zpět do tábora. Epaminondas cum vicisset Lacedemonios atque ipse gravi vulnere exanimari se videret, quaesivit, salvusne esset clipeus. Když Epaminondas zvítězil nad Sparťany a cítil, že ho život opouští kvůli těžkému zranění, chtěl vědět, je-li v pořádku štít. - cum iterativum: Vercingetorix dispersos, cum necessario longius procederent, adoriebatur. Vercingetorix napadal roztroušené vojáky, kdykoli byli nuceni se vzdálit od ostatních. Cum cohortes ex acie procucurissent, Numidae cereritate impetum nostrorum effugiebant. Kdykoli naše oddíly podnikly výpad ze šiku, Numidové se díky své rychlosti před naším útokem stáhli. - přechod časových vět na věty kauzální je vcelku plynulý, protože kauzální vztah bývá v klasické době většinou zachován: Cum me interroges, libenter respondeo. Když (protože) se mě ptáš, rád ti odpovím. Cum mihi hunc librum dederis, ego quoque tibi quoddam restituo. Když (protože) ty jsi mi vrátit tu knihu, i já ti něco vrátím. 8
Cum causale důvodový významový odstín konjunktiv podle souslednosti časů může se objevit částice quippe (quippe cum) Visum te aiunt in Regia, nec reprehendo, quippe cum ipse istam reprehensionem non fugerim. (Cic. Att. 10, 3A, 1) Prý tě viděli v Regii a já ti to nevyčítám, protože já sám jsem se této výtce také nevyhnul. Cum concessivum přípustkový významový odstín konjunktiv podle souslednosti časů ve větě hlavní může být tamen [Socrates] cum facile posset educi e custodia, noluit. (Cic. Tusc. 1, 71) Ačkoliv se Sókratés mohl lehce dostat z vězení, nechtěl. quaedam torquent, cum omnino non debeant. (Sen. epist. 13, 5) některé věci (nás) trápí, ačkoliv nás trápit vůbec nemají. Cum adversativum odporovací významový odstín kdežto, zatímco je někdy těžko odlišitelné od cum concessivum konjunktiv obvykle podle souslednosti časů Cum silices depereant aevo, carmina morte carent. (Ov. Am. 1, 15, 32) Básně jsou nesmrtelné, zatímco křemen se časem rozpadne. / Křemen se rozpadne, ale básně jsou nesmrtelné. Cum určovací podobně jako ve větách vztažných, i ve větách s cum se vyskytuje konjunktiv, který slouží k vyjádření charakteristiky a definice konjunktiv podle souslednosti časů rozdíl proti větám s indikativem je stejný jako v případě vět vtažných: (tempus) cum + ind.: popisuji jeden případ (ta konkrétní doba, kdy) (tempus) cum + konj.: zevšeobecňuji, podávám charakteristiku, definici (taková doba, kdy) Ac fuit antea tempus, cum Germanos Galli virtute superarent, (Caes. Gall. 6, 24, 1) Předtím byla doba, kdy Galové byli statečnější než Germáni, Nam fuit quoddam tempus, cum in agris homines passim bestiarum modo vagabantur (Cic. inv. 1, 2, 2) Neboť byla doba, kdy se lidé potulovali po krajině jako zvířata 9
quod si fuit in re publica tempus ullum, cum extorquere arma posset e manibus iratorum civium boni civis auctoritas et oratio, tum profecto fuit, cum patrocinium pacis exclusum est aut errore hominum aut timore. (Cic. Brut. 7) A jestli byla někdy ve státě doby, kdy vážnost a řeč dobrého občana by mohla vyrvat rozzlobeným lidem zbraně z rukou, bylo to tehdy, kdy strach nebo chyba lidí bránila v ochraně míru. 10