FINANČNÍ DERIVÁTY A JEJICH MOŽNÉ VYUŽITÍ V PRAXI

M a s a r y k o v a u n i v e r z i t a Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance FINANČNÍ DERIVÁTY A JEJICH MOŽNÉ VYUŽITÍ V PRAXI Financial derivatives and their possible utilization in practice Bakalářská práce Vedoucí práce: Prof. Ing. Oldřich REJNUŠ, CSc. Autor: Adam LÁNÍČEK Brno, 2011

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra financí Akademický rok 2010/2011 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Pro: Obor: Název tématu: LÁNÍČEK Adam Finance FINANČNÍ DERIVÁTY A JEJICH MOŽNÉ VYUŽITÍ V PRAXI Financial derivatives and their possible utilization in practice Zásady pro vypracování Cíl práce: Analýza vlastností finančních derivátů s cílem navrhnout konkrétní způsob jejich použití při řešení vybraného konkrétního případu. Postup práce a použité metody: Teoretická podstata finančních derivátů Základní druhy finančních derivátů a jejich vlastnosti Analýza způsobů možného použití finančních derivátů při řešení zvoleného praktického případu Shrnutí Závěr Rozsah grafických prací: Rozsah práce bez příloh: dle pokynů vedoucího práce 35 45 stran

Seznam odborné literatury: JÍLEK, JOSEF. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4. JÍLEK, JOSEF. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 630 s. ISBN 80-247-1099-4. REJNUŠ, OLDŘICH. Finanční trhy. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071-87. BLAHA, ZDENEK SID - JINDŘICHOVSKÁ, IRENA. Opce, swapy, futures: deriváty finančního trhu. 2. rozš. vyd. Praha: Management Press, 1997. 206 s. ISBN 80-85943-29-8. Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Oldřich Rejnuš, CSc. Datum zadání bakalářské práce: 22. 11. 2010 Termín odevzdání bakalářské práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku. vedoucí katedry děkan V Brně dne 22. 11. 2010

Jméno a příjmení autora: Adam Láníček Název bakalářské práce: Finanční deriváty a jejich možné využití v praxi Název práce v angličtině: Financial derivatives and their possible utilization in practice Katedra: Financí Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Oldřich Rejnuš, CSc. Rok obhajoby: 2011 Anotace Bakalářská práce Finanční deriváty a jejich užití v praxi je analýzou finančních derivátů. V úvodu práce jsou popsány a charakterizovány jejich jednotlivé druhy. Následuje výčet možností zajištění subjektu proti pohybu měnových kurzů, posouzení současné situace na trhu zajišťovacích instrumentů v ČR a zvolení nejvhodnější varianty pro eliminování měnového rizika, kterému je konkrétní podnik vystaven. Annotation Bachelor thesis Financial derivatives and their utilization in practice is an analysis of financial derivatives. The first part of the paper is providing the reader with a description of various derivatives. The second section deals with various ways of hedging a company against movements of the currency exchange rate, assesses the current situation on the derivatives market in the Czech Republic and chooses the best alternative for eliminating the currency risk faced by the concrete company. Klíčová slova deriváty, finanční deriváty, futures, forward, opce, swap, měnové riziko Keywords derivatives, financial derivatives, futures, forward, option, swap, currency risk

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Finanční deriváty a jejich možné využití v praxi vypracoval samostatně pod vedením prof. Ing. Oldřicha Rejnuše, CSc. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 19. května 2011 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval panu prof. Ing. Oldřichu Rejnušovi, CSc. za odborné vedení, náměty, cenné rady, připomínky a pomoc, kterými přispěl k vypracování této práce.

Obsah Úvod... 8 Cíl práce... 9 Metodika... 9 1. Teoretická východiska... 11 1.1 Obecná charakteristika... 11 1.1.1 Obchody promptní... 11 1.1.2 Obchody termínové... 11 1.1.3 Spekulace... 12 1.1.4 Hedging... 12 1.1.5 Dělení termínových derivátových instrumentů... 13 1.1.5.1 Termínové obchody neodvolatelné... 14 1.1.5.2 Termínové obchody odvolatelné... 17 1.2 Měnové deriváty... 22 1.2.1 Měnový kurz... 22 1.2.2 Měnové forwardy... 23 1.2.3 Měnové futures... 25 1.2.4 Měnové swapy... 26 2. Možnosti zajištění měnového rizika pomocí derivátů... 33 2.2 Výchozí situace a ekonomické klima... 33 2.2.1 Odhadovaný vývoj úrokových sazeb v domácí ekonomice... 33 2.2.2 Dosavadní vývoj měnového kurzu... 34 2.2.3 Prognóza budoucího vývoje kurzu... 35 2.3 Hedging prostřednictvím měnového forwardu... 35 2.4 Hedging prostřednictvím měnové opce... 37 2.5 Hedging prostřednictvím měnového swapu... 39 2.5 Komparace zajišťovacích strategií... 40 3. Analýza českého trhu zajišťovacích instrumentů... 42 3.1 Nabídka zajištění ze strany českých bank... 42 3.1.1 Česká spořitelna... 42 3.1.2 ČSOB... 42 3.1.3 UniCredit Bank... 42 3.1.4 Komerční banka... 43 3.1.5 LBBW Bank CZ... 43 3.2 Komparace zajišťovacích instrumentů poskytovaných českými bankami... 43 4. Zajištění měnového rizika konkrétní firmou v ČR... 45 Závěr... 48 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 49

SEZNAM GRAFŮ... 51 SEZNAM OBRÁZKŮ... 52 SEZNAM TABULEK... 53 SEZNAM SCHÉMAT... 54

Úvod Tržní ekonomika spolu s finančními trhy se v průběhu věků projevily jako nejefektivnější doposud vynalezený způsob alokace zdrojů. Se zvyšujícím se stupněm provázanosti jednotlivých ekonomických sektorů i ekonomik na národní úrovni, s nárůstem počtu subjektů vstupujících do vzájemné interakce, se však trh stává prostředím stále více nejistým. Postupným vývojem finančních trhů a s tím související rostoucí volatilitou kurzů cenných papírů, komodit, úrokových sazeb a měnových kurzů pociťovaly subjekty obchodující na reálném trhu zboží a služeb, případně trzích finančních, potřebu se proti těmto tržním výkyvům nějakým způsobem zajistit. K tomuto účelu posloužil v 70. letech 20. století vznik finančních derivátů jako instrumentů, které měly snížit rizika vyplývající z pohybu v tržním prostředí. Existenci forem zajištění proti rizikům finančního trhu datujeme již před tento historický mezník, od 70. let však došlo k zásadní změně v konstrukci těchto produktů a celý tento segment prochází velkým rozmachem. Vznikají důmyslnější a složitější instrumenty a možnost zajištění se tímto způsobem se stala pro tržní subjekty atraktivní. Zajímavé jsou pro aktéry na trzích z toho důvodu, že umožňují sjednání obchodu, jehož vypořádání proběhne až k určitému datu v budoucnosti, což je jejich obecnou charakteristikou. Finanční deriváty nacházejí též alternativní uplatnění mezi spekulanty pohybujícími se na finančním trhu jako zdroj možných zisků, v mé práci se však zaměřím na jejich zajišťovací funkci týkající se měnové oblasti. Mezi deriváty řadíme též jejich komoditní zástupce, tyto však přesahují rámec práce a pozornost jim věnována nebude. 8

Cíl práce Hlavním cílem práce je určení, který z derivátových produktů, nabízených na českém trhu, je pro konkrétně definovaný podnik nejvhodnějším nástrojem pro zajištění měnového rizika v modelových podmínkách, a zda je pro podnik výhodné jej využít. Prvním parciálním cílem je analýza jednotlivých vybraných finančních derivátů, které subjekt může pro zajištění měnového rizika použít. Druhým parciálním cílem je analýza českého trhu zajišťovacích instrumentů a následná komparace nabídek českých bank. Metodika Základní metody použité k vypracování této práce jsou: analýza, která zkoumá jednotlivých druhů finančních derivátů a jejich charakteristiky, syntéza, využitá ke sjednocení poznatků uvedených v teoretických východiscích za účelem výběru vhodné alternativy zajištění měnového rizika, komparace, která slouží k porovnání jednotlivých možností zajištění se proti měnovému riziku v rámci českého trhu. 9

Jak jsem již řekl při předchozí příležitosti, deriváty jsou něco jako elektřina: nebezpečné při špatném zacházení, ale mající potenciál dělat dobrou službu. 1 1 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2, Úvod 10

1. Teoretická východiska 1.1 Obecná charakteristika Finanční deriváty, instrumenty, které procházejí v poslední době obdobím velkého rozmachu a na jejichž funkci v současnosti spoléhá mnoho subjektů nejen aktivně obchodujících na finančním trhu, rozlišíme nejprve z hlediska času. Odlišné vypořádání v čase je koneckonců jejich typickým znakem, kterým se od klasických obchodů odlišují. Podle časového odstupu, který vznikne mezi okamžikem uzavřením obchodu a jeho následným vypořádáním, jsou děleny následujícím způsobem: 2 obchody promptní obchody termínové 1.1.1 Obchody promptní Dojde-li ke sjednání obchodu mezi dvěma subjekty, jejich zájmem nejčastěji je bez zbytečného odkladu si směnit plnění za předmět kontraktu. V této souvislosti tedy v literatuře bývají promptní obchody zmiňovány jako obchodní kontrakty, jejichž vypořádání, spočívající v dodání dohodnutého předmětu obchodu proti jeho zaplacení, následuje velmi krátce po uzavření obchodu. Důsledek takovéto vlastnosti pak spočívá v omezení jejich případných úprav, ale i převádění z nich vyplývajících práv, resp. závazků na jiné osoby neboli jejich obchodování. 3 1.1.2 Obchody termínové Jestliže promptní obchody jsou charakteristické krátkým časovým odstupem vypořádání od sjednání obchodu, u termínovaných kontraktů existuje mezi těmito dvěma okamžiky různě dlouhá 4 časová prodleva, která poskytuje prostor k jejich využívání různými způsoby. Kontrakty mohou být dokonce obchodovány na trzích, v případě, že se jedná o obchody převoditelné. Na rozdíl od klasických cenných papírů v podobě akcií či dluhopisů však nevznikají emisí, nýbrž smluvně. Při jejich sjednávání je tedy zachována autonomie vůle jako u klasických smluvních ujednání, nicméně nalezneme mezi nimi i konkrétně definované 2 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s.r.o., 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071-87- 8, str. 432 3 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s.r.o., 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071-87- 8, str. 432 4 Termín vypořádání je stanoven na základě konsensu smluvních stran. 11

kontrakty s předem stanovenou podobou, které pak mohou být dále obchodovány na tzv. termínových burzách, kde vznikají tzv. otevíráním pozic. Mezi základní účely, pro které jsou finanční deriváty sjednávány, se řadí spekulace a hedging. V následujících dvou podkapitolách budou analyzovány obě funkce, v navazujících částech si dovolím spekulační funkci finančních derivátů vzhledem k zaměření práce pominout. 1.1.3 Spekulace Jak již bylo uvedeno výše, některé standardizované finanční deriváty jsou obchodovány na specializovaných burzách. Zisky jsou realizovány analogicky jako na všech ostatních trzích finančních instrumentů, tj. z rozdílu prodejní a nákupní ceny, přičemž kurz se stanovuje na základě odhadu budoucí změny kurzů podkladového aktiva. Termínové kontrakty jsou pro spekulanty atraktivní díky přítomnosti tzv. pákového mechanismu situace, kdy malá počáteční investice (pokud vůbec existuje) otevírá prostor pro značné procentní zisky a také prostor pro velké procentní ztráty. 5 Výskyt spekulantů je pro trh termínovaných kontraktů žádoucí, neboť jejich přítomnost zvyšuje jejich celkovou likviditu. 1.1.4 Hedging Termín hedging má svůj původ v anglickém jazyce. Překládá se zjednodušeně jako zajištění 6 nebo investování prostředků za účelem snížení rizika vypĺývajícího z pohybu cen aktiva. Nejčastěji má podobu otevření protichůdné pozice u na dané aktivum navázaného derivátu, kupříkladu kontraktu futures. 7 Finanční trh je jako místo interakce nabídky a poptávky po investičních instrumentech značně volatilní a jeho pohyby jsou tedy do jisté míry nepředvídatelné. Finanční deriváty slouží k zafixování ceny do budoucna, díky čemuž se subjekt stává vůči budoucím tržním výkyvům zcela imunní. A poněvadž jsou tyto odvozeny 5 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4, str. 585 6 Pozorného čtenáře zaskočí zdánlivá podobnost s klasickým pojištěním, a proto je na tomto místě nutno poukázat na zásadní odlišnosti. Princip pojištění spočívá ve shromažďování pojistného od pojištěných na základě jejich rizikovosti a následném rozptýlení rizika s každým klientem spojeného mezi všechny zúčastněné, kdežto v rámci zajištění se jedná o přenesení rizika na jiný konkrétně určený subjekt. Je zásadní tyto dva termíny odlišovat a i v této práci tuto terminologii budu dodržovat. 7 volně přeloženo z Hedge definition. Investopedia [online]. Edmonton, Kanada: Investopedia, ULC, 2011 [cit. 2011-04-20]. Dostupný z WWW: <http://www.investopedia.com/terms/h/hedge.asp> 12

(derivovány) od podkladových aktiv, je zřejmé, že také vývoj jejich cen (resp. kurzů) je závislý na očekávaném vývoji cen (kurzů) těch aktiv, od nichž jsou odvozeny odvozeny. 8 1.1..1.5 Dělení termínových derivátových instrumentů Na základě před předchozí chozí části, kde byla uvedena obecná charakteristika finančních derivátů a jejich funkce, se nyní nyní budu bud věnovat jejich systematizaci. Existuje více kritérií, podle kterých lze finanční deriváty členit. Z hlediska typu podkladového aktiva se dělí na finanční deriváty: deriváty 9 s reálnými podkladovými aktivy s finančními podkladovými aktivy Mezi ezi reálná podkladová aktiva řadíme například nemovitosti, komodity a movité věci. Tuto oblast si vzhledem vzhledem k zaměření práce dovolím podrobněji nezkoumat. Zástupce druhé skupiny pak nalezneme mezi akciemi, dluhopisy, úrokovými sazbami a cizími měnami, přičemž zahraniční zahranič měny a s nimi spojené riziko pro domácí subjekty podrobím důkladnější důkladně analýze v následujících částech práce. Následující obrázek 1.1.1 poskytuje alternativní pohled na dělení finančních derivátů. Kritériem je zde jejich odvolatelnost, která bude rozvedena rozvedena v následující části a existence, případně absence burzovních trhů, na kterých jsou obchodovány. Obrázek 1.1: 1.1: Dělení finančních derivátů (Pramen: Oldřich Rejnuš, Finanční trhy, 1. vydání, Ostrava, 2008, s.434) 8 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, P ishing, s.r.o., 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071978-878,, str. 433 9 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, Publishing, s.r.o., 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071978-878,, str. 435 13

1.1.5.1 Termínové obchody neodvolatelné Podstatou neodvolatelných termínových obchodů je jejich neměnitelnost. Obecně jsou to cenné papíry, které zavazují držitele prodat či koupit podkládací instrument v dohodnutém čase za dohodnutou cenu. 10 Kupující i prodávající mají tedy povinnosti, které je bezpodmínečně nutné v okamžiku vypořádání bez ohledu na okolnosti splnit. 1.1.5.1.1 Forwardy Kontrakty forwardového typu jsou typickým zástupcem pevných termínových kontraktů. Prakticky se jedná o kontrakt na výměnu podkladových nástrojů k určitému datu v budoucnosti, přičemž vypořádání je delší než je zvyklost na spotovém trhu. 11 Je to smlouva mezi dvěma subjekty, ve které kupující vystupuje v tzv. dlouhé pozici a prodávající v tzv. pozici krátké, přičemž kupující se jeho uzavřením chrání před případným zvyšováním cen příslušného aktiva, zatímco prodávající se naopak chrání před jeho případným poklesem. 12 Forwardy jsou smlouvy nestandardizovaného typu, smluvním stranám je ponechána autonomie vůle v širokém rozsahu a ty se tedy mohou dohodnout na specifických podmínkách. Vypořádání obchodu může proběhnout několika způsoby, v literatuře je v této souvislosti uvedeno: 13 čisté vypořádání (např. po započtení úrokových plateb i jistin) poločisté vypořádání (např. bez započtení úrokových plateb, ale se započtením jistin) hrubé vypořádání (bez započtení úrokových plateb i jistin) Kontraktů forwardového typu existuje nepřeberné množství. Následuje výčet mnoha variant, přičemž z pohledu této práce je zajímavý poslední uvedený měnový forward, který je v pozdější fázi podroben zevrubnější analýze, zbylé uvádím pro lepší informovanost: 14 úrokový forward (interest rate forward) 10 MÁLEK, Jiří. Opce a futures. 2. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2003. 133 s. ISBN 80-245-0488-X, str. 19 11 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4, str. 177 12 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing,s.r.o., 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071-87- 8, str. 437 13 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4, str. 177 14 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4, str. 177 14

dohoda o forwardové úrokové míře (forward rate agreement, FRA) forwardový termínový vklad, úvěr či půjčka forwardová koupě či prodej dluhového cenného papíru akciový forward (equity forward) komoditní forward (commodity forward) úvěrový forward (credit forward) měnový forward (currency forward, forward exchange forward) 1.1.5.1.2 Futures Kontrakty typu futures mají mnoho společných znaků s výše popsanými forwardy. Liší se pak zejména standardizací kontraktů, obchodováním na derivátových burzách a existencí clearingového centra. 15 Ve spojitosti se standardizací futures kontraktů bývá zmiňována vysoká likvidita 16, která spočívá ve snadné obchodovatelnosti a převoditelnosti práv a povinností z futures vyplývající na jiné osoby. 17 Standardizace kontraktů se pak například projevuje jako definování předem určených obchodovaných jednotek, které odpovídají určitému množství podkladových aktiv. Z faktu, že futures mohou být obchodovány na specializovaných burzách, implicitně vyplývá otázka, kterou v rámci forwardů není třeba řešit - Za jakou cenu subjekt tento derivát zakoupí v období mezi okamžikem jeho sjednání a okamžikem vypořádání? Důležitou roli v této souvislosti hraje vztah mezi vývojem kurzu futures a vývojem kurzu jeho podkladového aktiva. Futures jsou každodenně přeceňovány a jejich aktuální kurz se přibližuje ceně aktiva na spotovém trhu v negativní závislosti na času, který zbývá do vypořádání obchodu. Podle Rejnuše[1, str. 441] tedy platí tedy, že termínový kurz kontraktu futures a promptní kurz jeho podkladového aktiva mají vždy tendenci vzájemně konvergovat. Existuje několik druhů podkladových aktiv futures kontraktů, nejčastější jsou: 18 úrokové futures, 15 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4, str. 185 16 MÁLEK, Jiří. Opce a futures. 2. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2003. 133 s. ISBN 80-245-0488-X, str. 19 17 Slovní spojení jiné osoby zde vypovídá o tom, že nositeli práv a povinností mohou být i subjekty jiné než futures původně sjednávající. 18 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2, str. 139-142 15

měnové futures, futures na akciový index, přičemž na základě dat z let 1990-2006 19 lze konstatovat, že v průběhu času jsou stabilně nejvíce zastoupeny úrokové futures, relativně méně futures na akciový index a nejmenší podíl, který navíc vykazuje klesající trend, zaujímají měnové futures. 1.1.5.1.3 Swapy Swapové termínové obchody jsou v současnosti nejvýznamnějším a nejdynamičtěji se rozvíjejícím OTC 20 derivátem, k jejichž největšímu rozmachu dochází od 80. let 20. století, kdy podle Dvořáka[3, str. 63] spatřil první světlo světa měnový swap a poté i swap úrokový. Tyto termínové kontrakty jsou nestandardizované, jejich podoba závisí plně na vůli smluvních stran. Obecně lze swap charakterizovat jako smluvně sjednanou směnu předem stanoveného cash flow mezi dvěma či více subjekty v určitých termínech v budoucnosti 21. V praxi se jedná o několik forwardů s postupnou výměnou podkladových nástrojů. 22 K vypořádání swapů může dojít obdobnými způsoby, které byly uvedeny v části 1.1.5.1.1, zabývající se kontrakty forwardového typu. Nejčastěji se jedná o vyrovnání obchodu ve formě hotovosti. Systematizovat swapy je možné na základě několika kritérií, Dvořák[3, str. 71] uvádí dělení z hlediska charakteru plateb, které zajišťují: Pasivní (závazkové) swapy (liability swaps), které představují směnu závazků, jinými slovy položek vyplývajících ze strany pasiv bilance swapových partnerů, aktivní swapy (asset swaps), jejichž podstatou je směna plateb, které jsou vázány na aktivní pohledávky (výnosy z aktiv) swapových partnerů. Swapové termínové obchody lze dokonce kombinovat i s ostatními finančními deriváty za vzniku nových instrumentů s derivátem jako podkladovým aktivem. 23 Mimo to, že jsou swapy kombinovatelné, jejich samotná podstata je dosti variabilní a jejich modifikace 19 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2, str. 143 20 Mimoburzovním, obchodovaným na over-the-counter trzích 21 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2, str. 70 22 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4, str. 331 23 Jako příklad takovýchto můžeme uvést swapci, kombinaci swapu a opce. 16

běžnou praxí. Z tohoto důvodu je třeba si vymezit několik standardních druhů swapů, ze kterých vycházejí. V dnešních dobách je zvykem využívat několik všeobecně využívaných swapových kontraktů, které postupně získaly i svá vlastní konkrétní pojmenování, jak konstatuje Rejnuš[1, str. 448]. Standardní druhy swapů jsou následující: 24 úrokové swapy, devizové swapy, měnové swapy. 1.1.5.2 Termínové obchody odvolatelné Následující podkapitoly jsou věnovány podmíněným obchodům s burzovním či neburzovním charakterem. Termínové odvolatelné obchody jsou charakteristické tím, že právu jedné strany kontraktu odpovídá povinnost strany druhé. 1.1.5.2.1 Opce: typologie a definice souvisejících pojmů Počátek novodobých opčních finančních termínovaných obchodů se datuje k 26. dubnu 1973 v Chicagu, kdy CBOT (Chicago Board of Trade) založil CBOE Chicago Board Option Exchange. 25 Opce však existovaly již dříve, byly přítomny nejčastěji na komoditních trzích zemědělských plodin, kde na jedné straně obchodů výrobci pociťovali potřebu se zajistit proti možnému poklesu cen a naopak prodejci chtěli eliminovat riziko vyplývající z případného cenového vzestupu. Opční kontrakty můžeme řadit jednak mezi kontrakty burzovní, neboť existují i jejich standardizované formy, setkáváme se však i s jejich mimoburzovními variantami, které nepodléhají standardizaci a využívají je především banky jako na míru šité instrumenty podle individuálních přání svých klientů. 26 Opce jsou klasickým finančním derivátem, absentuje u nich však obligační prvek jako v případě forwardů či futures. Podle Jílka[2, str. 337] je opce OTC nebo burzovní derivát s právem jednoho partnera (kupujícího opce) na vypořádání (výměnu, dodání) obou podkladových nástrojů v jednom okamžiku v budoucnosti 24 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing,s.r.o., 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071-87- 8, str. 448 25 KOŠŤÁL, J. a TUREK, L. Opce: Jak na obchodování s opcemi a výběr správné strategie. 1. vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2009. 147 s. ISBN 978-80-251-2223-5, str. 3 26 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2, str. 189 17

(evropská opce) nebo během určitého období v budoucnosti (americká opce). Druhý partner je prodávajícím opce a obdrží tedy od kupujícího opční prémii. Důležité je tedy rozlišovat evropské opce, u kterých je termín vypořádání stanoven ke konkrétnímu datu v budoucnosti, americké opce, kde termín vypořádání vystupuje jako nejzazší možné datum vypořádání obchodu, přičemž k převodu pokladových aktiv může dojít kdykoli před ním, exotické opce, které se svou konstrukcí od tradičně využívaných amerických a evropských liší a pozornost jim věnována nebude. Evropské a americké opce se liší pouze způsobem určení data vypořádání, pro jednoduchost bude v následujícím textu pod pojmem opce míněna opce evropská. Nyní si definujme další pojmy s opcemi úzce související: opční prémie je cena, kterou kupující platí prodávajícímu za právo danou opci v budoucnosti uplatnit, někdy je nazývána cenou opce. Opční prémie je podle Rejnuše[1, str. 457] pouhým zlomkem tržní ceny podkladového aktiva, jež je skutečným předmětem případného budoucího obchodu, k němuž opce opravňuje, realizační cenu budeme chápat jako předem stanovenou cenu, za kterou je majitel opce dané podkladové aktivum oprávněn v termínu vypořádání koupit či prodat a časová a vnitřní hodnota opce jsou dvě proměnné, na které závisí výše ceny opce (opční prémie). Časová hodnota se snižuje rostoucím tempem s přibližujícím se datem vypořádání obchodu, neboť s ubývajícím časem se snižuje možnost spekulace. Vnitřní hodnota je pak vyjádřením rozdílu realizační ceny a ceny na spotovém trhu v daném okamžiku. Dalším kritérium je stejně jako u ostatních finančních derivátů typ podkladového instrumentu. Z tohoto hlediska se setkáváme s: 27 akciovými opcemi, ve velké míře obchodovanými na amerických burzách, měnovými opcemi, často spojenými s hlavními 28 světovými měnami, 27 MÁLEK, Jiří. Opce a futures. 2. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2003. 133 s. ISBN 80-245-0488-X, str. 36 18

indexovými opcemi, opcemi na futures, úrokovými opcemi. Tabulka 1.1: Základní rozdíly mezi call a put opcemi Call opce Put opce Long pozice (kupujeme) Short pozice (vypisujeme) právo, nikoli povinnost koupit aktivum za realizační cenu závazek prodat akcii za realizační cenu právo, nikoli povinnost prodat aktivum za realizační cenu závazek koupit akcii za realizační cenu (Pramen: Josef Košťál a Ludvík Turek, Opce: Jak na obchodování s opcemi a výběr správné strategie, 1. vydání, Brno, 2009, s. 8) Opce jsou dále rozlišovány podle toho, k jakému účelu slouží. Investor může jednak zakoupit právo na koupi smluveného množství podkladového aktiva, má však i možnost získat za úplatu právo na prodej aktiv, která bude v momentě vypořádání obchodu vlastnit. Rozlišujeme tedy kupní (call) a prodejní (put) opce. Ve výše uvedené tabulce 1.1 jsou základní rozdíly mezi kupními a prodejními opcemi ilustrovány. 1.1.5.2.1.1 Opční kombinace Vzhledem k vlastnostem opčních kontraktů se nabízí možnost jejich kombinací, což je dále podpořeno faktem, že jejich standardizovaný podíl lze obchodovat v rámci nejvýznamnějších světových burz. Investoři tak teoreticky mohou dosáhnout svých úzce definovaných investičních cílů a zajistit se specificky vzhledem ke svým investičním záměrům. Nicméně opční kombinace jsou téměř výlučně pouze teoretickou záležitostí. V praxi je koneční uživatelé vzhledem k vysokým nákladům prakticky nepoužívají. 29 Jejich praktická využitelnost je totiž omezená velikostí opčních prémií s nimi spojených, koneckonců v takových případech se jedná o více klasických opcí po sobě následujících. Při vědomí tohoto faktu budeme na kombinace opcí nahlížet jako na teoretickou, nicméně v praxi reálně uplatnitelnou, koncepci. Hovoříme o nich tehdy, jestliže zahrnují pozice 28 Nejčastější jsou opce na britské libry, švýcarské franky, americké dolary a v minulosti také na francouzské franky a německé marky. 29 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4, str. 410 19

ve více typech opcí (nejčastěji typů call a put), které znějí na stejné podkladové aktivum. 30 Ve výsledku se tak jedná o finanční deriváty, pomocí kterých se lze zajistit jednak proti nárůstu ceny daného aktiva, tak i proti jejímu poklesu během stanoveného období. Mezi nejznámější opční schémata řadíme: 31 Straddle, který se skládá z koupě jedné call a put opce se stejnou realizační cenou a časem expirace, spread, kombinující dvě call nebo put opce s různými realizačními cenami a stejným časem expirace, butterfly a kondor, vytvořené ze čtyř opčních kontraktů, strangle, tvořený jednou kupní a jednou prodejní opcí, u kterých se liší ceny podkladového aktiva a strip a strap, v rámci kterého investor zakoupí jednu call a dvě put opce (v případě strapu dvě call a jednu put opci), přičemž všechny instrumenty mají stejnou expirační dobu a realizační cenu. 1.1.5.2.1.2 Opční listy (warranty) Subjekty finančního trhu využívají ve své podnikové praxi také tyto derivátové instrumenty, zejména na americkém kontinentu se často vyskytují ve formě zaměstnaneckých výhod. Opční listy jsou vlastně dlouhodobými americkými kupními opcemi. 32 Jejich princip spočívá v tom, že poskytují právo na koupi kmenových akcií nebo tzv. prioritních dluhopisů firem a v souvislosti s těmito bývají nejčastěji emitovány. Dnes jsou velmi časté i opční listy emitované samostatně bez vazby na opční dluhopisy (separately-issued warrants) Některé opční listy emitované jako součást opčních dluhopisů mohou existovat pouze ve spojení s tímto dluhopisem (non-detachable warrants). 33 U opčních listů můžeme pozorovat jednu zásadní odlišnost od tradičních finančních termínových obchodů. Z výše uvedeného popisu totiž vyplývá, že jsou emitovány a uváděny 30 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing,s.r.o., 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071-87- 8, str. 466 31 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2, str. 72 32 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s.r.o., 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071-87-8, str. 469 33 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2, str. 240 20

do oběhu prostřednictvím primárního trhu, i když pouze ve spojení s jinými cennými papíry, 34 na rozdíl od ostatních derivátů, které jsou obchodovány na trhu sekundárním. 1.1.5.2.1.3 Další opční kombinace Následující instrumenty mají opět opční charakter, nicméně v určitých aspektech se liší, já se zaměřím na jejich nejznámější zástupce. Obecně se jedná o úrokové derivátové nestandardizované kontrakty obchodované na mimoburzovních (OTC) trzích. 35 Jejich opční charakter spatřujeme v tom, že jsou spojeny s právem kupujícího vyžadovat od druhé strany plnění k určitému termínu v budoucnosti, na druhé straně pro něj nevyplývá žádná povinnost poskytovat plnění protistraně. Rozlišovacím znakem je pak fakt, že termínů v budoucnosti je pevně stanoveno více (například na čtvrtletní bázi). Jinými slovy se tedy jedná o několik opčních kontraktů navázaných na sebe v tzv. úrokových obdobích. Z tohoto vyplývá i výše opční (cap, floor) prémie, která je x-násobkem ceny x opcí, které by riziko pokryly shodně. Její výše podle Rejnuše[1, str. 472] však závisí i na dalších faktorech, je určována například výší cap sazby, nominální hodnotou kontraktu, úrokovým rozdílem mezi cap sazbou a referenční úrokovou sazbou a celkovou dobou trvání kontraktu. Ve všech případech se jedná o opce evropského typu a mezi jejich zástupce řadíme: Cap, nazýván také jako interest rate cap nebo ceiling, který se nejčastěji využívá k zajištění budoucích variabilně úročených závazků, tedy k eliminování rizika vznikajícího z nárůstu úrokových sazeb, floor, využívaný k zajištění proměnlivě úročených pohledávek z hlediska jejich poklesu, přičemž na případném vzestupu tržních úrokových sazeb profituje investor majitel proměnlivě úročených pohledávek v plné míře. Za své zajištění musí ovšem zaplatit floor prémii, která jeho výnos samozřejmě snižuje, 36 collar, jiným názvem interest rate agreement, představuje obou výše uvedených instrumentů. Oba dva subjekty kontraktu se zde vyskytují v pozici dlouhé, ale i krátké. 34 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing,s.r.o., 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071-87- 8, str. 469 35 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2, str. 227 36 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2, str. 234 21

1.2 Měnové deriváty Měnové deriváty jsou zástupci derivátů na tržní rizika, které mají v základě instrument, ze kterého vyplývají pozice v různých měnách. 37 Z hlediska objemu podkladových aktiv v USD zaujímají tyto termínové instrumenty menší procentuální podíl než jejich úrokové protějšky. Na konci roku 2004 dosáhl podíl úrokových derivátů 73,5%, zatímco podíl nástrojů, které měly jako podkladové aktivum měnový instrument, klesl na 26,3%. 38 Dále lze konstatovat, že vývoj objemu měnových derivátů v porovnání s úrokovými či akciovými deriváty nebyl tak dynamický (do roku 2005 víceméně stagnoval), což je důsledek zavedení jednotné evropské měny - eura. 39 Mezi měnové termínové kontrakty řadíme následující: Měnové forwardy, měnové futures, měnové swapy, měnové opce. 1.2.1 Měnový kurz Měnový kurz (foreign exchange rate, FX rate, forex rate) je poměr výměny dvou měn (bankovního vkladu v jedné měně za bankovní vklad v jiné měně) 40 Je ovlivněn velkým množstvím faktorů. Platební bilance státu je jeho hlavním determinantem v dlouhém období, přičemž zároveň platí, že tento účet je úrovní měnového kurzu v konečném důsledku zpětně ovlivňován. Trend měnového kurzu je v dlouhém období relativně stabilní, což neplatí pro období krátké, kde jsou odchylky od dlouhodobého směřování způsobeny spekulacemi způsobujícími vysokou volatilitu. Jelikož nestabilita kurzu negativně ovlivňuje mezinárodní obchod, centrální banky států mohou tyto výkyvy často vyrovnávají pomocí tzv. devizových intervencí, které spočívají v nákupu/prodeji cizí měny. Také je možné měnový kurz měny 37 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2, str. 34 38 LORENČÍKOVÁ, Eva. Deriváty na finančních trzích, jejich vývoj a další uplatnění v ČR: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2006. 69s., 6 příl. str. 53 39 Finanční deriváty: Kam spějí? - Investice. Investujeme.cz [online]. Praha: Fincentrum media, s.r.o., 2010 [cit. 2011-04-24]. Dostupný z WWW: < http://www.investujeme.cz/clanky/financni-derivaty-kam-speji/ 40 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 184 22

dané země posílit zvýšením úrokových měr a oslabit snížením úrokových měr. 41 1.2.2 Měnové forwardy Měnové forwardy využívané subjekty pro eliminaci měnového rizika zavazují držitele dodat (koupit) měnu jednoho státu za měnu jiného státu v daném čase za dohodnutý měnový kurz. 42 K sjednání takového obchodu je potřeba stanovit poměr, ve kterém budou dané měny vyplaceny. Tento se nazývá forwardový měnový kurz. Logika při sjednávání měnového forwardu spočívá v tom, že v zemích s vyšší úrokovou mírou je očekávaná vyšší míra inflace a naopak ve státech s nižší úrokovou mírou je očekávaná míra inflace nižší. V prvním případě bude tedy měna devalvovat a tudíž se s ní obchoduje s diskontem vzhledem k spotovému měnovému kurzu. 43 Analogicky, v druhém případě bude mít měna vůči měně druhé tendenci revalvovat (zhodnotit se) a proto se v tomto případě obchoduje s prémií. Při platnosti úrokové parity výpůjčka v měně s nižší úrokovou mírou a půjčka v měně s vyšší úrokovou mírou není zisková ani ztrátová 44 1.2.2.1 Forwardový měnový kurz K výpočtu reálné aktuální hodnoty měnového forwardu pro účetní účely subjekty potřebují znát tzv. forwardový měnový kurz, využívaný na trhu termínovaných měnových obchodů. Jedná se o měnový kurz s vypořádáním převyšujícím nejbližší možný termín. 45 Tento kurz závisí na tzv. úrokovém diferenciálu, který se stanovuje dle vztahu pro úrokovou paritu pomocí úrokových měr obou měn. Například pro forwardový měnový kurz CZK vůči EUR (CZK/EUR) na období t (ve dnech), pokud úrokové míry odpovídají jednoduchému úročení, platí: 1 ; 360 1 ; 360 kde: (CZK/EUR)= spotový měnový kurz 41 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 184 42 MÁLEK, Jiří. Opce a futures. 2. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2003. 133 s. ISBN 80-245-0488-X, str. 22 43 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s.r.o., 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071-87-8, str. 439 44 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4, str. 179 45 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 193 23

úročení. 46 ; = spotová úroková míra v CZK na období t odpovídající jednoduchému úročení, ; = spotová úroková míra v EUR na období t odpovídající jednoduchému Dosazením do výše uvedeného vztahu je určeno, ve které z následujících situací se subjekt nachází. Je-li vypočítaný forwardový měnový kurz shodný se skutečným (tržním) kurzem, jedná se o tzv. krytou úrokovou paritu 47, jestliže se tyto dva kurzy odlišují, jedná se o tzv. nekrytou úrokovou paritu 48. U větší nekryté úrokové parity existuje možnost měnové arbitráže spočívající ve sjednání měnového forwardu spolu s přijetím půjčky určité peněžní částky v jedné měně, v následné konverzi této částky do druhé měny, v poskytnutí půjčky této částky na určitou dobu a poté v konverzi vrácené částky včetně úroků na původní měnu podle podmínek měnového forwardu. 49 1.2.2.2 Reálná hodnota měnového forwardu Reálná hodnota měnového forwardu poté lze určit pomocí více metod, například z následujícího vztahu: 50 P ;, v rámci kterého platí, že P = reálná hodnota forwardové koupě EUR za CZK, CZK EUR aktuální forwardový měnový kurz CZK vůči EUR pro okamžik t, CZK EUR pevný (sjednaný) forwardový měnový kurz CZK za EUR, t r ; A = doba od současnosti do vypořádání měnového forwardu ve dnech, = aktuální spotová úroková míra v CZK na období t (v desetinné podobě), = eurová jmenovitá hodnota (množství kupovaných EUR). 46 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 189 47 Krytá úroková parita je situace, kdy je výnosnost dané investice na určité období v domácí měně shodná s výnosností investice na stejné období konvertované do jiné měny na počátku období spotovým měnovým kurzem a poté zpět přeměněné zpět do domácí měny sjednaným forwardovým kurzem. 48 Nekrytá úroková parita vzniká, kdy je forwardový měnový kurz vypočítaný pomocí výše uvedeného vztahu odlišný od skutečného (tržního) kurzu. 49 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 195 50 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 188 24

Z výše uvedeného vztahu vyplývá, že reálná hodnota se rovná současné hodnotě rozdílu aktuálního forwardového měnového kurzu a pevného forwardového měnového kurzu. Je zřejmé, že reálná hodnota měnového forwardu odpovídá za běžných podmínek (tj. při malých změnách výnosových křivek obou měn) kurzovým rozdílům v období mezi okamžikem sjednání měnového forwardu a okamžikem stanovení jeho reálné hodnoty. 51 Reálná hodnota měnového forwardu na prodej cizí měny za měnu domácí je určena stejnými vztahy, avšak s jiným znaménkem na obou stranách rovnice: 1.2.3 Měnové futures P ; Měnové futures se řadily mezi první zástupce finančních futures, které se poprvé objevily v roce 1972. Stejně jako měnové forwardové kontrakty i tyto obsahují dohodu, jejímž předmětem je prodej (resp. koupě) standardizovaného množství určité měny proti jiné měně (nejčastěji americkým dolarům) k určitému standardizovanému datu za předem pevně dohodnutý měnový kurz. 52 U obchodů měnových futures se primárně jedná o sázku na budoucí spotový měnový kurz a sekundárně o sázku na budoucí spotové bezrizikové úrokové míry obou měn. 53 Vzhledem k tomu, že trhy měnových forwardů existovaly již dlouhou dobu před vznikem jejich standardizovaných protějšků, byl rozvoj trhů měnových futures z tohoto důvodu značně zpomalen. Trhy měnových forwardů si doposud své výsadní postavení zachovaly, o čemž svědčí fakt, že trhy futures kontraktů na měny podle Jílka[7, str.285] stále mnohonásobně zaostávají. Nicméně existence těchto dvou trhů implikuje, že měnové futures není možné chápat izolovaně od forwardového trhu. Mezi těmito dvěma trhy existuje značná podobnost. Arbitráž hotovosti a přenosu (cash-and-carry arbitrage) a reverzní arbitráž hotovosti a přenosu (reverse cash-and-carry arbitrage) zajišťují, že mezi těmito dvěma trhy existují správné cenové relace. 54 51 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 188 52 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2, str. 186 53 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 285 54 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 285 25

1.2.3.1 Rozdíly mezi měnovými futures a forwardy Trhy měnových futures se od trhů měnových forwardů odlišují v několika aspektech. Hlavní obchodování měnových futures probíhá na CME (Chicago Mercantile Exchange), kdežto forwardový trh je dekoncentrován po celém světě. Na trzích měnových futures probíhají obchody v souvislosti s nejdůležitějšími světovými měnami, u forwardů subjekty obchodují se širokou paletou měn. U futures se se všemi kontrakty obchoduje na měsíce dodávky březen, červen, září a prosinec s tím, že dnem splatnosti je druhý pracovní den před třetí středou v měsíci splatnosti kontraktu, 55 oproti tomu forwardové kontrakty jsou sjednávány na dopředu konkrétně stanovený počet dní. Nejčastější praxi sice představuje sjednávání měnových forwardů na 1,3 a 6 měsíců, ale i zde je ponechána autonomie vůle smluvních stran, oproti tomu splatnost futures kontraktů je určována burzami. Dále se tyto dva instrumenty liší ve své tržní ceně, praxe však ukazuje, že rozdíly mezi forwardovou a futures cenou jsou u krátkodobých kontraktů (méně než devět měsíců) velmi malé. Měnové futures může využít k hedgingu či spekulaci jakýkoli subjekt, forwardové kontrakty na měny jsou přístupné pouze velkým zákazníkům. V následujícím odstavci jsou shrnuty základní rozdíly mezi měnovými futures a forwardy, mezi které se na základě výše popsaných skutečností řadí: 56 místo obchodování, obchodované měny, standardizace kontraktu, standardizace dnů dodávky, rozdíly v tržní ceně rozdíly v ukončení. 1.2.4 Měnové swapy Tzv. currency swaps představují další skupinu swapů, v nominálním objemu méně na světových trzích zastoupených. I přes jejich relativně menší výskyt jejich absolutní objem na světě roste. Můžeme je definovat jako termínové kontrakty, zavazující smluvní strany ke 55 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 285 56 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 287-288 26

vzájemné výměně jimi dohodnutých úrokových plateb (cash flow) denominovaných ve dvou různých měnách, přičemž na počátku a na konci kontraktu dochází i ke vzájemné výměně nominálních hodnot podkladových měn (jistin) za dohodnutý kurz. 57 Právě ve výměně podkladových měn (jistin) spočívá rozdíl mezi měnovými a úrokovými swapy, u kterých jistina tvoří pouze matematický základ pro výpočet úrokových plateb a nedochází k jejímu fyzickému přesunu. Vzhledem k tomu, že podkladovými aktivy měnových swapů jsou dvě různé měny, existují měnové swapy opět ve více variantách. Jelikož v literatuře je možno se setkat v zásadě se shodnou systematikou, která se liší jen v názvech jednotlivých kategorií, tato práce využívá jen jednu z dostupných, přičemž ke každé kategorii jsou uvedeny i anglické ekvivalenty českých názvů. Takto tedy kategorizuje měnové swapy Rejnuš[1, str. 452-453]: měnové swapy založené na vzájemné výměně dvou druhů pevných úrokových plateb (fixed - fixed currency swaps) měnové swapy založené na vzájemné výměně pevných a variabilních úrokových plateb (fixed - floating currency swaps) měnové swapy založené na vzájemné výměně dvou druhů variabilních úrokových plateb (floating - floating currency swaps) devizové swapy (FX swaps) 1.2.4.1 Fixed - fixed currency swaps Měnové swapy založené na výměně pevných úrokových plateb, někdy také nazývané klasické měnové swapy, případně classic currency swaps, spočívají ve výměně pevných částek hotovosti v jedné měně za pevné částky hotovosti odvozené od určité referenční úrokové míry (např. LIBOR, PRIBOR), a to v jiné měně. 58 Na počátku transakce si tedy subjekty vymění na základě aktuálního (promptního) kurzu dohodnuté obnosy a poté si směňují pevně stanovené úrokové platby od daného obnosu odvozené. Celý kontrakt je završen zpětnou výměnou původních obnosů na základě kurzu při počátku swapové transakce. 57 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s.r.o., 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071-87-8, str. 451 58 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4, str. 333 27

1.2.4.2 Fixed - floating currency swaps Princip měnových swapů založených na výměně pevných a variabilních úrokových plateb, pro které se vžil dále název křížové měnové swapy nebo basis currency swaps nalézáme ve výměně pevných částek hotovosti v jedné měně za dosud neznámé částky hotovosti (případně také za pevné částky jistiny) odvozené od určité referenční úrokové míry (např. LIBOR, PRIBOR), a to v jiné měně 59 Celá transakce probíhá stejným způsobem, jako je tomu u měnových swapů založených na výměně pevných úrokových plateb. 1.2.4.3 Floating - floating currency swaps Jako dalšího zástupce z rodiny měnových swapů si uvedeme floating - floating currency swaps, tedy swapy založené na výměně dvou různých druhů variabilních úrokových plateb. V literatuře je dále nalezneme jako bazické měnové swapy či basis currency swaps. V tomto případě se jedná o termínový obchod spočívající ve výměně neznámých částek hotovosti odvozených od určité referenční úrokové míry v jedné měně za dosud neznámé částky hotovosti odvozených od určité referenční úrokové míry odlišné od předchozí referenční úrokové míry, a to v jiné měně. 60 1.2.4.4 Devizové swapy Hojně využívanou swapovou variantou jsou swapové kontrakty ve své nejjednodušší formě, které postrádají průběžnou výměnu úrokových plateb v období mezi počáteční a konečnou výměnou jistin. Tyto kontrakty jsou totiž realizovány formou nákupu jedné měny proti měně druhé za jejich aktuální kurz (valuta spot); následný, v okamžiku splatnosti kontraktu realizovaný zpětný prodej pak proběhne za předem dohodnutou termínovou cenu (valuta forward). Z toho vyplývá, že při realizaci (standardních) devizových swapů se mezi smluvními partnery převádí jejich nominální hodnota (podkladová částka kontraktu), a to nejprve jedním a posléze opačným směrem, přičemž se žádné průběžné úrokové platby neprovádějí. 61 Swapy lze libovolně kombinovat a přizpůsobit konkrétním potřebám. Na následujících schématech je znázorněn průběh klasického měnového swapu s počáteční a konečnou 59 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4, str. 333 60 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4, str. 333 61 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, s.r.o., 2008. 559 s. ISBN 978-80-87071-87-8, str. 453 28

výměnou jistin ve třech fázích.62 Nejprve dochází k výměně kapitálu v různých měnách (viz schéma 1.1). 1 Schéma 1.1: 1 Směna kapitálů (Pramen: Petr Dvořák, Deriváty, 2. přeprac. vydání, Praha, 2008, str. 75 ) V průběhu trvání swapu následují pravidelné výměny úrokových úrokových plateb odvozených od směněného kapitálu v první fázi kontraktu (viz schéma 1.2.2). Schéma 1.2: 1.2: Směna úrokových plateb (Pramen: Petr Dvořák, Deriváty, 2. přeprac. vydání, Praha, 2008, str. 75 ) V poslední fázi swapu dojde ke směně na počátku vyměněných kapitálů ve shodném kurzu jako v první fázi. (viz schéma 1.3). 1 62 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245 978 245-1435-2,, str. 75 29

Schéma 1.3: Zpětná směna kapitálů (Pramen: Petr Dvořák, Deriváty, 2. přeprac. vydání, Praha, 2008, str. 75) 1.2.4.5 Důvody sjednávání měnových swapů Ke sjednání měnových swapů vedou subjekty odlišné motivace. Podobně jako u úrokových swapů je i převládající část měnových swapů sjednávána mezi finančními institucemi. 63 Finanční instituce v této souvislosti nejčastěji vystupují jako tvůrci trhu a swapy uzavírají z důvodu zisku z rozpětí mezi kotací nabídky a poptávky a také z důvodu spekulace na úrokové a měnové riziko. 64 Dalším možnýmm motivem je aplikace principu komparativních výhod. Existují-li kupříkladu dva investoři, investor A z České Republiky a investor B z Německa, přičemž subjekt A chce investovat v Německu a subjekt B naopak v České Republice a oba mají z nějakých důvodů k dispozici výhodnější podmínky 65 pro vypůjčení si na domácím trhu, je výhodnější pro každého z nich prostředky načerpat z domácího úvěrového trhu a poté sjednat swapový kontrakt. Menší subjekty, například jednotlivci pak swapy sjednávají čistě ze spekulačních důvodů. Nicméně závěrem je nutno konstatovat, že sjednávání měnových swapů z důvodu zajišťování úrokového či měnového rizika je výjimečné. Rovněž není známo, že by důvodem byly komparativní výhody. 66 63 D DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2, str. 69 64 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 366 65 Například na základě relativně lepšího domácího úvěrového ratingu. 66 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696-9, str. 366 30