Management Historický vývoj managementu Ing. Vladimír Foltánek Ing. Jiří Holický Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky
strana 2 Pojetí managementu Management je umění vedení, řízení a působení na určitou soustavu (například společnost, tým či organizaci) k dosažení určitého cíle. Obecně můžeme říci, že cíle jsou žádoucí budoucí stavy, kterých má být dosaženo.
strana 3 Definice managementu Existuje celá řada definic pojmu management: Soubor ověřených názorů, zkušeností, doporučení, přístupů a metod, které vedoucí pracovníci (manažeři) užívají ke zvládnutí specifických činností (manažerských funkcí), jež jsou nezbytné k dosažení podnikových záměrů. Činnost mobilizující lidské i věcné činitele při respektování norem, nákladů, kvality a lhůt k uskutečnění určité akce či projektu. Umění dosáhnout toho, aby lidé udělali to, co je třeba.
strana 4 Vývoj teorie řízení Teorie řízení (managementu) je naukou o řízení a popisu systémů Vysoká četnost teorií managementu vyžaduje, jejich seskupení do určitých skupin. Nejčastěji se při jejich třídění uplatňují tři hlediska: 1. Podle místa vzniku se rozlišuje evropský, americký a japonský management. 2. Podle doby vzniku se rozlišuje např. management počátku (do konce 30. let) 20. století; management 40. - 70. let dvacátého století; management konce 20. století a management na počátku 21. století. 3. Z hlediska obsahového zaměření a doby vzniku se rozlišují předklasické, klasické a postklasické teorie managementu.
strana 5 Vývoj teorie řízení - historie Management má počátky již v starověku a středověku, kdy bylo důležité zvládat řízení armád. Ve středověku se přes otroctví a nevolnictví pomalu svět ubíral k ekonomickým pobídkám. Pro pochopení managementu je důležité se podívat do historie, která se ve spirálách vrací. období (taylorismus) - konec 19. století - 30. léta 20. století období - 40. léta 20. století - 70. léta 20. století období - konec 20. století období - 21. století
strana 6 Vývoj teorie řízení klasické teorie Klasické teorie managementu vznikaly v období první třetiny dvacátého století. Jsou často označovány, s ohledem na dříve používanou terminologii, jako školy řízení. Tyto školy (teorie) vznikaly v období rozvíjejícího se průmyslu, v období nadbytku nekvalifikovaných pracovních sil a v období převahy poptávky nad nabídkou. Organizace v té době byly uzavřenými jednotkami a vznikaly a rozvíjely se v relativně stabilním prostředí. Cílem managementu organizací bylo zvyšování výroby, a za tím účelem se používala tzv. tvrdá opatření a metody, např. normování práce, pásová výroba aj. Klasické teorie managementu jsou reprezentovány čtyřmi dále uvedenými školami.
strana 7 Vývoj teorie řízení Škola vědeckého řízení Škola vědeckého řízení Škola vědeckého řízení (vědecká škola řízení, škola vědecké organizace práce) byla obsahově zaměřena na vědeckou organizací a racionalizaci pracovních a výrobních postupů na základě exaktních metod. Vědeckost a exaktní metody spočívaly v měření času spotřebovaného při práci a v analýze a měření pracovních pohybů. Preferovaly uspořádání a standardní vybavení pracoviště jako výchozí faktor pro požadovaný výkon, jemuž se pracovník musí přizpůsobit.
strana 8 Teorie řízení představitelé školy věd. řízení Za nejvýznamnější představitelé školy vědeckého řízení jsou považováni: F. W. Taylor, H. L. Gantt, H. Emerson, F. B. Gilbreth, L. Gilbrethová, H. Ford a Tomáš Baťa.
strana 9 Vývoj teorie řízení F.W.Taylor Za zakladatele této školy je považován F. W. Taylor, podle něhož vědecké řízení práce v každé organizaci musí zahrnovat: Vytvoření skutečné vědy o organizaci a řízení práce, jejímž úkolem je: normalizovat pracovní podmínky jako předpoklad pro dosahování vysokých výkonů, pro normalizované podmínky stanovit každému pracovníkovi denní pracovní úkol, za splnění pracovního úkolu vyplácet vysokou mzdu, za nesplnění pracovního úkolu pracovníka trestat krácením mzdy.
strana 10 Vývoj teorie řízení F.W.Taylor Základnímy myšlenkami vědeckého managementu F. W. Taylora jsou : 1 velký denní úkol - jeho splnění je motivováno odměnou /za splnění - penále za nesplnění / Výběr pracovníků není nahodilý a na pracovní pozici je třeba vybrat kandidáta dle jednoduchého profilu Jako první přišel s myšlenkou, že je třeba kvalifikovaných řídících pracovníků
strana 11 Vývoj teorie řízení F.W.Taylor 2. Vědecké vybírání pracovníků, jejich výchovu a výcvik za účelem jejich plného využití v práci. 3. Vytváření přátelské spolupráce vedoucích pracovníků s podřízenými. 4. Maximalizace množství vykonané práce a výrobků.
strana 12 Vývoj teorie řízení Henry Ford Henry Ford byl autoritativním manažerem, který uvedl mnoho myšlenek z prvního období do praxe. Je znám pro zavedení hromadné pásové výroby, kdy jeho nejpopulárnějším vozem byl FORD T, "Plechová Lisa" Pro organizaci výroby byly stanoveny dvě zásady: Dělník smí udělat maximálně jeden krok a nesmí se shýbat vpřed nebo ohýbat do strany.
strana 13 Vývoj teorie řízení H. Ford Dělníci a nástroje musí být seřazeny v pořadí, které vyžaduje technologie a přitom tak, aby každá částice při sestavování konala nejkratší cestu Pro přesun rozpracovaných částí použít dopravníků, aby dělník odložil částici na místo pro něj nejpříhodnější a ta byla dopravena k dalšímu dělníkovi Pracovní tempo určoval dopravník (nebylo používáno pobídkové mzdy)
strana 14 Vývoj teorie řízení H. Ford Pojítkem všech výrobních operací se staly konvejery ve formě dopravního pásu, válečkových drah, žlabů, kolejnic, řetězů, atd. Současně musela být zajištěna dobrá organizace přísunu materiálu a jednotlivých součástek, aby byl chod konvejeru plynulý. Ford pomocí tohoto systému mezivýrobní dopravy vyřešil nejen ovlivňování práce dělníků, ale i využití továrního prostoru a dobu přísunu materiálu ke zhotovení finálního výrobku. Postupně se mu podařilo, že již čtvrtý den po vydolování rud v jeho dolech byl prodán z ní vyrobený automobil. Normalizace, hromadná výroba, plynulost výroby, návaznost operací.
strana 15 Vývoj teorie řízení H. Ford Economy of scale - úspory z rozsahu Napsal dílo "My life and my work", kde například popisuje kolik fyzicky zdatných pracovníků je potřebné k sestavení Fordu T, kolik normálních zaměstnanců a kolik fyzicky nezdatných, jako dětí a starců. Hromadná výroba u Forda mohla existovat jen při určitém poměrně velkém množství výrobků a předpokladem jejich prodeje byla jejich nízká cena (Ford T vyráběl od 1.10 1908 do 26.5.1927) v počtu 15 milionů.
strana 16 Vývoj teorie řízení - F.B.Gilbreth F.B. Gilbreth je považován za zakladatel nauky o pohybových studiích. F.B. Gilberth začínal pracovat jako dělník ve stavebnictví a na začátku své kariéry spočítal, že položení cihly zabere 15 až 18 pohybů. Postupem času se mu toto podařilo omezit na 5 pohybů. Věnoval se řízení ve stavebnictví (byl úspěšným stavebním podnikatelem) a stal se poradním inženýrem v oblasti řízení práce studium pracovních pohybů. Jeho manželka a spolupracovnice vkládala do teorie řízení i prvky sociologie a psychologie.
strana 17 Vývoj teorie řízení - Henri Fayol Henri Fayol (1841 1925), francouzský průmyslník, který podnikové činnosti rozdělil do šesti skupin: technické, obchodní, finanční, ochrany, účetní a správní (manažerské). Blíže analyzoval manažerské aktivity a určil pět základních složek: předvídání (plánování), organizování, přikazování, koordinace, kontrola a vymezil 14 principů managementu, z nichž mnohé jsou uznávány do současnosti: dělba práce, pravomoc a odpovědnost, jednota přikazování, disciplína a pořádek atd.
strana 18 Vývoj teorie řízení - Max Weber Max Weber (1864 1920) německý sociolog, který na základě empirických analýz dochází k závěrům, že pevná pravidla, přesné vymezení práv a povinností, jasné definování úkolů, jsou základem všech sociálních organizací. Organizační koncepce je u Webera nazývána byrokracii. Moderní podnik spočívá především na kalkulaci, pro svou existenci potřebuje justici a správu, jejíž fungování se zakládá na pevně stanovených normách, kalkulovaných obdobně jako výkon nějakého stroje (Hospodářství a společnost 1921).
strana 19 Vývoj teorie řízení - Max Weber pokračování Šest principů byrokratické organizace podle Webera: dělba práce je základem organizace, přesně definovat práva a povinnosti každého pracovníka, v každé organizaci musí fungovat soustava pravidel popisujících fungování organizace, kterou tvoří normy, popisy činností, instrukce jak pracovat, vedoucí pracovník řídí neosobně a spravedlivě, práce je služba, ve které je nutno dodržovat přesně vymezená pravidla, vedoucí pracovník je povinen vytvářet podmínky pořádku, stability fungování byrokratické organizace a zajišťovat její efektivnost.
strana 20 Vývoj teorie řízení - Tomáš Baťa Tomáš Baťa (1876 1932) položil v meziválečném období základy firmy, jež se vyznačovala účinným řízením. Mezi nejdůležitější znaky Baťova systému řízení lze zahrnout: Plánování veškeré činnosti. Základním plánovacím obdobím bylo pololetí. Plánované záměry, označované za předpoklady, tvořily základ budoucí výrobní a hospodářské činnosti, netýkaly se jen výroby, ale i rozpočtu nákladů včetně předpokládaného efektu pro středisko. Pololetní předpoklady se rozpracovávaly do konkrétních týdenních plánů výroby. Ty se konkretizovaly na základě požadavků prodejen a objednávek externích zákazníků.
strana 21 Vývoj teorie řízení - Tomáš Baťa pokračování Hospodářská střediska. Veškerá činnost podniku byla sledována podle samosprávně hospodářících středisek. Výkony středisek byly měřitelné (v množství, výrobních nákladech, jakosti). Výrobní program střediska měl uzavřený cyklus, který umožňoval stanovit zúčtovací ceny výkonů střediska. Za tyto ceny střediska nakupovala vstupy a prodávala svoje výkony. Autonomie střediska byla dána vlastním rozpočtem a podúčtem. Ekonomické prostředí tvořily pevné ceny výkonů jak přijímaných, tak i poskytovaných. Samospráva dílen. Rozpisem byly určeny výrobní úkoly včetně plánovaných nákladů na jejich splnění. Veškeré ekonomické pohyby se prováděly týdně, ekonomická kritéria byla známa předem, takže nebyl problém určit, kolik si ydělají pracovníci a kolik získá středisko jako celek.
strana 22 Vývoj teorie řízení - Tomáš Baťa pokračování Pravomoc a odpovědnost řídicích pracovníků. V čele střediska byl vedoucí, který plně odpovídal za veškerouvýrobní a hospodářskou činnost ve svém útvaru. Měl povinnost samostatně rozhodovat a nést plnou odpovědnost za svěřený útvar. Týdenní zúčtování a kontrola korunou. Týdenní uzávěrky umožňovaly každý pátek znát hospodářské výsledky a pružně reagovat na signalizované problémy. Účast na zisku. U technicko-hospodářských pracovníků se účast na zisku knihovala týdně na osobní konta, u dělníků se vyplácela současně se mzdou. Přiznaný, ovšem nikoli okamžitě vyplacený podíl na zisku představoval u manažerů jistinu, zdroj záruky pro uplatnění sankcí za ztráty či škody prokazatelně zaviněné řídícím pracovníkem.
strana 23 Vývoj teorie řízení - Tomáš Baťa pokračování Důraz na pořádek a diciplínu. Disciplína byla budována shora dolů, užívalo se i sankcí v podobě přeložení, popř. propuštění ze závodu. V pracovní době nebylo dovoleno opustit pracoviště bez souhlasu vedoucího. V podniku platil zákaz kouření a pití alkoholu, příznačný byl i tlak na pořádek, správné uložení materiálu a výrobků, přehledné vedení evidence, kalkulací apod. Byla podporována soutěživost a iniciativa směřující k racionalizaci práce, úsporám materiálu a vyšší produktivitě. Baťa zavedl řadu dalších, na tehdejší dobu průkopnických manažerských činů. V druhé polovině 20. let začal používat běžící pás, pro své zaměstnance zavedl podnikové spoření, stravování, propojil výrobu s distribucí atd.
strana 24 Vývoj teorie řízení Škola lidských vztahů Oproti škole vědeckého řízení, preferující zvyšování výkonnosti pracovníků na základě využívání tvrdých výkonových norem a pracovní discipliny, škola lidských vztahů se zaměřovala na zlepšování vztahů mezi lidmi. Vznik této školy je spojován se jmény: H. Münsterberga, E. Maya, V. Pareta, M. P. Folletové a CH. Barnarda. Představitelé školy lidských vztahů, psychologové a sociologové zdůrazňovali význam psychologických a sociálních faktorů a jejich pozitivní vliv na výsledky práce jednotlivců a celé organizace.
strana 25 Vývoj teorie řízení Škola lidských vztahů Představitelé školy lidských vztahů vypracovali metody vedení lidí, motivace, způsoby řešení konfliktů a doporučovali zlepšování pracovních podmínek. Škola lidských vztahů preferovala člověka jako ústřední prvek organizace a objekt řízení a stala se jedním z prvních východisek pro současný management lidských zdrojů.
strana 26 Vývoj teorie řízení Škola správního řízení Škola správního řízení Škola správního řízení je charakteristická celistvým, komplexním přístupem k řízení organizací. Oproti předchozím školám, které se zaměřily na řízení tzv. bezprostředně výkonných operací (na práci dělníků), škola správního řízení se zaměřila na řízení organizace jako celku a na úlohu řídících pracovníků při řízení organizace. Rozlišuje funkce neboli činnosti organizace (podniku) a funkce řízení.
strana 27 Vývoj teorie řízení Škola byrokratického řízení Škola byrokratického řízení Je charakterizovaná přímými pravidly, kontrolou, hierarchií a je poháněna byrokracií. Taková organizace je schopná zajistit nejvyšší efektivnost. Vyznačuje se precizností, stabilitou, přísnou disciplinou a spolehlivostí. Nejdůležitější částí každé organizace je spravedlivý správní štáb. Zakladatelem této školy řízení je Němec Max Weber, který prosazoval názor, že nejúčinnější forma organizace připomíná stroj. Základní principy byrokratického řízení a byrokratické organizace jsou:
strana 28 Vývoj teorie řízení Škola byrokratického řízení Základní principy byrokratického řízení a byrokratické organizace jsou: 1. Jasná dělba práce. Každý pracovník má podrobný popis práce s vymezenými pravomocemi a odpovědnostmi, které nesmí porušit. Každá pracovní funkce musí být obsazena specialistou. 2. Práce podle pravidel. Veškerá činnost v organizaci probíhá podle přesně stanovených pravidel, směrnic, příkazů aj., které nelze porušovat. 3. Souvislý řetěz příkazů. Pracovní příkazy musejí být předávány souvisle a plynule od vrcholového vedoucího pracovníka až po nejnižší stupeň řízení.
strana 29 Vývoj teorie řízení Škola byrokratického řízení 4. Odstup mezi vedoucím pracovníkem a podřízenými. Vedoucí pracovník si má odstupem od podřízených udržovat respekt. S podřízenými má jednat formálně, neosobně, ale spravedlivě. 5. Pracovní postup zaměstnanců je založený na výkonnosti a věku pracovníka. Organizace má mít pevná pravidla pro hodnocení a povyšování zaměstnanců. Základními kritérii pro povýšení pracovníka jsou úroveň a kvalita pracovního výkonu a věk. 6. Zaměstnanci se nemají podílet na správě ani na vlastnictví majetku organizace.
strana 30 Vývoj teorie řízení Postklasické teorie managementu Všechny teorie managementu, které vznikaly a dosud vznikají po školách managementu se označují jako postklasické přístupy k managementu. V určitém zjednodušení je lze rozdělit na pět skupin, mezi něž patří: procesní, psychologicko-sociální, systémové, kvantitativní a empirické přístupy. Každá skupina má více zastánců a často je obtížné nově vznikající teorie do některé z těchto skupin zařadit.
strana 31 Vývoj teorie řízení Psychologicko-sociální přístupy Psychologicko-sociální přístupy k managementu vycházejí ze školy lidských vztahů. Tato oblast teorií managementu je velmi rozsáhlá a zaměřuje se na studium požadavků na osobnost řídících pracovníků, na komunikaci a jednání s lidmi, na vedení skupin a vztahy uvnitř skupin, na motivaci pracovníků aj.
strana 32 Vývoj teorie řízení Psychologicko-sociální přístupy K rozvoji psychologicko-sociálních přístupů přispěly zejména teorie motivace vycházející z koncepce uspokojování potřeb. Východiskem této koncepce je názor, že člověk vždy reaguje v souladu s uspokojováním svých vnitřních potřeb. Pracuje proto, aby své potřeby uspokojil. Potřeby každého jednotlivce jsou individuální a závislé na mnoha faktorech. Manažer, který musí plnit úkoly ve spolupráci s podřízenými, by měl znát jaké mají potřeby a podle toho s nimi jednat. Hlavní představitelé těchto teorií jsou A. Maslow, F. Herzberg, s. McGregor a další.
strana 33 Vývoj teorie řízení Psychologicko-sociální přístupy Podle Maslowa chování člověka ovlivňují potřeby, které je možno uspořádat hierarchicky (hierarchie potřeb): 1. Seberealizace - osobní a odborný růst, autonomie a dobré zacházení. 2. Sebeúcta - postavení, úspěch, dobré výsledky, uznání. 3. Společenské ocenění - společné úkoly, členství v týmu. 4. Stabilita a bezpečí - pravidelnost, jasná náplň práce a role, komunikace, dohody, smlouvy, bezpečnost. 5. Fyziologické a fyzické - jídlo, pití, teplo, bydlení, pracovní podmínky, mzda.
strana 34 Vývoj teorie řízení Psychologicko-sociální přístupy V návaznosti na výše uvedenou a další teorie motivace publikoval v r. 1960 D. McGregor dva základní způsoby manažerského myšlení pod označením teorie X a Y. Teorie X je tradičním myšlením cukru a biče, která je založena na předpokladu průměrnosti lidské většiny. Předpokládá, že: 1. Průměrný člověk má vrozený odpor k práci a pokud je to možné, práci se vyhne. 2. Lidé proto potřebují být nuceni,kontrolováni, řízeni a musí být vystaveni hrozbě trestu, teprve potom vynakládají dostatečné úsilí k plnění úkolů a cílů organizace. 3. Běžný člověk dává přednost tomu, aby byl řízen, chce se vyhnout zodpověd- nosti, je poměrně málo ambiciózní a usiluje především o jistotu.
strana 35 Vývoj teorie řízení Psychologicko-sociální přístupy Teorie Y je založena na zásadě, že lidé chtějí a potřebují pracovat, protože : 1. Mentální a fyzická námaha při práci je stejně přirozená jako hra nebo odpočinek, běžný člověk nemá vrozený odpor k práci. 2. Člověk rád přijímá samostatnou práci a vyhledává odpovědnost, chce se sám rozhodovat a kontrolovat. 3. Kontrola a hrozba trestem nejsou jediné prostředky, jak naplňovat cíle organizace. Angažovanost pracovníka vyplývá z odměn spojených s úspěchem. 4. Lidé tohoto typu v populaci převažují a současní manažeři a organizace tento potenciál svých zaměstnanců nevyužívají, snaží se je neustále kontrolovat a dirigovat. Podřízení reagují odmítavě, nadřízení zintenzivňují kontroly, vznikají konflikty a narůstají rozpory.
strana 36 Systémové pojetí řízení Systémové přístupy řízení vycházejí z obecné teorie systémů, zdůrazňují nezbytnost komplexního chápání dílčích manažerských procesů a jejich sladění v cílové fungování organizace jako celku.
strana 37 Organizace jako otevřené systémy Systémový přístup vychází z předpokladu, že organizace podobně jako organismy jsou otevřené vůči svému okolí a pokud mají přežít, musí být se svým prostředím v rovnovážném stavu. Teorie otevřených systémů přinesla řadu nových konceptů, často prezentovaných jako obecné principy platné pro všechny systémy, jako prostředky spojujícího různé vědní disciplíny. Teorie otevřených systémů definuje organizaci jako systém se vzájemně propojenými subsystémy. Důležitým atributem je, že zdůrazňuje prostředí, ve kterém organizace existují.
strana 38 Systémové pojetí řízení Jedno z pojetí systémových přístupů řízení chápe organizaci jako socio-technický systém, v němž chování jejích členů je ovlivňováno především technologickými změnami. Výsledkem tohoto přístupu je teorie kontingence. Teorie kontingence rozlišuje dva krajní typy organizací: organizace mechanistické (systematické) a organizace organické a v návaznosti na to pak dva systémy řízení: mechanistický a organický.
strana 39 Systémové pojetí řízení Mechanistický systém řízení aplikuje byrokratické a direktivní principy, používá podrobná pravidla, směrnice a administrativní způsoby řízení, přímé hierarchické vymezení pravomoci a odpovědnosti aj. Uplatňuje prvky teorie X. Obtížně se mění, protože manažeři nejsou ochotni vzdát se vysokých pravomocí. Organický systém řízení je přizpůsobivý, pružně reagující na změny. Podporuje rozvoj, samostatnou práci a iniciativu pracovníků. Spoléhá více na motivaci a uplatňování prvků teorie Y. Snadno se přizpůsobuje změnám prostředí.
strana 40 Procesy strategického řízení Procesní mapa společnosti Ředitel Procesy strategického řízení Procesy zajištění připravenosti (Obslužné procesy) dispečer Procesy operativního řízení (měření, hodnocení) Zákazník (požadavek) Procesy servisních činností Pracovník servisu Zákazník (dodávka, platba)
strana 41 Systémové pojetí řízení Prvky teorie kontingence jsou doporučovány uplatňovat při organizačním projektování tzn. při tvorbě podnikových organizačních a řídících struktur. Přitom má být přihlíženo k: - stáří organizace - počtu zaměstnanců - používané technologii - vnějšímu prostředí.
strana 42 Systémové pojetí řízení Oblastí aplikace systémového přístupu je jeho propojení s psychologicko-sociálními přístupy v oblasti lidských zdrojů, manažerských a pracovních funkcí a rolí. Systémový přístup v této oblasti zdůrazňuje, že uvnitř subsystému řídícího a subsystému řízeného je nutno respektovat ještě dva podsystémy a to podsystémy formálních a neformálních vztahů mezi lidmi, které výrazně ovlivňují výsledné chování celé organizace. Subsystém neformálních vztahů vytváří tzv. organizační ledovec.
strana 43 Kontrolní otázky Pojetí a definice managementu Stručná historie vývoje teorie managementu základní charakteristika jednotlivých vývojových etap Postklasické teorie managementu - Psychologicko sociální přístupy - Systémové pojetí řízení