Ilona Kopecká. Psychologie 2. díl. Učebnice pro obor sociální činnost

Ilona Kopecká Psychologie 2. díl Učebnice pro obor sociální činnost

Ilona Kopecká Psychologie 2. díl Učebnice pro obor sociální činnost GRADA Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Mgr. Ilona Kopecká PSYCHOLOGIE 2. DÍL Učebnice pro obor sociální činnost Recenzentka: Mgr. Jana Uhrová TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Photo fotobanka allphoto, 2012 Autorem obrázků 1 55 Mgr. Petr Němec. Ostatní obrázky a fotografie dodala autorka. Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 4927. publikaci Odpovědná redaktor Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 160 + 4 stran barevné přílohy 1. vydání, Praha 2012 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-3876-5 TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8226-3 ve formátu PDF ISBN 978-80-247-8228-7 ve formátu EPUB

Obsah Předmluva.......................................... 7 1 Psychologie osobnosti................................ 8 1.1 Pojem osobnost.......................... 8 1.2 Utváření osobnosti....................... 10 1.3 Struktura osobnosti....................... 11 1.4 Rysy osobnosti.......................... 14 1.5 Vrozené dispozice a vlastnosti osobnosti........... 16 1.5.1 Temperament...................... 16 1.5.2 Pudy............................ 22 1.5.3 Vlohy........................... 23 1.6 Získané dispozice a vlastnosti osobnosti........... 25 1.6.1 Schopnosti........................ 25 1.6.2 Vědomosti........................ 26 1.6.3 Dovednosti........................ 27 1.6.4 Návyky.......................... 28 1.6.5 Zvyky........................... 28 1.6.6 Motivace......................... 28 1.6.7 Charakter......................... 38 1.7 Poruchy osobnosti........................ 44 2 Komunikační dovednosti............................. 49 2.1 Proces komunikace....................... 49 2.2 Typy komunikace........................ 51 2.3 Komunikační formy....................... 53 2.4 Charakteristiky zdravé komunikace............. 54 2.5 Rétorika.............................. 55 2.6 Neverbální komunikace.................... 60 2.7 Verbální komunikace...................... 88 2.7.1 Paralingvistika..................... 88 2.7.2 Mluvená řeč....................... 90 2.7.3 Kritéria úspěšné verbální komunikace........ 91 2.7.4 Rozhovor......................... 92 2.7.5 Asertivita........................ 105 2.7.6 Komunikace z hlediska transakční analýzy.... 112 5

2.8 Sdělování činy......................... 115 2.9 Devalvace............................ 118 2.10 Evalvace............................. 119 2.11 Překážky v komunikaci.................... 120 3 Psychodiagnostika................................ 122 3.1 Anamnéza............................ 122 3.2 Psychologická charakteristika osobnosti.......... 123 3.3 Kazuistika............................ 125 3.4 Mapování............................ 126 3.5 Pozorování........................... 127 3.6 Dotazník............................. 129 3.7 Sociometrie........................... 131 3.8 Testy............................... 131 3.9 Faktory zkreslující poznávání osobnosti.......... 137 3.10 Psychologické poradenství.................. 138 Správné řešení křížovek a úkolů.......................... 140 Literatura........................................ 142 Rejstřík.......................................... 145 6

Předmluva Předmluva Vážení žáci sociálních oborů, v prvním díle učebnice psychologie jste získali informace z obecné a vývojové psychologie. Jejich osvojení vám umožní lépe pochopit další učivo. Ve druhém díle učebnice psychologie se vám otevřou další oblasti této zajímavé vědy o člověku, jejichž znalost vám poslouží k opravdovějšímu pochopení principů práce s lidmi a umožní tvořivě nahlížet na vlastní prožívání, chování a životní příběh. Znalosti z psychologie osobnosti vám zprostředkují celistvější poznávání lidí ve vašem okolí, snazší pochopení motivace a příčin jejich chování. V kapitole o komunikaci poodhalíte možnosti zdokonalení vaší komunikace v osobním i pracovním životě. Znalosti z obou těchto kapitol využijete při učení se o základech psychodiagnostiky, tedy hodnocení lidí, které slouží k podrobnějšímu poznání kvalit a potřeb klienta a tím ke zkvalitnění naší práce s ním. Hodně úspěchů při studiu a práci s lidmi přeje Mgr. Ilona Kopecká Tato učebnice obsahuje učivo, které vychází ze schválených Rámcových vzdělávacích programů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. V učebnici jsou zpracovány informace z odborné literatury, jejíž seznam slouží jako vodítko pro další studium psychologie. 7

1 Psychologie 2. díl 1 Psychologie osobnosti Vzdělávací cíle Po prostudování této kapitoly budete schopni: definovat pojem osobnost vysvětlit strukturu osobnosti vyjmenovat a popsat přehled základních teorií osobnosti definovat a popsat rysy osobnosti Psychologie osobnosti se zabývá studiem struktury, vývoje a dynamiky osobnosti. Zkoumá zejména: Psychický život jednotlivých osob (proč a jací lidé jsou, jaké jsou jejich psychické procesy, životní příběh a okolnosti utváření osobnosti) Individuální rozdíly mezi osobami (jak a čím se lidé od sebe liší) Lidské vlastnosti (jaké jsou, v čem si jsou jednotliví lidé podobní) 1.1 Pojem osobnost Člověk je biologická a společenská bytost. Z pohledu biologie patří ke třídě savců rodu Homo sapiens (člověk moudrý). Charakterizuje jej vzpřímená chůze, ruce přizpůsobené k práci a vysoce vyvinutý mozek (Štefanovič, Greisinger, 1985). Člověk je však také tvor společenský (zoon politikon dle Aristotela). Termín osobnost se vyvinul ze slova osoba. (V latinském jazyce slovo persona osoba znamená maska, kterou si herci nasazovali při představeních v řeckém a římském dramatu. Maska vyjadřovala podstatu figury v dramatu. Maska však také může zahalovat pravou tvář.) Termín osobnost v psychologii používáme pro každého člověka, protože každý z nás je jedinečná a neopakovatelná bytost. Každý člověk, každá osobnost je originál. Osobnost je člověk jako člen lidského společenství. Člen, který je charakterizován souhrnem složitých vlastností, projevujících se v typicky lidském chování. (V užším slova smyslu používáme termín osobnost i v jiných oblastech lidské činnosti. Nejčastěji jako označení pro někoho významného nebo mediálně známého celebrita.) Osobnost je člověk se všemi svými biologickými, psychickými a sociálními znaky (Rozsypalová, Čechová, Mellanová, 8

Psychologie osobnosti 1 2003). Nejsnáze při poznávání osobnosti můžeme identifikovat biologické a sociální znaky, tedy například pohlaví, vzrůst, barvu vlasů či z jakého sociálního prostředí daná osobnost pochází. Psychické znaky rozlišíme až při bližším a delším poznávání. Jednotliví lidé se od sebe odlišují. Rozdíly, kterými se různí jeden člověk od druhého, nazýváme individuální rozdíly (pohlaví, věk, výška, schopnosti, pracovní tempo). Rozdíly, kterými se odlišují celé skupiny lidí, se nazývají typologické rozdíly (některé vlastnosti jsou typické pro celou skupinu lidí např. tělesná konstituce, způsob uspokojování potřeb, zájmy). V průběhu vývoje psychologické vědy bylo formulováno mnoho pojetí a definic osobnosti. Tyto definice by bylo možné rozmístit na osu, která spojuje zcela opačné názory: Osobnost je něco, co skutečně existuje a co má skutečné účinky (teoretici já C. R. Rogers). Tab. 1 Přehled teorií osobnosti (podle V. J. Drapela, 1997) Pól A osobnost je dedukce z chování, pojetí osobnosti klade důraz na měření a hodnocení osobnosti. Omezuje osobní svobodu osobnost je rozvíjena zvenku, přizpůsobuje se, je kladen důraz na učení a účinné chování. Zdroj rozvoje přichází zvenčí vnější vztahy (rodina, přátelé, sociální partneři). Behaviorizmus Teorie učení Rysová a faktorová teorie Interpersonální teorie Individuální psychologie Psychosociální teorie Psychoanalytická teorie Analytická teorie Teorie pole Systematický eklekticizmus Holistická teorie Logoterapie Fenomenologie Teorie já I. P. Pavlov, C. L. Hull, B. F. Skiner J. Dollard, N. E. Miller R. B. Cattell K. Horneyová, H. S. Sullivan A. Adler E. Fromm, E. Erikson S. Freud C. G. Jung K. Lewin G. W. Allport K. Goldstein, A. Maslow V. E. Frankl E. Husserl, A. W. Combs, D. Snygg C. R. Rogers Pól B není zdůrazňováno měření a hodnocení osobnosti, je kladen důraz na osobní svobodu, osobnostní rozvoj zevnitř, sebeaktualizaci. Osobnost je reálná sama o sobě, zdroj rozvoje je možný zevnitř vnitřní vztahy (sebepojetí, sebevýchova, osobnostní rozvoj). 9

1 Psychologie 2. díl Osobnost je pouze odvozenina (dedukce) z chování, které je jediným přímo pozorovatelným a měřitelným jevem (behavioristé I. P. Pavlov, C. L. Hull, B. F. Skinner). Mezi těmito dvěma hraničními teoriemi osobnosti existuje celé spektrum dalších teorií, které vycházejí z jednotlivých psychologických škol a směrů. K jejich pochopení je zapotřebí hlubší studium psychologie. Přehled jednotlivých teorií osobnosti (a jejich autorů a zastánců) je v tabulce 1 seřazen právě podle polarity pojetí. Jednotlivé teorie osobnosti vycházejí z celkové životní filozofie jejich autorů a mnohdy jsou odrazem jejich životního příběhu, zejména dětství a dospívání. Souhrnně můžeme pojem osobnost vymezit: Osobnost je člověk se všemi svými biologickými, psychickými a sociálními znaky. Jednotlivé vlastnosti osobnosti jsou spojeny a uspořádány určitým způsobem a navzájem se ovlivňují (osobnost je celek). Pojem osobnost vyjadřuje zároveň i odlišnost jedince od ostatních lidí (individuální a typologické rozdíly). Psychické vlastnosti osobnosti jsou úzce spjaty s jejími biologickými a společenskými vlastnostmi. Všechny vlastnosti osobnosti se projevují zejména v činnostech, v chování, v jednání. Pro pracovníka v pomáhající profesi je velmi důležité sledovat reakce a chování lidí v různých situacích a snažit se porozumět jejich projevům. Stejně tak se můžeme o člověku mnoho dozvědět rozborem výtvoru jeho činnosti a jejích výsledků (Rozsypalová, Čechová, Mellanová, 2003). 1.2 Utváření osobnosti Na vývoj osobnosti působí tři významné faktory: Vnitřní biologické podmínky vrozené předpoklady, zakódované v genech jako dědictví po předcích, vlivy působící na vývoj plodu (onemocnění matky, nesprávná výživa, stresové situace, toxické nebo návykové látky) a vlivy působící na dítě během porodu a těsně po něm: například obtížně probíhající porod, závažné poranění či 10

Psychologie osobnosti 1 onemocnění během nebo těsně po porodu (zlomenina, nedostatek kyslíku, porodní a poporodní otoky) Vlivy prostředí: Přírodní, klimatické podmínky, ve kterých člověk žije Kvalita životního prostředí ekologické vlivy Změny životního prostředí, které způsobila lidská činnost rozvoj průmyslu a techniky Sociální prostředí, ve kterém člověk vyrůstá rodina, dětský kolektiv v mateřské škole, ve škole, rodiče, vychovatelé, učitelé, vrstevníci, spolupracovníci, celá společnost Kulturní a informační instituce v místě bydliště druhy škol, kulturní zázemí a dosažitelné možnosti (knihovna, divadlo, galerie, muzea apod.) Společenské změny v širší společnosti v průběhu života jedince (změny politických a ekonomických režimů, války, katastrofy) Učení a vlastní činnost člověka veškeré činnosti v průběhu života: hra, učení, práce, zájmové činnosti, výchova, sebevýchova v činnostech (dovednosti, znalosti, vědomosti) (Rozsypalová, Čechová, Mellanová, 2003). 1.3 Struktura osobnosti Struktura osobnosti je uspořádání vlastností osobnosti do diferencovaného celku, který vytváří relativně stabilní a pro danou osobnost typické podmínky psychického reagování (Štefanovič, Greisinger, 1985). Tuto definici si můžeme vysvětlit v metafoře (přirovnání) kaleidoskopu krasohledu. Při pohledu do krasohledu vidíme nějaké množství různě barevných obrazců v určitém uskupení. Při pohybu se obrazce v kaleidoskopu změní a vytvoří jiný obrazec. Obrázky jsou pokaždé jiné, a přece stejné. Barvy a tvary můžeme přirovnat k vlastnostem osobnosti, které mají určitou strukturu, jež je relativně stálá, zároveň proměnlivá podle daných podmínek. Na podněty reaguje typicky změnou obrazce. Za určitých okolností při zachování stejných podmínek se vytvoří podobný vzor. Struktura vlastností osobnosti: Dynamické vlastnosti temperament Vztahově-postojové vlastnosti (postoje, citové vztahy, charakterové vlastnosti, světový názor) 11

1 Psychologie 2. díl Motivační vlastnosti co chci Charakter jaký jsem Osobnost Temperament jak reaguji Intelekt co zvládnu Obr. 1 Struktura osobnosti Aktivačně-motivační vlastnosti (pudy, zájmy, city, potřeby, záliby, životní plány) Výkonové vlastnosti (schopnosti, dovednosti, vědomosti, návyky) Vlastnosti psychických procesů a stavů (vlastnosti vnímání, paměti, pozornosti, myšlení atd.) Seberegulační vlastnosti (vůle, sebeuvědomování, sebekritika, sebehodnocení) V současné době se uplatňují tři různé vzorce pro popis struktury osobnosti: Vrstvová koncepce Typologická koncepce Faktorová koncepce Vrstvová koncepce navazuje na myšlenky Platóna a Aristotela. V současné psychologii je propagována zejména v německy mluvících zemích. Vrstvová koncepce chápe osobnost jako vnitřně členěnou strukturu vrstev, které se vzájemně prolínají. Jednotlivé duševní jevy tedy nelze vždy jednoznačně přiřadit konkrétní vrstvě. Příkladem tohoto pojetí je Freudova struktura osobnosti. Obsahuje tři subsystémy: Id ono vrstva ovlivňovaná pudy, nevědomá, toužící po slastech a uspokojení, princip slasti (potlačované sexuální touhy) Ego já vrstva, která zprostředkovává vztah s realitou, vědomá, racionální, princip reality (běžný reálný, rozumný život) 12

Psychologie osobnosti 1 Superego nadjá svědomí, princip dokonalosti (jací bychom chtěli být) Typologická koncepce vychází z předpokladu, že někteří lidé jsou si po duševní stránce výrazně podobní a dají se zařadit do skupin s určitým vzorcem osobnostních vlastností typem. Typologických soustav je velké množství, dělí se na psychologické, které rozlišují osobnostní typy na základě psychologických proměnných (jaké má člověk hodnoty, zda je spíše extravertní či introvertní), a na biopsychologické, které spojují tělesné a duševní vlastnosti (vzhled a povaha). Faktorová koncepce vychází ze zkoumání reakcí určitého počtu osob na určitý počet standardních situací (představují situace životní). Sledují se reakce intelektové a emoční, postoje, motivace. Tab. 2 Přehled faktorů osobnosti podle R. B. Cattella (dotazník HSPQ pro mladistvé, Cattell, 1970) Kladný pól Společenský, se živým projevem citů Inteligentní Stabilní, citově vyrovnaný Vznětlivý temperament Dominantní Bezstarostně nadšený Svědomitý, odpovědný, vytrvalý Smělý, aktivní, dobrodružný Citlivý k lidem, nebo i ke kultuře a přírodě Uzavřený do svých vnitřních problémů Nejistý, s pocity viny Soběstačný, má své cíle Sebeovládání dobré Napjatý, dráždivý, s obavami Záporný pól Uzavřený, se zdrženlivým projevem citů S méně rozvinutým intelektem Labilní, snadno vyveden z citové rovnováhy Klidný, flegmatický temperament Submisivní Střízlivě vážný, s obavami Nesvědomitý, nespolehlivý, málo vytrvalý Zranitelný, hned tuší nebezpečí Věcný, tvrdě realistický Podnikavě družný Sebejistý, plný síly Závislý na druhých, na názorech autority, na konvenci Sebeovládání slabé Klidný, uvolněný 13

1 Psychologie 2. díl 1.4 Rysy osobnosti Každý člověk má nějaké charakteristické projevy, povahové vlastnosti, které v psychologii označujeme jako rysy osobnosti. Rys osobnosti je tedy psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem jednání, chování, prožívání typickým pro danou osobu a je v průběhu života poměrně stálá (Rozsypalová, Čechová, Mellanová, 2003). Rys je pozorovatelná vlastnost, která nám umožňuje předpovědět, co daná osoba učiní v jisté situaci (populárně se této skutečnosti využívá v detektivních příbězích). Přeneseně hovoříme o rysech člověka jako o jeho podobě ve tváři (měkké rysy, ostré rysy). Protože rysů osobnosti a náhledů na ně je v současné době více, není v psychologii vypracován přesný systém rysů osobnosti. Tab. 3 Přehled základních protikladů v osobnosti (podle Dethlefsen, Dahlke, 1995; Jung, 1992; Leary, 1957 in Čáp, Mareš, 2001) Vlastnosti morálně schvalované vědomí extraverze aktivita intelekt vnímání (střízlivé, věcné) myšlení (střízlivé, vědecké, praktické) láska vůle k moci, snaha vyniknout dominance láska (afiliace) vlídnost ve vztahu k lidem dávat, pečovat, milovat mužské vlastnosti Vlastnosti a síly zavrhované ( stín např. potlačovaná agresivita nebo sexualita) nevědomí introverze pasivita emoce intuice (vytušení skrytých souvislostí) prožívání (umělecké, fantazie) sex sociální cítění, snaha pomáhat druhým submise nenávist (hostilita) přísnost ve vztahu k lidem brát, přijímat péči, být milován ženské vlastnosti 14

Psychologie osobnosti 1 Vlastnosti uvedené v tabulce 3 jsou polarizované. Možná se vám zdá nespravedlivé, že emoce, sociální cítění, prožívání a ženské vlastnosti autoři zařazují do zavrhovaných. Vycházejí z toho, že člověk ovládaný vášněmi a touhou po dobru může napáchat ve svém okolí velké škody na mezilidských vztazích. Přiklání se k používání rozumu a ke spravedlnosti. Lidé mají jednotlivé rysy v různém stupni nebo v různé formě. Jen malé množství lidí můžeme jednoznačně charakterizovat jako výrazně a vždy dominantní, jako vždy nenávistné a přísné k lidem. Většina lidí má tyto vlastnosti v určité míře. Podřizují se tam, kde je to nutné, jsou přísní tam, kde to vyžadují okolnosti, a nenávidí ve chvíli, kdy jim bylo velmi ublíženo. Stejně tak tam, kde mají zodpovědnost, se chovají dominantně a řídí situaci, pokud nejsou překračovány společenské normy, jsou tolerantní, k milým lidem vlídní a přátelští. Lidé, kteří nemají vlastnosti krajně vyhraněné, se většinou lépe přizpůsobují a lépe se orientují a chovají v různých životních situacích. Lidé s extrémními formami rysů osobnosti mívají život obtížnější, hůře se přizpůsobují životním situacím. K souhrnnému označení rysů osobnosti se již od starověku užíval termín temperament a charakter. Temperament zahrnuje spíše biologicky určenou stránku osobnosti, charakter převážně společensky určenou stránku osobnosti. Temperament i charakter jsou vzájemně spjaty (Rozsypalová, Čechová, Mellanová, 2003). Otázky, úkoly a cvičení k upevnění učiva 1. Uveďte významné osobnosti české historie a literatury. 2. Namalujte svoji masku, takovou, která vás nejvíce vystihuje. Namalujte také masku, která by dobře zahalila vaše slabosti nebo nechtěné vlastnosti. 3. Uveďte další příklady znaků osobnosti a konkretizujte je podle vámi vybrané osoby (spolužačka, rodinný příslušník, přítel). 4. Jakých rysů osobnosti si na sobě nejvíce ceníte? 5. Vyberte si konkrétní osobu a vypište do tabulky její charakteristické znaky. 15

1 Psychologie 2. díl : Tab. 4 Znaky osobnosti Znaky osobnosti Příklady Vlastní příklady a jejich konkretizace biologické znaky psychické znaky sociální znaky pohlaví, věk, výška, barva očí atd. dovednosti, schopnosti povahové rysy atd. bydliště, rodina, přátelé, škola, zaměstnání atd. 1.5 Vrozené dispozice a vlastnosti osobnosti Vzdělávací cíle Po prostudování této kapitoly budete schopni: vysvětlit pojem temperament pojmenovat a objasnit základní typologie temperamentu vymezit pojem vlohy rozlišit druhy vloh Za vrozené vlastnosti osobnosti považujeme tělesné zvláštnosti (tělesný vzrůst, vzhled, náchylnost k poruchám či nemocem) a zvláštnosti vyšší nervové činnosti temperament a vlohy. 1.5.1 Temperament Jako temperament označujeme souhrn vlastností organizmu, které určují dynamiku a intenzitu celého prožívání a chování osobnosti (Štefanovič, Greisinger, 1985). Jedná se tedy o rychlost vzniku reakcí (jak rychle se nadchneme, rozzlobíme, zamilujeme), o jejich sílu (jak moc se nadchneme, rozzlobíme, zamilujeme), o délku jejich trvání a střídání (tedy jak dlouho jsme nadšení, rozzlobení, zamilovaní). Nejstarší teorii temperamentu vypracoval řecký lékař Hippokrates (5. 4. století př. n. l.) a později ji upravil lékař Galenos (2. století př. n. l.). Řečtí lékaři se domnívali, že člověk se chová podle toho, jaká tekutina (šťáva) v jeho těle převládá. Čtyři šťávy : 16

Psychologie osobnosti 1 sanguis krev cholé žluč flegma hlen melaina cholé černá žluč Dle nich odvozujeme čtyři základní druhy temperamentu sangvinik, cholerik, flegmatik, melancholik. V tabulce 5 jsou uvedeny základní charakteristiky jednotlivých temperamentů. Tab. 5 Typologie dle Hippokrata Temperament Žádoucí vlastnosti Nežádoucí vlastnosti sangvinik flegmatik cholerik melancholik optimizmus, veselost, sdílnost, otevřenost, družnost, citová vřelost, živost, iniciativa, aktivita, podnikavost, pohotovost, družná přizpůsobivost dobromyslnost, snášenlivost, samostatnost, rezervovanost, pevná citová pouta, trpělivost, rozvážnost, vytrvalost, přemýšlivost, konzervatizmus vášnivost, sebevědomí, samostatnost, vůdcovství, obětavost, zásadovost, otevřenost, důkladnost, energičnost, sdílnost, altruizmus oddanost, věrnost, velkorysost, hlubokomyslnost, skrývaná citovost, svědomitost, spolehlivost, odpovědnost, ukázněnost, ústupnost a kompromisy povrchnost, mělké city, přílišná sdílnost a žvanivost, snadná ovlivnitelnost, nestálost, přelétavost, těkavost, nedůslednost, konformizmus citový chlad, uzavřenost, nespolečenskost, váhavost, nepřizpůsobivost, pomalost, pasivita až lenost výbušnost, dráždivost, impulzivita, nesnášenlivost, nesmířlivost, panovačnost, fanatizmus, narcizmus, netrpělivost, urážlivost, neukázněnost přecitlivělost, pesimizmus, zasmušilost, uzavřenost, samotářství, plachost, skleslost, roztržitost, bázlivost, vyčerpanost, vztahovačnost, egoizmus 17

1 Psychologie 2. díl flegmatik cholerik sangvinik melancholik Obr. 2 Typy temperamentu Uvedené názvy jednotlivých typů temperamentu se užívaly po mnoho staletí a byly ponechány i v terminologii moderní psychologie, přestože současná věda nevysvětluje rozdíly ve vlastnostech temperamentu tělesnými tekutinami, ale vlastnostmi nervových procesů. Těmito vlastnostmi se zabýval ruský fyziolog, psycholog a lékař Ivan Petrovič Pavlov. Podle vlastností nervových procesů Pavlov rozlišil tři základní vlastnosti nervových procesů sílu, vyrovnanost a pohyblivost. Jedinec se silnými nervovými procesy je odolný, správně a bez obtíží reaguje i na velmi silné podněty. Nevadí mu ani rušivé podněty jako hluk, dovede se dobře soustředit na práci. Jedinec se slabými nervovými procesy potřebuje k soustředění pozornosti klidné prostředí, silné podněty prožívá jako nepříjemnou zátěž. Při vyrovnaných nervových procesech má člověk dostatečně silný útlum, umí bez obtíží utlumit své projevy (ztišit hlas, zklidnit pohyb, ovládnout afekt), při nevyrovnaných má člověk nižší útlum, a proto hůře ovládá své afekty. Pohyblivost nervových procesů se projevuje v rychlosti a snadnosti přechodu korových buněk od jednoho procesu k druhému, a tedy k rychlosti přizpůsobení se jedince změněným podmínkám (rychlost, postřeh, hbitost). Při práci s klienty je důležité sledovat úroveň jejich nervových procesů. Můžeme tak lépe odhadnout stupeň pomoci, možnosti přístupu a schopnost zvládnout náročnou situaci. Pohyblivost nervových procesů je důležitá při výkonu takových činností, ve kterých je potřeba rychle reagovat na měnící se podmínky (kolektivní sporty hokej, fotbal, košíková, řízení dopravních prostředků, doprovázení klienta v nepřehledném terénu streetworker). Pohyblivost nervových procesů odpovídá také za rychlost střídání nálad a jejich trvání. Podle tělesné stavby vytvořil typologii německý psychiatr Ernst Kretschmer, který si povšiml souvislosti mezi tělesnou stavbou 18

Psychologie osobnosti 1 Tab. 6 Vlastnosti nervových procesů podle I. P. Pavlova Temperament pohyblivost sangvinik flegmatik Vlastnosti nervové soustavy vzruch útlum rovnováha silný silný značná značná slabý silný značná malá cholerik silný slabý melancholik slabý slabý malá, převládá vzruch malá, převládá útlum značná malá Vlastnosti prožívání a chování živost, pohyblivost, nestálost pomalost, mírnost, malá přizpůsobivost změnám ukvapenost, výbušnost, velmi malé ovládání se pomalost, zabrzděnost, přetrvávání citů (konstitucí) a onemocněním schizofrenií nebo maniodepresivní psychózou (bipolární porucha). Kretschmer předpokládal, že existuje souvislost mezi tělesnou stavbou a vlastnostmi osobnosti i u zdravých lidí. Kretschmerova typologie rozlišuje tři typy tělesné konstituce: Pyknický z řeckého pyknos tlustý, pevný Leptosomní astenický, z řeckého leptos tenký, prázdný Atletický z řeckého áthleon zahrnující přirozený lidský pohyb (již ve starověku převedený do základních sportovních odvětví) pyknický leptosomní atletický Obr. 3 Konstituční typy 19

1 Psychologie 2. díl Tab. 7 Konstituční typologie Stavba těla Název tělesného typu piknický leptosomní atletický Charakteristické zvláštnosti Nízká, otylá postava, kulaté formy, krátké končetiny s ochablým svalstvem, vyvinuté tělesné dutiny s tendencí ukládání tuku (břicho) Hubená protáhlá postava s ostrými formami. Nízká tělesná váha. Úzká ramena, kostnaté končetiny, šlachovité svalstvo. Dlouhý, úzký a plochý hrudník, viditelná žebra, vpadlé břicho. Mimořádně vyvinutá čelní část obličeje oproti spodní části obličeje. Souměrně stavěná postava, dobře vyvinutá kostra se silným svalstvem. Široká ramena a hrudník, který se dolů zužuje. Typ temperamentu, osobnosti Pojmenování cyklotymní schizotymní viskózní Charakteristické zvláštnosti Dobrosrdečný, společenský, družný. Otevřený, málokdy se rozčiluje. Trochu těžkopádný, často naivně sebevědomý, podnikavý. V náročných situacích neztrácí hlavu. Rád holduje požitkům (jídlo, pití, milování). Dráždivý, nervózní, nebo přísný a chladný. Má vždy citlivou povahu, avšak svůj bohatý duševní život navenek neprojevuje. Jeho nálady se pohybují mezi dvěma extrémy: nadšení a patos na straně jedné, zlostná a nervózní hněvivost na straně druhé. Celkově je vážný, bez humoru, důsledný až pedantický. Vnitřně vyrovnaný, klidný až flegmatický, houževnatý. Navenek se projevuje klidnými pohyby, málomluvností. Spolehlivý v plnění úkolů, věrný, setrvává na svých názorech, návycích. 20

Psychologie osobnosti 1 Z těchto typů pak odvodil tři typy osobnosti cyklotymní, schizotymní, viskózní. Carl Gustav Jung, švýcarský lékař, rozlišil dva typy lidské osobnosti: Introvert do sebe uzavřený, žijící svým vnitřním životem. Tichý, má méně přátel, jedná plánovitě, je rozvážný ve svém jednání, opatrný ve svých citech. Má sklony k mlčenlivosti, ve společnosti preferuje menší skupinky. Je přemýšlivý, empatický pozorovatel. Extravert člověk žijící navenek, družný, společenský, snadno komunikuje, jedná rozhodně a rychle až zbrkle. Rád riskuje, má rád veselou společnost a změnu. Po citové stránce je velmi otevřený, ale jeho city bývají povrchní. Extravert je méně vnímavý ke svému okolí. Má rád velkou společnost a pozornost. Hans Eysenck, britský psycholog německého původu, vycházel ve své typologii z klasické řecké typologie a z typologie Jungovy. K popisu osobnosti použil termíny extraverze introverze, jejichž význam odpovídá Jungově typologii, a labilita stabilita. Labilní člověk oproti stabilnímu bývá úzkostný, podrážděný, s pocity méněcennosti, snadno se poleká, pláče, jeho reakce bývají silné a trvají dlouho. Eysenck také vytvořil test základního osobnostního profilu. Většinu lidí nelze zařadit jednoznačně do určitého typu, spíše se u nich základní vlastnosti temperamentu vyskytují v různém stupni a různě se kombinují. Příliš vyhraněné typy mívají ve společnosti obtížnější postavení. Každý typ má kladné i záporné vlastnosti. K vlastnostem temperamentu je dobré přihlédnout při volbě povolání. Například v těch povoláních, kde je nutný styk s lidmi a střídání činností (služby číšník, prodavač, pomáhající profese učitel, zdravotní sestra, lékař, pracovník v sociální činnosti), uspěje člověk převážně extravertní. Naopak u montážní linky, programování, při obsluze monitoru je výhodnější být introvertem (Rozsypalová, Čechová, Mellanová, 2003). Temperament jako vrozenou vlastnost nemůžeme změnit. Výchovou a sebevýchovou a vlivem společenských podmínek se mohou projevy temperamentu zvýrazňovat nebo tlumit (například pokud jsme vznětliví a prchliví, regulujeme své chování před autoritami učitel, vychovatel, v případě, že by nám toto chování mohlo ublížit). Pokud známe svůj temperament, můžeme využívat jeho kladů a zmírňovat jeho nedostatky. Nedoporučuje se však příliš potlačovat emoce a tlumit prožívání, spíše je dobré je ventilovat na bezpečném místě. Potlačování 21

1 Psychologie 2. díl emocí může vést k psychosomatickým onemocněním, tedy chorobám těla vznikajícím na psychickém podkladě. 1.5.2 Pudy Pudy jsou velmi staré, vrozené, zakódované biologické mechanizmy. Jsou charakteristické pro skupiny živých organizmů a u člověka vycházejí z jeho nevědomí a biologické podstaty. Instinkt je souhrn stereotypních reakcí, které vedou k dosažení určitého cíle, aniž je tento cíl uvědomován. Jsou to jakési vzorce chování, které zvířatům nařizují, kdy se mají množit, kam se mohou vydat za potravou, nebo kdy a jak se mají bránit proti predátorům či nepřízni přírody (podzimní tahy ptáků do teplých krajin, volba hnízdiště, vytí na měsíc). Pud je více variabilní podle svého nositele. Jako pud označujeme cílenou činnost až nutkání, energii, která pramení z našich základních potřeb (hlad, vyměšování, sex a další). Pud má svůj uvědomovaný cíl, jehož uspokojení s sebou přináší kladné emoce, slast. Pudy jsou mocným motivačním činitelem a často nevědomě ovlivňují naše jednání. Pudy a jejich poruchy Pud zachování rodu Sexuální rozmnožovací. V oblasti sexuality rozeznáváme pohlavní identitu (cítím se být mužem, ženou), orientaci (heterosexuální, homosexuální, bisexuální, jinou), roli (mužskou, ženskou) a aktivitu. Ta může být zvýšená (u žen je zvýšená aktivita zvaná nymfomanie, u mužů satyriasis), snížená (sexuální dysfunkce), nebo může být jinak zaměřená (sexuální úchylky). Rodičovský souvisí s péčí o potomky. Poruchy tohoto pudu se vyskytují zejména u lidí závislých nebo s duševní nemocí. Prezentují se záměrnou bezdětností, zanedbáváním výchovy, týráním dětí. Pud zachování jedince Obživný velmi silný pud, člověk ve snaze sehnat potravu překročí i společenské normy. Mezi chorobné změny tohoto pudu počítáme poruchy příjmu potravy mentální bulimii a anorexii. Mezi poruchy patří například odmítání jídla z důvodu přesvědčení, že je otrávené sitiofobie, pojídání výkalů koprofagie, nebo tzv. 22

Psychologie osobnosti 1 piku pojídání nestravitelných předmětů, omítky, hlíny (některé těhotné ženy, děti). Orientační Zvídavosti Pud sdružovací sociální, naplňuje potřebu být mezi lidmi. Poruchou je samotářství, často spojené s podivínstvím (zvláštním, společností nepochopeným jednáním a chováním). Pud sebezáchovný poruchy se mohou projevit sebepoškozováním (automutilací) u poruch osobnosti, sebevražednými pokusy a dokonanými sebevraždami, jejichž nejčastější příčinou jsou deprese, nebo tzv. bilančním jednáním ve velmi náročné životní situaci (nevyléčitelná choroba, mučení, poprava). Pud pro zpříjemnění existence (pud zdobivosti, vlastnický, sebeuplatnění). Tento pud může být rozvinut nadměrně (lidé, kteří se nadměrně zdobí, např. tetováním mánie), nebo nedostatečně u lidí žijících primitivně, odmítajících vymoženosti společnosti. 1.5.3 Vlohy Vlohy (dispozice) jsou anatomicko-fyziologické zvláštnosti člověka, biologické předpoklady, na jejichž základě se rozvíjejí schopnosti. Pro vlohy můžeme použít metaforu semínek, které jsme si s sebou přinesli na svět. Pokud je zasadíme do dobré půdy, budeme o ně pravidelně pečovat, zalévat je a kypřit hlínu kolem nich, vyrostou z nich statné rostliny s krásnými květy a užitečnými plody. Pokud semínko přehlédneme, nebo jej zasadíme a nebudeme se o ně starat, může z něj vzejít rostlinka, ale nemusí být tak úspěšná, nebo semínko ani nevyklíčí. Mezi vlohy řadíme: Celkové zvláštnosti organizmu (výška, štíhlá postava, robustní silná postava) Zvláštnosti smyslových orgánů (zraková ostrost, sluch, čich) Zvláštnosti stavby a činnosti ústřední nervové soustavy (síla, pohyblivost, vyrovnanost) Vrozené vlohy mají tendenci se uplatnit (dítě poprvé vidí klavír, sedne si k němu a začne ťukat prsty do kláves) a tím vedou k aktivizaci 23

1 Psychologie 2. díl člověka. Vlohy mohou ztížit nebo ulehčit osvojení určité činnosti, ale neurčují stupeň a směr rozvoje schopnosti. Na základě týchž vloh se mohou rozvinout různé schopnosti a táž schopnost se může rozvinout na základě různých vloh (Štefanovič, Greisinger, 1985). Například vlohy silná postava, zručnost a přesnost mohou dopomoci k rozvoji sportovního nadání, výkonu povolání pečovatelky, hráče na trubku. K výkonu povolání pečovatelky však také mohou vést vlohy dobré paměti, příjemného hlasu a pružné motoriky. Otázky, úkoly a cvičení k upevnění učiva 1. Popište chování lidí podle Hippokratovy typologie při následující situaci: Třídní učitelka oznámí, že plánovaný výlet, na který se celá třída velmi těšila, je zrušen a místo něj se bude konat vědomostní soutěž, které se musí povinně zúčastnit všichni žáci. Rozdělte se na skupiny a přehrajte si reakce jako modelové situace. Tab. 8 Modelové situace temperament Typ temperamentu sangvinik cholerik melancholik flegmatik Reakce chování 2. Z jakého důvodu se Kretschmerově typologii říká typologie konstituční? 3. Najděte mezi známými lidmi osobnosti, které mají výrazné konstituční znaky. 4. Sepište si na jednu stranu sešitu vlastnosti, které na sobě hodnotíte jako pozitivní, a na druhou stranu vlastnosti, které na sobě hodnotíte jako negativní. Pozorně si je prohlédněte a uvědomte si, kdy vám vlastnosti hodnocené jako záporné byly k užitku a kdy vám vlastnosti hodnocené jako kladné způsobily v životě nepříjemnosti. 5. Jaké volnočasové aktivity byste navrhli pro klienta? 24

Psychologie osobnosti 1 Tab. 9 Návrh volnočasových aktivit pro klienta Extravertního Introvertního 6. Které vlohy máte a jak jste je využili pro svůj život? 1.6 Získané dispozice a vlastnosti osobnosti Vzdělávací cíle Po prostudování této kapitoly budete schopni: vymezit pojem schopnosti pojmenovat a objasnit stupně a druhy schopností vymezit pojem vědomosti a dovednosti vysvětlit základní dělení dovedností vymezit pojem zvyky a návyky popsat základní motivační činitele vysvětlit pojem charakter a pojmenovat charakterové vlastnosti 1.6.1 Schopnosti Schopnost je získaná psychická vlastnost, která se rozvíjí na základě vloh a je předpokladem pro úspěšné vykonávání nějaké činnosti. Bez činnosti a učení se schopnosti nemohou rozvinout. Má-li někdo dobré studijní a pracovní výsledky, říkáme o něm, že je schopný. Schopnosti nejsou totéž, co zkušenosti, vědomosti, dovednosti a návyky. Člověk může mít vědomosti, dovednosti a návyky, může mít i zkušenost, ale nemusí mít k dané činnosti příslušné schopnosti. Schopnosti vedou k zajištění výkonu lepšího než průměrného. Schopnosti nejsou jediným předpokladem úspěšné činnosti ( cvičení dělá mistra ). Lidské schopnosti jsou podmíněny historickým vývojem a úrovní společnosti. Některé činnosti v průběhu vývoje zanikají (předení na kolovratu, ruční výroba cihel), jiné vznikají (programování softwaru, psaní SMS, pilotování letadla, filmování). Přestože některé podmínky pro činnost přetrvávají, lidé již uspokojují své potřeby jiným technologickým postupem (málokdo již dnes umí podojit krávu, okovat koně, posekat trávu srpem). 25

1 Psychologie 2. díl Stupně schopností Nadání souhrn schopností určitého druhu, který umožňuje nadprůměrné výkony v určitém druhu činnosti. Například nadaný hudebník má dobrý hudební sluch, dobře vybavenou jemnou motoriku, smysl pro rytmus a takt, dobrou auditivní paměť, eventuálně dobrou kapacitu plic a pevné svaly. Talent velmi vysoce rozvinutý souhrn schopností. Talent svému nositeli umožňuje v daném oboru dosáhnout vynikajících výsledků (houslista Pavel Šporcl, zpěvák Karel Gott). Genialita mimořádně rozvinutý talent, který umožňuje vytvářet vrcholná až epochální díla, jež trvale obohacují lidstvo (Leonardo da Vinci, J. A. Komenský). Druhy schopností Obecné schopnosti podmiňují úspěšné vykonávání mnoha činností. Většinou se ztotožňují s obecnou inteligencí (šikovný člověk ten se neztratí). Je to například moudrost, rozvážnost, pružnost myšlení. Specifické schopnosti umožňují úspěšné vykonávání speciálních druhů lidské činnosti (konstruování, programování, řečnění, vyučování a mnohé další). Primární schopnosti umožňují rozvoj ostatních schopností (vnímání, představivost, intelekt, emocionalita, psychomotorika). Sekundární schopnosti všechny ostatní lidské schopnosti, které se uplatňují při různých konkrétních činnostech lidí (schopnost číst, psát, vařit, řídit auto) (Štefanovič, Greisinger, 1985). 1.6.2 Vědomosti Vědomosti jsou učením osvojené poznatky, zapamatované informace, včetně pochopení vztahu mezi nimi. Tedy pojem (kapalina, chléb, květina), pravidlo ( nevyklánějte se za jízdy z oken ), zákon ( každá akce má svou reakci Newtonův třetí zákon), vzorec (a 2 = b 2 + c 2 ). Vědomostmi přicházíme k poznání a vědění. Vědomosti tvoří základ učiva ve vyučovacích předmětech, získáváme je při samostudiu, zájmových činnostech, životních zkušenostech ( kdybych to byl býval věděl, tak bych tam byl nechodil ). Vědomosti rozvíjejí osobnost člověka a pomáhají mu udržovat životní rovnováhu. Díky vědomostem může člověk utvářet své prostředí a měnit životní podmínky. Ne vždy lidé používají 26

Psychologie osobnosti 1 vědomosti ku prospěchu lidstva, některé vědecké poznatky byly v historii krutě zneužity proti lidem, přírodě a životnímu prostředí (Hartl, Hartlová, 2000). 1.6.3 Dovednosti Dovednosti jsou předpoklady pro vykonávání určité činnosti, jsou to získané dispozice ke správnému, rychlému a úspornému vykonávání určité činnosti vhodnou metodou (Hartl, Hartlová, 2000). V současné době se můžeme setkat také s termínem kompetence. Člověk, který má k určité činnosti kompetenci, tuto činnost dobře zvládá a umí ji prakticky využít. Základní dělení dovedností Senzomotorické jejich podstatu tvoří propojení smyslového vnímání a pohybů (např. sportovní disciplíny, tanec, balet, hra na hudební nástroje) Percepční schopnost velmi přesně vnímat, porovnávat a rozlišovat vnímané podněty (např. vůní, chutí, barev, zvuků) Zrakově-prostorové jedná se o schopnost velmi dobře vnímat zrakové a prostorové informace, chápat je, pracovat s nimi Intelektové jejich základem je schopnost pracovat s informacemi a vědomostmi. Nejedná se jen o prosté pochopení, ale také následné využití při dalším vzdělávání, tvoření projektů, řešení životních situací (např. studium na vysoké škole, celoživotní vzdělávání, publikování odborné literatury) Sociální dovednosti, které umožňují kvalitnější společenské soužití empatie, altruizmus, schopnost žít v rodině, schopnost dobře vycházet s lidmi, navazování kontaktů s lidmi, umění přijmout kritiku, umění komunikovat V současné době se v manažersky řízených oborech používá dělení dovedností: Měkké jejich úroveň nelze jednoznačně a objektivně změřit. Týkají se zejména umění jednat s lidmi, řídit lidi, organizovat je a komunikovat s nimi. Patří sem i kolektivní sporty (házená, hokej). Tvrdé jejich úroveň lze jednoznačně změřit, definovat jejich části, množství, počet chyb. Jedná se například o práci s nástrojem a obsluhu strojů (řezání, šití, práce na soustruhu, práce s počítačovým 27

1 Psychologie 2. díl 28 programem), individuální sporty (vrh oštěpem, běh, sportovní střelba, krasobruslení, orientační běh). Pracovník v pomáhající profesi by měl dobře znát své dovednosti a dovednosti svých klientů, aby mohl plánovat individuální práci s klientem na patřičné úrovni. Většinu dovedností získáváme a zdokonalujeme po celý život, proto je velmi důležité neusínat na vavřínech (nespokojit se s dílčím vítězstvím, úspěchem), ale průběžně se vzdělávat a získávat zkušenosti, zvláště je-li objektem našeho zájmu práce s lidmi. 1.6.4 Návyky Návyky jsou zautomatizované činnosti nebo jejich části. Automatizmu vykonávání těchto činností bylo dosaženo jejich mnohonásobným opakováním. Návyk nevyžaduje soustředěnou pozornost ani záměrné používání vědomostí. Jedná se o reflexní jednání a chování, například automatické zapínání knoflíků na oblečení, automatické ranní hygienické úkony, automatické cestování po každodenní trase. Některé návyky nám mohou zachránit život rychlé sešlápnutí brzdy, jiné nás mohou dokonce o život připravit mikrospánek při řízení auta způsobený právě automatickou jízdou (Štefanovič, Greisinger, 1985). 1.6.5 Zvyky Zvyk je železná košile, říká lidové přísloví. Zvyky jsou vnitřní tendence člověka za určitých okolností nebo v určité době vykonávat určitou činnost, například mytí rukou před jídlem, barvení velikonočních vajíček, pravidelné nedělní procházky. Některé zvyky však mohou být nežádoucí, například návykové chování ve stresu požití alkoholu, zapálení cigarety nebo zlozvyk skákat lidem do řeči. 1.6.6 Motivace Termínem motivace (z latinského moveo pohybuji) označujeme soubor vnitřních nebo vnějších faktorů, které vedou k aktivizaci (energetizaci) organizmu. Základním principem motivace je udržení rovnováhy organizmu tedy snaha o uspokojení svých potřeb ve všech rovinách (biologických, psychických i sociálních), udržení vnitřního i vnějšího

Psychologie osobnosti 1 klidu a rovnováhy. Jedná se vlastně o vyrovnávání stav, jaký je stav, jaký má být (je mi zima má mi být příjemné teplo, mám hlad mám být sytá, trpím nedostatkem přátel mám mít dostatek přátel). Motivace tedy vyjadřuje souhrn všech skutečností, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal či nekonal. Hezké počasí nás láká k toulkám přírodou a sportování, nepříznivé počasí nás od těchto aktivit odradí. Oblíbená hudba nás vyzývá k tanci, vydýchaný vzduch a horko nás donutí s tancem přestat. Vnitřní i vnější hybné síly (ty, které vedou k aktivizaci) se nazývají motivy pohnutky. Tyto spouštěče našeho chování a jednání dělíme: Impulzy vycházejí z našeho nitra (uspokojení potřeby hladu, žízně, nedostatku podnětů) Incentivy vycházejí z okolního prostředí (např. líbí se nám kabelka, osloví nás spolucestující, zafouká studený vítr, přes cestu přeběhne černá kočka) Uvědomělé většinu svých motivů si člověk uvědomuje (zima, hlad, touha po přátelství, dosažení studijního či pracovního úspěchu, nenávist, náklonnost, pobídka od jiného člověka: Přineste mi prosím dokumentaci ) Neuvědomělé v případě, kdy si své jednání a chování neumíme vysvětlit, zdůvodnit. Tyto neuvědomělé motivy vycházejí z takových obsahů vědomí, které jsou vyvolány vnitřními rozpory, našimi potlačenými přáními, touhami nebo pudy. Neumíme si vysvětlit, proč jsme náhle zčervenali, byli na někoho agresivní, náhle jsme změnili rozhodnutí v naprosto přehledné a zdánlivě bezpečné situaci. Přestože si plně neuvědomujeme motivy, je naše chování a jednání vždy motivované. V práci s lidmi je dobré umět naše jednání a chování regulovat a neuvědomělé motivy pojmenovávat a pracovat s nimi v rámci svého osobního rozvoje. Motivy jsou hierarchicky uspořádány od nejnižších k nejvyšším. Vyšší motivy se objevují jen po realizaci nižších motivů. Tedy např. touha po kulturním zážitku se projeví až po uspokojení potřeby spánku, splnění pracovního úkolu až po uspokojení potřeby vyprazdňování. Motivaci, tedy ani motivy nelze přímo pozorovat, ale můžeme na ni z projevů, chování a jednání člověka usuzovat. Příčiny jednání a chování se ve své práci snaží odhalit kriminalisté, psychologové, pedagogové, lékaři i pracovníci v sociálních službách (co vedlo pachatele k vraždě, jaké motivy vedly k výrazné změně v chování paní XY, co je motivem 29

1 Psychologie 2. díl zvýšeného výskytu záškoláctví v prvních ročnících, co vede nemocného k nedodržování předepsané diety, z jaké příčiny jindy samostatný klient není schopen základní sebeobsluhy atd.). K jedné konkrétní činnosti mohou mít různí lidé různé motivy. Například k výběru sociální školy může být motivů větší množství. Pokuste se vyvodit vlastní motivy k činnosti dané v tabulce 10, použijte svou fantazii a představivost, tvořivé myšlení. Tab. 10 Vlastní motivy Volba studia na sociální škole Na tuto školu brali bez přijímacích zkoušek. Žákyně má v rodině pracovníky v sociálních službách, kteří jí o práci vyprávěli. Na tuto školu se hlásila nejlepší kamarádka. Budova školy stojí blízko bydliště žákyně. Pracovníci v sociálních službách se dobře uplatní na trhu práce, v této oblasti takřka není nezaměstnanost. V televizi byl dojemný film z prostředí sociálních služeb, s jehož hlavní hrdinkou se žákyně ztotožnila. Žákyně chce pomáhat potřebným lidem. V životě rodiny žákyně se vyskytla náročná sociální situace, kterou rodina zvládla s určitými ztrátami. Žákyně chce v tomto oboru získat co nejvíce zkušeností, aby předešla budoucím ztrátám ve svízelných situacích. Žákyně chce získat maturitu. Ve vyšším ročníku této školy studuje přítel žákyně. Rodiče žákyni donutili podat přihlášku na tento typ školy. Škola byla doporučena výchovným poradcem. Žákyně přestoupila z jiného typu školy, kde nebyla spokojená s kolektivem ani učební látkou. Změna barvy vlasů 30

Psychologie osobnosti 1 Mezi základní motivační faktory řadíme potřeby, cíle, zájmy, postoje, hodnoty. Mezi nejméně regulovatelné motivy patří emoce. Potřeby Za hlavní znak potřeby se považuje přebytek nebo nedostatek něčeho. Potřeba je vlastnost organizmu, která nás vybízí k vyhledávání podmínek nezbytných k životu nebo k vyhýbání se podmínkám životu nepříznivým. Síla a šíře potřeby může být různá a je odvislá od stavu organizmu člověka, délky neuspokojení, úrovně vývoje člověka a na jeho materiálních, sociálních a kulturních podmínkách. Jinou úroveň uspokojení potřeby hladu má dítě z chudé rozvojové země, jinou vrcholový sportovec, jinou žena držící přísnou dietu, jinou celebrita na rautu. Různí autoři klasifikují a třídí potřeby různě. Obvyklou klasifikací potřeb v péči o klienta je hierarchie potřeb dle amerického psychologa polského původu Abrahama Harolda Maslowa, o které si můžete přečíst v knížce Pečovatelství. Nejčastěji se potřeby dělí do dvou základních skupin: Vrozené biologické, primární potřeby, které má člověk od narození, zajišťují přežití organizmu (potřeba kyslíku, příjmu potravy atd.). Neuspokojené potřeby vyvolávají neklid, bolest, nepříjemné pocity, uspokojené potřeby vyvolávají příjemné pocity. Udržení existence organizmu vyžaduje pravidelné uspokojování těchto potřeb. Naučené sociální, sekundární, získáváme je žitím ve společnosti a učíme se jim v průběhu života. Patří mezi ně zejména potřeby jistoty a bezpečí, lásky a přátelství, společenského přijetí a uznání, seberealizace, estetické potřeby. Neuspokojení těchto potřeb nemusí vést k zániku organizmu, ale často vede k duševní bolesti, citovému strádání a k poruchám zdraví. Pracovník v sociálních službách se setká se širokou škálou neuspokojených potřeb svých klientů. Některé budou zjevné na první pohled, jiné pečlivě skryté za složitými emočními a myšlenkovými pochody. Uspokojení potřeb našich klientů většinou vede k uspokojení našich vlastních sociálních potřeb a naplňuje smysl naší činnosti (Rozsypalová, Čechová, Mellanová, 2003). Cíle Cílem nazýváme nějaký stav, objekt, účel, metu, ke kterému je zaměřena naše motivace (pohoda, vlastnictví nového mobilního telefonu, 31

1 Psychologie 2. díl vítězství ve sportovním klání, získání přízně milované osoby). Lidské jednání a chování je vždy zaměřeno na nějaký cíl, který uspokojí potřeby, tužby a přání. Cíle mohou být: Krátkodobé obstarání potravy, setkání s přáteli, odpolední vycházka, vypracování domácího úkolu, návštěva knihovny, zakoupení nového oblečení Střednědobé úspěšné zakončení studia, dovolená u moře, dokončení velkého projektu, upevnění partnerského vztahu Dlouhodobé založení rodiny, postavení domu, splacení hypotéky, výchova dětí, zvyšování odbornosti v celoživotním vzdělávání Dosahování cílů vyžaduje překonávání překážek, a proto i zapojení volních a charakterových vlastností člověka (cílevědomost, vytrvalost, statečnost, pevná vůle). Dosažení cíle přináší radost, nedosažení zklamání, rozladění, smutek, hněv. Hodnota cíle je většinou určena stupněm uspokojení, který pociťujeme při dosažení cíle. Někdy vynaložíme velmi malé úsilí (máme narozeniny) a splní se nám vysněný cíl (rodiče nám darují vlastní skútr), jindy se dlouze lopotíme a naše úsilí nepřinese takřka žádný výsledek (i přes poctivou přípravu jsme nesplnili podmínky přijetí na výběrovou školu, neuspěli jsme v castingu na televizní roli). Přesto každé dosahování cíle má velmi vzácný přínos životní zkušenost. Popište své cíle a alespoň jednu ze strategií, jak jich dosáhnete (tab. 11): Tab. 11 Vlastní cíle Cíl Váš vlastní cíl Strategie jeho dosažení krátkodobý střednědobý dlouhodobý Zájmy Zájmem nazýváme takovou činnost, kterou se člověk dlouhodobě zabývá, záměrně ji vyhledává a jejíž vykonávání jej těší a přináší mu radost 32

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.