Leadership IV REGULACE SKUPINOVÉ DYNAMIKY, OPATŘENÍ K PŘEDCHÁZENÍ KONFLIKTŮM UVNITŘ JEDNOTKY (přednáška) Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty vojenského leadershipu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Cíle: seznámit se zásadami komunikace, orientovat v problematice konfliktů ve skupině (jednotce) a možnostmi jejich řešení velitelem jednotky.
Obsah: 1. Komunikace 2. Konflikty ve skupině
Co je to komunikace Předcházení nedorozumění při komunikaci Jednání s lidmi Odpovědnost za porozumění sdělení bývá často přisuzována příjemci. Ale vysílatel nese převážnou část odpovědnosti za to, co se ke druhému dostane. Vysílatel má myšlenky, které vyjádří slovy. To, co pak skutečně říká, neodpovídá stoprocentně tomu, co si myslel. Je to dáno počtem myšlenek a také tím, že možná není schopen přesně vyjádřit to, co myslí nebo cítí. Hledá co nejpřesnější formulace. A c udělá příjemce s tím, co se k němu dostane? Značně informaci dekódovat. To, co si myslel vysílatel a to, co pochopil příjemce, se pak často značně liší. Cílem úspěšné komunikace je minimalizovat proces ztráty informací a vyhnutí se v rámci možností nedorozuměním.
Verbální komunikace Zákony úspěšné komunikace: není možné nekomunikovat, příjemce každé sdělení interpretuje komunikační sdělení prochází individuálním filtrem vnímání příjemce, mezi tím, co bylo vysláno, a tím, co druhý přijal, existuje rozdíl rozhodující není záměr, ale účinek, když si všimnu, že je účinek jiný než můj záměr, nemá smysl druhému znovu vysvětlovat, co jsem měl na mysli raději, se zeptat, jak druhý moje sdělení pochopil, převezme zodpovědnost za výsledek komunikace.
Řeč těla Jde o nejfrekventovanější součást mimoslovní komunikace, obvykle se dělí podle toho, která část těla informaci sděluje, doprovází a ilustruje. Jedná se o: kineziku zaměřenou na sledování pohybů celého těla gestiku zaměřenou na pohyby a postavení prstů, paží, nohou a hlavy mimiku pohyby obličejových svalů viziku pohyby očí, víček, obočí, souvisejících svalů a oční kontakt haptiku zaměřenou na význam dotyků proxemiku význam vzdáleností psuturologii zaměřenou na postoje a pozice celého těla
Emoční inteligence Odborníci z nejrůznějších profesí stále více zdůrazňují význam úrovně emoční inteligence (EQ), kterou člověk potřebuje, by mohl prožít smysluplný a naplněný život. Na její úrovni závisí jak neverbální, tak verbální komunikace člověka s jeho okolím i jeho osobnostní a profesionální image. Na rozdíl od rozumové inteligence (IQ), zahrnující všeobecné schopnosti věcné, odborné, metodické, analytické, systémové i specifické, není úroveň EQ vrozená. Je nutno ji proto získat a rozvíjet během celého života. V odborné literatuře se uvádí, že IQ přispívá k faktorům určujících úspěch v životě pouze 20%. Z toho vyplývá, že život lidí se daleko více řídí emocemi než logikou.
Emoční inteligence Emoční inteligence se skládá z pěti základních schopností: emoční sebeuvědomění sebeovládání motivace empatie společenská obratnost
Jednání s lidmi Jednání s lidmi vždy zahrnuje: rovinu věcnou obsah komunikace, to, co vysíláme, rovinu vztahovou způsob, jakým vysíláme informace (ať mluvíme o čemkoliv, rozhodující bude vždy vztah ke komunikačnímu partnerovi).
Konflikty ve skupině a jejich prevence Konflikty jsou významným druhem problémové komunikace. Ve většině případů má konfliktní komunikace nálepku děje negativního a stresujícího. Konflikty jsou tady využívány v negativním smyslu k destruktivním účelům, k negativní konfrontaci rozdílů mezi komunikujícími partnery, k ataku, k obviňování, k manipulaci, k udržení dominantní pozice jednoho z partnerů, k prosazení pouze vlastního názoru bez možnosti hledání kompromisu apod. Tyto konflikty bývají doprovázeny atmosférou nepřátelství, rivality, výrazným emočním zabarvením, ztrátou sebekontroly a racionálního nadhledu.
Příčiny konfliktů (obvykle) přehlížení a nedoceňování jedince nebo části společnosti v důsledku nevyjasněných rolí a sledovaných priorit, z nedostatku jednotících principů nebo cílů, nedostatečného nebo nepřesvědčivého vedení atd. Mezi další příčiny konfliktů můžeme zařadit osobnostní rozdíly, stres v prostředí, vzájemnou závislost úkolů, chybnou informovanost, nejasné vymezení kompetencí a rolí, neslučitelnost cílů komunikace a řadu dalších příčin.
Sociální konflikt Konflikt můžeme definovat jako střetnutí dvou protichůdných sil, snah a tendencí. Konflikty můžeme dělit na: intrapersonální (vnitřní konflikt jednoho člověka), interpersonální (mezi dvěma lidmi), skupinový (jedince a skupiny v rámci této jednotky), meziskupinový.
Řešení konfliktu Řešení konfliktu v sobě zahrnuje: přípravu - spadá zde zmapování naší i soupeřovy pozice, promyšlení strategie a taktických postup, alternativ, uvedení stanovisek, rekapitulaci stanovisek- v této fázi také sdělujeme druhé straně náš názor na její postoj a naopak. Bez emocí. nalezení společné řeči- konfliktu jako problému obou stran a shodou na tom, co je společný základ. dohodnutí řešení- shoda obou stran.
Předcházení konfliktu Využití následujícího postupu v případě méně významných sporů a neshod může často zmírnit případný konflikt a místo plně rozvinuté hádky otevřít diskusi. Nepůsobí vždy, ale přesto je velmi užitečný. Souhlasný výrok: souhlasíte s druhou osobou. Změkčující výrok: dáte najevo, že chápete její stanovisko. Náznak: naznačíte, že chcete také něco říci. Důvody vašeho stanoviska: vysvětlíte svůj postoj. Negativní výrok: řeknete ne. Nabídka kompromisu: pokud můžete, nabídnete náhradní řešení.
Úkoly do samostudia: Při výběru seminární práce (obhajované na závěrečném zaměstnání předmětu Leadership IV) konzultovat vybrané aspekty s učitelem K-105.