Hodnocení ekonomické efektivnosti projektů Průměrný výnos z investice, doba návratnosti, ČSH, VVP Investice je charakterizována jako odložená spotřeba. Podnikové investice jsou ty statky, které nejsou určeny k bezprostřední spotřebě, ale k výrobě dalších statků v budoucnu. Jde tedy o odloženou spotřebu (užitek) do budoucna. Proč tedy lidé investují? Proč odkládají svou spotřebu do budoucnosti? Co jejich investiční rozhodování ovlivňuje? Rozhodování o investicích kolik, do čeho, kdy, kde a jak patří k nejdůležitějším manažerským rozhodnutím o budoucím vývoji podniku a jeho efektivnosti. Investice tedy v době svého pořízení představuje peněžní výdaje (většinou skutečný tok peněz), do nákladů podniku vchází formou odpisů až při svém využívání. V té době by také měla začít přinášet výnosy (skutečný příliv peněz), které by ji za období jejího užívání nejen plně uhradily, ale přinesly i požadovaný přínos. Nesprávně zaměřená a neefektivní investice může podniku způsobit vážné finanční problémy přivést podnik k bankrotu, zvláště pak, je-li pořízena na dluh. Na druhé straně se bez investic žádný podnik neobejde, zvláště pak podnik, který se chce rozvíjet a tak obstát v konkurenci. Důležité je tedy, aby podnik vypracoval plán investic, který je součástí strategického plánu. Při plánování investic je nutné, aby byla zajištěna vazba na finanční zdroje, které bude mít podnik k dispozici a které by měly být podrobeny důkladnému finančně ekonomickému vyhodnocení.
Jaké metody používáme k hodnocení efektivnosti investic? I. statické metody průměrný výnos z investice doba návratnosti investice II. dynamické metody čistá současná hodnota vnitřní výnosové procento a) Průměrný výnos z investice (Return of Investment) Průměrný výnos z investice se vypočte jako podíl průměrného ročního čistého zisku (Zr) a nákladů na investici (Io). ROI = Zr Io Za efekt z investice se počítá průměrný roční zisk. Protože používáme průměrný roční zisk, lze takto srovnávat i projekty s různou dobou životnosti a s různou výší investičních nákladů a objemu výroby. Jako zisk sebere čistý zisk po zdanění, který je považován za skutečný efekt pro podnik. Vypočtená rentabilita se srovnává s investorem požadovanou mírou zúročením, je-li rentabilita investice vyšší, je investice výhodná, je-li nižší, investici bychom neměli realizovat. Nevýhodou ukazatele je, že: Nebere v úvahu působení faktoru času, je to statická metoda nepřihlíží k rozložení zisku v čase a proto se dává přednost metodám diskontovaného cash flow.
V praxi se však používá, mimo jiné i proto že ukazatel výnosnosti je stejné konstrukce jako všeobecné ukazatele výnosnosti vlastního kapitálu, majetku, nebo tržeb (ROE, ROA, ROS). Ukazatel můžeme rozložit podobně jako Du Pontův vzorec na ukazatele rychlosti obratu investice a rentability tržeb z investice: Z = T Z x I I T b) Doba návratnosti (Playback Period) Doba návratnosti je takové období (počet let), za které tok příjmů (čistý cash flow) přinese hodnotu rovnající se původním nákladům na investici. Jsou-li příjmy v každém roce životnosti stejné, pak dobu návratnosti zjistíme dělením investičních nákladů roční částkou očekávaných čistých peněžních příjmů (čistých cash flow): Doba návratnosti = Náklady na investici Roční cash flow V praxi je obvyklé, že jsou výnosy v každém roce jiné, pak dobu splacení zjistíme: Postupným načítáním ročních částek cash flow tak dlouho, až se kumulované částky cash flow rovnají investičním nákladům. Doba návratnosti je ten rok, v kterém platí následující vztah: příjmy z investice = výdajům na investici Čím je kratší doba návratnosti, tím je investice výhodnější. Nevýhodou této metody je: Nebere v úvahu výnosy po době splacení a Nebere v úvahu časové rozložení výnosů v době splácením (můžeme odstranit diskontováním)
Tato metoda nemůže tedy být všeobecnou mírou pro posuzování investic, poskytuje však důležitou informaci o riziku investice, které úzce souvisí s délkou návratnosti investice a o likviditě investice tj. kdy se nám investice vrátí zpět. c) Čistá současná hodnota Čistá současná hodnota představuje rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy z určité činnosti a výdaji na tuto činnost. Zdůrazňuje nejen výši peněžních příjmů a výdajů, ale i jejich časové rozložení během určité doby. Navazuje těsně na hlavní cíl finančního řízení podniku: ukazuje přírůstek investice k tržní hodnotě firmy a tím i k bohatství jejich vlastníků. Jestli-že např. akciová společnost očekává čistou současnou hodnotu nové investice ve výši 40 milionů Kč, lze očekávat, že o stejnou výši stoupne tržní cena jejich akcií. Principu čisté současné hodnoty je v současné finanční teorii dávána jednoznačně přednost před hodnocením investičních projektů podle výše zisku, nákladů či doby návratnosti. Je to teoreticky nejpřesnější metoda investičního rozhodování, založená na respektování faktoru času pomocí diskontního počtu. Čistá současná hodnota vyjadřuje v absolutní výši, rozdíl mezi aktualizovanou hodnotou peněžních příjmů z investice aktualizovanou hodnotou kapitálových výdajů na investice. Varianta investic, která má vyšší aktualizovanou hodnotu, je považována za výhodnější. Všechny varianty s čistou současnou hodnotou vyšší než 0 jsou přípustné, přinášejí příjem alespoň ve výši úroku. Podnik by měl investovat jen do těch činností, kde je čistá současná hodnota pozitivní tj. větší než 0. a) Jednorázový kapitálový výdaj: N 1
ČSH = Σ Pn n - K n=1 (1 + i ) ČSH čistá současná hodnota investiční varianty Pn - peněžní příjem v jednotlivých letech životnosti i - úrok (požadovaná výnosnost) n - jednotlivá léta životnosti N - doba životnosti K - kapitálový výdaj b) Kapitálový výdaj se uskutečňuje postupně: NT 1 T 1 ČSH = Σ Pn - Σ Kt nt=1 (1 + i )n+t t=1 (1 + i )t T doba výstavby t - jednotlivá léta výstavby Metoda čisté současné hodnoty je dnes ve finanční teorii považována za nejvhodnější způsob ekonomického vyhodnocování investičních projektů. Respektuje faktor času, za efekt investice považuje celý peněžní příjem nikoliv jen účetní zisk. Bere v úvahu příjmy a výdaje po celou dobu životnosti investice. Její výhodou je,že ukazuje bezprostřední přínos investice k hlavnímu finančnímu cíli podniku k růstu tržní hodnotě firmy. Její největší problém je volba požadované míry výnosnosti (úroku), který je do propočtu vkládán. 1) ČSH > 0 (diskontované peněžní příjmy převyšují kapitálový výdaj), je investiční projekt pro podnik přijatelný, zaručuje požadovanou míru výnosu a zvyšuje tržní hodnotu firmy. 2) ČSH < 0 (diskontované peněžní příjmy jsou menší než kapitálový výdaj), investiční projekt je pro podnik nepřijatelný, protože nezajišťuje požadovanou míru výnosu a jeho přijetí by snižovalo tržní hodnotu firmy.
d) Index ziskovosti Představuje relativní ukazatel, který vyjadřuje poměr očekávaných diskontovaných peněžních příjmů z investice k počátečním kapitálovým výdajům. Iz = N 1 Σ Pn n n=1 (1 + i ) K Iz Pn i n N K - index ziskovosti (rentability) - peněžní příjem v jednotlivých letech životnosti - úrok (požadovaná výnosnost) - jednotlivá léta životnosti - doba životnosti - kapitálový výdaj Zatímco čistá současná hodnota představuje absolutně vyjádřený rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy z investice a kapitálovými výdaji, index rentability vyjadřuje relativní podíl diskontovaných peněžních příjmů a kapitálových výdajů. Iz > 1 projekt je přijatelný Iz < 1 projekt není přijatelný Index rentability se doporučuje používat jako kritérium výběru investičních variant projektů tehdy, když se má vybírat mezi několika projekty, ale kapitálové zdroje jsou omezeny to znamená, že není možné přijmout všechny projekty i když mají pozitivní čistou současnou hodnotu. Musíme tedy přijmout jen ty projekty, které přinesou nejvyšší možnou čistou současnou hodnotu, mající tedy nejvyšší hodnotu Iz.
e)vnitřní výnosové procento (VVP) Je dynamická metoda hodnocení efektivnosti investičních projektů. VVP můžeme definovat jako takovou úrokovou míru, při které současná hodnota peněžních příjmů z investice se rovná kapitálovým výdajům (nebo současné hodnotě kapitálových výdajů). Je to taková úroková míra, při které se ČSH = 0. 1) Kapitálový výdaj se uskutečňuje jednorázově N 1 Σ Pn n = K n=1 (1 + i ) 2) Kapitálový výdaj se uskutečňuje postupně: NT 1 T 1 ČSH = Σ Pn - Σ Kt N+t=1 (1 + i )n+t t=1 (1 + i )t Zatímco u ČSH jsme počítali s předem vybranou úrokovou mírou jako minimální požadovanou efektivnosti, u VVP úrokovou míru naopak hledáme. Jaký je postup při výpočtu VVP? 1) Zvolíme libovolnou úrokovou míru, kterou diskontujeme očekávané peněžní příjmy 2) Součet diskontovaných peněžních příjmů porovnáme s kapitálovým výdajem
3) Když jsou diskontované peněžní příjmy vyšší než kapitálový výdaj, zvolíme vyšší úrokovou míru a celý propočet se opakuje při této úrokové míře. Jestli-že jsou diskontované příjmy menší, než kapitálový výdaj, opakujeme propočet se zvolenou nižší úrokovou mírou. 4) Hledané VVP vypočteme pomocí interpolace. VVP stanovíme pomocí lineární interpolace: VVP = in + Čn Čn + Čv (iv in) in - nižší zvolená úroková míra Čn - čistá současná hodnota při nižší zvolené úrokové míře Čv - čistá současná hodnota při vyšší zvolené úrokové míře iv - vyšší zvolená úroková míra Podle VVP jsou za přijatelné investiční projekty považovány ty, které vyjadřují vyšší úrok než je požadovaná minimální výnosnost z investice. Požadovaná minimální výnosnost se odvozuje od výnosnosti dosahované na kapitálovém trhu. Při srovnávání různých variant investičních projektů platí, že ta varianta, která vykazuje větší VVP, je vhodnější.