KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA Ověření znalostí pravopisu vyjmenovaných slov u dětí 3. 5. třídy základní školy Diplomová práce Brno 2006 Vedoucí diplomové práce: PhDr. Ivana Kolářová, CSc. Vypracovala: Dagmar Valentová

Poděkování Chtěla bych poděkovat své vedoucí diplomové práce PhDr. Ivaně Kolářové, CSc. za ochotu a pomoc, kterou mi vyšla vstříc při zpracování této práce, a za její odborné vedení. Dále děkuji všem učitelů 1. stupně ZŠ, kteří mi umožnili ve svých třídách realizovat výzkum.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům....

4 Obsah Předmluva... 5 1. Pravopis, vybrané pravopisné problémy... 6 1.1. Vyučování pravopisu na 1. st. ZŠ... 8 1.1.1. Lexikální pravopis... 9 1.1.2. Mluvnický pravopis... 9 1.2. Psaní i y po obojetných souhláskách... 11 1.2.1. Fáze motivační... 14 1.2.2. Řady vyjmenovaných slov... 17 1.2.3. Homofony... 22 1.2.4. Metodický postup výuky psaní i y po obojetných souhláskách... 26 1.3. Pravopisná cvičení... 33 1.4. Pravopisné učivo v osnovách a RVP ZV... 45 1.4.1. Vzdělávací program Základní škola... 45 1.4.2. Vzdělávací program Obecná škola... 47 1.4.3. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání... 48 2. Výzkum... 51 2.1. Metody a organizace výzkumu... 51 2.2. Výsledky výzkumu... 52 2.2.1. Výsledky z jednotlivých tříd a jejich srovnání... 52 2.2.2. Souhrnné vyhodnocení... 63 2.3. Dotazník vyhodnocení odpovědí učitelů... 67 2.3.1. První otázka... 69 2.3.2. Druhá otázka... 71 2.3.3. Třetí otázka... 72 2.3.4. Čtvrtá otázka... 73 2.3.5. Pátá otázka... 76 2.3.6. Šestá otázka... 77 3. Závěr... 78 Resumé... 79 Seznam použité literatury... 80

5 Předmluva Řeč schopnost článkovanými zvuky vyjadřovat obsahy vědomí je nejvýraznějším znakem lidské společnosti, která si z ní vytvořila nástroj vzájemného dorozumívání, řeč je také prostředkem pro vytváření představ a pojmů, je nástrojem myšlení, slouží k vyjádření citů, přání, nadějí, obav; je nástrojem působení na jiné. Český jazyk je jedním ze základních znaků českého národa, je jeho jazykem národním. Děti se mu učí jako jazyku mateřskému nejprve odezíráním a imitací řeči matčiny i řeči ostatních lidí, později uvědoměle ve škole, kde o jeho rozvoj pečují učitelé. Úkolem současné školy je vybavit žáky dobrou znalostí mateřského jazyka a vědomostmi v takové formě, aby je mohli použít a dále rozvíjet. Hlavním úkolem českého jazyka jako vyučovacího předmětu je rozvinout u dětí schopnosti komunikovat spisovným jazykem, a to nejen ústně, ale i písemně. K tomu je třeba ovládnout spisovnou výslovnost a hlavní zásady českého pravopisu. Diplomová práce se zaměřuje na ověření znalostí pravopisu vyjmenovaných slov na 1. stupni ZŠ. Problematiku pravopisu a psaní i y po obojetných souhláskách vymezuje nejprve teoreticky a potom pomocí výzkumu. Zjišťuje úroveň pravopisných vědomostí a dovedností u žáků třetích až pátých tříd a pokouší se na základě tohoto výzkumu vyvodit závěry, potřebné pro další výuku pravopisu

6 1. Pravopis, vybrané pravopisné problémy Pravopis (ortografie) je ustálený způsob grafického záznamu projevů spisovného jazyka. Má dvě funkce - zaznamenávací a vybavovací, tj. má umožnit správné zaznamenání jazykového projevu a správné vybavení jeho myšlenkového obsahu. Aby bylo možno vyhovět oběma funkcím, musí být stanovena jednotná a závazná pravidla českého pravopisu. Jejich znalost je mírou vzdělanosti, protože pravopis plní významnou společenskou funkci. V českém pravopise se hláska zaznamenává určeným písmenem. Odchylkou je možnost označení jedné hlásky dvěma písmeny: i y, ú ů nebo označení hlásky spřežkou (ch). V soustavě písmen pro jednotlivé hlásky jsou písmena s diakritickými znaménky. Pravopisné soustavy různých jazyků se liší. Český pravopis je na rozdíl od pravopisu např. anglického nebo francouzského do značné míry fonologický, snaží se vystihnout hláskovou podobu slov písmeny, a to tak, že se každá samostatná hláska označuje jedním zvláštním písmenem a každé písmeno označuje vždy jednu a touž hlásku. Vedle principu fonologického se uplatňuje ještě princip etymologickomorfologický: slova se snažíme psát v souladu s jejich původem, např. zachováváme psaní -nn- ve slově panna, poněvadž je chápeme jako přechýlené ke slovu pán (příponou -na, jako např. šlechtična od slova šlechtic), nezachycujeme v pravopisu asimilaci ve výslovnosti, pravopisně rozlišujeme kategorii životnosti a neživotnosti a u životných maskulin i 1. a 4. pád plurálu ( psi psy, sobi soby). S principem etymologicko-morfologickým úzce souvisí princip sémantický, který umožňuje pravopisně rozlišit akustická homonyma (býlí bílý bílí, bidlo bydlo) a rozhoduje i o užívání předložek a předpon s a z (svolit zvolit). Princip tradiční je důsledkem určité konzervativnosti pravopisu, proto se v mnohých slovech přejatých zachovává původní způsob psaní, třebaže je výslovnost jiná (abbé, watt, revue). Kodifikací pravopisné normy jsou Pravidla českého pravopisu, která obsahují výčet pravopisných zásad a pravopisný slovník. (Hubáček a kol., 1998: 55 n.)

7 V současné době platí Pravidla českého pravopisu vydaná v roce 1998. Vyšla ve školním i akademickém vydání a odstranila zbytečné výjimky a rozpory, které existovaly v pravidlech dřívějších, a zjednodušila některá příliš komplikovaná pravopisná pravidla. V posledních letech bylo prohloubeno poznání české výslovnosti, a proto byla i v různých směrech změněna její kodifikace, která řešení grafické podoby ovlivňuje, zejména u slov cizího původu. Pravidla českého pravopisu řídí užívání jazyka v jeho psané podobě a jsou významnou složkou české kulturní tradice. Značná část naší veřejnosti posuzuje znalost pravopisu jako viditelný projev vzdělání člověka, v důsledném a všeobecném respektování pravopisných zásad pak vidí jeden z hlavních předpokladů pro udržení hodnot, které jazyk národu poskytuje. (Pravidla českého pravopisu, 1998: 5) V naší společnosti se význam pravopisu ve srovnání s ostatními složkami jazykové kultury spíše přeceňuje. Veřejnost chápe pravopis jako stupeň ovládání jazyka, vzdělanosti, a dokonce i inteligence člověka jí splývá se schopností psát bez chyb. S tím souvisí skutečnost, že se i ve školní praxi projevovala nesprávná tendence podřídit jazykové vyučování potřebám pravopisného výcviku. Znalost prvopisu se stávala hlavním ukazatelem úrovně znalostí z celého předmětu. V současné době je třeba věnovat velkou pozornost zvukové stránce jazyka a mluvenému slovu vůbec. Do popředí zájmu a pozornosti se v dnešní době dostal rozvoj komunikačních schopností žáků, tedy schopností vyjadřovat se slovem i písmem v souvislých celcích. Na nejvyšší místo v hierarchii hodnot jazykového projevu tedy stavíme vyjadřovací schopnosti a dovednosti žáka v projevech psaných i mluvených a jeho celkovou jazykovou kulturu. Nelze však usuzovat, že na pravopisné stránce písemného projevu příliš nezáleží. Jeho znalost je pro kulturního člověka důležitá. V jazykovém vyučování je třeba zachovávat vhodnou míru mezi přeceňováním a podceňováním významu pravopisu. (Brabcová, 1990: 25 n.)

8 1. 1. Vyučování pravopisu na 1. st. ZŠ Osvojování základů českého pravopisu patří k základním úkolům vyučování mateřskému jazyku na 1. stupni ZŠ. Umění psát spočívá ve znalosti písmen, ale též pravidel, jak písmena řadit, jak je uplatňovat ve slovech. Psaní je výkon fyzický i psychický. Zatěžuje celou osobnost žáka. Z toho vyplývá, že taková náročná činnost žáky unaví, zvláště žáky nižších ročníků. Učitel musí proto zatěžovat žáky psaním uměřeně. Přetížení může u žáků vést k chybám, jichž by se neunavení nedopustili. Při nácviku pamatujeme také na odlišné subjektivní vlastnosti žáků. Projevují se např. v rozdílném tempu psaní. Není správné nutit žáky ke spěchu, k rychlejšímu tempu psaní je přivádíme postupně. Na osvojování pravopisu se podílí také optická zkušenost Žák vnímá při čtení grafickou podobu slov a ukládá si ji i podvědomě do paměti. Současně se zrakovou pamětí se uplatňuje ve značné míře i paměť verbální a motorická, ale současně i rozumová úvaha. V didaktické literatuře se často upozorňuje na korelaci mezi čtením a psaním. Uvádí se, že dobrý čtenář má i dobrou úroveň psaného projevu. Jistě tu působí optický obraz psaných slov, který na něj působí častěji nežli na toho, který čte málo. V jazykovém vyučování se probírají pravopisné jevy v souvislosti s jednotlivými disciplínami a tematickými celky - s hláskoslovím a výslovností, tvaroslovím, tvořením slov, lexikologií a syntaxí. Sepětí jazykového, zvláště mluvnického, a pravopisného učiva se ukázalo jako didakticky výhodné. Opření pravopisného výcviku o mluvnické poznatky umožňuje efektivnější práci s menšími časovými nároky. Osvojení pravopisných pravidel tak může být uvědomělejší a trvalejší. Žáci musí příslušný pravopisný jev analyzovat, srovnat, zhodnotit a rozhodnout se pro jisté řešení. Zároveň využívá vědomostí a dovedností z mluvnice. Pravopisné jevy jsou různé povahy a vyžadují proto také různý přístup při jejich nácviku. Z didaktického hlediska je rozdělujeme na: 1. Pravopis lexikální (je spjat s podobou slova, někdy s jeho slovotvornou strukturou) 2. Pravopis mluvnický (je výrazem tvaroslovné příslušnosti slova a vztahů skladebních)

9 1. 1. 1. Lexikální pravopis Pravopis lexikální je spjat s podobou slova, proto bývá označován také jako pravopis slovní. Protože je stabilní, slovo má vždy stejnou podobu, nazývá se též někdy pravopis statický. Může jít i o ustálenou podobu společné části slov: předpon a přípon. (Hauser, 1991: 51 n.) K jevům tohoto pravopisu náleží: a) kvantita samohlásek, b) ú ů, c) i y po měkkých a tvrdých souhláskách, d) i y po obojetných souhláskách v kořenech slov a ve formantech, e) psaní písmena ě ve skupinách dě-tě-ně, bě-pě-vě-mě, f) souhlásky na konci slov a souhláskových skupin, g) předložky s, z, h) předpony s-, z-, vz-, ch) velká písmena. S většinou okruhů se pracuje právě na 1. stupni ZŠ. Důvody jsou pedagogické a psychologické. Jevy lexikálního pravopisu si žáci osvojují především pamětně. Paměť, zejména mechanická, se v tomto věku výrazně rozvíjí, ale současně se lze opřít i o úvahu založenou na logickomyšlenkových operacích. 1. 1. 2. Mluvnický pravopis skladební. Pravopis mluvnický zahrnuje dvě složky: pravopis tvaroslovný a pravopis Tvaroslovný pravopis Zahrnuje jevy spjaté s ohýbáním, skloňováním a časováním. Patří sem psaní náležité kvantity samohlásek v kmeni slov a v koncovkách (práce prací, volajícím, mávají). Týká se rovněž těchto jevů:

10 1. psaní i y v koncovkách a) podstatných jmen b) přídavných jmen c) sloves 2. psaní mě mně v tvarech zájmena já Pravopis skladební Skladební pravopis je výrazem skladebních vztahů a souvisí se stavbou věty souvětí. Jde o vyznačení shody přísudku s podmětem a o interpunkci ve větě jednoduché a v souvětí. Je zastoupen na obou stupních základní školy, i když těžiště výcviku v kladení čárek je až ve vyšších ročnících, v nichž se hlouběji proniká do stavby věty jednoduché i všech typů souvětí.

11 1. 2. Psaní i y po obojetných souhláskách Ve 2. ročníku poznávají žáci přehled souhlásek tvrdých, měkkých a obojetných najednou jako celek. Při výkladu využíváme poznatku z hláskosloví, že jednu samohlásku i označují dvě písmena i, y. Řady tvrdých, měkkých a obojetných souhlásek si musí žáci pamětně osvojit. Pamětné zvládnutí uvedených řad předchází vlastnímu praktickému písemnému výcviku. Začínáme odděleným nácvikem psaní jen po souhláskách tvrdých a jen po souhláskách měkkých. Zvládnutí psaní y po souhláskách tvrdých a i po měkkých nebývá u žáků ve 2. třídě úplně snadné. Je třeba věnovat této látce dostatek času, stále se k ní vracet a opakovat ji. K psaní i y po obojetných souhláskách můžeme přistoupit teprve tehdy, až žáci nechybují v psaní po souhláskách tvrdých a měkkých. Psaní i y po souhláskách obojetných tvoří těžiště pravopisného učiva 3. ročníku. Početně převažuje psaní i, proto zvlášť probíráme slova s y a označujeme je jako slova vyjmenovaná. Osnovami předmětu je stanoven úkol, aby si žáci osvojili ucelené řady vyjmenovaných slov (při nácviku postupujeme podle abecedního pořadí souhlásek), aby získali dovednost správně psát i y po obojetných souhláskách v kořeni slov (tj. mimo koncovku ) ve vyjmenovaných slovech a ve frekventovaných slovech příbuzných a aby uměli řešení zdůvodnit. Podstatu jevu by žáci tohoto věku nepochopili, protože je historicky podmíněna. Proto se musí řady vyjmenovaných slov naučit pamětně. Praxe ukázala, že pamětní osvojování řad vyjmenovaných slov žákům nečiní potíže. Jejich zapamatování je podpořeno ještě rytmickým uspořádáním. Řady byly doplněny i o některá slova příbuzná, u nichž by žákům nebyla jasná slovotvorná souvislost se slovem základním (například u slov bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek se slovem být). Naopak byla vypuštěna slova dříve zařazená méně frekventovaná, například plytký, vlys, vyza, slynout aj. Žáci si jejich pravopis osvojí izolovaně, řady už nebudou doplňovány, aby se žáci řady vyjmenovaných slov nemuseli přeučovat. (Brabcová, 1990: 97) Mezi vyjmenovaná slova je zařazeno i slovo slepýš, u něhož y nepatří do kořene, ale stojí na začátku dnes spíše izolované přípony. Analogicky pak zdůvodňují také i u slov typu lav ice, chleb íček tím, že nejde o vyjmenované slovo.

12 Řady vyjmenovaných slov uváděné v učebnicích nezachycují všechna slova. Úplné znění slov předkládají Pravidla českého pravopisu. Kromě osvojení řad musí žák pochopit rozdíl mezi pojmy slovo vyjmenované, tvar slova a slovo příbuzné. Při zdůvodňování pravopisu slov příbuzných využívá poznatků z předchozího učiva. Předpokládá se, že v době probírání vyjmenovaných slov žák již zná pojem kořen - část slova společnou všem slovům příbuzným. K procvičování a upevňování tohoto učiva může učitel využít různá cvičení. Příklady cvičení: 1/ Úspěšný student byl pýchou rodičů. Slepýš má tělo pokryté černošedými šupinkami. Podkovy chrání kopyta koní před poškozením, zloděj si odpykává trest. Krocan se rozzlobeně načepýřil. Páv se pyšně rozhlížel kolem sebe. Pole je třeba vyčistit od pýru. Na trávě se v slunci třpytila rosa. Vypište z cvičení vyjmenovaná slova s y, ý po p a slova s nimi příbuzná. Vyjmenovaná slova a jejich tvary podtrhněte. (Styblík a kol., 1999: 54) 2/ p-r, přep-chová, p-sanka, dop-s, p-řit se, kop-ta, p-tlový, p-seň, odp-kat, p-sky, slep-ce, p-rko, třp-t, zp-toval, klop-tnutí Slova rozdělte a napište do tří sloupců: slova vyjmenovaná, slova příbuzná s vyjmenovanými slovy, slova s měkkým i, í po p. (Styblík a kol., 1999: 54) Žáci velmi těžko rozlišují tvar slova a slovo příbuzné. Tato fáze jim činí největší potíže. Při odůvodňování pravopisu se často setkávám s tímto zněním. Například: Pykal je slovo příbuzné s vyjmenovaným slovem pykat, proto napíšeme po p y. Nejdůležitější je pochopení principu odůvodňování, hledání řešení, tj. zvládnutí algoritmu. (Brabcová, 1990: 97)

13 Žák se nejprve ptá: Je to slovo vyjmenované? - Je. (Napíšeme y, ý.) - Není. - Je to slovo příbuzné s vyjmenovaným? - Je. (Napíšeme y, ý.) - Není. (Napíšeme i, í.) Tímto způsobem žák hledá řešení, proto je vhodný v počáteční fázi nácviku. Například se rozhoduje, jaké i y napíše ve slově syn. Zjistí, že je to slovo vyjmenované, a odůvodní pravopis takto: Syn je slovo vyjmenované, proto napíšeme po s y. Zdůvodňování by mělo být zpočátku přesné a úplné, tedy nezkrácené. Učitel by měl dbát na dodržování této zásady, i když zpomaluje práci. Později, když dojde k určité automatizaci, může dovolit i zkrácené odůvodňování. Žák už neříká nahlas celý algoritmus, ale vysloví pouze řešení. Například: Synovec je slovo příbuzné s vyjmenovaným slovem syn, proto napíšeme po s y. Při výuce vyjmenovaných slov musíme respektovat následující zásady (Brabcová, 1990: 98): 1. od počátku vycházíme z celých řad (při pamětném zvládání i při procvičování); 2. pravopis vyjmenovaných a příbuzných slov se cvičí současně; 3. současně cvičíme slova s y ý a i í, neboť tak je před žáky postaven problém (slov s i í je více, ale nestačí tento fakt pouze konstatovat, je nutno fixovat i grafickou podobu); 4. nepravá homonyma cvičíme nejprve ve dvojicích, neboť tak nejlépe vynikne rozdíl lexikálních významů; 5. ve 3. ročníku se soustřeďujeme na osvojení algoritmu; 6. ve 4. ročníku procvičujeme osvojení postupu, ale uvádíme více příbuzných slov; 7. výcvik tohoto pravopisného jevu bude dovršen až v 5. ročníku; 8. těžiště výcviku musíme vidět v souhrnných cvičeních; 9. při hodnocení máme na paměti, že žáci se stále ještě tomuto pravopisu učí; 10. vzhledem k charakteru učiva hrozí nebezpečí stereotypnosti (zejména při úplném odůvodňování) a únavnosti, proto dbáme na vhodné aktivizující formy

14 práce např. střídání ústního a písemného procvičování, práce frontální, skupinové a individuální, soutěživých forem za pomoci kartiček, magnetické tabule, popřípadě počítače, na zařazování všestranných jazykových (textových) rozborů; nesmí však zaniknout vlastní téma hodiny psaní i y po obojetných souhláskách. 1. 2. 1. Fáze motivační Motivováním se rozumí záměrné působení učitele na žáka pomocí určitých didaktických prostředků, podmínek a situací. Ovšem osvojování nových poznatků u žáků musí vycházet z jejich vlastní touhy po aktivním poznání, a má-li být efektivní, musí jít o aktivní osvojování vědomostí a dovedností. (Brabcová, 1990: 43) Při výuce vyjmenovaných slov lze využívat i různých didaktických her, slovních doplňovaček, rébusů aj. Jako motivaci jsme zvolili básničky k vyjmenovaným slovům od Dany Sklenářové z příručky Blumentrittová, V.; Bukáčková, J. Český jazyk zábavně 3. ročník a pohádky z publikace Pernická, D. Lexikon tajných vyjmenovaných slov. Vyjmenovaná slova s y ý po b Jak kobyla skončila Byla, nebyla jedna kobyla a ta kobyla v Bydžově bydlila. Bydžov je jenom obyčejné město, ale něco se tam stalo přesto. Konaly se tam býčí zápasy, bystrých býků úspěchy, pomalých trapasy. Ze Španělska přijel statný býk a hned, jak přijel, hledal v Bydžově byt. Přivezl s sebou zázračnou bylinu a na tu nachytal i naši kobylu. Kobyle bylina náramně voněla a žádnou jinou potom už nechtěla. Obyvatelkou Španělska chtěla být, kde bylinu každý den mohla mít. Prodala býkovi v Bydžově příbytek, 4 + 1 + všechen nábytek. Protože neměla cestovní pas, celníci ji vrátili zpátky zas. A že prodala svůj příbytek, zbyla jí ohrada pro dobytek, která u města Přibyslav stála. A zázračná bylina? Ta se jí jen zdála.

15 Vyjmenovaná slova s y ý po l Recept víly Hermínky Kdo má málo vlasů a hlavu skoro lysou, koho bolí lýtka a jiné nemoci jsou, ten nemusí vzlykat. Když uvidí blýskání a uslyší houkání v půlnoci u mlýna, uplyne chvilinka a zjeví se Hermínka. V plyšovém kabátku, lýkových střevíčcích ti odvar z pelyňku přinese v hrníčcích. Odvarem neplýtvej! Polykej pomalu, lýtka si natírej, stříkni i na hlavu, pod nosem otírej! Vlasy ti zhoustnou, hubení ztloustnou. Choroba mine tě v zimě i v létě, ať bruslíš či lyžuješ, nebo se z plavání raduješ. Vyjmenovaná slova s y ý po m Trable pana hlemýždě s myšákem fešákem Zmýlil jste se, pane hlemýžď, Rozdmýchává hádky a stále by jen jed. nebudete mít svůj klid. Nebude to lehké, vezměte na to jed! Myslel jste, že ani o píď S myší je to jako s hmyzem. nemusíte ustoupit. Nemohou se vymýtit. My před myší zamykáme všechny Jak se jednou nastěhují, dveře, všechna vrata, nedají se vyhodit. ta se jenom ochomýtne a je uvnitř V Litomyšli v jednom sklepě natotata. žije pěkná slečna myška. Může sebou smýkat doleva, doprava, Zajděte tam myšák jistě bude ji jak myš s vámi bydlí, tak je to otrava. chtít vidět zblízka. Je to ještě mladý myšák s řídkým Pak už to jen na vás je. chmýřím na těle, Kdo uteče vyhraje! jen se myje, chce být fešák a nevylézá z postele.

16 Vyjmenovaná slova s y ý po p Pýr a kopaná Slepýš s panem netopýrem Tenhle plevel musí pryč, hádají se s pyšným pýrem, vždyť nechytí žádný míč! co vyrostl před bránou že bude hrát A přinesli si na něj rýč. kopanou!? Netopýr tak ryl, až se sypal pyl. Koukněte na čímana, on by chtěl hrát Nacpal pýr do pytle, klopýtá přes trávu, gólmana! pak všechen pýr nastele pod krávu. Pýr na oba šklebil pysk, chlubil se, Pýr se pýří, u krav pyká a zpytuje že s ním má celé mužstvo zisk. svědomí. Ve finále v kopané cenu jistě dostane. Kdo se cpe i tam, kam nemá Už to vidí, přímo cítí, jak se mu medaile a k tomu to neumí dopadne jak pýr, třpytí. čepýří se netopýr, abys neskončil i ty pod kravskými kopyty! Vyjmenovaná slova s y ý po s Velká výhoda Starý sýček a syn si pořídil zemní plyn. Kdo to nezkusil, tak nezná, že plynové topení je bezva! Když se sníh sype, nebo je sychravo, zmáčkneš knoflík a je to hotovo. Syslova stará teta musí býti stále syta. Plyn u ní začíná syčet, když jí v břiše začne kručet. Smažený sýr na plynu i syslovi chutná. Slupne ho jak malinu, příloha není nutná. Jen sýkora má ráda hmyz pěkně syrový. Ta prý nepožádá o sporák plynový. Sysel zatím topí v kamnech a z kouře ho trápí kašel. Od kašle ho bolí v zádech a zažádat o plyn už zašel. Často mu vysychá v puse a musí hodně pít. Vaří čaj v jednom kuse. On ten plyn musí mít!

17 Vyjmenovaná slova s y ý po v Na úřadě Paní vydra s panem výrem Vydra potom pravila: trápili se nad papírem, Já se v řadě nudila. Bylo vedro, co každý musí vyplnit, strašná výheň, když chce svůj byt vyměnit. voda nikde, měla jsem žízeň. Před kanceláří na úřadě Pak vysoký úředník čekali pak v dlouhé řadě, jmenoval se Šetrník z dlouhé chvíle žvýkali jako vyžle vypadal, a na žvýkání si zvykali. všechny z řady vykázal. Osel z řady ztropil povyk žvýkání to je prý zlozvyk. Řekl přísně: Jděte ven! Přijďte znovu za týden! Vy jste divný výr! hýkal, výskal, skoro vyl. Vyjmenovaná slova s y ý po z Ach jo Fandovi se líbí holka pochází z Ruzyně. Ostrý jazyk má jak pilka vypadá nevinně. Brzy však Fanda zjistil, jak šleh jazykem bolí a když se ozval, dostal po papuli. Její ostrá slova hřměla stále znova. Fanda to už nesnášel. Co dělat? Odešel. Jaká z toho plynou poučení? Dávej si pozor na jazyk a přemýšlej při mluvení! 1. 2. 2. Řady vyjmenovaných slov Řady obsahují slova základní, jen tam, kde se význam příbuzného slova vzdálil, uvádějí i je, např. u slovesa být. Předpokládá se, že učitel zná vyjmenovaná slova v pořadí, jak je uvádí učebnice. Některá slova jsou méně užívána a jejich význam nemusí být žákům zřejmý. Proto jej má učitel umět vysvětlit. Při vysvětlování významu vyjmenovaných slov jsem zjistila, že některá slova slyší žáci poprvé.

18 Řady vyjmenovaných slov jsou srovnávány v níže uvedených učebnicích, u kterých předpokládáme, že jsou používány nejčastěji: Styblík, V.; Dvořáková, Z.; Ondrášková, K. Český jazyk pro 3. ročník ZŠ. Praha: SPN, 1999. Dvorský, L. Český jazyk pro 3. ročník. Praha: Alter, 1197. Janáčková, Z.; Mühlhauserová, H.; Příborská, O.; Zbořilová, J. Český jazyk 3. Brno: Nová škola, 2002. V učebnicích nakladatelství SPN a Nová škola se řady vyjmenovaných slov shodují, u nakladatelství Alter se výrazně odlišuje řada vyjmenovaných slov po souhlásce b. Ostatní řady se liší pořadím slov. V učebnicích nakladatelství Alter jsou také uváděna slova méně frekventovaná. Vyjmenovaná slova s y ý po b Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola být bydlit obyvatel byt; příbytek nábytek dobytek; obyčej bystrý bylina; kobyla býk; Přibyslav Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter být obyčej bystrý bylina kobyla býk babyka; (Bydžov Přibyslav Bylany Hrabyně Zbyněk) Slova bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek se v učebnicích nakladatelství SPN a Nová škola děti učí jako slova vyjmenovaná, kdežto v učebnicích nakladatelství Alter jsou tato slova uváděna jako slova příbuzná k vyjmenovanému slovu být. Na základě zkušeností kolegyň jsme ve výuce za slovo dobytek zařadili ještě slovo zbytek. Rozumíme významu? Být znamená existovat. Byt je místo, kde bydlíme. Ke slovu obyčej jsou souznačná slova zvyk, tradice. Přibyslav je město ve východních Čechách.

19 Vyjmenovaná slova s y ý po l Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola slyšet mlýn blýskat se; polykat plynout plýtvat; vzlykat lysý lýtko; lýko lyže pelyněk; plyš Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter slyšet mlýn blýskat se polykat plynout plýtvat lýko lýtko lyže vzlykat lysý plyš pelyněk; (Volyně) Rozumíme významu? Plynout znamená téci řeky plynou, ale i o čase říkáme, že plyne nebo uplývá. Plýtvat znamená nešetřit něčím, plýtváme někdy potravinami nebo penězi. Lysý není jen holohlavý člověk, ale i holý kopec, na kterém nerostou stromy. Lýko je vrstva pod kůrou stromů. Pelyněk je léčivá bylina. Čaj z pelyňku má hořkou chuť. Plyš známe, vyrábějí se z něj plyšové hračky. Vyjmenovaná slova s y ý po m Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola my mýt myslit mýlit se; hmyz myš hlemýžď; mýtit zamykat smýkat; dmýchat chmýří nachomýtnout se; Litomyšl Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter my mýt myslit mýlit se hmyz myš hlemýžď mýtit zamykat smýkat chmýří dmýchat; (nachomýtnout se mýto mys Litomyšl Kamýk) Rozumíme významu? My znamená my všichni. (Něco jiného je mi: dej mi bonbon, dej ho jenom mně.) Mýtit znamená kácet les, porážet tam stromy. Mýtina je vykácené místo v lese, paseka. Když se rozdmýchává oheň, fouká se do něho vzduch, aby se rozhořel. Znáte rozdíl mezi slovy smýkat a smýčit? Smýkat znamená tahat po zemi, smýčit znamená stírat prach a

20 pavučiny, uklízet. Malá ptáčata ještě neměla peří, měla jen lehké chmýří. Nachomýtl jsem se zrovna k té hádce, chápeme tak, že jsem se tam objevil nebo vyskytl. Vyjmenovaná slova s y ý po p Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola pýcha pytel pysk; netopýr slepýš pyl; kopyto klopýtat třpytit se; zpytovat pykat pýr; pýřit se čepýřit se Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter pýcha pytel pysk netopýr slepýš pyl kopyto klopýtat třpytit se pykat pýřit se pýr; (zpytovat Chropyně Spytihněv) Rozumíme významu? Pýcha je špatná lidská vlastnost.slepýš vypadá jako had, ale je to druh ještěrky. Pyl je žlutý prášek v květech. Klopýtá ten, kdo jde a přitom zakopává. Zpytovat je starší výraz a znamená zkoumat. Kdo za něco pyká, ten trpí za nějaké své provinění. Pýr je škodlivý plevel. Pýřit se znamená červenat se. Vyjmenovaná slova s y ý po s Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola syn sytý sýr; syrový sychravý usychat; sýkora sýček sysel; syčet sypat Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter sytý syn sýr syrový sychravý usychat (usýchat) sýkora sýček sysel syčet sypat Rozumíme významu? Sytý znamená dostatečně najedený. Syrová zelenina je zdravější než uvařená. Syrovinka je tedy houba, kterou je možno jíst i za syrova. Sychravé počasí znamená studené a vlhké. Sýček je druh sovy. Vymlácené obilí sypeme na sýpky.

21 Vyjmenovaná slova s y ý po v Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola vy vysoký výt; výskat zvykat žvýkat; vydra výr vyžle; povyk výheň a slova s předponou vy-, vý- Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter vy vysoký vydra výr zvykat žvýkat výt výskat povyk předpona vy-, vý-; (vyžle výheň cavyky Vyškov Výtoň) Rozumíme významu? Cizím lidem vykáme, říkáme jim vy. Výt znamená vydávat pronikavý, táhlý hlas, zvuk.výskat znamená radostně vykřikovat. Vydra je vodní šelma. Výr je druh sovy. Jako vyžle označujeme mysliveckého psa a také velmi hubené děcko. K slovu povyk jsou souznačná slova hluk, rámus, halas. Výheň je ohniště, do kterého kovář vhání vzduch, aby zvětšil žár. Vyjmenovaná slova s y ý po z Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola brzy jazyk nazývat; Ruzyně Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter brzy jazyk nazývat Ruzyně Rozumíme významu? Nazývat se znamená jmenovat se nebo pojmenovávat. Ruzyně je letiště v Praze.

22 1. 2. 3. Homofony B být (existovat) x bít (tlouci) Chci být zdravý. Nechci bít psa. Žák byl vzorný. x Srdce mu bilo. (žák bude vzorný) (srdce mu tlouklo) nabýt x nabít Chudý rybář nabyl jmění. Myslivec nabil náboj do pušky. dobýt x dobít Dobyvatelé dobyli hrad útokem. Museli dobít zraněné zvíře. přibýt x přibít Voda v rybníce přibyla. Tu desku jsem pevně přibila. odbýt x odbít Děti odbyly svou školní práci. Hodiny odbily půlnoc. zbýt x zbít Zbyl ještě řízek? On říká, že jsi ho zbil. pobýt x pobít Můžeme pobýt na chatě až do středy. Dáme pobít střechu plechem. ubýt x ubít V létě ubyla v potoce voda. Zlý člověk ubil v lese hada. bydlo (obydlí) x bidlo (tyč, klacek) Pálí ho dobré bydlo. Loďku odstrčil dřevěným bidlem.

23 býlí (rostlina) x bílý (bílá barva) Plevelu říkáme býlí. Mám bílý svetr. L mlýn x mlít (mele) Mlýn je budova. Mlít mouku. blýská se (jsou blesky) x blízká (je nedaleko) Večer se blýskalo a hřmělo. Petr stojí blízko domu. lýčí (lýko) x líčí (maluje, klade past, vypráví) Lýku se také říká lýčí. Moje sestra si líčí oči. lýčený (vyrobený z lýka) x líčený (děj) Dříve se nosily lýčené střevíce. Líčený příběh byl zajímavý. lyska (vodní pták) x líska (lískový keř) Na vodní hladině plavala lyska. Na naší zahrádce roste líska. lysá (holá, holohlavá) x lísá se (mazlit se, tulit se) Můj dědeček má už lysou hlavu. Kočka se mi lísá k nohám. lyže x líže Dostal jsem k narozeninám lyže. Rychle líže zmrzlinu. M my (všichni) x mi (jen mně) My se nebojíme. Dej mi bonbon. mýt (umývat) x mít (vlastnit) Budu mýt nádobí. Budu mít štěstí.

24 P pýcha ( nadutost, namyšlenost) x píchá (bodá) Pýcha je nectnost, kdežto píle je Trní píchá. dobrá vlastnost. slepýš (plaz) x slepíš (spojíš lepidlem) Poznáš zmiji od slepýše? Slepíš ten rozbitý talíř? pyl (prášek v květech) x pil (napájel se) Včely sbírají pyl z bylin. Pil jsi kakao? opylovat (přenášet pyl) x opilovat (opracovat pilníkem) Hmyz přenáší pylová zrnka z květu Truhlář opiloval hranu desky na květ a tím je opyluje. pilníkem. zpychnout (stát se pyšným) x spíchnout (ušít) Princezna Krasomila zpychla. Maminka mi spíchla halenku. pykat (nést za něco trest) x pikat (v dětské hře) Budeš pykat za své činy. Ve hře pikaná se piká za stromem. S sýrový (ze sýru) x syrový (neuvařený) x sírový (z nerostu síry) Kupujeme sýrové Syrová zelenina Kyselina sírová je tyčinky. je zdravá. nebezpečná. kus sýra x síra (na sirkách) Dal mi kousnout sýra. Síra žlutý prášek.