OKRES. PLZE -MùSTO. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO

Transkript

1 OKRES PLZE -MùSTO CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO

2 PlzeÀsko a Karlovarsko OKRES PLZE -MùSTO Smí en les v PR Zábûlá na pfiíkrém pravém bfiehu Berounky. Na pfiedcházející stranû: Kostelík nad soutokem MÏe a Radbuzy. Okres PlzeÀ-mûsto se rozkládá ve stfiední ãásti PlzeÀského kraje na soutoku MÏe, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy, které se zde spojují v Berounku. Svou plochou (24,7 km 2 ) patfií k nejmen ím, poãtem obyvatel ( v roce 200) a hustotou zalidnûní (35 obyvatel na km 2 ) naopak k nejvût ím v âeské republice. Na severu a západû sousedí s okresem PlzeÀ-sever, na jihu s okresem PlzeÀ-jih a na v chodû s okresem Rokycany. Nejsevernûj í bod okresu ( s..; v. d.) nalezneme v lese u silnice 0,5 km severozápadnû od Ïelezniãní zastávky âd Tfiemo ná. NejjiÏnûj í bod ( s..; v. d.) leïí v poli u zpevnûné cesty, v plochém údolí 2 km ve smûru VSV od obce tûnovice. Nejzápadnûj í bod ( s..; v. d.) se nachází v poli 0,5 km severov chodnû od okraje obce Vejprnice. Nejv chodnûj í bod ( s..; v. d.) leïí v poli km ve smûru VSV od místní ãásti âerven Hrádek. Území okresu má kruhovit pûdorys s centrální PlzeÀskou kotlinou otevfienou k západu a jihozápadu, v ostatních smûrech její okraje pfiecházejí do PlzeÀské pahorkatiny. Nejvy í bod okresu se nachází na âervené skále pod Radyní (452 m n. m.), nejniï í na fiece Berounce pod Bukovcem (293 m n. m.). Nadmofiské v ky se v PlzeÀské kotlinû pohybují v rozmezí m, v okrajov ch pahorkatinách pfiesahují 400 m n. m. PlzeÀ vznikla na místû kfiiïujících se zemsk ch stezek. Charakter silniãního a od 2. poloviny 9. století i Ïelezniãního uzlu mezinárodního v znamu si zachovala dodnes. Zatímco v jiïní ãásti okresu probíhá v stavba dálnice D5, mûsto protínají silnice mezinárodního v znamu E49, E50 a E53. KfiiÏují se tu Ïeleznice ã. 83, 70, 60 a nejv znamnûj í ã. 90 ve smûru PlzeÀ Furth im Wald). Podklad území okresu PlzeÀ-mûsto tvofií barrandienské svrchní proterozoikum a platformní permokarbon s relikty tfietihorních usazenin. Jihov chodní a v chodní okraj území tvofií zvrásnûné, velmi slabû aï neznatelnû pfiemûnûné usazené horni- 306 PM 2

3 Okres PlzeÀ-mûsto ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY ny svrchního proterozoika. Sericitické a chloritické bfiidlice a droby, mnohde se skluzov mi texturami, vznikaly v hlubokém a otevfieném mofii. Obsahují vysok podíl organické substance, projevující se tmav m zbarvením. Jemnû rozpt lené sulfidy, zejména pyrit, v ak pfii zvûtrávání dodávají horninám hnûdavé a naïloutlé zbarvení. V komplexu bfiidlic a drob jsou pfiítomna tûlesa ãediãového charakteru, tzv. spility, vzniklé lávové v levy na mofiském dnû. Spility jsou odolné vûãi zvûtrávání a vytváfiejí proto hfibety, vrchy a kaàonovitá údolí (napfi. v okolí Chlumu). Na proterozoickém podkladu v severní ãásti území leïí víceménû vodorovnû uloïené, slabû zpevnûné permokarbonské usazeniny. Vznikaly na konsolidovaném podkladu v jezernûfiíãním prostfiedí s rychl m pfiísunem zvûtralin z okolí. Místy se vytvofiily slojky uheln ch jílovcû a ãerného uhlí, napfi. na Bílé hofie, Roudné, Lochotínû a Radãicích. Karbonské sedimenty obsahují hojné pozûstatky karbonsk ch PM 3 307

4 PlzeÀsko a Karlovarsko KRAJINN POKRYV rostlin. Dnes zachoval rozsah permokarbonu je reliktní, je podmínûn vznikem tektonické struktury ve smûru SSV JJZ, podél níï sedimenty zaklesly vûãi okolí a byly tak uchránûny od pozdûj í eroze. Slepence a arkózy svou propustností a chemick m sloïením podmínily vznik chud ch pûd, pseudokrasov ch údolí a umoïnily vznik zra elinûl ch údolních v plní pfii severním okraji Plznû. Na star ím podkladu leïí slabû zpevnûné aï nezpevnûné písky a tûrky mlad ího terciéru. Miocenní hnûdoãervenû zbarvené tûrkopísky a nejvy í terasov stupeà Berounky datovan na 308 PM 4

5 rozhraní pliocénu a pleistocénu jsou nejrozsáhleji zachovány na jiïním a jz. okraji PlzeÀské kotliny. Starokvartérní tûrkopísky tvofií terasové stupnû podél v ech velk ch plzeàsk ch tokû, nejmlad í holocenní v plnû údolí mají ráz irok ch údolních niv. Spra ové hlíny star ích ãtvrtohor poskytly ãetné nálezy velk ch savcû (mamuta, nosoroïce, sobû, koní aj.). Celé území je silnû antropicky ovlivnûno, mj. rozsáhl mi naváïkami, skládkami, regulací pûvodních fiíãních koryt a urbanizací. Dno PlzeÀské kotliny, jejíï témûfi cel severov chodní v bûïek mûsto zaujímá, má plo inn a jen málo zvlnûn povrch, ãlenûn stromovitû rozvûtvenou sítí údolí MÏe, Radbuzy, Úhlavy, Úslavy a Berounky s jejich men ími pfiítoky. ir í je niva podél MÏe, ostatní údolí jsou úzká, zahloubená v odolnûj- ích horninách, se zaklesnut mi meandry (Úhlava u Hradi tû, Úslava u BoÏkova a Lobez, Berounka u Bukovce), ostrohy a pfiíkr mi svahy. Sousední vyv eniny Plaské pahorkatiny zasahují na území mûsta polohami o m vy ími s ãlenitûj ím georeliéfem. Nejv raznûj í hranicí geomorfologick ch jednotek je zlomov svah na levém bfiehu MÏe od Radãic k Pecihrádku za Bílou Horou, kter v raznû oddûluje PlzeÀskou kotlinu od Kaznûjovské pahorkatiny. Specifick m tvarem je hluboce zafiíznuté údolí Berounky v úseku pod soutokem s Úslavou. Charakteristické jsou zaoblené metabazaltové (spilitové) homole Chlum (46,2 m n. m.), Homolka (373,4 m n. m.), Háje (435,6 m n. m.), Dubová hora (407,7 m n. m.) aval (434,8 m n. m.). Témûfi celé území okresu PlzeÀmûsto patfií (Quitt, E., 97) do mírnû teplé klimatické oblasti s dlouh m, tepl m a such m létem, krátk mi a mírnû tepl mi obdobími jara a podzimu a s krátkou, mírnû teplou a velmi suchou zimou s krátk m trváním snûhové pokr vky. Od v chodu, jihov chodu, jihu a severozápadu zasahují kmûstu v bûïky mírnû teplé klimatické oblasti s vlhãím létem. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se pohybuje mezi 7,3 a 8,0 C a prûmûrné roãní úhrny atmosférick ch sráïek mezi 58 a 530 mm. Poãet mrazov ch dnû kolísá v prûmûru mezi 0 aï 30 a poãet letních dnû mezi 40 aï 50. âetnûj í inverzní situace jsou podmínûny nejen morfologií povrchu, ale v porovnání s ostatními ãástmi regionu také vy ím zneãi tûním ovzdu í a sní- Ïenou cirkulací vzduchu vlivem mûstské zástavby. Inverzní vrstva dosahuje obvykle do m n. m. Pfievládá jihozápadní sloïka proudûní, podél fiek jsou ãetnûj í smûry J S a SZ JV. Zneãi tûní ovzdu í oxidem sifiiãit m a pra n m aerosolem, pfies znaãnou koncentraci zdrojû na území Plznû, klesá. Na vût inû území nepfiesahují prûmûrné roãní imisní koncentrace tûchto látek hodnotu 5 aï 35 g m 3. PrÛmûrné roãní imisní koncentrace oxidû dusíku stagnují a dosahují hodnot 30 aï 60 g m 3. Vy í úroveà zneãi tûní ovzdu í je pochopitelnû v centru mûsta a v blízkosti komunikací s intenzivní dopravou dochází k pfiekraãování imisních limitû. Na území okresu PlzeÀ-mûsto se stékají ãtyfii hlavní západoãeské fieky. Úhlava vtéká do Radbuzy, Radbuza poté do MÏe tímto soutokem vzniká Berounka, která pak zprava pfiijímá Úslavu. Tyto fieky patfií ke stfiedoevropskému typu s pravideln m zvy ováním prûtokû za jarního tání, pfiiãemï extrémy mohou nastat v kterémkoliv roãním období. Celé území náleïí do oblasti nejménû vodné (do 3 l s km 2 ) a jeho retenãní schopnost je velmi malá. Od- Okres PlzeÀ-mûsto Jeden z ãetn ch skalních v chozû s pískovcovou konkrecí, tzv. pupkem, v PP Doubí. PM 5 309

6 PlzeÀsko a Karlovarsko Soustava plzeàsk ch rybníkû u sídli tû Bolevec v severní ãásti okresu. tok je silnû rozkolísan a koeficient odtoku nízk 0, 0,20. Odtokov reïim je ovlivàován pfiehradními nádrïemi na MÏi (mimo území okresu) leïí Hracholusky, na Radbuze âeské údolí. V dolních úsecích fieky meandrují, ve vnitromûstské ãásti byly (kromû Úhlavy) regulovány, podél Radbuzy a MÏe byly vystavûny vysoké nábfieïní zdi. Ostatní toky jsou málo vodné. Nejv znamnûj í z nich je Vejprnick potok, kter je nejvíce poznamenán antropogenními vlivy. Dal ími vût ími potoky jsou Luãní, BoÏkovsk (s umûl m technick m korytem v lesním úseku a s odkali tûm popílku v pûvodním údolí), dále Hrádeck, Radãick a zejména Boleveck se soustavou rybníkû, jejíï základ byl vybudován jiï po roce 460. Území okresu je pokryto hnûd mi a pfiedev ím illimerick mi pûdami. Kambizem typická (nasycená) leïí na svahovinách bezkarbonátov ch permsk ch hornin v bezprostfiedním okolí západnû a severnû od Plznû, podél hranice s okresem PlzeÀ-sever. V úzkém pásu leïí také mezi jiïním okrajem Plznû a Libicemi, kde je vázána na svahoviny drob a bfiidlic âeské vysoãiny. Západnû, v chodnû a jihov chodnû od pfiehradní nádrïe âeské údolí vznikla na kysel ch terasov ch tûrcích a tûrkopíscích kyselá varieta kambizemû typické. V okolí âerveného Hrádku a Litic se na svahovinách bazick ch efuzív vyvinuly men í okrsky kambizemû eutrofní. Témûfi v celé stfiední a jiïní ãásti okresu vznikly celky dominantní hnûdozemû typické s doprovodnou hnûdozemí luvizemní na spra ov ch hlínách. Do v chodní ãásti zasahuje ze sousedního okresu men í oblast luvizemû pseudoglejové na svahovinách drob a bfiidlic spolu s pseudoglejem typick m na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí. Nevápnité nivní sedimenty fiek Úhlavy, Úslavy, Radbuzy, MÏe a Berounky pokr vají pásy nivních pûd fluvizemû typické a glejové. Území mûsta je pfieváïnû odlesnûné. K zemûdûlskému vyuïití je urãeno 36 % ploch okresu zejména na západû, jihu a severov chodû. Zastavûné a ostatní urbanizované plochy tvofií 34 % plochy okresu. PÛvodní vegetace je podstatnû zmûnûna dlouholetou ãinností ãlovûka. V minulosti popisovaná druhová rozmanitost se nadále sniïuje. Nalezneme tu 30 PM 6

7 Okres PlzeÀ-mûsto POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE antropogennû podmínûná plevelová spoleãenstva, umûlé a spontánní travní porosty, kulturní lesy, ruderální spoleãenstva a umûlé plochy pfiímûstské zelenû s fiadou introdukovan ch a lechtûn ch druhû. Nejroz ífienûj ími pfiirozen mi lesními spoleãenstvy byly acidofilní doubravy v severní ãásti území na pískovcov ch substrátech borové doubravy. Dnes, po asi dvousetlet ch antropick ch zásazích, pfievaïují kulturní borové a smrkové porosty s pfiímûsí modfiínu. Duby zaujímají vût inou jen men í podíl v stromovém nebo kefiovém patfie. Kulturní bory jsou charakteristické xeromorfními kefiíky borûvky ãerné (Vaccinium myrtillus) a brusinky obecné (Rhodococcum vitis-idaea). Smrkové kultury, které jsou ve zdej ím prostfiedí zcela nepûvodní, byly zakládány pfieváïnû na relativnû vlhãích biotopech. Druhovû bohaté dubohabfiiny na úrodnûj ích pûdách se místy dochovaly na PM 7 3

8 PlzeÀsko a Karlovarsko 3 2 Doubrava v PP Doubí. 2 Vfies obecn (Calluna vulgaris) poblíï PP Kamenn rybník. 3 âern luãní (Melampyrum pratense). jihu a v chodû území, pfiestoïe i tady byly ovlivàovány ãinností ãlovûka. Na údolních svazích fiek byly mnohde nahrazeny v sadbami trnovníku akátu (Robinia pseudacacia) a borovice ãerné (Pinus nigra). Luhy a ol iny, které provázely prakticky celou vodní síè, byly zredukovány na malé fragmenty a bfiehové porosty. Subxerofilní doubravy areliktní bory byly vázány na slunné svahy a extrémní stanovi tû na okrajích údolí se skalními útvary. Druhy stfiedoevropského geoelementu se víceménû soustfieìují do údolí Berounky pod soutokem s Úslavou, kde je vyvinut údolní fenomén. Na ra- elini ti u Kamenného rybníka roste nûkolik druhû subboreálního pûvodu, napfi. sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea). Ojedinûle nalézáme také podhorské rostliny, napfi. mezi Velk m boleveck m rybníkem a Ko ináfiem prvosenku vy í (Primula elatior), a druhy v raznû suchomilné a teplomilné. Dal- ími v znaãn mi druhy území jsou kapradiník baïinn (Thelypteris palustris), rostoucí u Velkého rybníka, a kapraì hfiebenitá (Dryopteris cristata) urybníka StrÏenka. Na Lochotínsk ch loukách je dosud hojná ÏluÈucha lesklá (Thalictrum lucidum). V lesích v prostoru boleveck ch rybníkû roste místní, lesnicky hodnotn ekotyp borovice lesní (Pinus sylvestris). Mezi pozoruhodné biotopy okresu patfií ra elini tû a pobfieïní porosty u Kamenného rybníka, údolí Petrovka (s mozaikou spoleãenstev rákosin, vysok ch ostfiic, pfiechodov ch ra elini È, baïinn ch ol in, luhû a vlhk ch luk), pomûrnû pfiirozen porost Doubí v boleveckém údolí Merán, fragment reliktního boru na âertovû kazatelnû u Radãic, baïinné ol iny u Seneckého rybníka s ostfiicí prodlouïenou (Carex elongata), suchomilné porosty luk s roztrou en mi kefii na Dfievcích a místy roz ífiené liniové kefiové porosty se slivoní trnitou, hlohy, rûïemi, brslenem evropsk m a bezem ãern m. V znaãnou kvûtenu na sebe vázaly bolevecké rybníky, kde doposud rostou napfi. rákos obecn (Phragmites australis), orobinec úzkolist (Typha angustifolia) ao. irolist (T. latifolia), ãetné druhy ostfiic (Carex spp.) ukamenného rybníka se zachovala o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa) sítin (Juncus spp.)ardestû (Potamogeton spp.). VBerounce pod Bílou Horou stále roste stulík Ïlut (Nuphar lutea). Ladem leïící pole zarûstají p rem plaziv m (Elytrigia repens), tfiezalkou teãkovanou (Hypericum perforatum) a jin mi plevely. Synantropních druhû je v území okresu dnes mnoho; ífií se bol evník velkolep (Heracleum mantegazzianum), zïelezniãních náspû ku- 32 PM 8

9 a stovnice cizí (Lycium barbarum), dále americké druhy rodu celík (Solidago canadensis, S. gigantea) a jiné. SloÏení fauny okresu je podmínûno tím, Ïe toto území tvofií biotopy urbánní a suburbánní, silnû ãlovûkem pfiemûnûné a pfiímo ovlivàované lidskou ãinností. Biotopy stfiedu mûsta a typick ch ãtvrtí ãinïovních domû poskytují prostfiedí jen v raznû synantropizovan m a urbanizovan m druhûm. Vesmûs jde odruhy hojné a bûïné. Pfiesto nûkteré zdej í druhy mûïeme povaïovat jiï za vzácné. Platí to napfi. o chocholou i obecném (Galerida cristata), obyvateli ruderálních ploch, kter se v poslední dobû nauãil hnízdit také na budovách. Úplnou raritou budou ve stfiedu Plznû sokoli stûhovaví (Falco peregrinus), pokud ov em bude úspû nû dokonãen pokus o jejich umûlou introdukci na vûïe ve stfiedu mûsta. Parkové plochy zpûsobují, Ïe do Plznû proniká lesní druh holub hfiivnáã (Columba palumbus), coï je jev bûïn ve velkomûstech celé Stfiední Evropy. K jin m zajímav m ptákûm v mûstech patfií havrani polní (Corvus frugilegus), ktefií v ak v Plzni zatím nezahnízdili, pouze pfiezimují. V posledních desetiletích do mûstského prostfiedí Plznû pronikla rovnûï po tolka obecná (Falco tinnunculus) a straka obecná (Pica pica), ta se v ak lépe cítí v zahradních ãtvrtích dále od stfiedu mûsta, kde je vûbec fauna bohat í. Pronikají sem stále více bûïné hajní a dokonce lesní druhy ropucha zelená (Bufo viridis), kuàka obecná (Bombina bombina), k. Ïlutobfiichá (B. variegata) a blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus). Spoleãenstvo bezobratl ch ÏivoãichÛ má charakter stfiedoevropské fauny kolinního vegetaãního stupnû v podmínkách silnû antropicky ovlivnûné krajiny. Charakteristické jsou zde pfiedev ím druhy kulturních borov ch lesû a ruderálních stanovi È, pomûrnû dobfie je zachována fauna údolních niv. Vedle nûkter ch suboceánsk ch prvkû, napfi. stfievlíãka Nebria salina, zde Ïije fiada teplomiln ch druhû, které sem pronikají ze severov chodu údolím Berounky. Na skalnat ch svazích a sekundárních trávnících na spilitovém podkladu tak v údolí Úhlavy Ïijí napfi. stfievlíãci Masoreus wetterhalli a Ophonus cordatus a mandelinka Timarcha goettingensis. ZdruhÛ vlhk ch biotopû stojí za zmínku v skyt stfievlíãka Nebria livida v oblasti boleveck ch rybníkû, kde Ïijí i vzácní nosatci Nanophyes sahlbergi, Pelenomus olssoni a na pfiirozené vlhké louky vázaná zobonoska Auletobius sanguisorbae. Mezi nejzajímavûj í druhy borov ch lesû patfií tesafiík Acmaeops marginatus a krasci Buprestis octoguttata, B. novemmaculata, Melanophila formaneki a Chrysobothris igniventris. Z letounû jsou na území okresu poãetnûj í netop r hvízdav (Pipistrellus pipistrellus), n. veãerní (Eptesicus serotinus), n. rezav (Nyctalus noctula) a n. dlouhouch (Plecotus austriacus). Nejbohat í ptaãí spoleãenstvo je u rybníkû bolevecké soustavy rybníkû, byè i zde klesá poãet druhû. Vyskytují se v echny bûïné druhy hnízdícího vodního ptactva, ale i druhy vzácnûj í, ãírka obecná (Anas crecca) a ã. modrá (A. querquedula), kopfiivka obecná (A. strepera), lïiãák pestr (A. clypeata), hohol severní (Bucephala clangula), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), rákosník prouïkovan (Acrocephalus schoenobaenus), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus) a ojedinûle ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis). Na pláïích rybníkû se na tahu zastavují obãas rûzné druhy bahàákû. V roce 98 bylo poprvé u Velkého rybníka nalezeno hnízdo moudivláãka luïního (Remiz pendulinus), kter se do 60. let 20. století objevoval v západních âechách jen velmi b Okres PlzeÀ-mûsto d a 2 Ve fragmentech doubrav na území mûsta Plznû Ïijí mj. tyto vzácnûj í druhy tesafiíkû: Stenocorus quercus (a), Pedostrangalia revestita (b), Grammoptera abdominalis (c) a Rhopalopus spinicornis (d). c 2 PM 9 33

10 PlzeÀsko a Karlovarsko 2 Veduta Plznû, akvarel neznámého autora, kolem roku Renesanãní sklo z nálezû v plzeàském historickém podzemí. vzácnû. Z obojïivelníkû zde najdeme napfi. rosniãku zelenou (Hyla arborea) a skokana tíhlého (Rana dalmatina). Na neobdûlan ch plochách na okrajích mûsta se zaãaly ponûkud zvy ovat stavy koroptve polní (Perdix perdix) a kfiepelky polní (Coturnix coturnix). Lesní biotop je reprezentován pouze pfiímûstsk mi lesy. Silné vlivy lidské pfiítomnosti pûsobí, Ïe zde najdeme pfieváïnû jen bûïné lesní druhy. V polesí Bolevec byl do roku 945 bûïn tetfiev hlu ec (Tetrao urogallus), vpováleãn ch letech v ak postupnû vymizel, stejnû jako tetfiívek obecn (Tetrao tetrix). Lesy okresu PlzeÀ-mûsto jsou souãástí pfiírodní lesní oblasti Západoãeská pahorkatina. Lesnatost okresu je pomûrnû nízká, pouze 7,8 %. Nejvût- í lesní komplex leïí severnû od Plznû smûrem na Tfiemo nou. Tak jako v celé republice, také tady v 9. století podíl listnáãû znaãnû poklesl. Dnes zaujímají jehliãnany 76 % plochy okresu, z toho borovice 52 %, smrk 20 % a modfiín 4 %. Listnaté dfieviny zaujímají 24 % plochy, z toho dub %, buk 2 %, bfiíza 4 %, ol e %, akát 2 %, habr 2 % a ostatní listnaté 2 %. Pomûrnû velké podíly borovice a akátu jsou podmínûny specifick mi rûstov mi podmínkami okresu. Podle Typologického systému ÚHÚL má nejvût í rozsah bukodubov a dubobukov lesní vegetaãní stupeà. Na permokarbonsk ch sedimentech rostou bory, na nejteplej ích vys chav ch lokalitách podél Berounky najdeme dubov stupeà. Pfievládá kategorie lesa zvlá tního urãení 56 % plochy. PfievaÏují lesy pfiímûstské a lesy se zv enou rekreaãní funkcí, dále lesy pfiírodních rezervací a lesy genové základny pro borovici. Zatímco 40 % lesû okresu patfií do kategorie lesa hospodáfiského, kategorii lesa ochranného tvofií jen porosty na mimofiádnû nepfiízniv ch stanovi tích, kde les plní pûdoochrannou funkci. Les ochrann zaujímá jen 4 % plochy okresu, pfieváïnû v lokalitách kolem fieky Berounky. Nejstar í ojedinûlé doklady pobytu ãlovûka na území mûsta pocházejí ze star í fáze stfiedního paleolitu (250 aï 25 tis. pfi. n. l.). Dal í skupiny lovcû pfiicházejí aï v závûru paleolitu, kdy zde vznikají první men í sídli tû (PlzeÀ- -Roudná). První trvalé obsazení krajiny a její radikální nevratné zmûny pfiiná ejí v neolitu první zemûdûlci (PlzeÀ-Litice, PlzeÀ-Kfiimice). V závûru tohoto období se objevují kruhov mi pfiíkopy ohrazená sídli tû, tzv. rondely (PlzeÀ- -Kfiimice). Pfiíhodné pûdy, dostatek vody a vhodné klimatické podmínky, to byl základ poãetného osídlení, trvajícího po cel pravûk. Setkáváme se tu i s lokalitami v celém regionu vzácn mi, napfi. germánsk mi sídli ti doby 34 PM 0

11 fiímské, nebo s bohat mi hroby z doby stûhování národû. Na území dne ního mûsta se první Slované usadili v závûru 7. století (PlzeÀ- -Roudná). Boufiliv rozvoj osídlení vrcholí v 8. století vznikem ucelen ch sídelních komor s prvními hrady (PlzeÀ-Bukovec). Brzy se celé území stalo zázemím pfiemyslovského centra na staroplzeneckém hradi ti. Ve stfiedovûku vzniklo na dne ním území mûsta postupnû témûfi 30 sídelních jednotek, z nichï asi tfietina zanikla, pfieváïnû v5. a 6. století. Ostatní se zachovaly dodnes v pozdûj í souvislé mûstské zástavbû, na okrajích území jako pûvodnû izolované, novûj í v stavbou roz ífiené a propojené obce. Rozsáhlej í a soustfiedûné zásahy do krajinné struktury následovaly po zaloïení mûsta Plznû v roce 295, zvlá tû od 5. století. V roce 460 byla zaloïena bolevecká soustava rybníkû. Zemûdûlství utváfielo ráz pfiímûstské krajiny, odlesnilo polohy do cca 400 m n. m. Chov dobytka byl provázen intenzivní pastvou také v lesích a na polích po sklizni. Pûstoval se mj. chmel a vinná réva (PlzeÀ-Vinice). Od 30. let 9. století se datují první sadovnické a krajináfiské úpravy mûsta a krajiny. V roce 832 zaloïil purkmistr Martin Kopeck akciovou okra lovací spoleãnost, nejstar í spolek toho druhu v âechách. Ze získaného kapitálu byly zakoupeny pozemky pro jádro budoucího Lochotínského parku a budovány láznû. Na tento spolek navázala od roku 874 Jednota pro zakládání sadû k okrá lení mûsta Plznû a jeho okolí (pozdûji Okra lovací spolek v Plzni), která se zaslouïila o zaloïení fiady dodnes existujících parkov ch ploch a alejí. DoplÀovala tak obdobnou ãinnost správ mûstsk ch sadû a lesû. Zemûdûlská krajina, vzhledem k soukromému vlastnictví ãlenûná do men ích celkû, byla po 2. svûtové válce poznamenána kolektivizací s dal ími prûvodními jevy. Místy se aï neúnosnû rozrostly plochy chatov ch a zahrádkov ch kolonií zakládan ch uï od 20. let 20. století. Sídelní funkci provázela tûïba nerostn ch surovin (stavební kámen, tûrk, písek, cihláfiská hlína, Ïelezná ruda, od poãátku 8. století uhlí, kameneãné bfiidlice, kaolin). PrÛmyslová revoluce v 9. a je tû více ve 20. století zaãala mûnit tváfi krajiny mnohem v raznûji. Toto období bylo pro dne ní strukturu krajiny a její ráz rozhodující. Prudk nárûst poãtu obyvatel a rozmach v stavby vedl k mnoïství zmûn krajiny (tûïební jámy, odvaly, naváïky, náspy a záfiezy komunikací, regulace a zpevnûní tokû, zvy ování hladiny zástavby, nárûst zpevnûn ch ploch), k ukládání odpadû, ovlivnûní kvality ovzdu í, povrchov ch a podzemních vod. Posledním velk m zásahem do kulturní krajiny mûsta a okolí byla mohutná, ale z architektonického hlediska nehodnotná bytová v stavba po roce 948 a po roce 989 vznik nov ch prûmyslov ch a obchodních zón na okraji mûsta (Borská pole). Vût ina z tûchto negativních prûvodních jevû souãasného konzumního stylu bude pokraãovat, av ak v souãasnosti (rok 2000) uï dochází k regulaci jejich rozsahu a snahám o pozitivní a tvofiivé zmûny. Okres PlzeÀ-mûsto Na vûïi gotického kostela sv. Bartolomûje v Plzni jiï nûkolik let úspû nû hnízdí a pravidelnû vyvádí mláìata pár sokola stûhovavého (Falco peregrinus). 2 Stfiedovûk proutûn ko z nálezû v plzeàském podzemí. 2 PM 35