OKRES KUTNÁ HORA. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. ST EDNÍ âechy

Transkript

1 OKRES KUTNÁ HORA CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ST EDNÍ âechy

2 Stfiední âechy OKRES KUTNÁ HORA Na pfiedcházející stranû: U Ledeãka vytvofiila Sázava jeden z nejhezãích meandrû v âesk ch zemích, na jehoï nárazov ch svazích vystupují i vápencové skály s xerotermní kvûtenou. Niva Sázavy pod Malovidsk mi skalami dnes postupnû zarûstá pobfieïními kfiovinami. Okres Kutná Hora o v mûfie 96,85 km 2 leïí na jihov chodním okraji Stfiedoãeského kraje. Má zhruba tvar lichobûïníku orientovaného ve smûru jihozápad severov chod. Na severozápadû okres sousedí s okresem Kolín, na sv. s okresy Pardubice a Chrudim, na jv. s okresem HavlíãkÛv Brod, a na jz. s okresem Bene ov. Nejsevernûj í bod okresu se nachází v opu tûném meandru Labe km sz. od Zábofií nad Labem ( s.., v. d), nejjiïnûj í leïí na okraji lesa u kóty 438 m n. m. 2,5 km jiïnû od obce Kounice ( s.., v. d.), nejzápadnûj í 0,5 km z. od Vraníku ( s.., v. d.) a nejv chodnûj í u,5 km v. od obce Semtû na okraji lesa ( s.., v. d.). Podobnû jako jiné okresy leïící na rozhraní mezi severem a jihem Stfiedních âech sestává i okres Kutná Hora ze dvou odli n ch ãástí, které mají jin krajinn ráz. Málo lesnatá severov chodní ãást leïící v prûmûru m n. m. stoupá z labské níïiny k linii Bylany Kfiesetice Chedrbí Hostovlice leïící zhruba ve v ce 300 m n. m.; dále k jihu se terén rychleji zdvihá na 400 m n. m. a plynule stoupá k irokému plochému hfibetu mezi Kochánovem a Chlumem pfiesahujícímu 500 m n. m., kter je rozvodím mezi Sázavou a Labem. K jihu je rozãlenûn ãetn mi údolími pfiítokû fieky Sázavy, která u Chfienovic teãe v nadmofiské v ce 342 m, a opou tí území okresu pod Samop emi v 295 m n. m. Rozsáhlé území na jihu aï západû okresu buduje krystalinikum. Na jihu jsou to jednotvárné biotitické aï biotitsillimanitické pararuly s roztrou en mi vloïkami jin ch hornin, pfiedev ím amfibolitû; zvlá tní zmínky zasluhuje loïisko skarnu u Vlastûjovic. Mezi âesk m ternberkem a Sázavou a odtud v úzkém pásu od Rataj pfied Hodkov a dále k âáslavi a Ronovu se táhne ratajská zóna, v níï se pestfie stfiídají amfibolity, svorové ruly aï svory s vloïka- 250 KH 2

3 Okres Kutná Hora ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY mi krystalick ch vápencû. Ratajská zóna oddûluje jiïnû leïící moldanubikum od ponûkud slabûji metamorfované jednotky na severu, kterou oznaãujeme jako kutnohorsko-svrateckou oblast. Budují ho hlavnû dvojslídné ortoruly (Ïuloruly). Na jihozápad od Kutné Hory se nachází vût í komplex svorov ch rul aï svorû. Okrajovû zasahuje do severov chodní ãásti okresu i krystalinikum Îelezn ch hor pfiedstavované úzk m pásem fylitû, kyselou kataklastickou Ïulou u Zdechovic a smûrem k v chodu fylitick mi, slabû metamorfovan mi bfiidlicemi starohorního stáfií. Kutnohorsk m krystalinikem proniká pfiibliïnû 2 stfiíbronosn ch Ïiln ch pásem kutnohorského rudního revíru, které byly v nejvût ím rozsahu tûïeny ve 3. aï 6. století. Jeho horniny tvofií i skupinu kutnohorsk ch vrchû, z nichï vyniká KaÀk. Severním a severozápadním smûrem se krystalinikum nofií pod zhruba horizontálnû uloïené horniny svrchní kfiídy, které tvofií niï í severní ãást okresu. PfievaÏují vápnité ( slínité ) horniny spodního turonu, mezi údolím Doubravy a úpatím Îelezn ch hor vystupuje pás slínû a slínovcû turonu stfiedního. Kfiídové horniny zabíhají v bûïky do území krystalinika ukutné Hory, ÎlebÛ a Tfiemo nice. Západnû od Kutné Hory vystupují na vût í plo e vápence a vápnité pískovce cenomanu. Cenomanské pískovce se zachovaly jako relikty na krystaliniku i dále k jihu a jihozápadu, kde vystupují ve vût ím okrsku na západ od KH 3 25

4 Stfiední âechy KRAJINN POKRYV Uhlífisk ch Janovic. Tfietihorní tûrky a písky s jílovit mi polohami se zachovaly v nûkolika men ích zbytcích, napfi. u Hetlína a Puchfie. Kvartér je zastoupen spra emi a spra ov mi hlínami v âáslavské kotlinû, pfii Labi pak vát mi písky a terasov mi tûrkopísky. Na úpatí KaÀku u Sedlce tvofií spra e mohutné souvrství zachycující v voj v nûkolika klimatick ch cyklech stfiedního a mlad ího pleistocénu. V biodetritick ch vápencích cenomanského stáfií umiskovic se dodnes vytváfiejí unikátní krasové jevy hroucením spra ové struktury do hloubky (sufózní závrty, jeskynû, propástky). Ve v e poloïeném terénu na jihu a západû okresu pfiechází spra do nevápnit ch prachovic, v ãlenitûj ích úsecích pak vystupují svahoviny a na plo inách sázavsko-labského rozvodí vût í pokryvy polygenetick ch hlín. Terasové tûrkopísky tvofií men í stupnû v údolí Sázavy, podél dolní Doubravy se uplatàují na vût í plo e nivní hlíny, v kotlinovit ch úpadech u Zbyslavi men í loïiska baïinn ch slínû a jezerní kfiídy s typickou faunou vodních mûkk Û. Stfiední a jz. ãást okresu náleïí k âeskomoravské vrchovinû, která je tu zastoupená Kutnohorskou plo inou, Svûtelskou a Îelivskou pahorkatinou. Krystalinikum charakterizuje pahorkatinn georeliéf, kter v místech ãetnûj ích, hloubûji zafiíznut ch údolí nab vá aï vrchovinného vzhledu. Na 252 KH 4

5 Okres Kutná Hora labsko-sázavském rozvodí se zachovaly plo iny s relikty kfiídov ch sedimentû. Vyv eniny odoln ch hornin krystalinika zpestfiují jinak rovinat povrch kfiídov ch hornin. Nápadn m prvkem georeliéfu je vrch KaÀk (352,7 m n. m.), na jehoï svazích se zachovaly pfiíbojové sedimenty kfiídy z dob, kdy tvofiil ostrov v kfiídovém mofii. Eroze vodních tokû vytvofiila místy rokle se skalnat mi stûnami v tvrd ch krystalick ch horninách v podloïí kfiídy, napfi. na Vrchlici u ml na Denemark na jih od Kutné Hory. Sv. ãást okresu tvofií âáslavská kotlina vyplnûná kfiídov mi usazeninami. Nápadn m krajinn m prvkem v sv. ãásti okresu je strm zlomov svah omezující z jihozápadu v bûïek Chvaletické pahorkatiny Îelezn ch hor. Na jihu okresu se v obraze krajiny v raznû uplatàuje hluboké údolí Sázavy s ãetn mi zaklesnut mi meandry, pfiedev ím v úseku pod Rataji nad Sázavou, které v nárazov ch srázech odkr vají pestr sled hornin ratajské zóny. V cenomansk ch biodetritick ch vápencích u Miskovic se vytváfiejí unikátní závrty, jeskynû a propástky. V okolí Kutné Hory jsou ãetné tû- Ïební antropogenní tvary. Krajinnému rázu odpovídají i klimatické pomûry. Zatímco âáslavská kotlina patfií do teplé klimatické oblasti s prûmûrnou roãní teplotou vzduchu 8 8,5 C (na Labi aï 9 C) a prûmûrn m roãním úhrnem atmosferick ch sráïek od 550 do 600 mm, jiïní ãást okresu jiï náleïí do chladnûj í a vlhãí mírnû teplé klimatické oblasti s hodnotami prûmûr- 2 Na v chozech krystalinika ve svazích KaÀku u Kutné Hory se zachovaly zbytky hrubozrnn ch pfiíbojov ch slepencû vznikl ch na pobfie- Ïí kfiídového mofie. 2 RÛzné typy ostnû a ãásti schránek cidaridních jeïovek. KH 5 253

6 Stfiední âechy Malovidské skály na Sázavû pod âesk m ternberkem buduje pestrá série svorû, amfibolitû a vápencû poskytující pfiíznivé prostfiedí pro fiadu teplomiln ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ. n ch roãních teplot vzduchu v rozmezí 7,0 7,5 C, v chránûn ch místech sázavského údolí mírnû vy ích (Ledeãko 8 C), a s prûmûrn m roãním úhrnem atmosférick ch sráïek mm. Kromû hraniãních tokû Sázavy a krátkého úseku Labe je nejv znamnûj ím tokem Doubrava s plochou povodí 598,8 km 2, která protéká severov chodní ãástí okresu. Z dal ích vodohospodáfisky v znamn ch tokû zasluhuje zmínky Klejnárka (povodí 344 km 2 ), Brslenka (povodí 0, km 2 ) avrchlice (povodí 33 km 2 ). Ve stfiední a západní ãásti regionu byly vybudovány ãetné rybníky, z nichï nejrozsáhlej í je Vavfiineck rybník u Uhlífisk ch Janovic (72 ha). Pfiehradní nádrï byla zbudována na fiece Vrchlici u Male- ova (první pfiehradní nádrï s klenbovou hrází v âeské republice) a na fiece Îelivce velká vodárenská nádrï vihov. V âáslavské kotlinû tvofií vût í souvislé plochy ãernozem hnûdozemní na spra i jako dominující jednotka s doprovodn mi edozemûmi na periferii ãernozemní oblasti. V men ím plo - ném rozsahu se zde vyskytují samostatné areály ãernozemû typické. Skupinu molick ch pûd doplàují v nivû Klejnárky (severnû od Kutné Hory) a podél men ích pfiítokû Doubravy rûznû velké celky ãernice typické. V jihov chodních v bûïcích okresu a pfiedev ím v irokém okolí Kutné Hory pfiecházejí ãernozemû do hnûdozemí typick ch na spra i. Mezi nivou Doubravy a v chodní hranicí Kutnohorska se nachází kambizemní pararendziny na slínech a zvûtralinách vápnit ch opuk, s men ími plochami ãernozemû arenické na vápnit ch píscích s podloïím slínû. Západnû od âáslavi i Kutné Hory pfievládají na prachovicích typické luvizemû. Rozvodí mezi Sázavou a Labem vyznaãují typic- 254 KH 6

7 Okres Kutná Hora ké pseudogleje na tûïk ch polygenetick ch hlínách. Mezi tímto rozvodím a samotnou Sázavou pfievládají na svahovinách kysel ch metamorfik (rul, svorû, granulitû) velké asociace kambizemí typick ch (kysel ch i nasycen ch). Kromû kambizemí a pseudoglejû se zde podél velkého poãtu vodoteãí vytvofiily typické (zbahnûlé, organozemní) gleje. Pfii Labi, v nivû Doubravy (na severov chodû okresu) vznikla na terasov ch píscích a tûrkopíscích rovnûï kambizem arenická, bezprostfiednû podél tûchto tokû (vãetnû Klejnárky a jejích pfiítokû) i nivní pûdy fluvizem glejová (typická). Typické a kambizemní (kyselé) rankery na v chozech a skeletovit ch zvûtralinách rul i granulitû, ale i rendziny na svahovinách vápencû se vyskytují stfiídavû s kambizemûmi (rankrovou, typickou a pseudoglejovou) na svazích v údolí Sázavy. Labské luhy nedaleko ústí Doubravy v lokalitû Na hornické. KH 7 255

8 Stfiední âechy POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum) doprovází bfiehy fiek a potokû. Mapa potenciální pfiirozené vegetace rekonstruuje v âáslavské kotlinû pfiedev ím ãern ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-carpinetum) a podél vût ích tokû smûfiujících k Labi pfieru- ované pásy luhû stfiemchov ch jasenin (Pruno-Fraxinetum). V niï ích úsecích Hornosázavské pahorkatiny se pfiedpokládá pfievaha bikov ch a jedlov ch doubrav (Luzulo albidae-quercetum, Abieti-Quercetum), na jihozápadních svazích Îelezn ch hor lipové doubravy (Tilio-Betuletum). Ve vy ích polohách na labsko-sázavském rozvodí jsou zastoupeny bikové buãiny (Luzulo-Fagetum), podél Sázavy od ústí Îelivky aï po hranici okresu kvûtnaté buãiny s lípou malolistou (Tilio cordatae-fagetum). Souãasn stav flóry i vegetace je silnû antropicky ovlivnûn a pozmûnûn. NiÏ í severní ãást okresu na kfiídov ch 256 KH 8

9 Okres Kutná Hora horninách je z velké ãásti odlesnûná a intenzivnû zemûdûlsky vyuïívaná. Smûrem k jihov chodu a jihu vyznívá teplomilná kvûtena. Pro slunné svahy na slínit ch horninách jsou v znaãné kvûtnaté trávníky s váleãkou prapofiitou (Scabioso ochroleucae Brachypodietum pinnati), v Îehu ické obofie se zachovaly luïní porosty s ãesnekem medvûdím (Allium ursinum). Lesy v jiïní polovinû jsou dnes v naprosté vût inû zmûnûné na jehliãnaté monokultury smrku popfi. borovice. Na loukách pod Sudûjovem pfietrvávají do souãasnosti blatouchové louky (Calthion) s v skytem vstavaãovit ch. Na rozvodní parovinû místy regenerují drobná ra elini tû. ÚtrÏky suèov ch porostû se zachovaly v hluboko zafiíznutém údolí Klejnárky apfiedev ím v kaàonovit ch úsecích údolí Sázavy. Na skalách v údolí Sázavy se nacházejí na fiadû míst, zejména na bazick ch horninách ratajské zóny, v bûïky spoleãenstev skalních stepí s tafiicí skalní (Aurinia saxatilis) a kostfiavou sivou (Festuca pallens), místy se vyskytuje rozchodník bíl (Oreosedum album), rozchodník skalní (Petrosedum reflexum) a mochna píseãná (Potentilla arenaria). Na vápencích u Samop í a Malovid jsou hojné porosty bûlozáfiky vûtvité (Anthericum ramosum). Na vût inû území okresu se vyskytuje bûïná fauna vnitroãeské osídlené krajiny. Podobnû jako v pfiípadû flóry sem zasahují nûkteré teplomilné druhy. Pozoruhodná je enkláva terikolnû Ïijícího plïe Oxychilus inopinatus v okolí Kutné Hory, postglaciálního imigranta z balkánsko-panonského prostoru, kter je z âech znám jiï jen z Roudnicka, dolního Poohfií a západního kfiídla âeského Stfiedohofií. Na vápencích u Samop í a Sázavy se vyskytuje páskovka Ïíhaná (Cepaea vindobonensis) a zrnovka Pupilla sterri. V horním toku Vrchlice se udrïel rak fiíãní (Astacus astacus). V slunné stránû posázavsk ch luk ob vá nedávno v âeské republice zji tûn mediteránní kfiiïák pruhovan (Argiope bruennichi), z mot lû pak napfi. vfietenu ka ligrusová Zygaena carniolica ãi otakárek ovocn (Iphiclides podalirius). Z broukû jsou v znaãné nálezy napfi. chrobáka Odontaeus armiger, krasce Chrysobothris igniventris nebo tesafiíkû Acanthocinus griseus a Agapanthia intermedia, z v znaãnûj- ích druhû plo tic (Heteroptera) je 2 I na jednotvárn ch plo inách na jihov chodní hranici okresu najdeme pozoruhodné okrsky jako jsou PP Velká a Malá Ol ina s cel mi porosty bledulí. 2 Soumraãník jitrocelov (Carterocephalus palaemon) na Kutnohorsku patfií mezi bûïné mot ly. 3 Svûtlík lékafisk (Euphrasia rostkoviana) roste na minerálnû bohat ích such ch stráních. 3 KH 9 257

10 Stfiední âechy Portál chrámu sv. Barbory vkutné Hofie. 2 Mláìata slíìákû (Lycosidae) se po vylíhnutí vozí na zadeãku své matky. 2 zajímav nález proudomilné hlubenky skryté (Aphelocheirus aestivalis). Z údolí Vrchlice pod pfiehradou a z okolí rybníka Bezdûkova u Zbraslavic je i známá rosniãka zelená. Z ménû bûïn ch druhû drobn ch savcû se mozaikovitû vyskytuje rejsec ãern (Neomys anomalus) a hrabo mokfiadní (Microtus agrestis). Osídlení je známo pfieváïnû ze ir ího území Polabí v severní ãásti okresu a z klidn ch dolních úsekû povodí Klejnárky, Vrchlice, Brslenky a Doubravy. Pravûké a ranû stfiedovûké osídlení v ãlenitûj ím terénu jiïnû od Male ova je jiï sporadické a doklady o pfiítomnosti lidí jsou známy pfieváïnû z hradi È v povodí Sázavy a jejich blízkého zázemí nebo ojedinûl ch nálezû. Doklady o pohybech paleolitick ch a mezolitick ch lovcû a sbûraãû na území dne ního okresu jsou napfi. ze Îehu ic. Jedním z nejv znamnûj ích pravûk ch osídlení je osídlení neolitické. Zabírá irok pás mírnû zvlnûné krajiny okolo Kutné Hory aï po âáslavsko. K celoevropsky v znamn m lokalitám s neolitick m osídlením náleïí Bylany u Kutné Hory a jejich bezprostfiední okolí. V rozsáhlém neolitickém areálu byly rozli eny ãtyfii mikroareály. V nich bylo bûhem dlouholetého v zkumu zachyceno osídlení s jeho zánikem, pfiestavbami a v stavbami nov ch domû. Mimo domû, prostor vhodn ch pro pûstování obilí a chov dobytka potfiebovali lidé urãité prostory k sv m náboïensk m úkonûm. Zachyceny byly rondely a dal í atributy Ïivotního a kultovního projevu. Bylo prozkoumáno celkem 34 domû z rûzn ch fází neolitu. Doklady neolitického osídlení pocházejí z 28 katastrû. K rozsáhlej ím areálûm patfií území dne ní âáslavi, Drobovic, Moãovic, Nov ch DvorÛ a Kutné Hory. Obdobné osídlení je doloïeno pro mlad í neolitické období reprezentované kulturou s vypíchanou keramikou. Eneolitické osídlení je známo z 5 lokalit. V znamn m sídli tûm pro období kultury nálevkovit ch pohárû jsou Moãovice. Diferencované osídlení je známé v prûbûhu fiivnáãské kultury. Vedle otevfien ch poloh jsou známy i polohy uzavfiené opevnûním. Dokladem jsou tfii polohy Kutná Hora-Denemark, Kutná Hora-Cimburk a âáslav-hrádek, na nichï byla vybudována v znaãná hradi tû s pfiíkopy a hradbami. Mlad í eneolitické osídlení, osídlení star í a stfiední doby bronzové, reprezentované únûtickou a mohylovou kulturou, nevyboãuje z rámce známého v sousedním kolínském okrese. Následující období mlad í a pozdní doby bronzové naz vané kulturou popelnicov ch polí, je stejnû diferencované jako v ostatních stfiedoãesk ch okresech, jimiï protéká Labe a Jizera. Osídlení je reprezentováno kulturami luïickou, knovízskou a jejím v vojo- 258 KH 0

11 Okres Kutná Hora v m pokraãováním kulturou títarskou, zatímco mlad í v vojové období luïické kultury a osídlení slezskoplatûnickou kulturou se nepodafiilo prokázat. Sídli tní objekty luïické kultury jsou známy napfi. z Hofian, Ne karedic, Krchleb, Kalabousku a âáslavi. Dnes velmi rychle mizí v dûsledku stavebních aktivit. Knovízská kultura je naopak známa aï ze svého klasického období. Je doloïena v Kutné Hofie, na plo e hradi tû Denemark a Horkách- Potûhách, odkud jsou známy domy s kûlovou konstrukcí. V znaãné lokality následného títarského období byly zkoumány v rûzn ch místech âáslavi, v Kutné Hofie na hradi ti Cimburk, v Chotusicích, Bylanech, Hofianech, Nov ch Dvorech a Moãovicích. Na toto období navazuje star í doba Ïelezná, reprezentovaná hal tatskou kulturou, pro star í období ve stfiedoãeském prostoru naz vanou kulturou bylanskou a po jejím zániku se hovofií o pozdnû hal tatském aï ãasnû laténském období. Vût í koncentrace osídlení byla prokázána na území dne ní âáslavi, kde je dokladováno sedm sídli tních areálû. K nim je nutno je tû pfiipoãíst opevnûnou polohu âáslav-hrádek pro období pozdního hal tatu. Obdobná koncentrace sídli È je známa z území dne ní Kutné Hory s dominantní polohou hradi tû Cimburk. Dal í sídli tû jsou známa napfi. z katastru obcí Církvice, Hofiany, Chotusice, Tfiebe ice a Malín. Sídla od mlad í doby bronzové aï po ãasn latén jsou témûfi stabilizovaná a dochází pouze k men ím posunûm v rámci areálu. Stabilita svûdãí o klidném a patrnû stálém klimatu. Osídlení v následné dobû laténské vyuïívá jen Kutnohorsko a âáslavsko. Jsou známy polohy z povodí Klejnárky a Doubravy. Sídelní aktivita trvá po celou dobu pfiítomnosti KeltÛ na území nynûj í âeské republiky s pfievahou pozdnû la- 2 Údolí Sázavy pod mûstem Sázavou (vpravo v pozadí) má ráz lesnaté vrchoviny kontrastující s bezles mi plo inami v pozadí. 2 KaÀk u Kutné Hory. Kaskáda tvofiená hydroxidy hliníku a jasnû modfie zbarvená slouãeninami arzénu a mûdi. KH 259

12 Stfiední âechy Historick stfied mûsta Kutná Hora s kostelem sv. Jakuba. ténského osídlení. Ke známûj ím lokalitám patfií nûkolik poloh v âáslavi a Kutné Hofie, dále pak v Moãovicích, Hofianech a Chotusicích. Germánské osídlení opût sleduje jen severní ãást okresu v blízkosti Labe. Slovanské období je reprezentováno men ím poãtem vesnick ch sídli È. Situace se ponûkud mûní v prûbûhu 0. století. Zfiejmû dûleïitou roli pfii zmûnû sídelního systému na âáslavsku sehrálo správní centrum na ãáslavském Hrádku, jehoï dûleïitost zanikla s v stavbou královského mûsta âáslavi. Zcela nepochybnû bylo v znamné hradi tû v Malínû, kde byla slavníkovská mincovna, která v tu dobu jiï mohla zpracovávat stfiíbro z blízk ch kutnohorsk ch dob vacích prostorû. TûÏba mincovního kovu a dûleïitost dálkov ch komunikací velmi brzy zmûnila celou oblast. Pfiedev ím tûïba a následné zpracovatelské procesy patrnû velmi podstatnû zasáhly do ekosystému oblasti, protoïe spotfieba vody i dfieva s rozvojem královského horního mûsta Kutné Hory ve 3. století znaãnû stoupla. Pfiedev ím rozvoj tûïby byl patrnû pfiíãinou znaãného odlesnûní. K regeneraci do lo aï po úpadku dûlní ãinnosti. Z hospodáfisk ch aktivit v okrese Kutná Hora dnes hraje hlavní roli zemûdûlství a lesnictví. Od stfiedovûku provozovaná tûïba stfiíbrn ch rud v kutnohorském revíru, tûïba Ïelezn ch rud u Vlastûjovic a men í tûïby na dal- ích místech dnes jiï zanikly a tûïební prostory se postupnû revitalizují. Zanikla i tûïba vápence v okolí Miskovic. Okresem prochází v znamná Ïelezniãní i silniãní komunikace Praha Brno. Okres má pomûrnû fiídkou síè maloplo n ch chránûn ch území, z nichï nejvût í je pfiírodní rezervace Îehu ická obora, v níï se chrání jeden z nejv znamnûj ích zbytkû luhû, které kdysi pokr valy nivu Doubravy. V obofie se chová bílá mutace jelena, pravdûpodobnû orientálního pûvodu. Vût ina dal ích chránûn ch území byla zfiízena k ochranû urãit ch pfiírodních objektû, vût inou geologick ch, které pfiedstavují unikátní ukázky pfiíbojové facie kfiídového mofie, z nichï je nejznámûj í NPP KaÀk (352,7 m n. m.). Jiná chránûná území chrání v skyt urãit ch vzácn ch botanick ch druhû jako rybníãek u Hofian, kde roste rdestice hustolistá, dnes kriticky ohroïená. Ochrany by dále zasluhovaly nûkteré plochy v údolí Sázavy, pfiedev ím skalní stepi na vápencích ratajské zóny. V znamné jsou i nûkteré geomorfologické jevy, jako lokality moldanubika s kryogenními tvary (Tisá skála u Pfiibyslavic) nebo strï âertûv dûl u Starkoãe. BIBLIOGRAFIE: 450, 45, 65, KH 2