Povídky. Vladimír Lorenz - 1 -

Transkript

1 Povídky Vladimír Lorenz - 1 -

2 Obsah: Povídky...1 Nkolik slov úvodem....2 Povídka o houbách...3 Návštva píbuzných...4 Pes celé msto...6 Radhoš&....7 Dovolená....8 Ne*ekaný dar Stará tešn...11 Nová k-lna Vana Cesta dom Klí*e...14 Modlitba...15 Na rozhraní...16 Uzavení kruhu...18 Neobvyklá seance...19 Operace slepého steva...20 Bouka...21 Návštva Pyramid v Egypt...22 Druhá *ást povídky Pedpov:...26 Istambul...27 Trója...28 Neuskute*nné vzdlání...29 Mimoádná pomoc Lidové zvyky Druhý píbh...33 Povídka o lidském duchu...34 Poznámka autora *** - 2 -

3

4 Nkolik slov úvodem. Otvíráte kníaku povídek o událostech, které se skute*n odehrály v Aivot jednoho *lovka, které sám proail v r-zných *asových obdobích, od útlého vku chlapce, aa po vk starce a má poslouait k Vašemu pobavení. Mimo baného pobavení, m-aete v ní nalézt poznání, Ae Aivot kaadého *lovka probíhá ve dvou dimenzích. První je hmotná, kterou si kaadý pln uvdomuje, protoae naplcuje celý jeho Aivot a je omezena *asovým prostorem. Od zrození, dtský vk jinošský nebo dív*í, vk starého muae nebo Aeny aa k úplnému konci, který je vyjáden odchodem ze Aivota, smrtí. Druhý je nehmotný, který si vtšina lidí neuvdomuje nebo nechce uvdomit a dnes vtšina lidí v nj neví. V této dimenzi hraje hlavní roli duch, který se do dtského tla inkarnuje v l-n matky, kde pijme hmotný obal, se kterým se narodí. Tato druhá dimenze *lovka je jeho podstatou, je nesmrtelná a nemá na ni vliv *asová dimenze. S utvoením dtského tla v l-n mat*in, pijme toto tlo i ducha, který obalen hmotnou schránkou projde Aivotem aa do své pozemské smrti. V dob jeho Aivota je obdaen mozkem, který jeho Aivot ídí a krví, která spojuje ducha s tlem, v tle pulsuje a udrauje tak tlo v *innosti. Smrtí zaniká mozek i krev, ale jeho podstata - duch - neumírá, Aije dále a po odpoutání od hmotné schránky pejde do oblasti nehmotné a to jemné hrubohmotnosti nebo hrubé jemnohmotnosti nebo jemné jemnohmotnosti a m-ae se dostat pes oblast bytostnou aa do oblasti duchovní, coa jest oblast jeho p-vodu a mla by být také oblastí, kterou má dosáhnout jako vdomý nesmrtelný duch k v*nému Aivotu v této oblasti. Eivot *lovka v obou dimenzích probíhá dle zákon- stvoení které jsou dány a neovlivniteln p-sobí v celém Stvoení. Celé stvoení je jimi ízeno a p-sobí v jejich plnní. Jen *lovk, jediný tvor ve Stvoení zákony nedodrauje, protoae je ani nezná a o jejich poznání se nesnaaí. Povídky zde sepsané poodhrnují cípek poznání nehmotné sféry a podávají svdectví o jeho existenci, i kdya jen v té nejniaší úrovni. Jsou proaitím událostí Aivota, pro Aivot. Je osobní záleaitostí kaadého *tenáe, jak vyprávní pijme. K získání vdní o duchovním dní *lovka nelze nikoho nutit, jen mu ho doporu*it. Autor - únor 2006 Lorenz Vladimír - 2 -

5 Povídka o houbách Bylo poledne, slunce píjemn hálo, jak bývá obvyklé v msíci srpnu, kdya paní Fila, Ani*ka a Hedvika, v jedné malé vísce v oblasti Malé Hané, nedaleko Velkých Opatovic, se rozhodly, Ae p-jdou do lesa na houby, které dle svdectví místních obyvatel práv za*ínaly ve vtším mítku r-st. Pipravily si vše potebné a rozhodovaly se, zda mají s sebou vzít všechny dti. Jednalo se hlavn o Magdu a Hedvi*ku, kterým bylo teprve pt let a chodit po lese celé odpoledne by pro n mohlo být velmi únavné. Hol*i*ky však byly jiného názoru a slibovaly, Ae chození po lese na které se tšily, vydraí. O chlapce se nejednalo, protoae Edá* ml 7 let, Jenda 9 a Vlá:a jia 12. Na pímluvu chlapc-, byla dv*ata na výpravu také pibrána, takae toho odpoledne vyrazila k lesu skupina v po*tu osmi nadšených sbratel-. Do lesa to nebylo daleko a paní Fila, která s rodinou obývala jednu z lázecských vil, se svým synem Jendou, dlala všem pr-vodkyni, protoae místní les dobe znala. Nadji mli velikou, protoae místní vesni*ané, kteí na houby chodili, pinášeli domzna*né mnoaství hub. Všechna místa, která paní Fila znala obešly, chodily po lese jia asi dv hodiny, ale výsledek byl velmi nepatrný. Mimo nkolik lišek, njakého kozáka a klouzka nic nenašly. Na hiby nemly v-bec štstí, protoae nenašly ani jednoho. Aby mly z výletu alespoc njaký uaitek, trhaly lé*ivé byliny, které jim paní Ani*ka ozna*ila. Hol*i*ky byly jia unavené a rozmrzelé z toho, Ae našly málo hub a doaadovaly se jia návratu dom-. Výlet se jim podail, proaili pkné odpoledne, pochodili po lese, ale mrzelo je, Ae to hlavní pro co se do lesa vydali, se nesplnilo. Tšili se, Ae budou mít k ve*ei smaaenici z hub, ale tch nkolik hub, které našli, by jim sta*ilo sotva na brambora*ku. Rozhodli se, Ae si sednou na pasece, dojí sva*inu, odpo*inou si a p-jdou dom-. Usadili se na pasece, která byla ze tí stran obklopena vysokými stromy a z jedné strany houštinou, mlázím, jak se tomu íká. Zatím co odpo*ívali, pani Ani*ka jim ekla, Ae si asi ty houby nezaslouaí, protoae o to malé bytostné nepoprosili a proto jim pi hledání nepomohli. Teprve pak si uvdomili, Ae opravdu na ty malé bytostné zapomnli a o pomoc nepoprosili. Paní Ani*ka jim ekla, Ae píšt musí tuto chybu napravit a hned ped odchodem z domova je musí o pomoc pkn poprosit a poaádala bytostné, aby jim odpustili toto nedopatení. Ješt chvílí posedli a pak vzhledem k tomu, Ae *as jia zna*n pokro*il, pipravovali se na zpáte*ní cestu. Jen dvanáctiletý Vlá:a se najednou od ostatních odpojil, protoae ho napadlo, aby se šel podívat do houštiny. Sotva se však prodral okrajem houštiny a udlal nkolik krok-, pekvapením úpln ztuhnul a bál se udlat další kroky. To co uvidl bylo k neuvení. V houštin kam dohlédl byly samé houby. Nebyly to však ledajaké houby, ale samé híbky. OkamAit zavolal na všechny, aby pišli za ním, Ae má pro n velké pekvapení. Pekvapení to opravdu bylo ne*ekané. Všichni, paní Fila, Ani*ka, Hedvika i dti za*aly opatrn sbírat hiby, které jim bytostní ukázali a pro n pipravili. Najednou jim košíky a tašky nesta*ily, museli pouaít i šátky a chlapci svá tri*ka, aby mohli všechny - 3 -

6 nasbírané houby odnést. Mimoádné na tom bylo to, Ae v celém lese, který za odpoledne prochodili, bylo tak málo hub a tady na samém kraji lesa jich byly takové spousty. Rozradostnni se všichni vraceli dom- a ani únavu jia necítili. Doma všechny houby ihned o*istili a pani Fila udlala pro všechny bohatou smaaenici. Ped ve*eí se všichni pomodlili a podkovali bytostným za jejich neobvyklý dar a pízec, kterou jim projevili. Bylo to pro všechny mimoádné proaití a nezvratný d-kaz toho, Ae kdya *lovk je citovým septím napojen na bytostné, Ae se to musí nezbytn projevit i hmotn. Tento záaitek si všichni zapsali do svých srdcí a nikdy na nj nezapomnli. Návštva píbuzných Píbh o kterém se zde vypráví, se odehrál v pomrn dávné minulosti, ale je pozoruhodný svým pr-bhem a m-ae *tenáe, který má zájem na událostech vymykajících se banému dní, zaujmout. Bylo to v srpnu 1939 v dob prázdnin, v prvním roce po okupaci Meskoslovenska fašistickou armádou, z rozhodnutí Adolfa Hitlera, kanclée Velkonmecké Níše jako d-sledek zrady, které se velmoci Francie a Anglie dopustily na našem národ. Meskoslovenský stát byl zrušen, Slovensko se osamostatnilo, Podkarpatská Rus byl zabrána Ma:arskem, velká *ást Slezska Poláky a velká Mást pohrani*ních okres- Mech a Moravy byla odtraena a pipadla Nmecku. Takto to bylo stvrzeno Mnichovskou dohodou, kterou podepsaly Anglie, Francie, Nmecko a Itálie. Ale i tato dohoda nebyla dodraena a byla porušena Nmeckem, kdya dne došlo k utvoení Protektorátu Böhmen und Möhren. Obyvatelé Mech a Moravy si na vytvoení Protektorátu jen s velkými obtíaemi zvykali, protoae došlo k velkým politickým, hospodáským a hlavn ob*anským zmnám, které byly postupn okupa*ními úady zavádny. Jednou z mnoha novot, které byly zavádny, bylo zna*né omezení v doprav. Vtšina autobusové dopravy byla zrušena a do míst, kam nevedla Aeleznice, bylo velmi obtíané se dostat. Zrovna v této dob prázdnin a dovolených si 17-ti letý Mirek z Brna usmyslil, Ae by ml navštívit své píbuzné v Mysliboicích, coa bylo od Brna vzdáleno asi 60 km, Aeleznice tam nevedla a autobusová linka v zájmu úspory pohonných hmot byla zrušena. Mirek ml v Mysliboicích teti*ku, sestru své matky, která mla manaela hajným a mli hájovnu v lese u Mysliboic. Bylo to více nea ti roky co se nevidli a proto je chtl Mirek navštívit. S ešením tohoto pro nj obtíaného problému, se svil svému dobrému kamarádovi Mojmírovi a po spole*ném uvaaování pišli na nápad, Ae by mohli do Mysliboic jet na jízdních kolech a to v sobotu tam a v nedli nazpt. Obma se nápad zamlouval, protoae mohli tak spojit píjemné s uaite*ným a ješt si pi tom náleait jízdou na kolech zasportovat. Prostudovali mapu, vyzna*ili si trasu cesty pes která mste*ka pojedou a v sobotu odpoledne z Brna - Eidenic vyrazili. Jeli pes Rosice, Oslavany, Mohelno, Hrotovice, aa do Mysliboic. Cesta jim vesele ubíhala a ani jim nevadilo, Ae silnice v té dob byla peváan prašná a jen pes - 4 -

7 mste*ka byla dláadná nebo nkde i asfaltová. Jak ubíhala cesta, tak ale také ubíhal *as. KdyA pijíadli do Mysliboic, bylo slunce jia dávno za lesy a za*ínalo se pomalu šeit. Teprve tam na n dolehlo, Ae neznají, kde se hájovna nachází a Ae ví pouze, Ae je v lese. Mirek tam nikdy nebyl, protoae pi jeho poslední návštv jeho píbuzní mli hájovnu v Ivani, coa bylo na opa*ném konci od Brna. V mste*ku se zeptali jedné starší paní, místní obyvatelky, která vdla kde hájovna leaí a cestu jim jak nejlépe umla vysvtlila a netajila se obavami, Ae ua je ve*er a Ae mohou lehce zabloudit, kdya tam jsou poprvé. Mojmír neml obavy, protoae jako vady spoléhal na Mirka. Mirek sice obavy ml, ale vil, Ae jim bude v této pro n obtíané situaci pomoaeno. Dali se tedy polní cestou, která vedla k lesu a potom jia jen lesem. Museli jít pšky a kola jen vést, protoae v lese byla jia tma. Asi po 20 minutách ch-ze jia zcela hustým lesem, zaslechli štkání psa, z *ehoa usuzovali, Ae nedaleko musí být lidské obydlí a Ae by to mohla být hájovna, kterou hledali. Po chvíli skute*n došli k devnému plotu a brance a sou*asn uvidli siluetu domu, kde se svítilo. To se však jia dvee v dom otevely, objevila se muaská postava se psem a zeptala se kdo tam je. Byl to Mirk-v strý*ek a kdya poznal Mirka, hned volal teti*ku. Nebyl to však jen strý*ek, kdo Mirka poznal, ale byl to i pes, který po nkolika letech se k nmu ihned hlásil. Bylo to velké uvítání, protoae teti*ka a strý*ek takovou návštvu ne*ekali a to ješt v tak pozdní hodinu. Chlapc-m se dostalo velkého pohoštní a dlouho ješt povídali, nea se odebrali ke spánku. Jediné, co strý*ek nemohl pochopit bylo, jak mohli dva mladí kluci, kteí nikdy v tch kon*inách nebyli a ješt v noci, najít tak klidn jejich hájovnu. Mam se jim Mirek snaail vysvtlit, Ae byli pod dobrou ochranou a proto nezabloudili. Byla to ta nejlepší ochrana, jaké se Mlovku m-ae dostat. Malí bytostní je po celou cestu provázeli a zavedli je bez jakýchkoliv problém- spolehliv aa na místo. To si však tenkrát ani oba mladíci neuvdomovali, aa teprve kdya to Mirek vyprávl své matce, tak mu podala správné vysvtlení v souvislosti s pomocí, kterou mohou poskytnout jen bytostní a to jen takovým lidem, kteí je o to poprosí, nebo si to svým chováním zaslouaí. A u mládenc- bylo navíc ješt to, Ae svým mladým vkem nebyli od bytostných píliš vzdáleni. Druhý den, kdya se vyspali a nasnídali, prohlédli si se strý*kem okolí hájovny a hospodáství, které na hájovn mli. Strý*ek jim vyprávl o práci, kterou má v lese se stromy i zví a také s pytláky, kteí se mu v polesí usadili. Po obd jim teti*ka pipravila do balí*k- njaké dobroty a potraviny, o které za*ínala být nouze. Takto pipraveni na cestu, rozlou*ili se s teti*kou a také se psem, který jev noci na hájovnu svým štkotem upozornil a vyrazili na zpáte*ní cestu. Strý*ek je kus cesty doprovodil, aa k rozcestí, kde jim ukázal, Ae kdyby se dali v noci druhou cestou, která vedla pouze lesem, ur*it by zabloudili, protoae na té cest je i ve dne také nkoho potkat. Rozlou*ili se tedy i se strý*kem, podkovali mu za píjemný pobyt a dárky a vydali se pes mste*ko na cestu k Brnu. Byli naplnni novými dojmy i radostí, Ae se celá návštva tak dobe skon*ila. Cesta, která jim jia nebyla neznámá ubíhala bez dalších problém- a potíaí pes všechna mste*ka, kterými museli projet, aa do Brna, kam v podve*er dorazili. Rozjeli se do svých domov-, Mirek do Eidenic a Mojmír do Zábrdovic, kde mli své domovy

8 Pes celé msto V kvtnu 1931 se pesthovali z venkova do msta. Bydleli více nea *tyi roky na vesnici, která mla asi 2 tisíce obyvatel a úední název nesla mstys. Byla to velká zmna, hlavn pro devítiletého Mirka, který si jen tace zvykal na velkomsto, které mlo v té dob obyvatel a veškeré vymoaenosti velkomsta, jako školy, úady, hotely, divadla, biografy, obchody, továrny, veejnou elektrickou a autobusovou dopravu, zatímco na vesnici mimo školu, hotel, *etnickou stanici a cukrovar, který byl zavený, byl jen jeden jednopatrový d-m, ostatní byly jen pízemní stavby. Bydleli na okraji msta na Vranovské ulici, jejía polovina byla ve mst a druhá polovina jia na pedmstí Husovic. D-m patil jejich dde*kovi a jeho dcei, tet Mirka, Vranovská ulice byla hlavní ulicí, protoae po ní jezdila tramvaj. Jednu nedli v záí, kdy otec ml nedlní sluabu v úad a matka odešla na spiritistickou seanci, Mirek z-stal doma a se starším bratrancem si hráli na zahrad. Jak to tak bývá, chlapci se nepohodli a Mirek se rozhodl, Ae p-jde za matkou. Vdl, Ae odešla na spiritistickou seanci, která, jak se domníval byla u jedné paní v Eaboveskách, coa bylo pedmstí na opa*né *ásti msta, vzdáleného asi *tyi km. Vdl, Ae musí jet tramvají a proto si ze svých úspor vzal jednu korunu a šel na zastávku, která nebyla daleko od domu, kde bydleli. Více penz si s sebou nevzal, protoae pi své šetrnosti po*ítal s tím, Ae zpt pojede s matkou a to ho nebude nic stát. Jel tramvají aa na kone*nou stanici a pak ješt asi pt minut ch-zí do domu, kde pedpokládal, Ae se seance koná. Jaké však bylo jeho pekvapení, kdya mu na zazvonní pišel otevít syn majitelky domu a sdlil mu, Ae paní není doma, Ae odjela do Husovic na spiritistickou seanci. Toto sdlení bylo pro nho velmi nepíjemné, jednak proto, Ae jel pes celé msto úpln zbyte*n a Ae se musí stejnou cestou vrátit, ale také Ae nemá korunu na jízdenku tramvají. Nedalo se nic dlat, musel celou tu cestu vykonat pšky. Ze Eabovesk aa na LaAanského námstí šel podle kolejí, pak pešel na Kolišti parkem a zahnul do Bratislavské ulice, kde to jia dobe znal, protoae tam bydlel jeho spoluaák. Bratislavskou ulicí pešel na Padláckou a s té pak na Vranovskou, minul d-m kde bydleli a šel stále ješt po Vranovské, ale to bylo jia v Husovicích, k paní, kde se seance konala. Ten d-m byl od dde*kova domu vzdálen njakých dvst metr-. Byl strašn š&asten, kdya se s matkou shledal a musel všem vyprávt o své pouti mstem. Nejdíve mu nevili a pak ho obdivovali, Ae to dokázal ve svém vku a ješt v tak velkém mst, kde bydleli teprve *tyi msíce a to z toho více nea msíc byl na prázdninách u staenky, mimo msto. Tato událost se mu vepsala hluboko do pamti a po celý Aivot na ní nezapomnl. Vzal si z ní dv poznání. Od té doby se utvrdil ve víe, Ae mu nkdo pomáhá, tenkrát o bytostných ješt nic nevdl, ale vil v andlí*ka stráaného. Druhé ponau*ení pro jeho Aivot bylo, Ae od té doby se mu jia nikdy nestalo, kdya nkam šel, nebo jel, aby mu chybli peníze. VAdycky se jistil tím, Ae si bral více penz, nea bylo poteba. Teprve aa poznal poselství, pochopil, Ae jia tenkrát jako malému devítiletému klukovi pomáhali malí bytostní, kteí ho mstem bezpe*n provedli, protoae ho tenkrát ješt neznal a také nedopustili, aby v jeho nitru vznikl strach nebo panika

9 Radhoš. Mtyi pátelé, Lída, Bíba, Honza a Lá:a, v dob protektorátního zízení v našich zemích, tj. v období II. svtové války, pišli na nápad, Ae by si mohli ve dnech svátku Letnic, které Nmci ve vále*né mašinérii uznávali, udlat dvoudenní výlet na Valašsko a navštívit horu Radhoš&, která je pojmenována po slovanském Bohu Radigastovi a nachází se v oblasti Frenštátu a RoAnova. Problémem však bylo, Ae všechny hotely a turistické ubytovny byly v d-sledku vále*ného hospodáství mimo provoz. Honza však všechny ujistil, Ae všechno zaídí, Ae má ve Frenštátu kamaráda, Ae ho poaádá, aby jim ubytování zaídil. Všichni ubezpe*eni tímto slibem, se na výlet pe*liv pipravili a v sobotu odpoledne z nádraaí ve Zlín, kde všichni pracovali, se vlakem vydali pes Otrokovice a Hulín do Frenštátu, kam dorazili v podve*er. Ve Frenštát je ml na nádraaí o*ekávat Honz-v kamarád, který ml zaídit ubytování. Na nádraaí je však nikdo ne*ekal a tak po delším *ekání a rozjímání co dál, se vydali neznámým mstem smrem k Radhošti. Cesta byla tabulkami dobe ozna*ena, v tom problém nebyl, ten se však jevil v tom, kde pe*kají noc, která se jia kvapem blíaila. KdyA docházeli na kraj msta, bylo tam nkolik turistických ubytoven, ale všechny mly na vstupních dveích tabulky s nápisy mimo provoz, nebo zaveno. Radili se co si po*ít, protoae ani v *ervnu se na horách nedá bez pati*ného vybavení, a to nemli, noc peaít pod širým nebem. Lá:a pišel k závru, Ae jim nic jiného nezbývá, nea se zeptat, jestli by je v nkteré ubytovn pece jen neubytovali a zazvonil u nejbliaších dveí. Po chvíli se objevila ve dveích starší paní a ptala se co si pejí. VyloAili jí svou situaci a prosili ji, zda by to šlo njak zaídit. Paní si je chvíli prohlíaela a váhala, ale pak je pece jen vyzvala, aby šli dále. Zavedla je do velkého pokoje, kde bylo 12 patrových paland a ekla jim, Ae je zde nechá výjime*n pespat, ráno jim dá *aj, ale kdyby pišla kontrola musí prohlásit, Ae jeden z nich je její píbuzný. Ráno však musí rychle odejít Všichni byli rádi, Ae to pece jen dobe dopadlo a byli paní nesmírn vd*ni. Ráno je paní vzbudila, dala jim *aj, zaplatili a rychle se vytratili. Dali se ulicí vedoucí k Radhošti a brzy byli na kraji msta. Dále postupovali dle turistických zna*ek. Bylo krásn, sluní*ko svítilo, takae s mladistvým elánem putovali na Radhoš&. Místy vedla cesta hustým lesem, místy mezi skálami, místy mla zna*né stoupání do kopce. Po delším putování došli do míst, kde les jia kon*il a za*ínala planina, porostlá nízkým kovím a horskou trávou. Na vrcholu kde byla úplná planina, byla velká socha Radigasta. Nedaleko byly devné budovy, díve chata a hotel, ale v té dob tam byla njaká ozdravovna pro soukromé ú*ely, pro veejnost uzavená. Nebylo moano si tam koupit nic k jídlu ani k pití. Museli se spokojit s vodou ze studánky a s jídlem z vlastních zásob, které mli s sebou. Zbytek dopoledne a *ást odpoledne strávili prohlídkou okolí a opalováním, protoae sluní*ko nádhern svítilo. Na to dv*ata doplatila, protoae odpoledne se musela ped sluncem jia krýt, nebo& byla v obli*eji spálena. KdyA odpoledne zna*n pokro*ilo, vydali se na cestu smující k RoAnovu, odkud se chtli druhý den vrátit do Zlína. Šli stále po zna*kách smujících k Dolní Be*v a RoAnovu. Teprve cestou si plné uvdomili, Ae nemají zajištn Aádný nocleh a Ae to bude podstatn taší v té pustin, nea ve Frenštát. Na cest, kdya sestupovali k Dolní - 7 -

10 Be*v, potkali jednoho místního obyvatele, který hnal dom- z pastvy nkolik ove*ek. Dali se vzájemn do pátelského rozhovoru, ze kterého vyplynulo pozvání do jeho domu, který ml nedaleko na samot, jak to bývá na Valašsku zvykem. Na chalup, jak se tam íká, je pivítala jeho manaelka. Dle místního dobrosrde*ného zvyku, dostalo se jim domácího pohoštní. Dostali k ve*ei chleba, sýr a mléko od jejich ove*ek. Paní jim také nabídla nocleh. Dv*ata ubytovala v parádní jizb a chlapc-m upravila loae na p-d, na sen. O takovém noclehu se jim ani nesnilo. Ráno, kdya se probudili a vstali, dostali k snídani chleba se sýrem a teplé mléko. Njakou dobu ješt pobyli u pívtivých manael- v pátelské rozmluv a vysvtlení o nejkratší cest do RoAnova a pozváním, aby k nim opt zavítali, se vydali na cestu. Asi po necelých dvou hodinách dorazili do RoAnova, kde snadno našli nádraaí. Vlak pijel asi ve ti hodiny, nasedli do nho a odjeli smrem na Hulín, kde pesedali na Otrokovice a tam pak na Zlín. Strávili tak píjemné dva dny, poznali hory, Radhoš&, píjemné lidi, se kterými si pak aa do konce války dopisovali. JiA je nenavštívili, protoae ped koncem války bylo velké omezení v cestování. Všichni si uvdomili, Ae štstí, které je po celou dobu výletu provázelo, nebylo náhodné, Ae jim bylo nkým poskytnuto. Bylo to vskutku nco mimoádného, kdya v dob hospodáského omezení vále*né doby, bez znalosti okolí Radhošt, bez zajištní ubytování, proaili tak píjemné chvíle, které se zídkakdy opakují a na které jim z-stala vzpomínka na celý Aivot. Tenkrát to pi*ítali moci Radigasta, ve kterého ješt nkteí místní usedlíci vili. Byla to však zcela ur*it pomoc poskytnutá malými bytostnými, kteí v krajních pípadech kdya si to *lovk zaslouaí, rádi svoji pomoc poskytnou. Ani pomoc velkého bytostného, samého Radigasta, nebo jeho pomocník- není vylou*ena. To si však mohli uvdomit aa s odstupem *asu. Dovolená. Bylo krásné léto a a* byl jia *ervenec, pesný termín dovolené, který musel odloait z mimoádných pracovních d-vod- dosud neznal. Teprve v polovin srpna, aa byly všechny úkoly zvládnuty, mohl pomýšlet na dovolenou, kterou jia nutn poteboval. S manaelkou chtli jet k moi, ale v d-sledku odkladu termínu, pišli o rezervaci u Medoku a náhrada jia nebyla. Co po*ít. Na doporu*ení pítele se rozhodli, Ae pojedou do Bulharska do Sozopolu, kde nikdy nebyli, ale pítel jim íkal, Ae je to tam velmi pkné a klidné. Bez jakékoliv rezervace mohou pes tamní cestovní kancelá si opatit ubytování i se stravováním v míst. V MSA si opatili letenky do Burgasu. Na cestu tam, mli bukované pesné datum v*etn pestupu na bulharskou linku v Sofii, ale na cestu zpt, mli pouze letenky bez pevného *asového termínu platné po dobu *ty týdn-. Ve stanoveném termínu odletli linkou MSA do Sofie, kde po dvouhodinovém *ekání pokra*ovali bulharskou linkou do Burgasu. Z Burgasu chtli jet místní dopravou do Sozopolu, starého rybáského mste*ka nedaleko tureckých hranic. Do Burgasu piletli v *asovém termínu, asi v 19 hod. místního *asu a bhem 40 minut se mstským autobusem dostali do msta, kde vyhledali místní cestovní kancelá, kde se ke svému pekvapení dozvdli, Ae do Sozopolu se mohou autobusem nebo lodí dostat - 8 -

11 aa druhý den ráno. Pokud by tam chtli jet ješt ve*er, musí si vzít taxi, ale to aa od 22 hodin, protoae do té doby je taxisluaba vázána v Burgasu. To vše se dozvdli po obtíaném domlouvání, protoae bulharsky neumli, v kancelái zase mluvili špatn rusky a ješt h-e nmecky. Teprve na jejich dotaz, coa byl zoufalý nápad, spíše vnuknutí, se našla jedna studentka, která tam byla pes léto zamstnaná a umla dobe francouzsky. Ta jim teprve vysvtlila sloaitost místního cestování. Pitom neoplývala Aádným optimismem, Ae se jim podaí taxíka opatit. Stejný osud sdílel jeden mladý nmecký pár, který piletl stejným letadlem a se kterým se seznámili v letadle. Cestovali do Sozopolu, kde mli njaké píbuzné. Po 22. hod. se manaelé teprve dozvdli, pro* studentka z cestovní kanceláe byla pesimistická, kdya se jednalo o taxíka, protoae pi píjezdu prvního taxíka na stanovišt, kde *ekali, se pojednou zaplnilo nejmén 30 lidmi, kteí také chtli cestovat a na taxíka *ekali na lavi*kách v pilehlém parku. ManAelka i nmecký pár pokládali za nemoané, za takového stavu taxíka opatit pi neznalosti místního jazyka. Jen manael neztrácel nadji. Dostalo se mu vnuknutí, kterého ihned uposlechl. KdyA byl kolem taxíku nejvtší chumel lidí, vy*kal aa se jeho pohled setkal s pohledem taxikáe, kývnul rukou a hlasit vykikl slovo Sozopol a vy*kával. Po chvíli, kdya pijel další taxík a první taxík nikoho do auta nebral, jen s lidmi diskutoval, po*al shluk lidí kolem taxíka ídnout, aa na nkolik jednotlivc-. Tu se taxiká obrátil ke zbylým a bulharsko ruský se ptal, kdoae to chtl do Sozopolu. ManAelé i Nmci se ihned pihlásili a on jim svým sloaitým jazykem ekl, Ae je vezme, kdya pojede s nimi jeho kamarád s 8 letým dv*etem. Po domluv všichni nastoupili i se zavazadly do staré Pabdy. Na pedních sedadlech ti muai a na zadním také ti osoby a ješt to dv*e. Byli strašn nama*káni, ale byli rádi, Ae jedou. Asi po 20 kilometrech zastavili v njaké vesnici a kamarád s dv*etem vystoupili. Pak se jim jelo jia pohodlnji aa do Sozopolu, kam pijeli jia hodn po p-lnoci. Taxiká je vysadil ped cestovní kanceláí, vyinkasoval peníze a odjel. Druhý den teprve zjistili, Ae jim za odvoz neú*toval Aádný píplatek, na který ml za jízdu v noci nárok. Na nmecký pár *ekali jejich známí, kteí si je odvedli dom-. Horší to však bylo s manaeli. Cestovní kancelá byla zavena. Úední hodiny za*ínaly aa v 8 hodin ráno. Místního milicionáe se zeptali jestli je tam njaký hotel a milicioná je zcela ochotn k hotelu, který byl nedaleko, zavedl. Hotel však byl pln obsazen. Vrátili se i s milicionáem, který mluvil rusky, zpt ke kancelái a radili se co dál dlat. Milicioná jim z legrace ekl, Ae je do rána zatkne a nechá pespat na stanici. Zatím co tak Aertovali, pišla k nim jedna paní s dcerou a chlapcem a ptala se jich bulharský, jestli chtjí kvartira. Pomohla jim se zavazadly a zavedla je do svého domu, kde mli v prvním pate velkou loanici s malou pedsíní, kde byla malá kuchycka. Nekla jim, a& jdou spát, ráno Ae se dohodnou jestli u ní z-stanou nebo budou chtít ubytování od cestovní kanceláe. Ráno se manaelé dohodli, Ae ubytování jim vyhovuje a Ae nebudou shánt nic jiného. Na tehdejší pomry to bylo úpln vyhovující. Mli kde spát i kde si vait. Jen koupelna byla trochu primitivní, byla dole v prádeln jen se studenou vodou. To jim však sta*ilo a kdya se pak dodate*n informovali v cestovní kancelái, zjistili, Ae by jen staí našli lepší ubytování. Z-stali tam celé tí týdny. Majitelé bytu, byla velmi slušná a hodná rodina. MuA byl zamstnán jako kormidelník na malé rybáské lodi patící tamnímu druastvu, paní byla v domácnosti, dcera 17-ti letá navštvovala - 9 -

12 rodinnou školu v Burgasu a syn 11- ti letý chodil do normální školy v Sozopolu. Pobyt v Sozopolu se jim velmi líbil. KaAdý den ráno cestou na pláa si nakoupili ovoce na celý den u jednoho zelináe, který uml dobe *esky, protoae ped válkou Ail v Brn. Odpoledne, kdya se vraceli z pláae, koupili si v eznictví maso a manaelka uvaila teplé jídlo. Seznámili se tam s nkolika *eskými lidmi. Dokonce jedna paní z Prahy mla d-m v mste*ku, kde bydleli. Jen jednou mla manaelka zdravotní problémy. Trpla na zánt bišní slinivky a kdya sndla nkolik broskví, dostala prudké bolení, které pecházelo v záchvat. Byl to veliký problém, protoae v malém mst a ješt v Bulharsku, kde zdravotnictví nebylo nikterak proslavené, bylo také najít pomoc, kdya léky, které mla s sebou nezabíraly. Bylo velké štstí, nebo moano íci ízení, Ae pani, se kterou se tam seznámili a chodili na pláa, mla také chronický zánt slinivky, ale údajn vylé*ený, a pro všechny pípady vozila s sebou všude injekce prokainu jako prevenci. Ihned jednu injekci otevela a donutila manaelku celý obsah vypít. Skute*n, bhem p-l hodiny bolesti pestaly, druhý den lé*bu opakovala a tetí den mohla manaelka bez problém- všechno jíst. Jen broskvím se vyhýbala. Po*átkem tetího týdne pobytu bylo teba zajistit bukování letu zpt z Burgasu do Prahy u pobo*ky MSA v Burgasu. Ve *tvrtek jeli autobusem do Burgasu, kde navštívili kancelá MSA, kde jim zástupce sdlil, Ae kancelá druhý den kon*í, protoae je jia po sezón a Ae mli štstí, protoae by museli pro zajištní letu jet do Varny, kde je celoro*ní provoz kanceláe MSA. Dle jejich letenek jim zajistil let do Meskoslovenska na stedu ve*er, ale jen do Ostravy speciálem, který mají objednán ostravské doly. O cestu z Ostravy do Prahy se musí postarat sami, to jim zajistit nemohl. ManAelé se do Sozopolu vrátili dopoledne autobusem, spokojeni, Ae opt mli štstí a vili, Ae i cesta dom- do Prahy dopadne dobe. Byli pesvd*eni, Ae to není jen štstí, které je stále provází, ale Ae je to jiná síla, která jim pomáhá. Ve stedu, následující týden se rozlou*ili s rodinou, u které bydleli a odjeli do Burgasu lodí, protoae autobus v d-sledku konce letní sezóny jia nejezdil. Do Burgasu dojeli ped polednem, zavazadla si dali do úschovny, šli na obd a odpoledne vnovali prohlídce msta a místních památek. K ve*eru odjeli autobusem na letišt, kde je informovali, Ae letadlo MSA do Ostravy odletí ve*er v 21 hodin. Nezbylo jim nic jiného, nea trpliv *ekat. Po 20 hodin pijeli na letišt autobusem ostravští pasaaéi a nastal zna*ný zmatek, který na Balkán pokládají za normální situaci. K odbavování pasaaér- do letadla došlo aa po 21 hodin. Pi odbavování napadla manaela myšlenka, aby si zavazadla vzali s sebou do kabiny letadla a nechali si je odbavit jako spoluzavazadla a odvézt transportem do letadla, coa se pozdji opt ukázalo jako š&astné rozhodnutí, kdya v Ostrav druhý pár cestovatel-, kteí také chtli jet do Prahy, zjistil, Ae jejich zavazadla z-stala v Burgasu na letišti, protoae si je nenechali odbavit jako spoluzavazadla. Opt by se dalo íci, Ae mli štstí. To jia byli o mimoádné pomoci pesvd*eni. Z Burgasu odletli ve 22 hodin a mli docela klidný let. Bhem letu se manael zeptal kapitána, jak by se dostali z Ostravy do Prahy, ml na mysli vlakem, nebo autobusem, ale byl velmi pekvapen, kdya mu kapitán ekl, aby mu ukázal letenky a po shlédnutí letenek mu ekl, Ae mohou lett klidn s nimi, protoae letenky mají vystaveny do Prahy a jejich letadlo po odbavení a vyízení formalit asi za hodinu, bude

13 pokra*ovat do Prahy. To se také stalo, takae manaelé bez dalších problém- byli asi v 6 hodin v Praze na ruzycském letišti. Je moano zase mluvit o štstí? Celé to povídání není vymyšlené, ale pravdivé do posledních detail-, naopak zkrácené. Normáln myslící *lovk bez hlubšího vdní, by to mohl nazvat výmyslem a nevit tomu, nebo kdyby vil, nazval by to pouze velkým štstím. Avšak *lovk, který má hlubší znalosti o stvoení a p-sobení v nm, dojde k závru, Ae je to jeden z d-kaz- o p-sobení malých bytostných v našem okolí, které jsou schopni i hmotn pomáhat. Ne"ekaný dar. Na zahrad byla naskládána prkna, která zbyla ze stavby k-lny jen tak voln a pi deštivém po*así byla vystavena pímému dešti. Bylo teba postavit pístešek vedle garáae, který by je ped deštm uchránil. Marn si majitel lámal hlavu, jak to udlat, aby to finan*n nebylo moc nákladné. Prkna nebo lat bylo moano zakoupit, ale ne v míst, ale ve skladu deva, který byl vzdálen 7 km, coa znamenalo zvýšení tak jia drahých prken o náklady na dopravné. V dob, kdy o tom na zahrad pemýšlel jak to nejlépe a nejlevnji zajistit, jel kolem zahrady malý traktor s vlekem a u brány zastavil. Z traktoru vystoupil idi*, pozdravil a ptal se jestli majitel zahrady nepotebuje lat, které mu z-staly po zbourání k-lny a na jeho zahrad mu pekáaejí. Projel prý jia nkolik ulic, ale zájemce se mu nepodailo sehnat. Majitel zahrady byl tím tak pekvapený, Ae mu chvíli trvalo nea se zmohl na odpov:, protoae mu to pipadalo úpln neuvitelné. Zatím co sám shání devo na stavbu, druhý *lovk zase neví co s devem po*ít. Nekl, Ae m-ae náklad sloait na zahrad a hned mu otevel bránu, aby vjel dovnit. Spole*n náklad latí sloaili a oba byli spokojeni s vyešením problému, který oba tíail. Traktorista to pokládal za zázrak a odmítl jakoukoliv úhradu, protoae byl rád, Ae se nákladu tak lehce zbavil a byt za to ješt nesmírn vd*ný. Závrem je k tomu moano íci, Ae to je pímý nevyvratitelný d-kaz o pomoci malých bytostných, kteí svým konáním bezprostedn pomohli dvma lidem vyešit jejich hmotné problémy, které se obma zdáli tako ešitelné. Je to takový d-kaz, který by si Aádný *lovk nedokázal vymyslet, natoa ho provést. Stará tešn Na zahrad, stál starý velký strom v blízkosti garáae a jeho vtve pesahovaly daleko na stechu garáae a poškozovaly nátr na plechové steše. Tešn ze stromu byly kvalitní a vady jich bylo hodn, ale v posledních letech, *ím byl strom starší, tím menší uaitek ze tešní byl, nebo& mly takové mnoaství *erv-, Ae se nedaly k jídlu, ba ani ke konzervování pouaít. Pes všechny pokusy a rady nebylo moano se *erv- zbavit a tak bylo rozhodnuto strom porazit. Majitel zahrady poaádal mstský úad o povolení k poraaení, které dostal. Lehce se rozhoduje, ale h-e provádí. Oezal všechny silné vtve motorovou pilou,

14 ale porazit kmen, který ml více nea 50 cm v pr-mru a výšku pes 3 m, si netroufal. Dal proto inzerát do místních novin, Ae daruje kmen vzrostlé tešn za jeho pokácení. Pihlásilo se nkolik zájemc-. Prvnímu z nich strom daroval. Pijel dodávkou s pomocníkem, strom porazili, rozezali a odvezli. Všechno se zdálo být v poádku, ale nebylo. Za nkolik dní se ukázalo, Ae odstranní stromu bylo provedeno dobe, ale Ae se na nco zapomnlo a to pak zcela nepíjemné d-sledky. Majitel zahrady dvakrát v týdnu vozil autem manaelku na rehabilita*ní lé*ení do Prahy pes Dejvice. Pi jedné takové jízd, brzy po poraaení stromu, jeli ráno ješt za šera, protoae to bylo v zimním msíci, kdy je ráno dlouho tma a v Dejvicích ped hotelem Internacionál najel obma pedními koly na obrubník a ob pneumatiky prorazil. ManAelka musela jet dále tramvají, auto odstavil k chodníku a šel hledat pomoc do nedalekých autobusových garáaí, kde mu poradili nedalekou autoopravnu. Tam se ho docela ochotn ujal jeden mechanik, dojel s ním na místo havárie a bhem krátkého *asu pneumatiky vymnil, protoae je ml zrovna na sklad. Vše se odehrálo bez dalších problém-, takae mohl ješt zajet pro manaelku do nemocnice a pak ji odvezl dom-. Teprve bhem nkolika dn-, kdya celou vc znovu uváail, došel k závru, Ae to nebyla Aádná náhoda, ale d-sledek jeho pedchozího jednání, protoae strom porazil, ania by jeho bytostného Aádal o souhlas. Jinak by se mu nemohlo stát, aby na cest, po které v minulostí jezdil denn a v poslední dob dvakrát týdn, se stal takový malér. Dodate*n se bytostnému omluvil, poaádal za prominutí a byl rád. Ae mimo pneumatik to dopadlo celkem dobe. Nová k%lna. JiA njakou dobu manaelé uvaaovali, Ae pro uskladnní ovoce a zeleniny by bylo vhodné udlat malý sklípek, ve kterém by byla stálá teplota a vlhkost, protoae sklep v dom, a* byl prostorný, k uskladnní ovoce a zeleniny nevyhovoval, protoae byl píliš suchý. Ovoce v nm uskladnné po krátkém *ase sesychalo a ztrácelo tak na kvalit. ManAel proto poaádal domovní správu o povolení stavby sklípku s k-lnou na zahrad. Povolení dostal bez problém- a tak vymil v rohu zahrady místo o rozmru 2,5 m x 3,5 m na k-lnu a v té místo 2m x 2m na sklípek. Nejdíve vyhloubil jámu do hloubky 2,2 m. Práce nebyla zvlášt namáhavá, protoae asi do hloubky 70 cm byla *erná hlína a zbytek jíl. Švagr slíbil, Ae kdya si opatí materiál, Ae jim k-lnu postaví. Pro vyzdní sklepa opatila manaelka jednoho zedníka, který byl ochoten sklep vyzdít. Také opatila u místního komunálu prkna a cihly a vše bylo pipraveno ke stavb. Skute*nost však byla jiná, nea o*ekávali. Cihly pivezli, prkna také, ale švagr se vymlouval, Ae se mu to zrovna nehodí a zedník onemocnl na ischias, takae nemohl nic dlat. Proto nezbylo nic jiného, nea se do práce pustit sám, bez pati*ných zkušeností, protoae to nikdy nedlal. Po vyhloubení prostoru pro sklep, vyzdil stny cihlami a nad sklepem postavil k-lnu, ania by mu s tím by& radou nkdo pomohl. Bhem msíce ml sklep k-lnu postavenou bez cizí pomoci, jen zavedení elektriky si nechal provést odborným technikem

15 Co k tomu dodat. Kdyby mu malí bytostní pi vymýšlení i vykonání stavby nebyli nápomocní, tako by se mu to povedlo. Všichni, kdo k-lnu a sklípek vidli, nechtli vit, Ae to dokázal sám bez cizí pomoci postavit. Vana. Majitel zahrady dostal od svého souseda, který provádl stavební adaptace ve svém byt, starou nepotebnou smaltovanou, litinovou vanu, kterou vymnil za novou, moderní. Vana byla naprosto zachovalá, aby slouaila jako nádra na okapovou vodu, ze stech plechové garáae, kde dosud stál Aelezný sud, který však byl jía prorezavlý. Bylo proto teba sud odstranit a nahradit ho vanou. S odstranním sudu Aádný problém nebyl, to šlo docela lehce. Horší to však bylo s vanou, která byla na sousedov zahrad a ke garáai ji bylo nutno pesunout z jedné zahrady pes silnici na druhou zahradu. Vana, protoae byla z litiny, byla taká i pro dva zdatné muae a proto bylo také si pedstavit, Ae by ji mua ve více nea sedmdesáti letech mohl penést sám bez cizí pomoci. Dlouho o tom uvaaoval, nea došel k závru, Ae musí poaádat malé bytostné, kteí jsou trvale pítomni na zahrad, které sice není schopen vidt, ale dobe o nich ví, protoae jia nes*íslnkrát mu byli v mnohém nápomocni. Tak také tentokrát v tichosti na zahrad bytostné pokorn poprosil, aby mu s tím pomohli. Nejdíve ho napadlo, aby si opatil ti Aelezné trubky v délce asi p-l metru a další trubku v délce asi metr a p-l. Krátké trubky pak stídav pokládal pod vanu a dlouhou trubku pouail jako páku a tím pomalu posunoval vanu ku pedu. Asi bhem p-l hodiny se mu bez vtších problém- podailo pemístit vanu z jedné zahrady na druhou a usadit ji pod okap u garáae. Vzdálenost, kterou takto s vanou pekonal byla asi 30 m. Podailo se mu to bez další lidské pomoci, bez velké námahy, ale s vdomím, Ae bez pomoci malých bytostných by to nikdy nedokázal. Byl za to nesmírn vd*ný, coa také vyjádil svým díkem, který vycházel z jeho nitra. Cesta dom%. Odpoledne v sobotu, tak jako kaadý týden, odjíadl z jednoho okrajového nádraaí v Praze, dom- na venkov, kde s manaelkou bydleli, protoae v Praze nebylo moano byt zajistit. Bylo to po*átkem února a zrovna ten týden nastaly velké mrazy a také bylo dost snhu. NádraAí bylo plné cestujících, protoae vlaky mly zpoadní a nádraaní rozhlas nefungoval, takae informace o odjezdu vlak- nebyly pesné. KdyA vlak, na který *ekali kone*n pijel, nastoupil do nho, domnívaje se, Ae je to ten vlak, kterým pravideln jezdí. Pes Kralupy na D*ín. Na uzlové stanici v Kralupech dlouho nestál a za chvíli pokra*oval dále. Teprve kdya vyjeli z msta, poznal, Ae vlak nemíí k D*ínu, ale ke Slanému. Na dotaz u spolucestujících a pak i u pr-vod*ího, mu potvrdili, Ae sedí ve špatném vlaku. Musel tedy na další stanici vystoupit a na nádraaí v informacích zjistil, Ae vlak, kterým se dostane zpt do Kralup jede asi za hodinu

16 Nezbylo nea *ekat. KdyA se kone*n dostal zpt do Kralup, ml jia 3 hodiny zpoadní, proti vlaku, kterým pravideln jezdíval. Do Hnvic, které byly pes eku proti Šttí, dorazil po 20. hodin. Do Šttí se musel dostat pevozem pes eku a odtud teprve autobusem do Radoun, kde bydleli. Tak to bylo za normálních okolností. Ten den však bylo všechno jinak, protoae eka byla zmrzlá, tak se nemohlo peváaet a pejít po led se také nedalo, protoae nebyl ješt dost pevný, aby se po nm dalo jia chodit. Pevozník ho informoval, Ae kdya chce na druhou stranu, musí jít proti proudu eky do Po*ápel, kde se jia pes eku pechází, protoae eka tam není tak prudká a led je proto jia dost silný. Odpoledne tam jia lidé po led eku pecházeli. Chtl-li se dostat dom-, nedalo se nic dlat, nea se vydat pšky kolem eky do Po*ápel. Šel sám, nikdo jiný se na tu cestu nevydal. Bhem ch-ze prosil bytostné, aby mu pomohli se dostat ve zdraví ješt ten ve*er dom-, protoae kdya pejde eku a dostane se do Šttí, zbude mu cesta ješt do Radoun, kterou bude muset také jít pšky, protoae Aádný autobus jia nejede. Po*áplech u pívozu byla tma a nikde nikdo. Nedal se však odradit a volal na druhou stranu eky, kde ml pevozník d-m a stanovišt. Po chvíli, na nkolikeré zavolání se na druhé stran rozsvítilo a pevozník ho ubezpe*il, Ae s opatrností se dá pejít a Ae mu reflektorem posvítí na cestu, aby vidl kudy jít. Skute*n se dle pokynpevozníka dostal na druhou stranu, srde*n mu podkoval a zase kolem eky se vydal do Šttí. Bylo jia 11 hodin, kdya dorazil do Šttí a to ml ped sebou ješt další hodinu pes kopec, zasnaenou silnicí pi poádném mrazu. Do Radoun dorazil pesn o p-lnoci. ManAelka byla jia plna starostí, protoae od soused- vdla, Ae ve Šttí se na pívozu pro zamrzlou eku jia nepeváaí. Mla strach, jak se manael dostane dom-. Byla proto ráda, Ae to tak dopadlo a nechala si celou tu mimoádnou píhodu podrobn vyprávt. Také se zmínil o tom, jak cestou ze Šttí prosil bytostné o pomoc, protoae být v zasnaené krajin ve velkém mrazu 10 km od domova a ješt na druhé stran eky, není skute*nost, která se *asto stává. Ee ho bytostní vyslyšeli a pomohli mu bez mimoádných takostí se dostat dom-, o tom svd*í, Ae dopadlo vše mimoádn dobe. Teprve druhý den, kdya o celé události a všech podrobnostech s tím spojených uvaaoval, došel k závru, Ae vše co ho potkalo si zavinil sám, protoae kdya se ve vlaku cestou do Kralup u nho ozvaly pochybnosti o správnosti vlaku ve kterém sedl, násilím je svým rozumem odvrátil a citového hlasu nedbal. Úvaha byla sice správná, ale na skute*nosti se nedalo jia nic mnit. Musel to vzít jako proaití, ze kterého si však bylo teba vzít ponau*ení pro budoucnost a dbát více na své vnitní cítní. Bývá *asto nápovdou malých bytostných. Klí"e Na stanici el. dráhy na Hadovce nastoupili do tramvaje a jeli dol- k metru. Paní G. pestoupila na metro a pán L. šel na autobus. Bylo to v úterý po*átkem bezna po 17. hodin, kdya ukon*ili ve Velvarské ulici v prostorách hnutí informa*ní sluabu, slouaila veejnosti kaadé úterý a *tvrtek v týdnu. A* to bylo na za*átku bezna, teplota vzduchu se pohybovala pod bodem mrazu. To jim však nevadilo, protoae oba mli teplé

17 koaichy. Na námstí se rozlou*ili, paní pokra*ovala metrem a pán šel pes park na druhou *ást námstí do Supermarketu Delvita, kde si poteboval nakoupit njaké potraviny. V Delvit se dlouho nezdrael. Nakoupil u pokladny zaplatil, zboaí dal do tašky a šel na nedalekou stanici autobusu. KdyA picházel ke stanici, kde *ekalo jia nkolik cestujících, autobus zrovna pijel. Nastoupil, pohodln se usadil, spokojen, Ae nemusí aa do stanice ur*ení celou cestu stát. Náhle však bylo jeho uspokojení narušeno nepíjemným pocitem, Ae nco zapomnl. Nepíjemnou myšlenku však zahnal, protoae mimo nákupu nic u sebe neml a ten byl v poádku. Zatím co se takto uklidcoval, ozval se v jeho nitru jiný hlas a pinutil ho, aby si sáhl do kapsy koaichu a v tu chvíli se velmi lekl, protoae klí*e od jeho domu a bytu v kapse neml, a* si byl jistý, Ae je do té kapsy, kde ml i kapesník dával. Kapesník tam byl, ale klí*e chybli. Prohledal rychle všechny ostatní kapsy, ale po klí*ích ani stopa. Zaplavil ho pocit zdšení, ale s ním sou*asn i pocit klidu, který ho donutil z autobusu vystoupit a vrátit se do Delvíty. Hlavou mu však stále šla myšlenka, co bude dlat, kdya klí*e v Delvit neztratil, ale nkde cestou z Velvarské ulice do Delvity. Po celou dobu, nea došel zpt do Delvity, ml v sob dva pocity, jeden naplnný strachem a druhý klidný úpln vyrovnaný, Ae bude vše dobré. Delvit se v informacích zeptal jestli nkdo náhodou hlásil nález klí*-. Paní v informacích ho odkázala na pokladnu *íslo 4, kde údajn ped chvílí pokladní hlásila nález klí*-. U pokladny *íslo 4, kdya se po klí*ích ptal a ekl, Ae byli v *erveném koaeném pouzde, mu paní pokladní klí*e ihned vydala a sdlila mu, Ae byli nalezeny u pultu pro rohlíky, kde mu museli vypadnout a ekla mu, aby si píšt dával vtší pozor, Ae by to nemuselo tak dobe dopadnout. S tím naprosto souhlasil, paní podkoval a byl si pln vdom toho, co se práv stalo a co musel proaít. Pln dík- a pokory pospíchal znovu na autobus, stihl druhou spoj a po celou dobu jízdy i po návratu dom- zpytoval své svdomí, protoae nemohlo být pochyb o tom, Ae se mu dostalo od bytostných opt velké pomoci i milosti, ale také výstrahy, za nco, co zrovna nebylo v jeho konání úpln v poádku. Je to opt jeden z projev- a d-kaz- o p-sobení malých bytostných ve vztahu k *lovku a p-sobení pímo ve hmotném dní *lovka. Hmotný projev malých bytostných ve vztahu k *lovku m-ae být jen u takových lidí, kteí existencí bytostných uznávají, váaí si jich, mají k nim úctu a jejich pomoc i pípadnou výstrahu s díkem pijímání. Modlitba Obec Vranovice se nachází na Morav, na hlavní Aelezni*ní trati Brno - Beclav - Bratislava. Ve dvacátých aa ticátých letech minulého století, mla obec asi 2 tisíce obyvatel a dle tehdejšího územního názvosloví, byla mstysem. Mimo hlavní Aelezni*ní trati vedla z Vranovic do Pohoelic vedlejší tra&, lokálka, která mla spojení tikrát za den. V obci byl velký cukrovar, který však jia nebyl v provozu. Dále tam byla malá továrna na výrobu cikorky, proti nádraaí stál velký hotel Fiala, byla tam

18 obecná a mš&anská škola, katolický kostel, lesní správa Aidlochovického panství, oblastní *etnická stanice, nkolik hospod a obchod-. Okrajem vesnice protékal potok, kde bylo velké pastvišt pro dobytek a husy. Na okraji obce, v blízkosti cukrovaru bydleli v adovém, menším domku s velkým dvorem a zahradou manaelé, kteí mli sedmiletého syna, který chodil do druhé tídy obecní školy. Otec byl státní zamstnanec na berním úad a denn dojíadl vlakem do Brna, které bylo vzdáleno asi 25 km. Jeho manaelka byla v domácnosti a v té dob se jia delší dobu zotavovala z váané srde*ní a ledvinové nemoci. Bydleli tam jia tetí rok po pesthování z Brna a byli tam spokojeni, protoae místo bylo klidné a pro zdraví velmi prospšné, coa se na zdraví manaelky také projevovalo. Obec byla situována na rovin a obklopena bohatými listnatými stromy. Jednoho dne pinesl listonoš dopis pro paní od jejího mladšího bratra, ve kterém oznamoval, Ae vstoupil do stavu manaelského a další podrobnosti týkající se rodinných záleaitostí. Obsah dopisu ml na ni nepíjemný dopad. Syn, který práv pišel ze školy k obdu, zastihl svoji matku v kritickém stavu. Pes sv-j nízký vk pochopil, protoae znal pr-bh nemoci své matky, Ae se matka dostává do srde*ního záchvatu, který byl pro ni velmi nebezpe*ný. OkamAit dobhl pro sousedku a poaádal ji o pomoc. Sousedka ihned pibhla, dala matce studený obklad na srdce a poslala pro doktora, který asi bhem p-l hodiny pišel. To však záchvat probíhal jia v plné intenzit. Byl velmi taký a chlapec se z minulosti a pak i nastalé budoucnosti nepamatoval, Ae by kdy zaail horší a nebezpe*njší, coa potom také potvrdil léka. Byl to nejtaší záchvat, jaký matka kdy prodlala. Chvílemi ztrácela vdomí. Po delší pítomnosti doktora, se podailo po dlouhé dob záchvat pekonat, ale u toho jia chlapec nebyl, protoae ho doktor vykázal z pokoje. Chlapec si uvdomoval závaanost situace a z vytrysknutí vlastního citu, kdya stál na dvoe, z hlouby své duše mu vytryskla modlitba k Bohu. Nebyla to dtská modlitbi*ka, andlí*ku m-j stráaní*ku, ani Ot*e náš, které jedin znal, ale byla to velmi niterná síla, síla citu vytrysklá jako by ze srdce, která zachvátila celé jeho nitro. Nevdl, jak dlouho to trvalo, to si neuvdomoval, ale jednomu porozuml a to bylo, Ae jeho matka zeme. Bylo to velké proaití, o kterém nikdy nikomu neekl, ani vlastní matce, ale které ho provázelo celý Aivot. Takových proaití se *lovku dostane velmi málo a nkomu v-bec ne. Odpoledne, kdya se vrátil otec z Brna dom-, byla matka jia klidná a po nkolika dnech jia zcela normální. Léka otce i matku varoval ped podobnými otesy, které by mohly mít daleko vtší nepíznivé d-sledky. Dle jeho soudu by takový nový záchvat mohl mít i smrtelný dopad. Na rozhraní ManAelé stedního vku se vrátili asi v 10 hodin z ve*ee, které se zú*astnili na pozvání editele vietnamského podniku, kterou uspoádal u píleaitosti uzavení obchodu v dodávce tabákových stroj- pro závod Than Luong, který vyrábl cigarety v

19 Hanoi. Bydleli v jedné vile obklopené zahradou, ve *tvrti, kde mli úady a byty cizí zastupitelské mise. Byl píjemný ve*er, teplota 25 st. C a vlhkost 95% i kdya to bylo v polovin listopadu. Po nezbytných úkonech, které je teba v tropech pro Evropana dodraovat, se odebrali na loae, které je proti moskyt-m opateno moskytiérou, bez které se nikdo pi spaní neobejde. Nebylo ješt ani 11 hodin, kdya oba spokojen usnuli. K ránu, asi tak ve 4 hodiny, se manael probudil s takým pocitem na hrudi. Vstal a šel se napít vody a opt ulehl, ale nemohl jia usnouti a tlak na hrudi se stále stupcoval. Svým neklidným chováním vzbudil manaelku, která ihned poznala, Ae se dje nco neobvyklého. KdyA se stav manaela stále zhoršoval, zavolala manaelka telefonicky na sluabu na zastupitelský úad, Ae manaelovi je zle a Ae potebuje lékae. Bhem nkolika minut volala sluaba, Ae zaídila návštvu ruského lékae, který bydlel v sousední ulici, a m-ae se dostavit bhem 20 minut. ProtoAe bydleli v uzaveném dom se zahradou, musela manaelka *ekat u vstupního vchodu do objektu, aby doktora pivedla do bytu, jelikoa bydleli v dom sami. Mekání na lékae trvalo asi 20 minut, které však byly kritické, protoae po celou tu dobu musel být manael na loai v byt sám a stav se stále zhoršoval. Spole*nost mu dlal pouze siamský kocour, který spokojen spal v kesle. Mimo tlaku na prsou ml pocit, Ae se mu to*í hlava, a Ae jakoby ztrácel vdomí, coa si pln uvdomoval, i to, Ae nesmí dopustit, aby upadl do bezvdomí. V dob, kdya mu bylo nejh-, kocour, který se jmenoval Mertík, pojednou za*al mcoukat, sesko*il z kesla a snaail se úporn dostat k manaelovi na postel, coa bylo naprosto neobvyklé, protoae to nebyl jeho zvyk. Na postel nikdy brán nebyl a sám se toho nikdy neodváail. Nyní však s velkým mcoukáním za*al trhat moskytiéru a chtl se dostat k manaelovi. Ve chvíli nejhoršího stavu, jakoby se rozjasnilo a najednou ml pocit jistoty, Ae neodejde. To ho pimlo k tomu, Ae promluvil na kocoura a ekl mu Neboj se Merte, já ješt neumu. Kocour jakoby rozuml, pestal mcoukat a sesko*il z postele. V sou*asné dob bylo slyšet hlasy na schodech a do pokoje vstoupila manaelka s doktorem. Byl to bodrý Rus, pravý vojenský doktor, stejného stáí jako nemocný. Odhrnul moskytiéru, zmil tlak a puls, dal mu injekci a po chvíli prášek, vyšetil ho i slovn a po chvíli po optovném zmení tlaku a pulsu ekl, Ae to naštstí není infarkt, ale jen poádný srde*ní kolaps a Ae bude zase dobe. Z-stal u nemocného asi hodinu pi nkolikerém vyšetení. Sedl s manaelkou v kesle, popíjel silnou kávu, povídal a p-sobil uklidcujícím dojmem. NeA odešel, dal pacientovi prášek na spaní, ekl Ae musí mít klid a Ae se pijde dopoledne podívat jak mu bude. Znovu opakoval, Ae to infarkt nebyl, ale Ae bylo dobe, Ae ho zavolali, protoae by se z toho mohlo nco horšího vyvinout. KdyA se lou*il, ekl pacientovi s šibalským úsmvem Ale ml jsi strach, Ae jo. Pacient piznal Ae ano a byl rád, to tak dopadlo. O záaitku s kocourem neekl ani manaelce, ale nikdy na ty chvíle nezapomnl, bylo to píliš velké proaití. Po podrobném vyšetení, v*etn EKG, bylo zjištno, Ae to skute*n nebyl infarkt, ale poádný kolaps, který nemusel skon*it tak dobe, jak skon*il. Pí*inu po vyšetení doktor pi*ítal tomu. Ee den ped událostí, dostal manael injekci proti malárii. To mohla být dodate*ná reakce nebo sloaení séra mohlo být závadné, coa pokládal za pravdpodobnjší, protoae injekci dostalo více lidí v*etn manaelky a u nikoho nedošlo k problému kolapsu. Všichni to pe*kali bez jakýchkoliv problém- a obtíaí

20 Uzavení kruhu V dob kon*ící sluaebn-obchodní cesty jednoho pracovníka zahrani*ního obchodu v krásném listopadovém dni v roce 1968, procházel se ulicemi hlavního msta Sýrie, starobylého Damašku a nechával na sebe p-sobit atmosférou Orientu. Pesto, Ae zde nebyl poprvé, vyuail *asu, který mu zbýval do odletu letadla, aby co nejvíce na*erpal do svého nitra závan historie a dávného dní, kterým Sýrie a hlavn Damašek museli procházet po uplynulá staletí. Damašek od svého vzniku, který se datuje asi dva tisíce let ped naším letopo*tem, prošel mnoha staletími. Prošly jím djiny Egyp&an-, Féni*an-, Peršan-, Neku, Makedonc-, Arab-, Níman-, Turk-, aa po novou sou*asnou dobu. Na své procházce mstem navštívil a prošel starobylým Bazarem, nebo-li Sukem a byl zvdav jaké škody vznikly po poaáru, který ped nkolika lety v d-sledku bombardování a boj- vznikly. Suk byl skute*n poškozen, ale jia z velké *ásti opraven, ale škody byly viditelné, hlavn na jeho staré *ásti. Ze Suku zavítal do chrámu sv. Pavla, který pamatuje první doby kes&anství a apoštola Pavla, který v chrámu p-sobil asi v letech našeho letopo*tu. V chrámu nebylo mnoho lidí. Pi vstupu ml zvláštní pocit, který ho pln zaujal. Celková atmosféra na nho dýchala zvláštním dojmem, který byl zvýšen ješt tím, Ae po nkolika málo krocích se k nmu pipojil malý *ernooký Arab, ve stáí 6-7 let, který ho arabsky pozdravil, usmál se na nho a uchopil ho za ruku zp-sobem, jako by se ua odedávna znali. Marn se mu snaail *esky i francouzský vysvtlit, Ae není Arab, Ae arabsky nemluví, Ae je Mech, *emua chlapec nemohl rozumt, protoae mluvil jen arabsky. Stále se usmíval, nco brebentil, drael ho za ruku a vedl ho chrámem od památky k památce. Chlapec ml krásné *erné hluboké o*i, které na nj hledli velmi pátelsky a s láskou. Pesto, Ae si slovn v-bec nerozumli, byli si citov strašn blízcí a v krásné pohod procházeli chrámem, draíce se stále za ruce. Celá prohlídka trvala asi ti *tvrt hodiny. KdyA vyšli z chrámu, chtl obchodník chlapci dát njakou odmnu, nebo alespoc pozornost, jak bývá v té zemi zvykem, ale chlapec nechtl nic pijmout. Doprovodil ho ješt nkolik krok-, pak mu podal ruku na rozlou*enou, pozdravil arabsky mírnou úklonou s rukou na *ele a odešel ulicí v protismru. Obchodník se vydal k hotelu, který nebyl píliš vzdálen, aby se pipravil na odlet. V hotelu poobdval, sbalil si své vci do kufru a *ekal na mikrobus, který ho odvezl na letišt. Po celou dobu v nm však doznívali dojmy, které zanechalo setkání s chlapcem. I po celním odbavení a nástupu do letadla i po dobu letu ho tento dojem neopustil. Byl to více nea dojem, bylo to velké citové proaití. Toto proaití bylo tak velké, Ae i kdya po letech na toto zvláštní setkání vzpomnl, vyvolávalo to v nm vady stejný hluboký dojem. Celkovou píhodu, která se zdá být bezvýznamná, je moano si vysvtlit tím, Ae se mezi obma, chlapcem i obchodníkem uzavel kruh, který ml sv-j za*átek v dávné minulosti