Evropský sociální fond Praha a EU Investujeme do vaší budoucnosti

Transkript

1 Gymnázium Jana Nerudy Závěrečná práce studentského projektu Cesta oděvu Evropský sociální fond Praha a EU Investujeme do vaší budoucnosti Adéla Dvořáková Lucie Vinařská Tereza Stachová Lucie Zemanová 1

2 OBSAH PRÁCE: 1. Úvod 3 2. Historie oděvu Materiály 4 I. Bavlna. 4 II. Hedvábí.. 6 III. Polyester, viskóza, vlna Cesta trička Rhana Plaza Studie a projekty.. 10 I. Detox.. 10 II. Fashion Revolution Výhody a nevýhody výroby látek v Asii Transport Rozhovor 15 I. Pietro Filipi (rozhovor se spolumajitelem firmy) Závěr

3 1. Úvod Hypotéza - Cena oblečení při cestě postupně stoupá. Čím větší vzdálenost urazí, tím vyšší je jeho cena. Pro firmy je ovšem stejně výhodnější vyrobit oblečení na místě, kde je levnější pracovní síla a pak zaplatit za cestu, kterou oblečení urazí. I kdyţ by při výrobě na jednom místě ušetřili peníze za cestu, není to pro výrobce výhodné. 2. Historie oděvu Důvod ani dobu vzniku prvního oděvu neznáme. Existuje ovšem několik teorií. 1) Důvod praktický - Oděv vznikl jako ochrana proti mrazu, povětrnostním vlivům nebo úrazu. 2) Důvod mravní - Lidé se začali stydět za své nahé tělo. 3) Důvod estetický - Touha člověka zdobit se, touha po kráse, po odlišení od jiných. Uţ malby na stěnách jeskyní nám ukazují, ţe první oblečení se objevilo uţ v pravěku. Byl to velice primitivní výrobek, ale byl to první krok. Oděv byl vyroben z kůţe, koţešin či listů rostlin. Spojovali je vším, co měli okolo - tráva, lýko, střívka Jehly byly vyrobené z kosti. Dokonce se uţ objevovaly první jednoduché ozdoby. Ve starověku byla centra jako Egypt, Řím nebo Řecko. Zde uţ se nosily šperky, lidé se líčili. Na nohách nosili sandály, upravovali si vlasy. Hygiena byla na vysoké úrovni. V době středověku proběhl další pokrok. Odívání se lišilo podle vrstev obyvatel. Uţ se zde dá mluvit o trendech (obzvláště v době gotické). Trendem této doby bylo oblečení do špičky (špičaté klobouky, boty, ). I muţi nosili punčocháče. Doba, ve které se oblečení úplně odlišilo (pánské od dámského), byla doba novověku. Romantismus přinesl do oblékání ţen velké módní změny. Ideál útlého pasu, široké dlouhé nabírané sukně, klobouky zdobené peřím, zdobné účesy, to jsou hlavní znaky. Důraz se kladl na ţenskost. Pánská móda se moc nezměnila. Pánové nosili frakové kabáty a vlasy si nechávali uměle zvlnit. Do této doby oblečení více méně necestovalo. Oděv si lidé nechávali ušít u místní krejčovské, která byla blízko jejich domovům. V období první a druhé světové války se nosilo pohodlné sportovní oblečení. Důraz byl kladen hlavně na funkčnost. Můţeme tomu říkat chlapecká móda. Konečně poslední doba, které se budeme věnovat podrobněji - současnost. Trendy se mění velice rychle, coţ velice ovlivňuje oděvní průmysl. 3. Materiály Bavlna Vlákna bavlny jsou tvořena celulózou a získávají se z plodu keře bavlníku. Je to jedna z nejdůleţitějších plodin pěstovaných pro výrobu textilií. Historie bavlny Dokonce prý uţ i staří Egypťané před lety měli bavlněné ošacení. A v tkaninách, nalezených v Mexiku z 5. tisíciletí př. n. l. byla rovněţ objevena bavlna. Nejstarší písemné zmínky 3

4 o bavlně pochází z Indie 1500 př. n. l. Do Evropy se bavlna dostala díky arabským obchodníkům někdy v 9. století n. l. Kryštof Kolumbus při objevení Ameriky prý našel na Bahamách bavlníkové plantáţe, díky čemuţ se povědomí o této plodině rozneslo ještě více. V 16. století jiţ byla známá po celém světě. 6 Zmíněné objevení Ameriky bylo zásadním převratem v pěstování bavlny. Došlo k masovému rozšíření, kdy se díky kolonistům bavlna pěstovala skoro ve všech moţných koutech světadílu. Dalším přelomovým obdobím byla průmyslová revoluce, při které byly v Anglii pouţity první stroje na spřádání bavlny, které byly poháněny právě vynalezeným parním strojem. V roce 1764 byl vynalezen stroj Spinning Jenny, díky kterému se zvýšila tehdejší produktivita. Další stroj, který byl vynalezen pro zvýšení produkce, byl Cotton Jin, který odstraňoval semínka z pravé bavlny. Tehdejším problémem bylo, ţe dělník, který tuto práci dělal, odstranil minimum semínek. Práce byla jemná, pečlivá, nepříjemná a zdlouhavá. Při pouţívání Cotton Jinu se zpracovalo nejdříve 50x a pak dokonce 100x víc bavlny, coţ je naprosto převratné. Tento vynález je nyní připisován Eli Whitneymu z Massachussetts, který s objevem přišel v roce 1793, ale bylo zjištěno, ţe stroj byl sestrojen jiţ o dva roky dříve. Díky tomu se ekonomika celého jihu vydala směrem pěstování bavlny. Byl zde potřeba překonat ještě jeden problém a to levná pracovní síla. Bohuţel byl řešením příliv otroků z Afriky. 5 Rostlina Bavlník je rostlina, která potřebuje sluneční svit alespoň 200 slunečních dnů bez mrazů a aţ 500 mm sráţek ročně. Bavlníků je mnoho druhů. Z nich jsou skoro všechny aţ 300 cm vysoké a hlavně jednoleté rostliny, coţ znamená, ţe se musí kaţdý rok nově zasazovat. Nejvýznamnější druhy jsou: Gossypium Barbadose - pěstuje se v Egyptě, Súdánu, Indii, Peru a USA, podílí se na světovém trhu 3-4%. Gossypium hirsutum - pěstuje se v USA, Brazílii, Pákistánu a Turecku. Gossypium herbaceum - pěstuje se v Pákistánu, Číně a Indii. Pěstování a výroba Pěstování bavlny je ročním cyklem, který začíná zasetím semen do půdy pomocí secích strojů. Díky zavlaţování semínka vyklíčí. Poté se musí velmi brzy začít odplevelovat, jelikoţ je rostlina velice náročná na dostatečnou výţivu a podmínky. V období květu se dá velice snadno rozeznat tobolka, která praskne a vyvalí se chomáček. Neţ se začne se sklizní, musí se rostliny ještě postříkat prostředkem pro opadání listí. Potom se očesává pomocí česacích strojů. Bavlna se slisuje a potom se v Cotton Jinu oddělí semínka od bavlněných vláken. Bavlna se slisuje do balíku a pošle do prádelny, kde se ještě jednou pročistí a dá do mykacího stroje. Tam se rovnají vlákna a shrnují do svazků. Ve spřádacím stroji se pak z těchto vláken souká nit. Poté je moţné obarvení, a v tkalcovském stavu zpracovávání do hotových látek. Je moţné bavlnu upravovat ještě mercesí, coţ se louhování v 30-ti procentním sodném louhu, který zvyšuje lesk, schopnost barvení a pevnost vláken. 6 Nejkvalitnější bavlna se ale stejně získává ruční sklizní. S tím ale přichází mnoho témat pro diskuzi, jako pracovní podmínky dělníků a porušování lidských práv. V současné době vzniká problém v USA, kde se počty bavlníkových polí sniţují. Mnozí farmáři totiţ z bavlny přestupují na pěstování například kukuřice. Vývoz a produkce bavlny Je rozdíl mezi produkcí a exportem. Stát můţe produkovat, ale nemusí moc vyváţet. Mezi nejvýznamnější regiony exportující bavlnu patří USA a střední a jiţní Asie (Čína, Pákistán, Uzbekistán, Bangladéš). V USA ale nechtějí zpracovávat vlákna. To probíhá spíše v zemích s levnější pracovní sílou. 3 Nejvíce produkuje Čína, Indie, USA, Pákistán, Brazílie. Ceny bavlny se sjednávají především na burzách v New Yorku, Bombaji nebo Brémách. 4

5 Vývoj cen bavlny V 19. a na začátku 20. století ceny bavlny postupně klesaly z důvodu sníţení nákladů na výrobu díky vyvíjejícím se technologiím, produkci umělých látek a sníţení poptávky. Ve druhé polovině 20. století je na křivce cen bavlny vidět kaţdý ekonomický a hospodářský problém. Díky tomu se ceny samozřejmě neustále mění. V tomto století sílí pozice Číny na světovém trhu. V roce 2011 se cena za kg bavlny zvýšila aţ na 1, 74 dolaru (podle newyorské burzy). Ke sníţení došlo aţ na přelomu let 2011/2012 díky vydařené sklizni. Rekordně rostly počty nově osazených polí, například v Indii. Ta ale poté vývoz zakázala, protoţe hrozilo, ţe nedokáţe zásobovat ani vlastní zemi. Zanedlouho byl zákaz zrušen, protoţe pěstitelé prodělávali velké ztráty. V roce 2013 ceny bavlny opět vzrostly díky bavlně z USA a velké poptávce z Číny. Čína v současné době drţí prvenství v poptávce. 4 Základní vlastnosti bavlny jsou Je velmi odolná, má výbornou spřadatelnost, je mačkavá, velmi dobře barvitelná, absorbuje vlhkost a je příjemná na dotek. Také se dobře čistí a je poměrně ţáruvzdorná. Z bavlny se vyrábí nejrůznější textilie, jako například oblečení všeho druhu, ručníky, loţní prádlo, domácí textilie, spodní prádlo atd. Problémy Bavlna je jednou z chemicky nejošetřovanějších plodin vůbec. Na pěstování se prý pouţije (podle americké společnosti Pesticide Action Network) 10-20% celosvětové spotřeby pesticidů. Bohuţel je to ale potřeba proti škůdcům. Nelze pak ale zabránit pronikání toxických látek do těl ţivých organismů i do půdy. V Indii je stále moţné si tyto pesticidy volně koupit. Také bylo prokázáno, ţe v oblastech pěstování bavlny umírá nejvíce lidí na otravu právě těmito pesticidy. Problémy nastávají také při zpracování. Při bělení bavlny zhruba jedna třetina barvy k bavlně nepřilne, a tudíţ jde do odpadních vod. V případě, ţe podniky na zpracování bavlny nemají čističky, je velká pravděpodobnost, ţe se toto dostane do zásobáren nezřídka pitné vody pro chudší oblasti. Kaţdý den tyto podniky znehodnotí a odčerpají aţ 150 tisíc l vody. Je také bohuţel moţné, ţe chemikálie a pesticidy se z látky všechny dostatečně nevymyjí a skončí na kůţi lidí, kteří si oděv pořídí. Bavlna je ekonomicky velice důleţitou plodinou pro rozvoj regionů v rozvojových zemích. Ve střední a západní Africe závisí na vývozu bavlny aţ 10 milionů lidí. Od roku 2001 neustále klesá cena bavlny, přičemţ africké země těţce prodělávají. WTO to dala za vinu Spojeným státům, které dotují své farmáře. 2 Geneticky modifikovaná bavlna Na trhu se také objevuje v poslední době geneticky modifikovaná bavlna, která byla nazvána Bt-bavlna. Pěstuje se převáţně v Číně, USA, Austrálii a Indii. Prý je na její zhodnocení ještě moc brzy. Existuje mnoho příznivců. Ti tvrdí, ţe tím dojde ke sníţení potřeby pesticidů, ke zvýšení odolnosti vůči škůdcům a chorobám, a v neposlední řadě také ke sníţení chudoby ve světě. Indická GM bavlna, také geneticky upravována, prodělala obrovský propad, kdyţ jí před pár lety napadli škůdci. Pěstitelé měli obrovské ekonomické ztráty. Proto se také odpůrci Bt-bavlny bojí, aby se samé v budoucnu neopakovalo. 5

6 Bio-bavlna Poptávka po oblečení a dalších výrobcích z biobavlny je stále nízká (podle obecného mínění). Veřejnost totiţ o problémech pěstování a zpracování této suroviny mnoho neví, natoţ aby pátrala po alternativě. Rovněţ výrobců a dovozců, kteří vědomě usilují o nabídku sociálně anebo environmentálně šetrnějších variant ke konvenčním oděvům, je u nás minimum. A pokud se takové oblečení přece jen na trhu objeví, bývá to nejčastěji vedlejším důsledkem obchodních aktivit a zůstává na spotřebiteli, aby takové oděvy s námahou identifikoval. 5 Odpůrci bavlny se snaţí o prosazení biobavlny, která se zatím není ve světovém měřítku moc úspěšná. Zatím je její rozšíření velmi malé, ale postupně se přidávají firmy, které toto oblečení vyrábějí. A) KLASICKÉ BAVLNĚNÉ TRIČKO Pěstování bavlny je velice náročné na spotřebu vody. Ve finále si 1 kg bavlny vyţádá aţ litrů vody. Problém znečištění a kontaminace spodních vod je uveden jiţ výše. Dále pak vliv na zdraví lidí, kteří ţijí v okolí plantáţí. Často plantáţníci nepouţívají ochranné pomůcky a skladují toxické látky doma. To má samozřejmě vliv na jejich zdraví a pak také na zdraví dětí, které jsou někdy k práci na plantáţích v rozvojových zemích vyuţívány. B) BIOTRIČKO Jsou to trička EarthPositive, která mají na sobě napsáno, ţe jsou ze 100% bio-bavlny, která je pěstována v Indii za podmínek kontrolovaného ekologického zemědělství. Pěstování probíhá v oblasti monzunových dešťů, takţe není potřeba budovat drahé zavlaţovací systémy nebo vodu jakkoliv jinak přivádět. Proti škůdcům jsou pouţívána přírodní hnojiva proti škůdcům, nedává to úplně smysl. Vypěstovaná bavlna se potom zpracovává lokálně v továrnách, kde je energie vyrobená větrnými elektrárnami nebo slunečními panely. Textil se pak do Evropy nepřiváţí letecky, ale po moři. Zároveň je u celého procesu garantováno, ţe nedocházelo k porušování lidských práv nebo k dětské práci. 1 Hedvábí Hedvábí vţdy patřilo i patří mezi draţší látky. Hedvábí se dělí na dva typy přírodní a umělé hedvábí A) Přírodní hedvábí Přírodní hedvábí neboli pravé hedvábí se získává z výměšků housenky bource morušového a to z kokonu po vylíhnutí motýla. Je to jediné nekonečné přírodní textilní vlákno. Průměrná délka dosahuje 3 aţ 4 km. Hedvábí původně pochází z Číny. O vynalezení výroby hedvábného vlákna se traduje legenda: Podle ní se objev hedvábného vlákna datuje do roku 2640 př. n. l.. Vypráví se, že jistý Chuang-Ti požádal svou ženu, aby zjistila, kdo škodí jeho morušovníkům. Manželka objevila bílé housenky, které vytvářely lesklé zámotky. Později jeden zámotek náhodou upustila do horké vody a zjistila, že z něj může vytáhnout jemné vlákno a navinout ho na cívku. Podle všeho tak objevila technologii výroby hedvábí, která zůstala po více než 2000 následujících let čínským tajemstvím. 23 Hedvábí se z Číny dostalo do Persie a Říma. Bylo velmi cenným obchodním artefaktem. Dále 6

7 se hedvábnictví rozšířilo do Byzance, odkud se díky obchodu s Araby dostalo i na jih Evropy. Nakonec se díky kříţovým výpravám dostalo i do střední a celé jiţní Evropy. Zpracování Z jednoho kokonu bource morušového se dá vyrobit aţ 4000 m vlákna. Kokon se dává do horké vody, aby změknul sericin, kterým jsou vlákna navzájem slepená. Dále při navíjení na viják se vlákna opět slepí chladnoucím sericinem. Nejprve se z kaţdého kokonu odmotá m svrchního vlákna, které není tak vzácné. To se dále zpracovává podobně jako mykaná vlna. Po odvinutí 1000m svrchního vlákna se odmotá 1000 m vlákna z prostřední části kokonu, které je nejkvalitnější. Toto vlákno se nazývá gréž. Teprve po namočení ve speciálním louhu získá vlákno svoji hebkost a lesk. Aby se dalo vlákno lépe zpracovávat, napouští se různými solemi. Gréţ se dále zpracovává v tkalcovně jako jednoduchá příze. Z vnitřních 2000 m vlákna se vyrábí tzv. šapová příze, která se často míchá s vlnou nebo lnem a pouţívá se především na módní tkaniny. Přírodní hedvábí má bílou barvu, je lesklé, měkké na omak a snadno barvitelné, saje pot, v létě chladí a v zimě hřeje. Hedvábí bývá barvené batikou, akvarelem nebo malbou pomocí gutty a kontur. Pouţívá se především na luxusnější oděvy, např. kravaty, halenky, dámské šatovky, košile. Dále je také vhodné do izolací, padáků a pásek do psacích strojů. Hedvábí nehoří plamenem, naopak se škvaří a sype se z něj popel. V dnešní době je přírodní hedvábí vytlačováno umělým (syntetickým) hedvábím, mezi kterými není moc velký rozdíl. Rozdíl je však především v ceně. Kvalitní hedvábí stojí pět aţ desetkrát víc neţ běţné syntetické vlákno. B) Umělé hedvábí Umělé hedvábí je umělé textilní vlákno, které se vyrábí podobně jako hedvábí pravé. Mezi hlavní prostředky patří viskóza, acetátová nebo měďnatá vláknina. Umělá vlákna se vyrábí všude tam, kde předčila určité vlastnosti přírodního hedvábí, jako je pevnost, izolační schopnosti a hmotnost. V první polovině 20. století se vyráběly příze, především viskózové, ve velkém mnoţství. S příchodem polyamidových a polyesterových vláken však ztratily na významu. Polyester Vlákna polyesteru jsou tvořena převáţně z ropy, ze které se získává dimethyltereftalát a glykol. Konečný polyethylentereftalát vzniká polykondenzací dimethyltereftalátu a glykolu. Patří mezi syntetické výrobky, které mohou mít ke konci 3 formy. To je hedvábí (filament), kabílek a stříţ. Hedvábí je vyráběno v jednoduché, hladké nebo modifikované podobě. Kabílek je surovina pro přádelny vlny.stříţe mají mnoho příměsí. Polyester má několik kladných vlastností. Například je velice odolný vůči světlu, mikroorganismům a povětrnostním podmínkám. Přidáním různých chemikálií se dá zvýšit pevnost, zlepšit ţmolkovitost. Dále například dutá polyesterová vlákna se pouţívají jako alternativa peří, aby se výrobky daly prát. Viskóza 7

8 Byla vyrobena jiţ v 19. století. Je někdy označována jako umělá bavlna. Je to celulózové vlákno většinou ze dřeva či z bavlny. Vyrábí se chemicky (k výrobě 1 tuny viskózy je potřeba 1cbm dřeva a 2 tuny chemikálií). Vlna Je textilní ţivočišné vlákno, které se získává ze zvířecích srstí či sekretu hmyzu. Na světě se v současné době chová asi 2 miliardy zvířat, z jejichţ srsti je moţno získávat textilní vlákno, ale vyplatí se to jen u menšího počtu z nich. Světová spotřeba vlny se v posledních letech spíše sniţuje, díky menší poptávce a konkurenci umělých vláken. V roce 2007 dosáhla ale 1,3 milionů tun, z toho ovčí vlna (praná) 1215 tisíc tun, mohér 22 tisíc tun, angora 8 tisíc tun, kašmír 5 tisíc tun, alpaka 4 tisíce tun a lama a vikuně 1 tisíc tun. Vlákna ze sekretů - vedle přírodního hedvábí existuje ještě plané hedvábí nebo mořské hedvábí ze sekretu mušlí Cesta trička Tento výzkum, který zpracovala firma SYNERG, se zabývá přesným popisem cesty trička, od semínka bavlny aţ po konečný produkt v obchodě. SYNERG je indická textilní firma, která na svých stránkách uvádí jednotlivá stádia výroby trička. Firma Synerg byla zaloţena v roce 2004 v Indii jako exportní agentura vyváţející trička z Indie. Sídlo má v Tirpuru. Hlavním cílem firmy je certifikovaný export a továrny, které nejsou protizákonné. Snaţí se spolupracovat i s jinými společnostmi jako WRAP a další. Za 14 let, kdy je tato firma na trhu, se snaţila drţet cenu a kvalitu na stejné úrovni. Firma zatím není známá ve světovém měřítku. První stádium je sklizení bavlny Uvádí, ţe bavlna se sklízí ručně, ale bohuţel není zmínka o pracovních podmínkách, ani platech zaměstnanců. Druhým stádiem je poslání sklizené bavlny zbavené semínek do cotton jinu, kde se tato bavlna natahuje a připravuje na třetí stádium, kterým je navíjení bavlny. To je prováděno na speciálních strojích. Dále je potom pletací stádium, které je také prováděno na různých strojích. Následuje obarvování ve speciálních nádobách, podobných pračkám, kde jsou do látky přidány potřebné chemikálie rozpuštěné ve vodě. Schnoucí stádium probíhá v sušících strojích. Dalším krokem je potom balloon pading, coţ je odstranění ţmolků, které vznikly při sušení a praní. Navazuje pak balení látky, která se sbalí do role a je připravená k dalšímu zpracování. Po náročném procesu výroby samotného materiálu následuje několik tiskařských stádií, kdy je barva zase pomocí strojů natisknuta na látku. Ta je poté znovu vyprána. Finální část začíná továrním stříháním, které jiţ je prováděno ručně. Je uvedeno, ţe kapacita ustřiţených triček za den se pohybuje kolem Šicí stádium je prováděno ručně ve velkých prostorách továren. Tam jsou stoly se šicími stroji, za kterými šijí zaměstnanci. Jsou tam také supervizoři, kteří mají odpovědnost za finální ušitý produkt. Také mají přesné pokyny, jak má tričko vypadat. Poté je tričko zkontrolováno. Kdyţ neprojde kontrolou, je zničeno. Dále vyžehleno. Po vyţehlení jsou trička přenesena do balící části, kde se zabalí podle poţadavků spotřebitelů. Kdyţ je zboţí zabaleno, proběhne inspekce. Kdyţ je v pořádku, obdrţí firma dokument, který ji opravňuje k odeslání zboţí. To je potom převezeno do nejbliţšího přístavu a tam začíná jeho cesta Rhana Plaza Tato katastrofa otřásla s celým textilním světem, totiţ před rokem došlo k jednomu z největších neštěstí moderního oděvního průmyslu, zřícení továrny Rhana Plaza v 8

9 Bangladéši. V troskách výrobního komplexu, kde si nechávaly vyrábět zboţí firmy jako Benetton, Primark, Auchan, Carrefour nebo Mango, zemřelo 1138 dělníků, více neţ 2000 bylo zraněno. Tragédie ukázala, v jak špatných podmínkách lidé v bangladéšských oděvních továrnách pracují, a vzbudila vlnu protestů volajících po zlepšení bezpečnostních pravidel a pracovních práv zaměstnanců. V létě 2013 tak došlo k vypracování tzv. bangladéšské dohody, která zavazuje firmy k pravidelným kontrolám budov a kterou podepsalo více neţ 150 především evropských oděvních značek, jak uvádí server The Washington Post. Vznikl i americký ekvivalent smlouvy, tzv. bangladéšská aliance pro bezpečnost dělníků. Rada OSN pro lidská práva schválila uţ v roce 2011 klíčový dokument Dohodu o poţární bezpečnosti a bezpečnosti budov (UNGP), která upravovala odpovědnost států při provozování podnikatelské činnosti. Teprve tragédie v Bangladéši ale urychlila uvádění tehdy přijatých principů do praxe. Fakt, ţe nejdříve musely zemřít stovky lidí, aby se začalo o nepříznivé situaci pracujících jednat, je ale zcela absurdní. V Británii byla iniciována tzv. Bangladéšská dohoda, která zavazuje značky k pravidelným kontrolám budov. Podepsalo ji uţ přes 100 textilních značek, které výrobu svého zboţí zadávají tamějším dodavatelským továrnám. V Americe vznikla Bangladéšská aliance pro bezpečnost dělníků, jejíţ předsedkyní se stala bývalá členka kabinetu prezidenta Obamy Ellen Tauscherová. Podle ředitelky Výboru pro společenskou odpovědnost společnosti H&M Heleny Helmersonové dochází ve výrobní oblasti k pokroku zejména díky uţší spolupráci módních značek mezi sebou. Společnosti spojují své síly a prostředky, provádějí drahé a náročné kontroly statiky budov, které dříve nebyly běţné, uvedla pro britský magazín Vogue. Dostali jsme lekci. Dílnu v Rhana Plaza jsme před tragédií kontrolovali dvakrát, ale neudělali jsme kontrolu statiky budovy, protoţe tu tehdy nedělal nikdo. Teď uţ je to samozřejmostí, dodal Paul Lister ze společnosti Primark. 6. Studie a projekty Nebezpečné nitky - studie Greenpeace K tomu, aby byla naše práce více objektivnější, zaměřily jsme se také například na kampaň DETOX, na které nás zaujalo nejprve to, ţe byla vyhlášena známou společností, a proto by mohla být poměrně úspěšná. Kampaň navazuje jiţ na dokončenou kampaň organizace Greenpeace, která se pro změnu zabývala znečišťováním vod výchozími látkami z továren. Jako první jsme zpracovaly kampaň DETOX, kterou v roce 2012 uveřejnila organizace Greenpeace. Uvádíme zde výsledky studie, která se týkala nebezpečných chemikálií v oblečení světových výrobců. V těchto firmách: Benetton, Jack & Jones, Only, Vero Moda, Blaţek, C&A, Diesel, Esprit, Gap, Armani, H&M, Zara, Levi s, Victoria s Secret, Mango, Marks & Spencer, Metersbonwe, Calvin Klein, Tommy Hilfiger, a Vancl. 8 bylo nakoupeno 141 kusů oblečení (od dámských triček po dětské 9

10 spodní prádlo). Nákupy se uskutečnily v dubnu 2012 ve 29 zemích po celém světě. Výrobky byly vyrobené v nejméně 18 zemích. U některých kusů oblečení země původu nešla dohledat. Analýzy odhalily nebezpečné látky ve výrobcích všech 20 testovaných firem. V 63 % výrobků se vyskytovala látka NPE (nonylfenolethoxylát), která po následném rozkladu narušuje funkci hormonů. Tato látka je v Evropské unii zakázaná. Ve všech tričkách s potiskem se dále objevily ftaláty. Ty se pouţívají jako změkčovadla při výrobě plastů. Tyto látky mají negativní vliv na organismus. Dva výrobky (konkrétně ze Zary) obsahovaly azobarviva, která uvolňují rakovinotvorné aminy. Světové oděvní značky prodávají oblečení s nebezpečnými chemikáliemi, které kontaminují vodní zdroje po celém světě. Jedovaté látky v textilu totiž znečišťují vodní zdroje nejen v místě výroby, ale unikají z oblečení například při praní, a zamořují tak i řeky v Česku. Toxické látky používané v asijských textilkách se u nás nesmějí vyrábět ani používat, jejich přítomnost v oděvech však zakázána není vysvětluje Jan Freidinger, vedoucí toxické kampaně české pobočky Greenpeace. 8 Díky globální síle veřejnosti podepsalo v roce 2011 Výzvu ke kampani 6 mezinárodních značek Puma, Nike, Adidas, H&M, Li Ning a C&A a zároveň se zavázalo ke spolupráci se svými dodavateli a omezení toxického znečišťování. Fashion Revolution Je nezisková globální organizace, která se věnuje dodrţování lidských práv a pracovních podmínek v textilním průmyslu. Právě podle tiskové zprávy Fashion Revolution je v otevřeném dárcovském fondu nyní pouze třetina slíbených prostředků. Největší kompenzaci obětem přislíbil britský řetězec Primark. Obdobně italský Benetton, který se ale k současné situaci odmítá vyjádřit. Fashion Revolution Day (24. dubna) Je mezinárodní kampaň na podporu etické módy, u nás zprostředkovaná webovou stránkou Fashion MAP. (pozn. Fashion MAP je stránka ohledně týkající se módy a ţivotního stylu v ČR a SR připravovaná českými a slovenskými umělci a bloggery. Jejich mottem je: Mapujeme, podporujeme a spoluvytváříme lokální módní scénu. Jsme Fashion Map. ). Podle místní koordinátorky kampaně, Kamily Boudové, Češi nemají příliš velké povědomí o tom, jak módní průmysl zachází s textilními dělníky a s přírodou, ze které čerpá zdroje na produkci. Účelem této globální kampaně není jen informovat veřejnost, ale aktivně ji díky sociálním sítím zapojit do dialogu se značkami a pozvednout tak poptávku po eticky ušitém oblečení, uvedla Boudová. První ročník Fashion Revolution Day, který se konal v den výročí pádu Rhana Plaza v Bangladéši (24. dubna 2013), kde zahynulo přes tisíc pracovníků, je zaměřen právě na etickou stránku oděvního průmyslu. Do kampaně se mohl aktivně zapojit prakticky kdokoli, a to její podporou vyfocení se v oblečení naruby. Toto globální hnutí chce upozornit na nevědomost lidí o opravdové ceně oblečení, zvýšit tedy povědomí o skutečných nákladech módy a ukázat světu, ţe změna v této oblasti je moţná. Kampaň probíhá na všech světadílech, přičemţ má kaţdý stát vlastní koordinátora, který je odpovědný za akce ve vlastní zemi. Na kampani se podílejí jak neziskové organizace, média, designéři, celebrity, tak farmáři pěstující bavlnu, dělníci v továrnách i široká veřejnost. Smyslem je spojení všech příznivců módy na celém světě a vytvoření poptávky po zboţí, za něţ lidé neplatí svým zdravím nebo ţivotem. K šíření povědomí se vyuţijí hlavně sociální sítě, ale probíhají také tematické happeningy. 10

11 WE BELIEVE IN A FASHION INDUSTRY THAT VALUES PEOPLE, THE ENVIRONMENT, CREATIVITY AND PROFIT IN EQUAL MEASURE.OUR MISSION IS TO BRING EVERYONE TOGETHER TO MAKE THAT HAPPEN. 21 Zamysleli jste se někdy nad tím, jaká je opravdová cena oblečení, které nosíme? Co platíme za rychle vyrobené a rychle vyhozené oblečení ze společenského a environmentálního pohledu? 20 Fashion Revolution Day mimo jiné také podporuje například organizace Clean the Clothes (CCC), coţ je největší organizace oděvního průmyslu a nevládních organizací. Byla zaloţena v Německu roku 1989 a dnes pořádá kampaně v 15 evropských zemích: Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Itálie, Irsko, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království. Od té doby pracuje na zajištění dodrţování základních práv pro pracovníky v rozvojových zemích. CCC spolupracuje s více jak 250 organizacemi po celém světě. 7. Výhody a nevýhody výroby látek v Asii Pro světové firmy jako je H&M nebo Nike je řešení této otázky skoro zbytečné. Je pro ně totiţ mnohem výhodnější nechat si výrobky šít v Asii. Ale jak jsou na tom menší značky? Vyplatí se jim platit cestu? A jak je to vůbec s kvalitou? Vše samozřejmě záleţí na velikosti zakázky, potaţmo ceně zakázek. Například v Číně není ţádný problém nechat vyrobit oblečení nejlepší kvality. Hlavní roli ovšem hraje kvantita. Pokud si budete chtít nechat ušít oblečení v takovýchto továrnách, musí vaše objednávka přesahovat 1 milión kusů oblečení. 9 Většina prodejců se proto snaţí najít továrny střední kvality, ve kterých je dobrý poměr kvality a ceny. Nehorší je Dostačující kvalita. Této kvality zboţí většinou dosahují státní podniky. Pracovní morálka je zde mnohem horší. Proto většina výrobců z menších zemí si vyrábí oblečení v menších továrnách, kde uţ klesá kvalita. Podmínky zde jsou někdy otřesné. Firmy to ovšem dělají pořád ze stejného důvodů - snaţí se co nejvíce sníţit cenu. 9 Na druhou stranu firmy musí zváţit, ţe doba importu je dlouhá (aţ 3 měsíce, kdyţ si zvolíme dopravu námořní) a peníze jsou zde uloţené. Nemůţe s nimi nijak nakládat. Musí si tedy dopředu spočítat, zda firma nebude peníze po tuto dobu postrádat. Také je tu negativní dopad na cash flow 11

12 (běţný tok peněz). 10 Peněţní tok za určité období představuje rozdíl mezi příjmy a výdaji peněţních prostředků za toto období. Co vše se na cestě oblečení platí? Náklady, které firma musí zaplatit, aby přemístila oblečení vyrobené v Asii do svých hlavních skladů, jsou vysoké. Ale i přesto se to i menším firmám vyplácí. Cena konečného výrobku je (po započítání veškerých nákladů) minimálně poloviční, neţ při výrobě v tuzemsku. Další zaráţející fakt je ten, ţe náklady na cestu jsou vyšší, neţ je cena oblečení. Clo - Pokud dováţíme oblečení, které chceme dále prodávat, musíme se registrovat na celním úřadě (EORI (identifikátor vyváţejících a dováţejících subjektů) registrace - subjekty se při styku s celním úřadem musí identifikovat EORI číslem) 12. Výše cla textilu se pohybuje okolo 12%. 11 DPH - Platí se normálně 20% aţ u prodeje zboţí (pokud jsme plátci DPH; pokud ne, DPH platíme uţ při proclení, to ovšem není náš případ) Transport Doprava ze zemí třetího světa je různá. Jedná se o leteckou, námořní, ţelezniční či kombinovanou dopravu. Zboţí se posílá v kontejnerech. Letecká doprava - Letecká doprava je určitě nejrychlejší způsob transportu. Je ovšem také nejdraţší. Vhodná je pro lehčí a méně objemné zboţí (platí se za váhu a objem). Doba dodání je maximálně 7-10 dní. 14 Námořní doprava - Ta je výhodná pro velký objem zboţí (platí se za kubické metry, ale váha zde hraje také roli). Zboţí se posílá v kontejnerech (tři velikosti 20 stop (26-28 m 3 ), 40 stop(50-58 m 3 ) nebo 40 stop HQ (60-62 m 3 )). Lze vyuţít jen část kontejneru - sdílíte ho ještě s někým jiným. Je to levný způsob přepravy, ale doba doručení se pohybuje v průměru okolo 3 měsíců. Zboţí se většinou přiveze do Hamburku, odkud uţ putuje kamiony aţ k nám

13 Železniční doprava - Tento způsob dopravy je často opomíjený. Přitom trvá jen polovinu doby běţné námořní přepravy. Pro ukázku je zde příklad: Z Čínského města Čeng-čou do Hamburku vede přímá ţelezniční linka. Naplněné vagony musí urazit km a to jim trvalo 15 dní. Vlak přivezl 51 kontejnerů. Trasa vede přes Kazachstán, Rusko, Bělorusko a Polsko. V dnešní době existují 2 hlavní cesty - Severní a Jiţní. (viz mapka níţe) 14 Kombinovaná doprava - Firmy, které se zabývají transportem zboţí, hledají nejlevnější způsob přepravy. To znamená, ţe zkombinují více druhů přepravy. Srovnání cen Nejdraţší je určitě letecká doprava (v průměru eur za TEU). Ţelezniční doprava na téţe trase vyjde na eur za TEU. A nakonec nejlevnější je námořní doprava, u které zaplatíte 1850 eur za TEU. (TEU = jeden dvacetistopý kontejner) 16 V tabulkách: 16 13

14 Emise škodlivých plynů Z tabulek můţeme dále vyčíst, ţe ţelezniční doprava je neekologičtější co se týče vyprodukovaných plynů (NO 2, CO 2 ) a pevných částic. 16 Firma Patagonia uvádí, ţe bunda při své cestě kdy urazila kilometrů, vyprodukovala emise oxidu uhličitého o váze 6.8 kg. To je desetinásobek její váhy. 10 Firmy zprostředkovávající dopravu Pokud potřebujeme převézt zboţí z Asie, je nejjednodušší nechat si poradit nebo si rovnou zaplatit firmu, která se o vše postará za nás. Přesně vypočítá trasu a vyhledá způsob dopravy našeho zboţí. Postará se také o zaplacení cla. U nás v České republice se o toto stará mimo jiné firma Mersinis s.r.o. Jestliţe se ale rozhodneme zorganizovat si převoz zboţí sami, musíme si našeho dodavatele pořádně prověřit. Riskujeme totiţ to, ţe kdyţ obchodníkovi dopředu zaplatíme a on bude podvodník, tak se svých peněz uţ nikdy nedomůţeme. 13 Reklamace Pokud si z Číny objednáme poškozený výrobek, nemůţeme očekávat, ţe bude uznána jejich chyba a budou nám vráceny peníze. V Evropě je běţnější řešit problém zpětně reklamací, kdeţto v Číně se řeší problémy pohledem dopředu. Nejčastěji vám dají slevu na další zásilku. Ovšem tím zase riskujeme, protoţe si znovu objednáváme zboţí od obchodníka, který nás uţ jednou zklamal Rozhovor Pietro Filipi Rozhovor a poté i exkurzi v centrále značky pietro filipi nám zařídil bývalý spolumajitel značky, pan Radim Jasek. Moc děkujeme za poskytnuté informace. Studentky: Kdy a kde byla Vaše firma/značka založena? Radim Jasek: V Praze Zakladatelem je pan Petr Hendrych. Byla již na začátku specializovaná na výrobu oděvů? Ne, nebyla, dříve dováţeli oděvy pro jiné firmy. Poté roku 1994 byla zaloţena vlastní značka (kolekce) pietro filipi. Jaký styl oblečení prodáváte? Celé téma našich kolekcí má styl smart casual. To se ještě rozděluje do tří podskupin. 14 Selection to je nejdraţší oblečení, např. dámské společenské šaty, pánské obleky. Nic nepřesahuje cenu Kč. Pietro filipi (casual style), to je oblečení do kanceláří, tedy do práce. Ceny se pohybují kolem Kč. Red style je nejlevnější a nejprodávanější zboţí. Např. trička, svetry. Ceny jsou kolem 1000 Kč. Celá kolekce se ještě dá rozdělit na dva typy oblečení. Money maker prodávanější kusy, kterými si je firma jistá, ţe se budou prodávat X Image maker - extravagantnější kousky, ty jsou nutné na přilákání pozornosti zákazníka. Zvýšil se od té doby počet poboček nebo zaměstnanců? Jak? Ano, firma začínala na 6 zaměstnancích a dnes má zaměstnanců 250. Kde jste si oblečení nechávali na začátku šít a kde si ho necháváte šít dnes? Dříve, protoţe jsme byli menší firma, tudíţ jsme nevyráběli tolik oblečení, nevyplatilo se tedy šít

15 v zahraničí. Šili jsme proto pouze v ČR a na Slovensku (např. v Prostějově). Dnes se firma rozrůstá, proto šije i v Turecku, Polsku a Číně. V Číně se šijí pouze velké série (např. trička, svetry), tyto produkty se prodávají nejvíce, tudíţ se vyplatí oblečení šít v Asii, kde je to levnější a díky velkému objemu se zaplatí i delší cesta. Ostatní oděvy, kterých se prodává méně, se vyrábí v Evropě (nejvíce ale stále v ČR a na Slovensku), u těchto výrobků se nevyplatí dlouhá cesta. Jak postupují návrháři? Hlavní spolupráce probíhá mezi návrhářem a výrobářem. Návrhář se stará o design kolekce. V naší firmě je jich dohromady 6. Výrobář má za úkol hlídat návrháře, aby oblečení nebylo moc extravagantní, tudíţ prodejné a zákazníkům se líbilo. Kaţdá kolekce obsahuje zhruba 200 modelů v šesti velikostech a barvách. Celkem to tedy dělá kusů na kolekci. Máte nějakou statistiku, která se týká zákazníků? Rozšířila se Vaše značka i do jiných zemí/kontinentů? Firma prosperuje v 7 státech Česká republika a Slovenská republika, Lotyšsko, Litva, Estonsko, Rusko a Bulharsko (dříve i Polsko). Dohromady má 45 poboček. V Rusku a Bulharsku jsou partnerské obchody. Tomuto vztahu se říká franšízing. Tyto pobočky prodávají pod značkou pietro filipi, ale mají soukromého majitele. Ten si za poloviční cenu od firmy koupí jejich zboţí, a to poté prodává na svých prodejnách za dvojnásobnou cenu. Takţe má toto oblečení stejnou cenu, jako v prodejnách patřících přímo pietro filipi. Majitel můţe prodávat pod značkou, pouze pokud jeho prodejna, jejíţ náklady si hradí sám, vypadá stejně jako ostatní prodejny. Pietro filipi do těchto poboček posílá svoje zaměstnance za účelem kontroly. Jaké materiály často používáte? Máte nějaké preference například v kvalitě látek? Značka pouţívá různé materiály, nijak se nespecifikujeme. Vybíráme si pouze podle trendů, kvality stylu oblečení. Hlavní trh látek pro Evropu je v Miláně a v Paříţi. Jiné centrum je Hongkong pro Asii a New York pro Ameriku. Látky nakoupené na trzích v Miláně nebo v Paříţi putují do hlavního skladu. V tu chvíli ještě nemusí být jasné, jaká firma bude kolekci šít. 70% látky se posílá k ušití a zbylých 30% se nechá ve skladu pro případné došití. (Pokud je o daný typ oblečení velký zájem, lze z těchto zásob oblečení došít). Pokud se kolekce šije v Číně, látka neputuje do hlavního skladu v Evropě, ale rovnou do továren v Asii. 15 Firma má tři druhy statistik. První prošel X vešel to hodnotí kolik lidí zaujala výloha, a tudíţ kolik jich vešlo dovnitř nebo kolik pouze prošlo kolem obchodu. Dále vešel X koupil tato statistika hodnotí, kolik lidí si něco koupilo. Dále se sleduje průměrná prodejka. To znamená, kolik kusů oblečení si zákazník koupil. Ukazuje se tím tedy efektivita prodavačů. Kdy se začíná designovat další nová kolekce? Většina firem se řídí podle nápadů velkých módních domů (Karl Lagerfeld, Louis Vuitton, Gucci, Prada a další). Drobnější firmy buď přizpůsobí svoji kolekci těmto trendům, nebo mohou jít proti davu. Ovšem podstupují riziko, ţe se kolekce nebude líbit. Např. v zimě 2013 se jiţ nakupují látky na zimu 2014 a začíná se vymýšlet kolekce pro jaro/léto Zajišťuje Vaše firma/značka celou cestu oděvu (od suroviny až k dovozu na trh) nebo jen převezme oblečení na konci celého procesu? Ne, nestará se o výrobu látek. Zajišťuje se pouze ušití oblečení a dodání do obchodů. Kde se pěstují suroviny na výrobu vašich látek? Naše firma toto nezajišťuje. Spadá to jiţ pod látkový průmysl. Víte o pracovních podmínkách (věkové hranice, plat, pracovní doba ) v továrnách? V dnešní době musí uţ kaţdá látka mít svůj vlastní passport. Jedná se o certifikát, na kterém je napsáno, kdo látku vyráběl. Zda není závadná, kradená nebo barvená jedovatými barvivy. Jakou urazí vzdálenost (od suroviny až na trh)? Je cesta nákladná?

16 Podle mého odhadu látka urazí přes km, někdy i mnohem více. Nelze to ovšem přesně dohledat. Nevíme, kde se látka kontrolovala, tkala a barvila. Tento proces je v podstatě nedohledatelný. Jak se určuje konečná cena oblečení? Konečná cena oblečení se zvýší 4x aţ 5x. Pokud si je návrhář opravdu jist, ţe se jeho návrh bude líbit, ocení ho lehce přes pětinásobek výrobní ceny. Pokud si ale naopak jist není, cena se vyšplhá pouze k čtyřnásobku. I přesto firma získá pouze 10%. Například kabát jeho výrobní cena je 1000 Kč, v tom je započítaná cesta a výroba. Na pult se ovšem dostane kabát za 4500 Kč. Za tyto peníze se musí zaplatit nájem obchodu, platy všech zaměstnanců, kteří se na výrobě a prodeji kabátu podíleli. Pietro Filipi je menší firma, která vyváţí hlavně do Evropy. Míry obyvatel jsou tedy víceméně stejné. Oblečení se proto neupravuje velikostí, ale spíše barvou. Např. do Ruska putují velice barevné věci, které se u nás moc neprodávají. Ovšem jiné větší firmy, se tímto zabývají více. Do Holandska, kde jsou lidé vysocí a hubení nelze vozit stejné oblečení jako do USA, kde mají lidé jiné míry. To samé platí i pro Asii. Co se dále děje s neprodaným oblečením? Pokud se zboţí neprodá v drobnějších slevách (20%) jde do outletů, kde jsou slevy vyšší (50%). Naše firma má tři outlety v ČR. 99% oblečení se většinou prodá. Zbytek se věnuje charitě, např. Červenému kříţi. Neprodané oblečení se pohybuje pod 2%, coţ je velice dobrý výsledek. Jak je to se zlevňováním zboží? Pokud se zboţí neprodá za plnou cenu do zhruba 2 měsíců (sezónní oblečení) musí se zlevnit. Zlevňuje se postupně (10%, 20%-50%). Proto se ve slevách nachází pouze jednotlivé kousky v nejméně prodávaných velikostech a barvách. K nákupu další kolekce (tedy látek) je potřeba proměnit oblečení ze stávající sezóny na peníze. To znamená, ţe pokud se oblečení neprodá ani ve slevách, sezóna nebyla úspěšná. A tudíţ nejsou finance na další vývoj a firma se dostává do mínusu. Podle počtu a výše slev se tedy pozná, jak obchod prosperuje a zda se kolekce líbila. Závěr: Přesná cesta oděvu se nedá dohledat. Zpracované látky se rozváţí loděmi na tzv. látkové trhy, které jsou ve velkých módních městech. Odtud uţ je cesta lehce dohledatelná. Látka, kterou si návrhář vybere, putuje kamionem do centrálního skladu firmy, odkud je následně rozvezena k výrobcům. Od výrobců se hotové oblečení sváţí zas zpátky do skladu a poté putuje uţ do obchodů. Cenovky se přidávají k oblečení jiţ v továrně, a proto se na oblečení, které z továrny vyjede, uţ nemusí nijak sáhnout. V únoru jsou slevy nejvyšší, protoţe se všechny obchody snaţí vyprodat zimní zboţí a připravit se na jarní kolekci, která přijde v březnu. Některé neprodané zboţí se ovšem nemusí zlevňovat. Jde o univerzální střihy a barvy, které se dají pouţít i další rok. Klasickým příkladem jsou pánské černé obleky. Toto oblečení se uloţí do hlavního skladu a další rok se do obchodů vrátí většinou za plnou cenu. Upravujete ceny oblečení v průběhu roku? Při návrhu oblečení (tedy nákresu na papíře) se určuje uţ i cena. Ta se v průběhu výroby a prodeje dále nemění. Coţ znamená, ţe cenu nelze zvýšit, jen ve slevách zlevnit. Je oblečení přizpůsobeno tomu, do jaké země je převáženo? (např. velikost) 16

17 10. Závěr Projekt Cesta oděvu jsme si vybraly z celkem jednoduchého důvodu zajímalo nás, proč je cena oblečení po výrobě látky tak nízká, a u nás se konečný produkt prodává tak draho. ychle jsme ale zjistily, proč se o tom tolik nemluví. Není totiţ vůbec jednoduché tyto informace dohledat. Největší překáţkou, a to poměrně neočekávánou, nám při vypracovávání bylo dopátrat se právě postupného zdraţování při cestování produktu. To se nám vlastně podařilo podrobněji přiblíţit jen v kapitole Cesta trička, díky firmě SYNERG, která nám to umoţnila. V průběhu projektu jsme mimo jiné spolupracovali s paní Kamilou Boudovou, koordinátorkou projektu Fashion Revolution Day v České republice, která nám po u vysvětlila cíl celého projektu a nasměrovala nás na další uţitečné stránky, kterých i přes tuto pomoc nebylo mnoho. Větší náhled do textilního průmyslu nám také umoţnil jeden ze zakladatelů firmy pietro filipi Radim Jasek, za kterým jsme byly v centrále celé firmy Na Maninách v Praze. Největší přínos pro nás měl samotný rozhovor a informace v něm obsaţené. Za náš studentský tým bychom chtěly poděkovat v první řadě vedení Gymnázia Jana Nerudy, ţe nám bylo vůbec umoţněno zajímat se o tuto problematiku, která je velmi těţko dohledatelná, a tudíţ i zajímavá. V druhé řadě naše díky patří i vedoucímu práce panu profesoru J. Tomešovi a v neposlední řadě samozřejmě paní K. Boudové a R. Jaskovi za poskytnuté informace. Zdroje: /ekonomika.aspx?c=a090826_204337_ekonomika_abr 4 firem-phw

18