Ekonomika pro 2. ročník středních odborných škol

Transkript

1 Ekonomika pro 2. ročník středních odborných škol Učební texty pro studijní odbor Technik energetických zařízení budov

2

3 O projektu REFUGE Projekt REFUGE Renewable Energy for Future Generations Obnovitelná energie pro budoucí generace byl podpořen v rámci Programu celoživotního vzdělávání, podprogramu Leonardo da Vinci mnohostranné projekty Přenosu inovací v roce 2011 pod číslem Projekt realizoval EkoFond, neinvestiční fond zřízený Slovenským plynárenským průmyslem (SPP). Partnery projektu byly školicí a konzultační firma IDEC S.A. z Řecka, Integrovaná střední škola z České republiky, SOŠ elektrotechnická Trnava, Spojená škola Kremnička Banská Bystrica, SOŠ technická Prešov a Státní institut odborného vzdělávání SR. Hlavními cíli projektu bylo identifikovat a analyzovat nová povolání v oblasti obnovitelné energie, připravit školení pro výchovné a kariérní poradce o nových povoláních a připravit učební texty zaměřené na oblast obnovitelných zdrojů pro studijní obor technik energetických zařízení budov vyvíjený EkoFondem spolu se zapojenými středními školami a Státním institutem odborného vzdělávání (ŠIOV). Více informací o projektu na Tento projekt je financován Evropskou komisí z Programu celoživotního vzdělávání. Za obsah tohoto učebního textu odpovídají autoři. Učební text nereprezentuje názor Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, které jsou jeho obsahem.

4

5 O projektu Technik energetických zařízení budov EkoFond, neinvestiční fond, zřízený Slovenským plynárenským průmyslem, a. s., od roku 2009 řídí průřezový středoškolský obor s výučním listem a maturitou Technik energetických zařízení budov (TEZB). Podnět k jeho vytvoření přišel přímo z praxe od odborníků působících v energetickém sektoru, kteří dlouhodobě avizovali nedostatek technických odborníků se zaměřením na energetiku budov. Energetický sektor jako jeden z klíčových pilířů každé ekonomiky nabízí žákům mimořádně perspektivní a vysoce kvalifikované řemeslo. EkoFond v rámci tohoto projektu realizoval vybudování moderních odborných pracovišť, kde se žáci mohou prakticky učit instalovat energeticky efektivní technologie na bázi obnovitelných zdrojů energie (OZE) a plynu. Dále podpořil odborné vzdělávání pedagogických pracovníků a mistrů odborného výcviku, a také přípravu a vydání učebních textů. Projekt byl podpořen částkou vyšší než eur. Absolventi studijního odboru TEZB budou mít široké uplatnění nejen v oblasti plynárenství, ale i v oblasti energetického poradenství a služeb při koupi, instalaci, servisu a údržbě energetických zařízení do domácností a malých provozů. Vědomosti a zručnosti získané během studia umožní budoucím zákazníkům těchto absolventů přímo uspořit energii spotřebovávanou v jejich domácnosti nebo při provozu malých budov.

6

7 Daniela Špirková Jarmila Machajdíková Ekonomika pro 2. ročník středních odborných škol Učební texty pro studijní odbor Technik energetických zařízení budov Bratislava 2013

8 Autoři: doc. Ing. Daniela Špirková, PhD., JUDr. Jarmila Machajdíková Jazyková a grafická úprava: JAGA GROUP, s. r. o. Vydal EkoFond, n. f., Mlynské Nivy 44/a, Bratislava Všechna práva vyhrazena. Doslovný ani částečný přepis tohoto materiálu není povolen bez předcházejícího písemného souhlasu vydavatele EkoFond, n. f.

9 Obsah 1 Základní ekonomické pojmy Typy ekonomik alternativní ekonomické systémy zvyk, příkaz a trh Výrobní faktory Trh a tržní mechanismus Trh, formy trhů, subjekty trhů Poptávka a nabídka Trh a konkurence Odbyt a marketing Odbytová činnost podniku Marketing podstata a pojem Marketingová strategie Marketingové nástroje marketingový mix Reklama Public Relations Podnik a jeho činnost Podnik a jeho charakteristika Majetek podniku a jeho členění Inventarizace majetku podniku Zásoby, zásobovací činnost Analýza zásob a její úloha Určování potřeb materiálu v oboru, evidence zásob v podniku Plánování materiálových vstupů Evidence a řízení zásob Dlouhodobý majetek pořizování a oceňování dlouhodobého majetku Pořizování dlouhodobého majetku Oceňování dlouhodobého majetku Náklady podniku charakteristika a členění Členění nákladů Obchodní společnosti, vznik a zánik Založení a vznik obchodních společností Právní formy podnikání Obchodní společnosti, Obchodní rejstřík Veřejná obchodní společnost (VOS) Komanditní společnost (KS) Společnost s ručením omezeným (SRO) Akciová společnost (AS) Obchodní rejstřík Živnosti, Živnostenský rejstřík Obchodní závazkové vztahy, kupně-prodejní smlouva, smlouva o dílo, mandátní smlouva Podnikatelský záměr podstata a obsah Obsah podnikatelského plánu Bankovní finanční instituce Národní banka Slovenska, komerční banky Charakteristika, nástroje a úkoly centrální banky Komerční (obchodní) banky Platební styk, doklady platebního styku... 47

10 Členění platebního styku Doklady platebního styku Elektronické bankovnictví Služby elektronického bankovnictví SMS banking, Internet banking, Telebanking, HOME banking Personální činnost podniku Vznik, změna a ukončení pracovního poměru Základní právní úprava Účastníci pracovně právních vztahů Vznik pracovního poměru Povinnosti zaměstnavatele před vznikem pracovního poměru Pracovní smlouva a její náležitosti, doklady potřebné pro uzavírání pracovního poměru Změna pracovního poměru Dočasné přidělení Skončení pracovního poměru Skončení pracovního poměru dohodou Skončení pracovního poměru výpovědí Okamžité skončení pracovního poměru Pracovní doba, překážky v práci, dovolená na zotavenou Pracovní doba Překážky v práci Dovolená na zotavenou Týmová práce Odpovědnost za škodu a náhrada škody v pracovním právu Sociální politika zaměstnavatele Odměňování zaměstnanců Mzda v pracovně právních vztazích Funkce mzdy Struktura mzdy Mzdové formy Stres, odolnost vůči stresu, týmová práce Daňová soustava a pojištění Daňová soustava Slovenské republiky Daně přímé a nepřímé Přímé daně Nepřímé daně Clo funkce a účinky na ekonomiku Pojišťovny a pojišťovací společnosti Základní pojmy Pojistná rizika Druhy pojištění Životní pojištění Neživotní pojištění Pojištění v nezaměstnanosti Sociální pojištění Zdravotní pojištění Literatura... 86

11 úvod Úvod Předmět Ekonomika poskytuje studentům 2. ročníku studijního oboru TEZB všeobecný ekonomický základ zaměřený na přehled základních ekonomických pojmů a poznání mikro a makroekonomických souvislostí. V předmětu se studenti blíže seznámí s právními formami podnikání, což znamená s určitými pravidly, která usměrňují činnost podnikatelských subjektů, stejně tak i s podmínkami jejich založení, vzniku a zániku. Získají vědomosti o podniku z hlediska jeho hlavních činností, odbytu a marketingu, členění majetku jeho získávání, oceňování a inventarizaci, dále o zásobách a zásobovací činnosti. Důležitou součástí všeobecného ekonomického základu je charakteristika nákladů podniku, které představují peněžní ocenění spotřeby podnikových výrobních faktorů a jejich členění. Získají vědomosti o nástrojích a dokladech platebního styku a finančních operacích, které znamenají pohyb stavu finančních prostředků na účtech podnikatelských subjektů ve finančních institucích Nezbytnou součástí předmětu je poznání personální problematiky, což je důležité především ve vazbě na účastníky pracovně právních vztahů z hlediska jejich práv a povinností, vznikem, změnou a ukončením pracovního poměru na základě aktuálních právních předpisů. V neposlední řadě studenti získají vědomosti i o daňové soustavě, klasifikaci daní, povinnostech plátců daní a také o systému pojištění, které představují důležitou součást fungování nejen podnikatelského subjektu ale i jednotlivce. Autoři se podílely na obsahu knihy takto: doc. Ing. Daniela Špirková, PhD.: kap.: 1, 2, 5 podkap.: 3.1, 3.2, 3.3, 3.4, 3.5, 3.6, 3.7, 3.12, 3.13, 3.14, 3.15 JUDr. Jarmila Machajdíková: kap.: 4 podkap.: 3.8, 3.9, 3.10,

12 Základní ekonomické pojmy 1 Základní ekonomické pojmy Ekonomie je věda, která zkoumá, analyzuje a popisuje způsob, jak společnost rozhoduje o využití vzácných produktivních zdrojů, které mají alternativní použití, k výrobě různého zboží i o jeho rozdělení mezi různé skupiny obyvatelstva. Představuje část společenského života, která je spjata s ekonomickou činností lidí. Ekonomii dělíme na dvě části, které zkoumají ekonomiku z různých hledisek. Makroekonomie zkoumá jevy na celohospodářské úrovni, analyzuje národní hospodářství jako celek a vysvětluje mechanismus jeho fungování. Zabývá se vztahem mezi základními makroekonomickými veličinami jakými jsou inflace, zaměstnanost, hrubý domácí produkt (HDP), závislost mezi spotřebou, úsporami a investicemi, množstvím peněz v oběhu a pod. Mikroekonomie zabývá se jednotlivými ekonomickými jevy nebo subjekty trhu. Mikroekonomie vysvětluje také proces tvorby cen jednotlivých druhů zboží, vzájemný vztah nabídky a poptávky po konkrétním zboží. Každá lidská společnost bez rozdílu o jakou zemi resp. společnost jde musí řešit tři základní ekonomické problémy, které vzájemně úzce souvisí: 1. Co se má vyrábět a v jakém množství: jednoduchá otázka, která má informovat o tom, co by měla ekonomika vyrábět, jaké statky, jaké služby se budou nabízet a kdy. Zároveň řeší i to, jaké suroviny budou k výrobě použity. 2. Jak se mají statky vyrábět: otázka řeší situaci, kdo je má vyrábět, s jakými zdroji a technologickými postupy, jaká se využije energie (z vodních zdrojů, větrná, sluneční, jaderná), jak se zkombinují suroviny, jaká výrobní síla se upřednostní strojní nebo mechanická, či se použije výroba řemeslná nebo hromadná a pod. 3. Pro koho se mají statky vyrábět: kdo bude mít prospěch z hmotných statků a služeb, které se v dané zemi resp. společnosti vyrobí, pro jaké trhy jsou služby a statky určené (domácí nebo zahraniční) a pod. Tyto tři základní problémy jsou společné všem ekonomikám. Existuje víc typů ekonomik, které vzájemně odlišuje odpověď na základní ekonomické otázky a zároveň i jejich filozofie. Definovali jsme tři hlavní ekonomické úkoly každé společnosti, které můžeme vyjádřit ekonomickým jazykem. Jak je vidět, ve skutečnosti jde o limity a volby mezi ekonomickými inputy a outputy, které nazýváme základními kategoriemi a které tvoří základ při řešení triády ekonomických problémů. Statek každá užitečná věc, která uspokojuje lidské potřeby. Statky můžeme klasifikovat podle různých kritérií. Z hlediska dostupnosti je členíme na: volné statky nacházejí se v dostatečném množství volně v přírodě ve formě rostlin, živočichů a pod., ekonomické statky jsou výsledkem výroby a neexistují v neomezeném množství, což lze charakterizovat jako vzácnost. Lidé proto vyrábějí také statky, které jsou pro ně užitečné a zároveň sa nenacházejí v dostatečném množství volně v přírodě. To znamená, že ekonomická vzácnost vyplývá z omezenosti statků stejně jako z jejich užitečnosti. Inputy jsou statky nebo služby, které firmy využívají ve svých výrobních procesech, tj. vstup do výroby, představují ho výrobní faktory: půda, práce, kapitál. Outputy jsou složené z různého množství užitečných statků nebo služeb, které se buď spotřebovávají nebo používají k další výrobě, tj. je to výstup jako výsledek ekonomické činnosti. 10

13 Základní ekonomické pojmy 1.1 Typy ekonomik alternativní ekonomické systémy zvyk, příkaz a trh Tři ekonomické problémy, které musí společnosti řešit, jsou univerzální, ale různý je jejich způsob řešení. Tradiční ekonomika ekonomika založená na zvycích a tradicích. V primitivních civilizacích ovládá všechny stránky chování zvyk. O tom co, jak a pro koho, obyčejně rozhodují tradice, které přecházejí ze starších generací na mladší. Příkladem může být starověký Egypt, kde syn přímo přebíral povolání svého otce (v současnosti to lze pozorovat v Indii). Zvyky mohou být pro venkovního pozorovatele zvláštní, ale často jsou schopny dostatečně efektivně zabezpečovat uvedené tři funkce organizace ekonomiky. Na druhé straně je třeba říci, že jsou případy, že zvyky jsou neproduktivní, což může způsobit i zánik těch společností, které setrvávají na svých tradicích. Přikazovací ekonomika typ ekonomiky, který funguje na základě administrativně-direktivních pokynů, to znamená, že vláda činí všechna rozhodnutí o výrobě a rozdělování, přičemž taková vláda může být diktátorská, ale i demokratická. V takovém typu ekonomiky neexistuje soukromý sektor ekonomika se stává neschopnou konkurence a nemá žádnou motivaci se modernizovat, čímž se radikálně snižuje její efektivnost. Takový typ ekonomiky byl v zemích východního bloku před rokem 1989 i v Československé republice. V současnosti můžeme takový typ ekonomiky vidět na Kubě nebo v Číně, přičemž se tam už vyskytuje i soukromý sektor a dochází ke změnám v ekonomickém systému. Tržní ekonomika typ ekonomiky, ve kterém co, jak a pro koho se určuje na základě systému cen, trhů, zisků a ztrát, stimulací a odměn. Vznikla v 19. století a hlavní podnět dal obrovský nárůst a rozvoj průmyslu. Podniky produkují zboží, které přináší největší zisk (co), nízkonákladovými výrobními technologiemi (jak) a spotřebitelé se řídí vlastním rozhodováním o tom, jak utratí mzdu, kterou dostávají za práci a důchod plynoucí z vlastnictví svého majetku (pro koho). Snahou podnikatelů je udržet si své zákazníky, a proto se snaží být flexibilní a přistupují k inovacím v oblasti metod, postupů a výroby. Uvedeným způsobem se ekonomika země posouvá výš. Obvykle se to nazývá i jako princip neviditelné ruky, který definoval A. Smith ve svém díle v roce 1776 známém pod zkráceným názvem Bohatství národů: Obě strany výměny uskutečňují výměnu, dokud na ní mohou něco získat. Za předpokladu dobrovolnosti se výměna neuskuteční, když obě strany něco z výměny nezískají. Jednotlivec, který sleduje jen vlastní zisk (užitek), je veden neviditelnou rukou trhu i k cílům, které nebyly součástí jeho záměrů (celospolečenské přínosy). Smíšená ekonomika typ ekonomiky, který je spojením jak tržních charakteristik tak i s řízením a příkazy ze strany státu. Stoprocentní tržní ekonomika nikdy neexistovala, ale Anglie v 19. století jí byla nejblíže. V současnosti ani jedna ekonomika nepředstavuje ani jednu z uvedených čistých forem. Zpravidla jde o smíšené ekonomiky s prvky trhu, příkazů a zvyku. Stát ovlivňuje např. objem dovezeného zboží (cla a poplatky), určuje minimální sazbu daní a v některých zemích stanovuje výšku minimální mzdy (např. i v Česku a na Slovensku). 1.2 Výrobní faktory Výrobu statků a služeb považujeme za základ ekonomického života společnosti. Ekonomická teorie pro vstupy (ekonomické zdroje) používá označení výrobní faktory, tedy zdroje, které se podílejí na tvorbě zboží a služeb. Výrobní faktory zahrnují přírodní zdroje, lidské zdroje a kapitál. Každý výrobní faktor má v ekonomickém systému své postavení a funkci. Stávají se zdrojem bohatství, které vzniká jejich kombinací. Základní členění výrobních faktorů je na: 1. primární nejsou výsledkem ekonomické činnosti patří sem půda (a přírodní zdroje) a práce, 2. sekundární jsou vyprodukované ekonomickou činností patří sem kapitál. Existují tři základní výrobní faktory: Půda a přírodní zdroje primární výrobní faktor, jehož vznik byl určen mimoekonomickými procesy. Půda a přírodní zdroje jsou zařazeny mezi nereprodukovatelné zdroje jsou výtvorem a darem přírody a nedají se vytvořit lidskou činností. Pronájem půdy je spojen s poplatkem, který se nazývá renta. resp. čistá ekonomická ekonomika 11

14 Základní ekonomické pojmy renta. Je to poplatek za právo užívání půdy nebo jiného nereprodukovatelného faktoru. Pro vlastníka půdy se stává příjmem. Renta není tržní cena. Renta je ekonomické zhodnocení toho, co nám tento výrobní faktor přináší. Práce je primární výrobní faktor. Je to cílevědomá lidská činnost, zaměřená na tvorbu statků a služeb, které uspokojují lidské potřeby. Jejím nositelem je člověk se svými fyzickými a psychickými schopnostmi pracovní síla v procesu výroby. Jinak řečeno, práce je lidský kapitál. Jednou z nejdůležitějších charakteristik práce je produktivita práce, která závisí na vzdělání, praxi, kvalifikaci, tvořivosti. Je předmětem koupě a prodeje, které se realizují na trhu práce. Práce se oceňuje mzdou. Ekonomický přínos práce spočívá v její produktivitě, kterou lze vyjádřit jako množství zboží a služeb vyrobených jedním pracovníkem za jednotku času (hodina, den, měsíc, rok). Kapitál sekundární výrobní faktor. Je to soubor statků, které nebyly bezprostředně spotřebovány a slouží na výrobu dalších statků. Kapitál může mít různé formy: finanční/peněžní kapitál kapitál ve formě peněz komoditní zboží ke spotřebě portfoliový cenné papíry produktivní stroje, budovy. Zvláštní formou kapitálu je technologie, která nemá formu hmotných statků, ale představuje myšlenky a tvořivost. Dobrá technologie zvyšuje efektivitu práce, půdy a formu kapitálu, a proto se i samotná technologie může charakterizovat jako výrobní faktor. 12

15 Trh a tržní mechanismus 2 Trh a tržní mechanismus 2.1 Trh, formy trhů, subjekty trhů Trh je mechanismus, jehož prostřednictvím se kupující a prodávající navzájem ovlivňují, aby určili ceny a množství zboží. Jinak řečeno, je to místo, kde dochází k výměně zboží a služeb mezi jednotlivými tržními subjekty. V současné ekonomice trh a jeho fungování plní několik důležitých úkolů: zabezpečuje a odevzdává informace o ceně a situaci na straně poptávky nabídky všem tržním subjektům, motivuje chování a rozhodování podnikatelů a spotřebitelů, přispívá k rozdělování důchodu mezi vlastníky jednotlivých výrobních faktorů. Zboží jsou výrobky a služby, které byly vyrobeny na směnu. Formy a typy trhů. Trhy lze charakterizovat z různých hledisek: 1. kvantitativní hledisko podle počtu prodávaného zboží: a) dílčí trh na tomto trhu se prodává a kupuje jen jeden druh zboží, například zlato, b) agregátní trh trh všeho zboží a služeb, 2. věcné hledisko podle předmětu koupě a prodeje: a) trh zboží a služeb, b) trh výrobních faktorů trh práce, trh půdy, trh kapitálu, c) finanční trh systém vztahů, institucí a nástrojů, které umožňují soustřeďovat a přerozdělovat dočasně volné finanční prostředky mezi ekonomickými subjekty na základě nabídky a poptávky. Z věcného hlediska ho členíme na peněžní trh, kapitálový trh, devizový trh, trh drahých kovů, pojistný trh, d) burza specificky organizovaný trh, na němž prodávající, kupující a zprostředkovatelé realizují obchody zastupitelného zboží, cenných papírů, deviz a valut, pojištění a pod. Objekty obchodu přitom nemusí být k dispozici a mohou víckrát změnit majitele bez toho, aby došlo ke konkrétnímu pohybu zboží. Činnost některých burz kontroluje stát. Základními typy jsou: burza zboží, burza cenných papírů, burza peněžní, pojišťovací burza, burza lodního prostoru. 3. územní hledisko: a) místní trh (regionální) jde o koupi a prodej na určitém místě, resp. jde o nabídku místních tradičních výrobků, b) národní trh vzniká spojením několika národních trhů, tj. jeden trh v rámci celého státu (vnitřní trh), c) mezinárodní trh jde o propojení vnitřních trhů několika zemí, d) světový trh představuje koupi a prodej mezi všemi zeměmi světa, 4. podle stupně organizovanosti: a) organizovaný trh například burza, kde se obchoduje na základě přesně stanovených pravidel, b) neorganizovaný trh. Subjekty trhů. Z hlediska postavení a úkolů je lze rozdělit do tří základních skupin: 1. podniky na trhu spotřebního zboží vystupují jako prodávající a na trzích výrobních faktorů jako kupující, 2. spotřebitelé (jednotlivci, domácnosti) na trzích spotřebního zboží jsou kupujícími (nakupují potraviny, auta, byty a pod..) a na trzích výrobních faktorů vystupují jako prodávající (nabízejí svou práci, úspory či půdu pro podniky), 3. stát specifický subjekt trhu, který vystupuje jako prodávající i jako kupující. Jeho primární úlohou je vytvářet podmínky (legislativní, ekonomické,...) pro fungování trhu; v případě selhávání tržního mechanismu koriguje nepříznivé dopady na ekonomiku. ekonomika 13

16 Trh a tržní mechanismus Firmy nabízejí domácnostem zboží a služby Domácnosti platí firmám za zakoupené zboží a služby Firmy Stát Domácnosti Domácnosti nabízejí firmám práci, půdu, kapitál Firmy platí domácnostem za práci (mzda) půdu (renta) kapitál (dividenda) Obr. 1 Vztah mezi subjekty trhu Tržní mechanismus. Souhrn vztahů a procesů mezi spotřebiteli a výrobci-podnikateli, které vznikají při koupi a prodeji zboží, služeb nebo výrobních faktorů (práce, půda, kapitál). Na základě těchto vztahů se rozhoduje o rozdělování a použití výrobních zdrojů a v konečném důsledku o určení ceny a množství zboží a služeb. Vytvářejí ho tři druhy procesů: 1. tvorba poptávky 2. tvorba nabídky 3. tvorba rovnovážné ceny. 2.2 Poptávka a nabídka Poptávka je souhrn rozhodnutí kupujících o koupi zboží. Individuální poptávkou nazýváme poptávku jednotlivce po kopi zboží. Poptávku všech spotřebitelů po jednom výrobku nazýváme dílčí poptávkou. Součet poptávek na všech dílčích trzích nazýváme agregátní poptávkou. Velikost poptávky ovlivňuje více činitelů jako např. cena zboží, rozsah trhu vyjádřený počtem domácností, další faktory jako je počasí, očekávání spotřebitelů a jiné. Tabulka č. 1 prezentuje vztah mezi cenou zboží a požadovaným množstvím v případě 5 možností. Uvedenou skutečnost můžeme následně vyjádřit graficky křivkou, kterou nazýváme křivka poptávky. Označujeme ji D (z angl. demand). Tab. 1 Požadované množství zboží v závislosti na ceně zboží Úroveň Cena za jednotku Požadované množství A B C D E

17 Trh a tržní mechanismus cena množství Obr. 2 Křivka poptávky Křivka poptávky má klesající tendenci, což vyplývá ze všeobecného zákona poptávky, který říká to, že při růstu ceny klesá požadované množství a naopak, při poklesu ceny požadované množství roste. Mluvíme o zákoně klesající poptávky. Posun křivky poptávky. Posun křivky poptávky ovlivňuje víc faktorů. V případě, že se zvýší celkový objem kupní sily obyvatelstva, tedy vzroste-li počet kupujících nebo se zvýší důchody obyvatelstva, mohou si nakoupit větší množství zboží za danou cenu. V tom případě se posouvá křivka poptávky doprava. Na druhé straně když se sníží poptávka, potom se křivka poptávky posouvá doleva. cena množství Obr. 3 Posun křivky poptávky Faktory ovlivňující posun křivky poptávky: a) zvyšování důchodů zvyšují se nákupy zboží a služeb, to znamená zvýšení poptávky posun křivky poptávky vpravo vzhůru (D ), b) změna kupujících zvýšení počtu kupujících D a snížení počtu kupujících D c) změny cen jiného zboží: zboží substituty (nahradíme jedno zboží druhým), komplementární zboží změny v ceně jednoho zboží vyvolávají změnu v poptávce po dalším zboží např. benzin auta. To znamená, že zdraží-li benzin, sníží se množství nakupovaných aut. Nabídka a křivka nabídky. Druhou stránkou tržního mechanismu je nabídka množství zboží, které výrobci dodávají na trh při určité ceně. Cílem je dosahovat zisk, podnik se proto bude zaměřovat na takovou produkci, kterou bez problémů prodá. Nabídce jednoho výrobce říkáme individuální nabídka, což znamená množství výrobků (objem) vyrobených jistým výrobcem. Nabídce jednoho výrobku různými výrobci říkáme dílčí nabídka. ekonomika 15

18 Trh a tržní mechanismus Souhrn všeho zboží, které jsou všichni výrobci ochotni vyrábět a nabízet při různé úrovni cen je agregátní nabídka. Když se podnik rozhoduje o výrobě, objemu výroby, nejdůležitějším činitelem je cena zboží, s nímž přichází výrobce na trh. Vztah mezi tržní cenou zboží a nabízeným množstvím vyrobeného zboží graficky vyjadřuje křivka nabídky S (z angl. supply). Množství a cena jsou v přímém vztahu. Když roste cena zboží, nabízené množství zboží stoupá a naopak, pokles ceny vyvolá pokles výroby. Jako příklad uvádíme 5 možností vztahů, které mohou nastat mezi cenou za jednotku zboží a jeho nabízeným množstvím. Tab. 2 Množství zboží, které jsou ochotni výrobci prodat při různých tržních cenách Úroveň Cena za jednotku Požadované množství A B C D E cena množství Obr. 4 Křivka nabídky Posun křivky nabídky. Posun křivky ovlivňuje více faktorů: změna v cenách výrobních faktorů zvýšením ceny vstupů se výroba zdražuje, nabídka se sníží posun křivky směrem doleva (S ), inovace a nové technologie zvýšením produktivity práce se sníží náklady a křivka nabídky se posune směrem doprava S, změny v cenách jiného zboží když se zvýší ceny zboží substitutů, posune se křivka nabídky směrem doprava (S ). Zvýší-li se ceny komplementárního zboží, posune se křivka nabídky doleva (S ). 16

19 Trh a tržní mechanismus cena množství Obr. 5 Posun křivky nabídky Tržní rovnováha a rovnovážná cena. Tržní rovnováha nastává tehdy, když se nabídka rovná poptávce. Rovnovážnou cenou nazýváme cenu, za kterou se zboží směňuje v případě rovnosti nabídky a poptávky. Tržní cena vzniká na trhu při aktuálním vztahu nabídky a poptávky. cena Obr. 6 Rovnovážná cena množství Stav rovnováhy na trhu je velmi vzácný a výjimečný. Pro reálnou ekonomiku je spíš příznačné, že poptávka se nerovná nabídce a tehdy je na trhu tržní nerovnováha. Mohou nastat dvě situace: nabídka převyšuje poptávku vzniká přebytek poptávka převyšuje nabídku vzniká nedostatek. Grafické znázornění rovnováhy prezentuje obr. 6. Křivka poptávky a nabídky se protíná v bodě E (v ekonomii ho označujeme i pojmem Ekvilibrium), což je bod tržní rovnováhy. Cena, která odpovídá bodu tržní rovnováhy, se nazývá rovnovážná cena. 2.3 Trh a konkurence Tržní mechanismus může efektivně fungovat jen v podmínkách konkurence, tedy střetu různých subjektů trhu, kde každý z nich chce realizovat své různé ekonomické zájmy. Výrobci mají zájem prodat vyrobené zboží co nejvýhodněji a spotřebitelé se snaží koupit co nejlaciněji, aby mohli uspokojit co nejvíc svých potřeb. Jejich zájmy jsou protichůdné, ale u obou je snaha dosáhnout maximální výhodu. Tržní konkurence může mít víc forem: ekonomika 17

20 Trh a tržní mechanismus Konkurence podle subjektů trhu: konkurence na straně poptávky je konkurence mezi spotřebiteli. Každý spotřebitel chce nakoupit co nejlaciněji, přičemž nehledí na zájmy a potřeby ostatních spotřebitelů. Nejvíc se to projevuje tehdy, když poptávka převyšuje nabídku a na trhu je nedostatek zboží. Vzniká konkurence (soutěž) mezi spotřebiteli, což výrobci využívají ke zvýšení cen, konkurence na straně nabídky každý výrobce se snaží prodat co nejvíc a co nejvýhodněji při dosažení co nejvyššího zisku na úkor ostatních výrobců konkurentů a tím posilnit svou pozici na trhu. Konkurence se projevuje nejsilněji v situaci, kdy nabídka převyšuje poptávku a na trhu je přebytek zboží. Konkurence podle forem projevu: cenová konkurence spočívá v tom, že výrobce na určitý čas dobrovolně sníží cenu zboží, čímž se vzdá části zisku. Předpokládá, že konkurence nebude schopná přizpůsobit se těmto nízkým cenám. Snaží se tak ovládnout trh a přilákat co nejvyšší počet spotřebitelů, necenová konkurence pro získání zákazníků používá výrobce jiné prostředky a metody než je cena, například reklamu, služby, kvalitní servis, zajímavý design svých výrobků, obal, apod. Konkurence podle podmínek na trhu: dokonalá konkurence představuje ideální stav tržní ekonomiky, který v reálném prostředí nikdy nenastane. Dokonalá konkurence je taková situace na trhu, při které žádný účastník trhu nemá výlučný vliv na tržní cenu. Předpokladem dokonalé konkurence jsou stejné podmínky pro všechny subjekty trhu. nedokonalá konkurence Setkáváme se s ní v reálném životě a může mít více forem: monopolistická konkurence, oligopol, absolutní monopol. Monopolistická konkurence nastává tehdy, když velký počet výrobců vyrábí různorodý výrobek, který se odlišuje od ostatních výrobků svými užitnými vlastnostmi. Spotřebitelé upřednostňují výrobky jednoho podniku před ostatními. Vstup a výstup výrobců na trh je volný, jednoduchý. Oligopol na trhu působí několik velkých výrobců, kteří mají velkou ekonomickou sílu a brání tak konkurenci vstoupit na trh (např. výrobci aut). Monopol na trhu je jen jeden výrobce, který ovládá celý trh (např. plyn SPP). Výrobce si pak může určovat monopolní ceny, které mu přinášejí monopolně vysoký zisk. 2.4 Odbyt a marketing Odbytová činnost podniku Odbyt můžeme charakterizovat jako soubor činností, které souvisí s umístěním a úspěšností produktu na trhu. Ze všeobecného hlediska se odbytová činnost podniku zabývá zákonitostmi výsledků prodeje a představuje nejdůležitější fázi transformačního procesu. To znamená, že podnik prodejem výsledků své hlavní činnosti zabezpečuje především návratnost (úhradu vynaložených nákladů) a zhodnocení (realizaci zisku vynaložených prostředků). Rozeznáváme dvě odbytové teorie: Funkcionální odbytová teorie (odbytová logistika), která zahrnuje pět základních funkcí odbytu: 1. prostorová funkce představuje dodávku zboží na místo spotřeby, 2. časová funkce představuje dodávku zboží ve správném čase, 3. kvantitativní funkce představuje dodávku v požadovaném množství, 4. kvalitativní funkce představuje dodávku v požadované kvalitě, 5. komunikační funkce představuje přenos informací mezi dodavatelem a odběratelem. Nástrojová odbytová teorie (marketing a marketingový mix) se zakládá na skutečnosti, že výsledek prodeje závisí na využití konkrétních odbytových nástrojů. Tuto odbytovou teorii nazýváme marketing, který využívá nástroje odbytové politiky všeobecně označované jako marketingový mix. 18