Finanční analýza podniku

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín Finanční analýza podniku Diplomová práce Autor: Bc. Jana Reitschlägerová Finance Vedoucí práce: doc. Ing. Jan Heřman, CSc. Praha Duben, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Plané nad Lužnicí, dne Bc. Jana Reitschlägerová

3 Poděkování: Chtěla bych poděkovat panu doc. Ing. Janu Heřmanovi, CSc. za projevenou pomoc při vedení mé práce, za aktuální a vhodné připomínky. Dále bych touto cestou ráda poděkovala zaměstnancům firmy CRAVT Koupelny spol. s r. o. za ochotnou pomoc při tvorbě mé práce. Získala jsem od nich především potřebné informace, údaje, dokumenty či jiné podklady důležité pro mou práci. Někteří z nich mi poskytli i věcné připomínky na základě jejich zkušeností z praxe.

4 Anotace Tato diplomová práce je zaměřena na zpracování finanční analýzy podniku CRAVT Koupelny spol. s r. o. Finanční analýza je nejprve teoreticky představena a to tím, že jsou popsány její cíle, etapy, metody, uživatelé, postupy, principy, ukazatele a zdroje dat. Dále již práce řeší samotnou analýzu vybrané společnosti a posouzení jejího finančního zdraví. Klíčová slova: Bonitní a bankrotní ukazatele, finanční analýza, poměrové ukazatele, účetní výkazy, zdraví firmy. Annotation This diploma thesis is focused on the processing of financial analysis of company CRAVT Koupelny spol. s r. o. The financial analysis is theoretically presented and described its goals, stages, methods, users, processes, principles, indicators and data sources. The work also solves practical analysis of the selected company and an assessment of its financial health. Key words: Value and bankruptcy indicators, financial analysis, ratio indicators, financial statements, heath of corporation.

5 OBSAH ÚVOD FINANČNÍ ANALÝZA OBECNĚ POJEM FINANČNÍ ANALÝZA CÍLE FINANČNÍ ANALÝZY ETAPY FINANČNÍ ANALÝZY ZDROJE DAT Rozvaha Výkaz zisku a ztráty Cash flow Příloha účetní závěrky Ostatní zdroje UŽIVATELÉ FINANČNÍ ANALÝZY POUŽÍVANÉ UKAZATELE A METODY FA UKAZATELE FINANČNÍ ANALÝZY METODY A POSTUPY FINANČNÍ ANALÝZY ELEMENTÁRNÍ METODY Horizontální analýza Vertikální analýza Analýza pomocí bilančních pravidel Analýza tokových ukazatelů Analýza rozdílových ukazatelů METODA POMĚROVÝCH UKAZATELŮ Ukazatele rentability Ukazatele aktivity Ukazatele zadluženosti Ukazatele likvidity Ukazatele produktivity práce TRENDOVÁ ANALÝZA PYRAMIDOVÉ ROZKLADY

6 2.6.1 Du-Pontův rozklad Pyramidový rozklad INFA BONITNÍ A BANKROTNÍ MODELY Profilová analýza W. H. Beavera Zmijevského model Kralickův rychlý test Tafflerův bankrotní model Altmanův model Indexy IN Index bonity IB Grünwaldův index bonity APLIKACE FA NA KONKRÉTNÍ FIRMU ZÁKLADNÍ ÚDAJE O FIRMĚ Profil a historie společnosti Používané účetní metody a způsoby oceňování APLIKACE FINANČNÍ ANALÝZY Horizontální a vertikální analýza Analýza zisku Analýza pracovního kapitálu Analýza pomocí bilančních pravidel Analýza pomocí poměrových ukazatelů Bonitní a bankrotní modely VYHODNOCENÍ FINANČNÍHO ZDRAVÍ POJEM FINANČNÍ ZDRAVÍ ZHODNOCENÍ VYBRANÉHO PODNIKU Elementární metody Poměrové ukazatele Bonitní a bankrotní modely ZÁVĚR LITERATURA SEZNAMY PŘÍLOHY

7 ÚVOD Za pomoci finanční analýzy může každá větší či menší společnost rozebrat svou finanční situaci a posoudit úspěšnost činnosti podniku v minulosti, stav v současnosti a prognózovat vývoj do budoucnosti. Zjištěné skutečnosti z finanční analýzy slouží celé řadě uživatelů, kteří se o výsledky zajímají z různých důvodů. Obecně lze říci, že finanční analýza získává svou důležitost v několika možných směrech a stává se nedílnou součástí řízení podniků, dále pak podkladem pro ocenění společnosti či napomáhá potenciálním investorům, bankám a jiným institucím při rozhodování. Ve velmi silném konkurenčním boji a v tvrdém prostředí volného trhu vždy přežívají jen společnosti s kvalitním a schopným podnikovým řízením, jehož nezbytnou součástí se stala i finanční analýza. Tato diplomová práce je právě proto zaměřena na zpracování finanční analýzy vybraného podniku. Cílem této práce je nejprve představit a následně provést finanční analýzu vybraného podniku, dále pak dle zjištěných výsledků zhodnotit, v jaké finanční situaci se firma nachází a jaké je její finanční zdraví. A v neposlední řadě se autorka pokusí odhadnout vývoj finanční situace podniku do budoucna. Analyzována bude menší společnost s názvem CRAVT Koupelny spol. s r. o., která má sídlo v jihočeském městě Tábor. Předmětem její činnosti je velkoobchod, specializovaný maloobchod s koupelnovým vybavením a doplňky, dále pak provádění staveb, jejich změn a odstraňování. Finanční analýza společnosti je zpracována z externího pohledu, kde jako hlavní zdroje informací byly použity každoročně zveřejňované výroční zprávy. Vzhledem k tomu, že v době zpracování této diplomové práce nebyly ještě k dispozici účetní výkazy společnosti za rok 2012, budou zpracovávána data týkající se let Diplomová práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. V úvodní části je teoreticky představena finanční analýza a popsány její cíle, etapy, uživatelé a zdroje dat se zaměřením na výkazy účetní závěrky. V druhé kapitole se čtenář může seznámit, jaké metody, postupy a ukazatele se používají již při samostatné tvorbě finanční analýzy. Obecně existuje celá řada 7

8 metod a ukazatelů. Pro účel této práce bude pozornost zaměřena jen na některé z nich, dle výběru autorky - elementární metody (horizontální a vertikální analýza, analýza zisku a pracovního kapitálu, analýza pomocí bilančních pravidel), poměrové ukazatele, bonitní a bankrotní modely. Ve třetí pasáži této práce jsou teoretické poznatky o finanční analýze z předchozích kapitol přímo aplikovány na konkrétní vybranou společnost. Zprvu jsou uvedeny základní a důležité informace o zvoleném podniku, úkolem této části je, aby se čtenář dozvěděl podrobnosti o firmě. Následně už pozornost patří samotné finanční analýze, jsou provedeny výpočty vybraných ukazatelů a modelů. Každý ze zjištěných výsledků je popsán a u vybraných jsou data znázorněna formou tabulky nebo grafu. Kapitola čtvrtá úzce navazuje na třetí, zaměřuje se na závěrečné vyhodnocení finančního zdraví zvoleného podniku a dále je provedeno souhrnné zhodnocení výsledků provedené finanční analýzy. Nejprve je představen a vysvětlen pojem finanční zdraví a následně je již pozornost věnována celkovému shrnutí zjištěných hodnot u analyzované společnosti za sledované roky Součástí této práce je celkem 6 příloh, které jsou k nalezení na úplném konci tohoto svazku. Na podrobnější rozbor nebo popis je možno narazit již během čtení následujících kapitol. 8

9 1 FINANČNÍ ANALÝZA OBECNĚ V této kapitole se autorka pokusí o splnění jednoho z cílů této práce, kterým je teoretické představení finanční analýzy. Konkrétně budou rozebrány její cíle, etapy sestavování, uživatelé a zdroje dat. 1.1 POJEM FINANČNÍ ANALÝZA Finanční analýza hodnotí vývojové tendence finančního zdraví podniku v čase. Pod pojmem finanční analýza se rozumí soubor metod, pomocí nichž je takzvaně systematicky rozebírán soubor získaných dat (z účetních výkazů), aby byly získány podklady pro rozhodování o další činnosti podniku. Dále lze uvést, že finanční analýza poměřuje získané údaje mezi sebou a rozšiřuje tak jejich vypovídací schopnost. Obecně platí, že díky finanční analýze je možno dospět k určitým závěrům o majetkové a finanční situaci podniku nebo o celkovém hospodaření. V neposlední řadě, lze uvést, že analýza slouží k prověření finančního zdraví a potvrzení předpokladu pokračování podniku v budoucnosti. Z časového hlediska se tvorba finanční analýzy může rozdělit na dvě pásma. Minulost se analyzuje pomocí zvolených kritérií s využitím dat ex post, budoucnost s daty ex ante, která zpravidla vychází z provedené analýzy minulosti. Získaná data jsou následně vyhodnocována pomocí stejných algoritmů jako předešlá období. Z historického hlediska je finanční analýza v zjednodušené formě stará stejně jako podnikání samé. První snahu o jakési vedení účetnictví měli již benátští kupci, kteří sestavovali jednoduché roční rozbory dat pro své potřeby. Výstupy z finanční analýzy slouží jako podklad pro finanční plánování a řízení. Předností je možnost prognózovat jak krátkodobý (běžný chod společnosti), tak i dlouhodobý (budoucí rozvoj, vize podniku) horizont. Výstupem tedy mohou být podklady pro finanční, investiční, ekonomická a strategická rozhodnutí. Finanční analýza je nedílnou součásti při tzv. oceňování podniku, tvoří totiž tzv. obligatorní část prací, které jsou znalcem (odhadcem) zapracovány do znaleckého posudku. 9

10 Existuje dělení finanční analýzy podle dat, ze kterých je sestavována. Rozdělení je následující: a) externí analýza - vychází ze zveřejňovaných nebo jiným způsobem veřejně dostupných finančních, zejména účetních informací; b) interní analýza - synonymum pro rozbor hospodaření podniku, při tomto druhu analýzy jsou analytikovi k dispozici veškeré údaje z informačního systému podniku (kromě informací z finančního účetnictví i údaje z manažerského a vnitropodnikového účetnictví, z podnikových kalkulací, plánů). 1.2 CÍLE FINANČNÍ ANALÝZY Obecně existuje několik cílů finanční analýzy podniku, v následujícím výčtu jsou uvedeny ty nejzákladnější. Posouzení vlivu vnitřního i vnější prostředí, analýza dosavadního vývoje podniku, komparace výsledků analýzy v prostoru, analýza vztahů mezi ukazateli (pyramidální rozklady), poskytování informací pro rozhodnutí do budoucnosti, analýza variant budoucího vývoje a výběr nejvhodnější varianty, interpretace výsledků včetně návrhů ve finančním plánování a řízení podniku ETAPY FINANČNÍ ANALÝZY Tvorba finanční analýzy probíhá v určitých fázích, které mají vždy podobný průběh, a je možno je rozlišit následovně: 1 SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. Brno: Computer Press, ISBN Str

11 1. etapa provádí se rozbor základních ukazatelů, výsledky se vyhodnotí a důraz se klade na odchylky od normálního stavu; 2. etapa je prováděn hlubší rozbor zjištěných odchylek a poruch, využívá se speciálních ukazatelů, které se zaměřují na jednotlivé složky finančního řízení; 3. etapa hledají se příčiny odchylek, navrhují se možnosti odstranění poruch a snaží se nastínit co možná nejpřesněji budoucí vývoj. 1.4 ZDROJE DAT První krok, který musí být vykonán při sestavování finanční analýzy je nashromáždění co nejúplnějších a nejvhodnějších vstupních dat, která zpracovateli pomohou analýzu provést případně zpřesnit, rozšířit nebo zvýšit její vypovídací schopnost. Základním finančním zdrojem informací je účetní závěrka. Obchodní společnosti sestavují účetní závěrku podle Zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění (dále jen zákon o účetnictví ) na konci každého účetního období a dle 20 a 21 je povinně uveřejňována v obchodním rejstříku, který vedou krajské soudy. Účetní závěrku dle 18 zákona o účetnictví tvoří následující výkazy, tedy i zdroje dat pro finanční analýzu: a) rozvaha (bilance), b) výkaz zisku a ztráty, c) příloha účetní závěrky, d) přehled o peněžních tocích a změnách vlastního kapitálu (od pro vybrané účetní jednotky) = cash flow Rozvaha Rozvaha (bilance) představuje dvojí pohled na majetek společnosti. Tento pohled vyjadřuje skutečnost, že každá položka majetku, se kterou podnik hospodaří, musela být financována z určitého finančního zdroje. 2 Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, 18 11

12 Dokument poskytuje informace o aktivech (majetku účetní jednotky) a pasivech (zdrojích krytí majetku) k určitému datu. Rozvahu může účetní jednotka sestavovat několikrát ročně, aby zjistila, jaké druhy majetku a v jakém složení vlastní nebo jaký je poměr mezi vlastním a cizím kapitálem. Sestavit ji účetní jednotka musí k okamžiku jejího vzniku (zahajovací rozvaha), na konci každého účetního období nebo při mimořádných situacích jako je například sloučení s jiným podnikem. Tento účetní výkaz je nedílnou součástí účetní závěrky. Jejího sestavení upravuje Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícím v soustavě podvojného účetnictví ( 3 až 19). Rozvaha by měla obsahovat tyto náležitosti: datum, ke kterému je sestavena; v jakých jednotkách je sestavena a v jaké měně (v případě, že je rozvaha součástí účetní závěrky, sestavuje se v celých tisících Kč); označení účetní jednotky; dodržení pořadí struktury majetku a zdrojů krytí; celkový součet aktiv a pasiv. Jednou z možných forem rozvahy je T-forma (horizontální forma) uspořádání aktiv a pasiv vedle sebe, tuto variantu lze znázornit rovnicí AKTIVA = PASIVA. V levé části se uvádějí aktiva a na pravé pasiva. Předností této varianty je rychlá informace o velikosti podniku, neboť je přímo vyjádřená bilanční suma (úhrn aktiv, úhrn pasiv). Aktiva jsou uspořádána podle likvidnosti (schopnost přeměny na peněžní prostředky) od nejméně likvidního majetku po okamžitě likvidní majetek. Horizontální forma rozvahy je v České republice běžně používaná. Druhou možností sestavení rozvahy je vertikální forma, tu lze charakterizovat rovnicí AKTIVA ZÁVAZKY = VLASTNÍ KAPITÁL. Tato varianta účetního výkazu slouží především pro pohled vlastníkům, kteří mají podíl na financování majetku podniku (uživatel informací se přednostně zajímá o velikost vlastního kapitálu nebo vlastních zdrojů financování). 12

13 1.4.2 Výkaz zisku a ztráty Výkaz zisku a ztráty (tzv. výsledovka) prezentuje údaje o ziskovosti a úspěšnosti činností podniku k určitému datu. Výkaz vzniká jako podrobný popis jedné z položek rozvahy a to výsledku hospodaření. Tento dokument zobrazuje činnosti podniku z hlediska nákladů, které bylo třeba vynaložit a výnosů, které podnik získal při tvorbě výsledku hospodaření z jeho podnikatelské činnosti. Pokud byly výnosy vyšší než náklady, hovoří se o kladném výsledku hospodaření, tedy o zisku. Je-li situace opačná a společnost nebyla schopna zhodnotit své zdroje, jedná se o ztrátu z hospodaření podniku. Firmy, které účtují dle českých zákonů, rozdělují svůj výkaz stupňovitě na tři části: provozní (hodnotí běžný provoz podniku), finanční (finanční majetek a investice) a mimořádná. Z praktického hlediska se doporučuje sledovat tyto činnosti i jejich podíl na celkovém výsledku hospodaření odděleně Cash flow Z pohledu finanční analýzy je velmi důležitý přehled o peněžních tocích v podniku (cash flow), který objasňuje změny ve výši peněžních prostředků a jejich ekvivalentů. Informace získané z tohoto výkazu umožňují předvídat budoucí peněžní toky a odhadovat schopnost podniku hradit své splatné závazky 3. Pro sestavení výkazu Cash flow se všeobecně používají dvě metody, přímá a nepřímá. Pomocí přímé metody se cash flow zjišťuje jako rozdíl nákladů, které jsou současně peněžními výdaji a výnosů, které jsou současně peněžními příjmy. Obecně se častěji používá metoda nepřímá, při které se výsledek hospodaření (čistý zisk) za sledované období upravuje o tzv. nepeněžní operace (odpisy, změny stavu opravných položek), o výnosy, které nejsou peněžními příjmy a náklady, které nejsou peněžními výdaji. 3 SŮVOVÁ H., KNAIFL O. a kol.: Finanční analýza I. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., ISBN Str

14 Pravidla, jak výkaz sestavovat jsou obsažena v Mezinárodním účetním standardu IAS 7, který mimo jiné stanovuje následující rozdělení výkazu dle činností podniku: CF z provozní činnosti = peněžní toky související s běžnou činností podniku (výplata mezd, platby za materiál, úhrady od odběratelů nebo platby dodavatelům); CF z investiční činnosti = změny investičního majetku a jeho zdrojů; CF z finanční činnosti = změny například z použití úvěrů a jiných dluhů, společných akcií, splátek dluhů, placení dividend Příloha účetní závěrky Sestavená příloha účetní závěrky podává vysvětlující a doplňující informace k rozvaze a k výkazu zisku a ztráty. Podrobnější informace uvádí například o majetku, závazcích, vlastním kapitálu, nákladech, výnosech, emitentech cenných papíru, způsobech oceňování v podniku nebo o problematických částech jako jsou tvorby opravných položek nebo rezerv. V České republice tento výkaz nemá dánu předepsanou podobu, z čehož vyplývá, že firmy v něm mohou uvádět informace pouze dle vlastního uvážení. Proto se může stát, že data jsou neúplná či nepřesná. Jediný dokument, kde jsou uvedena pravidla pro sestavování přílohy účetní závěrky, jsou již výše zmíněné mezinárodní účetní standardy Ostatní zdroje Dokumenty, které slouží jako zdroje dat pro finanční analýzu, se nezískávají pouze z výročních zpráv (z rozvahy, výkazu zisku a ztráty, výkazu cash flow, přílohy), ale pro úplnost je nutno uvést, že důležité informace mohou dále poskytovat: novinové články a další informace v médiích (pozor - třeba brát s rezervou), analýzy v odborných časopisech, data poskytovaná za úplatu specializovanými firmami, data z neoficiálních zdrojů 4. 4 MRKVIČKA, Josef a Pavel KOLÁŘ. Finanční analýza, Praha: ASPI, a.s., ISBN Str

15 1.5 UŽIVATELÉ FINANČNÍ ANALÝZY Uživatelů finanční analýzy je celá řada, mnoho osob nebo institucí se totiž zajímá o finanční zdraví firmy. Existují i různé důvody pro zájem o výsledky finanční analýzy určitého podniku. Pro účely této práce je definováno celkem 6 následujících skupin uživatelů. Investoři Investory rozumíme subjekty (akcionáři, společníci, držitelé dluhopisů ), kteří do podniku vkládají svůj kapitál za účelem jeho zhodnocení. Investoři očekávají, že po uplynutí určité doby se jim tyto vložené prostředky nejen vrátí, ale také, že získají něco navíc. Bonus, ve který doufají, může být ve formě dividend, podílů na zisku nebo nabídky prodeje zhodnocených akcií. Manažeři Manažeři využívají informace především pro dlouhodobé a operativní řízení podniku. Získaná data umožňují zpětnou vazbu mezi řídícím rozhodnutím a jeho praktickým důsledkem. Znalost finanční situace podniku manažerům umožňuje rozhodovat se při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové struktury, při výběru vhodných způsobů jeho financování, při alokaci volných peněžních prostředků nebo při rozdělování disponibilního zisku. Finanční analýza, která odhaluje silné a slabé stránky finančního hospodaření podniku, umožňuje manažerům přijmout pro příští období správný podnikatelský záměr rozpracovaný ve finančním plánu. Manažeři mají často zájem o informace týkající se finanční pozice jiných podniků (konkurence, dodavatelů, odběratelů). Obchodní partneři Obchodními partnery rozumíme dodavatele a odběratele podniku. Obchodní dodavatelé se zaměřují především na to, zda bude podnik schopen hradit splatné závazky. Jde jim hlavně o krátkodobou prosperitu, solventnost a likviditu. U dlouhodobých dodavatelů se soustřeďuje zájem také na dlouhodobou stabilitu. Cílem dodavatelů je zajistit svůj odbyt u stabilního zákazníka. 15

16 Obchodní odběratelé (zákazníci) chtějí mít jistotu, že dodavatelský podnik bude schopen dostát dohodnutým dodávkám, a tak využívá informace z finanční analýzy. Dále mají partneři zájem o to, v jaké finanční situaci se nachází dodavatel, zejména vstupují-li s ním do dlouhodobého obchodního vztahu. Cílem je, aby v případě finančních potíží nebo bankrotu jejich dodavatele neměli potíže s vlastním zajištěním výroby. Zaměstnanci Zaměstnanci podniku mají především zájem o to, aby prosperoval a byl hospodářsky a finančně stabilní. Často bývají podobně jako řídící pracovníci motivováni hospodářskými výsledky. Pracovníci se nejvíce zajímají o jistotu jejich zaměstnání a o mzdové a sociální perspektivy. V některých firmách mohou mít zaměstnanci i nárok na zvýhodněné tzv. zaměstnanecké cenné papíry. Banky a jiní věřitelé Věřitelé a banky žádají co nejvíce a co nejpodrobnější informace o finančním stavu dlužníka, aby se mohli správně rozhodnout, zda poskytnout úvěr, v jaké výši a za jakých podmínek. Výsadou bank je, že mohou při poskytování úvěrů svým klientům zahrnout do úvěrových smluv klauzule, kterými je vázána stabilita úvěrových podmínek na hodnoty vybraných finančních ukazatelů. Banka si například může vymínit úvěrovou podmínku, že zvýší úvěrovou sazbu, jestliže podnik překročí jistou hranici zadluženosti. Stát a jeho orgány Stát a jeho orgány zajímají především finančně-účetní data, a to z mnoha důvodů. Výstupy z finanční analýzy žádají např. pro statistiku, pro kontrolu podniků se státní účastí, pro kontrolu plnění daňových povinností, pro získání přehledů o finančním stavu podniků se státní zakázkou nebo při rozdělování finanční výpomoci podnikům. Obecně platí, že stát a jeho orgány vyžadují informace především pro formulování tzv. hospodářské politiky státu. 16

17 2 POUŽÍVANÉ UKAZATELE A METODY FA V následující kapitole této práce budou podrobně rozebrány ukazatele a metody finanční analýzy se zaměřením na poměrové ukazatele, elementární, bonitní a bankrotní metody, dále pak na pyramidové rozklady. 2.1 UKAZATELE FINANČNÍ ANALÝZY Ukazatele, které se používají při sestavování finanční analýzy, se mohou členit následujícím způsobem: stavové ukazatele = položky rozvahy (aktiva a pasiva), informují o určitém stavu k určitému okamžiku; tokové ukazatele = informují o změně extenzivních ukazatelů, k nimž došlo za určité období, patří sem např. položky výkazu zisku a ztráty nebo cash flow; rozdílové ukazatele = představují rozdíl stavu určitých skupin aktiv a pasiv, patří sem např. čistý pracovní kapitál nebo čisté pohotové prostředky; poměrové ukazatele = tvoří je podíl dvou stavových, resp. tokových ukazatelů, nazývají se tzv. intenzivní ukazatele METODY A POSTUPY FINANČNÍ ANALÝZY Všeobecně existuje několik postupů a metod, jak zpracovat finanční analýzu. Výsledné analýzy se od sebe liší formou a mírou podrobnosti. Metody vytváření nejsou nikde legislativně upraveny či standardizovány, a tak záleží pouze na úsudku zpracovatele, jaké nástroje využije. Musí však přihlédnout k charakteristice procesů v podniku, zadavatelům a k účelu zpracování výstupů. Pro účely této práce je zvoleno následující rozdělení metod dle autorek Jany Kotěšovcové a Dany Kubíčkové, které je ve své publikaci dělí z hlediska náročnosti matematických postupů finanční analýzy na metody na elementární, poměrové a vyšší: 5 HEŘMAN, Jan. Oceňování nemovitostí. Praha, VŠE: Oeconomica VŠE, ISBN Str

18 a) elementární metody metody horizontální analýzy, metody vertikální analýzy, analýza pomocí bilančních pravidel, analýza tokových ukazatelů = cash flow, analýza rozdílových ukazatelů (pracovní kapitál, EVA, zisk), b) metody poměrové analýzy založené na jednotlivých poměrových ukazatelích ukazatele rentability (výnosnosti), ukazatele likvidity, ukazatele zadluženosti (kapitálové struktury, stability), ukazatele aktivity (obratovosti), ukazatele nákladovosti a produktivity, ukazatele kapitálového trhu, c) metody poměrové analýzy využívající soustavy poměrových ukazatelů soustavy poměrových ukazatelů vzájemně provázané, soustavy poměrových ukazatelů bez vzájemné vazby, predikční modely (bankrotní a bonitní modely), d) metody mezipodnikového srovnání jednorozměrné, vícerozměrné, e) vyšší metody finanční analýzy matematicko-statistické (bodové odhady, diskriminační analýza, korelační koeficienty, regresní modelování, analýza rozptylu, faktorová analýza), nestatistické 6. Metody finanční analýzy musí být vždy doplňovány vlastním úsudkem zpracovatele, který je nejdůležitější součástí analýzy, neboť finanční ukazatele samy o sobě nemají vypovídací 6 KUBÍČKOVÁ, Dana a Jana KOTĚŠOVCOVÁ. Finanční analýza. Praha: Vysoká škola finanční a správní, ISBN

19 schopnost. Pro zkvalitnění vypovídací schopnosti ukazatelů je vhodné, aby byla zvolena adekvátní časová řada vstupních dat a tedy nedocházelo ke zkreslení či nepřesnostem. 2.3 ELEMENTÁRNÍ METODY Mezi nejzákladnější elementární metody patří horizontální a vertikální analýza. Tyto analýzy jsou výchozím bodem pro každou finanční analýzu a jejich zpracování umožňuje lépe chápat jednotlivé vazby a spojitosti mezi položkami účetních výkazů vztažených k nějaké veličině. Dále stojí za zmínku bilanční pravidla, analýza tokových a rozdílových ukazatelů Horizontální analýza Horizontální analýzou, analýzou trendů nebo také analýzou po řádcích se zjišťuje, o kolik jednotek se změnila příslušná položka v čase a kolik činila tato změna v procentním vyjádření. Přesněji řečeno, jde o vzájemné porovnávání položek v různých obdobích. Například o kolik procent se změnil dlouhodobý majetek ve sledovaném roce oproti minulému. Pokud má zpracovatel k dispozici dostatečně dlouhou časovou řadu, může vysledovat určitý trend a následně ze zjištěných údajů vyvodit patřičné závěry. Pomocí matematického vzorce se mohou podmínky horizontální analýzy vyjádřit následovně: I B ( t) B ( t 1) B ( t 1) B ( t) B ( t 1) i i i ( t 1) = = 1 t / i i kde: B i = hodnota bilanční položky i, t = čas Vertikální analýza Vertikální analýza (procentní rozbor) navazuje na analýzu horizontální a sleduje podíl jednotlivých položek na celkové bilanční sumě. Jejím výsledkem je struktura jednotlivých položek účetních výkazů. Je tedy možno říci, že tvoří pomyslnou startovací čáru pro poměrové ukazatele a dále je vhodným nástrojem pro meziroční a prostorové srovnání. Na rozdíl od analýzy horizontální pracuje vždy pouze s daty jednoho období. 19

20 2.3.3 Analýza pomocí bilančních pravidel Tato metoda zkoumání pracuje s tzv. bilančními pravidly, což jsou jistá doporučení, kterými by se měl management podniku řídit při financování firmy, s cílem dosažení dlouhodobé finanční rovnováhy a stability. Srovnávají-li se výsledky vertikální analýzy s následujícími bilančními pravidly, pak se mohou činit rozhodnutí týkající se financování podniku tak, aby bylo dosaženo dlouhodobé stability. Zlaté bilanční pravidlo financování Zlaté bilanční pravidlo financování vychází z tvrzení, že je nezbytné slaďovat časový horizont trvání majetkových částí s časovým horizontem zdrojů, ze kterých jsou financovány. To znamená, že dlouhodobý majetek by měl být financován především z vlastních nebo dlouhodobých cizích zdrojů a krátkodobé složky majetku z odpovídajících krátkodobých zdrojů. dlouhodobé zdroje => dlouhodobý majetek krátkodobé zdroje => krátkodobý majetek Zlaté pravidlo vyrovnání rizika Toto pravidlo se snaží doporučit, aby vlastní zdroje pokud možno převyšovaly ty cizí, v krajním případě se mohou rovnat. V praxi však toto doporučení nebývá příliš dodržováno. vlastní zdroje cizí zdroje Zlaté pari pravidlo Zlaté pari pravidlo vyjadřuje vztah dlouhodobého majetku a vlastních zdrojů. Podporuje myšlenku, že dlouhodobý majetek by měl být financován z vlastních zdrojů, z čehož vyplývá, že zkoumané položky by se měly rovnat spíše výjimečně. 20

21 Zlaté poměrové pravidlo Poslední pravidlo, na které je v této práci zaměřena pozornost, zobrazuje vztah mezi tempem růstu investic a tempem růstu tržeb. Dle tohoto pravidla by tempo růstu investic v zájmu udržení dlouhodobé finanční rovnováhy nemělo ani v krátkodobém časovém horizontu předstihnout tempo růstu tržeb. tempo růstu investic tempo růstu tržeb Analýza tokových ukazatelů Výstupem analýzy peněžních toků jsou informace, jak firma získala peněžní prostředky a jak je v určitém časovém intervalu dokázala využít. Data do této analýzy se získávají z přehledu o peněžních tocích a změnách vlastního kapitálu (výkaz cash flow), který se skládá ze tří částí podle činností podniku: provozní, investiční a finanční. Provozní část je závislá na rozhodnutí managementu v rámci operativního řízení a části finanční a investiční jsou v rukou vlastníků a jsou součástí strategických kroků. Používání cash flow namísto zisku může mít pro podnik několik výhod. Využívá se především při posouzení finančního hospodaření, rozhodování o investiční činnosti nebo například při řízení likvidity. Dále odstraňuje vlivy, které mohou být způsobeny některými účetními postupy (časové rozlišení, metody odepisování) a v neposlední řadě je méně citlivé na výkyvy ve vývoji inflace. Při samotné analýze se pozornost klade především na provozní část cash flow, která se počítá pomocí nepřímé metody. Díky tomu lze zjistit, do jaké míry výsledek hospodaření za běžnou činnost odpovídá skutečně vydělaným penězům a jak je produkce ovlivněna změnami pracovního kapitálu a jeho hlavních položek. Provozní cash flow přináší zejména obraz o příjmech a zdrojích pro vnitřní financování (úroky, nájemné). Dlouhodobě záporné hodnoty této části cash flow jsou znakem tzv. vážné finanční tísně 7. 7 SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. Brno: Computer Press, ISBN Str

22 Z položek finančního cash flow lze získat informace o vnějším financování podniku (kapitálové struktuře) tj. příjem, splácení bankovních úvěrů nebo jiných půjček, výplaty dividend a jiné pohyby vlastního kapitálu. Cash flow za investiční činnost podniku vypovídá o alokaci peněžních prostředků do majetkových účastí nebo do dlouhodobých aktiv, která mají v budoucnosti ze své podstaty přinášet užitek Analýza rozdílových ukazatelů Princip výpočtu těchto ukazatelů spočívá v odečtení dvou či více položek z rozvahy nebo výsledovky. Podrobněji budou rozebrány pouze dva nejznámější, a sice analýza pracovního kapitálu a analýza zisku. Analýza pracovního kapitálu V nejširším slova smyslu je pracovní kapitál (working capital) chápán jako část oběžných aktiv (OA), ale pro účely finanční analýzy je vhodnější sledovat tzv. čistý pracovní kapitál (net working capital). Jedná se o část aktiv, která je kryta dlouhodobým kapitálem (vlastním kapitálem a dlouhodobými dluhy) a není tedy zatížena splácením krátkodobých závazků a úroky. Tato sledovaná aktiva jsou vysoce likvidní a jejich splatnost je v horizontu do jednoho roku. Nejčastěji se však v praxi využívá tzv. čistý pracovní kapitál, který udává, kolik oběžných aktiv by podnik mohl využívat po splacení všech krátkodobých závazků. Čistý pracovní kapitál vytváří jakýsi polštář pro případné finanční výkyvy. Jedná se o dlouhodobý zdroj, který má podnik k dispozici pro financování běžného chodu podniku. Čím vyšší je hodnota čistého pracovního kapitálu, tím vyšší je likvidita a schopnost hradit závazky. Rozlišují se celkem tři typy pracovního kapitálu, dle množství položek z rozvahy, které jsou pro výpočet zohledněny. 22

23 Pracovní kapitál I. (Čistý pracovní kapitál) = Zásoby + Krátkodobé pohledávky + Finanční majetek Krátkodobé závazky Pracovní kapitál II. = Zásoby + Krátkodobé pohledávky + Finanční majetek Krátkodobé závazky + Dohadné účty aktivní Dohadné účty pasivní Pracovní kapitál III. = Zásoby + Krátkodobé pohledávky + Finanční majetek Krátkodobé závazky + Dohadné účty aktivní Dohadné účty pasivní + Příjmy příštích období Výdaje Příštích období Analýza zisku Jak je již známo, zisk podniku se získává odečtením nákladových položek od výnosových a tvoří jednu z nejvýznačnějších položek nejen finanční analýzy. V rámci analýzy se sleduje, zda je vypočtený zisk dostačující, odpovídá požadavkům vlastníků nebo managementu a jak bude v budoucnosti rozdělen. Obecně se rozlišuje několik úrovní zisku, které se rozdělují podle toho, zda se do výše uvedeného rozdílu zahrnuje způsob a zdroje financování (úroky), daňové zatížení či odpisy. 2.4 METODA POMĚROVÝCH UKAZATELŮ Poměrové ukazatele pokrývají veškeré složky výkonnosti podniku. Poměrová analýza dává do poměru jednotlivé složky mezi sebou, tím se představa o finanční situaci v podniku ukazuje v dalších souvislostech. Postupy poměrové analýzy se nejčastěji vyjadřují následujícími ukazateli: ukazatele rentability (výnosnosti), ukazatele aktivity (obratovosti), ukazatele zadluženosti (stability), ukazatele likvidity. 23

24 Poměrové ukazatele představují podíl dvou hodnot, které lze získat z účetní závěrky. Jejich využití spočívá v porovnání vypočteného ukazatele: se standardem = s žádoucí hodnotou, kterou stanoví manažeři jako určitou hodnotu nebo jako rozpětí hodnot; se stejným ukazatelem jiné konkurenční firmy ve stejném období; s doporučovanou hodnotou = bývá pro některé ukazatele orientačně uváděna; se stejným ukazatelem stejné společnosti, ale v jiném období; s rozpočtem nebo plánem Ukazatele rentability Ukazatele rentability (výnosnosti, ziskovosti) patří v praxi mezi nejvýznamnější a nejsledovanější poměrové ukazatele. Cílem těchto ukazatelů, jak může vyplynout z názvu, je vyjádřit, s jakou efektivitou je využíván kapitál podniku bez ohledu na zdroj financování. Každý ukazatel je konstruován jako poměr dosaženého zisku podniku v různých formách a zdrojů, pomocí nichž byl zisk dosažen. Zdroje mohou být stavovými veličinami, které se získávají v rozvaze na straně aktiv nebo pasiv a jsou platné vždy k určitému datu, nebo tokovými veličinami, které jsou uvedeny ve výkazu zisku a ztráty a jsou platné vždy k určitému období. Existuje celá řada ukazatelů rentability (UR): Ukazatel rentability vloženého kapitálu, UR celkových vložených aktiv, UR vlastního kapitálu, UR tržeb, UR dlouhodobého kapitálu (zdrojů), Ukazatel ziskové marže, Ukazatel nákladovosti = (1-ROS). Tato práce se zaměří pouze na některé vybrané ukazatele. Rentabilita vloženého celkového kapitálu (ROI) Následující ukazatel patří k nejdůležitějším ukazatelům, jimiž se hodnotí podnikatelská činnost podniku. Vyjadřuje, s jakou účinností na zisk působí celkový kapitál vložený do podniku, nezávisle na zdroji financování. 24

25 Rentabilitu vloženého kapitálu (return on investment) charakterizuje tento vzorec: Ve jmenovateli se nachází celkový kapitál, což jak je již známo, je stavová veličina. Čitatel zlomku není zadán jednoznačně. Některé literatury uvádí, že do čitatele se dosazuje zisk před úhradou všech úroků a daně z příjmů (tedy EBIT), jiné pak že zisk před úhradou dlouhodobých úroků a daně z příjmů nebo zisk před zdaněním, některé dokonce zisk po zdanění (EAT). Je to dáno tím, že jak zisk po zdanění, tak daň z příjmu i úroky placené z vypůjčeného kapitálu představují jen různé formy celkového zisku, kterého bylo dosaženo využitím celkového vloženého kapitálu. Rozhodnutí, kterou formu zisku bude pro výpočet podnik využívat, závisí na účelu sestavení finanční analýzy a na posouzení analytika. Pro tuto práci je zvolen čitatel ve tvaru zisk po zdanění 8. Rentabilita aktiv (ROA) Ukazatel rentability celkových aktiv (ROA = return on assets) vyjadřuje, kolik korun zisku přinesla 1 Kč vložených celkových aktiv. Zda byla aktiva financována z vlastních, cizích, krátkodobých nebo dlouhodobých zdrojů se nezohledňuje. Zisk se používá ve formě tzv. EBIT, což je zisk před zdaněním a úroky, který pro podnik představuje zhruba provozní výsledek hospodaření. Díky ukazateli ROA firma může porovnat výnos s hodnotou aktiv, které měla k dispozici. Dále se mohou porovnávat podniky s rozdílnými daňovými podmínkami a odlišnou mírou zadlužení. Vzorec pro výpočet rentability celkových aktiv má následující podobu: 8 SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. Brno: Computer Press, ISBN Str

26 Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) Rentabilita vlastního kapitálu (výnosnosti nebo návratnosti VK) je ukazatelem, jímž vlastníci (akcionáři, společníci a další investoři) zjišťují, zda jejich kapitál přináší dostatečných výnos a zda je využíván efektivně vzhledem k odpovídajícímu riziku. Výsledek výpočtu ROE = return on common equity) lze porovnávat s výnosem, který by plynul z jiných forem investic a vytváří prostor ke zvážení, co je pro akcionáře nejvýhodnější. Výsledná hodnota ukazatele by měla být proto vyšší než výnosnost jiných investorských příležitostí (např. pokladniční poukázky, vklady na termínových účtech, výnosy z obligací), jinak by totiž bylo pro akcionáře výhodnější svůj podíl ve společnosti investovat do jiného, výnosnějšího aktiva nebo do jiné společnosti. A mohlo by se stát, že firma by tak byla nejspíš odsouzena k zániku. Tento ukazatel je počítán dle vzorce: Rentabilita tržeb (ROS) Tento ukazatel charakterizuje zisk ve tvaru EBIT vztažený k tržbám, přesněji řečeno udává, jak velký provozní hospodářský výsledek před zdaněním firma získala z každé koruny uvažovaných tržeb. Tržby ve jmenovateli představují tržní ohodnocení výkonů podniku za určité časové období. Výpočet rentability tržeb (return on sales) má následující podobu: Z tohoto vzorce je odvozen další ukazatel, a sice ukazatel nákladovosti (nákladovost tržeb), který je vypočítán podle vzorce 1-ROS. Ukazatel lze ovšem vypočítat i přímo jako podíl nákladů a tržeb podniku. 26

27 Rentabilita ziskové marže (PMOS) Následující rentabilita a ziskové marže (PMOS = profit margin on sales) ukazuje zisk na korunu tržeb, udávaný v haléřích. Je tzv. modifikací předchozíh ho ukazatele ROS = Rentabilita tržeb, avšak v čitateli se používá čistý zisk po zdanění. Nachází-li se zisková marže pod oborovým průměrem, znamená to, že jsou ceny výrobků relativně nízké nebo že jsou náklady příliš vysoké 9. Pro výpočet je používán tento vzorec: Rentabilita investovaného kapitálu (ROCE) Při výpočtu rentability investovaného kapitálu (ROCE = return on capital employed) je dáván do poměru zisk ve tvaru EBIT a celkově investovaný dlouhodobý kapitál. Výsledek výpočtu udává, jak efektivně využívá společnost celkový zpoplatněný kapitál. Vzorec pro výpočet tohoto poměrového ukazatele má tvar: Ukazatele aktivity Pomocí ukazatelů aktivity (assets management) podnik může zjišťovat, jak efektivně hospodaří s majetkem (s aktivy). Cílem podniku by mělo být, aby vlastnil takový objem aktiv, aby nevznikaly zbytečné náklady spojené s držením majetku. Ukazatele podnik používá například při stanovení úkolů v oblasti řízení jednotlivých složek aktiv, dále pro mezipodnikové srovnání, při analýze trendů nebo při stanovení konkurenční pozice. 9 SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. Brno: Computer Press, ISBN Str

28 Ukazatele aktivity (obratovosti) se dělí na dva typy: doba obratu = doba, po kterou je kapitál vázán v aktivech, vyjadřuje se počtem dní nebo zlomkem období, počet obrátek (obrat) = kolikrát se za časový interval (rok, měsíc) majetek obrátí v objemu dosažených tržeb a přinese zisk; platí pravidlo, že čím více koloběhů, tím větší objem zisku. Ideální hodnoty platné pro všechny podniky většinou neexistují. Je však obecně žádoucí, aby se obratovost co nejvíce zvětšovala a doba obratu naopak zkracovala. Obrat celkových aktiv (total assets turnover ratio) Tento ukazatel je souhrnným ukazatelem obratovosti a vyjadřuje, za jakou dobu je možné ze získaných tržeb znovuobnovit stálá i oběžná aktiva. Hodnotí využití celkového kapitálu. Hodnotou tohoto ukazatele se zabývá zejména firma, která uvažuje o nákupu dalšího investičního majetku. Doporučená hodnota výsledku by měla být vyšší než jedna. V případě, že velikost obratovosti je menší než jedna, situace naznačuje nedostatečnou majetkovou vybavenost. Na místo aktiv se do jmenovatele mohou dosadit jen stálá aktiva a vznikne tak nový vzorec pro další ukazatel, který se jmenuje Obrat stálých aktiv. Obrat zásob Obrat zásob neboli ukazatel intenzity využívání zásob (inventory turnover ratio) udává počet obrátek za rok. Obecně se obrátkou zásob rozumí doba od okamžiku prodání hotového produktu odběrateli do okamžiku, kdy jsou nové zásoby přesunuty do skladu a může tak být zahájena nové výroba. Z toho vyplývá, že obrat zásob vyjadřuje, kolikrát se přemění zásoby surovin v různé formy rozpracované výroby, přes prodej hotových výrobků až na peníze k opětovnému nákupu zásob surovin. 28

29 Ukazatel je zjišťován dle následujícího vzorce: Obrat pohledávek a závazků U následujících ukazatelů se vybraná položka z rozvahy (závazky nebo pohledávky) poměřuje stejně jako předchozích k tržbám. Obrat pohledávek udává, kolikrát ročně jsou pohledávky přeměněny v hotové peníze. Obrat závazků pak říká, kolikrát v průběhu jednoho roku dojde po pořízení majetku (zásob, externích výkonů) k jejich úhradě. Obraty se vypočítají pomocí těchto vzorců: Doba obratu zásob Ukazatel doby obratu zásob (stock turnover ratio) udává průměrný počet dnů, po něž jsou zásoby vázány v podnikání do doby jejich spotřeby (jde-li o materiál nebo suroviny) nebo do doby jejich prodeje (u zásob vlastní výroby) 10. Čím vyšší je obratovost zásob a kratší doba jejich obratu, tím intenzivněji firma využívá svůj oběžný kapitál. Vzorec pro výpočet tohoto ukazatele má následující tvar: 10 SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. Brno: Computer Press, ISBN Str

30 Doba inkasa (obratu) pohledávek Tento ukazatel se používá pro hodnocení rozvahově aktivního účtu 311 Pohledávky z obchodních vztahů. Výsledkem dosazení do níže uvedené vzorce je počet dnů, během nichž jsou peníze za každodenní tržby vázány v pohledávkách. Jinak řečeno, do kolika dnů jsou odběratelé nuceni zaplatit faktury za odebrané zboží a podnik tak musí čekat na platby za již provedené tržby. Dobu obratu pohledávek (average collection period, debtor days ratio) je vhodné srovnávat s běžnou platební podmínkou, kterou podnik uvádí na svých fakturách. Pokud je výsledek vzorce delší než splatnost na fakturách, znamená to, že obchodní partneři neplatí podniku za své účty včas. Výše představený ukazatel se získá po dosazení do toho vzorce: Doba úhrady (obratu) závazků Zjišťuje-li se doba obratu pohledávek, doporučuje se vypočítat i dobu obratu závazků (payables turnover ratio) neboli, jaká je platební morálka podniku vůči svým dodavatelům. Tento ukazatel vystihuje, za jak dlouho od nákupu zboží firma zaplatí svým dodavatelům. Z hlediska účetnictví se hodnotí rozvahově pasivní účet 321 Dodavatelé. Ideálně by měla být doba inkasa pohledávek kratší než doba úhrady závazků. V opačném případě dochází ke snižování likvidity a k obchodnímu deficitu. Pro stanovení doby obratu závazků se vyžívá vzorec: Výsledné hodnoty těchto dvou výše uvedených ukazatelů velmi závisí na postavení podniku na trhu a na možnosti určovat si podmínky u svých dodavatelů a odběratelů. 30

31 2.4.3 Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluženosti (debt management) sledují vztah, poměr a využívání cizích a vlastních zdrojů podniku. Velkým přínosem pro podnik je tzv. přiměřená zadluženost, neboť platí, že cizí kapitál je levnější než kapitál vlastní. Vysoká zadluženost nemusí ještě vypovídat nic negativního o daném podniku. V souvislosti s ukazateli zadluženosti je nutno upozornit na efekt finanční páky, který tvrdí, že s rostoucí zadlužeností se zvyšuje rentabilita vlastního kapitálu. V dobře fungující společnosti může finanční páka pozitivně přispívat k rentabilitě vlastního kapitálu 11. Následkem zvýšené zadluženosti je ale také snížená finanční stabilita podniku. Právě z tohoto důvodu je hlavním cílem managementu dosáhnout optimální kapitálové struktury. Podobně jako u ukazatelů rentability existuje celá řada ukazatelů, např. Celková zadluženost, Běžná zadluženost, Kvóta vlastního kapitálu, Koeficient zadluženosti, Úrokové krytí, Krytí fixních poplatků, Dlouhodobé krytí aktiv, Dlouhodobé krytí stálých aktiv nebo Krytí stálých aktiv vlastním kapitálem. V této práci budou podrobněji rozebrány ukazatele Celková zadluženost, Koeficient samofinancování, Koeficient zadluženosti a Stav kapitalizace. Celková zadluženost (ukazatel věřitelského rizika) Celková zadluženost (debt ratio) se vypočítá jako podíl cizího kapitálu (celkového dluhu) k celkovým aktivům. Obecně platí, že čím je větší podíl vlastního kapitálu, tím je větší tzv. bezpečností polštář proti případným ztrátám věřitelů v případě likvidace podniku. Díky tomu věřitelé raději preferují, aby tento ukazatel dosahoval nízkých hodnot, naopak vlastníci chtějí situaci opačnou. Je-li ukazatel vyšší než obdobný průměr, bude pro společnost obtížné získat dodatečné zdroje, bez toho aniž by prvotně zvýšila svůj vlastní kapitál. 11 KISLINGEROVÁ, Eva a Jiří Hnilica. Finanční analýza krok za krokem. Praha: C. H. Beck, ISBN Str

32 Vzorec pro výpočet je následující: Kvóta vlastního kapitálu (koeficient samofinancování) Tento koeficient (equity ratio) je tzv. doplňkem k ukazateli celkové zadluženosti a vyjadřuje finanční nezávislost podniku. Pro výpočet slouží tento vzorec: Součet výsledků těchto dvou výše uvedených ukazatelů musí být logicky roven jedné. Doporučené hodnoty pro financování cizím kapitálem se pohybují v rozmezí %, ovšem je nutno zohlednit druh podniku a odvětví. Koeficient zadluženosti Koeficient zadluženosti (debt on equity ratio) má stejnou vypovídající hodnotu jako celková zadluženost. Z toho vyplývá, že roste stejně jako ukazatel celkové zadluženosti, pokud roste podíl cizího kapitálu ve zdrojích společnosti. Převrácená hodnota tohoto ukazatele se označuje jako míra finanční samostatnosti firmy. Pokud využívá firma ve velké míře financování pomocí leasingu, měla by k cizímu kapitálu přičíst hodnotu těchto leasingových závazků (budoucích splátek), neboť ty nejsou v účetnictví zachyceny a v podstatě mají stejný charakter jako splátky úvěru. Úrokové krytí Ukazatel úrokového krytí (interest coverage, times interest earned ratio) je používán zejména v USA ratingovými agenturami a udává, kolikrát je společnost schopna z dosaženého zisku 32

33 zaplatit své úroky. Čím vyšší hodnoty podnik dosahuje, tím větší je jeho schopnost splácet úvěry nebo čerpat nové. Hodnota by obvykle neměla u dobře řízených podniků dosahovat hodnoty nižší než 3. Stav kapitalizace (ukazatel podkapitalizace/překapitalizace) Jak je již v předchozí části této kapitoly uvedeno, stálá aktiva by měla být financována v zásadě dlouhodobými zdroji, přičemž dlouhodobé zdroje by neměly převyšovat stálá aktiva, a tím financovat i část oběžných aktiv. Pokud k této situaci dochází, je ukazatel kapitalizace větší než jedna a jedná se o tzv. překapitalizování podniku. Pokud je ukazatel menší než jedna, je část stálých aktiv kryta krátkodobými zdroji, což je dlouhodobě nežádoucí, neboť by podniku hrozila platební neschopnost 12. Ověření probíhá pomocí vztahu vlastního kapitálu a dlouhodobého majetku: Ukazatele likvidity Likvidita je chápána jako schopnost a připravenost podniku splatit své stávající krátkodobé peněžní závazky v plné výši a době jejich splatnosti. Jinak řečeno likvidita představuje rychlost možného převedení libovolného aktiva na peníze. Obecně platí, že likvidita určitého aktiva je tím větší, čím kratší je doba jeho přeměny na peněžní formu a čím menší bude při této přeměně ztráta pro společnost. Aktiva podle stupně likvidnosti lze třídit do několika skupin. Vklady, cenné papíry a samozřejmě peníze, které není třeba transformovat, se považují za nejlikvidnější. Jako 12 SŮVOVÁ H., KNAIFL O. a kol.: Finanční analýza I. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., ISBN Str

34 zástupce aktiv se střední likviditou lze uvést pohledávky za odběrateli. Nejméně likvidní jsou pro podnik zásoby zboží a výrobků. Všechny ukazatele likvidity (liquidity ratios) se zabývají vztahem části oběžných aktiv ke krátkodobým závazkům a krátkodobým bankovním úvěrům. V závislosti na dělení oběžných aktiv podle likvidnosti pak vznikají tři nejznámější ukazatele sloužící k posuzování likvidity podniku. Celková likvidita Ukazatel celkové likvidity (current ratio) je často označován jako tzv. ukazatel solventnosti podniku nebo také ukazatel pracovního kapitálu. Výsledek ukazuje, kolikrát je podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil veškerá oběžná aktiva v daném okamžiku na hotovost. Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím je obecně pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku. Doporučená hodnota ukazatele je od 1,5 do 2,5. Což znamená, že by jedna koruna krátkodobých závazků a bankovních úvěrů měla být kryta 1,5-2,5 korunami oběžných aktiv. Pokud by byl výsledek poměru menší než jedna, pak by se jednalo o nelikvidní společnost a firma by mohla mít problémy se splacením svých závazků. Naopak nejsou vhodné ani příliš vysoké hodnoty tohoto ukazatele, protože mohou vypovídat o přemíře investic do aktiv, která přináší pouze minimální výnos, což může znamenat, že firma vlastní stroje a zařízení, která jsou neefektivně využívána. Běžná likvidita (quick ratio) Tento ukazatel je konstruován ve snaze vyloučit z předchozího ukazatele nejméně likvidní část oběžných aktiv tedy zásoby. Vystihuje tedy lépe okamžitou platební schopnost než celková likvidita, neboť zásoby výrobků a materiálu nemusí být vůbec přeměnitelné na peněžní prostředky. Ukazatel vyjadřuje, zda a kolikrát by byl podnik schopen splatit své krátkodobé závazky, aniž by musel rozprodat zmíněné zásoby. 34

35 Pokud je hodnota ukazatele výrazně nižší oproti celkové likviditě, znamená to nadměrnou váhu zásob ve struktuře majetku podniku. Stejně jako u likvidity celkové i zde existují doporučené hodnoty, které se udávají v rozmezí od 1,0 do 1,5. Vzorec pro výpočet je následující: Peněžní likvidita Peněžní likvidita (okamžitá, hotovostní) posuzuje možnost podniku hradit své krátkodobé závazky, které právě dosáhly své splatnosti. Do položky finanční majetek patří peníze v pokladně, na běžných účtech, na jiných účtech, šeky a jiné ceniny. Okamžitá likvidita (cash ratio) podniku bývá většinou zachována, pokud ukazatel dosahuje minimálně hodnoty 0,2. Jako uspokojivá výše se však uvádí v rozmezí 0,9-1, Ukazatele produktivity práce Pomocí těchto ukazatelů se měří výkonnost podniku ve vztahu k nákladům na zaměstnance. Pro každou společnost, ať už velkou, střední nebo malou, je produktivita práce zaměstnanců velice důležitá. Úroveň produktivity práce může být ovlivněna několika faktory, například přírodní a klimatické podmínky, technologie, kvalifikace a motivace pracovníků nebo organizace řízení. Existuje celá řada ukazatelů, kterými se hodnotí právě produktivita práce, v této diplomové práci bude zmíněno pět základních. 35