prof. MUDr. Jindřiška Perušičová, DrSc., MUDr. Pavlína Piťhová a pracovní skupina* FN v Motole, Interní klinika

Transkript

1 170 Vliv inkretinového mimetika liraglutidu (Victoza) na hmotnost a hladiny glykovaného hemoglobinu u nemocných s diabetes mellitus 2. typu v diabetologických ordinacích ČR studie BIVI prof. MUDr. Jindřiška Perušičová, DrSc., MUDr. Pavlína Piťhová a pracovní skupina* FN v Motole, Interní klinika Studie BIVI je observační studií sledující vliv léčby inkretinovým mimetikem liraglutidem na hmotnost a kompenzaci diabetu 2. typu (HbA1c) v diabetologických ordinacích ČR. 21 diabetologů a diabetoložek během dvouletého období shromažďovalo základní údaje o nemocných, u kterých bylo dle jejich vlastního uvážení zahájeno podávání liraglutidu ke stávající antidiabetické léčbě. Celkový počet nemocných s DM2, kteří dokončili minimálně 3 měsíce nepřerušené léčby liraglutidem, byl 310. K největšímu snížení BMI i HbA1c došlo v prvních 6 měsících léčby liraglutidem (Victoza): BMI se snížil o 1,95 (z 38,6 kg/m 2 na 36,75 kg/m 2 ) a HbA1c o 1,20 % (z 7,18 % na 5,98 %). K významnému zlepšení došlo také u obvodu pasu. Léčba liraglutidem nebyla provázena žádnou významnou vedlejší událostí, 38 nemocných v průběhu 3 9 měsíců přerušilo léčbu liraglutidem pro nauzeu, neúčinnost nebo příliš vysoký finanční doplatek. Klíčová slova: BMI, HbA1c, liraglutid. Effect of the incretin mimetic liraglutide (Victoza) on body weight and glycated hemoglobin levels in patients with type 2 diabetes mellitus in diabetology offices in Czech Republic: the BIVI study The BIVI study is an observational study investigating the effect of treatment with the incretin mimetic liraglutide on body weight and type 2 diabetes (HbA1c) control in diabetology offices in the Czech Republic. During a two-year period, 21 diabetologists gathered basic data on patients who had agreed to the addition of liraglutide to the pre-existing antidiabetic treatment. The total number of patients with T2DM who completed at least three months of continuous treatment with liraglutide was 310. The largest reduction in BMI as well as HbA1c occurred in the first six months of treatment with liraglutide (Victoza): the BMI and HbA1c decreased by 1.95 (from 38.6 kg/m 2 to kg/m 2 ) and 1.20 % (from 7.18 % to 5.98 %), respectively. There was also a significant improvement in waist circumference. Treatment with liraglutide was not accompanied by any significant adverse event; during months three to nine, 38 patients discontinued their treatment with liraglutide due to nausea, inefficacy, or a too high copayment. Key words: BMI, HbA1c, liraglutid. Interní Med. 2013; 15 (5): ÚVOD Liraglutid je druhým zástupcem třídy inkretinových mimetik, který byl celosvětově povolen k užívání pro nemocné s DM 2. typu (DM2) jako antihyperglykemizující lék. Nemocní s DM2 mají porušený vlastní inkretinový účinek, který je výsledkem snížení inzulinotropního a glukagon-supresivního vlivu inkretinového hormonu glukagon-like peptidu 1 (GLP-1) a glukoso-dependentního inzulinotropického peptidu (GIP). Hypoglykemizující vliv analog GLP-1 se objevuje pouze tehdy, pokud má nemocný zvýšené hladiny glykemie a riziko hypoglykemií při léčbě analogy GLP-1 je tedy minimální. * Ácsová D, Adamíková A, Berková K, Havelková J, Hejnicová K, Hrdina T, Hudcová M, Chlup R, Chmura P, Kalmünzerová D, Košková E, Krejsová Z, Malá Š, Markofová G, Müllerová H, Owen K, Račická E, Tošovský J, Váchová A, Vlčková S Navíc, mimo zlepšení kompenzace, je zvýšení hladiny GLP-1 provázeno zpomalením vyprazdňování žaludku a zvýšením pocitu sytosti, což vede k redukci příjmu energie. U lidí je dále dokumentováno zlepšení endoteliálních dysfunkcí, kardiovaskulárních funkcí i zlepšení činnosti B-buněk po podání infuze GLP-1. V současné době jsou na trhu z inkretinových mimetik: exenatid podávaný injekčně 2x denně, exenatid podávaný 1x týdně a liraglutid, který se podává injekčně 1x denně. Exenatid a liraglutid jsou agonisté GLP-1 receptorů. Jak dokladují studie LEAD 1 6 (Liraglutide Effect and Action in Diabetes), je podávání liraglutidu v kombinaci s perorálními anitidiabetiky léčbou bezpečnou a přínosnou díky snížení glykemií i hmotnosti. STUDIE BIVI Představení studie Studie BIVI je observační studie, která navazuje na obdobné sledování kolektivu českých diabetoložek a diabetologů z celé ČR s názvem BIBY (BmI a Byetta), jejíž výsledky budou v nejbližších dnech publikovány ve Vnitřním lékařství. Zkratka BIVI je obdobně odvozena z prvních písmem Body mass Index a Victoza. Během dvouletého sledovaného období jsme shromáždili celkem 310 nemocných s DM2, u kterých se jejich ošetřující lékaři na základě spolupráce s nemocným a dle indikací inkretinové léčby rozhodli zahájit podávání liraglutidu (Victoza). Podle platných doporučení zahajovala většina lékařů léčbu podáváním liraglutidu v dávce

2 172 0,6 mg a podle snášenlivosti liraglutidu přecházely během 14 dnů na dávku 1,2 mg. Tito spolupracující lékaři tak po dobu 2 let vyplňovali u svých nemocných každé 3 měsíce jednoduchý protokol, do kterého byly zaznamenávány údaje o nemocných: jejich vývoj hmotnosti, BMI, hladin glykovaného hemoglobinu (HbA1c), změny obvodu pasu a současná antidiabetická léčba. V našem souboru jsou tedy nemocní s různou délkou trvání léčby liraglutidem, podle toho, kdy se ošetřující lékař rozhodl tuto léčbu zahájit (v průběhu 2letého sledovacího období). Data dále obsahují vstupní všeobecné údaje o nemocných: rok narození, pohlaví, věk při manifestaci DM, výšku, maximální hmotnost pacienta v době před onemocněním DM a hmotnost při manifestaci DM. Statistické zpracování Pro testování změn BMI, HbA1c a obvodu pasu byly použity párové t-testy. Pro testování relativních změn párové t-testy na logaritmické stupnici, pro opakovaná měření u nemocných byly sestavovány modely s náhodnými efekty nemocných. Vlastní výsledky Sledovaný soubor Všichni nemocní, které jsme podrobili statistickému zpracování, mají alespoň 1 kompletní kontrolu po 3 měsících od nasazení liraglutidu. Po dobu 6 měsíců od zahájení léčby liraglutidem bylo sledováno v našem souboru 276 nemocných a další údaje uvádí tabulka 1. V našem souboru je 153 (49,4 %) žen a 157 mužů. Nemocní byli narozeni mezi lety 1930 a Průměrný věk při manifestaci diabetu byl 48,8 roku (20 až 72 let) a průměrný věk při zahájené léčbě liraglutidem byl 57,1 let (26 80 let). Průměrná doba mezi manifestací diabetu a nasazením liraglutidu byla 8,3 roku (1 28 let). Tabulka 1. Přehled počtu sledovaných nemocných léčených liraglutidem podle délky jejich sledování ve studii BIVI Délka trvání sledování Počet nemocných Procentuální zastoupení 3 měsíce % 6 měsíců ,0 % 9 měsíců ,0 % 12 měsíců ,3 % 15 měsíců 99 31,9 % 18 měsíců 57 18,4 % 21 měsíců 26 8,4 % Tabulka 2 obsahuje základní informace o nemocných v době nasazení liraglutidu, zvlášť pro ženy a muže. Obvod pasu je znám pouze pro 204 (65,8 %) pacientů (96 = 62,7 % žen a 108 = 68,8 % mužů). BMI Počet sledovaných nemocných s dobou od nasazení liraglutidu klesá (protože nejde o zahájení podávání liraglutidu předem vybranému souboru současně, ale soubor se vytvářel během 2 let, kdy do studie BIVI vstupovali postupně nemocní tak, jak se nezávisle rozhodl o vhodnosti zahájení léčby liraglutidem jejich ošetřující lékař. Průměrný BMI se tedy může měnit v důsledku chybějících pozorování. Proto jsme sledovali vývoj průměrného BMI v subpopulacích podle délky sledování. V celé naší populaci jsme tedy zaznamenali vývoj průměrného BMI pouze do 3 měsíců po nasazení liraglutidu. Dále pak je sledován vývoj průměrného BMI do 6 a 12 měsíců po nasazení liraglutidu v subpopulacích sledovaných aspoň 6 a 12 měsíců. Protože údaj o BMI před onemocněním DM chybí u 48 pacientů a BMI při manifestaci DM chybí u 19 sledovaných, může být v těchto průměrech mírně zkreslený. Před manifestací DM se BMI pacientů v průměru snižoval, patrně v důsledku neléčeného diabetu. Potom mírně stoupal do doby nasazení liraglutidu. První 3 měsíce po zahájení léčby liraglutidem se průměrný BMI snižoval více u žen než u mužů. Mezi 3. a 6. měsícem s liraglutidem se průměrný BMI nadále snižoval, i když méně než první 3 měsíce (tabulka 3). Před manifestací diabetu BMI signifikantně klesl, v průměru o 1,00 a po zahájení léčby diabetu BMI signifikantně stoupal, v průměru stoupl o 0,94 do nasazení liraglutidu. Po nasazení liraglutidu začal signifikantně klesat, v průměru o 1,14 během prvních 3 měsíců, a dále o 0,48 v průběhu druhých 3 měsíců a o 0,21 mezi 6. a 9. měsícem. Další změny již signifikantní nebyly. Tabulka 4 uvádí pro srovnání výsledky vývoje BMI u podsouboru 162 nemocných, kteří v období ukončení studie BIVI již měli výsledky ze 12měsíčního sledování. Změny BMI před nasazením liraglutidu (pokles před diagnózou a nárůst po diagnóze) jsou výraznější u mužů než u žen. Naopak, po nasazení liraglutidu je pokles BMI v prvních 6 měsících výraznější u žen. Zatímco u mužů se po 6 měsících BMI již v průměru nemění, u žen ještě dochází k dalšímu poklesu hmotnosti. Rozložení pacientů podle vývoje BMI absolutní změny uvádí tabulka 5. Zajímaly nás nejen Tabulka 2. Charakteristika souboru při zahájení léčby liraglutidem počet (%) počet (%) počet (%) věk (roky) 56,7 (8,8) 57,4 (9,3) 57,1 (9,1) doba trvání DM (roky) 8,0 (5,4) 8,5 (5,7) 8,3 (5,5) BMI (kg/m 2 ) 37,21 (5,24) 40,03 (6,58) 38,6 (6,09) HbA1c (% IFCC) 7,37 (1,74) 6,97 (1,49) 7,17 (1,63) obvod pasu (cm) 122,3 (13,4) 117,7 (14,6) 120,1 (14,1) léčba průměr (std.od.) průměr (std.od.) průměr (std.) od. metformin 145 (92,4) 137 (89,5) 282 (91,0) SU 92 (58,6) 88 (57,5) 180 (58,1) jiná PAD 40 (25,5) 45 (29,4) 85 (27,4) inzulin 37 (23,6) 29 (19,0) 66 (21,3) std.od. = směrodatná odchylka Tabulka 3. Průměrný BMI (kg/m 2 ) a směrodatná odchylka v celé sledované populaci diabetiků před DM 37,72 (6,79) 39,95 (7,67) 38,86 (7,33) při man DM 36,12 (5,77) 39,47 (7,35) 37,79 (6,81) zahájení Vic 37,21 (5,24) 40,03 (6,58) 38,60 (6,09) 3 měsíce na Vic 36,23 (5,25) 38,73 (6,66) 37,46 (6,11) 6 měsíců na Vic 35,58 (4,85) 37,87 (6,65) 36,75 (5,94) Vysvětlivky: Vic = Victoza, man = manifestace

3 173 Tabulka 4. Průměrný BMI (kg/m 2 ) v subpopulaci sledované aspoň 12 měsíců (162 nemocných = 52,3 % z celého souboru) při man DM 34,88 (4.45) 38,98 (7,51) 37,32 (6,74) zahájení Vic 36,06 (4.14) 39,81 (7,11) 38,22 (6,29) 6 měsíců na Vic 34,46 (4.18) 37,80 (7,09) 36,38 (6,24) 9 měsíců na Vic 34,43 (4.19) 37,48 (6,97) 36,17 (6,12) 12 měsíců na Vic 34,39 (4.14) 37,58 (6,99) 36,21 (6,13) Vysvětlivky: Vic = Victoza, man = manifestace, měs = měsíce průměrné změny BMI, ale také kolik procent pacientů v kterém období přibývalo, ubývalo nebo zůstávalo na své hmotnosti. Pacienty, kteří zůstávají na své hmotnosti, definujeme tak, že se jejich BMI změnil o méně než 0,5. Pacienti, jejichž BMI ve sledovaném období vzrostl aspoň o 0,5 (klesl aspoň o 0,5), označíme za přibývající (ubývající) na hmotnosti definované dle velikosti BMI. Výsledky nám ukázaly, že více než 42 % pacientů ubývalo na hmotnosti před manifestací DM a 56,7 % pacientů přibývalo po odhalení diagnózy DM2 a aplikaci doporučených léčebných postupů (perorální antidiabetika i inzulin). Po zahájení léčby liraglutidem ubývalo na hmotnosti 69 % pacientů první 3 měsíce a více než 43 % nemocných i další 3 měsíce. Po půl roce bylo ubývajících na hmotnosti pouze 32 %. Za první půlrok po nasazení liraglutidu snížilo BMI aspoň o 0,5 79,2 % pacientů, za první rok to bylo dokonce 83 %. Procento sledovaných nemocných s původním BMI do 34 se zvýšilo z 19,7 % při nasazení liraglutidu na 35,4 % po 6 měsících léčby liraglutidem a na 37,1 % po 12 měsících léčby. HbA1c (glykovaný hemoglobin) Podobně jako pro BMI jsme průměry hodnot glykovaného hemoglobinu (HbA1c) sledovali v podskupinách podle délky sledování, abychom se vyhnuli zkresleným výsledkům v důsledku vynechání stanovení tohoto parametru u některých nemocných. Průměrné hodnoty HbA1c se po zahájení léčby liraglutidem snižovaly v prvních 3 měsících velmi výrazně. Pokles mezi 3. a 6. měsícem byl již menší. U nemocných, kteří dokončili šestiměsíční sledování, se průměrné hodnoty HbA1c již měnily minimálně (tabulka 6). HbA1c se snižoval signifikantně během prvních 3 měsíců na liraglutidu, v průměru o 1,09 %. V dalších 3 měsících byl test na další pokles těsně nesignifikantní. Dále už se hodnoty HbA1c příliš neměnily. Ke změnám HbA1c v subpopulaci nemocných, kteří dokončili 9. a 12. měsíc sledování, Tabulka 5. Počty a procenta pacientů podle změny BMI mezi kontrolami období 1 období 2 ubývá zůstává přibývá N % N % N % max před DM diag DM , ,2 17 6,6 man DM poč Vic 80 27, , ,7 poč Vic 3m , ,1 12 3,9 3 m 6 m , , ,2 6 m 9 m 68 32, , ,5 9 m 12 m 40 25, , ,8 12 m 15 m 25 26, , ,4 Max = maximální, diag = diagnóza, m = měsíc, poč = počátek, man = manifestace, Vic = Victoza Tabulka 6: Průměrný HbA1c (%) v subpopulaci sledované alespoň 6 měsíců prům st.od prům st.od prům sd.od při nas. Vic 7,357 1,68 7,015 1,45 7,182 1,57 3 měs na Vic 6,160 1,61 6,018 1,25 6,089 1,44 6 měs na Vic 6,094 1,66 5,889 1,27 5,989 1,47 Vic = Victoza, st.od = směrodatná odchylka Poznámka autorky: v době sledování studie BIVI byly údaje glykovaného hemoglobinu vyjadřovány v % již nedocházelo. V celém souboru (muži a ženy) byla hodnota glykovaného hemoglobinu po 9 měsících 5,87 % a po 12 měsících 5,90 %. Glykovaný hemoglobin klesá 3 měsíce po nasazení liraglutidu v průměru více u mužů (o 1,20) než u žen (o 0,96). Mezi 3. a 6. měsícem není pokles ani u mužů ani u žen signifikantní. Po 6 měsících vývoj v obou skupinách naznačuje spíše zvyšování HbA1c, nicméně statisticky významný tento vývoj není. Za 1. půlrok zlepšilo svůj HbA1c minimálně o 0,5 % 74 % nemocných a 4,5 % z nich se HbA1c zhoršil minimálně o 0,5 %. Po 1. roce sledování bylo zlepšení zaznamenáno u 68,6 % a po 18 měsících u 67,9 %. Vývoj obvodu pasu Obvod pasu byl měřen pouze u části sledovaných nemocných. V době nasazení liraglutidu máme údaje o obvodu pasu od 204 nemocných (65,8 % souboru), po 3 měsících na liraglutidu u 203 pacientů (65,5 %), po 6 měsících u 84 pacientů (59,4 %), po 9 měsících u 145 (46,8 %) a po 12 měsících u 106 (34,2 %). Někteří nemocní mají měření pasu pouze při některých kontrolách, ne nutně při první. Pro analýzu obvodu pasu jsme vybrali všechny pacienty, kteří mají alespoň dvě po sobě následující měření pasu během prvního roku sledování (aby alespoň v některém tříměsíčním období bylo možné tyto hodnoty použít). Vzhledem k tomu, že není jasné, jak je tato skupina reprezentativní, je třeba brát veškeré analýzy obvodu pasu pouze orientačně. Po nasazení liraglutidu obvod pasu pacientů v průměru signifikantně klesal, první 3 měsíce výrazně (v průměru o 2,6 cm), další tři měsíce v průměru o 1,3 cm, mezi 6 a 9 měsíci v průměru o 0,6 cm a po 9 měsících na liraglutidu již změny obvodu pasu nebyly signifikantní. Některé korelace Zajímalo nás, zda spolu budou souviset změny BMI a obvodu pasu se změnami glykovaného hemoglobinu. Změny HbA1c za první 3 měsíce na liraglutidu jsou signifikantně korelované se změnami BMI (odhad korelačního koeficientu 0,14; p-hodnota 0,0493; 95% konfidenční interval (0,00; 0,27)). Změny HbA1c a změny BMI za 6 měsíců již signifikantně korelované nejsou: odhad korelačního koeficientu je 0,14; p-hodnota 0,0576; 95% interval spolehlivosti (-0,00; 0,28). Odhad korelačního koeficientu změn HbA1c a BMI vychází za všechna období podobně (kolem 0,14), ale signifikantně větší než 0 je pouze v období za první 3 měsíce. To je patrně způ ; 15(5) Interní medicína pro praxi

4 174 sobeno menším počtem pacientů v pozdějším období. Zdá se tedy, že mezi změnami HbA1c a BMI jistá pozitivní korelace je. Změny HbA1c za první 3 měsíce na liraglutidu nejsou signifikantně korelované se změnami obvodu pasu a obdobně i v dalších 3měsíčních intervalech vykazují korelační koeficienty jen velmi slabou korelaci. Zajímalo nás, zda se nemocní zlepšují obvykle ve všech třech sledovaných parametrech současně (BMI, obvod pasu a HbA1c), nebo zda jsou skupiny pacientů, které se zlepšují pouze v některém ze sledovaných parametrů. Pro tento účel jsme použili zlepšení pacientů od nasazení liraglutidu do 3 měsíců v tomto období byly změny nejvýraznější a máme data téměř od všech sledovaných pacientů. Zjistili jsme následující: 50,7 % nemocných zlepšilo jak BMI, tak HbA1c. Pouze necelých 8 % nemocných se alespoň v jednom z těchto parametrů zhoršilo skupina zlepšující HbA1c i BMI má nejkratší dobu trvání DM od manifestace DM do nasazení liraglutidu v této skupině nejvíce vzrostl BMI v období po manifestaci DM průměrný HbA1c je v tomto podsouboru vysoký tato skupina má také nejvyšší procento nemocných pacientů užívajících sulfonylureové deriváty Skupina, u které jsme zaznamenali výraznější zlepšování pouze BMI, má v průměru nejstarší pacienty (byli nejstarší již při manifestaci DM a dobu trvání do nasazení liraglutidu mají také nejdelší). V této skupině jsou nemocní s vyšším BMI, zvláště BMI při nasazení liraglutidu, převažují ženy a je zde nejvíce nemocných léčených inzulinem. Skupina, která zlepšovala pouze HbA1c, měla v průměru vysoký glykovaný hemoglobin a obsahovala málo žen. Skupina nezlepšujících se pacientů obsahovala vůbec nejméně žen a průměrný věk při manifestaci DM byl nejnižší. Také průměrný glykovaný hemoglobin byl nejnižší ze všech skupin. Nemocní v této skupině měli nejvyšší BMI před onemocněním DM, ale na rozdíl od ostatních skupin se mezi manifestací a nasazením liraglutidu jejich BMI snižoval. Je možné, že jsou tyto výsledky ovlivněny i skutečností, že u této skupiny sledovaných byl absolutně nejnižší počet těch, kteří byli léčeni inzulinem. Skupiny, které snižovaly BMI, nebyly ty s nejvyššími hodnotami, spíše to byly skupiny, jejichž BMI v průměru výrazně vzrostl po manifestaci DM. Závislost BMI a vývoje BMI na ostatních veličinách Při budování modelu se potvrdilo, že BMI se nemění s časem na liraglutidu lineárně. Změny jsou největší hned po nasazení liraglutidu a potom se zmenšují. Po nasazení liraglutidu se BMI měnil lineárně s logaritmem času a tento pokles je tím větší, 1. čím větší byl BMI při zahájení léčby liraglutidem, 2. čím větší byl nárůst BMI od manifestace DM k nasazení liraglutidu, 3. čím nižší byla hodnota HbA1c při nasazení liraglutidu, 4. pokud je nemocný ženského pohlaví, 5. pokud pacient užíval před nasazením liraglutidu inzulin. Závislost HbA1c a vývoje HbA1c na ostatních veličinách Všechny hodnoty HbA1c od nasazení liraglutidu závisí na věku nemocných při manifestaci DM (čím vyšší věk, tím nižší hodnoty HbA1c), souvisí s trváním DM při nasazení liraglutidu (čím déle trvá DM, tím vyšší jsou hodnotyhba1c) a na pohlaví (ženy měly HbA1c nižší). Po nasazení liraglutidu HbA1c v průměru klesá lineárně s logaritmem času a tento pokles je tím větší, 1. čím větší je hodnota HbA1c při nasazení liraglutidu, 2. pokud je nemocným muž. Předčasné ukončení léčby liraglutidem V průběhu našeho sledování ukončilo již jednou zahájenou léčbu liraglutidem celkem 38 nemocných (12 % z původních 320 zařazených do studie BIVI). 16 z nich (5,0 % z celé populace) ukončilo léčbu pro neúčinnost, 6 nemocných (1,9 %) pro trvající nežádoucí účinky (nauzeu a zvracení), 8 nemocných nebylo ochotno doplácet léky a 8 dalších z jiných důvodů. Závěry Ve sledované populaci 310 pacientů s DM2 začínajících léčbu liraglutidem jsme pozorovali signifikantní pokles BMI, HbA1c a obvodu pasu po přidání liraglutidu ke stávající léčbě perorálními antidiabetiky i inzulinem. Pro všechny tři sledované parametry byl pokles nejvýraznější v prvních 3 měsících (BMI klesl v průměru o 1,14, HbA1c klesl o 1,09 %, obvod pasu se snížil v průměru o 2,6 cm). U souboru nemocných, kteří dokončili 6 měsíců sledování, jsme zaznamenali celkové snížení BMI o 1,85 % a HbA1c o 1,19 %. Podle zkušeností lékařů účastnících se sledování BIVI nebyla zaznamenána žádná vážnější vedlejší příhoda a ošetřující lékaři hodnotili u svých nemocných léčbu liraglutidem jako úspěšnou, pokud jde o snížení BMI a glykovaného hemoglobinu i pokud jde o snášenlivost léčby. Klinicky příznivé účinky GLP-1 receptorových agonistů jsou využívány v národních i mezinárodních doporučeních léčby nemocných s DM2. Liraglutid (obdobně jako exenatid) vykazuje v klinické praxi řadu příznivých a vítaných účinků nízké riziko hypglykemií a redukci hmotnosti. Počáteční podávání liraglutidu je provázeno mírnějším stupněm nauzey v porovnání s exenatidem. Evropská doporučení zatím nedoporučují podávání liraglutidu nemocným s poškozením jaterních funkcí, zatímco Americká doporučení pouze doporučují věnovat při podávání liraglutidu těmto nemocným větší pozornost a nedoporučují ani snížení dávek liraglutidu. V poslední době prokazovaný příznivý vliv na systolický krevní tlak jsme ve studii BIVI nesledovali. Literatura 1. Blevins T, Han J, Nicewarner D, Chen S, Oliveira JH, Aronoff S. Exenatide is non-inferior to insulin in reducing HbA1c: an integrated analysis of 1423 patients with type 2 diabetes. Postgrad Med 2010; 122: Buse JB, Rosenstock J, Sesti G et al, LEAD-6 Study Group. Liraglutide once a day versus exenatide twice a day for type 2 diabetes: a 26-week randomised, parallel-group, multinational, open-label trial (LEAD-6). Lancet 2009; 374 (9683): Buse J, Sesti G, Schmidt W, et al. Switching from exenatide to liraglutide increases the proportion of patients achieving A1c targets. Diabetes 2011; 60 (Suppl. 1): A Buse JB, Nauck MA, Forst T, et al. Efficacy and safety of exenatide once weekly versus liraglutide in subjects with type 2 diabetes (DURATION-6): a randomised, open-label study. Diabetologia 2011; 54 (Suppl. 1): A Buse JB, Garber A, Rosenstock J, et al.: Liraglutide treatment is associated with a low frequency and magnitude of antibody formation with no apparent impact on glycemic response or increased frequency of adverse events: results from the Liraglutide Effect and Action in Diabetes (LEAD) trials. J Clin Endocrinol Metab 2011; 96: Courreges JP, Vilsboll T, Zdravkovic M, et al. Beneficial effects of once-daily liraglutide, a human glucagon-like peptide-1 analogue, on cardiovascular risk biomarkers in patients with Type 2 diabetes. Diabet Med 2008; 25: Davidson JA, Brett J, Falahati A, Scott D. Mild renal impairment has no effect on the efficacy and safety of liraglutide. Endocr Pract 2010; Dec 6: Fonseca V, Madsbad S, Falahati A, Zychma MJ, Plutzky J. Once-daily human GLP-1 analog liraglutide reduces systolic BP a meta-analysis of 6 clinical trials. Diabetes 2009; 58 (Suppl. 1): A146.

5 Gallwitz B, Vaag A, Falahati A, Madsbad S. Adding liraglutide to oral antidiabetic drug therapy: onset of treatment effects over time. Int J Clin Pract 2010; 64: Gough SCL. Liraglutide: from clinical trials to clinical practice. Diabetes Obes Metab 2012; 14 (Suppl. 2): Horowitz M, Vilsboll T, Zdravkovic M, Hammer M, Madsbad S. Patient reported rating of gastrointestinal adverse effects during treatment of type 2 diabetes with the once- -daily human GLP-1 analogue, liraglutide. Diabetes Obes Metab 2008; 10: Jonker D, Toft AD, Kristensen P, Knudsen L, Watson E. Pharmacokinetic modelling of the once-daily human GLP-1 analogue liraglutide in healthy volunteers and comparison to exenatide. Diabetes 2007; 56 (Suppl. 1): A Montanya E, Sesti G. A review of efficacy and safety data regarding the use of liraglutide, a once-daily human glucagon-like peptide 1 analogue, in the treatment of type 2 diabetes mellitus. Clin Ther 2009; 31: Noel RA, Braun DK, Patterson RE, Bloomgren GL. Increased risk of acute pancreatitis observed in patients with type 2 diabetes. Diabetes Care 2009; 32: Rossi MC, Nicolucci A. Liraglutide in type 2 diabetes: from pharmacological development to clinical practice. Acta Biomed 2009; 80: Schmidt WE, Christiansen JS, Hammer M, Zychma M, Buse J. Patient reported outcomes are superior in patients with type 2 diabetes (T2D) treated with liraglutide as compared to exenatide, when added to metformin, sulfonylurea or both. Diabetes 2009; 58 (Suppl. 1): A483. Článek přijat redakcí: Článek přijat k publikaci: prof. MUDr. Jindřiška Perušičová, DrSc. FN v Motole, Interní klinika V Úvalu 84, Praha 5 jindra.perusicova@seznam.cz ; 15(5) Interní medicína pro praxi