na Starém Mûstû praïském

Transkript

1 Stránka 32 S o c h a m r t v é h o K r i s t a v h r o b û v k o s t e l e s v. H a t a l a na Starém Mûstû praïském Petr BA TA 1 Obr. 1. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Ha tala, F. M. Bro- kof, Kristus v hrobû, kolem (Foto P. Ba ta, 2008) 1 K. NAVRÁTIL: Osudy kostela, fary a koly u sv. Ha tala Obr. 2. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Ha tala, F. M. Bro- v Starém mûstû PraÏském, Praha 1861, s. 30. kof, Kristus v hrobû, kolem (Foto P. Ba ta, 2008) 2 J. Florian HAMMERSCHMIDT: Prodromus Gloriae Pragenae, Pragae 1723, s. 49; Franti ek EKERT: Posvátná místa král. Hl. Mûsta Prahy I., Praha , s. 464; Socha mrtvého Krista v hrobû doby, Praha , s. 173,195; O. J. BLAÎÍâEK: sv. Ha tala v Praze na Starém Mûstû uãinûn v - F. M. Brokof, fiezbáfi, Praha 1949, s. 1876; t Ï: Cestami znamn nález sochy mr tvého Krista v hrobû umûní. Sborník prací k poctû edesát ch narozenin Anto- v menze oltáfie sv. KfiíÏe. Socha zmiàovaná jako 1 2 nína Matûjãka, Praha 1949, s. 112; t Ï: Ferdinand Max- ztracená jiï v roce 1861 sem byla umístûna milián Brokof, Nové Prameny, sv. 7, Praha 1957, s. 16; a zabednûna. Je pozoruhodné, jak mohla více t Ï: Sochafiství baroku v âechách, Praha 1958, s. 133; neï sto padesát let unikat pozornosti odborníkû. t Ï: F. M. Brokof a TrautsonÛv náhrobek ve Vídni, sborník Svatoha talská kalvárie s pa ijov mi sochami prací Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, F 16, Brno Krista byla pofiízena nákladem mecená e kostela , s. 159; Vûra NEJEDLÁ: Pfiíspûvek k dílu bra- Jana Pavla Petsche, staromûstského radního, ro- tfií Michala Jana Josefa a Ferdinanda Maxmiliána Broko- 2 ku Skupina soch, dnes jednoznaãnû pfiipi3 sovaná F. M. Brokofovi, je umístûna v nepûvodní 4 32 V. V. TECH: âeskoslovenské malífiství a sochafiství nové V nedávné dobû byl pfii úklidové akci v kostele fû, in: Umûní XVI, 1968, s K problematice v voje urãení autorství podrobnûji viz adjustaci, obsahuje skupinu kalvárie se sochami O. J. BLAÎÍâEK: Ferdinand Brokof, Odeon, Praha 1976, ukfiiïovaného Krista (dílo zjevnû autorsky do bro- s. 112.

2 kofovského souboru nepatfiící), Panny Marie Bolestné a sv. Jana Evangelisty. Pa ijov cyklus je sloïen z dvojice kleãícího Krista podpíraného andûlem na Olivetské hofie, biãovaného Krista u sloupku, Krista nesoucího kfiíï a odpoãívajícího Krista. Panna Marie Bolestná, spoãívající v pevném a vyváïeném postoji klasického kontrapostu, je zcela prodchnuta vnitfiním hnutím pln m bolesti a bezmoci, které je patrné pfiedev ím v náklonu hlavy a gestu ztûïka se zvedajících rukou. Socha sv. Jana Evangelisty zvolna pfiedjímá kompoziãní fie ení postoje uplatàující se v o nûco mlad í skupinû kalvárie svatohavelské 5 a rovnûï v nedávno Brokofovi pfiipsané podïivotní skupinû, nyní umístûné v kapli Pov ení sv. KfiíÏe ve Slepoticích. 6 Je pozoruhodné, Ïe Brokofovo kompoziãní fie ení sv. Jana Evangelisty se uplatàuje i u sochafiû o generaci mlad ích. 7 Zb vající sochy Krista s andûlem na hofie Olivetské, odpoãívajícího Krista, Krista biãovaného a nesoucího kfiíï jsou postavy pevn ch, velmi realistick ch postojû, pln ch objemû atletick ch muskulatur a bolestn ch, odu evnûl ch v razû tváfií. Hovofiit v Brokofovû díle pouze o realismu není zcela pfiesné. Postoje a gesta, které nám ãasto tento pocit evokují, odráïejí pochopení pfiirozené lidské tûlesnosti, tedy dokonalé poznání anatomie tûl s vnímáním jejich hmotnosti, a zároveà nadsazen v raz, tedy malebné gesto, postoj ãi projev bolesti. 8 Obojí se vût inou vzájemnû prolíná a doplàuje. Zjednodu enû fieãeno jde o realismus existující v rámci fieãi schémat gest a pohybû poplatn ch dané dobû. Obrovská pûsobivost Brokofov ch dûl moïná vyrûstá právû z tohoto vztahu hlubokého pochopení skuteãnosti svázané slohov mi konvencemi (v tom nejlep- ím slova smyslu). Tyto základní sochafiské principy Brokofovy tvorby, které se v men í ãi vût í intenzitû odráïejí v celém jeho díle, 9 vytváfiejí v znamn protipól ke stejnû velkému tvûrci druhého a tfietího desetiletí 18. století M. B. Braunovi, jehoï sochafiské principy se s Brokofov mi prolnou nebo vzájemnû dotknou jen zfiídka. Ke zmínûn m kvalitním fiezbám svatoha talské kalvárie a pfiedev ím k pa ijovému cyklu se zfietelnû vztahuje nalezená postava mrtvého Krista v hrobû nacházející se pod kalvárií v menze oltáfie. Kompoziãní osa mrtvého tûla, jeï je v pase silnû podloïené, se v raznû zalamuje v Kristovû hlavû, vyvracející se na konci vysokého podloïení. Napûtí lukovitû prohnut ch holení nohou pokraãuje v nártech a prstech pokroucen ch silnou kfieãí. Stejná kfieã prochází i prsty na rukou. Pravá ruka je poloïena podél tûla, levá ruka naru uje obvykle pouïívané kompoziãní schéma a spoãívá na podbfii ku. Hlava se spadajícím a tordujícím pramenem vlasû se bezvládnû stáãí k pravému rameni. Klidná tváfi s pootevfien mi ústy plná ducha, jeï se v Brokofovû díle uplatnila na nûkter ch andûlsk ch a svûteck ch postavách, kontrastuje s konãetinami znetvofien mi smrtelnou kfieãí. Vzniká tak napûtí, kdy mrtvé tûlo paradoxnû nezaniká v neïivé povadlosti, ale fascinuje velmi bohat m v razem. Tváfi, silné païe a mohutn hrudník bezprostfiednû pfiifiazují fiezbu k pa ijové skupinû na oltáfii. Stejné aï atletické proporce tûl jsou patrné na sochách odpoãívajícího Krista a pfiedev ím biãovaného Krista u sloupku. Zajímavé bude srovnání s ostatními dosud znám mi fiezbami mrtv ch postav Krista z Brokofovy dílny. V znamovû a chronologicky je nejbliï í fiezba Krista z BoÏího hrobu z boãní kaple kalvárie v kostele sv. Havla na Starém Mûstû praïském. 10 Tûlo, z velké ãásti zahalené pfiilnav m rubá em, leïí v pfiísnû lineární pozici s pravou rukou podél tûla a s lev m zápûstím poloïen m na boku. Skalnat m útvarem a ãástí nafiasené látky je podloïena pouze hlava. PfiestoÏe jsou nárty nohou také pokrãeny, nevykazují tak silné napûtí kfieãe. Na bezvládné muskulatufie se projevuje zemská tíïe, propadlé tváfie, za piãatûl nos a vpadlé oãi pfiesnû vystihují v raz mrtvého ãlovûka, jehoï podoba byla smrtí zmûnûna témûfi k nepoznání. Naturalismus je zavr en nekrvácejícími trïn mi ranami v kûïi a nazelenal mi lazurami v polychromii. Je pozoruhodné, jak rozdílné v razové prostfiedky obû popsaná díla vykazují: ha talská virtuózní, malebná fiezba krásného heroického tûla plného kompoziãního neklidu, napûtí a bolesti proti klidnû leïící, chladné tûlesné schránce bez Ïivota, poãínajícímu zmaru a rozkladu Ïivé hmoty. Lze se jen dom let, proã tato dûslednû realistická interpretace smrti nahradila tak odli né star í pojetí Krista od sv. Ha tala. Snad mûly zmar a nicota smrti dostateãnû kontrastovat s následnou slávou a plností vzkfií ení. Variantou svatohavelského Krista je pfiibliïnû k roku 1725 datovaná socha men ího mûfiítka (délka pouh ch 122 cm), dnes v majetku Muzea hlavního mûsta Prahy. 11 Kompoziãní pfiísnû lineární schéma se zde opakuje. Hlava podloïená skalním útvarem ãásteãnû zahalen m draperií, levá ruka poloïená volnû na boku a zahalení tûla pfiilnavou draperií nechávající vyniknout tûlesné objemy, to v e témûfi doslovnû cituje svatohavelskou fiezbu. Snad jen naturalistické trïné rány na kûïi se uplatàují v men ím poãtu. PfiestoÏe lze hovofiit o zcela jasném dílenském opakování vnûj ích forem, kvalita a v raz fiezby zde nedosahují úrovnû svatohavelské pfiedlohy. Hlava, poranûné ruce a nohy jsou fiezány více rustikálním, aï schematick m zpûsobem, pfiedev ím pojednání konãetin zcela postrádá jemnûj í modelaci. 12 Pozoruhodná je i fiezba vlasû, která je zjednodu ena na nejniï í moïnou míru, rovnû vedené prameny velmi prostû spl vají k ramenûm. 13 V ikonografické souvislosti zpodobení Krista v brokofovské dílnû je vhodné zmínit postavu ze skupiny Snímání z kfiíïe z boãního oltáfie v koste- 4 Do roku 1883 byl umístûn pfii severní stûnû kostela, viz Umûlecké Památky Prahy Staré Mûsto Josefov, Academia, Praha 2000, s O. J. BLAÎÍâEK, cit. v pozn. 3, s PÛvodnû z minoritského kostela Zvûstování Panny Marie v Pardubicích, podrobnûji viz Ivo KO ÁN: Tfietí Brokofova Kalvárie. Památce Oldfiicha J. BlaÏíãka, in: Umûní XLVII, 2000, s Jeho dal í, bohuïel nedochovaná kalvárie Brokofovy dílny je uvádûna skupina z kaple âernínského paláce v Praze, podrobnûji viz Johan Joseph MORPER: Das Czernin Palais in Prag. Prague, Volk und Reich Verlag, 1940, s DÛsledné zopakování lze sledovat napfiíklad u sochy sv. Jana Evangelisty z boãního oltáfie sv. KfiíÏe v kostele sv. Jana Kfititele v Osovû. Zafiízení kostela je pfiipisováno Franti ku Ignáci Weissovi. 8 Dovolím si pouïít velice v stiïnou charakteristiku Mojmíra Horyny: Postavy jakoby mûly vnitfinosti (pûvodnû urãenou Weissov m církevním otcûm v kostele sv. Katefiiny na Novém Mûstû praïském). 9 Smyslem tohoto pfiíspûvku není geneze sochafiova umûleckého projevu. K tomu pfiesnûji viz O. J. BLAÎÍâEK, cit. v pozn. 3, s. 32n, nebo novûji Ivo KO ÁN, cit. v pozn. 6, s Dílo datované v rozmezí let , objednané konventem obut ch karmelitánû u sv. Havla. K atribuci, dataci, pramenûm a literatufie viz O. J. BLAÎÍâEK, cit. v pozn. 3, kat. ã. 26, s. 113; t Ï: Ferdinand Maxmilián Brokof. V bûr fiezeb k 250. v roãí umûlcovy smrti, Národní galerie, Praha 1981, ã. 5 11; t Ï: Sochafiství vrcholného baroka v âechách, in: Dûjiny ãeského v tvarného umûní od poãátku renesance do závûru baroka II/2, Academia, Praha 1989, s. 485; Umûlecké Památky Prahy, Staré Mûsto Josefov, cit. v pozn. 4, s O. J. BLAÎÍâEK, cit. v pozn. 3, kat. ã. 40, s Jistá utaïenost forem mûïe b t v sledkem ne pfiíli zdafiilého restaurování z roku Brokofova tvorba, která navazuje na domácí sochafiské tradice, jindy vyuïívá pojednání vlasû a vousû jako velmi v znamného v tvarného projevu. Husté kuãery prostorovû vyveden ch a profiezávan ch vlasû a vousû ãasto malebnû doplàují realisticky pfiiostfiené v razy hlav svûtcû. Jen na okraj vzpomeàme na andûlské postavy, hlavu Jana Kfititele maltézské statue, hlavu Jana Evangelisty ze svatohavelské kalvárie ãi vousy sv. Pavla na mariánském sloupu na Hradãanském námûstí a dal í. MATERIÁLIE, STUDIE Petr BA TA / Socha mrtvého Krista v hrobû v kostele sv. Ha tala na Starém Mûstû praïském 33

3 Stránka

4 7 Obr. 3. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Ha tala, F. M. Brokof, Kristus v hrobû, kolem (Foto P. Ba ta, 2008) Obr. 4. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Havla, F. M. Brokof, Kristus v hrobû, (Foto P. Ba ta, 2008) Obr. 5. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Havla, F. M. Brokof, Kristus v hrobû, (Foto P. Ba ta, 2008) Obr. 6. F. M. Brokof, Kristus v hrobû, Muzeum Hlavního mûsta Prahy. (Fotoarchiv MHMP) Obr. 7. F. M. Brokof, Kristus v hrobû, detail, Muzeum Hlavního mûsta Prahy. (Fotoarchiv MHMP) le sv. Petra a Pavla v Mûlníku. Na kompoziãnû reliéfnû pojaté skupinû s Josefem Arimatejsk m a Nikodémem nesoucími Kristovo tûlo sàaté z kfiíïe se bohuïel dnes neuplatàuje autentická polychromie, coï nepfiíjemnû sniïuje pûsobivost díla. Toto monumentálnû pûsobící seskupení, datovatelné pfiibliïnû po roce 1724, 14 kompoziãnû sestavené ze tfií hlavních postav, je doplnûno komparsem dvojice andílkû, párem andûlsk ch hlaviãek a obrazem Panny Marie Bolestné. Mohutn, pevnû stojící Josef a Nikodém drïí Kristovo ztuhlé tûlo, které stále rozpfiaïen ma rukama pfiipomíná umístûní na kfiíïi, coï je zpûsobeno nezvykl m drïením za levé zápûstí Josefem Arimatejsk m. iroká ramena, silné atletické païe, pevná muskulatura v partii bfiicha a hlava vyvrácená k pravé stranû s malebnû spadajícími vlasy pfiipomínají fiezbu z kostela sv. Ha tala. Îádná vnitfiní povadlost mrtvé schránky s nekrotick mi tkánûmi, ale tûlo zdatného, silného muïe. Pfii srovnání znovuobjeveného svatoha talského Krista s ostatní tvorbou je jasnû patrné, Ïe jde o vynikající, umûlecky vyzrálé dílo, zastupující jednu z poloh Brokofova mistrovství, které se sv m pojetím odli uje od znám ch ikonograficky totoïn ch dûl. Spoleãná nota zaznívá v fiezbû Krista mûlnické skupiny Snímání z kfiíïe, jeï v ak zdaleka nedosahuje v tvarn ch kvalit fiezeb z kostela sv. Ha tala. PfiestoÏe ikonografie Krista leïícího v hrobû sk tá ze své podstaty omezen prostor pro sochafiské vyjádfiení, dokázal Brokof mistrovsky rozvrhnout kompoziãní fie ení postavy, jímï spolu s irokou kálou v razov ch prostfiedkû dosáhl velmi vysokého a pûsobivého úãinku. Zdá se velmi pravdûpodobné, Ïe Brokofovo dílo zde nezûstalo bez vlivu fiímského sochafiství druhé poloviny 17. století. Vysoce podloïená horní polovina tûla, hlava vyvrácená na stranu, odu evnûl v raz mrtvé tváfie s pootevfien mi ústy, to v e se zhruba uplatàuje napfiíklad na Berniniho náhrobku blahoslavené Lodoviky Albertoni (1675) v kostele San Francesco a Ripa, ãi volnûji v so e sv. ebestiána Antonia Giorgettiho v kostele San Sebastiano. 15 Nutno poznamenat, Ïe hovofiíme pouze o vlivu spí e zprostfiedkovaném. 16 Pfiíspûvek vznikl za podpory v zkumného zámûru Ministerstva kultury âr ã. MK Denis ANFILOV, Jan STÖCKL: K problematice restaurování Nedávno objevená fiezba Krista v hrobû v kostele sv. Ha tala je vlivem své imobility a stálé zemní a vzlínající vlhkosti masivnû napadena dfievokazn m hmyzem ãervotoãem umrlãím (Anobium pertinax). Plastika byla nalezena uvnitfi menzy pod vrstvou prachu, pavuãin a z pûli zasypaná poïerky. MnoÏství v letov mi otvory vytûïeného dfievûného materiálu bylo nevídané. Po odstranûní nánosû byl viditeln katastrofální stav plastiky. Polychromie upinkovitû odpadává. ezba jiï není kompletní: chybí pravá a ãásteãnû i levá piãka Kristova vousu, ãást modelace pramenû vlasû nad prav m ramenem, poslední ãlánky v ech prstû na pravé ruce, ãást prostfiedníãku na pravé noze. V partiích hlavy, païí a trupu jsou patrné dutiny uvnitfi plastiky, na tûchto místech tvar drïí pouze kfiídová a následná olejová vrstva polychromie. V partiích nohou, kde pro zmûnu polychromie vlivem bobtnání a sesychání dfieva odpadává v cel ch plochách, je dfievûn tvar relativnû zachoval. Pfiesto je jasnû patrná abnormální mûkkost masy dfieva do hloubky nûkolika centimetrû. Spodní partie sochy je destruovaná v celé plo e tak, Ïe naprosto pozb vá soudrïnosti. Pfii sebemen í manipulaci sochou v tomto stavu mûïe dojít k jejímu rozpadu. Vlastní vahou jiï odpadla levá païe Krista i s ramenem, pfiesnû v místû lepení pûvodního masivu. Podobnû je viditelné rozpojení dal ích klihov ch spojû na hrudi a levém rameni. Souãasn stav díla ukazuje na to, Ïe socha byla v menze uloïena bez pov imnutí a na pospas zkáze dlouhá desetiletí. Je zjevné, Ïe podstatnou fází nutného restaurátorského zásahu bude pfiedev ím zpevnûní zbytkû degradované dfievní hmoty, aby nedo lo ke zborcení povrchu plastiky, a to pfiímo na místû nálezu, protoïe jakákoliv manipulace s plastikou ji mûïe nevratnû po kodit. Jako vhodn zpûsob se jeví demontáï menzy kromû ro tu, na nûmï socha leïí, ãímï dojde k jejímu zpfiístupnûní ze v ech stran. Poté by mûla b t aplikována vydatná impregnace infuzní technikou optimálním zpevàujícím roztokem, která bude citlivû regulována tak, aby konzistence a mnoïství impregnaãního materiálu dosahovaly soumûrného nasycení v celém objemu plastiky. Daleko úãinnûj í vakuovou techniku nelze bohuïel v první fázi vzhledem k extrémní kfiehkosti degradovaného materiálu a moïnosti zborcení tvaru pouïít. Volba vhodného zpevàovacího materiálu a technologie individuální aplikace bude nepochybnû technicky nároãná a její pfiesn postup by mûl vyplynout z prûbûïn ch konzultací s pfiizvan mi odborníky, aè uï kolegy restaurátory, nebo s povûfien mi pracovníky památkové péãe. Teprve aï dojde k úspû né konsolidaci dfievního materiálu na místû nálezu, mû- Ïe se pfiikroãit ke standardnímu ateliérovému restaurování. Polychromie fiezby zfiejmû není pûvodní. Vypl vá to i ze srovnání s ostatními plastikami souboru kalvárie na oltáfii nad BoÏím hrobem (u nûkter ch jiï byly provedeny sondy). SondáÏní prûzkum ve vrstvách pfiemaleb pochopitelnû nebude moïné provést dfiíve, neï dojde ke zpevnûní dfievní hmoty plastiky. Mûl by b t souãástí druhé fáze restaurování díla v ateliéru, kde se domnûnka pozdûj í pfiemalby ãi pfiemaleb potvrdí, nebo vyvrátí. Zcela havarijní stav díla vyïaduje neprodlené zahájení restaurátorsk ch prací. 14 K problematice pfiipsání skupiny brokofovské dílnû podrobnûji viz O. J. BLAÎÍâEK, cit. v pozn. 3, kat. ã. 39, s Srov. A. RICCOBONI: Roma nell arte, La scultura, Roma 1942, obr. 216, Viz pozn. 9. MATERIÁLIE, STUDIE Petr BA TA / Socha mrtvého Krista v hrobû v kostele sv. Ha tala na Starém Mûstû praïském 35

5 Stránka Obr. 8. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Ha tala, F. M. Brokof, Kristus v hrobû, kolem (Foto J. Stöckl, 2007) Obr. 9. Praha-Staré Mûsto, kostel sv. Ha tala, F. M. Brokof, Kristus v hrobû, kolem 1716, detail nohou. (Foto J. Stöckl, 2007) 36